Články z časopisu  Svědomí / Conscience - ročníky 2010-16

Kanadsko-český exilový nezávislý časopis pro Českou republiku s tradicí od roku 1955,

vydavatel a šéfredaktor: dlouhá léta Milo Komínek, od června 2010 manažer Marie Komínková.

Redakce a administrativa v ČR od ledna 2012:
Vrchlického 1631
, 738 0Frýdek-Místek 12,
tel.
(+420) 554 144 442 nebo (+420) 591 120 470, e-mail: svedomi@gmail.com

 

 

Změna ve vydávání časopisu Svědomí (Conscience) od roku 2011 :

Důležité oznámení čtenářům a předplatitelům časopisu Svědomí : Z finančních důvodů jsme nuceni od počátku roku 2011 vydávat časopis Svědomí jednou za dva měsíce počínaje únorem 2011. Cena jednoho čísla časopisu i s poštovným je 25 Kč. Předplatné, které již bylo uhrazeno, bude převedeno na další rok. Děkujeme za pochopení.

Právě nutná neutralita (Bohumil Kobliha a spoluautoři)

...Zde si připomeňme, že neutralismus bychom vždy měli přísně rozlišovat od neutrality, která je výrazem z oblasti mezinárodního práva a znamená vždy přísně zakódovanou neúčast ve válečných konfliktech. Starší a střední generace mají jistě v živé paměti, že politiku nezúčastnění v období „studené války" nasadily státy, které se do nepřátelství mezi USA a SSSR nechtěly zaplést. V Evropě to byla především titovská Jugoslávie a mimo Evropu Indie... Po roce 1970 už asi sto zemí, mezi nimi, převážné množství nově vzniklých států Asie a Afriky, se vyslovilo pro tuto novou cestu, aby primárně předešlo nechtěnému vtažení do konfliktů a sekundárně omezilo nechtěné vměšování gigantů do jejich, malorozpočtové existence. Chtěly předejít neokolonialismu...  Celý text zde...

K případu Emanuela Moravce (po Mnichovu) (Stanislav Berton pro Svědomí)

Emanuel Moravec patřil ke skupině politiků a vojáků, kteří chtěli bránit republiku za každou cenu, i kdyby Francie a SSSR nedostáli spojeneckým závazkům... 2. října se shromáždili Pražské radnici, za účasti primátora Dr. Petra Zenkla, který se měl stát předsedou revoluční vlády: Hubert Masařík, Emanuel Moravec, Josef Patejdl, Lev Prchala, Hubert Ripka, Ladislav Rašín, F. X. Šalda, Bohumil Stašek, a jiní... Jmenovaní po vzrušené debatě došli k názoru, že na převrat bylo pozdě. Zenkl neměl odvahu jít na Hrad a sdělit Benešovi do očí, že politici a vojáci v něho ztratili důvěru. Tuto nevděčnou funkci vzal na sebe Emanuel Moravec. Tělesně i duševně úplně zhroucený Beneš - Moravec ho nazval později v knize Děje a bludy „ranečkem bídy" - Moravcovi v dlouhém rozhovoru vyložil novou mezinárodní situaci státu, opuštěného zrazeného od všech spojenců, i domnělých přátel. Naznačil, že se čs. politika musí ihned politicky přeorientovat a zahájit nový poměr k Německu.  Celý text zde...

Jaká je pravda??? (Ladislav Svoboda, Svědomí 3/2016)
...jak to je? Zakročil demokraticky zvolený prezident proti teroristům, kteří vraždí nevinné obyvatele Aleppa? Nebo krutý diktátor za významné podpory Ruska bezohledně, krutě a divoce (jak říká The Guardian) vraždí bezbranné obyvatele Aleppa a likviduje demokratickou opozici, které pak nezbývá nic jiného než utíkat do Evropy? Jaká je pravda???
  Celý text ze Svědomí 3/2016 zde...

Vlády a pojistky svobody (František Rozhoň, Svědomí 2/2016)

V EU říkají mocní, že od „evropských hodnot“ neustoupí. U nás máme „Iniciativu pro evropské hodnoty“ a think-tank „Evropské hodnoty“. Nejen profesor Milan Zelený však oponuje: „výraznou hodnotou Evropy se jeví, že jako celek nemá hodnoty žádné.“  Já v tomto sporu soudím, že hodnoty, které ctí mnoho lidí, se stanou problémem, pokud na stejném území mnoho lidí chce ctít hodnoty těm prvním odporující. Příkladem je i Evropa, kde se vztahy pánů a kmánů vzdálily od reciprocity, kdy kmáni přispívali na pány a páni kmány chránili.

Podle Kacířských esejí o filosofii dějin J. Patočky pro někoho „nikoli starost o duši, starost být, nýbrž starost mít, starost o vnější svět a jeho ovládnutí stává se dominantní…“ Jiní, jak říkal prof. Vojtěch Cepl, chtějí žít pod vládou práva a ne lidí, moc vládců proto chtějí omezit (k tomu viz Svědomí 2/2014). Být ovládnut nebo zůstat svobodný, jako jednotlivec být chráněný před svévolí především ze strany státní moci, je podle mne to, oč tu běží po staletí.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Je vlastenectví na vzestupu? (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2016)
...Záporné jevy, které provází demonstrace, jsou samozřejmostí a asi bychom se divili, pokud by se obešly bez incidentů. Aktivisté obvykle vystupují emotivně a tak není daleko k násilí, ale daleko více se domnívám, že na druhé straně stojící příznivci imigrace nejsou jen obyčejní občané, ale i sofistikované a dobře placené organizace, které pro diskreditaci protestů mohou používat i provokatéry. Nezapomeňme, že všechno to, co prosazuje multikulturalismus formou imigrace je podporováno evropským establishmentem a celou mocenskou klikou bohatých lidí Západu. Na druhé straně proti imigraci stojí občané, kteří mají doslova „holé ruce“.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Český populisticko-sluníčkářský stát (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2016)

Chápu, že populističtí politici se musí stále předvádět před veřejností, co všechno pro lidi dělají. Ale lidé si také musí uvědomit, že už je na čase jim jejich sluníčkářské rozhazování peněz zarazit, protože konec konců každé takové naparování před veřejností, jak jsou neobyčejně solidární, zaplatí občané z vlastní kapsy. Ono se to politikům z cizího dobře rozdává.  Celý text pro Svědomí 2/2016 zde...

Čápi děti nenosí, hnízdí u Babiše (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2016)

Dotace jsou způsob jak lidi rozeštvávat a demoralizovat. Dostávat něco zadarmo bez práce je vždy nemorální a společnost rozkládá. Císař Nero házel davu denáry a díval se, jak se o ně bídní lidé perou. Zatímco práce na společném díle lidi spojuje, zadarmo rozdávané peníze svádí k nemorálnostem při jejich získávání a závist potom dokáže rozeštvat celý stát. To vidíme na kauze Čapí hnízdo. Ve společnosti řízené rozdáváním vládnou ti, kteří rozdávají.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Dokážeme být demokraty? (Ivan Turnovec, Svědomí 2/2016)

Druhá světová válka a po ní komunistický vývoj v části Evropy byly obdobím, které poškodilo nejen morálku jako takovou, ale i občanské chápaní politického boje. Pod pojmem politický boj si totiž aktéři představují zápas o život a nikoli klidné soupeření o jednotlivé problémy kterými státní společenství žije. Tento stav je alarmující.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Budíček, partizáni (Vladimír Pavlík, Svědomí 2/2016)

Vlastne ani neviem odkiaľ mám začať, keďže tých otázok je strašne veľa. Hneď po skončení vojny si zásluhy uchmatli komunisti, prezlečení konfidenti gestapa, gardisti, tzv. kukuriční partizáni či zbabelci, z ktorých sa stali najzúrivejší ideológovia komunizmu. Medzi prvými začali likvidovať tých skutočných protifašistických bojovníkov ktorí prežili, či väzňov z koncentračných táborov, ktorí sa tam dostali za protifašistickú činnosť. Mnohí z nich, z ktorých po skončení vojny vyrobili triednych nepriateľov, hlavne bývalí konfidenti gestapa, gardisti, kukuriční partizáni, porovnávali fašistické koncentráky s tými povojnovými, českými a slovenskými – a vyjadrenia mnohých boli jednoznačné: tie fašistické a nacistické boli miernejšie. Viacerí spomínali, ako im zločinci z ŠtB a KSČ pripomínali, že keď ich nezlomili tie fašistické a nacistické koncentráky, tak tieto, ich koncentráky, ich zaručene zlomia. Bežné boli konštatovania, citujem, „z Vašich žien urobíme prostitútky a kurvy.“  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Vede nás Angela (Petr Roubek, Svědomí 2/2016)

V březnu jsme si připomněli okupaci samostatného zbytku českých zemí Třetí říší, protože německému kancléři se zachtělo nedodržet Mnichovskou dohodu. Že mezinárodní smlouva ani dnes neznamená nic, není-li všestranná vůle dohodu dodržovat, potvrzuje současná německá kancléřka. Beze studu ignorovala dohodnuté zásady dublinského mechanismu udělování azylu. Její chování není překvapivé, vzhledem k tomu, že do nynějšího křesla přešla z aktivistického prostředí, kde cíl je důležitější než zákony a smlouvy.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Život ve lži (Jan Kubalčík, Svědomí 2/2016)

Pomalu přichází doba, kdy podobně laděné texty budu muset začínat nějak v duchu „my starší si pamatujeme...“. Zatím je ale naštěstí ještě dost těch, kteří se narodili dříve, i podstatně dříve než já a nad takovým úvodem v mém podání se zcela právem ušklíbnou. Tak, patříte-li k nim, promiňte mi prosím. Zkusím to tedy jinak: je už mezi námi celkem značný počet spoluobčanů, kteří si na vlastní kůži neprožili, jak to vypadá, když vás doma rodiče napomínají stylem „tohle ve škole neříkej“. Zkrátka, kdy nelze žít v pravdě – nebo v ní lze žít pouze se značným rizikem postihu se strany moci, postihu nejen vůči vám samotným, ale i vůči vašim blízkým, rodičům, sourozencům, dětem.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Povinná (před)školní docházka (Jana Jochová Trlicová, Svědomí 2/2016)

Pokud jste doteď měli pocit, že to se školstvím není žádná sláva a máte sklon k depresím, tak raději ani nečtěte dál. Soumrak českého školství totiž teprve přichází.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Vyhlásenie ku Dňu zápasu za ľudské práva (Svědomí 2/2016)
...Pri spomienke na udalosti z 25. marca 1988 vnímame svoju  povinnosť pripomenúť, že jedným z riešení rozvoja kreatívneho potenciálu ľudí našej krajiny by malo byť viac demokracie, viac spravodlivosti, viac rovnosti príležitostí, viac konania vo verejnom záujme vo všetkých oblastiach našej spoločnosti a nie opak.
.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Velkým slídilem je i ministr, Policie a panenka (Svědomí 2/2016)

Obrovská tvář Velkého bratra byla skoro všude. Oči Velkého bratra sledovaly člověka, kam se hnul, a pod tváří ještě byl nápis Velký bratr tě sleduje. Takové to bylo v Londýně, hlavním městě Územní oblasti 1 v integrované Oceánii. V 1984 George Orwella.

Velký bratr je symbolem i dnešního méně nápadného sledování. Veřejnost vnímající slídění navrhuje ty největší slídily k ocenění, a porota uděluje anticeny Velkého bratra - Big Brother Awards – hned ve čtyřech kategoriích. Výsledky jedenáctého ročníku byly vyhlášeny 17. 2. 2016. Anticeny získali i Policie ČR a ministr vnitra Milan Chovanec; anticenu příznačně pro dnešní dobu získal i výrobce hraček.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Důvěřuj životu (Irena Kopecká, Svědomí 2/2016

Člověk není rád, když je sám. Vím, nelze mluvit o samotě, vždy je s člověkem Bůh, ale žije se snadněji, pokud umíme být s někým, s kým je nám dobře. Mluvíme-li o pocitu osamění, je dobré si uvědomit, že záleží na ročním období, na čase a na tom, kolik je nám let. Rozhodně méně pociťujeme samotu na jaře či v létě, než na podzim nebo v zimě. S ranním rozbřeskem vstáváme do nového dne, který nám může přinést něco hezkého, s večerem se ale začne ozývat stesk a v noci se často stane naším stálým hostem, pokud ho hned při první návštěvě nevyženeme ze dveří.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

Porcelánový hrníček (Irena Kopecká, Svědomí 2/2016)

Tak už je novela školského zákona schválena. Podle ní stráví děti poslední rok před začátkem školní docházky v mateřské škole. Asi proto, aby se kvůli malému počtu dětí nemusely rušit školky. Argument, že je nutné, aby si dítě zvyklo na kolektiv, je velmi slabý a průhledný. Vždyť neustále přibývá dětí, které se výrazně liší od jiných, například svým temperamentem, všetečností, nebo naopak zádumčivostí a odtažitostí. Takovým jedincům je mnohem lépe v domácím prostředí, kde se jim rodiče mohou více věnovat. Děti v nich cítí přirozenou ochranu a porozumění, což uspíší jejich připravenost na školní vzdělání.  Celý text ze Svědomí 2/2016 zde...

PF 2016 (Ivan Turnovec, pro Svědomí 1/2016)

Možnost přímo ovlivnit vývoj a život kolem sebe nemám. Hodně z toho co kolem vidím se mi ale nelíbí. Mohu o tom jen filozofovat. Jsem přesvědčen, že všechny problémy vycházejí z mezilidských vztahů. A je celkem jedno, jde-li o spor mezi státy, rodinami či dvěma individui. Vždy jde o snahu získat nějakou výhodu na úkor toho druhého, nebo o snahu mu ubližovat.  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Ze života v seriálu totalitních demokracií: Poučování o totalitě (František Rozhoň, Svědomí 1/2016)

S pojmem totalitní demokracie jsem se setkal už v souvislosti s jakobínským režimem za Velké francouzské revoluce. Revolucionáři odstranili feudalismus a prohlásili práva člověka a občana, ale známá slova volnost, rovnost, bratrství přestali brát vážně. Uznali, že ne všichni lidé mohou být lidem, kterému patří moc. Kdo nepatřil mezi třetí stav neboli střední třídu, mohl být nepřítelem, zrádcem, obstrukčníkem. Formálně demokraticky a „dle práva“, dekretem Národního shromáždění na potlačení nepřátel, bylo možno takové zbavit práva na obhajobu i odsoudit k smrti. To byl příklad pro evropskou budoucnost…
Francouzskou revoluci ukončil Napoleon Bonaparte. V lidech viděl prostředky k naplnění svých cílů a uměl je využít; aktivistické vášně rozdmychával ve značné části Evropy, kterou pak přetvářel. I on se stal příkladem - že lidé se silnou vůlí dokážou měnit svět v duchu svých snů. Informace o tehdejším umění totálně manipulovat s lidmi jsou dnes pozapomenuty.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Dobrá lakota? (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2016)
...Techniky balamucení občanů za posledních sedmdesát let značně pokročily tak, že ne všichni a ne vždy si uvědomujeme, kdy a jak jsme šizeni a okrádáni.

Bolševismus a nacismus byly ‑ v porovnání ke skrytým technikám podvádění dneška ‑ poctiví. Dělaly všechno jen v zájmu veřejně prohlášené vznešené ideologie. Co mohl kdo mít proti národně socialistické straně dělníků (jako NSDAP). l angličtí lordi se o nové cesty zajímali. Neomamovala hesla komunismu, blahobytu pro všechny nejširší masy?

Nacističtí ani komunističtí ideologové ještě tehdy nepřišli na to, jak si přitáhnout a svázat v „dobře" míněných výhodách pro občany kde koho.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Co nás čeká … (Ivan Turnovec, pro Svědomí 1/2016)
...Základním problémem současných demokracií je přemíra norem, o kterých rozhoduje jen malá skupinka lidí (poslanci a senátoři) aniž je dostatečně odborně fundovaná. Stranická zastupitelská demokracie není občansky demokratická, podíl straníků mezi občany republiky je cca 10%. Ona navíc není demokratická ani vnitrostranická politika, vládnou sekretariáty, členská základna většinou nerozhoduje. Administrativní řízení je stále autoritativní. Zvolená státní správa si přivlastňuje čím dál tím větší díl moci, aniž je zodpovědná za svá chybná rozhodnutí. Navíc si kasta „profesionálních“ politiků neuvědomuje, že je jen pověřena, aby společnost vedla a prosazovala občanské požadavky.  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Stojí společnost o kritické myšlení? (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2016)
...V postmoderním případě rovnosti všech pravd má, pro nekritické myšlení, názor šamana stejnou hodnotu jako názor vědce. Na rozdíl od kriticky myslících, pro které je spousta jevů dosud nepoznaných. Nekriticky myslící lidé tvrdí, že jejich poznání jsou vyššího řádu, běžný lidský rozum na ně prý nestačí. Současně naznačují, že oni svému tajemnu přece jen lépe rozumějí než ostatní. Co s tím? To je v dnešní době Hamletovská otázka, kterou by si měli položit politici i učitelé v našem státě.
  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Statistické výkazy = ztráta soukromí (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2016)

Jako nikdy předtím hrají dnes statistická data významnou roli při dohledu nad činností státu. Administrátoři nejen tvoří plány ve světle známých skutečností v oblasti svého zájmu, ale musí též mít k dispozici výkazy o skutečně dosaženém pokroku při plnění svých cílů. Problém je v tom, jak široká je paleta státních regulačních zájmů. Za posledních pár let přibylo nejen zákonů, ale i nejrůznějších povinných výkazů sloužících nikoli občanům, ale pouze úředníkům státní správy. Od narození až do své smrti je občan jen číslem, statistickou jednotkou, o níž chce stát vědět stále více.  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Směšné nářky (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2016)
Jsou směšné nářky
ubožáků
kteří se krčí u věžáků
a pro klid svůj a rodiny
jak natažené hodiny
v balastu spotřebního zboží
pachtí se denně Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Vzpomínky (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2016)
Filmový pásek
v soukolí času
chuť dílčích vítězství
i porážek
postupně zachytil
To ošklivé
i krásu  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Novoroční diskuse o principech (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2016)

Stávající ideový a názorový chaos vyplývá z nedostatečné diskuse o principech, z nedostatečného esenciálního myšlení, z nedostatečného zamyšlení nad příčinami. Dále mnozí řeší jen problémy světa a nevidí specifické naše problémy.

Pokud zůstaneme u hledání principů současného krizového stavu zaměřené jen na přítomnost, obvykle jednáme jen o povrchních problémech, jako je třeba velice frekventovaný problém korupce, ze kterého se stane vrchol veškerého zájmu. Nechci tvrdit, že tento problém neexistuje, ale je obvykle založen na hlubším nedostatku něčeho jiného, principiálnějšího.  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Tři džihády (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2016)

Islám má nástroje k šíření a rozvoji, které stávající evropská civilizace postrádá, svých původních se vzdala a v bytostném zápase o existenci nemůže zvítězit. Islámský tradiční řád uspěl v minulosti v soutěži s jinými řády a proto je vlastně životaschopnější a proti degradovanému a nástrojů zbavenému evropskému řádu má obrovskou šanci pouze postupovat. Pokud měli Evropané ještě svoje náboženství a etiku, mohli vzdorovat. Dnes nemohou.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Klaus a Weigl - Stěhování národů (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2016)
...Přesto, že se v hlavním tématu shoduji s touto knihou téměř úplně, k určitým argumentacím si dovolím nějaké poznámky.  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Slovensko vymiera (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2016)
...V roku 1994 sa mi dostala do rúk analýza pod názvom – Postupné vymieranie slovenského národa cez ekonomiku a rómsky problém. Hneď v úvode bolo načrtnuté že za cca 60-70 rokov budeme menšinou vo vlastnom štáte a o ďalších cca 30-40 rokov nás čaká zánik. Prvé čo ma vtedy napadlo, že sa jedná o súhrn bludov a fantasmagórie, pričom, paradoxne, už v minulom režime som odkladal rôzne dokumenty, doteraz uchované, ktoré mi občas pomôžu pri dokumentovaní niektorých článkov. Túto analýzu som poslal do zabudnutia.
  Celý text pro Svědomí 1/2016 zde...

Únor inspirovaný, inspirující (Petr Roubek, Svědomí 1/2016)

Únor 1948 nebyl tak velkým zlomem, jak se říkalo (Den vítězství našeho pracujícího lidu) a říká (Den, kdy byla i u nás zavedena totalita). K změně došlo, ale postupně. Nedokážu upozornit na vše, co tehdy ke změně vedlo, ale pár inspiračních zdrojů zkusím uvést.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Krize: Dobří a špatní vůdcové (J. R. Nyquist, Svědomí 1/2016)

Můj předchozí článek této série se týkal politizace vzdělávání, která se v oblasti společenských věd děje bagatelizací studentů a popíráním lidské přirozenosti. Pohlédneme-li na vzdělávací systém z hlediska stratéga, vypadá jako pokus rozvrátit větší část společnosti, možná ji dokonce zničit. Takový systém snad mohl vytvořit jedině nepřítel pomocí lsti, jejímž cílem je zneškodnit lidský instinkt a popřít samotnou existenci instinktivních věcí. Přestali jsme uznávat, že existují dvě pohlaví. Jsme učeni popírat co je ušlechtilé.

Náš vnitřní nepřítel se pokouší paralyzovat všechny ty hybné složky lidské psychiky, které umožňují myšlení. Tento nepřítel vytvořil školu, která je ve skutečnosti pro dítě koncentračním táborem. Obklopil naše děti plotem a každou hodinu kontroluje docházku, aby se ujistil, že žádné neuniklo. Je důležité, aby se hned na začátku studenti cítili institucionalizovanými. Vystavit dítě něčemu brilantnímu, něčemu zajímavému či něčemu inspirativnímu je zakázáno. Dítě musí uvyknout co nejprůměrnějšímu myšlení, co nejméně inspirativním myšlenkám – hluboké nudě, z níž únik může nabídnout pouze zábavní kultura.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Justiční a politický zločinci České republiky (Alojz Janiga, Svědomí 1/2016)

Svoboda projevu je mimo jiné zaručena i v Listině základních práv a svobod, která je součásti Ústavního pořádku České Republiky (ČR). Že jsou někteří „nespokojení občané“ ČR, za svoji veřejnou kritiku Orgánů veřejné moci, těmito Orgány „šikanováni a trestání“, není nic nového.

Vládnoucí režim se snaží s pomoci Úřadů, Policie, Justice a některých sdělovacích prostředků „udělat z těchto nespokojenců, psychicky vyšinuté a kriminálníky“. Mám s takovým „jednáním“ Orgánů veřejné moci své vlastní zkušenosti.  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Nevím proč (Irena Kopecká, Svědomí 1/2016)
Tak tady máme rok 2016 a s ním prognózy odborníků. U nás prý bude ekonomika oživovat, porostou mzdy a zmenší se nezaměstnanost.
No, možné to je, dostala jsem přidáno, budu mít větší důchod. Pravda, když jsem mým přátelům dala otázku, ať hádají o kolik, uvažovali a pak tipovali
  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Buď světlem (Irena Kopecká, Svědomí 1/2016)
Buď světlem,
co září tmou.
Že reje mušek
nejednou
ti cestu spletou?
Hleď, samy
svítit nedovedou  Celý text ze Svědomí 1/2016 zde...

Když se revoluce nezdaří: Lidé a lidská práva (František Rozhoň, Svědomí 6/2015)

Když se lidé odhodlají k revoluci, nemusí se dílo zdařit. Platí to i pro Francouzskou revoluci, která zkoušela nové formy organizace společnosti a státu...
Z tohoto nezdaru Francouzské revoluce se lidé nepoučili. Poté, co jiní „nadlidé“ vyřazovali z lidu v Evropě Židy, v Čechách neponěmčené Čechy a v Německu Němce s „nesprávným“ pohledem na svět, Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo (1948) Všeobecnou deklaraci lidských práv...

Závazky nebrali vážně bolševici... Závazky nebrali vážně ani v USA  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

2012-2016 (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2015)

Šamanům na trhu informací se podařil ve prospěch mocipánů husarský kousek: přestali jsme chtít vědět. Ne že bychom nebyli zahlceni a přesyceni „zprávami" všeho druhu, ale nevíme (a nemůžeme ani odhadnout) co je a co není skutečnost pravda a k čemu „informace" vede. Jsme zaváděni jednostranně zaměřenými historkami, které manipulují naše nazírání předem určeným směrem. Pro přetížení informacemi (information overload) se stupeň naší desorientace jen denně zvyšuje. Ověřit si co je to pravé a co ne, je stále více obtížné, tedy jen zíráme...  Je lépe nic nevědět! Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Zamyšlení nad myšlením (Ivan Turnovec, pro Svědomí 6/2015)

Lidé vnímali svět kolem sebe skrz závoj mystiky po tisíce let. Dělo se kolem nich spousta věcí, které nebylo ani tak třeba chápat, jako spíš vzít je na vědomí a co nejjednodušeji je vysvětlit, nebo dát iluzi vysvětlení. Vysvětlování vědecké, na základě dlouhodobého pozorování a kritického hodnocení poznaného, znamená výrazně namáhat svůj mozek. Navíc v počátcích rozvoje lidské společnosti bylo poznání pod kontrolou církevní. Církevní otcové věděli a vědí to dosud, že víra je poslušnější. Věřit bez poznání je sice jednodušší nejen pro vládce, ale i pro věřícího, ale k rozvoji společnosti to nevede. Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Praha na počátku 19. století (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)

Při studiu archivních materiálů se občas dovídáme zajímavé věci. Musíme si vážit mnohého, co naši předci dělali ve prospěch prezentace našeho hlavního města. Na příklad záslužné práce lékaře milujícího Čechy, a Prahu zvlášť, si dovoluji upozornit.
Odpovědi můžeme hledat díky lékaři Jeanu de Carro, který sestavil a v roce 1836 nechal ve francouzštině vydat Průvodce cizinců v Praze pod titulem Guide des étrangers a Prague  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

K úpravě historie na komunální úrovni (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)

Reagoval jsem tak v roce 2004 na udělení jednoho čestného občanství v Turnově. Městský měsíčník Hlasy a ohlasy Turnovska můj text tehdy, ale ani nikdy později, nezveřejnil. Myslím si, že neuškodí připomenout dnes po jedenácti letech, jak se historie upravovala a stále ještě upravuje. Vadí mi zkreslování historie, a proto chci připomenout, jak se upravila skutečnost při udělení čestného občanství jednomu turnovskému „bojovníku proti komunismu“.  Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Česká politická kultura (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)

Problém dnešní české politiky je v tom, že za 51 let nesvobody (1938-89) bylo v Československu prakticky zcela zlikvidováno něco, co bych nazval přirozeným lidským občanským společenstvím. Za Němců se všichni báli konfidentů a po válce už fungovala bolševická mafie, která nakonec získala moc a vraždila jménem zákona. Ti, kdo to přežili, a začali se zajímat o znovuvytvoření jakéhosi lidštějšího občansky orientovaného společenství v uvolněnějších 60-tých letech, skončili v r.1971 na černých listinách...

Když pak došlo k "revoluci"... Ukázalo, že v zemi v dané chvíli prakticky neexistují soudní občané (ani já jím nebyl), ale jen lidé opojení tím, že jsou osvobozeni od bolševických poměrů, a zaujatí vizí zbavit se všeho, co jim připomínalo socialistické poměry.  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Smutná realita 2015 (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)
Jedna bolest vystřídala druhou
Stejně jako se (ne)vyměnily elity
Hesla už ztratila smysl
Ti mlaskající u koryt
jen mávají rukou
a navzájem si stěžují
jak masy voličů
jsou banda hlupáků
a nejsou užiteční
Vláda je přece v dobrých rukou  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Stojí společnost o kritické myšlení? (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)

Kritické myšlení je "pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Součástí tohoto myšlení je stupeň jistoty, se kterou nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme." Rozdíl mezi kritickým a nekritickým myšlením bývá v lepším případě rozdílem mezi skutečností a iluzí, v horším případě rozdílem mezi existencí a zánikem. Proč? Znalosti kriticky myslících lidí bývají široké a hluboké, interdisciplinární a otevřené. Kriticky myslící člověk nebývá herec, moralista, hlásná trouba propagandy ani fachidiot. Zato bývá racionální...

Nekritické myšlení chápe spektrum velkého počtu možností černobíle jako dvě krajnosti, například: »pravice-levice«, »materialisté-idealisté«, »mravní« (my) - »nemravní« (oni). Svět vysvětluje jen z jediného úhlu pohledu. Obvykle se opírá o soubor výroků, které odpovídají článkům nějakého druhu víry. Dřina pak je s tím, jak je sladit s realitou, zejména začne-li selhávat propaganda. Nekritické myšlení mívá za to, že svět a myšlení jsou totožné s jazykem, takže tvoří umělé jazykové světy. Nekriticky myslící lidé přebírají informace z druhé ruky, podle mocenského receptu. Ten mívají natolik zvnitřněný že jej prožívají jako součást sebe.  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Městská civilizace (Ivan Turnovec, Svědomí 6/2015)

Pravdou je, že ke stále výraznějšímu oddělování lidského druhu od ostatní přírody planety dochází v souvislosti s rozvojem vědy a techniky. Tento trend je natolik výrazný, že za posledních sto let ovlivňuje prostředí celé planety s téměř geometrickým zrychlováním. Jde o problém, který patří mezi ty tzv. globální a zaslouží si proto pozornost  Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Mýtus Listopad a jiné mýty (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2015)

Žijeme v mýtech, které nám usnadňují život, umožňují jednoduché vysvětlení příběhů a ideový obraz světa, který se nám líbí. Nebudu psát o historických mýtech, ale o těch současných. To jsou právě ty, které nás mohou ovlivnit tak, že zapomeneme na realitu a dostaneme se do falešných situací a realitu nerespektujících reakcí. Mýtus sám o sobě nemusí být nebezpečný, pokud si budeme uvědomovat, že jde o mýtus a připustíme meze jeho vlivu na reálný svět. Nejhorší je situace, když mýtus se skutečností splývá, neví se, co je ještě mýtus a co už je realita.  Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Kauza Boeing MH17 pokračuje (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2015)

Nizozemská vyšetřovací komise pečlivě poskládala trosky letadla, aby určila, že viníka nezná. Zná sice střelu, která letadlo zasáhla, ale ta mohla být vystřelena z prostoru, který je rozsáhlý a v podstatě zahrnuje území jak povstalců, tak Ukrajinců. Na obzoru mediálního zájmu se v přestávce uprchlické krize objevila kauza sestřeleného civilního letadla, aby zahájila opět diskusi o domněnkách, pohádkách, propagandě, a z toho odvozenou diskusi o pravdě a lži.  Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Escapismus nebo extremismus (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2015)

Je vůbec nějaký způsob odvrácení zániku evropské civilizace, který by nebyl extrémistický? Je možné řešení v rámci hodnot evropské civilizace? Není nevyhnutelné opustit lidská práva, náboženskou svobodu a toleranci v zájmu sebezachování? Momentálně jsou slyšet buď escapisté nebo extrémisté a pokud jsou realistické hlasy, mají jen nějaká dočasná a velmi pragmatická řešení. Je vůbec naděje na řešení evropským humanismem?  Celý text pro Svědomí 6/2015 zde...

Migranty jednou přijmout musíme (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2015)

Nesouhlasím s Merkelovou, ale rozumím jí. Zánik jsme si naplánovali, jak by měl tedy konkrétně vypadat? Dobrovolně vymírající národ musí mít nějakou vizi zániku. Co bude dál? Jiní tuto vizi nemají, Merkelová ji má. Ví, že uprchlíci se mohou za určitých okolností integrovat, stát se Němci, a později pomoci integrovat dalším. Bránit se donekonečna nevyhnutelnému? Kdo vizi zániku nesdílí, musel by vysvětlit, jak mu zabrání.

Trend vymírání se zakrývá, vyjma vysoce odborných časopisů a některých statečných publicistů (Sarrazin) čelících osočování, není nikde slyšet skutečná příčina našeho současného neblahého stavu. Proč už důchodový fond nestačí? Proč se zadlužujeme? Proč nedovedeme splácet dluh v době konjunktury? Proč už nestačíme zajistit bezpečnost? Hledat příčiny je korektní jen na povrchu, jít do hloubky se odmítá; je to úlitba populismu, nikdo nechce vytahovat na světlo nepopulární jevy, raději se vypráví pohádky.  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Slovensko - odpad civilizovanej Európy? (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2015)

Za bývalého, teda prednovembrového režimu sa tu robil utajovaný výskum o mentalite slovenského národa. Keď najvyšší súdruhovia po troch rokoch videli tie výsledky, okamžite nariadili tento materiál zničiť, lebo ho považovali nielen za provokáciu, ale aj za niečo neuveriteľné. Prišiel ale november 1989 a o niekoľko rokov po ňom sa ukázalo, že niekoľkoročný výskum bol nielen pravdivý, ale zároveň aj ukázal, že cca 70 - 80 % dospelej populácie tohto národa patrí do kategórie zbabelých plebejcov a nesvojprávnych oviec  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Nebylo co lidu navrátit (Petr Roubek, Svědomí 6/2015)

Tvá vláda, lide, se k Tobě navrátila!“ Hláška připisovaná Komenskému, zněla naší republikou i v závěru roku osmdesátého devátého. Tedy během řízeného předání moci (jak tehdejší akci říká jeden z vůdců Občanského fóra Petr Pithart), či během sametové evoluce (termín spisovatele Ivana Krause). Ochuzeni o tu zvěst nebyli ani neslyšící, četli ji na nošených plackách. Dnes je rozčarován Petr Pithart, i ti, kteří tu hlášku nebrali jako nezávaznou řeč...

Pro tyto „rozčarované“ těžko budou útěchou slova v Německu žijícího docenta Petra Robejška, že v západní Evropě se podařilo mediálním a politickým elitám úspěšně vytlačit občana z rozhodování podstatně víc než u nás.  Robejškova slova jen vedou k poznání, že souběžně s přislíbeným návratem vlády do našich rukou vyklouzává vláda z rukou lidu Západu.

Vedou i k zamyšlení, že v naší republice nemohl lidu nikdo vládu navrátit, protože tady nikdo vládu ve svých rukou neměl. Byli jsme přece součástí východního bloku, který nevybočil ze západoevropského novověku, jak ho charakterizovala ve Svědomí už citovaná slova „starost mít, starost o vnější svět a jeho ovládnutí stává se dominantní.“ Na troskách starého řádu jsme měli zřídit nový sociálně spravedlivý svět nikoli podle svobodné vůle lidí, ale řízeni moskevskou bolševickou nomenklaturou. V tom směru, zdá se, se v zásadě moc nezměnilo a závěr roku osmdesátého devátého byl opravdu evolucí. Moc už už vypadávající z rukou bolševické věrchušky zachytily střídající kádry řízené odjinud, ale se stejným cílem homogenizovat svět.  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Efekt sv. Matouše (Jan Kubalčík, Svědomí 6/2015)

Fyzická krása a inteligence jdou ruku v ruce. K tomuto závěru dospěla jakási nedávná studie LSE (bulvár to komentoval s tím, že je to konec stereotypu hloupých pohledných blondýnek... budiž). Závěry však šly ještě dále: toto propojení se stupňuje. Krásnější a inteligentnější člověk totiž má větší šanci „získat“ atraktivnějšího (tedy opět krásnějšího a inteligentnějšího) partnera a mít s ním opět krásnější a inteligentnější potomky (oboje je dědičné)... Ti se zase budou vzájemně setkávat na prestižních školách, vdávat se a ženit statisticky častěji mezi sebou, budou znovu o něco úspěšnější, a tak dále a tak dále. Jde o jednu z mnoha realizací Matoušova efektu: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc, ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Dopis Obamovi o nesmyslnosti zákazu střelných zbraní (Everett Piper, Svědomí 6/2015)

Pane prezidente,

minulý čtvrtek vstoupil do jedné třídy vyšší školy Umpqua Community College v Roseburgu ve státě Oregon Chris Harper Mercer a vyzval spolužáky, aby povstali, jestliže jsou křesťané. Když vstali, střelil je do hlavy. O pár okamžiků později jste ve Washingtonu vystoupil s projevem. Trval slabých dvanáct minut a neřekl jste v něm naprosto nic o křesťanech...

Snad dokážete pochopit, proč se společenství křesťanů od pobřeží k pobřeží modlí, abyste konečně mluvil ne proti nám, nýbrž v náš prospěch a abyste naši víru raději hájil než ignoroval. Snad dokážete, pane prezidente, porozumět, proč milióny následovníků Kristových v celém národě a po celém světě říkají, že slyšíme vaše mlčení a to že je ohlušující. Pane prezidente, snad jste schopen chápat, proč – když zas a zas vidíme, jak se křesťané stávají terčem vražd – vám nesekundujeme a netleskáme vašemu přání odzbrojit občanstvo a současně vyzbrojit zločince.  Celý text ze Svědomí 6/2015 zde...

Ubráníme se i potřetí (František Rozhoň, Svědomí 5/2015)

6. červenec je úředně uznaným svátkem, Dnem upálení mistra Jana Husa. Nepřipomíná se, že také 6.7., ale před 100 lety, při 500. výročí Husovy smrti, se Tomáš Garrigue Masaryk v Ženevě přihlásil k protihabsburskému odboji. TGM byl dlouho obhájcem Habsburské monarchie, ale změnil názor po „ujištění“ z vládních kruhů, že po vyhrané válce se už Němci nebudou s Čechy mazlit a definitivně s nimi zúčtují. V Ženevě řekl mimo jiné: „Pokud zachováme pasivitu, ztratíme úctu nejen Evropy, leč především sebeúctu – ani pes se nedá tak beztrestně bíti.“  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

„Stará cesta“ - Ideály lidstva (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2015)

Devatenácté století přineslo člověku mnoho úspěchů ve vědách, zejména přírodních, a udělalo úvod do moderní techniky a technologie. Člověk začal být pyšný na to, čeho dosáhl. Odhodil pokoru a vrhl se vstříc dvacátému století. Ještě velká část první poloviny nového století je poznamenána lidskou nadutostí a nezdolnou domýšlivostí, kterou neochladila ani první světová válka.

Ohlásily se však dříve nepředvídané a daleko více zdůrazněné problémy sociálních rozdílů, které se neobjevily zcela náhodně. Technika, růst populace a růst vzdělání způsobil, že si lidé začali uvědomovat daleko více své postavení ve společnosti a materiální rozdílnosti.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Jsou naši politici skutečně národní elitou? (Ivan Turnovec, Svědomí 5/2015)

Po rozčarování nad výsledky pětadvaceti let svobodného života v postkomunismu České republiky, kdy mnozí ze zvolených zástupců, místo toho aby dbali o zájem svých voličů, vyhledávají pouze výhody pro sebe a své nejbližší, vznikají opakovaně výzvy, hnutí i snahy jednotlivců o zavádění prvků přímé demokracie do systému řízení obcí, regionů i státu. Reakce na tyto snahy od příslušníků většiny politických stran a politiků profesionálů jsou tvrdě odmítavé. Voliči jsou označováni za politicky nevyspělé amatéry, hloupé a snadno manipulovatelné. Vládnout smysluplně může údajně pouze zastupitelská elita. Občanská rozhodnutí jsou předem prohlašována za špatná až katastrofická.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Kdo podporuje imigrační vlnu (Ivan Turnovec, Svědomí 5/2015)

Pokud chceme bojovat proti nelegální imigraci, pak bojujme skutečně proti celé té struktuře, obchodující s lidskými osudy. Nejde jen o pašeráky, kteří imigranty do Evropy převážejí, ale i o mnohé politiky a organizace, invazi vyvolávající. Mezi podivné organizace patří i Sdružení pro integraci a migraci, na jejíž činnost chci upozornit.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Politikové nejsou ideální ale vulgárně je napadat není demokratické (Ivan Turnovec, Svědomí 5/2015)

Člověk málokdy vstoupí do vysoké politiky jako čistý list. Než se vyškrábe až nahoru, má spoustu příležitostí umazat si ruce. Vrcholní politici mají velkou smůlu. To, co udělají či neudělají, je vždy hodnoceno ještě za jejich života, ačkoliv se výhody i nevýhody jejich státnických počinů mohou projevit mnohdy až mnoho let po jejich smrti. Jenomže politik nemůže být hodnocen jen podle svých výroků, ale i podle toho, jak se chová. To bývá za života mnohdy důležitější, než kdyby každý den navrhl deset důležitých zákonů.  Celý text pro Svědomí 5/2015 zde...

Mohou bohatí za chudobu světa? (Vlastimil Podracký, pro Svědomí 5/2015)
...I když bychom mohli zaostalému světu nabídnout vzor jak vymírat, degradovat bez fyzické práce a špatně vychovávat děti v lenošení a gamblerství, takový vzor nikdo nepřijme. Všechny tradiční teorie jej nesnáší a považují za degeneraci, tradiční řády jej neobsahují, protože kdykoliv některá lidská skupina takto žila, zanikla. To můžeme zcela přesvědčivě prorokovat i Západu, pokud se nezmění. Postup životaschopných proti evropské kultuře úpadku a slabosti vidíme na šíření islámu v západoevropských zemích. Staneme se další koloniální zemí, kterou budou osidlovat jiné národy. Nebudeme Amerikou, budeme Sýrií.
  Celý text pro Svědomí 5/2015 zde...

Vzpoura vystrašených (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2015)

Šibenice na demonstraci proti migrantům jsou signálem nové konfliktní linie ve společnosti, konec ospalých sporů mezi levicí a pravicí. Dnes už není důležité, jestli někdo patří k některé ze starých škatulek, nově se konečně krystalizují dávno existující a dosud odsouvané postoje k národním zájmům. Něco takového muselo jednou vybuchnout, protože už dlouho lidé cítí, že jejich přirozené a dlouhodobé zájmy, nejen ty materiální a momentální, jsou opomíjeny a dokonce zrazovány.

Výbuch existenčních obav není jen na straně těch, kteří vidí nebezpečí v migrantech, ale nyní, po extrémních obviněních i na straně těch, kteří zastávají názory vedoucí k nějaké újmě obyvatel současných nebo jejich dětí.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Ideologický kosmopolitismus (Vlastimil Podracký, pro Svědomí 5/2015)
...Někdy jsme konfrontováni s myšlením, které, nám starším, připomíná komunisty. Ideologický kosmopolita se pozná obvykle tím, že začne mluvit o „nacionalismu“ a považovat za něj pragmatické upřednostňování domácích zájmů, snahu o zachování národního jazyka a kultury, podporu domácích podnikatelů, odpor k přijímání „vnucených“ migrantů, zdanění zisků mezinárodních korporací. To dokazuje, že takový kosmopolita „uniká“ přirozeným povinnostem ke společenstvu, které jej zplodilo a vychovalo, „odloučil“ se od přirozeného principu domova, slouží ideologii. Najednou jsou slyšet komunistická slova: „nesmíme dopustit projevy xenofobie“, „sdělovací prostředky nesmí zobrazovat mladé muže migranty, ale jen rodiny s dětmi (kterých je ovšem menšina); musí tvrdit, že to jsou ti nejchudší, nikoliv střední třída, která má peníze“, „musíme trestat projevy nacismu, xenofobie a rasismu a nedovolit jim přístup ke sdělovacím prostředkům“, „musíme zakázat xenofobní weby“ atd. Ideologické chování známé od komunistů nebo ze středověku je evidentní: Neodpovídají na otázky, jenom kážou, propagují a zakřikují oponenty, zatím jen dehonestují a osobně napadají, ale už začínají i vyhrožovat. Už se netají likvidací svobody slova, přitom si ponechávají, aby sami určili významy slov a ideové vysvětlení osobního chování. Už se netají, jako dříve, svými totalitními metodami. Dokonce už se projevují jejich vyjádření na adresu vlády a prezidenta, ale to ne jen normální kritikou, ale komunistickými slovy: „nesmíme připustit takové jednání našich představitelů“. Jak nepřipustit jednání zvolených orgánů? Tyto orgány byly zvoleny lidem. Není to trochu divné z úst údajných demokratů?
  Celý text pro Svědomí 5/2015 zde...

Jak dál (Petr Roubek, Svědomí 5/2015)
...Heslo... o návratu do Evropy, vzbudilo diskuse hned v osmdesátém devátém - proč by se našinci, Evropané, měli vracet do Evropy? Až později mi začalo docházet, že Václav Havel Evropou nejspíš nemyslel Evropu, ale návrat k integraci kontinentu pod jednu vládu, z níž jsme vyklouzli ve čtyřicátém pátém i zásluhou našeho II. odboje. Další možný výklad mně napadl, když jsem v minulém čísle Svědomí četl, co hlásal Havel v létě 1990 v Oslo. Havel vlastně odmítl jeden ze základních principů evropského práva, vtělený i do deklarace lidských práv, že člověk obviněný z trestného činu má být považován za nevinného, dokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. Havel odmítl i výčet sedmi hlavních hříchů, ze kterých vychází další hříšné činy (obžerství, lakota, lenost, závist, hněv, pýcha, smilstvo), sám za hlavní hřích (zlo) prohlásil nenávist, ba dokonce jen eventuální zárodek nenávisti. Havel vyzval, aby se i po roce 1989 pokračovalo v bolševické politice permanentního hledání nepřátel, nepřítelem je například i ten, u nějž cítíme ten eventuální zárodek nenávisti. Proto je možné, že slovy o návratu do Evropy přiznal Václav Havel, že ONI, revolucionáři, kteří stále chtějí na troskách starého společenského řádu stvořit nový, dokonalý svět, a ve své pýše věří, že svět to přijme, vrací centrum své revoluce z Ruska na Západ.
  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Mým andělům (Irena Kopecká, Svědomí 5/2015)
Modlitbou ticha
spěchám k vám,
kdykoli srdce
mám plné ran.Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Verejne obviňujem (Vladimír Pavlík, Svědomí 5/2015)

Verejne obviňujem zločincov, zlodejov, sadistov, psychopatov a masových vrahov z ponovembrových vlád a parlamentov z vedome páchaných ekonomických zločinov a zločinov proti ľudskosti na slovenskom národe... Za posledných 23 rokov nám ukázali a dokázali, že na páchanie zločinov proti ľudskosti nepotrebujú ani koncentračné tábory, ani plynové komory. Stačia im k tomu tzv. nevyhnutné ekonomické reformy, zavedenie kolektívnej viny na nevinných, na ktorých prenesú následky za ekonomické zločiny  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Gramofonová deska (Jan Kubalčík, Svědomí 5/2015)

A deska přeskočí, přeskočí, přeskočí, přeskočí…“ zpívá Karel Kryl v samém závěru písně Rakovina (album Rakovina, 1969). Poškrábaná gramofonová deska dala ostatně název jedné z metod asertivního chování. Také se níže hodlám opakovat – prostě proto, že jsem přesvědčen o pravdivosti argumentu a o tom, že naděje na jeho zaregistrování oponentní stranou stále žije.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Je suis Knötig (Dušan Stuchlík, Svědomí 5/2015)

Každý, kdo se před půl rokem angažoval v rámci kampaně „Je suis Charlie“, by měl zpozornět. A nejen on. Proč? Protože předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal ze dne na den zatočil s dlouholetým mluvčím své instituce Petrem Knötigem. Způsob, jakým to udělal, byl nestandardní, ale daleko podstatnější je to, proč se tak stalo a jak to souvisí s protiislámskými vtipy.

Celá kauza propukla poté, co mluvčí NS Petr Knötig na Facebooku ke snímku osob, koupajících se v brněnské kašně, napsal do diskuse stručné konstatování slovy místního hantecu: „Cikórky, samý cikórky“. Nic více, nic méně.

Slovo „cikorka“ přitom patří nejen k brněnském slangu, ale také do slangu policejního. Ještě toho dne si Knötigova postu všimli tuzemští strážci politické korektnosti z týdeníku Respekt a reagovali střelhbitě.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Konec americké ekonomiky na dohled (Christopher Monckton, Svědomí 5/2015)

Plnou parou vpřed a k čertu s torpédy“, to byl přístup naštěstí ospravedlněný výsledkem bitvy u Mobile Bay za občanské války, ale jako strategie pro řízení národního hospodářství je to bláznovství. Obamova mise ohledně zničení americké ekonomiky je u konce a škody jím natropené jsou nezvratné. Dolar jako pojem je historií a americká ekonomika padne, a to co nevidět.

Nóbl komentátoři mají za to, že ten kolaps nastane spíše postupně než náhle. Ale dnes je jen málo těch, podle nichž nenastane kolaps vůbec žádný.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Noví totalitáři nastupují (Tom Nichols, pro Svědomí 5/2015)
...Dal jsem se touto cestou literárního a akademického výkladu, neboť se obávám, že se moji američtí spoluobčané ve stále větším počtu stávají v srdci totalitáři.

Tedy, nemyslím tím, že by Amerika vytvářela nacisty nebo stalinisty. Je ovšem pravda, že jak nacismus, tak stalinismus jsou odrůdami totalitarismu, oba však už zašly smrtí, jakou zasluhovaly. Mám na mysli to, že obyčejní lidé, a ne nějaká hrstka názorových a ideových vůdců, přijímají tutéž šílenou víru, že pomocí ryzího násilí lze utvářet a tvarovat lidskou mysl tak, že začne uvažovat novým způsobem.  Celý text pro Svědomí 5/2015 zde...

Parlament Spojeného království hlasuje pro život a svobodu (Philippa Whitfordová, Svědomí 5/2015)

Na otázku asistovaného umírání reagovala 11. září v diskusi britské Dolní sněmovny asi nejpůsobivěji poslankyně za Skotskou národní stranu dr. Philippa Whitford. Hovořila na podkladě své letité zkušenosti v chirurgii se specializací na rakovinu prsu. Zde je výtah z jejího proslovu  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Protiústavní represívní jednání české justice (Alojz Janiga, Svědomí 5/2015)

Je to již přes dva měsíce, co Ministerstvo spravedlnosti České republiky „slíbilo prošetřit“ postup orgánů v trestním řízení, v případu „údajného vloupání“ do automatu na cukrovinky v tzv. „Domově pro seniory“ v Heřmanově Městci, ve kterém jsem bydlel a jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy a za které jsem byl nespravedlivě odsouzen,

Tento „slib, zveřejněný ve sdělovacích prostředcích, dal i sám ministr spravedlnosti až poté, co jsem na Protiústavní jednání Orgánů činných v trestním řízení, hlavně soudů, upozornil střelbou poplašnými náboji, v přítomnosti samotného ministra spravedlnosti ČR, Judr. Roberta Pelikána“.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Frýdecký rodák, monsignore, profesor P. Otto Furch, usiloval o zřízení slezského biskupství, v Bašce působil v letech 1967-1989 (František Vaníček, Svědomí 5/2015)
...Jeho životní krédo snad nejlépe vyjadřují nadčasové myšlenky neznámého autora:

Svatý Jene, dej, ať umíme mlčet tam,
kde je slovo zradou.
Svatý Jene, dej, ať umíme promluvit tam,
kde je zradou ticho.
  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Hajme práva bezbranných dětí a neexperimentujme na nich! (Pavlína Nytrová, Svědomí 5/2015)

Uznávám lidskou důstojnost všech, ale odmítám uměle měnit zákony přirozenosti a přírody. Jsem přesvědčena o tom, že jedině muž může zplodit a jedině žena může porodit dítě a proto se pouze muž a žena mohou stát rodiči. Jsem si jista, že základem společnosti je spořádaná a pevná rodina. Muž a žena jsou biologicky odlišní ve své stavbě těla a mají odlišné sociální role, žena je tvůrkyní tepla domova a muž je ochráncem ženy a dětí.

Proto nesouhlasím s připravovanou novelou zákona o registrovaném partnerství, která by měla umožnit homosexuálním párům adopci. Trvám na tom, že je nadstandardní a že otcem je muž a matkou žena a ne registrovaní partneři.  Celý text ze Svědomí 5/2015 zde...

Třídní apartheid (František Rozhoň, Svědomí 4/2015)

Když bolševik slíbil vládnout ku prospěchu dělníků, stal jsem občanem druhé kategorie, protože jsem neměl dělnický původ. V srpnu 1968 vyšlo najevo, že jsem i příslušníkem národa druhé kategorie, který se bez souhlasu z Moskvy nemá vměšovat ani do vlastních záležitostí. Občanem druhé kategorie jsem byl i jako nestraník, protože členové KSČ si uzákonili „vedoucí úlohu“. Samet vzbudil naději, že tohle ponižování skončí, vždyť základem svobody je uznání přirozené důstojnosti všech členů lidské rodiny, jak potvrzuje už od r. 1948 Všeobecná deklarace lidských práv. V tomto směru Samet zklamal – noví mocní slíbili vládnout ku prospěchu menšin, ale bílý heterosexuální Čech může mít ve své zemi zase pocit druhořadého občana. I proto jsem si k stáru pořídil nového koníčka - začal jsem hledat možné příčiny tohoto chybného vývoje společnosti.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Demokracie nebude, dokavad… (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2015)
...Když stále nadšený, loajální divák začne někdy přemýšlet, jak je to vše možné, zjistí, že z účelového řízení jeho denního života se dávno stalo výnosné civilní zaměstnání. Občan, který vplul do této profese, dostal titul: politik.

Když je někdo profesionál, jeho služby jsou přece na prodej. Kdo dá víc, tomu slouží. Je to žoldnéř v rukavičkách. Vedle vojáků národních jsou a byli vždy žoldnéři a ti nikdy nepodléhali žádným pravidlům. Pluli vždy jen pod jednou vlajkou a ta byla vlajkou jejich osobních prospěchů. Pro ně byly a jsou jakékoliv „Ženevské konvence“ zbytečné a smlouvy jen cáry papírů. V případě vážného nebezpečí žoldnéř včas změní barvu, nebo uteče.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Zemřel Euring. Dr. Bohumil Kobliha (Rostislav Janošík, Svědomí 4/2015)
...Na hodnocení osoby, která teprve nedávno odešla na věčnost, je třeba určitého časového odstupu, aby člověk nezapomněl na něco podstatného, co dotyčný vykonal a co by nemělo zůstat nepovšimnuto. Ano, právě v tom spočívá jedno z největších úskalí naší současnosti, že totiž na mnohé bude zapomenuto, protože tu mladou, bezstarostnou generaci, která se nemusela o obnovu naší svobody a demokracie před 25 lety nijak zasloužit (a bere to jako samozřejmost), to vlastně ani nezajímá.

Pro naše nejmladší pokolení je to jako z jiného světa: ty tisíce vlastenců, kteří bojovali v obou světových válkách za uhájení národní existence; další tisíce obětí nacistické a komunistické perzekuce a statisíce těch, kteří byli donuceni odejít do exilu, aby odtud pracovali pro náš lepší zítřek. K těm posledně jmenovaným je nutno zařadit i Dr. B. Koblihu, jenž po srpnu 1968 emigroval a usadil se ve Velké Británii.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Pan Bohumil Kobliha zemřel předčasně (1931 – 2015)
...Když přišla zpráva o jeho smrti, napadla mi především varianta slov Jana Wericha: Ač se pan Bohumil Kobliha dožil požehnaného věku 84 let, zemřel předčasně. Mohl tu být ještě sto let, protože stále měl lidem co říct.

Za dlouholetou, obětavou neúnavnou a nezištnou spolupráci pro náš národ a časopis Svědomí upřímně děkujeme.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Demokracie po Česku (Ivan Turnovec, Svědomí 4/2015)

Kritici oprávněně upozorňují na nedodržování platných zákonů a tvrdí, že požadují, aby byl náš stát právním státem. Odvolávají se při tom na zastupitelskou demokracii. Situace ale není tak jednoduchá, jak by se při této argumentaci zdálo.

"V případě slova jako demokracie nejen že neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany. Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě. Osoba, která je používá, má totiž svou soukromou definici, ale dopustí, aby si posluchač myslel, že má na mysli něco docela jiného. ." Z eseje Politika a anglický jazyk (1946) anglického spisovatele George Orwella.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Román Nezaplatitelný stojí za přečtení (Ivan Turnovec, Svědomí 4/2015)

V českém překladu vyšel román Nezaplatitelný. Polský spisovatel Zygmund Miłoszewski za něj obdržel ocenění Polská kniha roku 2014. Jde o dílo které jsem v elektronické verzi, vyšla hned na začátku roku 2015, přečetl s velkým zaujetím. Pokládám za užitečné doporučit je i dalším čtenářům. Věřím že je zaujme stejně jako mne.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Každý postoupí jen tam, kam se mu dovolí (Vlastimil Podracký, Svědomí 4/2015)

V otázce přistěhovaleckých kvót je vidět snaha dnešních multikulturalistů vytvořit disparátní společnost, tedy jakousi směs kultur na jednom místě, kde se prý kultury budou vzájemně snášet a koexistovat. V takové otevřenosti ovšem expanzivní kultura pohlcuje druhé a na stole je otázka zachování kultury domácí. Proto také zůstává základní otázka: co zachovat? Pokud se někdo nechce zachovat, je to jeho věc. Ale dělat z toho ideologii „zákazu činů vedoucích k zachování“ a vnucovat ji jiným pod falešným praporem multikulturalismu, je obdoba „vnucování dobra beztřídní společnosti“ komunisty.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Evropa bez vize obrany (Vlastimil Podracký, nabídnuto do Svědomí 4/2015)

Nás neohrožují zatím cizí vetřelci jako takoví, ale naše vnitřní spory, neschopnost se bránit, absence ideálu, který bychom měli hájit... a skutečný nepřítel má dnes jinou taktiku: využít naší hlouposti a našich úpadkových ideálů, které nás vlastně ničí samy a nepříteli mnoho práce nezbývá.  Celý text pro Svědomí 4/2015 zde...

Řecký pád se odkládá (Vlastimil Podracký, nabídnuto do Svědomí 4/2015)
...eurozóna je politický projekt, který měl uspíšit integraci států v EU, je to všechno výsledek politických rozhodnutí. Ale kolik takových politických rozhodnutí se už udělalo špatně? Dnes máme na krku Řecko, jsme zavázáni pomáhat Ukrajině a migranti z Afriky se přijímají, aniž by byla jasná představa, jak dál řešit miliony zoufalých lidí připravené k transferu do Evropy. Všechno to jsou předvídatelné a jasné věci, nikdo se nemůže vymlouvat, že je nezná. Nikdo nic koncepčně neřeší, stále se jen hasí následky, o příčinách nikdo vědět nic nechce, celá politická garnitura EU žije ze dne na den, od jednoho řeckého balíčku ke druhému, od jedné uprchlické lodi ke druhé. Možná to ani nepřekvapí ve společnosti, která žije ze dne na den a budoucnost ji už dávno nezajímá.
  Celý text pro Svědomí 4/2015 zde...

Chvátej vyhnanče z míst, kde jsi žil (Jan Kubalčík, Svědomí 4/2015)

Před šesti lety jsem v textu „Imigrace – podmínky solidarity“ napsal toto: „Jsem solidární s Italy, Řeky, Kypřany... a všemi těmi, kteří ve svém bezprostředním okolí mají tu nemilou možnost sledovat dopady nezvládnutého přílivu nelegálních nepřizpůsobivých imigrantů. Přesto odmítám, aby jim bylo odlehčeno tím, že nějaká část imigrantů bude přesunuta do České republiky." Proč?

Nejsem sice příznivcem přístupu „čím hůře, tím lépe“, ale když už na druhé straně k nějakému průšvihu dojde, měl by být učiněn poctivý pokus vytěžit z něj co nejvíce toho dobrého. Rozprostření imigrantů ze středomořských zemí do zbytku zemí EU, samo o sobě, bez dalšího, totiž pouze tlumí bolest, příčiny zůstávají zcela nedotčeny. Toto tlumení bolesti pak může být kontraproduktivní v tom smyslu, že momentálně sníží palčivost a tím také motivaci postavit se dané situaci čelem a tak skutečné řešení oddálí. Konečným důsledkem pak může být, že celý problém naroste do rozměrů, v kterých bude již opravdu neřešitelný. A v tom je hlavní jádro mé solidarity – tuto eventualitu nepřeji ani nám doma, ani Italům, Řekům, Kypřanům...  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Bez peněz k soudu nelez - šest zásad (Kristián Koubek, Svědomí 4/2015)

Když jsem dospíval, tak můj otec mi říkával: „bez peněz do hospody nelez“. Jeho slova odrážela asi velké životní zkušenosti, které se mi snažil předat pouhou jednou větou. A to se mu opravdu podařilo, protože hospodám jsem se více méně vyhýbal, protože jsem neměl důvodu se v nich občerstvovat a nechávat tam nějaké velké peníze. Na druhou stranu jsem si ale nevytvářel žádné hospodské kontakty a nemohl si také třeba postěžovat na politické dění. Ve svém životě jsem se snažil nalézat pravdu, právo a spravedlnost, a tak v mnoha případech jsem se musel, v těchto otázkách obracet na soud, ... tak alespoň pár poznámek, týkající se mých zkušenosti s vymáháním práva a spravedlnosti na soudech první instance až po Nejvyšší soud.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Je to naše právo (Vladimír Pavlík, Svědomí 4/2015)

Nebudem tu opakovať text ústavného sľubu ktorý podpisujú členovia vlád a parlamentov. Viem len jedno a nie som sám, že nie je tam napísané, že ako členovia vlád a parlamentov by mali škodiť vlastnému štátu a jeho občanom, prijímať také zákony ktoré škodia občanom, vykráda sa cez ne štátny rozpočet, či dokonca sa beztrestne cez ekonomiku realizujú zločiny proti ľudskosti, že polícia, prokuratúra a súdy slúžia zločincom z vysokej politiky, oligarchom, mafiám na vrchole pyramídy.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Za socialistický závazek 1 rok nepodmíněně (Jiří Wonka, Svědomí 4/2015)

Ač to zní neuvěřitelně, Jiří Wonka, který léta bránil svého bratra proti persekuci, byl odsouzen za napsání socialistického závazku u svého zaměstnavatele OPS Náchod. Aktivní předseda ROH s. Josef Pecka jej předal orgánům StB.

Je to obdoba, jako když předseda MěNV ve Vrchlabí s. Vlastimil Štěpánek předal StB dopis Pavla Wonky, který žádal odstranění obrazu J. V. Stalina. Na Jiřího Wonku totiž nic jiného než napsání socialistického závazku nedokázali vykonstruovat. Tento závazek ho stál 1 rok vězení a bylo mu tak poškozeno zdraví, že je invalidní. Ve vězení byl jako vzpurný vězeň,který odmítal cokoliv vypovídat, pálen i cigaretami.

Na ukázku, co to bylo za dobu, předkládáme budoucí generaci úplné znění tohoto závazku.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Pravda (Irena Kopecká, Svědomí 4/2015)

Mnoho tváří má pravda. Někdo miluje její kosmetickou vizáž, jiný jen zvýrazněné rysy, někomu je milejší třpytivá rouška, kterou se kryje. Jsou lidé, co se bojí nahé pravdy. Přesto se domnívám, že pro život každého z nás je právě tato podoba nejvhodnější.  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

Nad hrobem zrazeného vojáka (Jára Meců, Svědomí 4/2015)

Svou pušku vzal a šel
na pole bitevní,
kde hrstka věrných ještě bránila se.
Ostatní za ním z krytů dívali se.

Držíme ti palce! volali někteří
a jiní za ním zašeptali: Blázen!
Pak rozdali si karty - mariáš
a poslouchali náladovou hudbu.
  Celý text ze sbírky Psáno na buben zde...

Čím zač platíme? (Mojmír Hampl, Svědomí 4/2015)

Díky ekonomii jsem se naučil důležité pravidlo. Za všechno se platí. Všechno má své náklady či odvrácenou stranu, chcete-li. Ekonomové nejraději mluví o „nákladech obětované příležitosti“. Ptají se: o co jsem přišel tím, že jsem se snažil vystudovat, věnovat se svému koníčku či neřesti nebo vzít si právě jednoho partnera a s ním strávit život?  Celý text ze Svědomí 4/2015 zde...

B L A H O P Ř E J E M E (Svědomí 3/2015)

Již podruhé během dvou let je naše dopisovatelka Mgr. Irena Kopecká vyznamenaná cenou Klubu autorů literatury faktu. V loňském roce získala cenu Petra Jilemnického za knihu František Juraň – Oživil kámen, kovu dal řeč, která jí byla předána 24. 9. 2014 v Letohradu.

Letos na I. ročníku vyhlášení cen Jaroslava Golla v Chlumci nad Cidlinou obdrží od města Chlumec nad Cidlinou, MěKS Klicperův dům, Klubu autorů literatury faktu Univerzity Karlovy, Fakulty sociálních věd, cenu Jaroslava Golla za knihu Stoleté svědectví. Jedná se o korespondenční lístky a dopisy zasílané přímo z vojenských zákopů  Celý text pro Svědomí 3/2015 zde...

Porovnání „konců" (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2015)

Od počátků našeho vážného rozvažování, kam naše existence vede, naši předkové přemýšleli o „konci" našich salt, kotrmelců a nedomyšlených kroků. Dnes jsme ohlušeni svoji domnělou dokonalostí, zázraky vědy a techniky a nemáme čas se zastavit a pozorovat, kam se řítíme, co se v podstatě děje a kdy narazíme. Tzv. politici nám zatemnili výhled.

Je tedy jen pozoruhodné, že už na počátku křesťanství se apoštolové odvažovali kritiky a sebekritiky a ptali se svého učitele Ježíše-Syna Božího, jak a kdy skončí utrpení. Utrpení a pronásledování, které bylo navršováno hady a plemenem zmijí (Nový zákon Mt. 23, • 33).

Ještě zajímavější je, že o šest set let později se „konci" zabývali lidé okolo proroka Mohameda (Mír ať na něm spočine).  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Vydržela by dnes Milada Horáková na svobodě? (František Rozhoň, Svědomí 3/2015)

Kdo považoval nebo mohl považovat za  správný jiný způsob života, než jaký zde zaváděla KSČ, nejpozději po únoru 1948 dostal nálepku nepřítel lidu. Mnohdy se stal i obětí politicky motivovaného násilí. To zdůvodnila mimo jiné teorie Felixe Dzeržinského, Poláka v čele sovětské Čeky a NKVD, že terorem proti nepřátelům zadusíme zločin v samém prvopočátku, je to zbraň velmi účinná. I „potřeba“ pro případ další války zlikvidovat ve svém týlu „nepřátele“, byť jen potencionálního. Proto byl dlouhodobě internován arcibiskup pražský kardinál Josef Beran a 21. 6. 1949 po vykonstruovaném procesu popraven generál Heliodor Píka. V roce 1950 režim zaútočil na kláštery a došlo i na Miladu Horákovou...

Materiály z procesu mě utvrdily v přesvědčení, že Horáková, jak bývalo v demokracii legitimní a žádoucí, i zde otevírala diskusi o tom, zda v únoru 1948 nastoupená cesta je ta nejsprávnější. Soud a angažovaní občané však podlehli bolševickému umění měnit význam slov a demokracii už chápali jinak - odsuzovali obžalované za nesprávné názory, mj. za propagaci prvků kapitalismu, který podle závazné propagandy patřil „na smetiště dějin“.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Co vlastně oslavujeme 70 let poté? (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2015)
...My Češi bohužel máme špatnou vlastnost se nechat manipulovat vnějšími zájmy. Mnoho lidí raději slouží importovaným myšlenkám než pravdivému neemotivnímu hodnocení reality. Ve hře jsou především dva zpochybňující aspekty:
1/ Spor o to, kdo měl vlastně větší zásluhu na porážce nacismu a tím i osvobození: západní spojenci nebo SSSR?
2/ Šlo ze sovětské strany o osvobození nebo jen o výměnu totalit?
  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Lži v ruské televizi (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2015)

Ruská televize odvysílala pořad o invazi do bývalé ČSSR v r. 1968. V celkovém lživém překrucování faktů vyniká pomluva bývalého Klubu na obranu nespravedlivě stíhaných K231, který prý měl být organizací fašistů, esesáků a kolaborantů. I u nás se vyskytuje určité přepisování historie, ale oproti fabulacím ruské televize je to jen velmi slabá káva.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Nevražedné ohlédnutí za Ludmilou Polednovou - Brožovou (Kristián Koubek, pro Svědomí 3/2015)

...Toto zamyšlení je takovým zpětným pohledem do justice, kde v druhé polovině dvacátého století figurovala také osoba jménem Ludmila Brožová-Polednová. Nejprve banální oznámení. V tisku jsem objevil strohou zprávu, že 15. ledna 2015 zemřela ve věku 93 let Ludmila Brožová-Polednová. O pohřbu prý věděla jenom její rodina. Nic více jsem se nedozvěděl a ani po tom netoužím. Stačí mi, že ukončila svůj dlouhý život, protože já jsem si ji často připomínal, zvláště když jsem šel na vyšehradský hřbitov, abych položil květiny na hrob mých předků  Celý text pro Svědomí 3/2015 zde...

Hodnocení které stojí za zamyšlení (Ivan Turnovec, Svědomí 3/2015)

„Žijete v zemi, kde se na nikoho nelze spolehnout a kde nikomu za jeho chování není hanba. To se u nás stát nemůže" Těmito slovy zhodnotil arabský student z Jemenu svůj krátký pobyt v České republice. Jeho hodnocení klimatu v naší zemi je velmi výstižné. Má pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratila slušnost a stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Mateřština v ohrožení (Ivan Turnovec, Svědomí 3/2015)

Snaha obrozenců z 19. století vedla ke vzniku spisovné češtiny a slovenštiny. Také vedla k postupnému rozšíření obou jazyků z venkovských chalup i do úřadů. Šlo o součást obrany před postupující germanizací v Čechách, zatím co na Slovensku šlo o obranou před pomaďaršťováním. Dnes je situace jiná, násilná germanizace ani pomaďarštění nehrozí. Nicméně oba jmenované jazyky, čeština i slovenština jsou v ohrožení. Přístup do Evropské unie v rámci globalizace toto nebezpečí ještě zvýšil.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Kam zmizel zlatý poklad republiky (Ivan Turnovec, Svědomí 3/2015)

Zajímavá publikace Stanislava Motla vyšla v roce 2003 a znovu v roce 2007. Jde o velmi seriozní dokument s řadou fotografií a kopií archivních dokumentů. Šokující, a při tom pravdivé informace jsou nejen v podtitulu kde je napsáno: „O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi“, ale i v závěru kde se píše: „část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla.“ Po přečtení jsem ztratil poslední zbytky iluzí o slušnosti domácích „vládců“ i o vztahu USA a Velké Británie k našemu státu.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Americkej administratíve to neprekáža? (Vladimír Pavlík, Svědomí 3/2015)

Americká administratíva, vedenie EÚ a NATO sa pasovali do pozície celosvetového vykladača či kritika demokracie. Čím viac im slovenskí politici idú po ruke pri okrádaní a ožobračovaní vlastného národa, pri legalizácii ekonomických experimentov – zločinov na vlastnom národe, ktoré sa častokrát končia aj sociálnymi samovraždami, alebo inými spôsobmi duševného vraždenia, dokážu prižmúriť oči dokonca aj nad tým, že Slovensko už nerešpektuje či nemusí rešpektovať ani Deklarácie OSN.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

K odkazu Husovy kauzy (Petr Roubek, pro Svědomí 3/2015)
...Známe Husova slova „haj pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti“. Znamenají však výzvu k preferenci rozumového poznání? Nebo již zmíněný apel, aby se církev obrodila a žila přísně dle Písma? Pravdě podobnější se mi zdá verze druhá i proto, že po Husově smrti Češi strany Husovy těžce nesli, že koncil snad i „k hanbě českého království“ odsoudil Husa jako zatvrzelého kacíře, ač mu nedokázal z Písma, že by vskutku byl kacířem...

Pak pro Čechy Husovy strany přestal být autoritou koncil i nový papež. Čeští politici a angažovaní občané dnes neochotní byť jen slyšet druhou stranu by si měli připomínat, že nakonec obě strany Husovy kauzy dospěly k poznání, že je nutno „hádati“ se. Tedy neomezit se odsuzování protistrany, ale příti se o pravdu s tím, že soudcem bude především Písmo svaté. To se dálo na církevním koncilu v Basileji  Celý text pro Svědomí 3/2015 zde...

Nevinně prolitá krev křičí ze země... (Svědomí 3/2015)

...Souvislost s odcizením se původně křesťanským duchovním kořenům Evropy je nabíledni, my však se domníváme, že současná zážitková a vysloveně individualistická „spiritualita", která se nemusí zodpovídat nikomu a ničemu než vlastním pocitům, tedy ignorující egoismus, považujeme za „normální"- ani nás nenapadne, že kořen slova normální obsahuje slovo norma. Tzv. individuální spiritualita je nám příjemná, vyhovující, a tak každé tradiční náboženství s jeho mravním imperativem odsouváme jako překonané. Nepozastavíme se příliš ani nad tím, že do jednotek Islámského státu odcházejí bojovat mladí Francouzi okolo 13 let, kteří vůbec neměli rodiče oddané islámu, anebo že se profesionálními vrahy rukojmí zadržených islámskými fundamentalisty stávají vysokoškoláci z Londýna. Nás v české kotlině ani na Moravě se to přece přímo netýká. Švejkovina dbalá toho, abych měl/měla svůj „klídek" má asi v naší národní mentalitě dost tuhý kořínek.

Nechceme se vzrušovat, daří se nám ostatně dobře, pokud nejsme právě nezaměstnaní nebo nemocní. Varovný hlas, jaký zazněl např. v Praze 1. března t.r. na devátém ročníku „Mene tekel" z úst exministra školství prof. Petra Piťhy, snad někým zatřese, ale většině se podaří brzy na taková slova zapomenout, jakkoli jsou naléhavá...  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Bulvární špína deníku Blesk a TV Nova (Alojz Janiga, Svědomí 3/2015)
Štvavé a zkreslené informace vztahující se k mojí osobě a „Střílení na ministra spravedlnosti JUDr. Pelikána“, které... ve svých reportážích zveřejnila TV Nova a deník Blesk, jsou nejenom důkazem ubohosti, neprofesionality a porušování etického kodexu novinářů zaměstnanci těchto sdělovacích médii, kteří se na „reportážích“ podíleli, ale i „důkazem o nekvalitě a nedůvěryhodnosti obou těchto médii“.
Smyslem mého jednání-střílení poplašnými náboji v přítomnosti ministra spravedlnosti, byl doopravdy „zoufalý pokus upozornit na moje nespravedlivé odsouzení za údajné vloupání a krádež, kterého jsem se nedopustil“.
  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Nesoudit, nekritizovat (Irena Kopecká, Svědomí 3/2015)

Jak žít, aby byl člověk šťastný? To je otázka, na kterou lidé hledali odpověď už odedávna. Mnoho filosofů, mudrců, kněží, králů, básníků se snažilo formulovat stav, kdy je člověk šťastný.  Celý text pro Svědomí 3/2015 zde...

Hranice Ukrajiny - poučme se z historie (Svědomí 3/2015)

Ignorování dějin a neznalost historie nás kvalifikuje na kandidáty nového zotročení. Bible jasně zjevuje, že kde není poznání hyne lid... Poznání historie brání novému totalitnímu zotročení.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Chvíle uštknuté (Irena Kopecká, Svědomí 3/2015)
Chvíle smutkem uštknuté.
Protijed smích v nedohlednu.
Červenám se a blednu.
  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Síla modlitby (Irena Kopecká, Svědomí 3/2015)

Moje kamarádka s manželem žila ve šťastném manželství patnáct let. Měli dvě zdravé a šikovné děti, zajímavé zaměstnání, bydleli i s babičkou v malém domku se zahrádkou. Nic jim ke štěstí nechybělo, a přesto manžel začal chodit do hospody, peníze utrácel za alkohol, domů se vracel pozdě v noci opilý, a když mu jeho žena vyčetla, že začínají mít dluhy, že nemůže vyjít s penězi, byl agresivní a nepřestal vyvádět, dokud všechny nevzbudil. Děti plakaly, bály se ho, matka se s nimi zamykala ve světnici, odkud byly slyšet ještě dlouho do noci vzlyky.  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Můj domov (Milada Matuchová-Svěráková, Svědomí 3/2015)
Lomené oblouky
nad mou hlavou
dýchají staletími,
zašlou slávou.
  Celý text ze Svědomí 3/2015 zde...

Přepólování světa aneb všechno je jinak (Jindřich Koudelka, Svědomí 2-3/2015)
...Když v 19. století vedle rozmachu kulturního (ruská literatura, hudba, balet, filosofie) mělo dojít i k rozmachu ekonomickému, kdy Alexander II. připravoval rozsáhlé reformy, včetně pozemkové a kdy tehdejší národohospodáři („ekonomové“ přišli později) předpovídali, že tyto reformy učiní z Ruska přední ekonomiku Evropy, vyskytli se někteří, v jejichž zájmu nebylo, aby Rusko nastoupilo novou cestu. Byla to doba kdy, jak píše Solženicyn, Rusko nabíralo dech. Byla to doba nadějí, ale i Bakuninů, a tak když zločinná ruka vrhla bombu (tušíme, kdo ji vedl!) byl konec reformám. Nástupce z nich uskutečnil jen malou část. Rusko oplakávalo cara Osvoboditele a dějiny Ruska, tím i Evropy, se vydaly jiným směrem.

Když později připravoval reformu i budoucí následník Habsbuského trůnu, arcivévoda Ferdinand d’Este, kterou chtěl zrušit nespravedlivý rakousko-uherský dualismus a nahradit ho konfederací rovnoprávných a prosperujících národů v rámci rakouské říše i tady bylo v zájmu „některých“, aby se Rakousko nevydalo jinou cestou. Tak se bomba v Rusku a výstřely v Sarajevu historicky propojily.  Celý text ze Svědomí 2-3/2015 zde...

Našimi nepřáteli jsme my sami (Svědomí 2/2015)

Vzpomínáme na oběti zrůdných totalit ale svým mlčením a falešnou korektností dáváme prostor ke vzniku nových. Jsem osobně přesvědčen, že takto má znít hlas kněze, člověka, který si musí především uvědomovat, že od počátku světa je zde na prvním místě Bůh a Jeho zákon, Jeho Evangelium a Jeho slova a ne to, co bylo vytvořeno lidskými mozky na základě falešného liberalismu.

Proto přeposílám HOMILII, kterou pronesl prof. P. Petr Piťha na ekumenické bohoslužbě na závěr akce MENE TEKEL  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Majetek rodiny Mašínových ukradený komunisty je stále zadržován státem (Josef Mašín, Svědomí 2/2015)

Postoj mého bratra, zrovna tak jako můj, k návratu našeho majetku, byl vždy stejný a nikdy se nezměnil. Můj bratr Ctirad ani já jsme se nikdy nezřekli vlastnických práv k nemovitostem naší rodiny v Lošanech a v Olomouci. Žádný souhlas k převodu vlastnictví na kohokoliv jsme nikdy nikomu nedali.

Pro zajímavost: Ctirad ani já, byť i komunistickým soudem, jsme ke ztrátě majetku z jakéhokoliv důvodu odsouzeni nikdy nebyli. Majetek nám byl komunisty ukraden!  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Částečně zdivočelá země aneb Jak jsme se (ne)poučili (František Rozhoň, Svědomí 2/2015)
...Podobně jsou stále ponižováni jako ,vrazi’ i bratři Mašínové. Nebyli postaveni před soud, aby posoudil jejich činy poté, co jako jejich otec před loajalitou ke svému státu dali přednost činům podle jejich přesvědčení nutných pro obnovu vlády práva. Ústavní principy sice nedovolují hledět na neodsouzené jako na viníky, ale režim principy zas chápe stalinisticky, jen jako slova.
  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Jak to vidím (Ivan Turnovec, Svědomí 2/2015)

Jsem přesvědčen, že všechny současné problémy u nás, i v celém světě, vycházejí z mezilidských vztahů. A je celkem jedno, jde li o spor mezi státy, rodinami či dvěma individui. Vždy jde o snahu získat nějakou výhodu na úkor těch druhých, nebo o snahu druhým ubližovat. Záleží jen na tom na jaké úrovni se to děje.

Ta mezistátní znamená války a různé způsoby koloniálního vykořisťování. Státní pak konflikty typu občanské války a zase vykořisťování. A tak se dostaneme až do nejmenší jednotky kterou je rodina.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

K čemu je vychovávána mladá generace (Ivan Turnovec, Svědomí 2/2015)

Kde se bere v dětech agresivní chování, snaha bezohledně se prosazovat, ovládat druhé a cíleně jim ubližovat? Co vede děti k vandalismu a experimentování s drogami? Tyto otázky jsou v současné době nadmíru aktuální nejen v městě Turnov a České republice, ale i v mnoha dalších evropských státech. Tragické události v německém Erfurtu kde vlastně před časem zbytečně přišlo, včetně atentátníka, zbytečně nazmar 16 životů. Tamní terorista, pro záškoláctví vyloučený student gymnázia, je jen výrazným vykřičníkem nutícím k přehodnocení současné výchovy. Ostatně příklon mládeže k násilí a trestné činnosti je natolik výrazný, že úvahy o snížení věkové hranice trestné zodpovědnosti jsou logické.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Každá nekontrolovaná moc se zneužije (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2015)

Co to máme za ústavu, že si soudci a poslanci rozhodují o svých platech sami? Jediným omezením je vztek veřejnosti. To se už naprosto vytratil princip, že odměna má být za práci a tu musí posuzovat ten, pro kterého je práce vykonána? Takto si sami o sobě rozhodovali jen feudálové a to ještě ne všichni.

Vztek veřejnosti je velmi nebezpečný. Každá svévole na úkor státních financí vede lidi k dalšímu vnitřnímu „odloučení“ od společnosti, k nezájmu, k emotivním reakcím a sobectví. Kdo se bude za takových okolností snažit dělat nezištnou práci pro společnost? Na jedné straně někdo vytvoří prostředky a na druhé mu je rozeberou nepřiměřeně vysokými nároky mafie soudců, advokátů, exekutorů, nedotknutelných státních úředníků. Klasik říká: „Když se vytratí úcta, život se pohybuje jen mezi otroctvím a rebelií…“.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Ano nebo Ne základnám (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2015)

Kdysi jsem se kladně vyjadřoval k umístění americké protiraketové základny na našem území a myslím si, že pro tento případ jsem názor nezměnil. Nicméně musíme si asi v této době klást více otázek než tenkrát, protože se objevily nové situace. Také mnohdy slyším různé názory, které záležitost spíše zamlžují, různí lidé ani nevědí, co je vlastně NATO a k čemu je.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Ano nebo Ne zbraním na Ukrajinu (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2015)

Je vlastně otázkou, zda je o čem rozhodovat. Zbraně si Ukrajina kupuje za peníze, které dostala od západních států. Nicméně asi to není vyzbrojenost zcela na úrovni jiných zemí. Vášnivé diskuse postrádají logiku a jsou založeny na propagandě obsahující naprostou většinu lží a výmyslů.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Prezidentov cynizmus (Vladimír Pavlík, Svědomí 2/2015)
VEC: Návrh na vyšetrenie duševného stavu slovenského prezidenta Ing. Andreja Kisku

V nedeľu dňa 22. 2. 2015 slovenský prezident Kiska povedal v Kyjeve – „Vojnový konflikt sťahuje Ukrajinu a zapríčiňuje, že reformy idú veľmi pomaly,“ a víta, že slovenský exminister financií Ivan Mikloš ide robiť poradcu ukrajinskému ministerstvu financií.

Podľa denníka N, citujem, práve o reformách, na ktoré ľudia čakajú dlhšie, ako si mysleli, sa chce rozprávať Kiska s ukrajinským prezidentom Petrom Porošenkom. „Na pozitívne signály čaká aj Európska únia. Som pyšný, že pozvali Mikloša, aby im pomohol s reformami,“ dodal Kiska.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Spojenectví (Petr Roubek, Svědomí 2/2015)

Slovo spojenectví ve smyslu spojení sil bylo zdiskreditované už za života mých rodičů. Když byli malí, bylo spojenectví buď vztahem slabšího státu se státem fakticky jej řídícím, nebo vztahem nezávazným...

Když jsem se narodil, byl naším „spojencem a přítelem nejvěrnějším“ Sovětský svaz. Šlo opět o vztah slabšího státu se státem řídícím, jehož vojska neváhala bez pozvání vstoupit na území státu slabšího a navíc unášet jejich představitele (u nás 1968). Nepotřebujeme taková spojenectví států, říkal jsem si po Sametu a souhlasil s Havlovým návrhem rozpustit Varšavskou smlouvu i NATO. Pak Havel názor změnil nebo mu byl změněn, a my už jsme 15 let členy NATO.

To členství od prvních dnů provází diskuse, vyvolaná stalinistickým přístupem mocných k Severoatlantické smlouvě.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Nám jde o člověka (Jan Kubalčík, Svědomí 2/2015)

Dost starý vtip popisuje setkání Kennedyho s Chruščovem ve Washingtonu, když se JFK hodlal pochlubit US zlatými rezervami... tak zavezl Nikitu na příslušné místo, kde bylo plno ozbrojenců, pancéřových dveří atd. atp. Bylo tam toho opravdu spousta a sovětský vůdce uznale pokyvoval hlavou. Recipročně se pak chtěl také Nikita při schůzce v Moskvě pochlubit a vzal Johna k sovětskému pokladu. Ten byl ještě oslnivější, než americká varianta, nicméně zlaté cihly ležely na poloshnilých regálech v rozpadajícím se dřevěném hangáru s obrovskými vraty na jednu nefunkční závoru... a to vše hlídal sám takový přiopilý mužik. Kennedymu tedy oči jen přecházely, ale neubránil se otázce, proč tak závratné bohatství není nějak lépe zabezpečeno. Na to mu Chruščov šibalsky odpověděl: „To jste celí vy, kapitalisti, mamonáři... vás zajímají jenom ty peníze... ale to nás ne. Nám, nám jde na prvním místě o člověka! ... A toho my už si pohlídáme!!!“  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Rozdělený stát (Jan Kubalčík, Svědomí 2/2015)

Nejsem si jist, zda jsme natolik odlišní od Slováků, že bylo rozdělení společného státu opravdu nevyhnutelné. Otázka se stane ještě obtížnější, když se na ni budeme navíc tázat samostatně u Čechů a samostatně u Moravanů (nemluvě o Slezanech). A zůstane patrně nezodpovězena.

Já sám jsem někdy rád, že jsem slovenské společnosti ušetřen... Jenže daleko častěji se přes hranici dívám se značným zájmem a někdy i s obdivem. Svého času jsem až záviděl vládu M. Dzurindy zejména za odvahu pustit se do reformy penzijního systému. Dnes s respektem sleduji aktivity Konzervatívneho inštitútu M. R. Štefánika, obdivuji desítky tisíc lidí na Pochodu pro život a v neposlední řadě opravdu smekám, když si uvědomím, že otázky nastolené nedávným referendem jsou v České republice vnímány většinovou společností jako „nejtemnější středověk“. Musím se v takové chvíli přiznat, že Slováky chápu, že to s námi nemohli vydržet.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

1952 (Milada Matuchová-Svěráková, Svědomí 2/2015)
Když vedli krávu ze chléva
maminka plakala v skrytu.
Potom už slzy neměla
to když nás hnali z bytu.
  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Štěstí je pták (Irena Kopecká, Svědomí 2/2015)
...Život je škola, ve které nikdy nejsou prázdniny. Vysvědčení nám dají naši blízcí, až my tu nebudeme. Aby bylo dobré, je třeba se o to zasloužit.

Prvním předpokladem je úsměv. Naladit se každý den hned po probuzení do úsměvu. Usmát se na sebe do zrcadla, pochválit se a chránit si svůj úsměv po celý den. Úsměv je pták štěstí, který přilétl na naše rty. Je plachý, okamžitě odlétá, když cítí nebezpečí hádky, sváru. Někdy trvá dlouho, než se vrátí zpět. Je proto lepší uvědomit si jeho cenu a nenechat jej odletět. Život s úsměvem to je něco úplně jiného.  Celý text ze Svědomí 2/2015 zde...

Hledání dobra (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)

Slyšeli jste někdy někoho vyprávět o tom, že neumí hledat houby? Často svůj monolog stvrzuje tím, že by spíš na hříbek šlápl, než by ho spatřil. Jistě jste se takovému přiznání pousmáli, nebo jste se snažili jej přesvědčit, že pokud se bude pozorně dívat, určitě ho objeví. Ovšem, opět jste narazili na neústupné tvrzení, že on ale houby opravdu hledat neumí.  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Na kosmetice (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)

Jednou za rok si dovolím ten přepych a jdu do kosmetického salónu. Útulné prostředí, tichá hudba, milá paní, která nemluví, ale jen tiše šeptá, abychom nerušily klientku, která ještě chvíli má pleťovou masku.

„Za chviličku vás vezmu,“ zdraví mě s úsměvem. Kývnu na znamení souhlasu a začínám vstřebávat tu pohodu, která panuje všude kolem.  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Neplač (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
...Neplač a netrap se nad tím. Prostě se to stalo. Je to zkouška, kterou ti život přichystal. Vzpomeň si na zkoušení ve škole, copak to bylo lehké nechat prověřovat svou připravenost? Ani v životě to není snadné. Když ale dokážeš, že jsi připravena zvládnout to, co se od tebe požaduje, najednou z tebe všechna úzkost spadne a ty se cítíš silná. Právě to je tvé vítězství!
  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Recept na štěstí (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
...Vzpomněla jsem si, že pan Seneca nám zanechal krásný vzkaz: „Především se uč radosti“ a vyslovila jsem nahlas jeho poselství. Vznášelo se nad našimi hlavami, kde se mísilo s vůní bylinkového čaje. Bylo tak živé, jako by ho pronesl autor sám.
  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Být věrný (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
Být věrný sobě sám,
svým snům,
svým myšlenkám,
nevzdat se násilí,
neuhnout obavám,
střetnout se čelem
s úskočnou lstí
  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Osudová (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
Žongluješ
s talířky slov.
Umíš to výborně.
  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Chudoba cti netratí (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
Chudoba cti netratí,
nestydím se za ni.
Daleko větší nehoda
je lidské duše chudoba.
  Text pro Svědomí 2/2015 i zde...

Vznik básně (Irena Kopecká, pro Svědomí 2/2015)
Ve století počítačů
usedám
s tužkou a papírem
k rozekvetlé růži
a ona mi vypráví,
jak chutná slunce
a voní déšť.
  Celý text pro Svědomí 2/2015 zde...

Nevěřte zákonodárcům (František Rozhoň, Svědomí 1/2015)

...Když bylo lidstvo mladé, řídili se lidé i při správě věcí veřejných zdravým rozumem, že když ten umí to a ten zas ono, všichni dohromady dokážeme moc. Proto ten, kdo své bližní chránil před útoky zvenčí či je zastupoval před soudem, dostával od nich v rozumné míře naturálie i služby. Divnou dělbou práce se z bližních vydělili politici, kteří necítili vůči bližním závazky, naopak vznikla potřeba bližní chránit před jejich zvůli, ať časovým omezením „politické práce“ či zárukou lidských práv chránících lid před zvůlí moci/státu. Před sedmdesáti lety politici chystali jak Všeobecnou deklaraci lidských práv, tak v Československu střídali zvůli německou trochu jinou svévolí slovanskou.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Marek Obrtel vrací vyznamenání (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2015)

Bývalý vojenský lékař Marek Obrtel vrací vyznamenání, které získal v misích NATO. Je to politický čin nebo osobní záležitost? Určitě je to čin statečný, protože se postavil proti establishmentu. Míra závislosti médii na establishmentu už je zřetelná z toho, že se o tomto činu zatím mlčí.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Charlie a úpadek evropské civilizace (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2015)

Vystřílení členů redakce časopisu je hrůzný čin, ale požadavky na zavedení šária v evropských státech považuji za podstatnější, mající dlouhodobý a zásadní význam. Evropská etnika biologicky degradují (vymírání a ztráta fyzického zdraví). To ví každý, pouze si to nechce přiznat a něco proti tomu dělat. Přesto je tu nějaká šance v jakémsi křížení s jinými etniky a integrací přistěhovalců. Jenže to nefunguje jen tak snadno a proto se nakonec musí ustupovat i kulturám přistěhovalců.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Facka multikulturalismu (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2015)

Odebrání dětí paní Michalákové v Norsku a celé chování norských orgánů je jasnou fackou multikulturní společnosti. Vždyť i Češi a jiný východoevropané mají nějakou kulturu a ta by měla být v multikulturní zemi respektována...

Chování Norů je přirozenou obranou národa, který vymírá, partnerské páry jsou neplodné a tlak na získání dětí je veliký. Peněz je dost a tak je v tomto světě vždy možné navzdory všem opatřením, bezzubým zákonům a institucím dosáhnout svého a dítě si opatřit. Nacionalistické představy nedovolí, aby původní kultura jejich matek byla přítomna a tak je lepší děti od svých biologických rodičů naprosto oddělit. Tam, kde jsou peníze, se zákony vždy ohnou, ustoupí všechny hodnoty i nehodnoty, najednou se o rasismu a nacionalismu nemluví. Ve světle toho je vidět v jakém chaosu žijeme  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

PF 2015 (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2015)

Mohlo by se říci, že visí-li něco ve vzduchu přímo jako životní potřeba české společnosti pro nastupující rok 2015, je to slušnost. Ztráceli jsme ji postupně celá desetiletí, a ani polistopadový vývoj na věci mnoho nezměnil. Možná dokonce to ztrácení ještě urychlil, když za normu jednání a mezilidských vztahů se začaly po pár letech znovu prosazovat nadutost a povýšenost, intolerance a neochota k domluvě, podraznictví, lež a křiváctví jako obecný vzor chování. Slušnost je proti drzosti opravdu v nevýhodě. Nejen naši politici, ale i větší část kulturní fronty si drzost a vulgaritu zvolili za jediný program. Místo aby se snažili lidem naslouchat, diskutovat s nimi a řešit jejich problémy, zamořují ovzduší urážkami, slovní arogancí a vyzývavostí, v níž se domnívají spatřovat svou názorovou pevnost.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Něco není v pořádku (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2015)

Ještě nikdy v dějinách nestálo lidstvo před tak vzrušujícími perspektivami, nemohlo využívat tak slibné prostředky vědy a technologie. Ještě nikdy jsme neměli k dispozici tak velké možnosti, které nám dává současná éra informačních technologií. Tomu by mělo logicky odpovídat období pokroku, dynamiky a optimismu. Paradoxně ale žijeme ve znepokojivém světě.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Vznikají nové kasty - to moc demokratické není (Ivan Turnovec, Svědomí 1/2015)

Francouzská revoluce, a vše oč usilovala pod svým heslem „rovnost, volnost, bratrství“, je minulostí (paradoxně i s franky na kterých byla tato slova vyražena). Že si nejsme rovni, je nám velmi razantně připomínáno, předváděním tzv. „elit“ na jednotlivých televizních kanálech. To abychom pochopili, že stejně jako za komunistické vlády, je tady vrstva těch kteří jsou si rovnější než zbytek národa.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Rusové, vzdejte se... (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2015)

Od jara roku 2014 ze nezastavily útoky Západu proti Ruské Federaci (dále RF). Ať už jsou to slovní tirády v podpoře pro utlačené Vzbouřené Pusinky, Putinem zneuznané hochy, či ony vyjádřené hospodářskými sankcemi.
Právě ty došly tak daleko, že francouzský prezident Hollande žádal v prvním týdnu ledna 2015, aby pan Obama upustil od dalších sankcí proti RF. Čtyřicátý čtvrtý president USA totiž pozapomněl, že Rusko je obrovským odbytištěm zbytného EU produktu, jako je právě výroba kosmetického průmyslu francouzského atd.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Co doporučuji v roce 2015 (Irena Kopecká, Svědomí 1/2015)

Moje kamarádka měla úraz. Nějak nešikovně se ohnula a vzápětí ucítila prudkou bolest páteře. Nemohla se už narovnat. Bolest vystřelovala do pravé nohy. Následoval převoz k lékaři, obstřik, injekce od bolesti. Za tři dny se její stav zhoršil natolik, že nemohla nejen stát, ale ani sedět, či ležet. Bolest byla tak prudká, že jsme ji zavezli k odborné lékařce – neuroložce. Tam se svíjela dvě hodiny v bolestech, než přišla na řadu. Byla nevlídně přijatá, leč ošetřena. Lékařka se dokonce pokusila sehnat jí v nemocnici volné místo. Nebylo. Volala jsem tedy k ošetřujícímu lékaři. Ten rozhodl, ať se u něj stavíme, že jí napíše lístek k přijetí do nemocnice s označením, že se jedná o vážný případ. Stal se zázrak, v jedné nemocnici bylo jedno jediné místo, vzali ji.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Vesmír je v nás (Irena Kopecká, Svědomí 1/2015)

Měsíc prosinec už od nepaměti patří k těm údobím života, kdy je zvykem bilancovat. Zdá se mi, že to až přeháníme. Hodnotíme uplynulý rok v zaměstnání, ve spolcích a sdruženích, kde se angažujme, v kroužcích, ve kterých pracujeme, ale nějak nám nezbývá čas ohlédnout se za svým vlastním životem a zjistit, co se nám podařilo a co ne.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Pavel Wonka se zavazuje (Jiří Kubík, Svědomí 1/2015)

Filmařka Libuše Rudinská nejprve zpronevěřila dotaci 300.000 Kč od MK ČR, jelikož za ní natočila jiný film, než na počátku deklarovala před získáním dotace. Podobně podvedla i další sponzory jako KAN, Hradecký kraj atd. Během natáčení došlo k velkému množství právních a morálních konfliktů aktérů s režisérkou, která používala mnoho špinavých metod.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Vyjádření Jiřího Wonky k pomlouvačnému filmu o jeho bratrovi umučeném ve vězení (Svědomí 1/2015)

Vážení spoluobčané. Shodně jako biskup Václav Malý chci k filmu uvést toto. Režisérka Libuše Rudinská tímto filmem znevážila život a smrt mého bratra Pavla Wonky. Hází špínu na ty, co se z hrobu již nemohou bránit. To nevyžaduje žádnou odvahu. K tomu stačí velká lidská neslušnost, kterou někdy nazýváme spíše hyenismem.

Rudinská vystříhala z filmu prakticky všechny osoby, které o Pavlovi mluvili kladně : Ladislav Smolík, Eva Tomášková, Alena Zelinková, její sestra Jiráková, podala písemné svědectví, Jiří Kubík, Marie Vávrová, Eva Procházková, Josef Tomcsík, Božena Martincová, Vladimír Kubec, Evžen Klokočka (dal jí výpověď), Jana Millerová, Mirek Petr. Místo nich ten prostor zaplnila anonymními estébáky a komunisty bez tváře. Přitom prohlašuje, že chtěla natočit „seriózní dokument“.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Podnět k diskusi v rámci ČSSD, jejíž jsme voliči (František Truxa, Svědomí 1/2015)

Je nutné radikálněji napravovat dřívější destrukci pravicových stran. Výběr daní zpřísnit při maximálním využití všech dosavadních uzákoněných sankcí proti neplatičům, útěkům do "daňových rájů".  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

Záleží na genech? Záleží na genech (Jan Kubalčík, Svědomí 1/2015)

Roman Joch publikoval 24.12.2014 text „Co jsou Vánoce a o čem je křesťanství?“. Naleznete jej na webu Občanského institutu. V diskusi ke článku tam anonymní přispěvatel odkázal na starší text „Pravice nebo levice? Záleží na genech“ (František Koukolík, iDnes.cz, 7.12.2012). Chtěl patrně zpochybnit tvrzení Romana Jocha „Křesťanství je v první řadě o svobodě.“. Vždyť je-li názor či dokonce čin podmíněn geneticky, moc prostoru pro svobodu nezbývá.  Celý text ze Svědomí 1/2015 zde...

PF 2016 (Vyšlo ve Svědomí 6/2014 pod názvem PF 2015)

...Novoroční noc mívá svá tajemství, přelom letopočtu odedávna láká k předsevzetím i soukromým bilancím... Jedno i druhé může přinést užitek, byť třeba krátkodobý. Ale i to je přece krůček k lepšímu, k začátku nové cesty.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Kdo vyhrál první studenou válku (František Rozhoň, Svědomí 6/2014)
...Po Sametu se rozpadl Sovětský svaz, vychvalovaný jako ‘hvězda lidských civilizací’. My, lid, jsme nedokázali zabránit tomu, aby ‘jeho duch kráčel dál’ v podobě zavedených zvyků. I 25 let po Sametu - podle Jana Schneidera - „nikoli nadarmo mnozí lidé lkají, že duch předlistopadových dob je stále přítomen – v barnumských oslavách, které kloužou po povrchu“. Podle Prvních zpráv se změnil jen směr zloby. (Tehdy byli imperialisti a zlo na Západě, dnes na Východě. Z hesla „Přítel USA – nepřítel národa“ se stalo „Přítel Putina – nepřítel národa“, symbol hmyzí agrese „mandelinka bramborová - americký brouk“ nahradilo označení hlavy našeho státu „ruský šváb“.) I já uvedu příklady, jak ‘duch kráčí dál’.
 Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Ideály 17. listopadu dnes (Vlastimil Podracký, pro Svědomí 6/2014)
...Člověku zotročenému cizími penězi, materialismem, konzumerismem a hédonismem jsou ideály 17. listopadu zbytečné. Tyto ideály mají smysl pro člověka, který má svoje nezávislé prostředky, žije ve společnosti mající občanskou sounáležitost, cítí identitu se svým státem a národem. Jinak využije jen svobodu pohybu, svobodu nadávat druhým, šířit anarchii, svobodu nezaložit rodinu, libovolně sexovat, nectít žádná pravidla, svobodu vymýšlet si donekonečna pro sebe práva na úkor zájmů společnosti. Je možné, že někteří i takovou svobodu budou považovat za svoji a bude se jim líbit. Nevím ale, jestli opravdu to byl smysl ideálů 17. listopadu.
 Celý text zde...

Řekli o revoluci (Svědomí 6/2014)
které se neprávem říká revoluce a navíc neprávem sametová. Nicméně od oné doby, v níž se cosi odehrálo, uplynulo skutečně dvacet pět let.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Řekli k 25. letům vývoje (Svědomí 6/2014)
...Síla není ve stranách, ale v nezávislém, svobodném, aktivním občanovi. Kdybych vstoupil do nějaké strany, okamžitě ztratím potenciál. Stanu se závislým na směrnicích, grémiích, sponzorech. Proto Václav Klaus tak nenáviděl občanské aktivisty a odmítal je slovy: Dokud nejste ve straně, nejste pro mne partnery. Proto Miloš Zeman mluví o tom, že by volby měly být povinné. Potřebují totiž odevzdané, zmanipulované, pasivní ovčany.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Modlitba za Československo (Karel Čapek, Svědomí 6/2014)
...Nemáme se čeho obávat od vývoje světa - naopak: ani nejbrutálnější moc nemůže zardousit touhu po svobodě, míru a rovnosti mezi lidmi i národy.
 Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Zasmušilé století (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2014)

Pod statistickými diagramy o „úspěších" britské ekonomie (The Sunday Times z 28.9.2014, dále jen S.T., příloha Business str.4.) je jako kulisa fotografie zamlžené City. Grafik stránky chtěl, zdá se, zdůraznit smutek plynoucí z grafů, spíše než nostalgii nad bankovním centrem světa. Panorama nenasvědčuje, že máme oslavovat hospodářství doby kralování Elizabeth II., tak jak si právě zatleskali vládnoucí konservativci na své konferenci. Poslední před volbami, kde si dělali náborovku „volte konservativce". Omlouvám ale předem britské konservativce. Každý politik si musí dnes tleskat a nemůže nelhat, aby nebyl rovnou ukamenován za podvody, které „ve prospěch své země" doporučuje a dělá. Od toho je politik, aby černé natíral na bílo a tak jak se hodí, aby lid byl spokojen, neb „lid chce být klamán". Od toho má cvičení v rétorice, která se stále pěstuje na nejvyšších britských učilištích pro budoucí plavčíky politikou. Prosím, plavčíky nezaměňujte za kapitány, k těm mají hodně daleko. Kapitány průmyslu - tedy skutečné hybatele dění - dnes těžko nalézt a v politice už vůbec ne.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Turbulence pro 2015 (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2014)

Od jara 2014 nám 44. prezident USA připomíná, že ekonomie je politická. Jeho osobní kredit klesl sice pod stupeň mrazu, ale má stále moc. Aby ubohému lidu světa ulevil od drahé nafty, projednal koncem jara 2014 se saudským králem, aby zvýšil její produkci a přijal nižší ceny.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Pussy Riot a nové náboženství (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2014)

Případ Pussy Riot ukázal úpadek právního a pravdivého myšlení jako viditelný segment morální krize. Nejde o pravdu, ale jen o propagandu; pojmenování jevů se degraduje jen na tu část objektivní skutečnosti, která propagandě slouží. Pojmy potom dostávají jiný význam v kontextu „použitelnosti“ pro propagandu a šíření lží. Sprosťárna vyslovená Zemanem má jiný význam než ta, kterou vysloví Pussy Riot. Ba co dím, sprosťárna předváděná Pussy Riot sprosťárnou není, zatímco jediné sprosté slovo vyslovené Zemanem je neuvěřitelnou žumpou (tím ho neomlouvám, jen srovnávám neadekvátní reakce).

Jak vysvětlit našim mladým ženám, že se nemají chovat jako Pussy Riot, když ony jsou přece „hrdinkami“ a dostali Havlovu cenu?  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Nemoc zvaná elitářství (Petr Roubek, Svědomí 6/2014)

Když vzniklo Československo, zrušilo šlechtické tituly, protože v demokratické společnosti se lidé rodí rovni a jsou hodnoceni podle toho, co dokázali sami. U šlechty a brambor naopak nejcennější části bývají v zemi.

Když se Československo přihlásilo k bolševismu, význam předků často ležících v zemi opět prudce vzrostl. Člověk se „špatným původem“ býval trestán, i když nic neprovedl. Naopak povýšen býval i neználek, měl-li dělnické předky a byl-li dostatečně drzý. V čase politických procesů se i lidé, kteří dnes měli výsady, museli bát o život, mohli se zítra octnout na popravišti. Přestali se bát za Leonida Iljiče Brežněva, který poslal nezvaná vojska do Československa. Mezi nomenklaturou se začala šířit nemoc zvaná elitářství.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Nie sú peniaze (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2014)

Toto je najčastejšia výhovorka slovenských politikov, pokiaľ niekde chýbajú peniaze, poprípade ďalší blud typu, „môžeme rozdeliť len toľko, koľko máme“, ľudovo povedané, koľko štát vyberie na daniach, toľko môžeme rozdeliť. Ako to v skutočnosti je či funguje? Existuje realita, ktorá nepustí, ktorej nemožno oponovať ani ju vyvracať, lebo je taká silná, že žiadny protiargument neobstojí.  Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Milostiplné svátky vánoční – a s betlémským světlem pokoj do celého světa (Jiří Karas, Svědomí 6/2014)
...Dnes vím, že chlév se může v diktátorských režimech stát azylem pro vyvržené, opomíjené a někdy i zapomenuté. Dnes poznávám, jak je životně nezbytné svědčit praktikováním křesťanských hodnot před snahou islámských a dalších sekt popírat v Evropě křesťanskou tradici, zpochybnit řád osvědčených biblických hodnot a nahradit je svobodomyslným pokřikováním po zavedení „morálky“, která by konečně nastolila jejich „nový“ svět.
 Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Dopis generála Ratka Mladiće, tč. souzeného v Haagu (Svědomí 6/2014)

Vážení přátelé z celého světa!

Dostal jsem mnoho dopisů podpory a přání k narozeninám, k náboženským a jiným svátkům, ve kterých mi dodáváte odvahy bojovat proti nespravedlnosti i tohoto „SOUDNÍHO NATO GALIMATYÁŠE“, který je pravou rukou toho PAKTU a slouží mu k tomu, aby se volně šířil po světě, aby sílou zbraní vnucoval spravedlnost podle svých měřítek a aby boural, pálil a ničil ZEMĚ A STÁTY, kdy a kde se mu to zamane! Když se podívám na to, co se děje po světě, rozhodl jsem se, že Vám všem napíši společný dopis, který pošlu na adresu svých přátel po celém světě.  Celý text listárny ze Svědomí 6/2014 zde...

Žijeme v informačním otroctví? (Václav Komora, pro Svědomí 6/2014)
... Potlačovat významné informace a nabízet jiné plytké se totiž snaží mnohá média, ale někdy o to usilují tak sveřepě, až dosáhnou opaku. Příkladem je pokračující úpadek sledovanosti televize CNN. Nezapomeňme přitom, že byla založena miliardářským salónním komunistou a ekologistou Tedem Turnerem. CNN se nedávno pokusila zvrátit úprk diváků od jejich trvale přehnaně propagandistického levicového zpravodajství zapojením bulvarizace a větším soustředěním na emoce.
Posledním omylem jejich nového postupu ale bylo několikatýdenní výlučné soustředění na zmizení malajského letadla v Tichomoří, ačkoli bylo toto téma jasně informačně vyprázdněné. Dokonale tak přesvědčila diváky se zachovalým úsudkem, aby již na tento kanál prostě nepřepínali.

Podobný, jen podstatně mazanější přístup však podivně předvádí ve svých hlavních zpravodajských pořadech i naše ČT. Nasadila do studia atraktivní manekýny a donutila i dámy z předpovědi počasí, aby začaly ukazovat své nohy. Toto nablýskané balení má upoutat pozornost k formě a odpoutat ji od obsahu. Proto většinu času zpráv zabírají dlouze otravné reportáže ze škol a nakupování, zatímco skutečné zprávy bývají systematicky odbyty dvěma, třemi větami bez jakéhokoli kontextu. Některé důležité se ani v pořadu neobjeví. Takové plané zpravodajství zatlačuje diváka do pasivity jeho teplého provinčního kouta.  Celý text pro Svědomí 6/2014 zde...

Cena vítězství (Irena Kopecká, pro Svědomí 6/2014)

Často nás život staví do situace, ve které se setkáme s někým, kdo má na určitou věc opačný názor, než máme my. Jak se zachovat? Je třeba se rozhodnout. Můžeme znovu opakovat náš názor a pak prohlásit: „ale možná se mýlím“, nebo trvat na svém a hledat pro sebe další argumenty.  Celý text zde...

Vánoční (Irena Kopecká, Svědomí 6/2014)
Veselý dětský křik
protíná bělost sněhu.
Barevné šály
kradou mu něhu.
Zůstávám tiše stát
za clonou vzpomínek.
Kostelní zvony zní,
maminka a tatínek
na půlnoční jdou.
 Celý text ze Svědomí 6/2014 zde...

Sudoku (Irena Kopecká)
Sudoku života,
poznání chrám,
luštit ho musí
však každý sám.
  Text i zde...

Jak viděli rok 1989 (František Rozhoň, Svědomí 5/2014)

Slýchá to tu každý, že zásah proti vzpomínkové akci připomínající výročí uzavření našich vysokých škol nacisty 17. 11. 1989 odstartoval revoluci. Někteří však vývoj „po zásahu“ pojmenovávají jinak. K impozantnímu divadelnímu představení hranému pro svět, případně ke street party ho přirovnal profesor politických věd a novinář John Keane i hlavní zpravodaj časopisu Newsweek pro Německo a východní Evropu Michael Meyer. Jan Beneš, zakládající si na nezbolševizovaném vyjadřování, napsal (v knize Čas voněl snem), že po vhodně zmanipulované demonstraci 17. listopadu se s tím část místní věrchušky kolem generála Václavíka nechtěla smířit a dotázala se, zda by jim Střední skupina vojsk (okupační jednotky v Československu) byla ochotna pomoci. 19. listopadu se dozvěděli, že ne. Dne 24. listopadu to KSČ bez boje vzdala. Divná to revoluce, proti které se nikdo nebránil.

K 25. výročí těch událostí stojí za to připomenout, jak popsal východoevropské revoluce, kterých byl často osobně účasten, zmíněný Američan Michael Meyer v knize 1989 Rok který změnil svět s podtitulem Dosud nezveřejněné okolnosti pádu Berlínské zdi.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Kdo zradikalizoval muslimy? (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2014)

Hlavní nástroj a zbraň dnešních politiků je převracení faktů, "zapomínání" na historické skutečnosti i otevřená lež. Využívají naši "krátkou paměť", která je přetížena návalem nových a novějších událostí ("Information overload"). V přítomnosti máme odsoudit barbarské zabíjení přívrženci Islámského státu, a současně vítat humanitární bombardování NATO a US koalice. Pěstují v nás "ovčany". Nezákonné stínání hlav několika novinářům (zpravodajcům?) nás má pobouřit, přepad Iráku US-GB (2003) a jejich bombardování, při kterém zahynulo snad čtvrt milionů Iráčanů, máme zapomenout.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Základy rozporů (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2014)

Všechno pozitivní, čeho kdy lidstvo dosáhlo, bylo docíleno dohodou. Dá se doplnit, že dohodou trvalou, upevněnou pravidly či zákony. Univerzálním potvrzením tohoto jsou obchod a technické obory. Počátek sjednocování a "normalizace" lze vidět už ve starověku, kdy vlivem výměny zboží se dosahovalo dohod o sjednocování měr a vah. V devatenáctém století začaly velké průmyslové závody - a později i státy - usilovat o jistou normalizaci průmyslových výrobků, především aby se usnadnila výměna/náhrada opotřebovaných/ztracených součástí, a aby bylo možné systémy propojovat.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Hranice favoritismu (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2014)

Dystopia je nesprávná poloha ústrojí. Při recenzi nové knihy Howarda Jacobsona "J" (The Sunday Times z 23.srpna 2014) kritik David Grylls výraz dystopia používá spíše jako něco horšího než utopie. Něco čeho se bojíte, že by to mohlo přijít, ale ono se to už nějak děje či částečně je.

Jako často ve futurologických fikcích i děje knihy "J" jsou zasazeny do situace post-apokalyptické, která snad nastala jako důsledek nukleární konfrontace.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Co dál s Ruskem? (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2014)

Vypadá to, že sankce slouží k ekonomickému odpojení od Ruska. Nebudu zde spekulovat o tom, koho více poškodí, ale jeden výsledek je zřetelný: ekonomická izolace, tedy přesně to, co je proti zásadám volného trhu a hlavně proti garanci míru na základě vzájemné ekonomické závislosti.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Co je fašismus (Petr Roubek, Svědomí 5/2014)

Jsou slova, která nemají jeden význam, na němž by se lidé shodli. Mezi taková slova patří například slova demokracie a socialismus. Demokracie je vládou lidu, ale spory (i krvavé) se vedou o to, kdo je lid. Náš předlistopadový reálný socialismus neodpovídal významu běžnému na západ od našich hranic. Že mezi taková slova patří i fašismus, připomnělo mi zdánlivě historické pojednání Co byl a co není fašismus na Neviditelném psu O. Neffa. 95 let poté, co se hnutí ‘Fasci di Combattimento’ představilo světu násilnou akcí proti těm, které samo prohlásilo za vnitřní nepřítele vlasti, mám s autorem pojednání (údajně Luďkem Frýbortem z Hannoveru) na fašismus zásadně odlišné názory. Já ty své opírám o knihy [1] a [2] o podstatě fašismu.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Návrat ČR k právnímu státu si vyžádá radikální řešení (František Truxa, Svědomí 5/2014)

Rozvrat země je dlouhodobý při ztrátě základních morálních principů. Byla záměrně ještě více než za totality potlačena víra v Boha výměnou za peníze získané jakýmkoli způsobem. Beztrestní mladiství napadají surově své učitelky často za pomoci některých nezodpovědných rodičů s těžkými následky pro naše zoufale upadající feminizované školství. Ignorace občanské společnosti je markantní masovým propouštěném vážně podezřelých velkozlodějů a agresivních recidivistů.  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Bloudění (Irena Kopecká, Svědomí 5/2014)

„Pane Platone, vy říkáte, že láska je bloudit v kráse. Jste si tím jist?“

„Samozřejmě, jinak bych to netvrdil."  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Zrození (Irena Kopecká, Svědomí 5/2014)

Největší hloupost, kterou slýchám od maminek malých rošťáků je, když tvrdí: „Však oni z toho vyrostou. Už tím, že tuto větu vysloví, dávají najevo, že nezvládají výchovu vlastních dětí, že ne oni, rodiče, jsou vůdčí osobností, ale že pravidla života určují děti rodičům.  Celý text pro Svědomí 5/2014 zde...

Na čekané (Irena Kopecká, Svědomí 5/2014)
Je zvláštním kouzlem
sedět na čekané
a čekat,
až štíhlé srny půjdou pít
  Celý text ze Svědomí 5/2014 zde...

Slavný nešika (František Rozhoň, Svědomí 4/2014)
...Při slovech o slavném V. H. vzpomínám na semaforskou píseň o slavné obhajobě doktora J. Š., v níž se uznává, že slavný (obhájce) byl vlastně nešika. I Havel byl přinejmenším „nešikou“, když moc nevyužil k tomu, aby prosadil mnohé podstatné, za co prý „bojoval celý život“.

Havel s Chartisty před Sametem především poukazovali na rozpory mezi zákony a realitou. Po Sametu činnost ukončili a k rozporu mezi ústavou a realitou mlčeli. Takže ústava mimo jiné slovy „garantuje“, že ČR je stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana a státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. V praxi však sám ministr spravedlnosti K. Čermák 7. dubna 2004 v PRÁVU prohlásil zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce. Ústavní listina práv říká cenzura je nepřípustná, přesto v praxi cenzurují například ostravští knihovníci.  Celý text ze Svědomí 4/2014 zde...

Desátá a my (Bohumil Kobliha pro Svědomí 4/2014)

...Desátá symfonie má v historii provedení i zajímavý vztah k naší zemi. První návštěva ruského hudebního tělesa, totiž SSSR, Státního orchestru pod vedením Evžena Světlanova na anglickém Prom, se konala pro nás i SSSR tristního data 21.srpna 1968, a hráli tehdy právě tu Desátou.

V Londýně na Promu to odeznělo protesty na podporu Československa, kde tím datem byly vedle jiného ukončeny Dubčekovy reformy směrem k „socialismu s lidskou tváří“. Náš exil proti invazi manifestoval a major Buršík, tankista od Dukly, položil na schody velvyslanectví SSSR svoji zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu, jako projev hlubokého rozhořčení nad zradou přátel, pro které celou dlouhou II. světovou válku nasazoval na ruské frontě svůj život. To vše se mně znovu vybavovalo mi při Bělohlávkem řízené Desáté.  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Odmítnutí koncentráku (Bohumil Kobliha pro Svědomí 4/2014)
...,,20. století je přímo dokladem zneužívání umění, vědy, techniky i sportu v neprospěch člověka, v neprospěch života na této planetě..." Tehdy se ještě váhavě uvažuje "... o zneužití umění, měnového fondu (f), ekonomiky a genetiky..." Lesná si všímá i všech dalších forem kultury kde "...plynou velké šance psychologické války..." My můžeme přidat, že k tomu patří i zneužívání módy a propašovávání obdivu k americkému způsobu života. Každý nosí "texasky", lidové montérky kovbojů, a ani si neuvědomujeme, že jsou nástrojem k vedení myšlení a jeho zplošťování a ke ,,zglachšaltování".

Má nám uniknout bankéřsky vymyšlený trend "teenagerů", mladistvých pod dvacet? Ten jim přece slouží v několika směrech. Především k tlaku na nevyspělé, (kde není ještě vyvinut smysl pro úměrnost), nakupovat stále nové, což usměrňuje myšlení k marnivosti a plytkosti. Škemrání v rodině nepřímo vyvíjí nátlak na rodiče, aby otevírali své peněženky. "Móda" pomáhá točit kola průmyslu ješitnosti a omezuje individualitu. Autorka Lesná si všímá z čeho plynou velké šance psychologické války: "Dnešní psychologická válka je proto totální, poněvadž zahrnuje do svého bojového arsenálu všechny prostředky, jimiž disponuje současná kultura. Počítá s hudbou, výtvarným projevem, ekonomikou, měnovým systémem, s medii i počítačovou technikou."  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Ferdinand d´Este a začátek Velké války (Vlastimil Podracký, Svědomí 4/2014)
...Průběh války je známý a nechci jej tady opakovat. Chtěl bych k letošnímu stému výročí připomenout jak důležité je se válce vyhnout, jak zbytečné jsou právě války začaté z jakési rozmařilosti jako První světová. Když se válečné operace rozběhnou, už je těžké skončit bez vítězství. Nakonec vítězství rozhodli Američané, kteří se postavili na stranu Dohody. Do té doby byla nerozhodnutá a v zákopech zbytečně umíraly miliony lidí ve stále opakovaných útocích bez šance. Jedině Američané šli do války kvůli hodnotám, nechtěli, aby se Evropa zničila, nechtěli, aby zvítězil bolševizmus, který v té válečné bídě zapouštěl kořeny. Prezident Wilson měl plán sebeurčení národů. Byla to dosti utopická vize, a jak víme velice problematická, ale zpoza oceánu bez opravdové znalosti evropských poměrů vypadala jako spásonosná a řešící nacionalismus evropských národů.
  Celý text ze Svědomí 4/2014 zde...

„La belle epoque“, čas inspirací (Petr Roubek, Svědomí 4/2014)

Ve druhém letošním čísle Svědomí psal František Truxa, že podle MF Dnes se má výročí vypuknutí I. světové války SLAVIT a že pravda o roli našich legionářů v té válce jde „zásadním způsobem proti duchu chystaných oslav“. Jde-li pravda proti duchu „oslav“, je to důvodem se „oslav“ bát, dodal později na svedomi.cz František Rozhoň.

„Oslavy“, zdá se, začali unijní „lídři“, když „vzpomněli na Velkou válku“ s předstihem už v červnu 2014. Sté výročí sarajevského atentátu pak posloužilo politické propagandě, napsal na netu politolog Zdeněk Zbořil. Přestože podle historické literatury Srbové v Bosně a Hercegovině na přelomu 19.a 20. století požadovali autonomii, všeobecné hlasovací právo a vládu sestavenou na základě výsledků voleb, ne jmenovanou rakouskou okupační správou; přestože G. Princip a další spiklenci nebyli tajnými agenty srbské vlády a srbská vláda neměla s atentátem nic společného, český autor sci-fi Ondřej Neff zveřejnil svou „historickou“ fantazii o prý „extremistickém Srbsku“ a „teroristovi“ vedeném srbskými tajnými službami.  Celý text ze Svědomí 4/2014 zde...

O učení trochu jinak (Irena Kopecká, Svědomí 4/2014)
...Jaký tedy má smysl lidský život, v čem ho máme hledat? Je to přece jasné, byl nám dán k tomu, abychom se něčemu naučili. Tím není míněno, aby každý z nás měl střední nebo vysokou školu, ale na tom místě, kde jsme se ocitli, abychom zvládli to, co jsme dřív neuměli. Třeba být milý k lidem, umět se na ně usmívat, odpustit jim jejich chyby, věřit sobě, že dokážeme splnit svá předsevzetí, jsou-li v souladu s mravními kodexy a nikomu neublíží.
  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Recept (Irena Kopecká, pro Svědomí 4/2014)
Nehledej sílu v tabletkách,
v žádné droze není,
síla je v tobě, v srdci tvém
a čeká na tvé probuzení.
  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Dnes večer (Irena Kopecká, pro Svědomí 4/2014)
Dnes večer
zapálím svíčku.
Usednu
a budu se na ni dívat.
  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Telepatie (Irena Kopecká, pro Svědomí 4/2014)
Tolik báječných
přátel mám,
jak je to krásné
nežít sám.

Vibracemi lásky
na dálku jim
srdce rozžíhám.  Celý text pro Svědomí 4/2014 zde...

Nic mimo stát (Jan Kubalčík, Svědomí 4/2014)

Záměr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odejmout nestátním (církevním, soukromým) školám část provozní dotace, a to již od příštího roku, je, mírně řečeno, nehorázný. Jedná se o vážný zásah do rozpočtů těchto škol (jde o 10 až 30%). Tyto školy by nadále jen obtížně naplňovaly základní standard vzdělávání a řada z nich by patrně byla nucena ukončit činnost.  Celý text ze Svědomí 4/2014 zde...

Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu tzv. III. odboje (Stanislav Penc, Svědomí 3/2014)

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR. Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:
1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.
2. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestáni. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé dějiny jsou se státní podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu, kterému nastupující generace nerozumí a pamětníci nevěří.
3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Mašinové nebyli vrazi... Několik slov o historii: Proč vznikl III. odboj (Josef Uhlíř, Svědomí 3/2014)
...Říká se, ze liška mění srst, nikoli způsoby. Komunisté mění fráze, rádi by i tváře, ale byli a zůstávají stále stejnými zločinci.

Převážná většina z nás uvítala změnu, k níž 17. listopadu 1989 v Československu došlo. Po čtyřiceti letech komunistické nadvlády jsme byli opět svobodní. Věděli jsme, že zbavit se dědictví komunismu bude nesmírně těžké, jak se však ukazuje, je vše ještě těžší, než jsme si kdy mysleli...

Nebudeme-li to my, kdo vrátí lidem víru ve spravedlnost a vypořádá se s neblahým dědictvím minulosti, kdo jiný to dokáže?

Odtajněme archivy, jen lidé s temnou minulostí to nechtějí. V této zemi je stále ještě dost čestných a zločinným režimem v minulosti nezkompromitovaných schopných lidí, kteří se dokáží zdárně vypořádat s problémy vnášejícími do našeho života nejistotu a strach...

Uvědomme si, že o zítřku České republiky, o jejím místě ve světě a v dějinách dnes rozhodujeme my, její občané, ne Sovětský svaz, ne Komunistická strana.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Je stále snazší dělat z lidí škůdce lidstva (František Rozhoň, Svědomí 3/2014)
...Sám Václav Havel (v New Yorku 27.10.1991) musel uznat, že nový ,demokratický a právní stát‘ má vady, například proto, že lustrační zákon je horší než retribuční dekret - zakazuje výkon určitých funkcí jen na základě ,poznávacích znamení‘ a nedává právo na individuální posouzení případu. „Celá řada slušných lidí, kteří přijali telefonické pozvání od StB na šálek kávy, se najednou stala obětním beránkem, protože se údajně něčím provinili“, zhodnotil situaci John Keane v knize V. Havel Politická tragedie v šesti dějstvích (str. 334-335).

EU si zjednodušila boj ,škůdcům lidstva‘ ještě více než zákonodárci jakobínského teroru – jakobínští formulovali trestný čin aspoň vágně, EU vyhlásila v roce 1997 boj proti extremismu, přestože nikde v Evropě nebo v zámoří nezná trestní zákonodárství pojem extremismus nebo extremista. Okamžitě (v ČR hned v roce 1998) se objevila přívalová vlna ,poznávacích znamení extremismu‘...

Podobně píše Luděk Frýbort, že ve jménu ,politické korektnosti‘ je už léta možné snadno, rychle, beztrestně a i bez soudu z lidí dělat ,škůdce lidstva‘ nálepkou rasismu, xenofobie, islamofobie, populismu. Přitom ideologická nálepka nevysvětluje; nikde se nedočteme definice dejme tomu islamofobie či pravicového extremismu. Místo toho ostrakizuje, vystavuje opovržení ty, s nimiž se prostě nemluví. Podle Frýborta rozvratná, hluboce nedemokratická korektnostní ideologie je stavěná z kvádrů pokrytectví, povrchností, předstírání, polopravd a zamlčování a jednoho dne se zhroutí sama; to už může být pozdě a měli bychom krachu napomoci.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Ruský postkolonialismus (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2014)
...Putin hlásá ideové teorie ohledně jakéhosi křesťanského režimu. To zatím patří do říše fantazie, ne snad ani samo o sobě, dokonce se dá tvrdit, že kritika západních úpadkových hodnot je věcná a těžko konzervativci s ní nesouhlasit (viz Putinovy přednášky ve Valdajském klubu), ale realita zatím nepřináší žádné výsledky. Pro mladé lidi je spíše přitažlivý západní, byť nemravný a duchovně pustý život. Také vymírání ruského národa se nepodařilo zastavit a není nikterak menší než u hédonicky a konzumně zaměřených lidí Západu. Výsledky Putinovy teorie v Rusku, které by se mělo stát vzorovou zemí obrody křesťanského světa, nejsou, a zajisté k tomu ještě hodně schází.
  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

V jaké formě je EU perspektivní? (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2014)

Po 10-ti letech v Evropské unii si potřebujeme zodpovědět otázku, zda vůbec, nebo do jaké míry je EU perspektivní. Jaká má být její konečná podoba? Směřovat kamsi do prázdna bez konkrétní představy, řízeni nějakými eurofily, je riskantní projekt. Nepovedu zde polemiky ohledně společné měny, ani jiných ekonomických kategorií, protože tyto jsou okrajové. Důležitá je společná vůle.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Dobrá lakota? (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2014)

Loňského roku proběhl v kinech americký film Greed is good (Lakota je dobrá, greed=rovněž chtivost, chamtivost, nesrstnost, chrapounství) se super hvězdou Michaelem Douglasem. Při letošním velkopátečním kázání hovořil papež Francis proti lakotě a touze po penězích. Samozřejmě lakota atd. nejen že nemůže být dobrá, naopak je kořenem zla v našem lidském údělu, totiž zkoušce duše v obtížných podmínkách hmoty. Doslova ji přetěžuje. Prastaré lidské nectnosti nepřinášejí jen potíže, obtíže, nepříjemnosti ale nakonec bídu všem. Vždyť co plyne z odírání, šizení, kradení, a z čeho pramení války? Nejsou to krystalické výsledky lakoty a touhy mít víc na úkor druhých, co nás všechny sužuje a ničí včetně vlastníků peněz? Zpřevracel snad Ježíš v Jeruzalémském chrámě, stoly penězoměnců z nepřejícnosti či nějaké touhy po výtržnictví?  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Stav demokracie 2014 (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2014)

Nikdo nemůže popírat, že my v Evropě a na Západě zejména nežijeme v demokracii. Musíme ale přijmout jistá pravidla, omezení a doktríny. První pravidlo je, že vlády jsou neomylné. Druhé pravidlo je, že když se někdo ve vládní sféře mýlí, je nutno jednat dle pravidla jedna. Manifestovat pro cokoli můžeš, ale musíš požádat o policejní ochranu a být připraven, že stejně nic nedosáhneš, vzhledem k pravidlu jedna a dvě (viz dvoumilionové manifestace v Londýně proti angažmá GB ve válce proti Iráku). Z doktrín musíš přijmout především známou a praktikovanou tu US Wolfowitz-Bushovu.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Slovenský mafián v Čechách (Vladimír Pavlík, Svědomí 3/2014)

V čísle 2/2014 som uverejnil otvorený list premiérovi Sobotkovi ohľadom krytia mafiánskeho zločinca Petra Sýkoru, chránenca zakladateľa konkurznej mafie na Slovensku Zoroslava Kollára, ktorý z úzadia riadi Slovensko. Ako aj odpoveď, pod ktorou je podpísaná riaditeľka Sekcie kabinetu predsedu vlády a môj komentár k tejto odpovedi. Dnes uverejňujem otvorený list Ministerstvu vnútra ČR a Najvyššiemu štátnemu zastupiteľstvu ČR, ako aj odpovede od týchto štátnych orgánov.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Kdy bude mír (Irena Kopecká, Svědomí 3/2014)

„Babi, je těžké být lepším?“ zeptala se mě vnučka.

„Je a není,“ odpověděla jsem.

„Co to znamená je a není, to není žádná odpověď!“

Usmála jsem se a pomalu opakovala větu Leo Browna: „Jediné, co ti bude bránit jít za tvými cíli, je osoba, která stojí ve tvých botách, nosí tvé šaty a uvažuje tvými negativními myšlenkami.“ Zvědavě jsem se zahleděla na svou vnučku, jestli pochopila, co říkám. Kývla hlavou a utrousila: „No, možná, ale lidi to nenapadne, že sami sobě brání ve změně.“  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Mene tekel 2014 (Kristián Koubek, Svědomí 3/2014)

Dne 1. března 2014 v Porotní síni Vrchního soudu v Praze na Pankráci se uskutečnila rekonstrukce politického procesu se skupinou Šeřík a Pravda zvítězí, týkající se i bývalých studentů Právnické fakulty Borisem Kovaříčkem a Karlem Bacílkem. Tato rekonstrukce politického procesu probíhala v rámci Mene Tekel - Mezinárodního projektu proti totalitě, ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Za pomoc se odměnili popravou (Svědomí 3/2014)

V únoru 1948 získali bolševici téměř absolutní moc. Aby ji upevnili, pod heslem ostrý kurs proti reakci zintenzivnili „odhalování potencionálního nepřítele“. Reicinovo 5. oddělení ministerstva národní obrany i StB úkolovaly provokatéry, aby vybrané osoby zatáhli do neexistující či jen formálně se projevující „protistátní činnosti" a mohla být připravena obžaloba...
Na podzim 1948 byl generál ve výslužbě Karel Kutlvašr opakovaně zván na schůzku v bytě štábního kapitána Novotného. Až 16. prosince 1948 večer se zúčastnil dvouhodinové schůzky, na níž podplukovník Josef Hruška předestřel možný odboj. 18. prosince 1948 dopoledne byl Kutlvašr zatčen
  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Zrcadlo (Irena Kopecká, Svědomí 3/2014)
Zrcadlo pravdy
nastavit ne tvářím,
ale duši
a dát k němu klauzuli
nerozbiješ
  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Připomínky k chybám vlády naděje (František Truxa, Svědomí 3/2014)

Když do české vlády vstoupilo i hnutí ANO s heslem bude líp, stala se vláda vládou naděje. A protože v demokracii má být mezi vládou a ovládanými vztah partnerský, měla by taková vláda reagovat na veřejnou kritiku, které není málo.

Váleční veteráni z Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) tvrdě zareagovali na skutečnost, že ministr kultury za Bělobrádkovu KDU-ČSL a předtím šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman byl zvolen do čela Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG). SAG sice přímo neřídí bývalí váleční zločinci z SS, jako např. tzv. Witikobund, ale je součástí nechvalně proslulého tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu, který sdružuje i bývalé válečné zločince, příslušníky vojsk SS a pro vlastizradu a kolaboraci s nacismem odsunuté tzv. sudetské Němce a k českému státu nezastává zrovna přátelský postoj.  Celý text ze Svědomí 3/2014 zde...

Evropská tradice: omezování moci „elit“ (František Rozhoň, Svědomí 2/2014)

Bez zájmu [občanů] o stát, republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny - forma sama nerozhoduje o podstatě státu. TGM  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Maximalismus, který škodí (Petr Roubek, Svědomí 2/2014)

...i Buchanan česká území prohlásil za území německá jen proto, že na nich žilo také hodně Němců. Nenamlouvejme si však, že takové teorie o tom, že německá mají být i území neněmecká nebo území, na nichž Němci nemají většinu, vyznávali jen nacisté. Nejsou ani důsledkem německé porážky v I. sv. válce. Program, který prosazoval Hitler v letech 1938-39, byl formulován už v polovině 19. století na frankfurtském národním shromáždění.

Na něm se sešli lidé, kteří měli mít ty nejliberálnější a nejosvícenější názory své doby. Kteří věřili, že formulují ryze mírový projekt vybudování liberálního německého státu s „přirozenými" hranicemi. Vzali to však maximalisticky, tak trochu jako pejsek s kočičkou, kteří do jednoho dortu smíchali všechno, co někdo z nich považoval za dobré; a jak známo konzumentu pak z výsledku bylo hodně zle.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Demokracie je... (Milan Křesadlo, Svědomí 2/2014)
...Když se chceš dobrat pravdy, rozmlouvej!

Když chceš mít svoji pravdu, pohádej se.

Chceš-li svoji „pravdu" v politice, a nemůžeš-li ji proti obecnému názoru a většině prosadit, spusť humbuk ublížení, manifestuj za tu svojí pravou „pravdu". Dělej hluk, nos fangle s nápisy tvého, stav barikády, zapaluj pneumatiky co dávají smrdutý černým kouř, aby TV kamery sensacechtivých měly pro celý svět dokument tvého ublížení.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Je to 75 let (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2014)

Volební propagace a volby samotné zaměstnávaly českou veřejnost zrovna v době významného výročí 75 let Mnichovské dohody v r. 1938 a doufám, že olympiáda v Soči nám nedá zapomenout na výročí navazující události: okupace Německou armádou dne 15. března 1939. Možná, že by asi nebylo zrovna nutné tyto smutné události připomínat, protože však stály na začátku série totalitních režimů, nelze podcenit jejich význam jako historického mementa. Jen informovaností je možné předejít přepisu historického záznamu.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Z korespondence s českým premiérem (Vladimír Pavlík, Svědomí 2/2014)

V piatok, 13. 3. 2014 som dostal odpoveď, ktorú uvádzam v plnom znení preloženú do slovenčiny, pod ktorou je podpísaná pani Běla Hejná, riaditeľka Sekcie kabinetu predsedu vlády. Citujem:

Vážený pán Pavlík,

pán predseda vlády ma poveril odpoveďou na Váš otvorený dopis zo dňa 21. februára 2014, v ktorom vyslovujete názor, že v tomto štáte je poskytovaná ochrana páchateľom závažnej hospodárskej trestnej činnosti.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Já tomu nerozumím (Irena Kopecká, Svědomí 2/2014)

Mám tři kamarádky. Na tom by nebylo nic divného. Samozřejmě, souhlasím, ale tyhle tři kamarádky byly propuštěny ze zaměstnání, protože jejich podnik byl zrušen a už dva roky marně hledají práci. Jsou středoškolačky, milé, komunikativní, logicky uvažující ženy.

V čem je tedy problém? Jedné je 45, druhé 47 a třetí 54 let. Prošly už bezpočet konkurzů, ale nikdo je nechce. Vždy nakonec byla přijata mladá dívka.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Můj milý příteli, Honzíku Kukuczko (Irena Kopecká, Svědomí 2/2014)

Můj milý příteli, Honzíku Kukuczko,

vzpomínám na naše poslední setkání 9. března tohoto roku. Přijela jsem za Tebou i se svou kamarádkou Lidkou do hospicu ve Frýdku-Místku. Měl jsi radost z našeho setkání a živě ses zajímal o to, jak se nám v novém bydlišti ve Francově Lhotě žije. Po půl hodině jsi byl unaven, zavřel jsi oči, ale dál jsi sledoval naši rozmluvu s Tvým synem Renkem a nejednou jsi do naší tiché rozmluvy vstoupil věcnou připomínkou. Když jsme se asi po hodině rozloučili, bylo mi úzko. Tohle už není důstojný život pro člověka, napadlo mě.

Poděkovaly jsme Renkovi, že se tak vzorně o Tebe stará. „Nejen já, tady je velmi obětavý personál,“ oponoval mi.
„Tak to bylo naše poslední setkání,“ pronesla jsem tiše, když jsme opustily budovu. „Taky si to myslím,“ souhlasila Lidka a obě jsme se ponořily do vzpomínek.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Nesnadný vývoj (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2014)
...Situace světa je extremně napjatá. Západ sám sobě přerostl přes hlavu svojí chamtivostí a nenasytností moci pro nestydaté kapitálové skupiny, jako jsou „tiskaři peněz" a výrobci zbraní. Názorové a zvláště náboženské rozdíly se silně vyhrotily a vedou ke konfliktům stále bolavějším. Připomeňme jen Singhalese a Tamilce na Shri Lance, a všechny nesmyslně vyvolané války mezi muslimskými frakcemi i s ostatním světem. Někteří tradiční katolíci se podivují, proč papež Francis začal jednat právě s islámskými imámy? Je ale nejvyšší čas zastavit pocity nadřazenosti právě u světových náboženství a jeden nad druhým.. Nejde jen o Francisův oživený program křesťanského ekumenismu, ale o obrovské tažení za pochopení jednoty lidského druhu a porozumění všech se všemi.
  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

I. světová válka a její příčina (František Truxa, Svědomí 2/2014)

Osm let před vypuknutím první světové války napsal W. Churchill manželce z manévrů německé armády, na které byl pozván císařem Vilémem II.: „Ačkoli mne válka velmi přitahuje a oslňuje mou mysl děsivými situacemi, rok od roku pociťuji hlouběji – a intenzitu svých pocitů mohu přesně změřit právě zde uprostřed hluku zbraní – jak odporné a sprosté bláznovství a barbarství to všechno je.“ Při stém výročí vypuknutí první světové války bude takovýto názor nejspíš „nepatřičný“, neboť MF Dnes v rubrice Kavárna už 21. prosince 2013 avizovala, že to „velké výročí“ se bude SLAVIT! Oznámení vzbudilo málo pozornosti, bylo až na konci dlouhého článku Velká válka: bylo vinno Německo? autora Ivana Šedivého, přednášejícího i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Již název napovídá, že Šedivý se snaží vyvinit Německo. To, že habsburský Franz Josef a hohenzollernský Vilém II. nechali napadnout Srbsko a porušit mezinárodně právně garantovanou neutralitu Belgie, přestože museli vědět že mezinárodní systém smluv povede k proměně lokálního konfliktu ve velkou válku, prý většina historiků není ochotna akceptovat jako důkaz velké viny těch císařů a lidí kolem nich; podobný výklad by se podle Šedivého hodil komunistům a vítězům války.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Hořkost ze zrady - 15.3.1939 – 5.5.1945 (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2014)

Svět První republiky ČSR byl světem dobrých snah a činů. Z činů se rodilo další poznání a moudré návody jak dále a rčení se jen rojily. TGM na příklad říkal: Lid chce být klamán, tedy ho neklamme. Oproti tomu dnes a celosvětově se řítíme pod hesly jako: beze lži ani ránu.

Nejsem staromilec, ale vím že v První republice politici neoslavovali svoji práci „stále se zlepšujícími ekonomickými ukazateli“. Práce byla to co se muselo užitečně dělat, udělat a vyrobit, aby život rozkvétal, kvetl. Život měl chuť i vůni po našem.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Vzájemně zaručený závazek (J. R. Nyquist, Svědomí 2/2014)

Název článku parafrázuje stěžejní doktrínu studené války, označovanou MAD, což znamená Vzájemně zaručené zničení. Podle ní byl zajištěn mír tím, že by použití jaderných zbraní proti zemi rovněž vyzbrojené jadernými zbraněmi vedlo ke z ničení jak napadené, tak i útočící strany.  Celý text ze Svědomí 2/2014 zde...

Krabice (Jindřich Koudelka, Svědomí 1/2014)

Když předloni došlo k halasnému a mediálně vděčnému zatýkání Davida Ratha, uvěřili mnozí, že do westernového městečka, v němž řádí banda vlakových lupičů a zlodějů dobytka, přichází, spolu se šerifem a jeho pomocníky (Šlachta, Ištván, Bradáčová) právo a spravedlnost. Tak to aspoň ve westernech chodí. Místo toho se naplnila letitá zkušenost, že hlučný počátek tichý konec mívá. Dravci krouží dál a kromě Ratha a jeho krabice je ticho po pěšině, dosti dlouhé na to, aby vzbuzovalo podezření o účelovosti krabicové akce i pochybnosti, zda se čas vlakových lupičů a zlodějů dobytka opravdu nachyluje.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Ukrajina mezi Západem a Východem (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2014)

Vyjednávání ohledně přidružení Ukrajiny k EU je spojeno s mnoha problémy, které uvedu níže. Obyvatelstvo je v této věci rozděleno, pro Ukrajinu není přidružení okamžitě výhodné a sliby do budoucnosti jsou mlhavé. Evropa nemá před sebou takovou budoucnost, aby ji mohla garantovat i takovému obru jako je Ukrajina. Není tento projekt pro Evropu příliš ambiciózní? Vždyť je zapotřebí ji dostat ze zaběhnutých obchodů s Ruskem a to něco stojí. Nedivme se, že ukrajinské požadavky jsou pro EU nesplnitelné.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Premiér kryje vlastizradu (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2014)

Čítam volebné programy prezidentských kandidátov z vysokej politiky a jedného filantropa, pričom niektorí majú ešte tú drzosť nazývať sa občianskymi kandidátmi a nestačím sa diviť. Sľuby, sľuby, len samé sľuby spojené s táraním, ktoré nie je možné splniť. Je nejaký rozdiel medzi nimi a Ficom? Majú vo svojom programe aspoň jeden jediný bod, v ktorom sa zaväzujú, že nebudú prezidenti v službách zločincov z vysokej politiky, nikdy nepodpíšu zákony cez ktoré sa realizujú zločiny proti ľudskosti – a keď budú opätovne v parlamente prehlasovaní, tak sa z titulu prezidentskej a občianskej cti postavia na odpor?  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Vyučení: Naše řemeslo začíná… (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2014)

Kdo by neznal naší dětskou hru na řemesla? Až do dospělosti a někdy z rozmaru jsme jí hrávali i později. Nevím kdo jí vymyslel ale byla zábavná, výchovná i moudrá. Učila nás znát řemesla a přemýšlet o nich. S dobou jsme bohužel na řemesla jaksi pozapomněli, jsme omračováni výdobytky věd a oslňováni universitami. Student chodí dnes „na vejšku“, na západě na „uni“. Jak ležérně vznešené!

Přitom víme, že bez základního poznání co jak je a jak se co dělá nepronikneme nic pořádně.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Je to o mezilidských vztazích (František Rozhoň, Svědomí 1/2014)
...U nás na bolševické rozkopávání západního principu vlády práva po Sametu otevřeně navázal K. Schwarzenberg, sám pohrdá zákony (o zrušení šlechtických titulů) i pravidly (o zákazu kouření v jeho poslanecké kanceláři), z pohrdání právem od prohry v prezidentských volbách viní prezidenta. Takové příklady táhnou a pomáhají zvedat kal ze společenského dna. 7.1.2014 na Neviditelném psu zveřejnil Miroslav Zikmund „doba je těhotná totalitou“. Zikmund upřesnil, že sami otevíráme vrátka totalitě bez ideologie, totalitě úřadů, které mají lidi vychovat, opečovat, řádně proměřit a příslušně obrobit a hlavně hlídat...

Že v našich kalných vodách se topí i ti, kteří pomáhali vodu kalit, poznal i Petr Kajnar, ostravský primátor s minulostí signatáře Charty 77. Loni zaštítil ostravské knihovníky cenzurující, tvrdící že jejich nezákonné počínání v žádném případě není nezákonné, a bránící soudnímu přezkumu sporu. Letos byl vyhozen ze strany poté, co chtěl spor mezi spolustraníky svěřit soudu.

Tak se stalo, že v čase Února jsme byli a teď jsme zemí bez pravidel vzájemného chování. „Elitám“ pomáhá, že lid je rozdělen jako demokraté v únoru 1948. Podobně jako Karel Kryl věřím ve změnu, podle Kryla až dospěje generace, která bude mít – na rozdíl od těch současných - plné zuby poručníkování a příkazů.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Ohlédnutí za třináctkou (Milan Křesadlo, Svědomí 1/2014)

Bývalo ušlechtilým zvykem publicistů se otočit na minulý rok a zatleskat s optimismem tomu co přijde. Bez ohledu ke zkušenostem a jen proto, že to přece horší už nemůže být. Jsa si situace vědom, a že určitě budoucnost jistá není natož růžová, a hledět do skleněné koule ježidědků, ekonomů a politiků není radno, svezu se spíše po hřbetu minulého a zejména po údajných výdobytcích i technologie, i phone počínaje.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Kontinuita podvodů (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2014)

V novoročních ekonomických předpovědích mne nejvíce potěšila televizní zpráva (ITV), že v roce 2020 britská ekonomie předhoní německou a všechny ostatní a bude baštou všestranných úspěchů. Ne že bych to Britanii nepřál, ale nesrovnává se mi to s obavami konservativců, že se Skotsko trhne od koruny a že o podobném uvažuje i Severní Irsko. A to nepřipomínám plán silně excentrického pana primátora Londýna Borise Johnsona. Ten přece chce osamostatnit Londýn jako autonomní entitu, ne-li jako republiku!  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Unicatum (Irena Kopecká, Svědomí 1/2014)

Tak už konečně přišel den D, to je den, kdy beru důchod. Jdu k okénku a zjišťuji, že se něco děje, neboť nejde vše tak hladce jako jindy. Úřednice si vyžádala můj občanský průkaz, podívala se na mě a strčila mi nějaký papír s poznámkou: „Máte přidáno.“
Zarazila jsem se, ale jen na chvilku. „Kolik to dělá? Stovku?“ ptám se a doufám, že mi řekne 300 nebo 350korun.
Slečna se kysele usměje: „Kéž by!“ a podsouvá mi papír k podpisu.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Karel Kryl, * 12.4.1944 – † 3.3.1994 (Svědomí 1/2014)

Nechceme být jako oni.

Ano, byla to právě tato věta, která rozhodla – a obávám se, že definitivně – o tom, že se bolševik přestrojil, odhodil balast partajních znaků, zapojil se do budování kapitalismu a vládne společnosti dál. Jako ostatně každá mafie - bez výjimky. Ó, jak tragicky se mýlí ti, kdo se obávají zmrtvýchvstání bolševika s hvězdou na čepici! Bolševik už dávno nelpí na partajní knížce. Povětšinou nejenže není ve své rodné straně: nebude dokonce tuto stranu ani volit! Pravý bolševik sedí dnes ve správní radě nebo na jiné klíčové pozici. A nesedí-li přímo ve vládě nebo v parlamentu, je nepochybně zaměstnán uplácením poslanců. Mzda za neodhlasování zákonů, potřebných k vyčištění Augiášových chlévů: vždyť právě v kalné vodě se dravcům nejlépe loví.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Úvodní slovo k putovní výstavě o Janu Zajícovi (Svědomí 1/2014)

„Jan Zajíc byl jedním z mála odvážných lidí, kteří po Janu Palachovi vyhlásili svou válku normalizačnímu, kolaborantskému režimu. Podobně jako Gabčík a Kubiš, vojáci spjatí s heydrichiádou, i on obětoval svůj život boji za svobodu a demokracii.  Celý text ze Svědomí 1/2014 zde...

Do nového roku 2014 (František Truxa, pro Svědomí 1/2014)
...Na severu Polska u přístavu Gdaňsk žije zbytek Pobaltských Slovanů. Kašubové, kteří si jako katolíci udrželi v německém a protestantském prostředí svoji víru a mateřštinu, a to i přesto, že nacisté vyvraždili tomuto 300 tisícovému „nárůdku“ jeho 50 tisícovou inteligenci. Dnes dvojjazyční Kašubové jsou aktivními občany Polska a odlišná kašubština zaznívá z rozhlasu a televize a na středních školách se v té oblasti z ní maturuje. Úspěšný polský premiér po 2 obdobích D. Tusk je uvědomělý Kašub a katolík. Proto jako spíše nevěrohodné se jeví zpravodajství o stoupajícím ateismu Poláků. Vždyť i v údajně zcela ateistických Čechách se hlásí k víře přes 800 tisíc občanů, kteří ale nechtějí být spojováni s žádnou církví vzhledem k nedůvěře ke katolickému kléru.
  Celý text pro Svědomí 1/2014 zde...

Ponižováni zbolševizovanými „elitami“ (František Rozhoň, Svědomí 6/2013)

V roce 1917 přijeli ze Západu do Ruska bolševici Lenin a Trockij, vybaveni penězi od bank. Začali vnucovat lidem i národům, jak a případně kde mají žít; měli „vědecky doloženo“ že jimi předepsaný způsob života je a vždy bude na celém světě nejsprávnější. Styl, jakým vše bolševici dělali, někteří historici nazvali kolonialismus dovezený zpět do Evropy; TGM ho zhodnotil jako pokus nadělat z občanů nevolníky [1, str. 332], Karel Čapek ho nazval pokusem rozbít lidský svět na kusy. Jan Beneš k tomu napsal „ani v případě události, později nazývané Velká říjnová socialistická revoluce, se nestalo nic, co by dějiny už někdy nepoznaly; i zde pracovala hlavně lidská ješitnost, sklon ke lži, korupce obecná podmíněná korupcí osobní, zborcení hodnot a politická pýcha opřená o teror“; dodal však, že ze strany bolševiků šlo o diverzi proti západní civilizaci jako takové.
Například Západ považoval střet idejí za kyslík demokracií; bolševici jiné názory nepřipouští. Pravidlo říkat pravdu brali bolševici jako buržoazní přežitek, jejich zbraní byla dezinformace a lest. Západ stavěl na svobodných občanech, bolševici nezávislé občany i organizace nestojící o „pomoc státu“ cíleně likvidovali.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Smutné vianoce (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2013)
...Aký je to v skutočnosti pocit v rámci predvolebných sľubov sľúbiť niečo a dopredu vedieť, že to nejde splniť? Klamstvom presviedčať všetky skupiny obyvateľstva že práve oni urobia tie pozitívne zmeny, pričom už dopredu myslia na to, ako z titulu najvyšších politických funkcií budú ryžovať len pre svoje vlastné blaho a blaho svojej rodiny a predvolebné sľuby sú im ukradnuté? Veď si len napríklad porovnajme text ústavného sľubu ktorý potvrdia vlastným podpisom a porovnajme to s realitou.
  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Libor Brom - nedožité devadesátiny (Svědomí 6/2013)

„Kolega“ exulant a profesor Josef Kalvoda o Liboru Bromovi napsal, že je „renesančním mužem", jehož osobnost „spojuje to nejlepší z kultur evropské a americké", a proto není divu, že patřil mezi nejlepší profesory denverské univerzity.  Celý text zde...

Konec pravolevé politiky, zvítězily koblihy (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2013)

Už hodně dlouho je v praxi neuskutečnitelná opravdová pravicová politika. Většina vlád se nakonec nikdy nemohla vyhranit čistě pravicově a naštěstí ani levicově. Skutečnost je totiž taková, že realizace opravdových pravicových myšlenek by znamenala takové změny, které by země neunesla. Příkladem může být zavedení tržní ekonomiky do zdravotnictví nebo silné omezení sociálních podpor. Pokus o snížení platů ve zdravotnictví a omezování státní správy skončil fiaskem. Proto též ani proklamované snížení daní a poplatků nikdy nemohla myslet žádná vláda vážně. Protože nic nového smysluplného není, vítězí zatím kuřata, párky a koblihy. Teprve kuřata a párky připomněly starým parlamentním stranám prostý národní humanismus: je zapotřebí spolupracovat na obecném blahu nikoliv křečovitým prosazováním ideologií, ale spoluprací na základě zdravého rozumu.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Zkostnatění (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2013)

Trvá-li jakákoliv etapa našeho společenského vývoje příliš dlouho, přešlapuje-li na jednom místě, ustrne a padá. Jako historické období může překlenout staletí. Záleží na tom čeho se týká. Jde-li o moderní společenská uspořádání, časové trvání existence je jistě kratší než u formací náboženských, které dějinně lze považovat za nejdůležitější součást řízení běhů lidské společnosti. Ale i tam dochází dle poznatků a potřeb k nutným změnám.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Čistá panna porodila (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2013)

Voláme po záchraně. Významný československý publicista Dr. Lhotka píše, že potřebujeme svaté, podobně jako zvěčnělý exulant Dr. Ladislav Radimský, autor knihy "Rub a líc našeho národního programu v atomovém věku". Ten žádal od politiků kázeň a naprostou nezkorumpovatelnost, chování jako u mnichů. Sháníme se po obrodě tam kde není možné aby přišla. Do dnešního systému vlády je politickými stranami zašifrována nemravnost manipulace.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Figury povolebních tanců (Jan Kubalčík, Svědomí 6/2013)

Na vyjednávání o budoucí vládě lze demonstrovat některé obecnější trendy. V následujícím textu se o to pokusím.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Stát prý byl špatný hospodář (František Truxa, Svědomí 6/2013)
Poznámka před sestavením vlády
  Téměř nezadlužený stát prý nebyl dobrý hospodář, tak se po roce 1989 začalo privatizovat... Dnes už nikdo neříká, že stát je špatný hospodář, takže je asi dobře, že po letech zodpovědného vládnutí je zadlužený více než hodně
  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

M. Kroupa vers. S. Solovjev (Svědomí 6/2013)

...Myslím si, že lidé by k sobě měli najít cestu porozumění, ale skutečně oboustranného. Měli by být schopni vysvětlit své názory, své postoje, svůj způsob života a potlačit sobeckost, která v nás je. Je nutné, abychom začali víc myslet, být vstřícní a ochotní. Ustupovat ze svých třeba někdy přehnaných požadavků. Demokracie, která by tady měla existovat, by měla být založena na respektování druhých. Ty respektuj mě, já budu respektovat tebe. Oboustranná úcta člověka k člověku.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Pochlebování (Irena Kopecká pro Svědomí)
Plazivá slova pochlebování
mnohým zajišťují chleba,
ale ta vytoužená skýva
přečasto kyselá bývá.
  Text i zde...

Návod (Irena Kopecká pro Svědomí)
Vzteku detonace
vždy ublíží těm,
co se nechrání.
  Celý text pro Svědomí zde...

Nekrásnější dárek (Irena Kopecká, Svědomí 6/2013)

Čas Vánoc - čas kouzelného proutku, který nás přenáší do krajiny vzpomínek. Je jedno, jsou-li okna ojínělá dechem paní Zimy, nebo průhledná díky teplému dechu jihovýchodního větru. Vánoce - čas bilancování - k nám proniká, ať chceme či ne. Prochází zdmi a ptá se - jsi připraven na příchod Božího Spasitele? Jen na nás záleží, jak mu odpovíme a co ještě budeme stačit udělat na své ospravedlnění. Vždyť je tolik lidí kolem nás, kterým můžeme pomoci, kteří jsou na tom ještě hůře než my.  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Bílé vánoce (Irena Kopecká, Svědomí 6/2013)
Dotekem stříbrným
do srdce vplují,
vlnami něhy
omyjí břehy v nás.
  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde..

Vážené sestry a bratři, přátelé... (Jiří Karas, Svědomí 6/2013)

srdečně zdravím do svátečních dnů všechny lidi dobré vůle, s nimiž jsem se mohl setkávat ve dnech pracovních i ve chvílích duchovního soustředění, modlitby, laskavého slova i vzájemné podpory. Naše dobrá vůle, tedy ohleduplné dobročinní a přátelství, je tou nejlepší adventní branou do vánočního času. O tématu Vánoc přemýšlím každý rok a letos bych rád připomněl své vyznání zahrnuté i v knížce rozhovorů Krásný život pod psa  Celý text ze Svědomí 6/2013 zde...

Stále má málo (Vladimír Pavlík, Svědomí 5/2013)

V roku 2009 som v trestnom oznámení na predsedu Najvyššieho súdu SR Štefana Harabina konštatoval, že dlhodobo a opakovane zneužíva inštitút na ochranu osobnosti a svojho dobrého mena na bezdôvodné obohatenie, pričom sa verejne vyjadril, že takými žalobami si vylepší svoj príjem, teda, dopredu bol presvedčený, že mu súdy vyhovejú. Už vtedy som vyjadril podozrenie, že na bratislavských súdoch existujú zločinecké skupiny, ktoré vedome a cieľavedome mu prisudzujú neoprávnený a vysoko nadhodnotený finančný prospech.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Sobotkova státní banka (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2013)

Když uvážíme, jak velké zisky mají zahraniční společnosti z našich bank, možná si někdo řekne, jak dobré by bylo tyto zisky zachovat uvnitř státu. Státní banka je hned první myšlenka, která se zrodí jako řešení této věci. Ve skutečnosti se spoléhá na ztrátu paměti o tom, jak vlastně státní banky hospodařily a kolik dluhů nadělaly. To si chceme zase vytvořit další korupční instituci?  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Srpen 1968 a vznik neviňátek (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2013)

V srpnu 1968 ukončily sovětské tanky něco, co se dodnes neobnovilo. Občanská zodpovědnost a sounáležitost s vlastním státem. Kde jsou ty statisíce lidí, kteří se tenkrát hlásili do KANu? Kde jsou ty masové obnovené organizace, jejichž členové se ani nedali spočítat a raději se ani neregistrovali? Kde je organizace jako ČSM, bývalá komunistická organizace, která se výměnou vedení přerodila v demokratickou tak hluboko, že ji za normalizace museli zrušit? Něco takového tváří v tvář nebezpečí a odhodlanosti bojovat už nevzniklo. Občané se podřídili a přizpůsobili se režimu, zalezli do svých bytečků, chat a chalup, vytvořili si svůj svět, ze kterého se jim nechce ani ve změněných podmínkách. Ublíženost a absence zodpovědnosti za společnost zůstala.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Střelba ve Washingtonu - o čem média mlčí (David Karásek, Svědomí 5/2013)

Masakr na námořní základně ve Washingtonu na první pohled vypadá jako potvrzení teorie, že volný přístup ke zbraním je příčinou ozbrojené kriminality. Duševně narušená osoba, která měla v minulosti konflikt se zákonem kvůli zbraním, si bez jakéhokoli omezení či kontroly koupila poloautomatickou útočnou pušku AR-15 s vysokokapacitním zásobníkem a dvě pistole, což pachateli umožnilo během krátké doby zabít 12 obětí. I zbraňová lobby přišla zkrátka se svým obvyklým argumentem, že „kdyby tam někdo měl zbraň, tak mohl útočníka zneškodnit", protože na vojenské základně jistě nebyla o zbraně nouze. Jenže stačilo čtyřiadvacet hodin vyšetřování, a tato verze se rozsypala jako domeček z karet.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Ponižování od Němců (František Rozhoň, Svědomí 5/2013)

Johann Gottfried von Herder (1744-1803) propagoval návrat k přirozenému složení lidstva z kmenových společenství a stal se „buditelem národního vědomí“. Johann Gottlieb Fichte (1762-1814) svými Promluvami k německému národu pomohl měnit Bavory, Pomořany, Prusy, Sasy, Slezany a obyvatele různých knížectví v Němce. Pod vlivem těchto filosofů mizelo geografické pojetí národa, založené na příslušnosti k rodné zemi. Vzmáhalo se chápání národa jako produktu přírody s jazykem jako hlavním znakem. Ve vícejazyčném prostoru se tak sousedé stávali příslušníky různých národních kmenů, mezi kterými často vznikaly antipatie.

Už v revolučních časech 1848 němečtí revolucionáři dávali najevo, že Češi a další národy se mohou podílet na lidském pokroku jen připojením se k velkému kulturnímu národu německému a zřeknutím se folkloru zaostalých kmenů. Ještě se nemluvilo o herrenvolku a nadčlověku, ale už vládlo přesvědčení o německé nadřazenosti. To v podvědomí mnoha Němců zůstalo nejméně do roku 1945.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Probouzení k čemu? (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2013)
...Od monarchií jsme se krvavě i méně krvavě oprostili po zkušenostech, že vládce, vládnoucí rodina ztrácí časem schopnost soudně řídit stát a vládnou nakonec „rádcové“ a „poradci“. Ti většinou, bez zodpovědnosti, dělají to co se hodí jim (či jejich vodičům!) bez ohledu na prospěch pro stát, monarchu samotného a definitivně bez ohledu na lid. To se přece stalo ve Francii koncem osmnáctého století a v Rusku v devatenáctém. Připomeňme pak konce monarchů samotných, počínaje gilotinou a konče kulkami do hlav celé rodině, pokud se monarchové nespasí útěkem do exilu. Zapomněli jsme, že i sedláci museli vzít vidle a jít „na pána“? Máme se k tomu vracet jen proto, že se nechceme poučit z historie, nebo jen pro únavu?
  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Bankokracie (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2013)

Rokem 2013 zvítězila bankovní „demokracie". Bankéři světa dosáhli půjčkami zadlužení států padesát jedna trilionů US dolarů. Upřesněme, že jde převážně o státy pod americkým vlivem a kde jsou US vojenské základny. Neděje se ovšem nic nezákonného, poněvadž bankéři svým působením a svými „koňmi" v parlamentech dosáhli toho, že zákony jsou na jejich straně.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Napsali na téma Československo (Svědomí 5/2013)

O českém Sokolu - Maffie připravila vskutku sametovou revoluci - O začátcích nového státu - Demokracie dostávaly varování - Výročí mobilizace - Existoval československý národ?  Výběr z textů pro Svědomí 5/2013 zde...

ODS sebevražedná, nekonzervativní, nevolitelná (Jan Kubalčík, Svědomí 5/2013)

Dle článku „ODS cílí na mladé, podpoří je při startu podnikání i koupi prvního bytu“ (iDNES.cz, 11.9.2013) budou všichni kandidáti občanských demokratů podepisovat, že podpoří změnu Ústavy, „podle které by odsouzení nebo vazebně stíhání poslanci přišli o mandát“. Nejdříve pragmaticky... Opravdu je rozumné takto nabízet nastroj, pomocí kterého bude možné likvidovat skutečně nepříjemného parlamentního oponenta jeho kriminalisací? Je to rozumné v situaci, kdy jsem to já, kdo do oposice míří?  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Domov (Svědomí 5/2013)

Jistěže, člověk je tvor veskrze kolektivní - ale kdo nezatouží aspoň občas po jistotě ve své samotě? Po prostředí, jež si sám vytvořil, a proto je jeho královstvím?

Ve svém domově je každý vladařem, a je to je dobře, neboť je to jeho domov. To vladařství je tím cennější, že si své království vytvořil sám a tvoří stále dál; domov je nejen darem, ale i dílem. A je vždycky jistotou života. Dnes však pojem domova, tedy našeho domova a naší jistoty, je nebývale široký.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Komedie kolem strachu z ohrožení demokracie (František Truxa, Svědomí 5/2013)

Nejrůznější pravicoví novináři projevují obrovské znepokojení z razantní akce policie a olomouckého státního zastupitelství proti arogantní a vysoce nepopulární vládě se strašením nebezpečí diktatury.  Celý text ze Svědomí 5/2013 zde...

Na programu je katolická kontrarevoluce (Radomír Malý, Svědomí 4/2013)

Moc dobře vím, že si někteří poklepou na čelo a poznamenají na moji adresu něco o psychiatrovi. Já bych to ještě loni udělal nejspíš také. Nicméně po letošním spontánním odporu – byť neúspěšném – milionů Francouzů proti zákonu o adopci dětí homosexuálními páry už beru tuto myšlenku vážně. Není to z mojí hlavy, již před pár desítkami let volal po celosvětové katolické kontrarevoluci brazilský zakladatel tvrdě konzervativního hnutí “Tradice, rodina, vlastnictví” Plinio Correa de Oliveira. Vyslovil tuto ideu jako reakci na revoluci levicové mládeže r. 1968 a na její požadavky liberalizace potratů a sexuální etiky.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Ztracený směr (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2013)

Utajování patří k nástrojům řízení věcí veřejných vyšší mocí. Ač se našeho života bezprostředně týkají, je mnoho skutečností, které se nedovídáme.

Konspirace v boji o moc nového stylu můžeme vysledovat od založení první zednářské lože v Londýně roku 1717. Její sídlo je na londýnském Holbornu (čtvrt WC2) v robustním paláci na Great Queen Street dosud. Dle bystrého úsudku zvěčnělého Rudolfa Kopeckého, českého novináře který sám dosáhl zednářského stupně Kadoš, zednářství ztratilo význam. Pro mladší ročníky připomeňme, že stupeň Kadoš měl i náš druhý prezident E.Beneš. Od roku 1954 zamýšlenou roli svobodných zednářů „v řízení světa“ převzala...  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Dojde konečně i na komunistické zločince? (Vlastimil Podracký, Svědomí 4/2013)

V Německu začali stíhat nacistické zločince na úplně jiném právním principu a hned je jich připraveno 60 - 120 k odsouzení. Je sice trapné, že se odhodlali k takovému činu po 70. letech a nelze zcela odmítnout myšlenku, že je to záměrně, nicméně můžeme říci: "pozdě ale přece". Pro nás se ovšem tímto objevuje možnost otevřít stejný právní princip pro komunistické zločince, které zatím bylo obtížné odsoudit. Doposud se konaly pouze trapné scény se soudružkou Polednovou - Brožovou, které nebylo možno nic řádného dokázat.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Noc Kostelů (Kristián Koubek, Svědomí 4/2013)

Dne 24. května 2013 znovu proběhla noc, která nesla ustálené označení jako Noc kostelů... V Středočeském kraji více než 230 kostelů a modliteben přivítalo zájemce, aby jim nabídlo nevšední zážitky, které byly umocněny nejen slavnostním osvětlením duchovních stánků, ale také ve většině případů i duchovním programem.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Zvoníci versus právníci (Kristián Koubek, Svědomí 4/2013)

Během Noci Kostelů 2013 jsem na Pražském hradu navštívil katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, jak se tento pražský chrám v naší zemi oficiálně jmenuje. Tato naše nejnavštěvovanější katedrála rozezvučela své zvony přesně v 18.00 hodin, jimiž dala veřejnosti na vědomí, že je schopná přivítat návštěvníky Kostelní noci. Lidé, tak měli během pátečního večera možnost nejprve vyslechnout varhanní koncert, poté pozdrav kardinála Dominika Duky a také duchovní zamyšlení. Navíc z interiéru katedrály byla zájemcům umožněna prohlídka Svatováclavské kaple, prohlídka hrobky českých králů a prohlídka svatováclavské zvonice a jednotlivých zvonů.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Ponižování za Habsburků (František Rozhoň, Svědomí 4/2013)

V časech Přemysla Otakara II. byli Habsburkové ještě nevýznamnými hrabaty. Pozvolna získávali více moci a roku 1526 položili základy mnohonárodnostní středoevropské monarchie, když se rakouský arcikníže Ferdinand stal českým králem a získal uherský trůn. Na rozdíl od ponížených a závislých dvorních šlechticů mnoha zemí Evropy a světa měly české stavy pod Habsburky ještě řadu desetiletí jistá zaručená práva. Přestože Habsburkové všemožně preferovali katolíky, byla tehdy základem zdejší společnosti i náboženská tolerance. Když v červnu 1617 přísahal kandidát na budoucího krále Ferdinand Štýrský, že bude respektovat a bránit zemské svobody, čeští páni snad věřili, že takové soužití bude stále. V březnu 1618 sjezd protestantské šlechty poslal císaři stížnost na případy ponižování protestantů, ale císař protest odmítl a pokračování sjezdu zakázal. Obranu svobod bojem stavy nezvládly a našinci pak pod Habsburky „trpěli tři sta let“.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Návrat žádaný a nežádoucí (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2013)

Jen velmi zřídka komentuji či odpovídám na články v českém tisku. Některé, jako zamyšlení studenta MU v Brně Mirka Návrata „Postkomunističtí Češi a jejich zahraniční krajané - co teď?" ve Svědomí č. 3, 2013, si o to ale přímo říkají. Jeho výzva čs. exulantům a krajanům v zahraničí k návratu domů se i v jiných periodikách čas od času objevuje, vždy v souvislosti s různými krizemi. Mohu k problematice kvalifikovaně něco říci, tedy zde předkládám svá poznání a praxi.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Letadlová loď a Yellowstone (Jindřich Koudelka, Svědomí 4/2013)

K exponátům americké výkladní skříně patří, kromě Sochy Svobody, Hollywoodu a Yellowstonského parku i všudypřítomné prapory a praporky s pruhy a hvězdami, vojenské parády se skotskou muzikou, předvolební mítingy se sliby a jásajícími davy i všechno to další: integrace, feminizace, emancipace. Proto mezi exponáty z výkladu patří i figuriny barevného prezidenta a bílého víceprezidenta, oba při hymně s pěstí na prsou, kde jim bije srdce správně po americku.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Radegaste, je to na tobě (Irena Kopecká, Svědomí 4/2013)

Tak nevím, asi mi to nemyslí tak, jak by mělo. Čtu již po několikáté komentář tiskového mluvčího OKD Vladislava Sobola k těžbě černého uhlí v Dole Frenštát pod Radhoštěm.

Podle jeho slov firma ani nadále nemá zájem těžit černé uhlí, ale jde jí jen o důkladný průzkum ložiska. Z technického hlediska i z pohledu legislativy jde prý o naprosto odlišné procesy, tento průzkum by neměl mít žádný vliv na povrch ani kvalitu života lidí v mikroregionu. Rozumíte tomu? Já ne.  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Rodičům (Milada Matuchová-Svěráková, Svědomí 4/2013)
Za tebe, táto a maminko,
za všechno dobré ve mně,
chtěla bych být teď svědomím
své ponížené země...

Za všechny, kteří nesměli
studovat, tvořit a žít,
velcí a malí tyrani
přišel čas odejít!

Za všechny, kteří museli
opustit svoji vlast,
nechte už svoje korýtka
přestaňte lhát a krást!  Celý text ze Svědomí 4/2013 zde...

Dočkáme se humanitní demokracie nebo despocie? (Bohumír Blížkovský, Svědomí 3-4/2013)
...Nebývalá globální megamoc se zbytečně nepředvádí, naopak se perfektně skrývá. K ovládání světa jí dnes stačí v podstatě 3 prostředky:
- přesně řízené peníze
- přesně řízená slova a
- přesně řízené střely.

Čím větší je duchovní bída a nepořádek, tím snazší je vláda pevné ruky, režim autoritativní i despocie. Tam, kde se lidé neangažují a nebrání, kde propadají pocitu, že se nedá nic dělat, roste i riziko nové maskované totality.  Celý text ze Svědomí 3-4/2013 zde...

Nezapomínejme ! (Svědomí 2-3/2013)

Promluva Mons. ThDr. Antonína Huvara při ekumenické vzpomínkové bohoslužbě z jara roku 1994  Celý text ze Svědomí 2-3/2013 zde...

Zaslouží si M. C. Putna profesuru? (Radomír Malý, Svědomí 3/2013)

Obstrukce prezidenta Miloše Zemana jmenovat literárního historika M. C. Putnu univerzitním profesorem je samozřejmě z jeho strany demonstrací síly a moci, kterou nebudeme komentovat. Pravé pohnutky prezidentova odmítání jsou zahaleny tajemstvím a je zbytečné o nich spekulovat.

Podívejme se ale na problematiku z jiného úhlu pohledu: Zaslouží si literární vědec Putna profesuru? Z hlediska své kvalifikace specialisty na českou literaturu meziválečného období bezesporu ano.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Exil (Jára Meců, Svědomí 3/2013)
Exil to není konto v bance
v závětří člověk žijící
Exil je domov někde v dálce
list suché hlíny v krabici

Exil je duše za mřížemi
při plné míse života
exil je láska k rodné zemi
která ti v žilách klokotá  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Postkomunističtí Češi a jejich zahraniční krajané – co teď? (Mirek Návrat, Svědomí 3/2013)

...Ať už to zavinil někdo předtím, nacisti, komunisti či jejich polistopadové politické produkty, ti nejlepší z našeho národa jsou pryč. Pokud neemigrovali, byli popraveni nebo umlčeni. Osobně často přemýšlím nad tím, jak to v naší zemi bude pokračovat dále. Z jednoho pohledu to pro nás vypadá dobře – podíváme-li se geograficky doleva, tak se zdá, že komunismus musel být na východě poražen, aby na západě mohl zvítězit (jak říká jeden slovenský křesťansko-demokratický myslitel a politik)  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Naše děti nebudou žít ve feudalismu (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2013)

Pan profesor Keller ve svém rozhovoru pro Parlamentní listy sdělil, že naše děti už budou žít ve feudalismu. Dokládá to stálým rozevíráním nůžek materiálního standardu lidí, až vznikne superbohatá vrstva, která ovládne ty chudší... Obrovské prostředky bude vlastnit nějaká feudální třída, která vše ovládne svými penězi, státní úřady jí budou sloužit, ona si vše koupí a pravidla života si stanoví pro sebe. Vlastně zanikne volná soutěž a tím vznikne feudalismus. Pan profesor z toho viní globální kapitalismus, který k tomu vede. To, co tvrdí pan profesor, pro vznik feudalismu nestačí.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

„Sila“ a sila mafie (Vladimír Pavlík, Svědomí 3/2013)

...Všetci či väčšina ľudí tvrdí, že mafia je na Slovensku silná. Pričom nikto si nepoloží otázku: prečo je silná? Odpoveď je vcelku jednoduchá: lebo ju kryjú skorumpovaní politici, policajti, prokurátori a sudcovia. Paradoxne, táto zločinecko – zlodejská verbež tvorí aj s tými nižšími stupňami na krajoch či okresoch cca 4 % slovenského národa. A ja si kladiem otázku: čo je to za národ, keď 96 % sa nechá okrádať a terorizovať 4 % - mi?  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Proti „zaběhnutému systému" (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2013)

Při politických volbách nemáme často dost informací k našemu optimálnímu rozhodnutí. Denní starosti nás absorbují a tak tedy pro volbu na nás nejvíce působí (a dle plánu volebních kortešů má!) poslední fáze kampaně. Jak pro koho, řeknete. Kdo rozhoduje přísněji a zažil více, zvažuje daleko dřívější zkušenosti a co pro něj, rodinu a národ bylo negativní. Ovšem, čím dávnější je historická nepříjemná událost, tím její ovlivnění může být slabší. My Češi, jako stále ke všem a všemu důvěřiví optimisti, hledíme raději dopředu. Jsou lidé co dělají za minulostí „tlustou čáru". Jsme učeni zapomínat, ale to může mít nepříjemné následky.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Spojité nádoby (Jindřich Koudelka, Svědomí 3/2013)

Kdysi, to když Evropa ještě znala svůj původ, zvedala slova Habemus Papam vlnu nadšení, a nejen pod svatopetrským balkonem... Ale od doby, kdy se /Evropa/ zbavila opia národů / i národů samých/, zůstalo toto zvolání daleko za zájmem pokrokové většiny. Avšak při stále se zvyšující poptávce po podnětech zvenčí, nutných k výrobě televizní zábavy pro znuděné konzumenty starého kontinentu, se situace poněkud vylepšila, vždyť pohled na nového papeže a sbor kardinálů v červeném slibuje docela pěkné šou. Potom i „poznaná pravda“ o „temném“ středověku jde na chvíli stranou.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Těžký úděl disidentů (František Rozhoň, Svědomí 3/2013)

Milada Horáková po únoru 1948 nevedla proti bolševickému režimu vzpouru, ale kriticky hodnotila vývoj. To je ve svobodné společnosti normální, zaručuje to i Všeobecná deklarace lidských práv omezující moc „elit“ nad lidmi. Proti byli vládnoucí bolševici tvrdící, že odchylky od centrálně určeného jedině správného názoru jsou nepřípustné. Protože poúnorový režim byl aktivistický (o tom např. ve Svědomí 1/2011), byl Stranou vyhlášený „společný zájem“ nad zákonem i Deklarací. Strana s justicí a médii se spolčily a došlo k řadě politických procesů, které měly sjednotit masy ve víře, že jiné politické přesvědčení je útokem na ústavou zaručený režim a zločinem velezrady. I M. Horáková jako člověk jinak smýšlející, disident, byla odsouzena a 27. června 1950 popravena. Přes tyto demonstrace síly mnozí lidé zůstali přesvědčeni o opaku - že zločinem je stíhání jinak smýšlejících lidí.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Co mi hnulo žlučí - 1 (Jan Kukuczka, Svědomí 3/2013)

Květen je nezapomenutelně krásným ročním obdobím a tak jsem se vydal na procházku pokochat se přírodou městského parku a načerpat v něm dobrou energii a dobrou náladu. Cestou jsem potkával zamilované páry. S úsměvem na rtech a v dobré náladě. No vida říkám si, tak to je nádhera, jakou změnu dokáže v lidech vykouzlit. To, co nám cizinci vytýkají, že potkávají na ulicích měst lidi zakaboněné, bez úsměvu a dobré nálady. Určitě to má politický podtext na ne zrovna lehký a bezstarostný život ve společnosti ve které se nacházejí.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Poloviční pravda může být celá lež (z článku S. Kučerové, Svědomí 3/2013)

P. Nečas 21.2.2013 promluvil před bavorským zemským sněmem v Mnichově, a citoval z Česko-německé deklarace z 21.1.1997: „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny." To ovšem je jen půl pravdy  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Výrok Tomáše Bati z roku 1932 (Svědomí 3/2013)

Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Bílé tabule (Irena Kopecká, Svědomí 3/2013)

Cestovala jsem na Slovensko. Při placení benzínu na čerpací stanici pohonných hmot jsem si koupila nějaké noviny. K jejich četbě jsem se dostala ale až druhý den.

Titul článku "Řešení násilí? Schovat se za tabuli" mi doslova vyrazil dech. Dozvěděla jsem se, že střední škola v americkém Cold Spring, která před deseti lety zažila střelbu a smrt svých studentů, si objednala u marylandské firmy 200 bílých neprůstřelných plastových tabulí, odolnějších než neprůstřelné vesty. Stejné tabule si už opatřují i školy v Marylandu, Severní Dakotě, Pensylvánii, Kalifornii, v Minnesotě. Z evropských zemí o nich uvažuje i Německo, kde se podobné tragedie se střelbou ve škole rovněž odehrály.  Celý text ze Svědomí 3/2013 zde...

Genocída (Vladimír Pavlík, Svědomí 2/2013)

Podpísaný Vladimír Pavlík, trvalým bydliskom... dávam trestné oznámenie za trestný čin Genocídium podľa § 418, odsek (1), písm. b) na Slovenskú republiku v zastúpení troch konkrétnych premiérov ponovembrových vlád ktorých mená som uviedol v úvodnej časti tohto trestného oznámenia a troch konkrétnych predsedov slovenského parlamentu, ktorých mená som uviedol v úvode trestného oznámenia, ktorí boli súčasťou koalície od 1. januára 1993, že vedome, dlhodobo a cieľavedome pod dohľadom cudzej štátnej moci vykonávali a vykonávajú cez ekonomiku opatrenia smerujúce k tomu, aby majoritnej skupine slovenských žien bránili rodeniu detí.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Recept J. D. Sachse (Svědomí 2/2013)

Demokratický systém zdegeneroval neustále utužovaným propojením vlády s korporacemi a bankami a slouží pouze úzké vrstvě společnosti, soudí profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě Jeffrey D. Sachs ve své knize The Price of Civilization: Reawakening American Virtue and Prosperity (Civilizace není zadarmo. Jak obnovit americké ctnosti a prosperitu)

Jako hlavní příčinu krize Sachs identifikuje „politický systém v zajetí korporačních lobby a mediálních manipulátorů (spin doktorů)“, lékem musí být „návrat k étosu občanské a společenské odpovědnosti“. Bez toho se nemůže zotavit ani ekonomika.

Sachs doporučuje k ozdravění společnosti osm uvědomělostí.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Anti - euro (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2013)

Éry končí poznáním – někdy krachem… Poznáním tehdy, když seznáme, že to či ono nenaplňuje naše představy, neplní zamýšlenou funkci či zklame prostě naší víru v něco že je, a ono tak vůbec není.

Záměry mohou být dobré, směr se může zdát nosný, ale střet ideje se skutečností potvrdí opak. Co je krach nemusíme myslím popisovat.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Tolik křížů (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2013)
...Všichni vrcholní představitelé lidských cest a směrů se musí začít radit a dohadovat jak vybřednout z těch všech křížů, které jsme na sebe v mnoha případech uvalili sami. Krize a nebezpečné situace se na nás přiřítí, nebudeme-li schopni se dohodnout.
My všichni, člověk vedle člověka, jeden vedle druhého, jsme lidé!

Musíme už konečně jednou uznat jednotu lidstva.

Přestat se vyvyšovat jeden nad druhého, tak jak nás nabádali mnozí moudří před námi a i dnes učí moderní náboženství.

Budeme muset vyeliminovat ty kteří rozeštvávají lidstvo i ty co se pasou na bohatství, které oni nevytvořili nebo dojdou oni sami k rozumu?  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Jiná doba - jiný mrav (Jára Meců, Svědomí 2/2013)
...Vono je to strašně těžký vysvětlování, pane Holehule. Vám se po minulosti moc stejská, zatím co já se z toho, voco jsme přišli, moc raduju. Nevím, jestli to pochopíte, když na vašem mozku tolik let pracovali jen proto, abyste nic nechápal, ale povědět vám to musím.

Já po celej život ze všech svých sil taky bojoval proti těm nelidskejm kapitalistům, co na zeměkouli ždímaj a vysávaj pracující třídy. Neminul měsíc, abych proti nim někde nedemonstroval nebo nepodepisoval nějaký je proklínající archy papírů. Jenomže já, na rozdíl do vás, to všechno dělal jen tak navoko. Já to nikdy nemyslel vážně, pane Holehule! Já věděl, že nejstrašnějším a největším kapitalistou je právě rodná strana.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Samospráva a samofinancování (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2013)

Nelze si představit produktivní řešení solidarity k lidem bez domova, řešení problému nepřizpůsobivých občanů a plýtvání prostředky sociálního zabezpečení než přechodem k obecnímu občanství (domovskému právu) přiřazujícímu každého občana obci. Úspora prostředků na správu a instituce si nelze představit jinak než převodem povinností na samosprávné orgány, které pod přímým tlakem občanů v prostředí snadnější kontroly budou šetřit. Posílení samosprávy by ovšem nemuselo přinést žádné úspory, pokud nebude možnost daně v nějakém rozsahu měnit a daňová konkurence obcí povede jako každá jiná k hledání úsporných a produktivních řešení.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Ohýnek (Irena Kopecká, Svědomí 2/2013)

Je tichý vlahý podvečer. Vzduchem se nesou poslední ptačí písně, měkké stíny začínají splývat se závoji noci, která se k nám pomalu blíží.

Sedíme s Aničkou u ohýnku, pozorujeme oranžovo- zlaté záblesky hořícího dřeva, slyšíme jeho praskání, které je často předzvěstí reje jiskřiček, co vyletí do vzduchu, ještě naposled zazáří a pak zhasnou navždy. Zůstane z nich jen popel.

„Ale to není konec, to je jen začátek jejich nového života,“ tiše se ozve má přítelkyně.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Rostliny lásky (Irena Kopecká, Svědomí 2/2013)

V poslední době se hodně mluví o lásce. Je to samozřejmé, lidé si uvědomují její důležitost a nepostradatelnost v lidském životě.

Někde jsem četla, že nejopuštěnější místo na světě je lidské srdce, kterému chybí láska.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Věstonice a naši nepřátelé (Milan Křesadlo, Svědomí 2/2013)

...Dvoustránková ilustrovaná informace výtisku britského deníku The Guardian ze soboty 16.2.2013 nás upozornila na to co bychom si neměli nechat ujít. Bylo to o exposici, kterou otevřeli v British museum (dále jen BM) 7.února 2013, a pro kterou BM použilo název Umění doby ledové: příchod moderního myšlení (Ice Age Art: arrival of the modern mind)...
Když jsme... konečně na lístky byli vpuštěni do prostor toužené expozice, promluvily na nás dle názoru uměnovědců (a jak v názvu výstavy) naše začátky artefakty, kresbami zvířat a dávnými soškami žen-matek. Moderní mozkové závity v našich lebkách se prohřály skutečností. Co se to na našem území událo před třiceti tisíci lety před Kristem! Jenom našem? Jistě ne, ale exponáty z naší Moravy v bezpečnostních vitrínách a profesionální prezentaci BM převládaly! Bylo jich dobře přes polovinu a strhávaly na sebe pozornost.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Z osvobozených monologů (Jára Meců, Svědomí 2/2013)

Není nadto, když se celej svět pořád víc a víc polidšťuje a jak říká náš filozof a vzdělanec August Ponožka humanisuje. Ani tři světový války v jednom století nás od boje za nejvyšší humánnost k  zločinu neodradily. Mluví se, že sám humanista Ponožka přežil coby zázrakem půlku století. Přežil Buchenwald, podařilo se mu vylézt i z masovýho hrobu, kde už ležel prostřílen mezi mrtvými, a to není všecko. V padesátejch létech Ponožka řečnil deset minut před bránou Pankráce, za což ho po tři týdny řezali na Ruzyni a pak deset let drželi v lágru na uranu. Vrátil se až po patnácti.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Alenka a my (František Rozhoň, Svědomí 2/2013)

Ve třetí čtvrtině 19. století sepsal Angličan Lewis Carroll Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem. Když Alenka skočila za králíkem či prošla sklem, které se náhle ztrácelo jako stříbrná mlha, ocitla se ve světě na první pohled podobném našemu, ve kterém se řídili i jinými pravidly. Podle překladu Jaroslava Císaře mimo jiné černá královna mohla považovat za rozumné kopcům říkat údolí, bílá královna mohla považovat jen za věc cviku věřit nemožnostem. Lítý pes mohl chtít z dlouhé chvíle odsoudit k smrti myš v procesu, ve kterém by on sám byl svědkem i sudím; i v tom světě však takové „právo“ budilo hnus a i myš se bránila „pane, slyš, byl by bloud, kdo by šel na ten soud“. Ta pravidla i to „právo“ kromě literární hrdinky poznal i náš svět.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Dočkáme se moudřejší politiky? (Bohumír Blížkovský, Svědomí 2/2013)

Bude-li u nás pokračovat duchovní a morální bída primitivního kultu mamonu a moci, těžko. Nevýkonnost, koncepční i kooperační impotence a ustavičné konfrontace mnohých našich pseudopolitiků jsou již enormní. Přemnozí z nich už ani nevědí, že pravá politika se má starat o blaho obecné. Výsledky hlavního politického poslání jsou u nás proto dlouho žalostné. To, co Poláci trefně nazývají „kontinuita dobrego“, u nás už řádně nefunguje déle než 70 let.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

Podněty pro zastupitele a státní orgány k nápravě současného krizového stavu (František Truxa, Svědomí 2/2013)

Máme pravdivé informace ze zbytkového českého tisku, který má ale velmi omezený rozsah; přes snahu moderátora Moravce na ČT 1 a ČT 24 se jen ojediněle poukazuje na nepravosti. Většinový tisk je v cizím vlastnictví, někdy se zaměřuje na nepodstatné věci a také viditelně zkresluje skutečnosti - to zejména při informacích ze zahraničí a z válečných ohnisek (Libye, Bělorusko, Ukrajina, Sýrie a pod.). Lokajský tisk přebírá trapné vychloubání ministra financí Kalouska o údajně minimálních úrocích nových půjček a nekomentuje, že roste dluh (cca 1,6 bil. Kč), který občané neudělali a který často vznikl podvodem několika tunelářů při mystifikaci medií.  Celý text ze Svědomí 2/2013 zde...

8. pěší pluk (Svědomí 1/2013)

Kalendář na stěně učebny v Czajánkových kasárnách v Místku oznamoval, že je zrovna 14. března L.P. 1939. Poručík Karel Martínek zrovna prováděl kurs polského jazyka pro poddůstojníky a délesloužící. Ve vytopené místnosti bylo mužstvu příjemně vzhledem k tomu, že počasí venku bylo velmi chladné, doprovázené nepříjemným větrem. Por. Martínek přednášel také o nelehké situaci na území, které bylo považováno za mnohonárodnostní. Všichni jsme žijeme v jednom státě. Kladl důraz na to, že ač jsme občany různých národností, všichni jsme občany tohoto státu, složili jsme přísahu a jsme povinni bránit společnou vlast a svobodu třeba i za cenu vlastního života. Nikdo z přítomných si neuvědomoval, jak blízko je v dané chvíli pravdě.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Moja prezidentská kandidatúra (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2013)

Prezident musí slúžiť občanom. Nie zločincom na vrchole politicko-ekonomickej pyramída, či rôznym mafiám, ktoré sú súčasťou tejto pyramídy. Prezident nesmie mlčať, keď politici na vlastnom národe páchajú ekonomické zločiny, hraničiace so zločinmi proti ľudskosti, keď vykrádajú a tunelujú štátny majetok, ktorý je majetkom nás všetkých – a takto chýbajúce peniaze do štátneho rozpočtu potom nahrádzajú zdieraním a okrádaním vlastného národa, ktorý sa na týchto ekonomických zločinoch nezúčastňoval. Prezident nemôže mlčať, keď sa vedome a cieľavedome pácha genocída na slovenských ženách, keď sa im nevytvárajú podmienky na rodenie detí, lebo tie peniaze, ktoré boli na to určené, sú rozkradnuté – vedome rozkradnuté – a každý rok sa pravidelne rozkrádajú. Prezident musí vedieť, že likvidácia ženskosti cez ekonomiku sa rovná likvidácii rodiny, čo postupne smeruje k likvidácii vlastného národa. Prezident nesmie byť súčasťou týchto zločinov, nesmie sa svojou zbabelosťou a nečinnosťou na tom podieľať a spolupodieľať. Prezident nemusí mať zo zákona veľké právomoci. Tú najväčšiu právomoc, či jednu z najväčších právomocí si môže totiž určiť sám a nepotrebuje na to ani parlament. Stačí, keď sa postaví na čelo národa a spolu s občanmi bude neustále vyvíjať tlak na politikov, aby sa správali tak, ako im to káže ústavný sľub, ktorý podpisujú – a neustálym občianskym tlakom aby boli nútení toto dodržiavať. Nehodný politik musí mať strach a rešpekt z vlastných občanov – a nie opačne, aby slušní občania mali strach z nehodných politikov.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Úvaha k českým statistikám (František Truxa, Svědomí 1/2013)

Je zajímavé co vše se sleduje v souvislosti s Čechy. Ale nejvíce po marketinkové stránce. Co a kde kupují, jak se pojišťují, kam nejvíce cestují atd. Statistika i odhalí, že každý 10. sňatek u nás je s cizincem.

To vše navíc při odmítání vlastenectví a snaze o přepisování historie. Kosmopolitní kníže Schwarzenberg, který náš národ zostudil uznáním mafiánského Kosova místo české národnosti uvádí, že je "Bőhmish" a Evropan. Odsun našich Němců mění na vyhnání. Česky psaný německý tisk vyzdvihuje někdejší Rakousko-Uhersko s vychvalováním jejich údajných předností. Neuvádí, že v tehdejším pohraničí mohli Češi dělat jen podruhy nebo služky.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Desakralizace (P.Petr Dokládal, Svědomí 1/2013)

Přemýšlel jsem nad názvem své úvahy, která se rodila dlouhé týdny a krystalizovala do následné podoby. Nejsem schopen zde v krátkosti obsáhnout vše, ale poslední projevy svatého otce, zvláště včerejší homilie na svátek Těla a Krve Kristovy mne inspirovaly natolik, že jsem byl schopen zvolit tento nadpis. Ano, systematický proces útoků na posvátnost, projevující se od těch nejvulgárnějších projevů po docela skryté, ale srdcem vnímatelné.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Prezidentovy krátké nohavice u kalhot (Jaroslav Lhotka, Svědomí 1/2013)

Otec a strýc Václava Havla byli za 1.republiky členy zednářské lóže Bohemia. Oba financovali zednářské lóže (zakázány za protektorátu a po 25. únoru 1948), PEN Club (světové organizace sdružující „úspěšné" spisovatele a vydavatele), oba byli členy Rotary Clubu (obdoba PEN Clubu, sdružující úspěšné podnikatele, finančníky a průmyslníky). Po r. 1989 byly lóže obnoveny.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Spoutaná snem (Irena Kopecká, Svědomí 1/2013)

Spoutaná snem
slabiky Tvého jména vykřikuji.
V polospánku zlém
utíkám před démonem,
co děsí a volám:
Milý můj, milý, kde jsi?  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Vítejte v nové epoše (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2013)

Futurologové nám předstírají, že 21.12.2012 jsme už vlastně měli zaniknout v nějaké katastrofě představující konec světa nebo snad vstoupit do nové epochy. Zřejmě se konalo to druhé. Že žijeme v jiné epoše než naši předkové, je zcela jasné, že se změnily základní parametry ovlivňující život, je nepochybné. Nové je hlavně to, že na rozdíl od dřívějšího spontánního vývoje řízeného přirozenými principy, člověk dnes daleko více do svého vývoje zasahuje, ničí přírodu, nadměrně vyčerpává zdroje, evropská etnika vymírají a biologicky degradují nikoliv zásahem z vesmíru. Že by přece jen konec světa? Nebo skromně připustíme jen konec evropské civilizace?  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Zvrchovanosť s holým zadkom (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2013)

Bolo že to slávy 1. 1. 1993, pri vyhlásení slovenskej zvrchovanosti a pri samopasovaní Vladimíra Mečiara za akéhosi otca slovenskej svojbytnosti. Prisvojil si niečo, čo ukradol niekomu inému. Jeho tzv. národovectvo, či tzv. láska k vlasti záležali aj od toho, čo sa zrodilo v jeho klamárskej hlave, alebo, čo sa dalo využiť pre svoj vlastný prospech – pre svoju publicitu. Veď si len zoberme jeho vyhlásenia z októbra 1990.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Podváděné generace (František Rozhoň, Svědomí 1/2013)

Politici Nové Evropy se hádají mimo jiné o peníze. Ti žijící z peněz druhých v Bruselu jich chtějí dostat víc, ti bruselské financující jich chtějí dát míň. Bruselští chtějí mimo jiné v rámci programu Evropa pro občanky a občany peníze na další politické vzdělávání o historii. Věřil jsem že politické ovlivňování pohledu na minulost o Sametu skončí. Neskončilo to a s politickou podporou a s penězi z Bruselu chce vzdělávat občanky a občany stále více institucí.

U nás k starším historickým institucím přibyl nejprve Ústav pro studium totalitních režimů (dále jen Ústav). Politici mu vymezili ke studiu historicky kratičkou dobu a dosazují mu správní kádry. Z odborného vedení Ústavu odešli historici P. Žáček a J. Pernes a nahradil je D. Herman, bohoslovec s mediální praxí (mj. u biskupské konference a J. Švejnara, na ministerstvu kultury a Policejním prezidiu). U nás vznikla ještě Platforma evropské paměti a svědomí, jinde Dům evropské historie či Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance and Research. V časopise Paměť a dějiny 4/2012 přiznal J. Šonka, že spolupráce těch nových institucí vázne - konkurence má často podtón politických hádek a solidní vědecká práce zůstává v pozadí.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Lékaři bez hranic (Vlastimil Podracký, Svědomí 1/2013)

Je úpadek lékařské etiky jen dalším příznakem celkového úpadku západní civilizace? Jak ukazuje případ z Německa (to neznamená, že se to nemůže stát u nás), je možno chorobu vypěstovat, aby se následně vydělalo na léčení. Zdravotnictví, oblast dosud mimo úpadkové jevy, nemůže zřejmě zcela ignorovat celkový úpadek, ale je nejspíše indikátorem, že už to zašlo hodně daleko.  Celý text ze Svědomí 1/2013 zde...

Něco o té mé knize (Bohumil Kobliha, pro Svědomí 6/2012)

...i já se skláním nad klávesnicí počítače, abych vyzvedl jak je pro život důležité mít moji knihu, totiž „Konec věku příběhů“. Jeden profesorský přítel, filozof, se mne zeptal, proč jsem tu „kníhu“ vůbec napsal a zalamentoval zároveň, že se na mne vypraví religiózní fundamentalisté aby mně odkráglovali. Namítl jsem, že vůbec nejde o knihu náboženskou, ale o spis kritické etiky, a že jsem jí napsal, poněvadž mně je lidí a trpícího lidstva jako takového děsně líto. Že mnohý ani neuvažuje co je život, a nehledá proč to či ono troskotá.  Celý text pro Svědomí 6/2012 zde...

Je konzervatismus alternativou? (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2012)

Tváří v tvář davové psychóze na Václavském náměstí a z ní čišící bezradnosti národa bych chtěl nabídnout alternativu k diskusi. O konzervatismu má mnoho lidí zkreslené představy. Za to nemůže konzervatismus, ale konzervativci. Přitom je to konzervatismus, který má v této době řešení většiny problémů daleko více než cokoliv jiného. Jde o to zpracovat konzervativní programy tak, aby se obracely k lidem a řešily jejich problémy. Tvrdím, že řešení jsou složitá, jednoduchá mají jen populisté a lháři. Konzervatismus není ideologie, je to způsob myšlení, a proto je možná široká škála názorů uvnitř hnutí. Základem konzervatismu je nadčasové myšlení, myšlení v širokém časovém rozsahu.  Celý text ze Svědomí 6/2012 zde...

Kdo koho v lesích okradl? (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 6/2012)

Mám-li v krátkosti a srozumitelně popsat problém „tržní“ loupeže, která již více než dvacet let jde do podstaty Českých lesů, musím definovat problém, jeho kvality, specifika, hřiště a hráče, kteří tuto „loupež“ rozehráli.
Les a dřevo, jako hospodářská komodita, má hospodářský cyklus sto let. Výnosnost lesa je za celou tuto dobu malá, jen mezi 1-4%. Pokud tedy vlastníkovi při těžbě zcizí zloděj nebo „kupec“ čtyři stromy ze sta, nemá vlastník ze svého lesního majetku žádný zisk. Zisk, jehož část by měl ze zákona investovat do obnovy svého lesa. Nejsem-li lupič či záměrný škůdce, tato fakta nemilosrdně diktují způsob hospodaření s lesem i prodej dřeva. S lesem se nepodniká.  Celý text ze Svědomí 6/2012 zde...

Slovensko na kolenách (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2012)

Raz to muselo zákonite prísť. To vyše dvadsaťročné kradnutie, tunelovanie, zbíjanie. Hoci členovia ponovembrových vlád a parlamentov svojim podpisom stvrdili ústavný sľub, že budú pracovať na prospech občanov, na prospech Slovenska, realita je úplne opačná. Vysoká politika na Slovensku sa stala najorganizovanejšou zločineckou a zlodejskou profesiou, dokonca dobre platenou z našich daní.  Celý text ze Svědomí 6/2012 zde...

Život s elitami (František Rozhoň, Svědomí 6/2012)

Za strašnou 1. světovou válku se nepodařilo postihnout ty mocné, kteří ji vyvolali a nařizovali zvěrstva. Mocní pak dál nechávali chválit i režimy fašistické, nacistický, bolševické jako lepší či nejlepší demokracie; KSČ se po vynuceném přiznání zrůdných zločinů nechala zákonem vyhlásit za předvoj společnosti. Mocní se běžně nechávali chválit jako jakási (mocenská) elita, přestože filozof Ladislava Klíma psal už roku 1928 ztopeni v bahno lžete sobě, že jezdíte po zlatých zádech nebeských obláčků…“ Připomenu tři příklady, kdy se dočasně chválení mocní ukázali jako odsouzeníhodní, a nebudou to Češi, aby vás nenapadala slova běžná v dnešních médiích, že špatní jsou jen Češi a jejich charaktery.  Celý text pro Svědomí 6/2012 zde...

Let Ikarův-Reminiscere (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2012)
Lubor Karlík *15.2.1928 v Praze, +15.10.2012 ve Vídni
...Smyslem exilu pro nás byla veškerá činnost k tomu, aby na naší zem tehdy glorifikovaný Západ nezapomněl. Ve svých oborech jsme se snažili, aby jméno český vědec a inženýr bylo vždy zvučné. Lubor se dostal až do nejvyšších stupňů řízení na mezinárodní úrovni v OSN a UNIDO. Aspiroval na funkci Gen. tajemníka OSN.

Po návratu do vlasti (1990) jsem se pokoušel z přátel exulantů jako byli a jsou Prof.Dr.G.E. Lasker, Prof.Dr.Milan Zelený, Prof.Dr. Lubor Karlík atd. smontovat „pracovní tým“ pro službu naší zemi. Lubor byl pak Ing. Jiřím Sprušilem kooptován do stínové vlády Vlastenecké republikánské strany jako ministr zahraničí. Když zemřel politický analytik Miroslav Dolejší, byl Lubor Karlík navržen vydavatelem Svědomí spoluexulantem Milo Komínkem v roce 2003 jako prezidentský kandidát.  Celý text zde...

Ještě k církevním restitucím (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2012)

U příležitosti výročí upálení mistra Jana Husa přednesla Lenka Procházková na Václavském náměstí projev k církevním restitucím. Odmítá zásadně tento vládní projekt a dokládá to mnoha argumenty a historickými apologiemi. Protože polemiky k zákonu o církevních restitucích neustávají, vzal jsem si tento proslov jako etalon jednoho z krajních názorů, abych si dovolil hledat řešení tohoto tématu zatíženého mýty, nepravdami, ztrátou logiky a spravedlivého úsudku.  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Čechy a Slovensko 20 let po rozdělení (František Truxa, Svědomí 5-6/2012)

V současné bouřlivé politické atmosféře bylo potlačeno do pozadí kulaté výročí rozdělení bratrských národů Čechů a Slováků rovněž z politických důvodů. Zatímco v Čechách tehdy zvítězily pravicové strany v čele s premiérem V. Klausem, tak na Slovensku zvítězila konzervativní levice pod vedením V.Mečiara. Slovenští nacionalisté, kteří jediní měli požadavek samostatného státu, měli ale velice slabé zastoupení. Po osamostatnění ale jejich vedení náhle zbohatlo.  Celý text ze Svědomí 5-6/2012 zde...

Perly deště (Irena Kopecká, Svědomí 5/2012)
Mřížoví pletiva
uvěznilo perly deště.
Stovky jich už má,
však prosí, ještě!  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Ke komu mluví? (Jára Meců, Svědomí 5/2012)

Kdo je tento muž? Je mezi námi, dnes a denně. Je vynikajícím řečníkem a jistě si myslí, že mluví k občanům této země. Divné je,že mu nikdo netleská. Asi proto, že většina občanů se utleskala při oslavách KSČ – „rodné strany", jak se tenkrát rudo-fašistické diktatuře podlézavě papouškovalo. Velká část občanů tenkrát tleskala ze strachu nebo k vylepšení svých kádrových posudků. (Kdo nejde s námi jde proti nám, hlásali soudruzi.) Proti šla menšina. Z menšiny, jak víme - přes třistatisíc rovnou do kriminálu, někteří na popraviště. „To všechno odnes čas", zpívá se v jedné písni. Čas odnes, čas přines. Máme čas demokracie a na čas diktatury raději nevzpomínat.  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR otevírá jedno z nejzávažnějších témat posledních let - církevní restituce (Radovana Aksamitová, Svědomí 5/2012)

Stalo se už normální, že občany volení a také placení zástupci moci exekutivní i legislativní vyráží mezi lid hlavně v průběhu předvolebních kampaní. Tak jsem měla tu čest, že mne rovněž v r.2008 navštívil špičkový předvolební kandidát - voličem této strany jsem z piety - jeden z mých předků, sociální demokrat, zahynul kvůli tajemství odstoupení Sudet ve věku nedožitých 31 let v sovětském gulagu. Pana kandidáta tento příběh zajímal, jakož i dění na Vysočině, i restituce - aristokratické, a požádal o zaslání dokumentace mailem přímo do Poslanecké sněmovny. Vyhověla jsem – a od roku 2008 marně čekám na odezvu.  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Smír Titanů – že by? (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2012)

Aby nebylo mýlek, řekněme rovnou, že navazujeme na esej „Válka Titanů“ ze 7.srpna 2011. Tehdy jsme zaznamenali útok na světové IT a tiskařské magnáty – rodinu Murdochů. Naznačili jsme, že nepřízeň byla nejspíše zapříčiněna žertovným komentářem v The Sunday Times (dále jen S.T.) z 9.srpna 2009 k fotografii Lorda Rothschilda s Lordem Mandelsonem z jejich jachtařské dovolené na Corfu, který zněl: „…budu jim vládnout z pláží..“, což byla parodie na válečné slavné Churchillovo prohlášení. Štiplavá poznámka podráždila zřejmě Lorda Jacoba Rothschilda k odvetě. Mýlím se?  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Diktatura, forma demokracie (František Rozhoň, Svědomí 5/2012)

Po komunismu zůstalo prázdno. Vítězi otevřeli Pandořinu skříňku. Do prázdna se plazí démoni uplynulých epoch. Adam Michnik  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Jak rozumět dnešní době? (Jaroslav Cabal, Svědomí 5/2012)

Pro normální lidi se slušně vyvinutým smyslem pro spravedlnost, který disponuje přijatelnou úrovní morálních kvalit, je jistě frustrující sledovat vývoj preferencí stran vyhřívajících se v čele naší politické scény. Přestože se v jejich vedení, minimálně od poloviny devadesátých let, střídá jedna podivná postava za druhou, stále se u moci drží. Po četných aférách, těžce zavánějících samozřejmě nevyšetřenou a neodsouzenou korupcí, tyto (zdánlivě) osamocené „černé ovce“ v početném stádu sice (až na výjimky) končí mimo hlavní proud politického dění, avšak preference spolků, z jejichž lůna byli do funkcí vyneseni, se kupodivu jen mírně zhoupnou.  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Jen na nás záleží (Irena Kopecká, Svědomí 5/2012)

Tak nevím, Aničko, obrátila jsem se ke své přítelkyni, já ti v poslední době nesnáším lidi, kteří si pořád na něco naříkají. Přitom se s nimi setkávám na každém kroku. Když je to v obchodě nebo na poště, už to dokážu nevnímat. Postavím si kolem sebe stěnu, která zachytí zvuk, ale nejhorší je to, když se setkám se svými známými a oni na mě vypustí své nářky na politiku, na život, na partnera, děti rodiče, sousedy, kteří jim ubližují.  Celý text ze Svědomí 5/2012 zde...

Pravda nezvítězila! (Jaroslav Lhotka, Svědomí 4/2012)

2. července 2012 jsem marně čekal v ČT alespoň zmínku o Zborovské bitvě, která se odehrála 2. července 1917 s našimi slavnými pluky, zasvěcenými českým patronům - knížeti sv. Václavovi a svatým věrozvěstům Cyrilovi a Metoději. Jak potom se má u mladé generace utvářet vlastenectví, když veřejné sdělovací prostředky o této bitvě mlčí? Místo toho jsou přeplněny zprávami o různých zlodějnách v této morálně zdevastované společnosti v novém řádu-neoliberalismu, kde hnacím motorem jsou peníze pro politiky a politické strany liberálního střihu s jejich kmotry, kde není místo pro morálku.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Jak se také ničí právo vládnout si (František Rozhoň, Svědomí 4/2012)

...Vývoj v EU připomíná i poslední léta teď chváleného Rakouska-Uherska. Jako kdysi bolševici, nacisté a vládnoucí kamarila kolem rakouského císaře chtějí i vrcholní unijní manažeři podle vlastní úvahy zásadně změnit charakter společenství.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

O manažerském státu
Dodatek k článku Jak se také ničí právo vládnout si - z memoranda zpracovaného v rámci III. odboje v červnu 1949 a vydaného 1995:
...prakticky komunismus není nic jiného než návod, jak v době společenského a technického pokroku za využití všech možností, které skýtá - obecné hlasovací právo, propaganda, síla organisace policejní a masové, pokrok ve výzkumu, jak získávat lidi a sledovat veřejné mínění- lze se zmocnit vlády ve státě a postupně v celém světě.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Izrael zaútočí (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2012)

Světový The Sunday Times (dále jen S.T.) z 24.června 2012 přinesl v zastrčeném koutku noticku (ve dvou šesticentimetrových sloupečcích (!) bez uvedení jména autora) nazvanou „Izrael zaútočí, bylo řečeno Iránu“ („Israel will strike, Iran told“). Zprávička bez obalu shrnuje to, o čem ten kdo čte, může vědět už od dob, kdy v Izraeli byl premiérem Ariel Sharon, tj. před jeho kolapsem 4.ledna 2006.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Čas občanských činů (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2012)

Vlády (podle jména), vládci z celého světa se scházívají čím dále tím častěji, aby si potvrdili svoji důležitost, jinak ale totální neschopnost vyřešit ve prospěch lidí ty nejtriviálnější záležitosti, natož závažné problémy.

Občané se tedy musí začít dávat dohromady aby připomněli politikům, že jsou zde především oni, lidé se svými životy, s pamětí, historií, se svým národem a jeho údělem – se vším čím jsou.

V Londýně 31.května 1992 odhalila Královna matka na westminsterské třídě White Hall u Ministerstva obrany sochu leteckého maršála Arthura Harrise na paměť jeho zásluh na porážce Hitlerovského Německa. V rámci „nové“ Evropy se to ale znelíbilo Němcům.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

K výročí okupace počínající v roce 1968 (Jaroslav Cabal, Svědomí 4/2012)

Když můj stařeček ráno vycházel někdy počátkem šedesátých let ze svého výměnku na náš prostorný dvůr, málokdy opomněl uvítat den protáhnutím upracovaného těla a slovy „k…y komunisti“. Vůbec jsem ve svých deseti létech nechápal, proč takto hrubě tituluje „nejspravedlnější ze všech spravedlivých“ politických režimů v tehdejším světě právě on, který pocházel z těch nejchudších poměrů  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Tancuj, tancuj, vykrucaj... (Jára Meců, Svědomí 4/2012)

...nešťastník se šťastným a vždy pohotovým výpadkem paměti se možná už nikdy nedoví, že bez tzv. vítězného února 1948 by nebylo SRPNA 1968. PŘEPADENÍ ČESKOSLOVENSKA.
Oč tenkrát vlastně šlo? Co soudruhy v Moskvě tak roznítilo, že rozhodli až k invazi? Odpověď nepotřebuje nápovědu. U rudofašistických Čechoslováků stmelených pod fanglí KSČ šlo pouze o krkolomný přemet. O jakési SALTO MORTALE. Soudruzi, kteří krvelačný rudofašistický režim s pomocí sovětů v roce 1948 v Československu nastolovali, jej chtěli v „Pražském Jaru" 1968 polidšťovat. Něco neslýchaného. Po dvaceti letech bezuzdného teroru (kdo nejde s námi jde proti nám.. měli dokonce v písni), po dvaceti letech koncentračních táborů a poprav chtěli soudruzi, ústy gen. tajemníka Sáši Dubčeka nastolit „socialismus s lidskou tváří." Problém byl v tom, že po dvaceti letech od února 1948 už jen málokdo věděl, jak vůbec lidská tvář vypadá.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Prezidentská volba 2013 – rozklad pokračuje (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 4/2012)

Na žádného z formálně nejvyšších představitelů státu, do něhož jsem se narodil a ve kterém prošel můj život, nejsem hrdý. Nevážím si žádného ani za lidské postoje, předvídavost, ani za státnické činy, které ve funkci vykonali.  Celý text ze Svědomí 4/2012 zde...

Totalita proti pravdě o husitech, J. A. Komenském a zkorumpovaném školství (Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2012)

V r. 1939 studenti se vzbouřili proti nacismu a setrvali v odporu. V r. 1989 se studenti vzbouřili proti komunismu, ale nechali se umlčet. Navraťme se k historii.

Po 15. březnu 1939 měla většina Čechů cestu ke svým duchovním pastýřům, katolickým kněžím, kteří je neopustili. Svatováclavské pouti k patronu sv. Václavovi stále žily v národě  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Militantní katolicismus, církevní restituce a vlastizrada (Jiří Poledno k článku J.Lhotky)

V článku „Totalita proti pravdě o husitech, J,A, Komenském a zkorumpovaném školství“ (Svědomí č.3/2012) se autor MUDr. Lhotka pohoršuje, jak: „Nástupem totality bylo oprášeno zapomenuté dílo Aloise Jiráska…Jan Hus ačkoliv byl protestanty prohlášen za reformátora náboženství, ve skutečnosti rozštěpil dosud jednotný katolický národ na sekty"  Celý text reakce na Svědomí 3/2012 zde...

Bezmorální postkomunismus – plod osvícenství a komunismu (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 3/2012)

Označujeme svou dobu za moderní, pokrokovou, plod „osvícenství“. Osvícený lidský duch ze sebe svrhl zpozdilé zábrany, pověry, zvyky, které bránily svobodnému rozletu a tvořivosti ducha. Moderní „velikáni“ ve svém tvůrčím rozmachu zapomněli, že lidský život, civilizace, má-li trvat, musí mít svůj náboženský, kulturní řád. Pevné hranice, ideály, tabu – ke kterým se život vztahuje – musí být nepřekročitelné.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Ztraceni v ghettu (Vlastimil Podracký, Svědomí 3/2012)

Stejnojmenná kniha Theodora Dalrympla přináší nevšední svědectví britského lékaře pracujícího v nemocnici v chudinské čtvrti a v přilehlé věznici, znajícího též podobná prostředí třetího světa. Je to svědectví výjimečné svým postojem a zcela jiné než jsme z takového prostředí zvyklí. Autor už chápe souvislosti nové doby, není to jen nějaká obžaloba společnosti, jak jsme byli zvyklí. Nevšední je hledání příčin britské bídy. Ta není v materiálním nedostatku, který dříve společnost obžalovával. Ta je naopak v nepřiměřeně velké péči, která se těmto lidem dostává a souborem hodnot, který společnost vede k pošetilému postoji k chudým lidem, který nakonec bídu navyšuje.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Studená válka s Ruskem aneb v myšlení nic se nemění (Jára Meců, Svědomí 3/2012)

Apolitičnost s politickou barvoslepostí nás přivedla k "Vítěznému únoru KSČ a rokem 1948 k masivnímu vymývání mozků obyvatelstvu, což snad ještě mnozí pamatují. Cenzura kontrolovala myšlení a k životu stačily směrnice ÚV KSČ. Tento chov stejně politicky smýšlejících občanů dosáhl v režimu Československých marxistů-leninistů vysoké úrovně. Na rozjásané stotisícové průvody "jednomyslnosti" nelze zapomenout ani vymazat. Dodejme, že v té době přecpaných kriminálů, koncentráků, poprav, byla většina obyvatelstva stmelena k loajalitě a lokajské poslušnosti strachem.  Celý text zde...

Pátá kolona nanovo (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2012)

Nehledáme-li souvislosti „náhodných dění“, může nám podstatný běh historie a tahů protagonistů – s poučením k dnešku – uniknout.

V knize „History of the World“ (Historie světa) anglického renomovaného historika W.N.WEECHe je na straně 934-935 věnována pozornost Hitlerovu postupu proti demokracii. Autor si všímá fašistických tahů proti Tunisu, Korsice a formování Pátých kolon po celé Evropě. Ty korumpovaly a snažily se rozštěpit demokratické síly všude. Na příklad na rozložené Francii Hitler otevřeně žádal, aby pomohla oklestit demokratické Československo. Jako součást Hitlerových tahů německé menšiny v Čechách a na Moravě vystoupily v roli Páté kolony proti demokratickému Československu. Weech uvádí jak Hitlerova Pátá kolona vedená Konradem Henleinem vybičovala zlovolnou hysterii proti našemu státu. Jeho lživé tažení pak bylo „dokladem“ o ubližování Němcům na našem území, ač nikde na světě žádné národnostní menšiny neměly taková práva a blahobyt jako Němci u nás.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Začal věk slušného člověka ? (František Rozhoň, Svědomí 3/2012)

...Kde se stala chyba, že se vrací způsoby řízení státu a zacházení s občany, které byly po Sametu považovány za zločinné, nelegitimní a zavrženíhodné? Včetně praktik připomínajících nové nevolnictví, na které poukazuje Jan Keller. Zásadní chybu vidím v uspokojení, že máme jakési pilíře demokracie (volby, média, referenda), a přehlížíme, že nemáme základy demokracie. Jak píše M. Znoj v úvodu k publikaci Teorie demokracie dnes, základy demokracie spočívají v ochraně před dominancí jedněch a loajální opozice druhých, především menšin. Na těchto základech by mělo být postaveno soužití názorových skupin. Výše uvedený příklad z Izraele dokazuje, že vedle sebe mohou spokojeně žít v jedné zemi skupiny založené na některých zásadně rozdílných principech. O takovém principu soužití už před léty psal do Svědomí Jindřich Tichý.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Křesťanské zamyšlení v souvislosti s objektivní prací médií (František Truxa, Svědomí 3/2012)

Nezávislé Právo informuje o tom, jak před 20 lety vypuklo bosenské peklo. Objektivně informuje o tom, jak boje vypukly po masakru srbských svatebčanů muslimy. Uvádí ale sporných 8 tis. údajných muslimských obětí v Srebrenici, i když připouští předcházející vraždy srbských vesničanů muslimskými milicemi. Uvádí, že je možné, že útoky na sarajevskou tržnici zosnovali muslimové, aby dotlačili Západ k zásahu proti Srbům, což NATO realizovalo. Dík za alespoň takovouto objektivitu.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Léto, pozdraveno buď! (Irena Kopecká, Svědomí 3/2012)

Pomalými krůčky vtančilo léto do našich dnů. V těch nejkrásnějších barvách promlouvá ke každému z nás, těmi nejtajemnějšími květy rozkvétá každá louka, stromy se oděly do svěží zeleně listů a omládly štěstím. Co je vlastně štěstí?  Celý text pro Svědomí 3/2012 zde...

Léto ve Štramberku (Irena Kopecká, Svědomí 3/2012)
Přitančí si na obláčku,
usadí se v kraji,
však se po něm od jara
staří, mladí ptají.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Čekání na politika (Ludvík Doležal, Svědomí 3/2012)

...Velcí současní ekonomové však dodávají, že kdo z dnešní situace není zmaten, nerozumí situaci. Což je hezký bonmot, ale moc nám nepomůže.

Zdá se, že od velkých ekonomů se spásy nedočkáme. Bude to chtít Politika, který nazve věci pravými jmény, neskrývá se za zjemnělinami a nemlží. Politika, který se postaví proti diktátu současného jedině správného myšlení, jemuž Francouzi říkají pensé unique, a které (tehdy jako dnes) nás staví před dilema: opustíš-li lasser faire, zahyneš.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Léto (Irena Kopecká, Svědomí 3/2012)
Paprsky slunce,
přímky tepla,
mířící
na lidi.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

Pro život (Milan Křesadlo, Svědomí 3/2012)

Zkušenost registrovaná rozumem nás učí chovat se rozumně. Přesto vidíme, že libost často triumfuje nad rozumem. Kouříme, ač důsledky opakovaného krátkodobého požitku bývají terminální. Proto přišel zákon zákazu kouření všude tam, kde náruživost jednotlivce může ohrozit druhé.

Působí na nás jak problematické chtíče, tak důležité pudy, jako pud/instinkt sebezáchovy a ten nejsilnější pro zachování života – sex. Ve své přírodní podstatě je vznešený a přináší naplnění když slouží účelu. Všichni víme ale jak je zneužíván.

Reformátoři všech věků se snažili, aby se člověk vyvaroval nedobrého, aby mohl žit šťastně. V naší době ale poznáváme že celá škála „kazatelů“ vede společnost stranou, cestou zvrhlých učení a ideologií.  Celý text ze Svědomí 3/2012 zde...

„Prohabsburská epidemie“ (František Rozhoň, Svědomí 2/2012)
...T. G. Masaryk, který ve spolupráci s Legiemi přispěl k tomu, že se rakouskému císařpánovi nepodařil plán podpořit myšlenky německé Mitteleuropy, střední Evropy ovládnuté Německem, byl dnešním poslancem za TOP 09 Kortem zařazen mezi „zemské škůdce“. Historik PhDr. Jiří Jaroš Nickelli došel k závěru, že v dnešních Čechách vypukla „prohabsburská epidemie“. Kampaně velebící Sovětský svaz jako záruku práv a mírovou hráz vystřídaly podobné chvalozpěvy na Habsburky. V nich podle J. J. Nickelliho zaznívají názory shodující se s názory všech ideologů a publicistů protektorátu, zejména s názory Emanuela Moravce, publikovanými v jeho souborech „V úloze mouřenína" a „O český zítřek".  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Postiženi a lapeni v sametu (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 2/2012)
...Nejsme státotvorný národ, naše city vzplanou, když je zřejmé, že oheň nebude pálit. Hoří, když nehrozí popáleniny. Vzplanuvší nadšení po generace vždy končilo v podivné začoudlosti a smradu. Na povrch po každém revolučním vzepětí vyplouvají větší kreatury – lidé morálně horší než jsou ti, kteří byli ze scény odstraněni... Českoslovenští političtí vůdcové pomohli zničit státní útvar, který po tři století integroval malé národy ve středu Evropy a zaručoval v tomto prostoru mír.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Demontáž národního sebevědomí (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2012)

Možná by ani nemělo smysl se zabývat článkem pana Hofhanzla (dále jen autor): Postiženi a lapeni v sametu, pokud by zůstal u jeho evergreenu – výkladu komunistického režimu a polistopadové politiky. Rozdílné názory na různé děje by se daly tolerovat v rámci snahy o nápravu polistopadových poměrů. Autor ovšem zabíhá tentokrát dále, zatrpklost autora nekončí u komunistického režimu, ale už vede k úpornému hledání historických selhání národa a špatnému výkladu současnosti. Tím autor možná nechtě podporuje účelové snahy módního národního sebemrskačství; protože v tomto není sám, dovoluji si reagovat trochu šířeji.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

V. Havel se zasloužil… (František Rozhoň, Svědomí 2/2012)

...Proto nejen já žádám sejít z Havlovy cesty a vrátit se k požadavku OF z listopadu 1989 „nově vytvořit nebo obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umožní skutečnou účast všech občanů na řízení věcí veřejných a zároveň se stanou účinnou zábranou proti zneužívání politické i ekonomické moci.“ Vládní návrh zákona o referendu, dokazuje že „ti nahoře“ se tomu kontrarevolučně, ale úspěšně brání.

Skutečná účast rozmanitých skupin všech občanů na řízení věcí veřejných znamená, že se přestaneme tvářit, že je „evropské“ budovat společný evropský dům, v němž demokracie už zase neznamená partnerství složek společnosti, ale vynucování poslušnosti. Evropské přece po staletí bylo, že do exilu se nemuselo odcházet příliš daleko, někdy stačilo odejít do nedalekého města. A jak připomněl filosof Stanislav Komárek v HN 27.3.2012, dokonce i orientální státy sestávaly z různých náboženských komunit s vlastní samosprávou po staletí a systém se dosti osvědčil - měly dokonce i samostatné právo trestní, pokud se zločin stal uvnitř společenství. Evropa by si podle Komárka měla položit otázku, zda chce uplatňovat „pastorální moc" státu, jak o ní píše Foucault, až do nejzazšího rohu společnosti, či dovolí rozmanitým skupinám občanů větší autonomii, ale s jejich loajalitou k základním normám a s ekonomickou soběstačností. To by přineslo „jistě trochu jiný způsob úřadování a bylo by nutno opustit myšlenku typu "ein Volk, ein Reich, ein...".  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Svoboda projevu? Jak pro koho… (Martin Rejman, Svědomí 2/2012)

Jsem přesvědčen, že v právním státě je nepřípustná jakákoli kriminalizace osob pouze pro jejich politický názor, víru či přesvědčení. S právem na politický názor úzce souvisí svoboda projevu, která je jedním z nejdůležitějších atributů demokratického státu. Existuje však jen tehdy, je-li poskytována i těm projevům a názorům, s nimiž nesouhlasíme a kterým oponujeme. Jako jeden ze základních rozdílů mezi totalitním systémem a demokratickým státem vnímám to, že demokratický stát garantuje stejná práva a svobody i pro své kritiky a odpůrce. Toto tvrdím navzdory tomu, že jsem přesvědčeným odpůrcem levicových totalitních ideologií, nacismu - rozuměj nacionálnímu socialismu - a komunismu.

Proto je na místě znepokojení ze série trestních procesů, v kterých jsou tzv. "pravicoví extremisté" stíháni za verbální projevy, nejrůznější symboly na oděvu nebo vylepování samolepek.  Celý text zde...

Střízlivý názor k současné situaci v českých zemích na počátku kritického roku 2012 (František Truxa, Svědomí 2/2012)

Je nepochopitelné, jak si libují současní mocní s téměř půlmilionovými platy a jak drze nabádají tu 95 % většinu prostých lidí k dalšímu „utahování opasků".

Současnou informační záplavu lze libovolně zneužít. Žijeme si skutečně jako šlechtici - ale z doby pozemského života Ježíše Krista. Každý má nejméně troje nebo vícery šaty a ani bezdomovci nemají strach, že další den nebudou mít nic k jídlu. Ale málo se chce brát v úvahu, že žijeme v 21. století v technicky vyspělé společnosti a díky Bohu již 67 let v míru.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Uran (Milan Křesadlo, Svědomí 2/2012)
Olova a oceli máš barvu
Ty kove doby přítomné
A ve výbrusu naleptaném pod skly
Vyhlížíš tak neškodně

Struktura tvá podobá se mědi
Co byla matkou kovů všech
Měď lidem dala tři kovové věky
Ty posledním jsi z věků třech

Do třetice dobrého i zlého
Tak hádá starý věků soud
Máš nenávisti lidské sloužit chtíčům?
Kovem snad máš dobra slout?  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Na keltománii něco je, ale ne zase tak mnoho (Vlastimil Podracký, Svědomí 2/2012)

Od pádu komunismu je v módě se odklánět od Východu a přesvědčovat svět, že patříme do Evropy. Tato snaha má svoje kulturní oprávnění, nicméně jak se něco začne úporně dokazovat, zvedne se vlna různých fantastů, kteří se snaží dělat z Čechů Kelty nebo něco dalšího, spíše neznámého, ale zcela jistě západoevropského. Úporná snaha se odlišovat od Východu je dána špatnými zkušenostmi se sovětskou nadvládou. Ale jak to skutečně je? Kdo jsou naši předkové? Odpověď nám mohou dát genové výzkumy. Ty ovšem shora uvedené snahy příliš nepodporují.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Zvůle a pokrytectví (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2012)

Devoluce Velké Britanie (UK) nastoupila obvyklou cestu ostrovních reforem. Je zdlouhavá a spíše v rytmu aby se vlci nažrali a kozy zůstaly celé. Proto Skotové v minulém roce otevřeli vážně debatu o odtržení od Britanie. V lednu 2012 skotský První ministr Alec Salmond přinesl návrh na referendum k osamostatnění Skotska od Koruny. Parlament UK a zejména premiér David Cameron vznesly přehršle námitek, ale Salmond prohlásil, že nebude dále posílat Skoty aby umírali v nespravedlivých válkách (unjust wars) a že referendum plánuje na rok 2014.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

BABYLON aneb Satirik bez sebecenzury to vidí jinak (Jára Meců, Svědomí 2/2012)

Začnu rovnou psát o Franckovi Josefovi, který z toho krátkého života vyměřenému lidské bytosti si sám dobrovolně s okázalou radostí pořádné odkrojuje u televize, počítače a mobilu. Mezi lidi už ani nechodí. Prý je má všechny v počítači. Těm posledním, které potkal vykládal, že kvůli internetu vzal předčasný důchod. Na práci už čas nezbývá, tvrdil pracujícím, kteří internet s počítačem ještě neměli. A tak sedí celé hodiny když ne u tv. bedny tak u počítače nebo u odesílání esemesek. Chudák Francek si myslí, že díky tomu všemu roste na duchu i na rozumu.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Pravda přibitá na kříži (Jaroslav Lhotka, Svědomí 2/2012)

I když se o nás Češích říká, že jsme národem Švejků, tak musím konstatovat, že Švejk nikdy nikoho neprásknul, nenáviděl válku, měl smysl pro humor i v jámě lvové, měl zdravý selský rozum na politiky a vůbec na vše, co odporovalo Božímu Stvoření jako byli poručík Dub, kadet Biegler, tajný Bretschneider.

Když byla nedávno, po smrti židovského spisovatele Arnošta Lustiga, založena Cena Arnošta Lustiga, je jím prvním nositelem se stal pomocný biskup Václav Malý. Udivuje mě, že nikoho z těchto tvůrců této ceny a jejího nositele biskupa Malého nezajímá morální profil Arnošta Lustiga.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Slovenské varování a poučení (Svatopluk Kalužík, Svědomí 2/2012)

Zdá se, že na Slovensku došlo o druhém březnovém víkendu k obrovskému vítězství levice. Rozhodně to tak na první pohled vypadá. Podívejme se však na celou věc trošku bez emocí a spíš s troškou matematiky – tedy přesněji, postačí nám kupecké počty... Kde že je nějaké poučení pro nás?  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Protest u Sv. Pavla (ITIS, Svědomí 2/2012)

...Cedule, standarty i nápisy na stanech jistě nemohli přehlédnout také všichni denní i nedělní věřící ani turisté a návštěvníci katedrály. I v nich se musela ozvat hořkost reality, když třeba četli:

„What would JESUS do?“ Co by udělal Ježíš? Ten jak víme důtkami vyhnal z chrámu v Jeruzalémě všechny kupčíky a penězoměnce. Dnes by důtky musel mít pořádně dlouhé, aby z našeho života vyprovodil všechny ty pijavice co se živí žraločím bankéřstvím a lichvou, tak jak hlásala jedna ze standart: „ROOT OUT USURY“ Vytrhněte z kořenů lichvu…

„The Banks OWN you!“ Banky vás vlastní!... Ano tak to skutečně je!!!

Je nutno dále vyjmenovávat? Vždyť každému se krátí jeho pracně vydělané peníze a úspory, tím že cedulová banka Bank of England tiskne stále nové peníze. V posledním kole „kvantitativního ulehčení“ (Quantitative easing – QE, jak říkají) má být dáno do oběhu celkem 325 miliard liber navíc. 125 miliard je už do cirkulace dáno, což si při každém vybírání hotovosti z bankomatu potvrzujeme, když ven vyšustí jako z lisu nové dvacetilibrovky.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Královně matek (František Koukal, Svědomí 2/2012)
Je měsíc máj, Marie Panny svátek,
nechť splní prosby, Královna všech matek:
Buď stále s námi, doma i v cizině,
buď Matkou naší, o to Tě prosíme.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Jak je to s křesťany v politice? (Ludvík Doležal, Svědomí 2/2012)

Mnohá media často píší o vládě praktikujících křesťanů Nečase a Kalouska. Je možné, že tito a jim podobní pánové občas zajdou do kostela a z rozličných důvodů sami sebe označují za praktikující křesťany. Politické strany jichž jsou představitelé a vláda jíž jsou členy však "praktikují" liberální politiku a tím se jako křesťané sami vylučují ze společenství křesťanů.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Domov (Svědomí 2/2012)

Jistěže, člověk je tvor veskrze kolektivní - ale kdo nezatouží aspoň občas po jistotě ve své samotě? Po prostředí, jež si sám vytvořil, a proto je jeho královstvím? Ve svém domově je každý vladařem, a je to jen dobře, neboť je to jeho domov.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Slunce se vrací (Svědomí 2/2012)

Najednou, zčista jasna celý svět zkrásněl. Bílá oblaka se rozestoupila a splašeně i polekaně uháněla kamsi do dálky. Na hladkou, modrou oblohu vyplulo slunce a zazářilo usměvavou tváří... Pak vítr zpyšněl, zadul prudčeji a proháněl se přes pole a louky, od obzoru k obzoru celou krajinou. Ale jak dobře předem známe konec té hry: slunce se nedá! Kdepak.  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

O přátelství (Irena Kopecká, Svědomí 2/2012)

Konečně se nachýlil den do šerosvitu, rozžíhám svíčku a její světlo měkce oblévá všechny, kdo jsou tady. „Vítám vás, přátelé, ráda bych si s vámi dnes povídala o přátelství.“

Miluji společnost moudrých lidí, zvlášť když nejsou nadměrně hluční a upovídaní. Proto jsem obklopena knihami. Jsou to mí rádci, průvodci i společníci. Nemám-li ve dne čas se jim věnovat, aspoň je pohladím. Jako první promluvil pan Vauvenargues: „V přátelství daleko nedospějete, nejste-li sto odpouštěti si navzájem malé nedostatky.“ Vzápětí dodává: „Je tak nesnadné být s někým spokojen.“  Celý text ze Svědomí 2/2012 zde...

Máj (Irena Kopecká pro Svědomí 2/2012)

Bílý a růžový
na modři oblohy
provoněn zpěvem ptačím.  Celý text pro Svědomí 2/2012 zde...

Neslibný začátek roku 2012 „Konce světa“ (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2012)

Jen nám dovoněla na stole vánočka a pookřáli jsme ze Silvestra, už se na nás přiřítila světová poselství. Čtyřicátý čtvrtý prezident USA Barack Obama nám oznámil ve své novoroční adrese, že bude šetřit i na zbraních a že se jeho zájem přestěhuje z Předního východu na ten Dálný.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Únor 1948, jedno ze selhání demokracie (František Rozhoň, Svědomí 1/2012)

Od února 1948 uplynulo 64 let a my stále nemáme jasno, co se tehdy stalo. Podle první verze byl „Vítězný únor 1948" násilným pučem KSČ. Verzi druhou nabízí Václav Junek v knize "Osudy českých zrádců 1915 – 1989" (ISBN 978-80-7229-236-3): „Vítězný únor" nebyl běžným vojenským či policejním pučem. Ačkoli role Lidových milicí byla a je v jeho rámci nezapomenutelná, přesto to bylo opravdu pouhé, především však zcela legální vyřešení momentální krize, která jako by komunistům z nebe spadla. Anebo kterou už dlouho předtím pečlivě chystali.“ Podle Junka Únor byl „zejména velké selhání demokracie. Už to je třeba dobře si zapamatovat!“  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

SURSUM CORDA! NEBOJTE SE! JÁ JSEM S VÁMI! (Svědomí 1/2012)

Přiznám se, že už delší dobu toužím vyjádřit to, co cítím ve svém srdci. Mnoho lidí je zmateno, ztrácejí důvěru a také mnozí velmi trpí. Právě proto byl zvolen název této úvahy, která nás má povzbudit a posílit. Ze všech stran slyšíme o pokračujících ranách dopadajících na církev. Na mnoha místech světa jsou křesťané brutálně potlačováni a doslova jde jim o život. Celosvětové společenství k tomu blahosklonně mlčí. Naopak pokračují snahy jakéhosi utopického vytváření nového globálního světa. Arabský svět byl přiveden do varu a samozřejmě nejvíce na to vždy doplácí obyčejní lidé. Paradoxně jsou to ale ti stejní lidé, kteří volají po svobodě a demokracii, ale nejsou schopni si ji vytvářet. Zbavují se diktátorů, ale v jejich zemích nastává chaos. Svědectví je celá řada. Od Iráku až třeba po Kosovo. Ale to musí každý vnímat nebo nevnímat sám.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Restituce a náhrady majetků církví (Jaroslav Cabal, Svědomí 1/2012)

Po 17. listopadu 1989, v první čtvrtině roku 1990 byli do zákonodárných shromáždění (Sněmovny lidu, Sněmovny národů, České národní rady a Slovenské národní rady) kooptováni představitelé politických sil, které řídily revoluční proces. Před touto bizarní směsicí ortodoxních komunistických poslanců a zástupců nové revoluční vlny prošpikované osmašedesátníky bylo zrušit monopol moci KSČ, dovést zemi k předčasným a svobodným volbám, vytvořit podmínky pro zajištění jejich demokratického průběhu a stvořit nové volební zákony. Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Naděje (Josef Veselý, Svědomí 1/2012)

Propast zoufalství
a mys dobré naděje
jsou v nás
i kolem nás
v častém příbuzenstvu
  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Otvorený list (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2012)

Napísal som Ústavnému súdu SR

Ako občan tejto republiky vedomý si svojich práv a povinností dôrazne protestujem voči Vašej nečinnosti a servilnosti k osobe Ivana Gašparoviča, toho času prezidenta Slovenskej republiky, ktorý demontuje demokratické princípy ústavnosti a zneužíva svoju funkciu ohľadom vymenovania generálneho prokurátora JUDr. Jozefa Čentéša riadne zvoleného Národnou radou Slovenskej republiky.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde..

Čas sklizně ovoce (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 1/2012)

„Vláda, která zklame, zpronevěří se mravnímu citu lidu, je vláda ztracená.“ To napsal před více než stoletím zakladatel dynastie Fordů, Henry. V jeho době ještě mravní přikázání platila. Pojetí hodnot a normy vytvářeli kazatelé a osobnosti svým příkladem. Evropská civilisace ještě nebyla utržená ze řetězu, evropský člověk dosud nepodlehl iluzi neomezených možností. Společenství mělo ještě ve své paměti a zvycích povědomí božích a morálních zákonů.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Co scházelo v britském dokumentu o Chorvatsku z 2. světové války (MUDr. Jaroslav Lhotka, Svědomí 1/2012)

ČT2 odvysílala dne 23.1.2012 britský dokument o Chorvatsku, který záměrně vykreslil situaci za války jednostranně, jakoby za masové vraždy mohli jen ti zlí Ustašovci (zmíněný Dinko Šakič) a katolická církev na čele se záhřebským arcibiskupem Alojziem Stepinacem. Se stejným nadšením vraždili také Titovi komunističtí banditi a vraždění se u nich stupňovalo, čím více se blížil konec války v Chorvatsku a v ostatních částech bývalé Jugoslávie.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Muž, který změnil svět a dizident-prezident Václav Havel (Jára Meců, Svědomí 1/2012)

Hned v úvodu si nalejeme čistého vína: Kdyby nebylo muže, který změnil svět, amerického prezidenta Ronalda Wilsona Reagana, nebylo by dizidentů ani dizidenta-prezidenta Václava Havla se sametovou revolucí. O sametu, o nastolení demokracie v zemích porobených SSSR , o svobodě a k nastolení lidských a občanských práv se nerozhodovalo v Praze, ale jak snad ještě pamatujeme – u stolu velmocí.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Zasaď strom (Irena Kopecká, Svědomí 1/2012)

„Zasaď do svého srdce strom a možná přilétne pták,“ říká čínské přísloví. Hluboce se skláním před moudrostí ukrytou do těchto slov. V pouti času jsme vyšli na novou pěšinu roku 2012. Kam nás povede, to nikdo neví, ale záleží jen na naší volbě, jestli půjdeme po ní, nebo odbočíme na nějakou vedlejší stezku.  Celý text ze Svědomí 1/2012 zde...

Nejkrásnější dárek (Irena Kopecká, Svědomí 6/2011)

Vánoce - čas bilancování - k nám proniká, ať chceme či ne. Prochází zdmi a ptá se – jsi připraven na příchod Božího Spasitele? Jen na nás záleží, jak mu odpovíme a co ještě budeme stačit udělat na své ospravedlnění. Vždyť je tolik lidí kolem nás, kterým můžeme pomoci, kteří jsou na tom ještě hůře než my. Vyberme si jednoho a věnujme se mu podle našich možností.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Oráš-li brázdu, neotáčej se! (Irena Kopecká, Svědomí 6/2011)

Mám vynikající psychoterapeutku. Ona je vlastně masérka bezvadně ovládající svou profesi, ale kromě toho vidí auru člověka. Přečte si ho, sotva se objeví ve dveřích. Říkejme jí třeba Anička. Když k ní přijdu, mám dojem, že právě vyšlo sluníčko, které mě hřeje po celou dobu, kdy jsem s ní. Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Věčný odkaz rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby (Jaroslav Lhotka, Svědomí 6/2011)

...Oné půlnoční vánoční mši vložil Ryba do úst svým zpěvákům touhu po klidu a míru všem lidem dobré vůle, po němž dychtíme.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Vánoční pozdravení (František Kožík, Svědomí 6/2011)
Když vzduchem táhne modrojasný dech
a oken svit se jiskrou mrazu zjasní,
když dlouhé večery snem dětí zkrásní
a kouzlo prosince nás začne hřát,
je čas odložit práci, ztichnout v básni
a zamýšlet se zas a vzpomínat.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Bílé Vánoce (Irena Kopecká, Svědomí 6/2011)
Dotekem stříbrným
do srdce vplují,
vlnami něhy
omyjí břehy v nás.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Pravý význam vánoc (Józa Novák, Svědomí 6/2011)

Snad nejzáhadnější lidská myšlenka je myšlenka o Bohu. Někteří lidé si Boha představují jako hrozného až nepřístupného, zatímco jiní lidé Ho přirovnávají k obyčejným tvorům. Apoštol Pavel o tom píše k Římanům 1, 23, když praví, že lidé "zaměnili vznešeného nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtyrnožců a plazů."  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Předlouhý boj o křeslo presidenta ČR (Jaroslav Cabal, Svědomí 6/2011)

Po roce 1992 každá volba prezidenta ČR vždy vyvolává docela velké napětí na naší politické scéně, protože ten ze své funkce vládne některými velmi významnými pravomocemi. Platná Ústava České republiky citlivě vyvažuje kompetence mezi hlavou státu, představiteli moci zákonodárné, moci soudní a vládou. Prezident republiky má tedy pravomoci na základě kterých může vstupovat (ve velmi pečlivě deklarovaných případech) do hájemství všech tří základních pilířů státu založeném na demokratických principech.

Každý zásah do ústavního pořádku může výrazně rozkolísat křehkou rovnováhu jednotlivých mocí. Například okleštění suverénního práva jmenování členů generální rady České národní banky prezidentem České republiky (návrh ČSSD) by nepochybně směřovalo k získání absolutní moci vlády nad měnovými (tím i hospodářskými) procesy v zemi.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Vianočná realita (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2011)

Sociálna sféra by mala patriť medzi základné priority nášho štátu. Pri otázke prečo, odpovedám nasledovne: lebo sa jedná o človeka, občana Slovenskej republiky. Človek, to je svojím spôsobom ľudský život – a ten musí mať priority najvyššej ochrany zo strany štátu.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Věk nepovedených „elit“ (František Rozhoň, Svědomí 6/2011)

Našemu století se říká věk obyčejného člověka, protože to je právě on, kdo trpí nejvíc – řekl Winston Churchill vnímající oběti politiky. Já jako člověk, který v základní škole a pak znovu v čase sametu uvěřil politikům a opakovaně se šeredně zklamal, hledám příčiny a pachatele opakovaného utrpení. Mluvím o věku nepovedených „elit“ a pokusím se na tomto malém prostoru svůj názor obhájit.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

17. listopad, a jak dále ? (Jaroslav Lhotka, Svědomí 6/2011)

28. říjen 1918 je slavným dnem v historii národa, kdy jsme získali svobodu, vybojovanou na bojištích I. světové války. Tento svátek byl nosným pilířem naší státnosti. Z historie je známo, že v tento výroční den vzniku ČSR, vyšli 28. října 1939 studenti v Praze do ulic, s trikolórami na kabátech, aby také uctili naši státnost a dali tak okupantům najevo, že se národ nesmířil s rozpadem ČSR a s protektorátem Čechy a Morava. Příslušníci SS jednotek odpověděli na tuto pokojnou demonstraci střelbou do davu. Mnozí byli zraněni, mezi nimi student pátého ročníku všeobecného lékařství Jan Opletal. Byl ihned operován a po 14 dnech na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 se stal tichou demonstrací proti nacistické zvůli. Před právnickou fakultou u nábřeží Vltavy, odkud začal pohřební průvod s rakví Jana Opletala, zazněla česká národní hymna "Kde domov můj". To rozzuřilo nacisty k nepříčetnosti, na 200 německých policistů a příslušníků SS vtrhlo do budovy právnické fakulty a zatkli tam přítomné studenty. Příští den byli pozatýkáni funkcionáři studentských spolků a v časných ranních hodinách 17. listopadu 1939 obklíčily ozbrojené oddíly SS Hlávkovu kolej a z příkazu K. H. Franka zatčené studenty odvezli do Ruzyně, kde devět z nich zastřelili a přes tisíc dalších studentů odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausenu u Berlína. Ve stejnou dobu přepadli také koleje v Brně-Žabovřeskách, tzv. Kounicovy koleje. Z nich pak zřídili vězení a mučírny s největším nacistickým popravištěm na Moravě. Na 1300 lidských životů zde nalezlo smrt. Vysoké školy byly od tohoto dne nacisty zavřeny, až do konce II. světové války. Národ tak měl být zbaven své inteligence, svého práva na otčinu, vlast, rodnou půdu.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Demokracie nemůže být lepší než demokraté (Vlastimil Podracký, Svědomí 6/2011)

Demokracie, kterou nyní zažíváme jako neuvěřitelný zmatek a mnozí pochybují o jejím kreditu, je založena na soutěži, a každá soutěž je vlastně hra vyžadující pravidla. Mnozí se domnívají, že demokracie je nějaká statická vláda lidu. Ve skutečnosti je to hra, je to soutěžení politických sil. Měla by to být soutěž myšlenek, ale to, jak víme, není, občané si myšlenek nevšímají, obvykle nemají čas se jimi zabývat. Proto soutěží politické strany, které reprezentují mocenské zájmy skupin. Soutěží se penězi, protože kampaň stojí obrovské peníze, jen ten, kdo je má, může soutěžit. Poplatek za vstup do soutěže je obrovský a po vítězství ve volbách je zapotřebí jej dostat zpět předraženými státními zakázkami a rozkrádáním státních prostředků.  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Levááá-dva! Raz-dva-tři-čtyři! (Jára Meců, Svědomí 6/2011)

..."Levááá dva! Raz, dva, tři, čtyři!" Unavená kolona havířů-otroků dopochodovala k osvětlené bráně lágru. Jsou v ní zastoupeny všechny vrstvy obyvatel znásilněné země: studenti, dělníci, knězi, řeholníci, řeholnice, spisovatelé, akademici, poslanci Parlamentu, legionáři i politici první republiky T.G. Masaryka, rolníci, živnostníci, úředníci a vojáci obou světových válek. Staříci i holobrádkové. Lidé, kteří se nedokázali ohnout, změnit do podoby živých loutek a v podobě lidských atrap sloužit vládě strachu, jít proti spoluobčanům, jít proti Vlasti, proti svobodě. To byli naší první Chartisté! Chartisté proti únorovému puči 1948! Chartisté z časů dávno před disidenty, kdy za nesouhlas režim trestal opozici i doživotním vězením a smrtí! Chceme-li rozumět přítomnosti - učme se poznávat minulost. Pohled zpátky je pohledem do našeho svědomí. Pohledem k pravdě, kterou, jak všichni tvrdíme, máme tak rádi. A říkalo-li se o nás ve světě po celých čtyřicet let, že jsme národem sluhů, lokajů a zbabělců, pak ty kolony demokratické opozice z let padesátých pochodující v hadrech politických trestanců jsou naší ctí a dokazují opak!  Celý text ze Svědomí 6/2011 zde...

Tak nám zabili… (Milan Křesadlo, Svědomí 6/2011)

"Tak nám zabili Muammara,“ řekla by možná paní Müllerová, kdyby se s nákupem a z literární historie zapasovala do Britanie dneška.

Pan Josef Švejk, nezalisovaný do žloutnoucích stránek rukopisu, by se asi od opodeldoku či Pernatonu podivil: "Prosim jich kterýho, já žádnýho takovýho neznám."

"No přece toho co se objímal s našim panem ministerskym předsedou Toníkem Blairem, a co jeho syna přijímala do vysoký amerikánský společnosti bejvalá pani prezidentová Clintonová", dovysvětlovala by vzorná posluhovačka pana Josefa.

"Jó toho? Máte rovnou říct Gadaffiho. Kdo se v těch mohamedánech má pořád vyznat. Je teď na ně velká pohroma."  Celý text zde...

…po zajících skáče (Bohumil Kobliha, Svědomí 5-6/2011)

Každý chce mít pravdu. Pocit z toho je tak vznešený, že někteří budou lhát až nad kostelní věže, jen aby se zdálo že mají pravdu. Ve sporných a rozporných situacích a zejména ve válečných konfliktech je první obětí pravda. To ví každý válečný dopisovatel a novinář vůbec.

Jak víme nebylo pravdivé tvrzení, že Irák má atomovou pumu a ohrožuje svět. Tato smyšlenka jen sloužila Americe a Spojenému království k bombardování a pozemní okupaci země, která má zásoby vysoce ceněné nafty. Když se po zdevastování země na místě potvrdilo, že informace byla podvrhem (a nedalo se to utajit), vymyslel pan premiér Velké Britanie Tony Blair dodatečně důvod jiný, totiž odstranění diktátora Saddama Husseina a nutnost změny režimu země. Přesto že se před tím se Saddamem Husseinem objímali, aby si pojistili výhodné obchody s jeho naftou.

Neštěstím pro Irák pak rokem 2000 byl (a je i nadále pro všechny země kde se těží černé tekuté zlato) projekt potentáta neocona Paula Wolfowitze zvaný „Americké století“ a doktrína, že USA může „chránit“ své zájmy kdekoliv na světě a všemi prostředky. Tedy de facto: situaci, kdy někde a někdo má něco co USA nemá a potřebuje, lze nazírat jako ohrožení Ameriky. Je nutno dotyčného toho zbavit a opatřit tím Spojené státy. Výborná doktrína!  Celý text zde...

Scénář života (Irena Kopecká, Svědomí 5/2011)

Scénář našeho života si vytváříme sami a neseme za něj plnou odpovědnost. Je na nás, jedině na nás, jak si ho sestavíme. Jiná věc, neméně důležitá, spočívá v tom, zda se nepokoušíme svůj scénář vnucovat jiným. Je samozřejmé, že každý člověk má svůj okruh přátel, a už to vypovídá hodně o člověku samém, ale budeme-li našim blízkým přiřazovat role v našem scénáři a vyžadovat, aby se s nimi ztotožnili, začne se pozvolna něco dít. S údivem budeme své přátelé ztrácet, pravda, možná najdeme náhradu, žel, bude to jen náhrada, u které si navíc nebudeme ničím a nikým jistí.  Celý text zde...

Vrásky (Irena Kopecká, Svědomí 5/2011)

Větvičky vrásek naděluje čas,
jsou šperkem tváří, moudrostí v nás.
  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

O vine a zodpovednosti (Vladimír Pavlík, Svědomí 5/2011)

...Keď to rozmením na drobné, tak mi jednoznačne vychádza, že práva a slobody slovenských občanov najviac porušujú politici. Pokiaľ si porovnám text ústavného sľubu ktorý stvrdili svojim podpisom v protiklade s realitou, ktorú realizujú vo vládach a parlamentoch, tak ich ústavný sľub by mal mať takýto text: "Sľubujem na svoju zločineckú, zlodejskú a psychopatickú česť, že budem verne slúžiť sebe samému, svojim straníckym centrálam, svojim rodinným príslušníkom, cudzine a ľuďom sebe podobným. Budeme naďalej nenávidieť a pohŕdať vlastným národom, svoj blahobyt si zabezpečovať na úkor jeho biedy a utrpenia a toto všetko budem nazývať nevyhnutnými ekonomickými reformami."  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Dluhová krize je jen vršíčkem ledovce (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2011)

Stalo se toho v poslední době příliš mnoho, než aby se novináři nezeptali prezidenta Václava Klause na jeho názor. Jeho rozhovor pro deník Právo 27.8.2011 se stal zase základem diskuse. Myslím si, že V. Klaus mediálně přitažlivé avšak nepodstatné problémy stejně odbyl, ohledně ceny bratřím Mašínům se konkrétně nevyjádřil, ohledně událostí na Šluknovsku řekl, že se Rómů spíše zastával, než aby je nechápal. Středobodem se tedy stala dluhová krize, která je podle V. Klause zase jen příznakem něčeho hlubšího, podstatnějšího, a o tom se vyjádřil přednostně. To neznamená, že s ním musíme ve všem souhlasit.  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Franz Josef je mrtev, jeho strategie žije (František Rozhoň, Svědomí 5/2011)

Ve středověku měl panovník moc finanční, vojenskou a zákonodárnou, byl však pouze prvním mezi rovnými, i svatováclavská koruna byla vládci jen propůjčována. Za vlády Habsburků se však panovník stal posvátným a neodpovědným, jejich absolutismus se upevnil za třicetileté války a tereziánský zákoník roku 1768 otevřeně vyhlásil za největší hřích, trestaný i smrtí provazem, hřích proti panovníkovi, Bohu, církvi a státu. Otázku, je-li někdo víc než první mezi rovnými, řešíme i časech dnešní zastupitelské demokracie.  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Cesta ideově pomateným časem (Jaroslav Lhotka, Svědomí 5/2011)

...Občanské fórum propagovalo pod Havlem myšlenku "Nejsme jako oni" a tak umožnili převlékání komunistům za neoliberály, takže novodobý liberál je dnes k nerozeznání od komunistického alibisty svou morálkou a mravností, protože zavrhnul učení Církve, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni, Desatero nepotřebuje, je bez víry, sobecký, prolhaný, násilnický, stále reformuje, aby mlžil pravdu o zlodějnách, kterých se dopustil on a jeho kolegové. Pravá reforma je míra jednoho metru. Za život jsem zažil mnoho reforem a všechny byly k ničemu dobrému.  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Mašínové a podobnost nikoli čistě náhodná (Martin Geisler, Svědomí 5/2011)

Blíží se polovina roku 1942. Uprostřed Evropy už třetím rokem přežívá torzo původní Československé republiky. Má sice vlastního zvoleného prezidenta, vlastní vládu, ale to je jen kamufláž. Ve skutečnosti v něm vládne brutální nacistická diktatura, která se pouze obtěžuje předstírat zdání jakési legálnosti. Stačí hrubý nátlak na starého nemocného prezidenta a výhrůžky bombardováním Prahy.

Ve světě zuří nemilosrdná válka. Armády všech demokratických států na starém kontinentu jsou rozdrceny. Wehrmacht pochoduje na Kavkaz a k Volze. Afrikakorps obsazuje Tobruk a cestu do Egypta má otevřenou. Německé ponorky prakticky ovládají Atlantik. Britská koloniální říše v Asii se hroutí, námořnictvo USA je v Tichomoří zahnáno do defenzivy. Síly zla jsou zjevně nezadržitelné!

To všechno se ale odehrává kdesi daleko ve světě, obyvatel Protektorátu jako by se to nijak zvlášť netýká. Dělníci zde pilně pracují pro blaho Říše, učitelé si hbitě osvojují novou ideologii, novináři a básníci oslavují geniálního Vůdce. Pokud se snad vyskytnou nepřátelské a neloajální elementy, jsou tvrdě avšak po právu trestány, třeba i smrtí.

Právě tehdy, 30.6.1942, byl popraven jeden z vlastenců, kteří se před bestií nesklonili. Věřil, že ji lze porazit, pokud se najde dostatek slušných lidí ochotných chopit se zbraně. A podplukovník Josef Mašín ji skutečně neváhal použít.  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Akcelerace bídy (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2011)

"Tak jsem koupila nejlacinější máslo...", žena otevírá nákupní tašku a ukazuje mi dvě bílé cihličky. "Tesco" 250 g za jednu libru padesát pencí. Je 17. září 2011. Loni touto dobou byla stejná kvalita másla za devadesát pencí. Ceny letí jak splašené nahoru a kvalita výrobků namnoze klesá.

Na jaře jsem musel vyměnit prasklou pancéřovanou hadici u koupelenské sprchy. Před týdnem se u té hadice rozlomila matice spoje ke sprchové hlavici při lehkém náraze, když choti vyklouzla rukojeť z ruky.

"To není možné! Prosím tě cos to dělala", pravím hlasem materiálů znalého inženýra a prohlížím lom. Nechce se mi věřit a potěžkávám odlomenou půlku, která od spoje odpadla - laciný plastik! Matice je chromově pokovený plastik a dokonce i v části závitu. Ten prostému oku vyhlíží zase jako mosaz - leč lom jasně dokládá že jde jen a jen o šedivou umělou hmotu. Výborní šizuňkové!  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Třetí odboj byl ctí národa (Jára Meců, Svědomí 5/2011)

K nedůstojnému dohadování o třetím protikomunistickém odboji

Každý národ má nejen svou čest a hrdost, ale v každém pokolení zároveň více či méně jedinců odhodlaných tuto čest a hrdost národa svobodných lidí bránit i s nasazením vlastního života. Jejich činy, jejich osudy se nesou dějinami jako štafeta, jako hořící pochodeň osvěcující cestu ke svobodě, která vždy byla jen cestou statečných. Po pádu tyranů je těmto živým i mrtvým vzdávána čest. U zbytků jejich životů zasloužená úcta. Dodejme, že se tak dělo v každé zemi, kde tito krvaví diktátoři vládli. Jenže právě to, co se zdá slušným lidem samozřejmostí, se u nás stalo obrovským problémem a příčinou dlouhých kontroversních a především nám všem nedůstojných polemik.  Celý text zde...

Pořádek začíná od maličkostí (Svatopluk Kalužík, Svědomí 5/2011)

Co všechno jsme si nechali postupně vnutit a jak mnoho je toho špatného! O čem to píši? No, skoro o všem okolo nás. Začnu-li od věcí principiálních: nechali jsme si vnutit - a někteří z nás tomu snad i věří, že máme právo na bydlení, právo na práci, právo na zdravotní péči zdarma, právo na život v míru, právo na blahobyt a já nevím ještě jaká práva. V salónech žvanilů se o tom může krásně diskutovat, téma je líbivé - v tomto směru "nosné".  Celý text ze Svědomí 5/2011 zde..

Podle naší víry (Irena Kopecká, Svědomí 4/2011)

Pročítám článek v jedněch novinách s titulkem, který mě děsí: "Zdraží se dětství, život i smrt"

Pan Adam Jaroš na otázku: "Myslíte si, že zdražování nemá konce?" odpovídá: "Máte pravdu! Nikdo se mu nevyhne a projeví se to na tom nejzákladnějším, co k životu potřebujeme. Kvůli zvýšení sazby DPH se nám zdraží potraviny a nápoje, voda, léky i jízdné.

Zdraží se dětské pleny, bydlení i pohřeb. Na účtenkách za pohonné hmoty se promítne benzínová daň, i konflikt v Libyi, a to je jen začátek. Pokud máte už teď dluhy na krku, vězte, že bude hůř. Zdraží se totiž i exekuce a soudní spory."

Článek pak rozebírá pravděpodobný vývoj cen za bydlení, energii, vodu, benzín, naftu, knihy a tisk, mýtné, cestování MHD, vlaku, autobusu, cigaret, kultury, poplatky ve zdravotnictví, bankovnictví, za komunální odpad, léky, za pohřeb.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Společnost zpupná a nepokorná (Jan Kubalčík, Svědomí 4/2011)

Ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na to téma mohl napsat disertační práci. Možná to není zcela původní, ale rozhodně jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce - takřka archetyp. Tedy, krátce si to zpřítomněme, člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a kde-se-vzala-tu-se-vzala prohnilá společnost, která přirozeně dobrého člověka svými pokřivenými pseudonormami tak silně manipuluje ke zlému, že ten nemůže odolat a nakonec na nějakou tu špatnost přistoupí a tak se, pod tlakem zlé společnosti, z dobrého člověka stává člověk stále horší. Připomeňme si také stručně jeden z nejdůležitějších praktických důsledků této teorie: není zloděj jako zloděj - "vlastník výrobních prostředků", to je skutečný lump, který vykořisťuje své zaměstnance, tyje z práce jejich rukou a ve velkém a dlouhodobě okrádá je a jejich rodiny, zatímco mladík dělnického původu oloupivší v době krise nějakého toho maloměšťáka, to je jiná... to je právě oběť společnosti, která jej v rozpuku jeho mladosti zahnala do takového kouta, že neměl jiného východiska, než přepadat, přičemž tato diagnóza se změní málo či vůbec, i kdyby za ním zůstala nějaká ta buržoazní mrtvola. To je tedy exposice; za zjednodušení celého problému se znalcům omlouvám.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Pravda o demokratuře (MUDr. Jaroslav Lhotka, Svědomí 4/2011)

Když v r. 1952 napsal zednářsky orientovaný magazín "New Age", že skutečným nepřítelem USA a celého lidstva není socialismus a komunismus v marxleninském podání, ale katolicismus a jeho hodnoty (ctnosti), pro které se zrodili v totalitě mučedníci PRAVDY, byla v ČSR diktatura. Už v r. 1958 byl v ČSR přijat za ministra zdravotnictví Plojhara potratový zákon. Když v r. 1960 americké statistiky zveřejnily, že z patnáctimilionového přírůstku obyvatelstva je 56% z katolicky orientovaných rodin, byly zednářské lóže a s nimi zednářská Světové rada církví tak vyděšeny, že zahájily ofenzivu pomluv, i uvnitř Církve, kde hlasy hříšnosti dnes nacházejí největší podporu v rámci laicismu: Mimomanželský styk? Mějte porozumění! Směnárníci v Chrámu? Lidé si musejí vydělávat na živobytí! Homosexualita? Různí lidé mají různé styky! Asistovaná sebevražda? Mějte soucit! Jestliže nepůjdete s dobou, budete ocejchováni za netolerantní, bigotní katolíky, jednoho dne propuštěni ze státní služby, jako se to dnes stává na Západě, kdo čte nezávislý, katolicky orientovaný tisk (Te Deum u nás).  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Duch Sharona nebo hrůza z bytí? (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2011)

Arial Sharon nastoupil jako nový premiér Izraele v lednu 2003. Jeho pravicová strana Likud triumfovala. On sám nebyl žádná hrdlička (nechal např. likvidovat muslimského klerika Ahmeda Jasina) a jak pamatujeme vysloužil si přezdívku „Buldozer". To jednak pro svoji hmotnost a techniku postupu. Dal porůznu srovnávat se zemí - buldozerovat - palestinská obydlí. Přesto, oproti „super dravci" (superhawk) Benjaminu Netanyahu, jak ho nazval světový The Sunday Times (dále jen S.T.) z 2. listopadu 2002, nebyl zcela bez orientace. Nicméně ve své vládě dal místo ministra zahraničí právě Benjaminovi.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Chybná diagnóza (František Rozhoň, Svědomí 4/2011)

Zhruba před sto lety bylo v českých čítankách : "V tomto království, které v šedém dávnověku osadil praotec Čech, sedím já Čech nynější... na židli, sedím pod svou jabloní a sedím na svém. Tu sedím a jsem svým pánem. Tu je moje právo historické sedět a stát, kde chci, obdělávat svou půdu a mít své názory a sloužit dle svých názorů sobě a všem, kdož toho potřebují, aby v naší zemi vládl šťastný řád. A to je moje právo přirozené..., abych přerazil hnáty každému, kdo by sáhl na tu mou židli pod jabloní a mému národu na jeho ideály a na jeho štěstí..." Naplňování těchto myšlenek je stále těžké.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Totalita v marxistickém pojetí (Jaroslav Lhotka, Svědomí 4/2011)

Nedávno jsem viděl na obrazovce ČT přední české komunisty s poslankyní Semelovou se zvednutými zajatými pravicemi v pěsti při zpěvu Internacionály. Nebylo mně do smíchu. V jaké republice to žijeme, od sametové revoluce, když jsou zde snahy opět vzkřísit kostlivce marxismu? Změny, vydávané za reformy pravicové vlády, postihnou 80 % občanů. Co na to zbývajících 20 % občanů s vysokými příjmy řeknou, nebo budou mlčet? Kdyby se dovedly do konce korupční skandály a bylo zabaveno státní mocí nakradené, státní kasa byla by brzo naplněná a komunistům by se vzal vítr z plachet. To by byla vláda pro poctivé občany. Jenže, podvody v zlodějském ráji pokračují a životní úroveň prostých lidí klesá a pod ochranou humanitních organizací fungují fešácké kriminály pro zloděje a vrahy, dotované z daní poctivých občanů, aby neutrpěl jejich zevnějšek.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Nevyhnutné reformy? Dokedy? (Vladimír Pavlík, Svědomí 4/2011)

Tak touto posvätnou kravou ktorá sa skladá z dvoch slov "nevyhnutné reformy" a ktorá doviedla Slovensko a Česko nielen k strate ekonomickej svojbytnosti, rozpredaniu majetku cudzine, k poníženiu vlastných občanov od cudzej štátnej moci a ďalším negatívam, otrepávajú treťotriedni politici typu Kalouska, Nečasa, Mikloša, Dzurindu, či im podobným politickým odpadom neustále k stálemu pojmu oprašovania zlatého teľaťa "nevyhnutných reforiem". Takže si to poďme trochu zrekapitulovať.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Státník státnických postojů aneb politik v moři pucfleků (Jára Meců, Svědomí 4/2011)

„Životní jubileum bylo v dnes již zaniklém světě důvodem k hledání spíš toho pozitivního, a to dokonce i u osoby, kterou z nějakého důvodu nemusíme mít v lásce. Většině současných medií ovšem cosi jako slušnost evidentně chybí." V článku L.N. 23. června nadepsaném DAREBÁKOVY NAROZENINY historik umění a architektury Pavel Kalina píše: „Sedmdesáté narozeniny Václava Klause provázela masivní kampaň napříč různými médií, která svým rozsahem a nechutností překonala všechny předchozí projevy na téma. Václav Klaus - nepřítel lidstva. Co mě zajímá, je způsob, jakým dnes média dokážou zatočit s kýmkoli a s čímkoli."  Pavel Kalina píše, že jsme se dostali do situace, která ohrožuje chod naší civilizace jako celku a to bez ohledu na to, jak se nám líbí nebo nelíbí jeden konkrétní politik.  Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Milo Komínek ve vykloubené Evropě (František Rozhoň, Svědomí 3/2011)

V roce 1918 skončily boje první světové války. Ta válka „vykloubila Evropu“ a podle historika Martina Gilberta vlastně ještě neskončila - z ní se zrodily hrůzy, které zažíváme dodnes. Zrodily se, protože „elity“ válčících stran nebyly odsouzeny ani za souhlas s neomezenou krutostí a bezohledností, ani za nedodržení závazných smluv. Do takového světa se před 85 lety, 20. 6. 1926, narodil Milo Komínek.  Celý text pro Svědomí 3/2011 zde...

Princovská svatba (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2011)

Od rodiny ve vlasti i od přátel jsem dostal dotazy ohledně londýnské svatby Prince Williama a Kate Middletonové, 28.dubna 2011. Nezdálo se mi zprvu vůbec důležité - v záplavě skutečně dějinných událostí, jako jsou současné války o světovou naftu - se o věci rozepisovat. Když jsem ale v dopise jedné důležité osobnosti dostal přímý dotaz: "...Zajímal by mě Váš názor jako člověka, kterého se toto dění bezprostředně týká a jedná se o Vašeho budoucího krále...", rozhodl jsem se, že o záležitosti království a dějích zde musím něco říci.

Tedy předně k představám o funkci království a královny či krále.  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde...

Paměť národa (František Šemík, Svědomí 3/2011)

Na členské schůzi pobočky KPV číslo 20 v Jablonci nad Nisou, konané dne 25. května 2011, byly projednány Názory a úvahy, týkající se budoucnosti Konfederace KPV včetně úvodní stati shora citovaného článku a bylo konstatováno, že autor (Č.Č.) se sice zabývá obšírně procedurou technického řešení případného ukončení činnosti organizace, jeho termínem, majetkoprávními záležitostmi, které takové ukončení činnosti nepochybně vyvolá, nicméně v jeho stati chybí to nejpodstatnější, co by mělo zajímat každého „mukla":

Jak bude do budoucna zabezpečen odkaz dějinného období protikomunistického odboje? Jak poslední žijící účastníci zajistí v paměti národa trvalou památku perzekucí ze strany komunistické diktatury v období 1948-1989?  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde...

Neznalost historie národa českého neomlouvá (Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2011)

Už za hluboké totality jsem dychtil jako žák školou povinný poznat smysl českých dějin a legionářského odboje. Díky svým strýcům - legionářům jsem se dozvěděl mnohé, co se ve škole nesmělo učit. Neznalost dějin totiž dělá z člověka analfabeta, když v politice nám vládnou blbci všehoschopní. Tak tomu bylo za socialismu a nezlepšilo se to o 50 let později, v éře sametového podvodu.  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde...

Lužičtí Srbové mají již patrona svého národa (František Truxa, Svědomí 3/2011)

Český národ, který do doby národního obrození měl na kahánku, vděčí své zázračné záchraně dle názoru křesťanů a tedy najmě katolíků, za přímluvu svatých. Zejména patrona našeho národa - sv. Václava.

V blízké Lužici, kde ještě v 16. stol. tvořilo lužickosrbské obyvatelstvo více než 80 %, přežívá po tisícileté germanizaci kolem 50 tisíc srbsko-řečných obyvatel. Je to div, že v zemi, kde od r.1870 bylo zakázáno srbské vyučování, srbské bohoslužby a sňatek byl povolen jen při znalosti německého jazyka, a v Dolní Lužici za srbsky pronesené slovo ve škole musel žák přinést německy tisíckrát napsanou větu „Nesmím ve škole používat vendského jazyka" se ještě kolem 300 tisíc lidí hlásí k srbské identitě anebo je si vědomo srbského původu.  Celý text pro Svědomí 3/2011 zde..

Popelka poezie (Irena Kopecká, Svědomí 3/2011)

To už se tak někdy stane, že člověk usedne v čekárně praktického lékaře, protože ho něco bolí. Přiznám se, že čekám nerada, a proto se snažím ukrátit si čas listováním v tisku a prohlížením letáků nabádajících k zdravotnické prevenci.
Červenožlutozelenobílou barvou mě upoutal malý letáček Český den proti rakovině. Vida, tak i  má svůj den. To je dobře, že Liga proti rakovině Praha vydala tento tisk spolu s celou řadou partnerů. Dozvěděla jsem se, kdo je generální a kdo hlavní partner, kdo je hlavní mediální partner, kdo je mediální, kdo je organizátor a přečetla jsem si celou řadu dalších partnerů. Bylo jich uvedeno celkem patnáct, ale kdy je Český den proti rakovině jsem se nedozvěděla, zato jsem byla nabádána: "Žijte jako z partesu, s chutí, rádi, bez stresu," což bylo doloženo obrázkem subtilní paní, hrající na trubku. Mimochodem, vážně jsem zapochybovala o jejím krevním tlaku a cholesterolu.  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

Konec jedné karty (Irena Kopecká, Svědomí 3/2011)

Jsou určitá periodika, která dávají prostor názorům svých čtenářů a jako Ponský Pilát otisknou vespod poznámku: V žádném případě nejde o názor redakce. Pak si čtenáři vyber!

Pročítám dopis jedné starší paní. Stýská si, že se jí těžce žije, že nemůže vyjít s penězi, kolik stojí léky, potraviny, bydlení, jak neustálé zdražování elektřiny a plynu ji děsí, neboť odezvou je růst cen prakticky všeho. Je jí líto, že už pár let si nemůže dovolit jít do divadla nebo koupit zajímavou knihu. Píše o šedivém stáří. Je mi z toho úzko a smutno.

Hned pod tím je však možné si přečíst dopis mladé ženy, která vyčítá současným důchodcům, že nic nedělají, berou peníze a ještě k tomu, že pořád naříkají. Úvaha pokračuje výčitkou, že možná až ona půjde do důchodu, nebude dostávat nic.  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

"Rodinka" (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2011)

Celý svět viděl 3. května 2011 "rodinku". Strnulý snímek je ukázal, jak civí na něco před nimi. To něco mohl být finiš koňských dostihů, výsledky loterie, průběh místních voleb, závěr Hamleta či děj posledního kordu vraženého do dodělávajícího býčka. To, na co vyvolení skutečně zírali, nebylo dovoleno - v rámci americké demokracie a svobody - ostatním US občanům vidět, natož nám po světě pozorovat. Býčí zápas to ale nebyl, spíše jen zabíjení. Světu byl předložen záběr na "inner circle" - "vnitřní kruh" vlády Spojených států, "rodinku" lidí, kteří sledovali oddělávání člověka - prý Osamy Bin Ladena. Araba Bin Ladena, údajného muslimského vůdce iluzorní Al-Kejdy a označovaného jako plánovače/strůjce sražení New Yorských věží WTO, tzv. "9/11" roku 2001. Proč říkám iluzorní Al-Kejdy? Poněvadž dle francouzských pramenů ta už dávno neexistuje (Le Monde z 3. května 2011 str.7.).  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

CASUS BELLI (Jára Meců, Svědomí 3/2011)

Předkové naši moudří byli
sepsali práva, zákon ctili
ke každé válce, když ji chtěli
potřebovali Casus Belli.
Dnes je to jiné, moudré hlavy
když chtějí válku srotí davy
roztočí glóbus, řeknou pansky:
Zde nastolíme život rajský!  Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

Viktorie (Irena Itisová, Svědomí 2/2011)

V dánském časopise Berlingske uveřejnili článek - dokumentovaný fotografiemi - o osmnáctiměsíční holčičce trpící vodnatelností mozku (hydrocephalus), jak leží opuštěná v dětské nemocnici v nepálském Kathmandu. Dali jí na židli, stranou vší lékařské péče. Ani postýlku pro ní nemají, ani čas zabývat se dítětem, které nemá naději přežít. Občas jí někdo nakrmí mlékem z kojenecké lahve. Říkají jí Ghane (velká hlava).Ten článek si přečetla Cecilie Hansenová, ředitelka náborového oddělení olejářské dopravní firmy Maersk. Je sama maminkou. Má malého chlapečka Sebastiana, ještě mu není rok. Mateřské city mladé ženy se většinou promítají na všechny děti. Cítí bytostně, že láska a péče je živnou půdou pro zdárný vývoj křehkého nově narozeného tvorečka. Chce jí dát i cizímu nemocnému dítěti, které jí potřebuje v tím větší míře.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Věty (Irena Kopecká, Svědomí 2/2011)

Vážím si vět,
co nekvetou jak louka,
v nichž slovo musí probolet
na rty až.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Sledovat či nesledovat? (Irena Kopecká, Svědomí 2/2011)

Také se vám stane, že řešíte toto dilema, zda sledovat či nesledovat televizní zpravodajství?

Přiznávám se, že já se takto rozhoduji denně. Pravda, většinou vítězí snaha aspoň trochu se zorientovat v politickém dění kolem a nakonec ten ovládač stisknu. Po několika minutách už však trpce lituji svého rozhodnutí, ale jakási zvrácenost mě nutí vydržet dál. Co horšího se ještě mohu dozvědět, větší gradace šoků už přece nemůže být, a tak sedím přilepena na židli a spolu s moderátory podstupuji den co den tu smutnou a hrůznou cestu za poznáním, z které se pak celý další den nemohu vzpamatovat.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Slovo (Irena Kopecká, Svědomí 2/2011)

Slovo je nůž,
či květina,
od něho všechno
vlastně začíná.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Pavoučí (Irena Kopecká, Svědomí 2/2011)

Kolik krásných měst má naše vlast! Je nepsaným právem každého jedince, který je navštíví, aby je poznal po svém. Někdo začne obdivovat kostely, jiný muzea, či parky. Fotografové se vrhnou na fascinující záběry monumentů staveb či tiché chvění slunečních paprsků na vodní hladině řeky, rozverně ležící před nimi. Hudebníci usedají na lavičky a zavírají oči, aby ničím nerušeni mohli vstřebávat symfonii právě navštíveného místa. Básníci chodí jako omámeni, toulají se v úzkých uličkách a naslouchají jejich vyprávění. Já mám něco jiného ve zvyku. Když se ocitnu v nějakém městě, spěchám do antikvariátu.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Vášnivý a trnitý "ochotník" (Barbara Semenov, Svědomí 2/2011)

Za druhou návštěvou v australském přímořském letovisku Coolum jsem jela s nejistotou a dokonce s mírnou obavou v srdci. Stanislav Volek ze Sydney o muži, u kterého jsem se rozhodla zastavit na cestě z Noosa do Brisbane, napsal: "Jeho humorná satira náleží do té nejhorší kategorie: za prvé uráží a za druhé všechny. Autor totiž nepatří mezi opatrné kritiky, kteří se z bezpečného zápecí tvrdě a nekompromisně strefují svými dikobrazími ostny do nešvarů druhé strany barikády. Autor naopak pohrdá pohodlným živobytíčkem pěvce chlebodárců a nebere si servítky před nikým a ničím... Také nezavírá oči před žádnou pravdou, byť by to bylo proti duchu politické správnosti exilového tábora...".

To mne lákalo a současně odrazovalo. Jaký bude skutečný Stanislav Berton, neúnavný a neodraditelný hledač pravdy, který se na konci pozemské pouti ohlíží za svým plným šestaosmdesátiletým životem?  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde..

Prohnilý bezbožný liberalismus (Jaroslav Lhotka, Svědomí 2/2011)

Historie je zdrojem poznání, poučení, i hrdosti. Politika Vatikánu vůči bolševickému Rusku, tak jako proti nacistickému Německu, reprezentovanému papežem Piem XI. , umožnila zřídit vatikánskou komisi "Pro Russia", která koordinovala činnost Vatikánu na SSSR. V r. 1924 bylo v SSSR na svobodě jen 200 katolických kněží, v r. 1936 50 kněží, v r. 1937 zbylo jich 10 a v r. 1938 byli na svobodě 2.

V r. 1930 vystoupil papež Pius XI. veřejně s ostrým projevem proti bolševismu a odsoudil pronásledování Církve v SSSR bolševiky. Jeho encyklika "Divini redemptoris" (O bezbožném komunismu) byla vydána až v r. 1937, dvacet let od bolševické revoluce.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Z archívu Jiřího Wonky (Jiří Wonka, Svědomí 2/2011)

Letos v dubnu to již bylo neuvěřitelných 25 let, co Pavel Wonka se svým bratrem Jiřím vyhlásili kandidaturu nezávislého kandidáta do Sněmovny lidu a národů.

Pavel žádal otisknout svůj program v Krkonošské pravdě. Tento program dostal do rukou zástupce šéfredaktora Jaroslav Volný, který jako první dal do pohybu tu mašinérii, která vedla k smrti Pavla Wonky. Cituji z jeho výpovědi na StB dne 19.6. 1986  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Pryč s nadutostí v politice (František Rozhoň, Svědomí 2/2011)

Před I. světovou válkou bylo Rakousko-Uhersko jednou z nejdemokratičtějších zemí. Přesto kamarila (skrytá skupina osob s vlivem) kolem Franze Josefa I. připravovala nedemokratický podraz na slovanské národy Rakouska, ze kterých se měly stát subjekty spíše folklorní v Němci ovládané Mitteleuropě. Úskok nevyšel, protože starý mocnář zemřel a mladý ho nechtěl.

Pak dlouho procházelo ruským bolševikům tvrzení „nám je dovoleno vše, protože jsme poprvé v dějinách pozvedli meč nikoli z důvodů zotročování a útlaku, ale ve jménu universálních svobod a vymanění z otroctví a způsobilo to mnoho neštěstí.

E. Benešovi prošlo, že tajil zprávy čs. misí v SSSR o poměrech tam panujících. Protože komunisty chválil za války i londýnský rozhlas, mělo to neblahé následky. Lid neuvěřil pravdě zveřejněné za protektorátu, že „bolševický režim nejenom nemilosrdně odstraňuje své politické protivníky… dílem bolševismu je robot, zbavený své lidské hodnoty…“ Podraz na národy Československa byl dovršen po válce, když bolševici odvlékali z Československa naše občany, ale profesionální „ochránci demokracie“ (politici a většina novinářů) se nezastali unášených občanů a rozhodli nekritizovat SSSR. „Ochránci demokracie“ tehdy mlčeli k bezpráví a násilí, k tomu že předkládaná pravda je lží, a tak (podle poslance Oty Hory) klestili cestu novým formám fašismu a nacismu. Jejich vinou moc lidí nakonec podpořilo bolševickou praxi : Zhroutily se zábrany zajišťující, aby orgány moci občanům sloužily a necítily se jejich pány, kteří smí vše. Dost volné ruce měli aktivisté, i když psychologové ví, že lidé rádi řeší své komplexy ponižováním slabších. Soudem i bez něj mohl být potrestán i ten, kdo nic neprovedl.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Arabský "samet" (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2011)

V Tunisu, Egyptě, Libyi, Alžíru, Jordánsku, Sýrii, Jemenu a dokonce i na Bahrejnech se jako na povel lid vzbouřil proti svým vládám. Jako?

Polsko, Německá lidově demokratická republika, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie skoro padesát let spaly, a jako Šípková Růženka políbením prince, se tam koncem osmdesátých let lid probudil.

Jako zázračným proutkem - či na povel elektronického signálu? Lid, který po desetiletí všechno snášel a trpěl, šel najednou do ulic. Zachřestil klíči a vládcové zakopaní ve svých festuňcích, se "zalekli", nechali zbourat všechny ploty, včetně Zdi v Berlíně, a hurá do svobody... a privatizace... Češi pozdě, ale přece jako první tomu začali říkat "sametový podvod". Poznali.

Češi poznali na vlastní kůži, co přinesla tato sametová "svoboda", tj. hlavně zrušení zákonů proti kradení a rozkrádání socialistického a státního majetku. Bez ní nelze krást ani okrádat, tunelovat, či vznešeně řečeno privatizovat.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Sladká nafta (Bohumil Kobliha pro Svědomí 2/2011)

V rámci "sametů" se ne všichni hned pokoří globalistické diktatuře. Viděli jsme to v evropské verzi u Jugoslávců. Ti ovšem svoji odvahu bránit své zatraceně odpykali, a do kůže jim noví kulturtrégři navíc vetřeli vyčerpaný (depleated) uran či plutonium v podobě osvobozovacích bomb. To aby si připamatovávali i na dětech (deformace, leukémie atp.), že musí poslouchat. Dnes je arabskou Jugoslávií Libye.

Arabské "samety" mají ovšem v porovnání s těmi evropskými poněkud jiné zabarvení. Zde jde o zdroje ropy. Ale proč právě Libye? Nařčení, že i v Libyi má "vzbouření lidu" podklad v touze bankéřů světa po naftě, západní propaganda samozřejmě odmítá. Jim naprosto nezištně běží přece o demokracii, svobodu a ochranu lidu. A svá tvrzení podepírají hned halasně vytrubovaným faktem, že přece Libye dodává na trh "jen" 2% (slovy dvě procenta) světové nafty. Je to tak? Ano, je to tak, ale...  Celý text zde...

Kdo plodí teroristy (Jára Meců, Svědomí 2/2011)

Dopisovatel LN v USA Eduard Fleisler v článku z 31. března píše o kamelotce vykřikující hlavní zprávy dne s titulkem „Obamova válka!" Neodpustila si k tomu svůj soukromý komentář ohledně Libye. „Překvapuje mě, že i Obama si začal svou vlastní válku. Nevím co si o tom mám myslet. Na světě je plno grázlů, to na ně budeme taky útočit?" položila kamelotka otázku snad celé ulici. Možné je všecko. Z téhož článku se dovídáme, že senátor Joe Lieberman, který se jako jeden z prvních zasazoval o zřízení bezletové zóny nad Libyí, nedávno dokonce vyzval Bílý dům ke stejnému kroku v případě Sýrie.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Reformovanie (Vladimír Pavlík, Svědomí 2/2011)

Tak toto slovo, ktoré je uvedené v nadpise, je momentálne najpoužívanejším výrazom tých, ktorí ekonomicky a morálne zdevastovali Česko a Slovensko. Vedome a cieľavedome, v spolupráci s cudzou štátnou mocou. Nikdy by mi nebolo napadlo, koľko vlastizradcov a zapredancov sa nájde v týchto dvoch republikách, aká strašná je a musí byť ich nenávisť voči vlastným spoluobčanom - a to len preto, aby sa zvyšoval ich osobný blahobyt prameniaci z ich politických a hospodárskych funkcií. Samozrejme, na úkor či účet nás ostatných.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Když se dva perou, třetí pláče (Jan Kubalčík, Svědomí 2/2011)

Tím, kdo tady pláče, je hlavně konzervatismus. No považte: veřejnosti je servírováno, že jeho reprezentanty jsou takoví lidé, jako president Klaus nebo jako pan Bátora, jehož případné angažmá na Ministerstvu školství bylo katalyzátorem současné mediální přestřelky. Aby se v tom učinilo trošku jasno, je třeba separovat problémy  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Co si Amerika počne s Irákem, s Iránem, s Libyí... (Václav Durych, Svědomí 2/2011)

...a s jinými zeměmi, s nimiž by ráda obchodovala, ráda by je i považovala za své spojence, ale kde stačí jen hrstka fanatiků a krev teče po chodnících. Těch fanatiků snad ani není mnoho, jsou to extrémisté, kterým nezáleží na životě: rádi ho položí za své ne vždy jasné ideály. V otázkách ochrany života před nebezpečím jsme my lidé podobni zvířatům (v dobrém smyslu slova): před každým nebezpečím, které ohrožuje život, instinktivně couváme, bojíme se o něj. Sebevražda v říši zvířat neexistuje. Příčiny lidských sebevražd nehodlám rozebírat. Každá sebevražda je absolutní zlom v životě, kdy již není jiná možnost. Sebevražda v žádném případě není totéž co sebeobětování, a i když vím, že se mnou nebude každý souhlasit, jsem přesvědčený, že sebevražda je pouhé gesto.  Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Nevyletí či nedoletí aneb nastupující zápas světa zcela nového (Bohumil Kobliha pro Svědomí 1/2011)

Když čtu anglické profesionální inženýrské žurnály, zneklidněn pozoruji kolik nových zbraní a co válečné techniky se na Západě konstruuje, vyrábí a staví. Nemohl jsem tedy být osobně příliš překvapen, když jsem porovnával čísla kdo, co a kolik dává na zbrojení. Samozřejmě, každý se může divit, když vidí že čínské náklady na zbrojení jsou desetkrát menší než ty USA. Ovšem tam si můžeme odpomoci přetrvávajícím neinformovaným názorem, že Čína je primitivní a zaostalá. Tímto ale nemůžeme argumentovat o „dobyvačném“ Rusku, když zjistíme, že náklady na zbrojení Ruské federace jsou dokonce sedmnáctkrát nižší, totiž dvacet sedm miliard liber sterlingů, k těm čtyři sta padesáti miliardám liber (720 miliard dolarů) „ochránců míru“, jinak Ameriky. Vzdává se snad pozvolna Ruská federace a Čína Americe? Jako vždy bychom chtěli mít pro situaci realistické vysvětlení.  Celý text zde...

Smutná bída našeho času (Čestmír Hofhanzl pro Svědomí 1/2011)

Když naši dávní předkové slezli za stromu, postačovala jim pudová schémata. Ta dávala rámec a hranice jejich chování. Vrozená schémata umožňovala větší pravděpodobnost přežití a zplození potomstva.

Když náš předek začal používat nástroje, předávat jejich znalosti potomstvu, organizovat život v tlupě, začala vznikat kultura. Výsledkem prvotní kultury bylo i  vytváření společenské hierarchie založené nejen na hrubé síle, ale i na schopnostech. Výhody spojení sil a spolupráce si vynutily intelektuální inovace. Aby se lidské bestie navzájem nepožraly, stalo se nezbytností vytvořit společný hodnotový systém. A platnost takovýchto pravidel mohla zaručit jen vyšší moc - bohové a tabu.  Celý text zde...

Má smysl mluvit o svědomí (conscience) u právníků ? (Kristián Koubek, Svědomí 1/2011)

Časopis Svědomí (conscience) jsem si oblíbil a tak jsem začal do měsíčníku přispívat. Když jsem přemýšlel o uveřejnění mých článků v tomto časopisu, tak jsem si nemohl neuvědomoval jeho podstatu názvu (1, 2). Anglické (ale i francouzské) slovo conscience vzniklo z latinského slova "conscientia". Původně jsem si myslel, že ten název je výstižný pro sebereflexi lidského počínání ve smyslu dobra a zla, kdy člověk je sám sobě svědkem i soudcem. Zjednodušeně řečeno, když člověk koná dobré skutky, tak má z toho dobré svědomí (dobrý pocit), když člověk udělá špatné skutky (vraždy, loupeže, smilstva, cizoložství ale i lest, chamtivost, urážky a další) tak má špatné svědomí (výčitky či špatný pocit).  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Izrael - Egypt pouť do Svaté země 17.-26.10.2010 (Petr Dokládal, Svědomí 1/2011)

Konečně se dostávám k tomu, abych se v duchu a ve vzpomínkách vrátil do míst, která jsou tak drahá všem křesťanům. Do míst, kde před dvěma tisíci lety Bůh vstoupil na tuto zem a kde si každý může uvědomit co to pro něj znamená. Byl jsem ve Svaté zemi již počtvrté. V roce 1993 jsem navštívil svatá místa poprvé s kněžími na kněžské pouti asi 40 kněží spolu s mým vzácným předchůdcem otcem Matoušem, který již ale byl povolán na věčnost. Tenkrát s námi vedle mého bratra byli třeba i otec Kodet, Mikulášek, Holota a další. Hluboce jsem prožíval dotek Boží na všech místech a zvláště si vzpomínám na velkou milost, které se mně dostalo na Hoře Blahoslavenství, kde jsem mohl být hlavním celebrantem. Toto místo mám v obzvláštní úctě a hluboce v srdci. Podruhé jsem byl ve svaté zemi s Orly a spolu s otcem arcibiskupem Otčenáškem v roce 1997 a potřetí pak jsem navštívil svatou zemi s několika podnikateli a zvláště s panem inženýrem Karlem, který je odtud ze Starého Jičína a kterého si velice vážím. To bylo v roce 2002 přibližně v tutéž dobu jako tomu bylo letos.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Jsem jenom ženská (Irena Kopecká, Svědomí 1/2011)

Bylo mi dáno do vínku být ženou. Snad proto se nezajímám o politiku, tu nebetyčnou horu, na jejímž vrcholku je zapíchnut praporek "vysoká politika," ráda přenechám horolezcům k tomu způsobilým. Snad bych měla ještě dodat - k tomu trénovaným , jinak selžou už v prvopočátečním pokusu o zdolání velehory a při pádu zaměstnají často neúměrné množství členů záchranky. Je rovněž zajímavé, že tito netrénovaní hazardéři se v 97% už nikdy výstupu na zmíněnou horu nezúčastní. Oni toho ani nemají zapotřebí, neboť svým pádem si zajistí dlouhou rehabilitaci, během níž se rozhodnou, které místo v podhůří upřednostní.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

"Svedomie" Václava Havla (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2011)

Dostal sa mi do rúk prejav Václava Havla na Letenskej pláni v novembri 1989. Realita nám jednoznačne ukázala, keď porovnáme jeho prejav so súčasnou dobou, že menovaný nemá nielen svedomie, ale chýba mu aj charakter, morálka, ľudskosť, cit, súdnosť, spolupatričnosť, skrátka všetko, čo bolo pri jeho vyklonovaní prezentované ako vzor humanistu a ľudomila.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Slepá cesta vývoje (Jaroslav Lhotka, Svědomí 1/2011)

Každé nové náboženství vytvořilo novou bibli. Biblí komunistů je marxismus. Komunisti tvrdí, že zkažená lidská společnost se dá napravit revolucí, třídním bojem a diktaturou. S každým novým náboženstvím nastoupil koloběh sobectví pro moc a slávu. Falešní proroci neříkají nic pravdivého, dobrého, krásného, ani nábožného. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Jak jsem se mýlil - nikoli v politice (Jindřich Koudelka, Svědomí 1/2011)

Tam se mýlí jiní...

Když "nás humanisty" opustil pan Kocáb, věru, že jsem "nesmútil".

O jeho nástupci "na poli humanitním" jsem věděl jen tolik, že je občasným přispěvatelem do časopisu Te Deum, což pro mne, hlupce a lehkomyslníka, bylo dostatečnou zárukou věrohodnosti. Takže žádné: Důvěřuj, ale prověřuj! O to neuvěřitelnější byl výrok o "žhářích z Vítkova", a tak - tumáš čerte kropáč! Místo Kocába je tu Joch!  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Nejen IT úvaha (Svatopluk Kalužík, Svědomí 1/2011)

O jakou chybu vlastně jde a jak velká chyba v úvaze to je? Pro začátek pár úryvků ze nedávného článku na serveru Novinky.cz:
"Jeden z posledních výzkumů si proto vzal za úkol zjistit, jak dalece umějí děti zacházet s počítači, a jaké jsou jejich počítačové znalosti v poměru s běžnými věcmi, které se v daném věku učí."
"Stále více dětem nedělá problém zapnout počítač a pracovat v nějakém základním programu, co se ale týče například jízdy na kole, jsou jejich výsledky daleko horší."
"Vcelku znepokojivým výsledkem bylo zjištění, že sedm z deseti dětí ve věku dva až pět let hraje počítačové hry, pouze dvě z deseti ale zvládají v témže věku plavat bez pomoci."
"Z dítěte pak možná vyroste odborník přes IT technologie."

Možná, že někdo dokonce řekne: kde je jaká chyba? ... vždyť je to správná úvaha. Chci však prokázat, že to chyba je a to veliká natolik, že stojí za zamyšlení.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Moderní pangermánství - karty vyloženy (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2011)

Kdo se nechá kojit odstřeďákem, jako je např. v Čechách Passau Presse v mutaci M.F.Dnes, může vidět některé zprávy odjinud jako neuvěřitelné a být k vývodům autorů skeptický. Tak se stalo i mně v případě eseje Plán pangermánský - v podstatě zamyšlení o situaci včera a dnes.Chápu, že někteří hleděli a hledí na celek EU s nadějemi a doufali, že se v něm rozvařily všechny mocenské ambice těch větších národů. Věřili, že nastala spravedlnost pro všechny. Ale tak to bohužel není. Nad Evropou stále visí mrak historických ambicí a děti po čase kopírují své rodiče a prarodiče. Nechce se mi tedy ani věřit, že by Čech přítomna nebyl schopen zaznamenat staronové "ctižádosti" potomků Henleinových ordnerů.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Železná mříž roku 2011 - akcionalizace státního podniku Lesy České republiky (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 1/2011)

Přes všechny ideologie i dialektické přemety platí, že historie je matka moudrosti. Vše, co se v našem lidském světě v posledních sto letech odehrálo, tato slova potvrzuje.

Ve dvacátém století spáchal "osvícený lidský rozum" ve jménu lepšího příští několik "-ismů". Fašismus a nacismus ve jménu národa, komunismus ve jménu proletariátu, dělnické třídy, socialismus v zájmu "pracujících", kapitalismus ve své mravně vyprázdněné podobě ve jménu konkurence a vyšší výroby. Ideologové, hlasatelé a kormidelníci všech těchto "-ismů" se přestali učit u historie, ztratili soudnost. Jejich "osvícený rozum" se pokusil popřít lidskou přirozenost a celé dějiny lidské kultury. Zhůvěřile se domnívali, že mohou vše, a myslí si to doposud.  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Unfair politika (František Rozhoň, Svědomí 1/2011)

Něco zdokonalovat je lidské, ale některé změny nesou více škody než užitku. Mění se i lidská společnost, ale ti kteří jí slibovali dosažení masového štěstí, nejednou vybudovali společnost totalitní. Nacismus i bolševický socialismus sliboval masové štěstí, a ač se jejich režimy opíraly o různé doktríny, lze mezi ně položit jisté rovnítko : Destruovaly starší západní omezený politický styl a nahrazovaly ho stylem aktivistickým tak fanaticky a bezohledně, že to dobromyslní lidé nemohli pochopit. Styly, o kterých je tady řeč, vysvětluje např. Noël O’Sullivan v knize Fašismus: Základním prvkem omezeného politického stylu je myšlenka, že poutem společnosti je zákon. Základem společenství v aktivistickém stylu je společný cíl zvaný ideologie – prosazují se např. práva národa, proletariátu, obecně lidská, zvýšení blahobytu či věčná spása.

V omezeném politickém stylu je jasná hranice mezi veřejným a soukromým životem – osud jednotlivce je víceméně jeho záležitostí; v aktivistickém stylu jsou lidé podřízeni autoritě státu.

V omezeném politickém stylu je moc chápána jako zneužitelná a proto se zdůrazňuje nutnost záruk omezujících možnost jejího zneužití. V aktivistickém politickém stylu mocní mohou dost dobře dělat, co chtějí; ignorovat ústavní záruky proti zneužití moci či neuznávat státní hranice jako závazná omezení jejich moci. Může se stát, že instituce vytvořené k udržení omezené vlády poslouží legalizaci politiky brutálního a agresivního aktivistického režimu. Podle O’Sullivana na základě aktivistického stylu vzniklo ve 20. století „cosi, co je třeba z ústavního hlediska chápat jako nejprimitivnější formu politického zřízení, kterou kdy Západ poznal.“  Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 12/2010)

•  Naše doba se do učebnic zapíše výrazným písmem, píše v HN 2.12.10 L. Tajovský. Proč, upřesnil i Jiří Pehe. Moderní státy byly v posledních dekádách globálním kapitálem, pod praporem neoliberalismu, do té míry zprivatizovány, že přestalo být zřejmé, kdy ještě reprezentují veřejné zájmy a kdy jednají coby vykonavatelé zájmů soukromých... vznikl jakýsi „post-demokratický“ model korporativismu, v němž politiku státu do značné míry určují právě mocné soukromé zájmy.

•  Státy ztráty soukromého sektoru převedly na daňové poplatníky v podobě masivního nárůstu státních dluhů... Toto ovšem není příliš stabilní situace. Udržovat jistou stabilitu se v západních zemích daří zejména proto, že zprivatizovaná byla už i demokracie, která - stále více v podobě jakési prázdné politické „reality show“ - vytváří iluzi, že se problémy řeší v zájmu občanů, nikoliv především privilegovaných skupin.

•  Když začala krize v Řecku, tak kdekdo říkal, že ti Řekové jsou líní, žili si nad poměry a proto dobře jim tak. Pak vyšla najevo krize v Irsku, zemi dávané za vzor, jak se to má dělat, jak se stát nemá vměšovat a jak má existovat svoboda podnikání.

•  Irové kupovali další dům, když soused zhodnotil cenu domu o 100 % za 2 roky, oni chtěli totéž. Banky na to kdekomu půjčovaly na cenu, která byla - vzhledem k průměrným výdělkům a síle ekonomiky - totálně mimo.  Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Názor seniora k úsporným opatřením vlády (František Truxa, Svědomí 12/2010)

Současná činnost pravicových manipulátorů postupně destabilizuje nesmyslnými plošnými škrty život převážné části obyvatel. Miliardy, které darovala nejbohatším, nemůže použít na zvýšení sociálního pojištění pro děti, důchodce a nezaměstnané. S tím souvisí slabé ocenění práce lékařů, což souvisí s jejich následnými odchody do ciziny a tím ohrožení zdraví celého národa. Zatímco ve vyspělém světě je všude v různé míře používána progresivní daň, tak vláda zbohatlíků jí po vzoru Ruska odmítá.

Jako zasloužilý senior mám srovnání a návrh. Kdysi po své 2. maturitě na střední zemědělské škole jsem nastoupil do JZD za 600 Kčs měsíčně a pak jsem začal dělat vedoucího farmy za plat 1 100 Kč za měsíc. Na tehdy úpadkové JZD přišel jako předseda úředník z ministerstva zemědělství. Aby mohl zpevnit normy o cca 10 %, tak v něm funkcionářům (včetně sebe) snížil plat o 20 %. Celé vedení VV, které slibovalo nápravu nepříznivé současnosti, musí toto prosadit u celé vlády a u všech ministrů!  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Pokusy budú pokračovať (Vladimír Pavlík, Svědomí 12/2010)

Zločiny na vlastnom národe, ako to začali realizovať českí a slovenskí pravicoví politici, sú len pokračovaním toho, čo začali realizovať už v čase minulom, keď boli koaličnými stranami. Šetriť na zdravotníctve a pritom sa vyhovárať sa na nedostatok financií neobstojí, lebo to, čo zločinci a zlodeji z vysokej politiky rozkradli za posledných dvadsať rokov, alebo cez nimi prijaté zločinecké a zlodejské zákony umožnili rozkradnúť, tak české a slovenské zdravotníctvo by mohlo byť po stránke vybavenia či po stránke platovej na úrovni toho švajčiarskeho. To platí aj pre ostatné odvetvia, pre ktoré taktiež nie sú peniaze.  Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Z Dotazovny a Poradny (Jára Meců, Svědomí 12/2010)

"Volám z Hostašovic! Halóóó,halóóo! Volám Dotazovnu-Poradnu! Halóóóóí"

"Dotazovna Poradna, Korýtko Václav. Proč do toho sluchátka tak řvete, občane!"

"Já že řvu? Já nikdy do sluchátek nevyřvával! Já jsem slušnej člověk, Šlakvástref! Já volám z posvátnýho místa, stal se tu zázrak!"

"Tak mluvte o zázraku, aby ten šlak netrefil Vás. Naší Dotazovnu-Poradnu nemáte co proklínat. My sloužíme celý republice už několik let a poskytujeme rady na všechny možné dotazy. To byste koukal na co všechno se naši lidi, osvobození sametovou revolucí, dotazujou. Držte se slušnosti a uveďte, prosím vaše jméno a příjmení, samozřejmě."

"Pane Korýtko, já jsem mimořádně zdvořilej člověk. Moje příjmení jste nemohl přeslechnout. Šlakvástref, to si musíte pamatovat!"  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Modlitba za Československo (Karel Čapek, Svědomí 12/2010)

...Ó Bože, nechceme pomstu, ale dej nám víru, že naše naděje není marná. V této těžké hodině není místa pro zoufání; co potřebujeme je víra, naděje a vzájemná láska, která nás učiní tisíckrát silnějšími. Žádný národ není malý, když si zachová víru v Tebe a v budoucnost... Amen...  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Obrana Byzance a Třetí Řím (Vlastimil Podracký, Svědomí 12/2010)

V prostředí neznalosti vlastní historie se mohou šířit různé mýty, které obvykle slouží nějaké ideologii, ať už takové nebo onaké. Takovými mýty jsou mimo jiné také představy o středověké Byzanci, která si dovolila vyslat na Velkou Moravu slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, jako o nebezpečné totalitářské velmoci, která se pokoušela „vyrvat“ Moravany a Čechy z náruče blahodárného a svobodomyslného Západu. Zároveň ovšem i v Rusku dnes vzniká nebezpečný mýtus Třetího Říma, prý jakéhosi odkazu Byzance Rusku, jakési pověření Moskvy sledovat linii předchozích dvou Římů, tedy onoho starověkého a potom středověkého, kterým byla právě Byzanc. Pokusím se o Byzanci uvést jen několik základních historických faktů.  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Jak se dělá útlak (František Rozhoň, Svědomí 12/2010)

Člověk neznalý je schopen opakovat chyby svých předků, přejde jedna generace a můžeme mít něco horšího než byla rudá totalita - rozjímal 17. 11. 2010 v louckém kostele opat novoříšského kláštera. Mladým připomněl, co rudá totalita obnášela : Vše bylo pod kontrolou, vše bylo o kádrování, lidé byli rafinovaným způsobem obráni o svobody a ohavně byla pošlapávána jejich důstojnost, kdekdo mohl být ponížen na nejubožejšího otroka.

Nejen opat připomíná, jak se dělá útlak. V Senátu na to téma mluvil Petr Vančura : Období u nás zvané „komunismus“ bylo surovou bolševickou okupací. Bolševismus byl od svého vzniku bezohledným nástrojem uchvácení moci, který se skrýval za ideje komunismu. Nástrojem založeným na nesmlouvavé centralizované hierarchické struktuře moci, odstraňování potenciálních protivníků, mediální manipulaci a klamavé strategii tajných služeb. Podle P. Vančury jsou mutace bolševismu i dnes největším nebezpečím našeho pokusu o demokracii.  Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Přípitek (Svědomí 12/2010)

Blíží se podivuhodný okamžik, v němž si uvědomujeme více než jindy pádící čas, nezadržitelný, nesmiřitelný, který nás nutí hodnotit vykonanou práci a dluhy, které jsme nevyrovnali. Minuty před půlnocí kolem stolu se sklenkami, připravenými k přípitku až hodiny odbijí čas nástupu nového, neznámého roku, nezvykle jihneme. Vzpomínáme na ty, které nám uplynulá léta čas vzal a činíme předsevzetí. Každoročně s pevným přesvědčením, že tentokrát je jistě dodržíme...  Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

V míru a pokoji (Svědomí 12/2010)

Intenzivní, vemlouvavá, všudypřítomná vůně jehličí, ovoce, a čerstvě napečeného cukroví, doprovázená různými symboly čistoty a štědrosti, předzvěst dnů pracovního klidu dosyta naplněných činností, to je to, co vytváří zvláštní atmosféru vánoc, neopakovatelnou a přitom stále tutéž...

V předvečer svátků zarachotí naposledy rolety krámků, cvaknou patentní zámky prodejen, pouliční stánky osiří, kdo nemusí, nezdržuje se mimo domov. Co se nestihlo, už se nedohoní, žádná škoda.  Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Dar Štědrého večera (Svědomí 12/2010)

Byl Štědrý večer, v pokoji to vonělo vánocemi - jehličím, tatínkovým slavnostním doutníkem a maminčiným cukrovím, kamna, teple vydychovala a já si četla knížku, kterou jsem dostala pod stromeček. Za oknem tančily sněhové vločky a les kolem zahrady byl bělostný a čistý jako svědomí poctivého člověka. Na krajinu se snesl velebný klid svátečního večera.

V tom někdo zaťukal na dveře a vstoupila nesměle sousedka, které bylo doma samotné smutno, syn jí zahynul ve válce, manžela měla na léčení. Maminka ji hned přívětivé vítala a nabízela kakao s cukrovím, tatínek chystal křeslo co nejblíže ke kamnům a já jí běžela natrhat cukroví ze stromečku a ukazovala skromné dárky, které jsem dostala. Stará paní viditelně pookřála a potom pronesla s vděčností: `U vás je tak krásně. Podobný Štědrý večer jsem prožila před dávnými lety. `Vyprávějte nám o tom," zaprosila jsem a rodiče se k mé prosbě připojili. A tak stará paní začala vyprávět:  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Jmelí (Svědomí 12/2010)

Téměř každý z nás má o vánočních svátcích v bytě zavěšenou pozlacenou větvičku jmelí jako jen ze symbolů vánoc. Ti, kteří ve víru předvánočních příprav na tenhle symbol zapomněli, pospíchají v Praze na Havelský trh, kde ještě před Štědrým dnem mohou nakoupit alespoň zbytky větviček a s pocitem úlevy je zavěsí nad vánoční tabuli. Ale málokdo z nich dnes asi ví, proč jmelí a proč pozlacené.

Jmelí je rostlinou, která parazituje na svém hostiteli, především dubu. Protože v zimě je dub suchý a jmelí se na něm zelená, primitivní národy považovaly zelené jmelí za místo, do kterého se převtěluje duch stromu.  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Žalm Vánoční (František Dohnal, Svědomí 12/2010)

Ježíšku - Dítě!
Tvůj úsměv tak sladký
a plný je slunného štěstí!
O, dej tomu štěstí
i v srdcích lidských zas zkvésti -
ať není jen v iluzích, v snech!
Ať zjasní se života cesty!  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Nebezpečné počty (Bohumil Kobliha, Svědomí 12/2010)

Rozum přehlušují inzeráty a záplava desinformací nám znesnadňuje orientaci. Jen při pečlivém sledování čísel, faktů a historie se můžeme dobrat toho co se skutečně právě děje. Situace roku 2010, jevy a stav ke dni:

A/ Všechny státy evropské civilizace začínají najednou střemhlav šetřit.

B/ My občané pod daněmi a zvyšováním cen všeho jsme nuceni utahovat opasky, poněvadž nám zatím nic jiného nezbývá, pokud nemůžeme dosadit rozumnou vládu našich věcí či nechceme jít do stávek, revolucí a občanských válek.

Co je v podtextu dění? Odpověď je velmi snadná: Splácení dluhů z půjček, které na nás vlády uvalily. Vládcové si půjčovali na všechno, od zbrojení až po náklady na korupci a na to, aby se nám voličům zalíbili, jak jsou zdatní a jak úspěšně/"dobře" hospodaří.

Občan vidí u souseda každou chvíli nové auto a myslí, že soused je kabrňák, že umí, ale zatím ten soused si na vše půjčuje a žije vůbec na dluh stylem "po nás potopa". Někdy dokonce peníze získává neregulérně. To my zvenku většinou nevidíme, poněvadž dřeme a vyděláváme poctivě a myslíme, že všichni jsou takoví. Podle sebe soudím tebe.

Podobně je to se státy. Vidíme jejich "úspěchy" a nepostřehneme hned, že vše jsou jen Potěmkinovy vesnice. Ani nás v naší důvěřivosti nenapadne, že celý ten "závratný ekonomický úspěch", není dílem jejich chytrých vlád či přepilných občanů. Skutečnost je jiná. Oni si na "úspěchy" a svoji slávu půjčovali a teď musí splácet!  Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 11/2010)

  28. října byli vyznamenáni i vojáci II. odboje (Marie Ljalková-Lastovecká, Emil Boček, Jan Janků, Jan Plovajko) a poúnorová odbojářka Julie Hrušková. Prezident přitom varoval, že ambice „elit" světa směřují ke globální světové vládě rozhodující o nás bez nás; pokud lidé nevstoupí do diskuse, budou brzy postaveni před hotovou věc.

  Některá „zpravodajství" varování nezveřejnila, např. Jan Černý v Metru nebo aktivista Jan Šinágl prezidentova slova o nebezpečí globální vlády přeformulovali na prezidentovu kritiku EU.

  Podle šéfredaktora týdeníku Euro 44/10 se Klaus trefil do začínající žhavé diskuse. Měnová válka, které jsou mimo ČR plná média, může vést k tomu, že nejmocnější státy světa budou řešit své problémy na úkor méně mocných.

  Varoval i 27.10. na ČRo prof. Tomáš Halík: Mocenské karty mají v rukou nejrůznější ekonomické kartely, politici jsou figurkami, kterými nepohybují voliči, ale podnikatelské subjekty.

  Varuje i Petr Hájek v knize „Smrt ve středu“: Člověka není možné znovu stvořit. Je však možné pokusit se stvořené si přivlastnit a využít ke svým záměrům. Vynález s tou děsivou potencí vypadá nevinně, neboť během svého vývoje se skvěle přizpůsobuje měnícím se podmínkám.  Celý text pro Svědomí 11/2010 zde...

Předání ceny "Příběhy bezpráví 2010" Pavlu Wonkovi (Svědomí 11/2010)

Projev Jiřího Wonky při předání ceny

Vážení přátelé,

jsem velmi dojat tím, že příběhu mého bratrovi bylo uděleno toto ocenění. Škoda, že se tohoto dne nedožila jeho maminka, která celá léta musela přihlížet jeho persekuci a naprostému bezpráví. Ona musela nést ten křiž, když se musela dívat do hrobu svého syna, který pouze chtěl, aby komunisté dodržovali i zákony.

Krátce před svou smrtí napsal Pavel Wonka esej o právní kultuře a myslím si, že je to dílo k zamyšlení i dnes. Cituji z díla:

`Největším nebezpečím a úchylkou právní kultury jsou vždy protiprávní a zločinné akce páchané úředními činiteli, které není možné nikomu dokladovat a dokazovat, neboť jsou státní mocí přinejmenším utajovány a trpěny, ne-li konkludentně, či přímo organizovány. Proti těmto akcím si lidské společenství dosud nevytvořilo ani nenašlo obranu.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Byli jsme před Rakouskem, jsme i po něm (Vlastimil Podracký, Svědomí 11/2010)

28. říjen, výročí založení prvního Československého státu nás opět vede k zamyšlení do jaké míry mohlo být staré Rakousko zachováno a zda by to tak bylo lepší. Obvykle se příznivci starého Rakouska opírají o pozdější nedostatečnost čs. státu v obraně a neschopnost samostatně existovat. Mnohdy se ozývá i mylná myšlenka, že by snad staré Rakousko mohlo zabránit nacizmu. Dovolím si k tomuto tématu připomenout některé základní skutečnosti, která shora uvedenou domněnku vyvrací.

Vyjdu ze starého rčení: Státy se udržují myšlenkami, kterými se zrodily. Rakousko‑Uhersko zradilo svoje zakladatelské poslání: bojovat proti Turkům a bránit středoevropský prostor proti německé rozpínavosti. Stará reprezentace státu to neudělala ráda. Musela. Dovolila německým státečkům se sjednotit, spojila se ve světové válce s Tureckem a sjednoceným Německem proti Rusku, svému starému spojenci, a proti Francii, svému kulturnímu vzoru.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Nefalšovaný smútok v čistej detskej duši (Vladimír Pavlík, Svědomí 11/2010)

Deň pred Vianocami som sa ponáhľala do supermarketu dokúpiť darčeky, ktoré som nestihla. Keď som uvidela to množstvo ľudí, prešla ma chuť nakupovať a začala som frflať: "môžem tu čakať večnosť, nič nestihnem, a ešte čo všetko musím vybaviť... Vianoce začínajú byť čím ďalej stresovejšie, keby sa tak dalo celý ten zhon prespať", hovorila som si sama sebe. Nakoniec som sa len predsa prebojovala do oddelenia s hračkami a začala som nadávať na ceny, premýšľajúc, či sa vôbec moje deti budú s týmito hračkami hrať. Ako som tak blúdila popri regáloch, zbadala som asi 6-ročného chlapčeka, ktorý si k sebe túlil jednu bábiku. Mal strašne smutný pohľad, keď ju hladkal po vláskoch. Potom sa otočil k jednej staršej panej  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Nic než národ! (Jaroslav Lhotka, Svědomí 11/2010)

Ušlechtilý, starý český patriotismus, lze shrnout do hesla `Nic než národ". Je li v českém národě něco velikého, pak to je doba obrozenectví, kdy jsme jako národ byli na pokraji zkázy v rámci budování pangermánské říše císařem Josefem II.,svobodným zednářem, kdy český jazyk byl zatlačen do kouta, a přesto nezanikl díky vlastencům jako byl Václav Thám a jemu podobní. Ti stavěli český národ na první místo ve svém životě, na rozdíl od dnešních vládních politiků.

Velikost národa pramení z křesťanských hodnot a jen křesťanství ji může zachovat. Revoluce nic neřeší, nahrazují jednu bídu druhou, vtahují svět do ďábelského kruhu válek, bludného kruhu. My nejsme národem revolucionářů, kde by se dařilo marxismu. Někdo to kdysi vysvětloval tím, že česká krev je příliš zlenivělá a proto se nikdy nedostane do varu. Myslím si, že je to spíše křesťanská rozumnost, o kterou náš národ nemohlo připravit veškeré české bezvěrectví.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Potíže s rozpory (Bohumil Kobliha, Svědomí 11/2010)

Zářijová návštěva papeže Benedikta XVI. v Britanii roku 2010 rozvířila celou škálu diskusí a komentářů. Zde je tedy na místě připomenout, že Britanie je stále převážně protestantská, a hlavou anglikánské církve je napořád královna Elizabeth II. Skalní anglikáni nahlíželi tedy pochopitelně papežovu návštěvu jako konkurenci, ne-li jako podkopávání jejich víry, i když návštěva byla pojata oficiálně jako přijetí hlavy Vatikánského státu. Nevraživost byla také proto, že papež na jaře 2010 otevřel náruč těm anglikánům, kteří nejsou naladěni na canterburské reformy, jako ustavování kněžek a dokonce biskupek. Na dokreslení řekněme, že i můj dobrý anglický přítel Bernard přestoupil z anglikanismu k metodistům. Tak událost nemohla přejít u jinověrců bez kritik.

Nejzávažnější polemika se odehrála mezi nejvyšším obráncem papeže a jeho cesty po UK nyní westminsterským arcibiskupem Vincentem Nicholsem a kritickými akademiky dne 20. září 2010 na televizní stanici BBC2. Diskusi obratně a citlivě moderoval Huw Edwards, zkušený reportér a komentátor. Zajímavé bylo, že hlavní účel návštěvy, totiž blahoslavení kardinála Johna Henry Newmana v Cofton Park v Birminghamu, byl prakticky zastřen, a hovor se stočil na kategorie lidského nazírání, kterým říkáme náboženství a víra..  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Zimní přátelé (Svědomí 11/2010)

Každé roční období má svá oblíbená témata. K těm podzimním, vedle pouštění draků a pálení ohýnků a opékání brambor, patři i loučení s některými druhy ptáků, kteří odlétají do teplých krajin. Provázíme je s trochou nostalgie a s notnou dávkou obdivu k tomu sisyfovskému výkonu, pří němž navíc musí čelit tolika nástrahám a nebezpečenstvím. Nic proti tomu, cestování je to věru nebezpečné a úctyhodné, stejně jako si zaslouží uznání, že se k nám za rok opět vrátí, často - jako v případě čápů - přesně do stejného hnízda, z něhož vyvedli mladé. Nicméně si myslím, že se dopouštíme jisté netaktnosti, abych to vyjádřila co nejšetrněji. Zapomínáme totiž na ty věrné, na ty, co zůstávají s námi.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Ve stínu solárních panelů aneb o hospodaření státu (Vlastimil Podracký, Svědomí 11/2010)

Nedaří a nedaří se státu hájit svoje občany, aby na jejich úkor nevítězily v kauzách velké mezinárodní společnosti, aby se veřejné prostředky neztrácely v kapsách velkých i malých spekulantů. Každá nová politická reprezentace slibuje, že s tím něco udělá, ale prostě nemůže, nemůže a nemůže, přitom si nemyslím, že vždy jen nechce. Ale proč proboha zvítězí vždy nějací zahraniční aktivisté nebo domácí podvodníci, proč vždy náš stát prohraje všechny kauzy? Sluneční panely jsou jen vrcholkem ledovce. Byla tu kauza dálnice do Ostravy, zapálených nelegálních skládek německého odpadu, televize Nova a další. Vše skončilo do ztracena na úkor občanů. Domnívám se, že příčina je systémová, neustálé stěžování na špatné lidi asi nepomůže. Situaci nazývám: krizi svěřenectví, tedy stav, kdy svěřený majetek je špatně spravován, vlastníci jsou znevýhodňováni lidmi, kterým byl svěřen do správy.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Dva státní svátky v zemi lhostejných (Jára Meců, Svědomí 11/2010)

Postůjme aspoň na chvílí v zemi lhostejných. Zastavme se u dvou velkých státních svátků našeho národa, u dne vzniku samostatné ČSR 28. října 1918 a Dne boje za svobodu a demokracii (1939,1989) - 17. listopadu, které jsme vzpomenuli ve čtvrtek 28. října a ve středu 17. listopadu. Zajisté by přišlo k užitku i k ozdravění společnosti si u těch historických milníků nalít čistého vína a k mnoha jiným potřebným otázkám položit otázku základní. Ke kolika lidem v České republice tato slavná výročí promlouvají? Kolik lidí naslouchá hlasům z našich dějin? Hlasům lidí, kteří žili, měli odvahu bojovat i umírat pro nejsvětlejší myšlenky občanských práv, pro ideály lidství a svobody. Pro ně ta slova nebyla frází. Co znamenají dnes tato slova, tyto dva státní svátky pro bývalé Čechoslováky a mladou generaci? Obávám se, že mnoha lidem v této zemi jejich vlastní historické dějinné události neříkají vůbec nic. Žijí jen dneškem. Bez dějin a troufám si říci že i bez budoucnosti.  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Libor Knězek (Svědomí 11/2010)

Frenštátský rodák PhDr. Libor Knězek, CSc. se narodil 13. července 1929. Vystudoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kandidátskou práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV. Téměř půl století působil jako literární historik a kritik v Bratislavě. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu uměleckých tradic beskydského kraje. Libor Knězek vydal knižně „čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny" Krajina černá lesem (1998) a podobnou publikaci o spisovatelově bratru Josefu Strnadlovi Shledání s krajem (1999).  Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Morální dilema (Bohumil Kobliha, Svědomí 10-11/2010)

Výchova a směr ke společenskému chování bývala v naší civilizaci daná učením Ježíše Nazaretského jak zakódováno Biblí. Vládcové, císaři a králové poznali užitečnost společenského propojení jejím působením. Kdo se "nepropojil", byl kacířem nebo při nejmenším nevychovanec, jindy vyvrhelem či psancem. Vzdělávání moudře směřovalo k ulehčení cesty životem. To bývalo.

Jenomže pak přišli mazaní, kteří odhalili, že centrální/státní výchova může být použita nejen pro manipulaci občanů a snadnější řízení států, ale i pro výdělečné/ziskuchtivé a jiné dravčí účely. Výchova v rodině a přirozené cítění a dřívější společenské instinkty byly zlehčeny.

V třicátých letech přišla tzv. Frankfurtská filosofická škola. Její tvůrci vymysleli nové cesty. Jejich učení se rozvinulo v USA po druhé světové válce a doporučilo "osvobození" od staré morálky a zejména v oblasti sexu (viz Patrick J.Buhanan: The Death of the West, či B.Kobliha Konec věku příběhů, díl 4, kapitola Muž a žena). 

Všechno ze začátku vypadalo ohromně. Ve školách byla zaváděna sexuální výchova od stále nejnižších postupných ročníků a vyrojil se zástup nových tzv. svobodomyslných pokrokových "vychovatelů". Stud a přirozený ostych mezi chlapci a děvčaty byl odstraněn. Sexuální nutkání/svody byly učiněny normou.  Celý text pro Svědomí 10-11/2010 zde...

Listopad a PR (František Rozhoň, Svědomí 11/2010)

Winston Churchill v roce 1922 charakterizoval své století jako „hrozný" věk, v němž věci spějí pouze k horšímu. Za pravdu mu dával od listopadu 1917 bolševický způsob vlády, od roku 1922 i italský fašismus. Bylo by asi nošením dříví do lesa připomínat, jak dobře tyto režimy zvládaly práci s veřejností, dnes známou jako PR. Za pravdu Churchillovi dal i listopad 1932, kdy v Německu nacisté vyhráli volby. I NSDAP zvítězila zásluhou práce s veřejností...

Mussolini, Hitler nepřežili rok 1945, zato posílil bolševický svět. Jan Masaryk v té době dokázal říci nahlas, že bolševismus není ani tak o ideologii, jako o taktice - skládá se z deseti procent ideologie a devadesáti procent taktiky. Jeho PR je tak dobrá, že dokáže využít hesel proti imperialismu k odvrácení pozornosti od vlastního imperialismu. Slibů o beztřídní společnosti ke vzniku nové privilegované třídy, nové aristokracie se všemi znaky zbohatlíků. V bolševicích přitom není špetka pokory, lítosti, porozumění pro člověka. Od Listopadu 1989 se mění nejen bývalý bolševický svět. Už není třeba být užitečný, důležité je být úspěšný.  Celý text pro Svědomí 11/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 10/2010)

  Brněnský primátor Onderka (ČSSD) slavnostně odhalil na náměstí Svobody nové hodiny. Ty symbolizují nesmyslnou rozmařilost věrchušky v čase řečí o nutnosti úspor. „Hodiny“ stály 12 milionů a nelze z nich poznat, kolik je hodin.

  „Hodinám“ ČSSD konkuruje ODS „volebním programem“, ze kterého nešlo poznat, co udělá ODS u moci. ODS v programu hlásala „daně ponecháme na současné úrovni." Po volbách cukla: „Nebudeme zvyšovat přímé daně." Programové prohlášeni vlády už jen slibuje „minimalizovat dopady reformy na nejzranitelnější skupiny obyvatel". V září premiér Nečas navrhl zvýšit dolní sazbu DPH o 60 až 70 %, což postihne především ty sociálně nejslabší.

  Opět změnil názor ministr zdravotnictví Heger (TOP 09). Nejprve chtěl, aby obyčejné plomby byly dál hrazeny ze zdravotního pojištění, pak odsouhlasil stomatologům opak. Hokynaří, místo aby zveřejnil aspoň náznaky zdravotních standardů, abychom věděli, co bude odsouzeno ke zpoplatnění.  Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Ta naše justice česká (Kristian Koubek)

Začneme písničkou:
"Ta naše justice česká,
ta je tak tuze hezká“.
Předvoláme, vyšetříme
oznámíme, odsoudíme.
Podjatí advokáti
leští soudní lavice
aby pomatené rozsudky
mohla tak vynésti
komunistická
zločinná justice.
  Celý text ze Svědomí 9-10/2010 zde...

K diskusi o rovnítku mezi fašismem, nacismem a komunismem (František Truxa, Svědomí 10/2010)

Demokracie je diskuse a proto ji rád podstoupím s p. Dr Malým na uvedené téma. Jsem vděčen za objektivitu p. Dr. Malého k mému článku "Názory seniora k výsledkům voleb mládeže", kde s většinou mých názorů souhlasí, ale zcela odmítá souhlasit s názorem, že mezi fašismus a komunismus nelze dávat rovnítko. V závěru autor nesouhlasí ani s tím, že bez nezměrných obětí lidu tehdejšího Sovětského svazu by byl náš národ zlikvidován.

Úvodem poznatek z vlastní zkušenosti. Mně bylo v roce 1945 sedm let a od rodičů vím, že bez osobní záruky za celou obec bývalým legionářem a tehdejším starostou by byl otec po mučivém výslechu likvidován a bratr, já a matka bychom se octli v koncentračním táboře s tím, že návrat je nežádoucí. V době heydrichiády otcem lajdácky opomenutá pistole po dědovi s třemi náboji k takovému ortelu stačila. A nemohl by s ní hlídat i hájit v květnu roku 1945 zajaté příslušníky Wehrmachtu.  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Ani já se nestačím divit (Irena Kopecká, Svědomí 10/2010)

Omlouvám se svému příteli, novináři, spisovateli a vedoucímu Místecké Violy ve Frýdku Místku Honzovi Kukuczkovi, že jsem si tak trochu vypůjčila název jeho úvodníku z mezinárodního časopisu Svědomí. A že těch úvodníků s názvem: "Nestačím se divit" napsal už hezkou řádku, jistě jich bude kolem osmdesáti. Vida, a pořád se má čemu divit. Tak proč se divím já, že se taky občas něčemu divím? Vezměte si takové slovo chodník. Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Česká masarykovská bublina (František Rozhoň, Svědomí 10/2010)

Bublina je dnes slovo časté a v rámci „politické korektnosti“ zakrývá, že to co bylo globalizované společnosti dlouho předkládáno jako fakt, neodpovídá katastrofální skutečnosti. Své bubliny má i Česko, například když se představuje jako dobrý žák „tatíčka Masaryka“ a jeho syna, ale realita je nejednou v příkrém rozporu se známými názory obou Masaryků.

Masaryk otec je dnes spojován se vznikem Československa a slovy Washingtonské deklarace „věříme v demokracii, demokracie je vítězná, na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno.“ Originální masarykovský text však „věříme v demokracii“ spojil s „věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší“. Tak to tehdy bylo v USA zvykem - už Benjamin Franklin říkal, že demokracie je, když dva vlci a jehně hlasují o tom, co bude k obědu, a svoboda je, když po zuby ozbrojené jehně kontestuje výsledek tohoto hlasování. TGM pomáhal bourat Rakousko-Uhersko na podporu svobody, neb habsburská federace se chovala jako „taková akciová společnost, kde si hlavní akcionář dělal, co chtěl na účet těch malých.“ TGM tak pomáhal rozvracet stát na tehdejší dobu demokratický, a za to se dnes dává nálepka extremisty.  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Konzervativní otazníky (Vlastimil Podracký, Svědomí 10/2010)

Dříve než začne diskuse o konzervatismu na politické scéně, je nutno jej definovat. Protože se jedná o politiku, musí mít konzervativci poslání. Dovolím si jen stručně základní konzervativní poslání definovat podle známého Burkova rčení, které osobně nazývám věta o kontinuitě (o nadčasovém poslání lidské společnosti): "Společnost je vskutku kontraktem... stává se partnerstvím nejen mezi živými, ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozenými."  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Zářijové slunce (Svědomí 10/2010)

Přes nevlídnou mediální přípravu proběhla pro Angličany kontroverzní návštěva papeže Benedikta XVI. klidně. Samozřejmě mimo obligátní zabásnutí šesti Afričanů "teroristů", podezřelých z přípravy atentátu na hlavu Vatikánského státu (jak návštěvu Britové nahlíželi). "Teroristé" byli ale po několika dnech puštěni. Šlo zřejmě jen o cvičení v ostražitosti a bdělosti dozorčích orgánů, jak je v kraji zvykem. Také protesty atheistů, homosexuálů, přátel prezervativů a neobvyklých sexuálních praktik neměly velkou odezvu.

Neklidné, často záludné počasí Britských ostrovů, od příjezdu ve čtvrtek 16.září až po odlet v neděli 19.září 2010 si vzalo na chvíli dovolenou. Ve Skotsku při čtvrtečním průvodu slavnostní náladu se sluníčkem podtrhla účast kutálek i školních souborů údajně s tisícovkou dudáků. Ti samozřejmě s mečivým pištěním nemohou při žádné slávě ve Skotsku chybět. Ať prší či chumelí, dodávají vždy trochu rozjaru ne-li veselí. I když nebylo prodáno na slavnostní mši na stadionu v Glasgow všech osmdesát tisíc vstupenek, sedmdesátitisícová návštěva potvrdila, že ve Skotsku je 17 % obyvatel katolíků, oproti anglickým 2 %. Myslím, že pohodu všech účastníků mše na stadionu pokazil jen odjezd Benedikta XVI. ve zcela zbytečném obrněném "pope-mobilu", okolo kterého klusalo družstvo ochranky tajné policie. Otevírání a zavírání okének působilo tristním dojmem. Nač ten strach!?  Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Bylo nebylo? Byl, nebyl? (Jára Meců, Svědomí 10/2010)

Konečně to přišlo! Neuvěřitelné! I u nás v Kocourkově jme se dočkali! Senát po mnoha letech čekání schválil návrh na uznání protikomunistického odboje. Ostudně opožděně, ale přece.

Je pravděpodobné, že tato zásadní zpráva jako předloha projde i Poslaneckou sněmovnou. Že opravdu dojde k morálnímu ocenění freedomfighter - bojovníků svobody a statečných postojů politických vězňů. To, že českým parlamentem bylo doposud přijato pouze mlhavé prohlášení o totalitě, která porušovala lidská práva, bylo jen sametovou přikrývkou minulosti. Rehabilitační soud sice zrušil rozsudky komunistických státních soudů, ale v mnoha případech ponechal "dodatkový trest za činy, které údajně nesouvisely s politickým nesouhlasem. Pitvorným šklebem a přesmutným faktem zůstává, že na základě těchto "dodatkových trestů" nebyly plně rehabilitovány i některé popravené oběti komunismu.

K radosti mnoha bývalých i současných soudruhů, byl těmto padlým bojovníkům svobody nějaký ten "zločinecký škraloup", zločinecký úmysl připravený estébáky ponechán až do hrobu! Mnoho různých názorů se k této otázce rozeznělo v médiích. "Máme-li málo důkazů o odporu proti totalitě, je to jen na vás, literáti, historici a politologové. Za to vás platíme, abyste ty zapomenuté statečné našli." A vyprávěli o nich dál.  Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Zápas o přežití národa (Jaroslav Lhotka, Svědomí 10/2010)

Po pádu železné opony se setkáváme s novým uspořádáním Evropy po způsobu evropanství náboženského heretika Tomáše Campanelly (1568‑1639) v jeho díle Sluneční stát (Vydal Jan Laichter, Praha, 1934). Na jeho myšlenkách stojí dnešní program světovlády zřízením univerzální monarchie na čele s politickou a zároveň náboženskou hlavou, s univerzálním náboženstvím pro všechny. Tento proces odnárodňování Evropy je dlouhodobě připravován. V r.1970 prohlásil Edmond Rotschild z bankéřské židovské rodiny, že struktura, která překáží sjednocení, je národ. V r.1973 velmistr Velké francouzské zednářské lože řekl, že se pracuje na zřízení univerzální republiky prostřednictvím Evropy. Důležitý krok pak nastal v r.1991 podepsáním Maastrichtské smlouvy, nahrazující původní EHS, založené v Římě, širším uspořádáním Evropy ‑ Evropskou unií.  Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

O smysluplnosti dějin (Jaroslav Lhotka, Svědomí 10/2010)

1.světová válka a bolševická revoluce byly připraveny mnohem dříve. Staly se předehrou k dalším tragediím a masakrům.Když pak přišel na scénu národní socialismus v Německu a fašismus v Itálii, jejich mecenáši stáli v pozadí, aby nebyli čitelní. Dnes se ví,že to byli příslušníci zednářských lóží nejvyššího svěcení. Když umíraly z vůle mezinárodních mocných zločinců miliony lidí, nemohla zvrátit satanskou mašinérii zla v Rusku hrstka odhodlaných legionářů, přestože měli vlastní drzost neuposlechnout příkazy prof. Masaryka z ČNR, aby si to vyřídili s bolševiky Lenina a Trockého po svém. Proto museli být po návratu do vlasti potrestáni pro výstrahu,jako generál Radola Gajda, s nímž se to vleklo až do jeho smrti. Někteří raději odešli předčasně z armády (Ot. Husák, Č. Gibiš), zhnuseni hradní politikou, jiným byl zaražen v armádě další postup (V. Petřík). Tragedií Ruska bylo, že počátek trojčení bolševiků v Petrohradě, vydávaný za začátek VŘSR, přijaly za své střední vrstvy a studenti v idealizovaném pojetí.  Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Plán Pangermánský (Bohumil Kobliha, Svědomí 10/2010)

Zdenek Mastník býval redaktorem české sekce BBC. Vedle toho se zabýval bohemistikou. Shromažďoval a distribuoval písemnosti naší země se týkající vlastní firmou Interpress Ltd. v Londýně. Byl výraznou, svéráznou a všestranně zajímavou postavou čs. exilu vůbec.

Jednou dávno mi při přátelském posezení dal do ruky dvojsložku se slovy: "Vy to jistě budete moci jednou použít."

Dárek byl autentický dokument/originál, mapka o německých imperialistických plánech pro Evropu, jak se během První světové války jevily a na co naši národní vůdcové Spojence výrazně upozorňovali. Dokument vydali v Paříži (18, Rue Bonaparte) za Českou národní radu (Conseil National de Pays Tcheques) pravděpodobně někdy v roce 1917 (dokument není datován). Podepsáni jsou jako zástupci Rady T.G.Masaryk, Milan Štefanik, J.Durich a E.Beneš. Protože osobnost J.Duricha byla pozdějším vývojem "zasunuta", připomeňme, že on byl skutečným zahraničním vyslancem domácího českého národního odboje (Karel Kramář a spol.) proti Rakousku.

Dokument ve své grafické části podtrhuje a ve francouzštině dokládá jaké plány Německa skutečně byly. Mapka je nazvána "Le Plan Pangermanique" Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Kořeny korupce české postkomunistické demokratury (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 10/2010)

V samém základu, u počátku „nejlepšího ze světových řádů", byla spolu s násilím korupce i demoralizace přítomna. Ten, kdo plnil, co strana žádala, měl v počátečních revolučních letech zajištěnou potravu a větší naději na přežití. Nic nemohlo lépe demoralizovat vykonavatele vůle Strany, než hanebnosti, které z její vůle konali. Z korupce a demoralizace vytvořila Strana a její „rukovoditelé" sofistikovaný systém, kterým aparát vlastního „stranického stroje" ovládali. Podobně řídili i masu většinového plebsu - nás, otroky jejich dokonale „humánního" způsobu vlády lidu a pro lid.

Strojníci řídili obludný společenský stroj podle zásad lidských slabostí a nectností. „Předvoj pracující inteligence" pochopil výhody a prospěch, které mu podíl na fungování a zdokonalování technologie „ společenské výroby" přináší. Rozvíjeli podlosti a padoušství, na kterých byl celý ten „humánní" systém postaven. Zvykal si i plebs. Nejdříve se přikrčil, aby nebyl vidět a neprovokoval. Rychle zapomínal, co znamená čest, jednání dříve označované za slušné, morální. Pojem „iniciativa" se stal synonymem něčeho špatného. Společenským územ se stalo, že jedinec, který jednal otevřeně, nezištně, byl považován za hlupáka, častěji za nebezpečného „kverulanta". Téměř století záměrně a systematicky ničili morální a intelektuální elitu. Všude, kde se komunisté dostali k moci, snížili hranici povědomí a zábran - nepsaných zákonů o tom, co se nedělá - téměř k nicotě.  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Na zamyslenie (Vladimír Pavlík, Svědomí 10/2010)

...Žijeme v neustálom strese a napätí. Nikto z nás si nie je istý zajtrajškom. Niekde sa stala chyba - veľká chyba, ktorej náprava bude trvať dlho. Ochorel nám svet a my v snahe uplatniť sa, sme ochoreli s ním! Socializmus nebol dobrý, ale takáto demokracia nie je o nič lepšia. Možno až nástup duševných chorôb, depresií, samovrážd, naštartuje proces triedenia, ktorý nás položí na kolená, keď to už prestaneme zvládať. Máme dosť slobody tohto typu, slobody, ktorá so slobodou nemá nič spoločného. Slobody, ktorú si nedokážeme užívať, pretože je viac proti nám ako pre nás. Je tak oklieštená zákonmi a zároveň otvorená neprávosti, zločinu, podvodom, že jej existencia nám pripadá ako aura. Kdesi je, no nevidíme ju. Je mimo nás.

Nuž a záverom? Nechýba nám už tá reklama, ktorá nás v tej západnej dedine tak ohúrila. Nechýba nám ani západ, o ktorého ideách sme toľko snívali. Nechýbajú nám ani kuracie zadky, čo sme hádzali psom... Chýba nám len jedno: chceme ešte stretnúť človeka - priateľa. Chceme sa ráno prebudiť a celým srdcom sa tešiť novému dňu. Chceme sa stretnúť s kamarátmi, ktorých prvá otázka nebude smerovať k materiálnym veciam, ale nás potľapkajú po pleciach a povedia: ako sa máte? Ako žijete? Nepôjdeme si sadnúť? Kamarátov, ktorých v polovici debaty nevyruší zvonenie mobilu a budú musieť odísť. `Viete, tento telefonát bol tak dôležitý, že ak by som to nezobral, mohlo by ma to stáť prácu."

Ovládol nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenné životy. To je fakt a skutočná realita tohto novodobého a pokazeného sveta. Nehovorím o Novembri, ten prísť musel, ale o tom, čo všetko sem s Novembrom vkĺzlo. Dokedy bude človek hľadať svoje miesto?  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Byl jednou jeden král (Jiří Herzinger, Svědomí 10/2010)

Byl jednou jeden král...

a celý svět ho znal,

vždyť býval mnohde hostem.

Žil v hradu na kopci,

obklopen poradci ‑ ti byli jeho mostem.

Ten most byl padací,

řetězy z nadací,

a nad ním katedrála.

S těmi tam v podhradí

ten král se neradí ‑

zač by ta rada stála.

Poradci stačí mu

ke chlebu dennímu,

ti na srdci mu leží.

Král jinak dobrý je,

s přáteli popije

a zbrojnoši ho střeží.  Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 9/2010)

  Volby jsou základem demokracie a o té není radno mluvit špatně. Přesto J. Leschtina v HN hodnotí volby jako „svátky tlachu“. Tlachali a neplní: TOPka že se sníží počet funkcionářů Poslanecké sněmovny, ODSka že se nezvýší daně, Věci veřejné že se neumažou od „dinosaurů“. Ti poslední za nepřijatelného označili M. Kalouska a přiklepli mu nejdůležitější ministerstvo - finance.  Celý text pro Svědomí 9/2010 zde...

Těžký život levicových apologetů (Vlastimil Podracký, Svědomí 9/2010)

V deníku Právo 3.7.2010 napsal profesor Václav Bělohradský článek reflektující volby: Pět poučení z květnových voleb. Vybral jsem si tento článek, protože Bělohradského názory bývají jasně definovány a dá se s nimi polemizovat a také proto, že nás čekají podzimní volby a volební téma je zapotřebí neopustit. Bělohradský má obvykle mnoho ponaučení, která často dobře charakterizují skutečnost. Kritizovat a odhalovat skutečnosti ovšem mnoho neznamená. U levice se projevuje v posledních desítkách let zcela jasná ideová bezradnost, a tento článek není výjimkou. Pan profesor nevybočil ze svého levicového smýšlení, v rámci kterého věci analyzuje, bohužel, jako vždy, aniž by měl nějaký výstup, nějaké řešení.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

K výročí okupace počínající v roce 1968 (Jaroslav Cabal, Svědomí 9/2010)

Když můj stařeček ráno vycházel někdy počátkem šedesátých let ze svého výměnku na náš prostorný dvůr, málokdy opomněl uvítat den protáhnutím upracovaného těla a slovy "k...y komunisti". Vůbec jsem ve svých deseti letech nechápal, proč takto hrubě tituluje "nejspravedlnější ze všech spravedlivých" politických režimů v tehdejším světě právě on, který pocházel z těch nejchudších poměrů (byl však velmi šikovný a pracovitý, za První republiky vydělal na Zakarpatské Ukrajině na pozemky, na kterých do té doby hospodařil). Ideologická mašinérie ovládala všechny sdělovací prostředky, zcela a jednobarevně plnila školní osnovy, a tak se nám dětem tehdejší svět jevil jako těžký střet "spravedlivé" moci pracujících s mocí krvežíznivé hydry číhající na každou příležitost k válce za blízkou západní hranicí a formovala tak náš pohled na světové dění.

Rodiče před námi hovořili otevřeněji jen ve velmi vzácných momentech, protože se pro zkušenost ze svého okolí báli dětské výřečnosti a problémů, které by pak nastaly pro celou rodinu a zejména pro naši budoucnost.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Od Masaryka ke Švehlovi (Jaroslav Lhotka, Svědomí 9/2010)

Mírovou smlouvou v Paříži r. 1919 jsme byli povinní zaplatit vítězným mocnostem 3/4 miliardy franků ve zlatě jako náhradu za osvobození, vzíti na sebe asi 1/3 předválečného rakouského a uherského dluhu (ten dělal v červnu 1920 19,3 miliardy korun), náhrada za uznané válečné půjčky ve výši 4,5 miliardy, jak uvádí historik Josef Pekař. Jinak bychom nebyli uznáni vítěznými mocnostmi jako nově vzniklý stát - Československá republika. Proto tolik chudoby.

Když se připravovala v r. 1919 ústava, Švehla jako člen ústavního výboru postavil se proti vybavení prezidenta Masaryka rozsáhlými pravomocemi. Masaryk reagoval příkře a rozhodně: "Tož to ne!"  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Ještě o Milanu Paumerovi (František Rozhoň, Svědomí 9/2010)

Po druhém odboji musel přijít třetí. Mohla za to mimo jiné slova J. F. Dullese k E. Benešovi „nespoléhejte moc na nějakou výraznou americkou účast v poválečné reorganizaci Evropy.“ Dulles tehdy v červenci 1942 dodal „v Americe není moc idealismus a Spojené státy budou pevně stát jedině tam, kde mají své vlastní přímočaré zájmy.“ Rok poté naléhal prezident Roosewelt na E. Beneše, aby vyšel vstříc Sovětům a spolupracoval s nimi“. Tak i politici USA přispěli k tomu, že Československo sametově vklouzlo do sovětského bloku.

Poválečná „politická korektnost“ nedovolila připomínat, že kdo včera byl osvoboditelem, může dnes mít tvář populistického autoritáře. Jen málo lidí si včas uvědomilo, že se chystá únorové nekrvavé převzetí moci a po něm krveprolévání. K němu zaujali postoj i Milan Paumer s bratry Mašíny.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Za to ucho zázrak (Ladislav Muška, Svědomí 9/2010)

Tak je to se vším. Když vám přestane téct teplá voda, taky to trvá nějakou dobu, než zjistíte příčinu. To samé se děje v případě, když se náhle vaše tělo nechová, jak se chovalo dřív a jak by se chovat mělo. Já jsem například začal hluchnout nebo spíš nedoslýchat, to zní líp. Už si toho všimli i známí. Snažil jsem se to omlouvat tím, že v jistých chvílích ve mně probíhají duševní pochody a jsem na ně soustředěn natolik, že nevnímám nic jiného. Podle toho se i tvářím, aby každý viděl, že na rozdíl od turistických pochodů duševně pochoduji velice často a dokonce při tom někdy duševně dupu, takže jak potom můžu slyšet, že mi něco říkáte.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Časy se mění (Jára Meců, Svědomí 9/2010)

Časy se mění -co bylo není. V našich dějinách se časy měnily jako špinavé prádlo. Nové prádlo v nových barvách bylo vždy to nejčistší. Jednou ho vyvěšovali nacisté, jindy komunisté a vždy se svým zaručeně nejčistším politickým prádlem oháněly jednotlivé politické partaje. Časy se měnily v každé generaci a mnohdy občan nikdy nevěděl, v jaké ulici se probudí zítra. To třeba ulici Masarykovou přepsali na Gobbelsovou, aby za pár let nacistu ministra Goebbelse přepsali na ulici Stalinovou. Když Josefa Visarionoviče v Moskvě prohlásili za kreténa a nejvyššího zločince, občan, který se nikdy nikam nestěhoval, rázem žil na ulici Karla Marxe. A tak jak se kvapem měnil čas, měnily se i charaktery lidí a jejich osudy. Takové bylo dvacáté století. Prý století vzdělanosti, kvetoucího rozumu a pokroku. Ten pokrok měl mnoho obludných podob.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

O židovskom farizejstve (Vladimír Pavlík, Svědomí 9/2010)

S neuveriteľným odporom a pohŕdaním sledujem správanie niektorých profesionálnych plačkov zo židovských náboženských obcí na Slovensku pri presadzovaní len toho ich jediného židovského utrpenia, len tej ich jedinej pravdy... Neuveriteľný cynizmus, podlosť, zbabelosť a malosť preukázalo vedenie židovských náboženských obcí aj voči svojmu, dnes už nebohému spoluobčanovi Jurajovi Fischerovi, Rytierovi Čestnej Légie, patriace medzi najvyššie francúzske vyznamenania. Mal veľmi ťažký a pohnutý život. Do jeho osudu, ako aj do osudu celej jeho rodiny, najskôr kruto zasiahla 2. svetová vojna. On sám sa pred koncentračným táborom zachránil útekom do zahraničia, kde so zbraňou v ruke bojoval proti fašizmu a nacizmu v radoch čsl. Zahraničného odboja od 1. apríla 1940 do 5. mája 1945. Jeho brat Tomáš Fischer bol 13. júna 1944 popravený v Osvienčime, jeho otec zomrel počas transportu do koncentračného tábora. Žiaľ, ani koniec vojny pre neho neznamenal vytúženú slobodu.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Jaká roztomilá válka - What a lovely war (Bohumil Kobliha, Svědomí 9/2010)

Jestliže se hodil hořejší sarkastický popis/nadpis Angličanům pro První světovou válku, nám nemůže nepasovat pro to čeho se dopouštějí na sobě i jiných na Středním/Předním východě dnes. Válka tam není dobrá pro nikoho, leč samozřejmě pro miliardářské zbrojaře. Je to dokonce tak špatné, že velení britských jednotek v Afganistanu bylo Britanií předáno koncem června 2010 pod US štáb! Kde je válečná ofenziva proti Talibánu vytrubovaná v polovině února letošního roku, kterou měla vést vojska Jejího Veličenstva královny Elizabeth II.? Rozplynula se v prachu pouště a oparu domýšlivosti... Vládcové kteří ničemu nerozumí, by alespoň měli naslouchat svým rozumnějším  generálům, kteří vidí zakrvácení svých jednotek.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Václav Malý, osobnost listopadu 1989, může být novým biskupem (Kamil Dubský, Svědomí 9/2010)

Vatikán sice teprve vybírá nástupce Dominika Duky na postu biskupa královéhradecké diecéze, ale mnozí východočeští duchovní už mají o svých favoritech jasno. Jedním z nich je pražský světící (pomocný) biskup Václav Malý. Farář Bohumil Šitavanc z Brandýsa nad Orlicí dokonce zaslal papeži dopis, ve kterém se přimlouvá za jmenování Malého do této funkce.  Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Nestačím se divit ! (83) (Jan Kukuczka, Svědomí 8/2010)

Jak jste měli možnost poznat z mých dosavadních úvah, velmi rád poslouchám lidi jak reagují na dnešní poměry ve společnosti. Jsou totiž takovým lakmusovým papírkem nálady ve společnosti. Někdy bych nemusel ani číst noviny, poslouchat rozhlas, či sledovat Moravcovy nedělní hosty z televizní obrazovky.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Konzervativní odpovědi (Jan Kubalčík, Svědomí 8/2010)

Rád bych napsal další díl nekonečného seriálu polemik mezi mnou a kolegou Podrackým (dále jen Autor). Tentokrát hodlám oponovat dvěma tezím v textu "Konzervativní otazníky", který mimo jiné vyšel na Neviditelném psu 15. července 2010. Nechci se věnovat článku jako celku. Mnohé z toho, co je v něm uvedeno, se totiž kryje s jiným Autorovým textem, který spolu s mojí reakcí vyjde během pár dní v měsíčníku Konzervativní listy.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Krize - urychlovač času (Jindřich Koudelka, Svědomí 5-8/2010)

Finanční zemětřesení s epicentrem v Americe zatřáslo nejen Amerikou, ale i „zbytkem" zglobalizovaného světa. Důsledky vidíme, po příčinách se pídíme. Jak úspěšně? Těžko říct, vždyť razítko „Top secret" je skoro na všem!...

Po příčinách „zemětřesení" pátráme nejen my, obyčejný plebs s několika tisícovkami v bance, ale i finanční geofyzikové všech kontinentů: finanční analytici, burzovní makléři, spekulanti, politici i prestižní ekonomové, píšící učebnice ekonomie i celé knihy o ní, za něž pak dostávají Nobelovy ceny. Neviditelná ruka trhu ale zřejmě podléhá zcela jiným zákonitostem než jsou teorie nositelů Nobelových cen. Ačkoli mnoho nezávislých ekonomů, to jsou ti, co Nobelovy ceny nedostávají, už dlouho varovalo před závažím finančního spekulantství zavěšeným na příliš tenké niti, nic se nedělo - až donedávna. Obchodování s akciemi nebo penězi, založené na kolísání jejich momentální hodnoty, kdy cílem je okamžitý zisk, je příkladem takového spekulantství, které samo hodnoty nevytváří, zato parazituje na hodnotách .vytvořených jinými. Podobně je tomu i s oním virtuálním obchodováním, kdy se výrobky ještě ani nevyrobené už čile obchodují.  Celý text ze Svědomí 5-8/2010 zde...

Ohlédnutí za jednou politickou bitvou aneb jarní volby 2010 (Kristian Koubek, Svědomí 7-8/2010)

V prvém desetiletí na prahu nového tisíciletí byla v české kotlině a na moravském širokém poli svedena velká politická bitva. Na tuto bitvu se od minulého podzimu připravovaly jednotlivé šiky politických stran, které chtěly vrhnout do boje svůj potenciál a přesvědčit, že právě oni jsou momentálně ti hlavní, nejsilnější a vyvolení. Nejprve se vyjasňovaly pozice ve stranických sekretariátech, posléze docházelo i k štěpení jejich jednotlivých křídel a nakonec strany začaly harašit již připravenými zbraněmi, pro něž sháněly různé zaměřovače. Než ale došlo k podzimní bitvě, tak se podařilo různými diplomatickými tahy zteč oddálit, což mělo i své logické příčiny. Z historické zkušenosti různých válek a to nejen husitských či napoleonských bylo již dříve známé, že doba a i klima může sehrávat velmi podstatnou roli ve válečné zteči.  Celý text ze Svědomí 7-8/2010 zde...

Na vlásku (Bohumil Kobliha, Svědomí 8/2010)

Padesát let trápení a nyní zintenzivnění genocidy Palestinců se zželelo lidstvu, a poslalo "Konvoj lásky", k měsíci lásky, konvoj zásob léků a živin.

29. května 2010 izraelské komando bylo vysazeno na lodi flotily, aby udrželi svoji blokádu území GAZY. Blokáda je součástí izraelských kroků k totální genocidě Palestinců a k rozšiřování země Izrael... Ministerský předseda Izraele pan Benjamin Netanyahu nazval zásilku deseti tisíc tun pomoci před bídou a smrtí na pěti lodích s šesti sty pasažéry "Konvojem nenávisti", a seslal na ně výsadek zabijáků. Padla desítka osob světa pomoci Palestincům. Mezi nimi, na lodi Mavi Marmara, 19letý občan USA, a beze zbraně, byl usmrcen čtyřmi izraelskými kulkami do hlavy.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Svatováclavská réva (Svědomí 8/2010)

Sestry a bratři, vážení přátelé,

v sobotu 9. října 2010 v 10.00 hodin se v Katolickém domě v Lubině uskuteční 19. ročník Svatováclavské révy - Ústřední soutěže v přednesu křesťanské umělecké poezie a prózy pod záštitou Kulturní rady Orla. Tradice této soutěže je dost dlouhá na to, abychom se ji snažili udržovat. Kromě této tradice je předností soutěže i skutečnost, že se daří vytvářet přátelskou atmosféru. Společenství účastníků, pořadatelů a hostů, kde není na prvním místě rivalita a snaha za každou cenu vyhrát, ale kde mají vedle zdravé soutěživosti své místo i přátelské vztahy, nové kontakty, možnost vyzkoušet si projev na veřejnosti.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Boj za vzdělanost českého národa (Jaroslav Lhotka, Svědomí 8/2010)

Nepřízní Habsburků byla Karlova univerzita zákonem z r.1882 rozdělena na dvě univerzity ‑ českou a německou,s majetkem rozděleným ku prospěchu Němců, včetně starobylých insignií,stírek a archivu.Tak vznikla Karlo‑Ferdinandova univerzita.

Před vyhlášením zákona usnesl se akademický senát 17. 1. 1919 vypustit z titulu naší univerzity Ferdinandovo jméno. Zákon z února 1920 měl vše změnit na KU. Původcem zákona, označovaného "Lex Mareš", byl prof. MUDr. František Mareš, řádný profesor fyziologie na lékařské fakultě KU. Zákon byl Národním shromážděním schválen, nebyl však potvrzen prezidentem Masarykem a navrácen k přepracování kulturnímu výboru NS. Jednání tedy pokračovala dále s Němci na německé univerzitě. V tu dobu bylo obecné mínění, že zákon bude proveden a že se KU dostane v nové republice to,co jí patřilo po staletí,od doby Mistra Jana Husa až do roku 1882. Urgence z rektorátu KU putovaly rok co rok na ministerstvo školství a národní osvěty. Osmá urgence byla v květnu 1930, za rektorátu prof. Matiegky, aby se realizoval "Marešův zákon" z února 1920. Ministři pokládali náhradní místnosti pro německou univerzitu za nedostačující a ministerstvo financí nechtělo uvolnit zabrané místnosti v Klementinu.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Z Dotazovny a Poradny (Jára Meců, Svědomí 8/2010)

"Já se nedovolám... halóóó! Propánajána na téhle lince je věčně narváno... Halóóó! No konečně. Dotazovna Poradna?

"Dobrý den. Dotazovna Poradna. Korýtko Václav."

"Šmejdil Antonín z Mamlasova. Zdravím a přeju dobrý den, i když zdraví a dobrý den u nás v Mamlasově už neexistuje. Volám z úplně vynervovanýho městečka, ve kterém si už nikdo není jistej, komu patříme. To co někteří ví a vidí, to jiní popíraj, nevidí vůbec nebo prý úplně vobráceně."  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Existuje rovnítko mezi fašismem, nacismem a komunismem? (Radomír Malý, Svědomí 8/2010)

Pan František Truxa ve svém článku "Názor seniora k výsledkům voleb mládeže" v letošním 7. čísle Svědomí se ptá: "Vy věříte, že mezi fašismus a komunismus lze dávat rovnítko?" I když s naprostou většinou autorových názorů v článku souhlasím, tady musím zaujmout zcela odlišný postoj. Pan Truxa argumentuje tím, že "bez nezměrných obětí lidu tehdejšího SSSR byste tady nebyli a zotročena by byla téměř celá Evropa....". Čili přesně tak, jak jsme se učili za komunistů: Sovětský svaz nás osvobodil, bez hrdinské Rudé armády bychom nejspíš skončili někde v lágrech na východě, které Němci chystali pro "méněcenné" národy. Komunismus podle něj byl přece jen lepším řešením.

To pokládám za naprosto mylné. Především: Autor mluví o fašismu, ale z kontextu je patrné, že tím míní německý nacismus. Fašismus a nacismus nejsou totiž jedno a totéž, i když za války byly spojenci. Jejich identifikace je dílem sovětské propagandy. Proč? To chci právě objasnit.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Luegerův odkaz v Česku žije (František Rozhoň, Svědomí 8/2010)

Karl Lueger, Vídeňák z přelomu 19. a 20. století, nebyl nacistou ani bolševikem, přesto tvrdím, že byl pro tyto režimy vzorem jako člověk politicky těžící z toho, že ponižuje část bližních a hecuje proti nim. Přes odpor samého císaře byl Lueger opakovaně demokraticky zvolen starostou Vídně. Atmosféru toho města sáli mimo jiné Adolf Hitler a Lev Trockij. Ti se změnili v malé sebestředné bohy trvající na tom, že musí být po jejich; a jimi vyhecovaní lidé masově ničili část bližních. Někdy je zabíjeli, častěji jim „jen“ vytvořili podmínky, v nichž bližní nedokázali žít.

Bolševik luegerovské vyhlašování nepřátel vylepšil: Když označil kulaky za nepřítele, nikdy a nijak nespecifikoval, kdo je kulak. Nejprve tak označil vesnické boháče, později (k uspokojení Trockého) i střední rolníky prosperující v mezích zákona, pak i „pomocníky kulaků“; a nakonec ty, s nimiž chtěl zatočit.  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Uzákonené zločiny (Vladimír Pavlík, Svědomí 8/2010)

Keď tak počúvam povolebné vyjadrenia českých a slovenských politikov, celkom oprávnene si kladiem otázky: máme my vlastne právo nazývať sa národom? Z akých dôvodov sme dokázali až tak hlboko klesnúť, že sa nedokážeme obrániť pred ekonomickými zločinmi a zločinmi proti ľudskosti, ktoré tu politici na nás realizujú ako ponížení služobníci židovských lichvárov zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu? Ako je to možné, že zločiny proti ľudskosti, dokonca zrealizované cez zákony, na nevinných ľuďoch, riadené najzločineckejšími a najzlodejskejšími monštrami zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu, za účinnej pomoci vlastizradných slovenských a českých politikov, si dovolia verejne nazývať ekonomickými reformami? Prečo doteraz žiadna významná ekonomická inštitúcia si nepoložila otázku: KOľKO PERCENTNÉ DEFICITY TU VYROBILI ZA POSLEDNÝCH DVADSAŤ ROKOV SLOVENSKÍ A ČESKÍ POLITICI? Ako je to možné, že za tieto zločiny sú doteraz bez trestu? V MENE AKÝCH ZÁKONOV, V MENE AKEJ DEMOKRACIE, V MENE AKÉHO BOHA, ŤARCHU ZA TIETO ZLOČINY UŽ 20 ROKOV PRENÁŠAJÚ NA OBČANOV?  Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 8/2010)

  Česko potřebuje i jiné hrdiny než mučedníky, jejichž tragický osud ospravedlňuje v očích většiny pasivitu. Spíš než další variaci na svatého Václava, vévodu naší povolnosti a beznaděje (jak v 80. letech zpíval Petr Skoumal), potřebujeme symbol nezdolnosti a úspěšného boje. A tím se nesporně může stát Milan Paumer. (P. Honzejk, HN 5.8.10)

  Premiér Nečas se zúčastnil Paumerova pohřbu a označil Paumera za hrdinu, bez zpochybňujících „ale". Potvrdil, že za svobodu lze bojovat všemi přiměřenými prostředky.

  Učinil by premiér totéž i v případu Ctirada a Josefa Mašínových, kteří na rozdíl od Milana Paumera byli nuceni v rámci odboje proti vraždícímu režimu zabít ?

  Tribunál OSN odsoudil prvního brutálního představitele kambodžských Rudých Khmerů. Učitel, který v letech 1975-1979 šéfoval věznici, v níž mučení a popravy nepřežilo na 14 000 lidí, byl odsouzen k 35 letům vězení. (HN 27.7.10)  Celý text pro Svědomí 8/2010 zde...

Nestačím se divit ! (82) (Jan Kukuczka, Svědomí 7/2010)

Jsou města, ve kterých jsou občané hrdí na zvláštnosti, které uvádějí návštěvníky svojí honosností a užitečností v údiv a třeba i v tajnou závist. Ovšem občas se zjeví něco, čemu se nestačím divit a nejenom já. Někdy to nejlepší přesvědčení o správném  rozhodnutí  nemusí být zrovna to nejlepší. Tak alespoň to chápu, když dnes slyším ohlasy lidí na některá díla, které mají lidem usnadnit a zpříjemnit život. Vždycky je na určitou akci sto pohledů a každý je jiný, tak už to v životě chodí. Proto by měla prorazit vždy ta nejlepší a nejzajímavější varianta z možných.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Z Dotazovny a Poradny (Jára Meců, Svědomí 7/2010)

"Budou soudit našeho Jabůrka. Dobráka Vendelína, který by ani kuřeti neublížil. Ani mouchu by nezaplácnul, tak je dobrotivej."

"No dobře, dobře, ale proč je vyšetřovanej, když je tak dobrotivej?"

"Hrál v soukromí z cédéček českou muziku. Prý přehrával i dechovku, nešťastník. Co ho to jen napadlo, pouštět plechárnu, když je všude v módě disko, metal a ten nejtvrdší..."

"Mluvte v věci, pane Stebélko. Tvrdíte, že si to přehrával v soukromí. To znamená, že dodržoval zákon."

"No jo, ale on otevřel okno a hrál dál."

"Za tohle nemůže bejt nikdo trestanej a natož tam u vás ve Velký Pohodě."

"No von si to myslel taky, pane Korýtko. Když jej vodvezli k přísnýmu vyšetřování, tak prý tvrdil, že vokno votevřel kvůli větrání."

"Co to povídáte za blbiny, pane Stebélko. Nebudete mi povídat, že toho vašeho Jabůrka vyšetřovali kvůli votevřenýmu voknu? V tomhle musí bejt ještě něco kriminálního, neřku-li ďábelštějšího."  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Názor seniora k výsledkům voleb mládeže (František Truxa, Svědomí 7/2010)

Úvodem musím předeslat, že celá naše rodina měla za totality potíže a že bratr i švagrová žije od r. 1968 za "velkou louží". A že naše názory sdílí více emigrantů i při neutralitě bratra. Mládež byla vždy více revoluční se snahou o zlepšení, ale lze jí také zneužít.

Byla jednou z nejaktivnějších složek "sametu" Později až mohla pochopit, že byla jen dekorací k převratu předem dohodnutému velmocemi, finančními magnáty a pod patronací KGB v rámci Operace Golgota. Tedy záměrného návratu ke kapitalismu s cílem navždy lidem tuto cestu znechutit.

Ale kde jste žili vy mladí celých 20 let? Děsíte se zadlužení státu? Obrovské rozkrádání a výprodej státního majetku přece realizovaly pravicové strany. K podnikání nebylo třeba zpočátku ani výpis z trestního rejstříku a Kožený byl jen počátkem miliardových rozkrádaček. Státní majetek byl cílevědomě a beztrestně tunelován. Když miliardář Železný chtěl Američany okrást o vložené investice, byl stát (a tedy my všichni) odsouzen za Novu k náhradě 10 mld. Původní pachatel machinací nezaplatil ani korunu.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Muzeum III. odboje Příbram (Svědomí 7/2010)

Konfederace politických vězňů České republiky Vás srdečně zve na návštěvu muzea otevřeného od 27. května 1992. Muzeum dokumentuje průběh útlaku, jeho důsledků a odboje v období 1948-1989.

Proč pojmenování "Třetí odboj"? Po prvním odboji proti rakousko-uherské monarchii v letech 1914 1918 a druhém odboji proti nacistické okupaci v letech 1939 -1945 došlo po únoru 1948 ke třetímu odbojovému hnutí proti uchvácení mocí komunistickou stranou. Od té doby bylo do roku 1989 za tuto činnost odsouzeno k vysokým trestům na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a více než 8000 mužů a žen zemřelo ve věznicích a koncentračních táborech na následky věznění. Dalších 80 000 mužů a žen bylo bez soudů dle zákona 247/48 uvězněno v táborech nucených prací a muži ještě soužili u PTP.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Tonoucí se stébla chytá (Karlu Schwarzenbergovi píše Čestmír Hofhanzl, Svědomí 7/2010)

...Řeknu Vám stejně na rovinu, co si myslím o vašem angažmá ve volebně úspěšné straně TOP 09, kterou jste zaštítil. Hodnotové desatero a program, který v něm nastiňujete, jsou dokonalé. Z obsahového hlediska mu jako konservativně založený člověk ne-nemohu nic vytknout. Má celoživotní zkušenost i zkušenost z poslaneckých let mi však nekompromisně říká - se špatnými lidmi nemohu dělat dobré věci.

Nikdy nezapomenu jak ideály „pravdy a lásky" po roce 1989 uskutečňovali tajtrlíci, „reformní" komunisté, mocenská elita Státní bezpečnosti i zloději všech odstínů a ražení. Každý soudný člověk by si to měl pomalu uvědomit. Neměli bychom zapomenout, kam to vedlo, jaký je výsledek. Více než bilionový státní dluh. Často zcela neprůhledná a neodpovědná vlastnická struktura „privatizovaného" státního majetku. Demoralizovaná a v nic nevěřící společnost.

Kvality místopředsedy Vaší strany Miroslava Kalouska poznám z doby mého poslancování, tomuto kandidátu na post ministra financí bych nesvěřil péči o mou králíkárnu.

Když jsem zjistil, že na kandidátce vaší strany byl také zvolen také Jiří Oliva, bývalý ředitel státního podniku Lesy České republiky, rozhodl jsem se Vám napsat, co si o tom myslím.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Letos je tomu 50 let co soudruzi celou rodinu Josefa Uhlíře zavřeli, protože byl "kulak" (Josef Uhlíř, Svědomí 7/2010)

Označení "sedlák" se po roce 1948 stalo naprosto hanlivé a ostouzející, a v dalších desetiletích téměř z našeho slovníku vymizelo. Ačkoliv na rolnickém stavu stál náš venkov a výživa našeho obyvatelstva, byl nyní tento stav zcela pohaněn a zlikvidován.

Budoucnost našeho venkova měla být jedině v združstevnění, v kolektivizaci a ve velkých státních statcích. Svobodný rolník, který dříve dle svého rozumu a své vůle hospodařil na vlastní půdě, se násilím změnil v zemědělského dělníka.

Rodový vztah k půdě, ono citové pouto k zemědělské práci, které děd předával ze syna na vnuka, se zcela vytratilo.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Zrušili Boha, zrušili právo (Jana Ryšavá, Svědomí 7/2010)

Zrušili Boha,
zrušili Právo,
nastoupili cestu do pekel,
zrušili čestné slovo,
šlapali po Božím desateru,
kdo chtěl v minulosti do pekel,
ten tam šel.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Palcátem do krize (recenze Bohumila Koblihy, Svědomí 7/2010)

Málem mi unikla!

Kdo? Spíše co. Totiž nová kniha historiků PhDr. Josefa Dolejšího a Leonida Křížka.

Přišla do dnešní všeobecně rozkladné, rozbředlé historii často falšující doby v nejvyšší čas. Světem se totiž rozletěla politická taktika a technika, ve které se NOTORICKÁ ENTITA prezentuje a ukazuje jako poškozovaná. Vymýšlí si dokonce svá vlastní ublížení, jen a jen proto, aby z neznalosti faktů a falešného soucitu, ne‑li rovnou z filantropie veřejnosti mohla dotyčná entita těžit. Je to umění prosazovat své na úkor jiných. Konkrétně u nás dnes jsou jednou takovou entitou potomci odsunutých henleinovců, či vůbec Němci dovezení k nám panem Hitlerem za Druhé světové války, aby u nás budovali svoji Tisíciletou říši, a pak zcela logicky vráceni zpět do Němec, pokud v roce 1945 sami neuprchli. Faktem je, že henleinovci náš stát, kde se jim výborně dařilo, zradili a otevřeli cestu Hitlerovi...  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Pravicovost z pohledu křesťana, katolíka (Jaroslav Lhotka, Svědomí 7/2010)

Pravá víra Církve Kristovy dělá z křesťana hlasatele pravdy, lidských práv a svobody ducha, tedy to, z čeho čerpá dodnes západní civilizace, se svými sociálními programy, které jí mohou závidět muslimské země ovládané islámem. Proto Evropa, její západní část, musí zůstat křesťanská, má‑li přežít třetí tisíciletí, naplněné zmatky různých ideologií včetně marxismu, jenž svobodní zednáři cpou do zemí Afriky, když selhal ve východní části Evropy.

Být pravicovým v životě znamená učit se vírou poznávat Skutky Kristových apoštolů Lásky, upevňovat je v sobě, aby sílila víra v lidství. Ti, kdo zběhli s Cesty za Kristem, aby přijali chomout moderního otroctví, založené na slibech o pozemském ráji, až se uskuteční reforma postavená proti Bohu a Církvi, začali vyznávat kult Zlaté tele dle liberálních zákonů, usilující o kastraci Církve v rámci tolerance hříchů. Každý totalitní stát bourá pilíře Kristovy Církve v rámci své ideologie.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Bratři ze Soluně (Zuzana Nováková, Svědomí 7/2010)

Čím je déšť čím je slunce
zemi, která chce kvést,
a čím poutníku ve tmách
náhlé světlo dvou hvězd.
Čím plavícím se k moři
proud řeky daleký,
tím Cyril s Metodějem
nám budou na věky.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Bojovník ideálu... (Viktor Dyk, Svědomí 7/2010)

Bojovník ideálu nesmí být:
nikdy unaven,
nikdy vyčerpán,
nikdy skleslý.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Slovenská modlitba (Svědomí 7/2010)

Od politikov bez charakteru a chrbtovej kosti, osloboď nás, Pane!

Od politikov bez lásky k národu a pocitu zodpovednosti voči vlastnému štátu, osloboď nás, Pane!

Od politikov slúžiacich nepriateľom národa a našej štátnosti, osloboď nás, Pane!

Od prezidentov a vlád, ktoré rúcajú náš štát a robia rozbroj v krajine, osloboď nás, Pane!  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

O reformách (Vladimír Pavlík, Svědomí 7/2010)

Slovensko a Česko sa opätovne ocitli na spoločnej lodi. Ekonomickej a tzv. reformnej. Preto si myslím, že je nanajvýš aktuálne predložiť čitateľom myšlienky slovenskej sociologičky Zuzany Kusej, ako ich prezentovala v denníku SME z 12. 6. 2006 pod nadpisom: Exkomunikujeme reformy?

Zahraniční politici a výskumníci sa dívajú na slovenské reformy so záujmom a uznaním. Čudovala by som sa, keby tak nebolo. Kolega z českého ministerstva nedávno jasal, ako im náš "sklon rýchlo uskutočňovať myšlienky" prišiel vhod. Podobné zákony vraj majú roky v paragrafovom znení, ale odkladali ich pre ťažko predvídateľné efekty. Teraz nás môžu pozorovať, a keď sa ukáže, ako to funguje, začnú reformy aj oni.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Za vlády Jana Fischera ve stylu 1984 (František Rozhoň, Svědomí 7/2010)

...Po Únoru a po Gottwaldovi vládl této zemi jistý Zápotocký. Do mě jako prvňáčka základní školy tehdy hustili zleva zprava, že Tonda Zápotocký má rád děti a je strašně oblíbený. Manipulátoři chválou kryli fakt, že za jeho vlády pokračovaly politické procesy a zapírala se existence politických vězňů, sám „oblíbený Tonda“ zapřel i probíhající měnovou reformu, jako údajní výtržníci byli souzeni pracující, kterým se ta reforma nelíbila.

Nedávno se rozhodující strany shodly na provedení experimentu na lidech a svěřily ochranu svobody a demokracie přetransformovaným antidemokratům, tedy těm, kteří už dříve akceptovali totalitní režim. Prvním náměstkem na vnitru stal ex-starší referent StB a premiérem ex-člen KSČ. Premiér Fischer začal být chválen jako kdysi Zápotocký. Už loni v listopadu v Hospodářských novinách Petr Honzejk premiéra tituloval Jan Fischer Superstar a psal, že čtyři z pěti Čechů ho milují a že lze s jistotou tvrdit, že Fischerem ustavený český rekord v oblíbenosti nějakou dobu přežije. Nezřízená chvála kryje fakt, že za Fischerovy vlády se dálo mnohé ve stylu popsaném v 1984 od George Orwella.

Lidé v 1984 žili v megastátě, který nebral vážně žádné zákony. Svobodní byli jen proléti, které věrchuška (takzvaná vnitřní strana) nepovažovala za nebezpečné. Proléti směli žít stylem, který považovali za přirozený. Často vyrůstali v ubohém prostředí, jejich obzor byl omezen sháněním živobytí, starostí o domácnost a o děti, spory a nade všechno zábavou. Byla jim tolerována obrovská kriminalita, celý svět pro sebe, zloději, banditi, prostitutky, překupníci drog, vyděrači všeho druhu. Věrchuška neměla zájem postavení prolétů zásadně měnit.  Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 7/2010)

  Končí „úřednické“ vládnutí. Jak řekl český ekonom a profesor univerzit v New Yorku a ve Zlíně Milan Zelený pro EURO 24, je škoda, že ani tato vláda nezpracovala strategii rozvoje, která by umožňovala tvorbu většího koláče namísto bezvýchodného přerozdělování koláče stále menšího. Naše politické strany se nedohodnou nikdy a politický paroválec jedné strany se setká s odporem veřejnosti.

  Kvůli „dostavbě dálnice D11“ u Hradce Králové vláda zrušila původní smlouvu s farmářkou Havránkovou, posunula křižovatku od pozemků Unimexu k pozemkům ovládaným J&T, pod hrozbou vyvlastnění nutila farmářce smlouvu novou. Smlouva není, neb po nátlaku se farmářce „zdravotně přitížilo“, a stát přiznal, že na stavbu nemá peníze.

  Kvůli „penzijní reformě“ ministři zřídili komisi „nezávislých odborníků“. V čele byl (již podruhé) Vladimír Bezděk (36), polovinu členů tvořili odborníci ze soukromých firem aktivních v oblasti penzijního pojištění. Pokud vás napadlo, že komise došla k závěru, že lidé musí povinně spořit do jejich fondů, máte pravdu.  Celý text pro Svědomí 7/2010 zde...

Odešel muž (Jára Meců, Svědomí 6/2010)

Z cesty statečných, čestných lidí, z cesty patriotů, kteří svou rodnou zem milují srdcem odešel 25. května 2010. Při jeho skonu nelze nevzpomenout veršů Jiřího Wolkera "Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého." A život Miloslava, našeho "Míly" Komínka, bývalého politického, 17 let žalařovaného, příslušníka domácího a po roce 1968 exilového protikomunistického aktivisty, byl kusem života těžkého.

Jeho vydavatelství  v kanadském Torontu od jím vydávaných "Našich hlasů" až po "Svědomí" jsou jako milníky na této cestě demokratického protikomunistického odboje bojovníků svobody. Z civilizace bourajícící křesťanství odešel jako křesťan s hlavou vztyčenou s odkazem vloženým do jeho knihy života "I pod oblohou je peklo".  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Konec záhady jednoho domu, kde svazky StB byly archivovány a oprašovány (Kristian Koubek, Svědomí 5-6/2010)

Kristián Koubek poznal řadu měst, ale Praha se mu z nich líbí nejvíce. Autor si tedy jako správný patriot velmi zamiloval střed Prahy, kde různá místa jako Karlův most, Hradčany, Kampa, Malostranské či Staroměstské náměstí dýchají na každém kroku svoji historií. K. Koubek dlouhou dobu bydlel v domě v Ostrovní ulici č.8/222 nedaleko Národního divadla, který koupil jeho dědeček Rudolf Koubek málem před sto lety. V tomto domě pak bydlel jeho otec a strýc a také K. Koubek, který zde založil rodinu. Na otce se strýcem byl vykonáván v totalitní době nátlak, aby se zbavili tohoto domu, protože jinak jim bude nemovitost vyvlastněna. K tomu i přispělo neoprávněné zavření otce K. Koubka, které probíhalo v borské věznici v Plzni.  Celý text ze Svědomí 5-6/2010 zde...

Normalizačný hnoj (Vladimír Pavlík, Svědomí 6/2010)

Neveril som vlastným očiam, keď mi môj priateľ Ing. Miroslav Vikartovský, jeden z ponovembrových obnovovateľov Klubu angažovaných nestraníkov (KAN) na Slovensku poslal emailom správu s následnou prílohou. Jednalo sa o PREDVOLANIE na podanie vysvetlenia Obvodným úradom Bratislava, Odborom všeobecnej vnútornej správy, Staromestská 6, 814 40 Bratislava, vedené pod číslom: OVVS‑Pr‑908, 1103/1‑10‑VE‑V3 z 6. 5. 2010.

Citujem: Obvodný úrad Bratislava objasňuje podozrenie zo spáchania priestupku proti zhromaždovaciemu právu podľa § 14 ods. 1 zákona č. 84/1990 Zb. o zhromaždovacom práve, ktorého ste sa mali dopustiť dňa 07. 04. 2010 o 11:00 hodine na Hodžovom nám. v Bratislave tým, že ste mali držať transparent spolu s podozrivým Tiborom Novotkom (prednovembrový signatár Charty 77 - pozn. autora V. P.) s nápisom "21.08.1968 OSPRAVEDLNENIE", ktorý hovoril do megafónu, čo Miestny úrad mestskej časti Bratislava - Staré Mesto považuje za zhromaždenie, ktoré už podlieha oznamovacej povinnosti, ktoré ste ani Vy ani Tibor Novotka neoznámili. Žiadame Vás v súvislosti s týmto, aby ste sa dostavili a objasnili vec najmä či ste konali sám za seba, alebo ste organizovali zhromaždenie, vyzývali ľudí na účasť prípadne iné skutočnosti, ktoré by objasnili skutkový stav veci aby správny orgán mohol posúdiť Vaše konanie ako priestupok.  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Poznámka k volbám v Holandsku (Ladislav Malý, Svědomí 6/2010)

Ve středu 9. června proběhly v Holandsku předčasné parlamentní volby. Vyhráli v nich liberálové s jednatřiceti mandáty ve sto padesátičlenném parlamentu. Hned v závěsu se umístnili sociální demokraté s třiceti mandáty. Naprostý debakl utrpěli tzv. Křesťanští demokraté, kteří dostali pouhých 21 mandátů, čili méně o 20 křesel než v roce 2006.

Tady je třeba malé vysvětlení. Napíší‑li mainstreamová media "Křesťanští demokraté", tak český křesťánek se domnívá, že tato strana je skutečně křesťanská, že hájí zájmy a hodnoty křesťanské, tedy na prvním místě rodinu a přirozené mravní zákony. Tak to je zásadní omyl; ne, že by i tyto hodnoty nebyly v programu těchto stran  zastoupeny, leč tito liberální křesťané na prvním místě obhajují současný sionistický systém vlády, tj. bezesporu liberální demokracii. A tento systém vlády se nutné tříští se skutečnými křesťanskými hodnotami. Je to podobné asi jako s naší lidovou stranou, která je také "křesťanská", ovšem schopná kolaborovat s bolševiky, s liberály, tedy s kdekým, kdo jí nabídne plná koryta - a kde jsou ony křesťanské hodnoty...?  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde..

Antidiskriminací k diskriminaci (Jaroslav Lhotka, Svědomí 6/2010)

Pronásledování křesťanů pokračuje i v 21.století. Antidiskriminační zákon nevznikl náhodně, je to zbraň soudobé marxistickoliberální levice proti odbojným křesťanům, moderním kladivem na čarodějnice, jak zatočit s odpůrci sodomských hříchů v rámci Písma svatého a nastolit diktaturu humanity bez Boha.

Mezi preferovanými sodomity,na jejichž podporu zákon vznikl, jsou homosexuálové. Výroky popírající jakostní rovnocennost homosexuálního manželství a rodiny s heterosexuálními jsou z pohledu antidiskriminačního zákona zaměřeny proti občanskému soužití a jsou trestným činem. Moderní svět nezná pojem hřích. Sodomský hřích vždy na prvním místě ničí Boží zákon a Řád, druhotně narušuje mravnost lidské společnosti a lidskou důstojnost, svými nemravnými pochody polonahých těl, které se každý rok uskutečňují ve velkých městech EU,zesměšňují Pannu Marii jako nevěstku a Ježíše Krista jako homosexuála. Tolerovat těžký hřích je stejné zlo a svědčí o úpadku duchovních hodnot ve společnosti,která je vydávaná jako moderní, pokroková.  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Pozvánka do Svitav (Svědomí 6/2010)

Všechny občany se smyslem pro spravedlnost zveme na 5. ročník veřejného protestu v sobotu 24.7.2010 do Svitav. Sraz od 13:00 do 14:00 hodin na vlakovém nádraží. Následně bude tradiční pochod proti bezpráví, politickým procesům současnosti a více než 9 letům nespravedlivého věznění (od 21.7.2001) svitavského patriota a nacionalisty Vlastimila Pechance!  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 6/2010)

  Jiří Pernes po měsíci a půl skončil v čele ústavu pro studium totalit. Ústav prozatím vede Zdeněk Hazdra, nar. 1983, který slíbil pokračovat v Pernesově strategii. Pernes je přesvědčen, že česká společnost by měla vědět, jak komunistický režim fungoval, jak se demokracie snadno zhroutila a změnila v totalitní systém. Pernes si nemyslí, že by se praktiky 50. až 80. let u nás mohly vrátit. (HN 12.5.10)

  Totalitní praktiky ale nezmizely, přestávka v jejich uplatňování neznamenala konec. Největším zločinem bolševiků bylo, že trestali i ty, kteří nic neprovedli, říkali rodiče. Vláda bývalého člena KSČ Jana Fischera ten zločin opakuje v kauze pozemků pro D11 u Hradce Králové.

  Ludmila Havránková se opakovaně dohodla se státem. Přesto Fischerova vláda nejprve zrušila shodu Havránkové s Topolánkovou vládou, pak 11 jejích ministrů zvedlo ruce pro vyvlastnění pozemků L. Havránkové s odůvodněním, že zástupci státu se nedohodli s její sestrou Jaroslavou Štrosovou. (HN 25.5.10)

  Nesmírnou politickou zpupnost Fischerova úřadu dokládají slova jedné ministryně : Paní Štrosové nabídl stát cenu za její pozemek teprve před třemi týdny… když chce stát vykoupit pozemky pro své účely, měl by za ně nabídnout takovou cenu, aby byla pro toho účastníka akceptovatelná - tedy měli paní Štrosové nabídnout tržní cenu.“ (Neviditelný pes 27.5.10)

  Jihokorejská loď byla potopena torpédem, asi severokorejským - vyšetřování ještě neskončilo. Izraelská vojenská komanda napadla v mezinárodních loď jednoho z největších spojenců Izraele v oblasti –Turecka.

  Opět tvrdím, že u nás vládnou totalitní metody, když nejeden představitel české administrativy mohl poté bez mandátu 1) nepodpořit spojence z NATO (Turecko je členem aliance od roku 1952), 2) ignorovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsuzující násilí, kterému došlo během izraelské operace, 3) souhlasit se zabíjením připomínajícím likvidaci Poláků v Katyni (podle rozhlasové zprávy byli mrtví střeleni zezadu) 4) schválit únosy osob do Izraele, připomínající poválečné únosy od nás do SSSR.

  Přestože i Turecko je demokratický stát, je izraelský útok odůvodňován tím, že Izrael je demokratický stát. Izrael si sám vystavuje vizitku, že jeho demokracie je stalinská - izraelský deník Haaretz přišel s informací, že zásah proti humanitárnímu konvoji schválila sedmičlenná rada ministrů v čele s premiérem Netanjahuem, která však nemá právo rozhodovat o nasazení ozbrojených sil. (HN 2.6.10)   Celý text pro Svědomí 6/2010 zde...

Milo a Naarden (Bohumil Kobliha, Svědomí 6/2010)

S některými lidmi uhodíte hned správný akord. Takový byl Milo Komínek. Od prvního setkání tu bylo mezi námi souznění. Komínkův exil nebyl lehký, ale koho že je? Je‑li život naplněn dobrým, kdo dbá o boule?

Všichni, kdo vstoupili do politického exilu po roce 1968, cítili potřebu se dát nějak dohromady a křičet do světa jaká nespravedlnost byla spáchána na Československu, na zemi která se ničím a proti nikomu neprovinila! K čemu pan generální tajemník SSSR Brežněv potřeboval udělat vojenskou invazi na bratrskou zemi, a dokonce vtaženou do Stalinova projektu komunistických zemí B nového socialistického světa doufaných a troufalých nadějí? Jen že potřeboval rampy pro své rakety? A co otroky pro uranové doly? A tak se Československý exil dával dohromady: Ve Francii, Německu, Rakousku, Švýcarech, USA, Anglii, Itálii a dokonce i Brazílii, Norsku a Švédsku. A významně Kanadě. Všude vřel náš politický odpor proti okupaci.  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

O zlu v politice (František Rozhoň, Svědomí 6/2010)

Při posledním rozloučení s Milo Komínkem kněz připomněl, že zemřelý se angažoval proti lži, nadutosti a jiným zlům v politice. Stavěl se proti bolševismu, který analytik toho režimu Jan Beneš nazval Velkou lží, vždyť stalinská „nejdemokratičtější ústava světa“ neplatila po svém schválení ani den, protože souběžně s jejím vyhlášením roku 1936 začal velký teror.

Příkladem zla u nás jsou politické procesy. 27. června 1950 byla popravena Milada Horáková. Uplynulo 60 let od nejznámějšího politického procesu. Mocní (nejen tehdy) jako by se řídili heslem „cokoli si usmyslím, mohu udělat“. Za terč si brali i ty, kteří nic neprovedli.

V kauze Horáková a spol. senát soudce dr. Trudáka za asistence prokurátorů (dr. Urválek, dr. Vieska, dr. Kepák, Havelka, Brožová) ve veřejném představení (přímo shlédnutém více než 4 000 diváky) uznal „právem“, že nesprávné smýšlení a známosti s podobně smýšlejícími jsou „zločinem velezrady a špionáže“. Protože Čechoslováci žili v kleci, která podle J. Beneše především byla klecí informační, stávali se z mnohých kašpárci a na povel se obviňovali nebo žádali trest pro bližní. Život toho, kdo se neřídil aktuální linií KSČ, měl malou cenu.

Soudce JUDr. Lev Tanzer v Plasích napařil tři roky basy Mojmíru Fenclovi za to, že prý utekl za hranice v době, kdy byl ve skutečnosti vězněn StB v Plzni. Národní výbor v Plasích zabavil Fenclův motocykl, protože prý ho Fencl použil při tom útěku, který se nekonal.  Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Nestačím se divit ! (81) (Jan Kukuczka, Svědomí 5/2010)

Beskydy jsou nádherné v každém ročním období. Sám jsem se měl možnost přesvědčit se o tom několikrát. Naposledy když jsem seděl v hotelu u Freuda na Ostravici, kam jsem se uchýlil ukojit žízeň jedním oroseným plzeňským. Opouštěl jsem příjemné prostředí provoněné kořením připravovaných jídel s příslibem, že když se moje zeštíhlená peněženka jednoho dne po volbách zmátoří a dočká se obezity, příjemnost prostředí se ještě znásobí.

Před hotelem pod korunami kvetoucích kaštanů postávali náhodní turisté čekající na vlak a se zájmem poslouchali ptačí sbor děkující svými trylky Bohu za krásně vydařený den. Cesta motoráčkem ubíhala příjemně. Diskuse mezi osazenstvem se stočila jak jinak, než k blížícím se volbám a musím přiznat, že měla kultivovanější průběh, než jsme mnohdy svědky podobných debat z televizních obrazovek. Většina otázek však zněla KOHO VOLIT !  Celý text pro Svědomí 5/2010 zde...

Radost (Josef Veselý, Svědomí 5/2010)

Potkal jsem ji dnes odpoledne. Přišla tak znenadání, z ničeho nic, zjevila se v plné síle, jako se zjevuje třebas pravda, kdy sama chce. Byl to zážitek bezprostřední, který by v jiných situacích nestál možná za povšimnutí. A přece to byla radost, taková jaká je v celé své prostotě, dětsky upřímná a čistá, která dovede mnohostí svého přílivu zaplavit vlnami zapomnění všechen smutek. Proběhla celým tělem, zářila z očí, poznamenala tvář a z úst vyšla jediná věta: `Máma je doma !" Tomu všemu totiž předcházela ona bezútěšnost domova, v němž chybí matka, čekající snad právě v nemocnici na operaci.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Uzákonený fašizmus (Vladimír Pavlík, Svědomí 5/2010)

Je historicky a dôkazovo doložené, že v ére fašizmu a nacizmu sa v koncentračných táboroch po príchode nových transportov vždy ako prví fyzicky likvidovali starí, či ťažko zdravotne postihnutí a nevládni ľudia. Jeden z hlavných dôvodov tohto zločinu proti ľudskosti bol hlavne ten argument, že neboli schopní vykonávať ťažkú a namáhavú prácu, keď jedinou "odmenou" pre silných jedincov tam vykonávajúcich túto neľudskú drinu bola nielen neprimeraná strava, ale aj nedostatočné a otrasné ubytovacie podmienky.

Aj keď od týchto hrôz už plynie skoro sedem desaťročí, slovenskí ponovembroví fašisti a extrémisti ‑ politici, členovia ponovembrových vlád a parlamentov nám dlhodobo dokazujú, že aj hitlerovské fašistické a nacistické zverstvá sa dajú nielen sofistikovať, ale dokonca aj uzákoniť.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

O temnu v paměti (Jára Meců, Svědomí 5/2010)

Je téměř neuvěřitelné, že v době nepřetržité kampaně proti terorismu se z myšlení naší společnosti cílevědomě vymazává cit k vlasti, patriotismus a vlastenectví jako takové. Mladší generace už ani nevnímají, že právě a jedině patriotismus s láskou, věrností a úctě k vlasti, státu a národu burcoval k odporu proti nejkrvavějším diktaturám nacismu a komunismu. Je nepřehlédnutelné a proto stojí za zmínku, že zatím co nacismus dělnické strany (NSDAP) socialisty Adolfa Hitlera je, už přes padesát let dnem i nocí proklínán za terorizování Německa a posléze ve válečném vichru i světa – na stejně krvavou diktaturu dělnické strany a všech jejich odnoží použili demokratičtí vítězové po tzv. Studené válce zcela jiný metr.

Postupem let zásluhou médií svět a my s ním chtě nechtě vzali na vědomí, že není zločin jako zločin, že čo bolo, to boloa my za tím vším po sametové revoluci neboli sametové taškařici udělali tlustou čáru. Nejsme jako oni, řekli jsme s hrdostí a byli moc rádi, že jsme z toho nekonečného přetvařování neboli kolaborace vyvázli ve vší počestnosti.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Robert Buchar: Revoluce 89 - recenze a polemika (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2010)

Revoluce 1989 od Roberta Buchara by mohla být fascinujícím dílem rozhovorů význačných osobností, kdyby se autorovi podařilo dostat na druhou stranu diskusního stolu také aktivní účastníky převratu z Východu. Ty tam zastupuje pouze Zifčák fabulující, že znal záměry vedení KSČ a StB. Výpovědi R. M. Gatese, V. Bukovského, J. D. Douglasse, T. H. Bagleye a A. Codevilly a dalších významných osobností dodávají knize převážně jen americky zaměřený, ale zasvěcený pohled mimořádné důležitosti. V této recenzi se budu držet námětů, které jsou v knize rozebírány, nikoliv zcela jednotlivých kapitol.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Jsou české sdělovací prostředky důvěryhodné? (Jaroslav Lhotka, Svědomí 5/2010)

Ve své většině jsou globalizované, snaží se nás svést k novým světlým zítřkům pod praporem EU, straší nás pandemií ptačí a prasečí chřipky v zájmu farmaceutického byznysu. Je to dáno jejich oddaností liberalismu 21. století, jenž se stal státní doktrínou, a kdo mu odporuje, je ihned prohlášen za nepřítele pokroku a rozumu, humanity a svobody. Liberálové tvrdí, že liberální řád přinesl svobodu člověka. Svoboda člověka je však závislá na výši jeho majetku. Člověk bez majetku je v liberalismu nesvobodný. Sdělovací prostředky jsou prolezlé metastázemi problémů západní civilizace. Jedním z nich je jejich odtržení od přirozeného světa - od Boha a Jeho existence. Jde o stádní panevropskou filozofii, jak ji hlásá V. Havel, jenž má v politickém zaměření českých masmédií vedoucí postavení.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Nedožité 100. výročí narození P. Zdislava Škrabala (Svědomí 5/2010)

Den 10. května 2010 je výročním dnem, kdy před 100 lety spatřil světlo světa čtvrtý syn manželů Antonína a Františky Škrabalových v Babicích u Uherského Hradiště. Na křtu svatém dostal jméno Zdislav.

Když mu bylo 6 let, zemřel v 1. světové válce jeho otec Antonín. V 10 letech jeho péči převzal bratr otce P. Albert Škrabal, dominikán v klášteře bratří dominikánů v Praze. Desetiletý Zdislav, prostý venkovský chlapec nastupuje do pražských škol. Po ukončení studia v Praze krátce pomáhá svému bratru Antonínovi v hospodářství, aby utužil své slabé síly a zlepšil zdraví.

Marnivost jemu rovných mladých lidí pro něj vyzněla naprázdno, a bez dlouhého rozvažování (ale spíš rychle), se přihlašuje do semináře v Olomouci.

A je tu rok 1934 a do Místku nastupuje nový kaplan - P. Zdislav Škrabal, kterému se stal Místek na celá léta domovem. Mladý kaplan Zdislav touží po důkladnějším teologickém vzdělání a proto se snaží dosáhnout doktorátu teologie. Už jenom krůček schází k jeho dosažení - podat disertační práci. A P. Zdislav to vzdává. Proč? Jednoho dne přichází prostá žena a vypráví o veliké bídě a hmotné strádání lidí žijících ve městě. A P. Zdislav obrací svou pozornost i své kroky k této problematice. Vzdává se teologického titulu, aby rozdal své srdce lásce ke všem potřebným a trpícím - Charita - Milosrdná láska - se stala jeho životním programem.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

V Římě (P. Karel Dachovský, Svědomí 5/2010)

Brouzdal jsem po ulicích Říma,
jakoby to nic nebylo,
tak lehce se mi šlo.

Mládí dělá zbytečné věci.
Církev však je jak sešívanost
oděvů švýcarské gardy.
Přilbice je krásná jako Kristus,
ostatní v pohybu a jakoby v řeži.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Výkřik (Bohumil Robeš, Svědomí 5/2010)

Jen cosi tajemného mlčí v nás
Můj Bože Co to sténá asi
Studánka poutníkova
B touha pod obraz
zmařených šancí vykroužiti spirálu
zítřků bez levit i bez okrasy
  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

O perspektivách Československa (František Rozhoň, Svědomí 5/2010)

...V květnu 1947 zadrželi esenbáci na hranicích mladíky, kterým se nelíbil vývoj v Československu; většina lidí však kriticky nesmýšlela. Proč dal vývoj za pravdu mladým "extremistům", proč byly perspektivy poválečného Československa nevalné, tomu se věnuje i_dvoudílná publikace Draze placená svoboda a především epilog od historiků Jaroslava Hrbka a Víta Smetany. Něco ze zde napsaného chci připomenout k 65. výročí obnovení československé státnosti.

Československo jako jediný stát regionu už za války uzavřelo se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu i pro období poválečné. Londýnští představitelé ČSR tak učinili proti přání Britů, kteří jim poskytovali azyl; ale v čase, kdy i někteří západní politici v čele s Franklinem D. Rooseveltem věřili v přerod Sovětského svazu ve stát demokratičtější či přinejmenším otevřenější. Tak padly plány na konfederaci s Polskem a ČSR, o nichž se hovořilo na Západě, ale odmítal je SSSR (např. v Majského memorandu z ledna 1944). Podle Hrbka a Smetany československá strana v jednáních o své budoucnosti klidně nejprve ustoupila od plánu, který nevyhovoval sovětské straně, aby pak přišla s návrhem, jenž Moskvě vyhovoval...  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Protestní volba (Bohumil Kobliha, Svědomí 5/2010)

...Britský premiér Gordon Brown se vydal 28.dubna 2010 na největší a prakticky poslední předvolební náborovou cestu... Všude plno kamer, slávy a nadšených stoupenců Labouristické strany... A tu, jakoby náhodou, se "přichomejtla" bystrá penzistka paní Gillien Duffy (65) a začala klást dotěrné otázky. Premiér ovšem byl připraven odpovídat, leč výřečná paní se nedala a tlačila rutinovaného diskutéra stále více `ke zdi". Než aby byl zcela vykolejen, nezbylo mu než se odporoučet s anglickým šarmem. Ovšem to by nebylo nic zvláštního. Jen dosedl do svého únikového vozidla, premiér Brown zavzdychal: "To byla katastrofa... směšné... bigotní ženská."

To také by nebyl ještě malér, kdyby si pan premiér v klopě saka nenechal zapnutý mikrofon. Jeho zoufalé povzdechy natočila k volebnímu "rally" pozvaná televize a "hovor s voliči" skončil fiaskem... Nejnepříjemnější byla ale jeho další věta záznamu: "Kdo tu ženskou na mně nastrčil?" Ukázalo se, že to nešťastně byla jeho stará poradkyně a spolupracovnice Sue Ney, když vybírala a připravovala lidi, kteří se budou hodit pro show! Ejhle, připravovala "diskusní příspěvky", leč nedobře!!!

Pamatujete ještě jak se za komunistického "totáče" u nás vybírali "diskutéři" a připravovaly diskusní příspěvky pro schůze a meetingy?! To aby bylo nad slunce jasnější jak lid jde za stranou a vládou!  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde..

Chameleóni (Ladislav Malý, Svědomí 5/2010)

O voličské hlasy se také v současných parlamentních volbách uchází staronová Dělnická strana, dneska s přídomkem sociální spravedlnosti. Nehledě na zbytečnou tautologii v názvu a častovanými nálepkami ze strany "honicích psů demokracie", strana se svým morálním kreditem ničím nevymyká z normalizačního úzu současného politického systému. Posuďte sami.

Dělnická politická strana vznikla z vůle republikánských renegátů Vandase, Štěpánka a Zbely a snad ještě jiných několika nevýznamných členů, kteří těmto tvoří stafáž. To bylo zhruba někdy kolem roku 1999. Později Vandas a spol. založili novou politickou stranu, a zřejmě díky svému naturelu, vnímal tuto svou stranu jako jednu z možných levicových politických stran. Proslýchá se, že v roce 2005 měl Vandas v Chebu projev na Klubu českého pohraničí (KČP). Pro ty, kdož neznají politickou náplň a personální obsazení KČP: v naprosté většině se jedná o bývalé důstojníky tzv. pohraniční stráže, jejich přisluhovače, udavače a jejich rodinné příslušníky, čili všech těch, kteří se v_našem pohraničí zaprodali bolševickému režimu.  Nuže, zde měl Vandas zdravici své nově založené strany! Nechávám na fantazii čtenáře, jak se do tohoto spolku dostal, kdo ho tam doporučil...

Vidouce mohutné levicové dinosaury vedle sebe, s nimiž by měl soutěžit o moc, Vandas zjistil, že na tomto místě politického spektra mu pšenka nepokvete. Proto učinil politický přemet - aspoň navenek – a z Vandase se stal pravicový politik a strana byla tzv. pravicová, tedy jedna z nepřeberné řady pravicových pidistran. Volby v roce 2006 byly fiaskem pro Dělnickou stranu i její koaliční partnery. Bylo třeba hledat cestu jak dál.  Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 5/2010)

  16. 4. 2010 zemřel v Římě Tomáš Špidlík. V roce 1940 vstoupil do jezuitského noviciátu, po válce studoval v cizině. Proslul homiliemi vysílanými vatikánským rozhlasem. V roce 1995 vedl duchovní cvičení papeže Jana Pavla II. V roce 2003 byl jmenován kardinálem, byť neměl biskupské svěcení.

  Podle idnes.cz Špidlík lpěl na svobodě v nejširším smyslu slova a svou vnitřní svobodu si nenechal nikým vzít. Byl otevřený a vlídný k ostatním, což se v moderní společnosti už tolik nenosí a čeho se kvůli svým kariérám a osobnímu prospěchu někteří lidé dokonce programově štítí.

  Jednu homilii Šidlík končil slovy „Věřme tedy, že pravda opravdu zvítězí.“ Výborný publicista a právník Milan Hulík v novém Polygonu (nP) 2/2010 naopak tvrdí, že „právník nemusí mluvit pravdu“. List E 15 21. 4. 2010 přidává, že „bankéřům neškodí pověst neomalených a hlasitých štěkalů“ a cituje rappery : „Být zlý se vyplatí.“  Celý text pro Svědomí 5/2010 zde...

Nestačím se divit ! (80) (Jan Kukuczka, Svědomí 4/2010)

Člověk se někdy nestačím divit, jak je to v tom životě všechno složité. Začne o tom vážněji přemýšlet, až mu do běžného žití něco nečekaného vstoupí. Sám jsem měl možnost se o tom přesvědčit dvacet dnů před prvním jarním dnem, kdy mě sanitka rychlé záchranné služby, díky naší dalo by se říct rodinné lékařce MUDr. Burelové z Frýdku‑Místku, odvezla do frýdecké nemocnice přímo z její ordinace. Zde se sluší jí a jejím příjemným sestřičkám poděkovat. Lékař v nemocnici na příjmu mi sdělil "Vážený pane, právě jste spadl hrobníkovi z lopaty!"  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Ako dlho ešte? (Vladimír Pavlík, Svědomí 4/2010)

Ako dlho ešte bude vysoká politika na Slovensku najorganizovanejšou zločineckou a zlodejskou profesiou? Toto bude jedna z mojich nosných tém na predvolebných mítingoch novej politickej strany Ľudová strana ‑ Naše Slovensko (ĽS‑NS), ktorá ma dala na tretie miesto svojej kandidátky. No aj iné témy, ktoré budem prezentovať, budú nielen zaujímavé, ale sa budú aj vymykať z rámca doteraz nalinkovaných politických tém, bludov, sľubov, či klamstiev, ktoré nám tu prezentujú každé štyri roky najprofesionálnejší klamári a dezinformátori z doterajších fungujúcich politických strán od novembra 1989.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Bůh a pravda zvítězili u Sudoměře před 600 lety (Lubomír Balvín, Svědomí 4/2010)

Dne 25. března 2010 v pozdních odpoledních hodinách si připomínáme slavné vítězství Božího lidu nad minimálně desetinásobnou přesilou. Malá bitva, která se do dějin Československa dostala mezi nejslavnější.

Husitští obránci Plzně pod vedením Břeňka Švihovského z Reisenburgu a jeho zástupce Jana Žižku z Trocnova se vydali na pochod do Tábora. Bylo jich asi tři až čtyři stovky. Včetně žen a dětí. Když chatrně vyzbrojený voj prošel Sudoměří, zjistili, že je jim v patách pětinásobně početnější regulérní vojsko pod vedením Bohuslava ze Švamberka. V okolí se nacházeli další nepřátelské tisícihlavé vojsko.

Za Sudoměří zřejmě převzal velení Žižka, neboť v dalších hodinách se projevil duch vojenského génia. I v budoucnosti Jan Žižka pokud možno neutočil, ale založil vítězství na geniální obraně a na tu dobu převratné moderní vojenské technice.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Zamotanou, zamotanou, zamotanou... (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2010)

"Zamotanou, zamotanou, zamotanou učiním ji (čehož prve nebývalo)..." jak praví Jahve, Bůh Izraele (viz Starý Zákon, Ezechiel 21,27).

Váleční bůžkové Izraele, ať žijí tam v zemi Kanaan či jako apoštolové neo‑sionismu, putují porůznu (připomeňme Paula Wolfowitze, projektanta USA století, a Bankéře světa), už drahnou dobu nedělají nic jiného, než že zamotávají dění a konání ostatních, ovšem jen a jen ve svůj prospěch.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Úlety exprezidenta Václava Havla od pravdy (Jaroslav Lhotka, Svědomí 4/2010)

Protivlastenečtí intelektuálové s Václavem Havlem rádi o nás, co milujeme svou vlast a český národ, hovoří jako o "čecháčcích". Jsou tak ocejchováni ti, kdo nemají dle nich správný globální a evropský rozhled a Brusel vnímají jako nové panoptikum osvícenství, jeho konečným cílem je mravní rozvrat Evropy. Nevidím, že by Václav Havel si vzal ponaučení, že základem morálky každého člověka je nedělat tlustou čáru za minulostí a zapomenout na vše. Štefan Füle, propagovaný nedávno V. Havlem masmédii na post eurokomisaře, byl schválen EP. Přitom byl až do pádu totality KSČ komunistou. Doba se změnila a tak se změnil i soudruh Füle, už nebyl komunistou. Stal se z něho Evropan, podřízený eurovládě, tedy Evropské komisi, v jejíž čele stojí José Barroso. Ten taky za moc nestojí po stránce charakteru: nejprve se hlásil k ideologii vraha Mao Ce-Tunga, pak se dal naverbovat do Komunistické strany portugalských dělníků, aby po neúspěšných volbách přešel k sociální demokracii jako veřejné umývárně charakterů pošpiněných bahnem neřestí bolševismu.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Šípkové keře (Jana Ryšavá, Svědomí 4/2010)

Když rozkvétají šípkové keře

a když voní sladce růžový květ,

 tu přichází opět a otvírá dvéře

Ten, kdo má v rukou celý svět.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Někdy (Bohumil Robeš, Svědomí 4/2010)

Někdy se mě zdá:

Svět má dvě točny - žádné póly

Točím se dokola jako při čardáši

Ty nejsi točno jediná

Co asi k tanci nečekaně zvolí

vlna jež svět k cíli nadnáší

byť hraje se o cokoliv...  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Z osvobozených monologů (Jára Meců, Svědomí 4/2010)

Říkejte si, co chcete, ale naším neštěstím jsou moralisti. Tyhle živly v té listopadový sametový revoluci neměli vůbec osvobozovat. Když pomyslím kde jsme už od tý doby mohli bejt, tak pokaždé jdu na panáka. Holt tihle moralisti jsou strašnou brzdou. Naštěstí tou jedinou a poslední v naší plně globalizovaná a demokratizovaný společnosti. Šlajfujou, co se dá...! Voni vůbec nemaj žádnej smysl pro naši superliberalizovanou svoboděnku. Jsou to strašně zaostalí lidi. Zatím co my, zdravě myslící zavádíme sexuální výchovu i do obecné školy našim prvňáčkům, oni svým dítkám čtou Desatero přikázání.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Svoju pieseň mlčíte (Irena Kopecká, Svědomí 4/2010)

Česko-slovenská básnická sbírka Svoju pieseň mlčíte vyšla u příležitosti 60. výročí založení města Vysoké tatry a pokřtěna byla ve Sterém Smokovci. V časopise Svědomí byla představena v rubrice "Tvůrčí osobnosti naší společnosti".

Motto:

Hrmením cudzích slov

plávam k vašej vidine,

Tatry ľúbezne.

Žíznim.

Podajte mi pohár priateľstva

a nevylejte ani kvapku ticha.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Nebezpečná drzost (Jaroslav Cabal, Svědomí 4/2010)

Společnost ráda toleruje takzvanou zdravou odvahu, motivovanou dobrými úmysly. Avšak o skvělých úmyslech vládnoucích politických stran lze s úspěchem pochybovat.

Sociální demokraté s drzostí vlastní představitelům předrevolučních komunistických vlád na jednu stranu tvrdí, že se vypořádají s rostoucím dluhem státu, aby zároveň s nechutnou ničemností prosazovali další obrovské výdaje. Na televizní obrazovce slibuje Jiří Paroubek, bez uzardění nad svou nehoráznou lží, že třinácté důchody nebudou mít vliv na zvýšení deficitu veřejných financí. Prý dokonce ví, kam pro potřebné peníze šáhnout, nejlépe skrytě do našich kapes, například formou zvyšování daní. Špičky této strany drze spoléhají na to, že růst cen výrobků a služeb, který obvykle následuje po zvýšení odvodů státu, se na někoho svede, nejlépe na předchozí vlády, a je jim docela jedno, jestli je vedli jejich tehdejší spolustraníci. My jsme noví muzikanti, my přece nic nezavinili.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Postkomunistická politická pluralita (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 4/2010)

Tovární výroba a s ní spojené soustředění mas, kulturně neintegrovaných, bez politických práv, vytvořilo ideální prostředí pro demagogy socialismu, fašismu a komunismu. Totalitarismy pak i díky evropské svobodě a toleranci vznikly uprostřed Evropy samotné.

Pojem beztřídní společnosti je prázdný zvuk, symbol uměle vytvořený a v reálném světě neexistující. Pro život, živou přírodu je základní vlastností pestrost forem tvarů struktur, které využívají prostor, naplňují možnosti prostředí, jež je obklopuje. Obrazem kvality života je nesmírné množství životních forem, druhů, v rostlinné i v živočišné říši. Tomu odpovídá i jejich organizace a uspořádání.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Nereformovatelné strany (Jaroslav Cabal, Svědomí 4/2010)

Od prvních novodobých svobodných voleb, které se uskutečnily v doznívající euforii "Listopadové revoluce", uplynulo téměř 20 let. Po roce 1989 jsme rozhodovali o složení našich zákonodárných sborů již šestkrát.

V prvním soupeření politických sil šlo zejména o odstavení zprofanovaných komunistů od moci a nastolení nového směřování naší země v kontextu pádu despotických režimů udržovaných při životě imperiálním Sovětským svazem. U volebních uren v roce 1992 již dominovala hospodářská témata a národnostní problémy uvnitř federace. Pod emancipačním tlakem Slováků, a v nemalé míře i jejich specifických názorů na transformaci zaostalé ekonomiky, se rozpadá společný stát. V tomto čase se již zformovaly politické síly na pravé straně spektra, na levici zůstávají nadále nejsilnějším subjektem komunisté. Do soutěže o parlamentní křesla v roce 1996 již razantně vstupuje na levici vyprofilovaná ČSSD.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Divide et impera (Bohumil Kobliha, Svědomí 4/2010)

Vzdělanost je udivující a vědomosti lidstva nás ohromují.

Vzdělanci staletí před námi švihali latinu a mnohá latinská přísloví, úsloví, moudrosti a citáty slavných Cicerů nazpaměť jako když bičem mrská, avšak...

Avšak, vzali si to co bravurně citovali a deklamovali za své či rovnou k srdci a jednali dle toho? Kdybychom skutečně pamatovali na moudrost a poznání starých latiníků, ušetřili bychom si mnoho nesnází, utrpení a i krve.

Vezměme jen takové naučení "Rozděl a panuj". Je tak staré jako poznání imperátorů jak ovládat lid/poddané, a přece se mocnářům a všem možným diktátorům po tisíciletí až do dneška s použitím návodu bezvadně daří.

Je sice pravdou, že jim vývoj nahrával a hraje často do ruky, ale zároveň můžeme identifikovat, kde jsou situace přirozené a kde jde o mistrné manipulace, či rovnou konspirace proti naší svobodě a rozumu.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Trvalý apríl (František Rozhoň, Svědomí 4/2010)

Když jsem rozum bral, říkali mně rodiče, že 1. dubna lidé mohou napálit své bližní a podvod to není, když se po odhalení „omluví“ slůvkem apríl. Když jsem kolem roku 1968 rozum bral i v politice, přiznali, že politici nás vyvádí aprílem (podvádí) průběžně a vůbec se neomlouvají.

Například v únoru 1948 začali tvrdit, že tu vládnou dělníci a rolníci, ač ve skutečnosti dělníci a rolníci právě přišli o své zbraně – zejména stávky a pokojná protestní shromáždění i bez schválení úřadů. Zato politici získali zbraně dosud neznámé – např. vyhazov z práce za nepodepsání souhlasu s justiční vraždou Milady Horákové.

Pražské jaro 1968 odstartovalo apríly nové. Jeden z nich slýcháme dodnes - že je normální významné spolupachatele poválečného vývoje k zločinům, jako J. Smrkovského a F. Kriegla, nepotrestat a znovu postavit na piedestal. Novou zbraní politiků, která potlačila potřebu „těch dole“ vyjít do ulic protestovat proti začátku normalizace, byl apríl o tom, že bývalý politický vězeň Gustáv Husák je přece zárukou, že to špatné z poválečného vývoje se nemůže opakovat.

Může být líp, říkali mně tehdy rodiče, a vyprávěli o Západu, kde demokracie jako vláda lidu znamená, že politici zemi jen spravují a v případě podezření ze zneužití moci odstupují z funkcí. Jejich víra v demokracii Západu snad vycházela ze slov US prezidenta Woodrowa Wilsona, který v roce 1917 vyslovil přesvědčení, že svět bude „zabezpečen pro demokracii", Čechoslovákům ta slova tlumočila Masarykova Washingtonská deklarace „na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno… vytoužený věk lidstva vzchází. I tohle zavání aprílem - na internetu najdete, že slovo demokracie se nevyskytuje ve Vyhlášení nezávislosti ani v Americké ústavě ani v ústavě jediného ze států USA. Otcové zakladatelé USA nezavedli vládu lidu (většiny), ale vládu práva – republiku.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Ještě jednou o dnešní Británii na českém internetu (Svědomí 4/2010)

Kniha Francouze Romaina Slocomba (nar. 1953) Lolita komplex patří do zábavné literatury, přesto nepřímo prezentuje celou řadu sociologických informací o současné britské společnosti. V jejím českém doslovu Jan Čulík oceňuje jako téměř geniální, že autor použil postavu Rusa se zkušenostmi z „naší totality“, aby poukázal na to, jak silně se mnohými svými byrokratickými rysy dnešní Británie přibližuje „našim“ tehdejším zvyklostem a Britové si to neuvědomují, protože nemají tu osobní zkušenost. Když v knize ruský lékař kritizuje nedostatky britského zdravotnictví, hovoří o vládě Tonyho Blaira:

„Ti magoři neustále sledují nějaké ,cíle‘ – jak to dělal Stalin za časů stachanovců, a nedosáhnout cílů znamená selhat. Státní subvence špitálů se v tvé zemi propočítává z odhadu jejich ,výkonů‘. Výsledkem je, že nemocnice už neslouží pacientovi, ale úřadům! Můj bývalý šéf v Londýně, pan Twillinger, musel švindlovat jako nějakej ubohej soudruh ředitel dolu někde na Urale, kterej všechen svůj čas a energii věnoval tomu, aby prokázal, že doopravdy vytěžil stovky tisíc tun, jak stanovil Plán..."  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Volby (František Směja, Svědomí 4/2010)

Dokaď něsu žadne volby,

to zmy jednej zorty,

choť ma jeden laty v gaťach,

druhy na nich borty.

Ale jak se volby bližu,

všeckemu je amen.

Kazdy leta jak šastnuty,

oči - jeden plameň.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Pětiprocentní hranice ‑ nebezpečný fenomén (Vlastimil Podracký, Svědomí 4/2010)

Zatímco v zemích tradiční demokracie na Západě může pětiprocentní hranice pro vstup politické strany do parlamentu pomoci přehlednější situaci ve sněmovnách a zastupitelstvech, v Česku je to jen cesta k tomu, aby se politika zhroutila nedostatkem konkurence na politické scéně. Naše velké politické strany vědí, že budou vždy zvoleny třeba i se skřípěním zubů přesvědčenými pravičáky nebo levičáky, a nakonec vedou kampaně jen k získání jakési nerozhodnuté, spíše sobecké a bezideové skupiny. Tím se politika unifikuje na populismus, urážky a další zhoubné jevy, které ji stále více stahují dolů, protože přízeň skupiny, byť nepočetné, která však rozhoduje o vítězství, spočívá na těchto záporných vlastnostech.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Neodeslaný dopis (Marie Hakenová, Svědomí 4/2010)

Český pěvec Eduard Haken ve vzpomínkách PhDr. Marie Hakenové‑ Ulrichové.

PhDr. Marie Hakenová ‑ Ulrichová, dcera manželů Hakenových bude čestným hostem Mezinárodního pěveckého festivalu, který se v Bašce a ve Frýdku‑ Místku uskuteční na počest 100. výročí nedožitých narozenin Eduarda Hakena v sobotu a neděli 8.a 9. května letošního roku. Před několika dny napsala do Bašky mimo jiné :

Krásný, malebný ‑ v dějinách zkoušený kraj kolem Bašky – oba, Marie Glázrová‑ Hakenová i Eduard Haken, milovali. V myšlenkách na ně nelze opomenout spojení tohoto místa a jejich šťastné návraty‑ ať pracovní či jen odpočinkové / těch bylo pomálu/.  Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 4/2010)

  Krize, nekrize, Češi se snaží. Ve Vítkovicích vznikla hala na výrobu membránových stěn. V Kunovicích předvedli nové dopravní letadlo EV-55 Outback, snad nástupce L-410. Matematik J. Tesařík chce v Olomouci vytvořit vědeckotechnický park bez využití strukturálních fondů EU, nevhodných pro postupně se rozvíjející flexibilní firmy. Zemědělci dali dohromady web, na kterém si zákazníci mohou vybrat, kde nakupovat čerstvé potraviny.

  V masmédiích se nemluví o události března, jíž byla přednáška profesora sociologie Jana Kellera o sociálním státu. Podle Kellera žijeme v době, kdy narůstají příjmy z majetku, ale stagnují příjmy z práce, a „TV zastírá svět způsobem jaký ho ukazuje, Keller v podstatě potvrdil, že nemocí naší společnosti je elitářství.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Justice a genetika aneb astrologie versus astronomie (Kristian Koubek, Svědomí 2-3/2010)

Vzpomněl jsem si na jednu studentku práv, se kterou jsem prožíval rok 1968. V těch srpnových tragických dnech jsem se bavil s tou ambiciózní dívkou o všem možném a nemožném a vkládali jsme do debat různé emoce. Dotkli jsme se i otázky práva a spravedlnosti i vztahu lidí k hodnocení tohoto zákeřného aktu. Tehdy 99% lidí s násilným vstupem vojsk nesouhlasilo. Poukazovali na pošlapání práva a spravedlnosti pro naší zemi. Zase jsme si říkali, kdo má moc má i právo, což bylo v souladu s komunistickou ideologií. V našich debatách u laciného vína jsem této studentce, která znala nazpaměť některé zákony položil otázku, jaký je rozdíl mezi astronomií a astrologií. Dívka na tyto otázky odpověděla celkem správně. Astronomie jako věda je založena na přesných fyzikálně chemických zákonitostech pohybu vesmírných těles, kdežto astrologie je předpovídání stavů věci na základě konstelace hvězd. No a na toto téma se rozproudila více méně zajímavá debata, kde se šlo až k samému jádru věci.  Celý text ze Svědomí 2-3/2010 zde...

Zahrada Čechy (Bohumil Kobliha, Svědomí 3/2010)

Státní pokladny Evropy jsou hluboce zadluženy. Světový týdeník The Sunday Times z 20.prosince 2009 přinesl informaci (podle Reutera) o tom, jak které státy v Evropě mají díry do kapes a uvázaly si mlýnský kámen dlužníků na krk.

Itálie ministerského předsedy Silvio Berlusconiho, člověka stiženého nemocí zlatého telete, má dluh vyjádřený v procentech ročního hrubého národního důchodu-HND (gross domestic product-GDP) 115%! (slovy sto patnáct procent), při rozpočtovém schodku HND/GDP v roce 2009 rovném pěti procentům. Máme se divit, že ho voliči nenávidí až ke stupni ublížení na těle? Na konci evropského žebříčku bídy je Španělsko s dloužkem "jen" 53.4%, při rozpočtovém deficitu 9.5%. V přetisku statistiky není nic o situaci v České republice. ČR nepatří mezi PIIGS, což je pro Angličany humorná zkratka pro státy zveřejněné (Portugal, Italy, Ireland, Greece, Spain).

Již dříve jsme četli zprávu, že celý svět žije na dluh, a ten dosáhl výše přes 49 trilionů dolarů. Nebudeme mudrovat proč asi, kdo je do zadluženosti strká, kdo všechno je věřitelem a jak dlužníci mají splácet. Kdo vidí, je mu jasné, že my Češi za to nemůžeme.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

I v hořkém údělu (Milan Křesadlo, Svědomí 3/2010)

Profesionální recenzenti ze světa vznešených fakult prý nikdy nečtou to co posuzují, jen přelétnou nakladatelský inzerát a chválí a chválí. Chvála se kupuje a platí - kopa za dva zlatý. Nemají čas, poněvadž čas jsou peníze.

Ovšem peníze nás mohou odvést od okouzlení a úchvatů nadsvěta světel. Kdo dbá na slávu a peníze a nedá si čas na krásu, většinou se o ní připravuje. To platí především o básních.

Jakmile se mi v poště objevila nová sbírka poezie Karla Dachovského, hned se mnou putovala do fotelu s vloženým papírem a tužkou jako rapírem. Chtěl jsem si dělat poznámky a psát s veselím a rozverností, poněvadž stesků je na tomhle světě dost, leč seznal jsem, že Dachovský je tentokrát pod rozstříleným praporem. A při střílení, které trhá, je málokdy legrace, škádlení a šprým, které může přinášet rým.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Poražení vítězové (Jára Meců, Svědomí 3/2010)

Dneska už si to konečně můžeme povědět: My, před márnicí. My, dříve narození. My, kteří jsme si naivně mysleli, že bez svobody se nedá žít, že o svobodu se má bojovat, a to všemi prostředky. My, kteří jsme se nesmířili s tím, že Československo se stalo kolonií Sovětů, že Čechoslovákům pražskou vládu vybírají v Moskvě a že naši spoluobčané - lidé bez občanských práv - se považují za občany. Dneska už si ta otevřená slova snad můžeme říci. My, před márnicí, my, dříve narození. My, děti studené války - poražení vítězové ! Propast mezi Freedomfighters - bojovníky svobody a o několik desítek let opožděnými disidenty zůstává navždy propastí.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

O holokauste (Vladimír Pavlík, Svědomí 3/2010)

Cynizmus, farizejstvo, pokrytectvo a dvojtvárnosť niektorých profesionálnych židovských plačkov priživovať sa na odporných zločinoch páchaných na nevinných Židoch v koncentračných táboroch počas druhej svetovej vojny len dokresľuje ich nekonečný parazitizmus a popieranie objektívnej pravdy. Názorne nám to predviedla historička Hana Klamková v internetovom vydaní denníka SME z 26. 1. 2010 v článku pod nadpisom: Holokaust nebol len o fyzickej likvidácii Židov. Začal sa omnoho skôr. Súčasťou článku je aj text s podnadpisom: Poučili sme sa?  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Trest smrti ? ANO ! (Ladislav Malý, Svědomí 3/2010)

Ve čtvrtek 11.února večer odvysílala Česká televize besedu s diváky na téma co se sexuálně deviantními vrahy po té, co opustí brány léčebného zařízení, popřípadě věznice, a nikdo o ně nemá zájem. Bylo až komické slyšet nářky bývalého ministra spravedlnosti, přítomného psychiatra nebo poslankyni, soudružku Rujbrovou, ale i ostatní debatující nad současným stavem. Všichni viděli problém značně složitý, ba neřešitelný. Problém to skutečně závažný je, neboť mezi občany je hozen - jak správně řekl starosta obce Kmetiněves, další účastník debaty - odjištěný granát, v podobě právě propuštěného deviantního vraha. Problém je to složitý, ale nikoli neřešitelný.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Kořeny bolševismu (MUDr. Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2010)

Bolševické Rusko se zrodilo za 1. světové války, z revoluce, vydávanou lidstvu za Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Ve skutečnosti šlo z počátku o petrohradské trojčení bolševiků, financované známými bankami v USA přes Trockého - Bronsteina a Říšskou německou bankou přes Lenina - Zederbluma. Kdyby tehdá prof. Masaryk při návštěvě našich legií v Rusku v r. 1917 dal povolení jako vrcholný představitel ČNR k ozbrojenému zásahu proti trojčícím bolševikům, jak to požadoval kapitán legií Radola Gajda, že do tří dnů udělá rázný pořádek v Petrohradě, vešli jsme jako národ do světových dějin, jako zachránci světa od bolševismu. Masarykův postoj k bolševické revoluci nic dobrého českému národu nepřinesl.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Stráž je unavená, musíme končit (Vladislav Petrů, Svědomí 3/2010)

To prý byla pamětná věta, kterou se rozpadlo ústavodárné shromáždění v Rusku v roce 1917. Lenin nazval toto shromáždění žvanírnou. Proč si na to vzpomněl. Zúčastnil jsem se mezinárodní konference o zločinech komunismu, která se konala v budově Senátu ČR v Praze. Určitě zde byly předneseny velmi zajímavé příspěvky, které ukázaly hrůznou tvář komunistických režimů, když mnozí řečníci odkazovali na reálie. Do té míry jsou konference tohoto typu přínosné.

Pro věrné historické zachycení je důležité, že ještě žije několik pamětníků. Nedá se tolik lhát a překrucovat dějinné události, jak jsme toho svědky například při hodnocení 2. světové války. Přesto už ke zkreslením dějin dochází, když se poukazuje na to, že čestnými lidmi v našem národě byli jen političtí vězni z řad ideologických nepřátel komunistického režimu, kteří trpěli za svoje Kainovo znamení buržoazního původu. Slyšel jsem o soudci Státního soudu (kvůli jeho rodině, aby neměla nepříjemnosti ho nebudu jmenovat), který odmítl vydávat rozsudky smrti a hned druhý den byl vyhozen a musel jít do výroby a to měl ještě velké štěstí.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Epilog k článku Stanislava Cáby v č. 2/2010 (Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2010)

Jak dopadl prokurátor Svoboda, jenž se s náčelníkem věznice Králem ve Valdicích podíleli na úmyslném oddalování propuštění na amnestii v r. 1965, která se na vězněného Milo Komínka v plném rozsahu vztahovala? V domnění, že nepřežije po korekci, v cele bez oken, kde byl nahý, na stěnách a podlaze led, přesto přežil, aby vydal ve jménu Kristově otřesná svědectví o zvěrstvech páchaných na vězních ve jménu komunismu.

Znal jsem okresního prokurátora JUDr. Josefa Svobodu Csc. Začínal kariéru v nedalekém Turnově, pak v Semilech, aby nakonec skončil jako prokurátor v Jičíně.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Historie, která nebyla (František Rozhoň, Svědomí 3/2010)

Březen není spojen jen se začátkem jara. V březnu si připomínáme, jak se v Rusku roku 1921 vyrovnala „vláda dělníků a rolníků“ s nespokojeností dělníků a svých opor - kronštadtských námořníků... Také v březnu, ale už roku 1919, se na svět začaly klubat fašismy. Tedy (podle Mussoliniho) „organizovaná, koncentrovaná, autoritární demokracie na nacionální bázi“ 2), v praxi požadující servilní poslušnost vůči každému, kdo bez ústavních omezení drží otěže vlády. Fašismy mají příbuzné, např. „klientské fašismy“ také ovládají lid aktivisticky, ale ve prospěch zahraničních pánů. Češi měli nejvíce zkušeností s nacisty, jejichž propaganda už dlouho před horkou válkou „dokazovala“ světu, že Němci jsou v ČSR utlačováni a nemohou tam svobodně žít. Hitler je mrtev, ale historie která nebyla je na téma vztahů mezi Čechy a Němci hlásána dodnes.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Střípky z vydavatelství (Svědomí 3/2010)

10. března 1970 koupil bývalý politický vězeň Milo Komínek v Kanadě exilové vydavatelství novin, časopisů a knih s tiskárnou, aby poukazoval na zločiny komunismu. Stal se tak vydavatelem a redaktorem. Od té doby, co nepřetržitě vydává, uplynulo plných 40 let!  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Velikonoce (Rev. Józa Novák, Svědomí 3/2010)

Vzkříšeni Ježíše Krista je základním bodem celého křesťanství. Vzkříšeni Pana Ježíše je nejdůležitější zázrak Nového Zákona. Bez tohoto zázraku by křesťanství neexistovalo. - Bez vzkříšeni by nebylo církve, protože ta se zrodila až po Kristově zmrtvýchvstání. Právě vzkříšeni je pečeti Boži, že učeni Pána Ježíše je pravdivé. Apoštolům, hlavně Tomášovi (Jan 20, 28) -Kristovo vzkříšeni bylo přesvědčivým důkazem toho, že Ježíš je Syn Boži a Spasitel světa. Rovněž vzkříšeni potvrdilo to, že Jeho oběť na Golgotě byla Otcem přijata a Ježíš dodnes má moc spasit každého, kdo v Něj věří.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Smutné konce pravdy a lásky (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 3/2010)

Když František Palacký na pražském Žofínském ostrově v roce 1866 prohlásil, že "zhovadilost všeobecná povstane, byť by komunismus i jen jediné generaci panovati měl …", bylo to předvídavé tušení. Palacký nemohl vědět, jak mu čas dá za pravdu.

Naše generace dostaly příležitost ve společenském systému, který se nazval komunismem, své životy prožít a ochutnat jeho ovoce. Stali jsme se součástí zlořádu, který v různé míře poznamenal všechny.

Jako chlapec jsem si začal uvědomovat, že to nejdůležitější, čeho člověk může dosáhnout, je pochopení věcí kolem sebe - co a proč se děje, proč tak lidé jednají. Pohlíží-li člověk na svět z takového zorného úhlu, pomalu se začnou vynořovat kontury souvislostí. Schopnost kritické mysli časem vytvoří obranné schopnosti nadhledu. Celý život jsem byl pozorovatelem, nikomu a nikam jsem nepatřil - to je mé poznamenání komunismem.  Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Vzkříšení (Karel Dachovský, Svědomí 3/2010)

Proč nebylo ukřižováni v Římě?
Proč nevznikla tato báseň
v karmelitánském klášteře
nebo na Gregorianě?
 Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 3/2010)

•  Časy nacismu a poúnorové dnes považujeme za nejhorší možnou totalitou. Jiný názor má Jaroslav Suk ve stati „Závadová literatura“ v revue Paměť a dějiny 2008/03:

  „…co jsme prožili, byla jen cesta k totalitě, pokus o totalitu… Kontrola měla jít mnohem dál, do soukromí bytů a samozřejmě do nejskrytějších zákoutí v hlavách lidí. Tak je třeba chápat perzekuci i soukromě vydávaných samizdatů, zabavování zakázaných knih při domovních prohlídkách a pokusy o trestání dokonce za pouhé jejich držení.  Celý text pro Svědomí 3/2010 zde...

Nestačím se divit ! (79) (Jan Kukuczka, Svědomí 2/2010)

Opravdu se nestačím divit, jak nám letos zima dává zabrat. Na každém kroku slyším, jak jsou lidé nespokojení. Ne však všichni. Lyžaři a mládež, co chodí bruslit na rybníky, nedají na letošní zimu dopustit. Také já jsem si několikrát stačil připomenout dětství, to když jsem se ocitl v ležící poloze na chodníku. U mě se to obešlo bez větších komplikací, i když už mám na to věk, alespoň jsem se letos naučil lyžovat v novém stylu ‑ na botách. Když do toho vložím špetku humoru, pak to vypadá, jako by zdravotnictví uzavřelo s ledovou královnou smlouvu na dodávku pacientů, a že se zimní velmoc snaží zásobovat ze všech sil, vidíme v ambulancích. Člověk aby se bál, že v dalším průběhu roku, bude sádra podpultovým zbožím. Teď si však kladu otázku, zda  nám zima nechce poukázat na to, že za odklízení sněhu není nikdo zodpovědný a to v době, kdy je vysoká nezaměstnanost.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Špión, jemuž nevěřili (2) (Stanislav Berton, Svědomí 2/2010)

Existuje další doklad o Benešově ochotě vydat rozkaz k teroristické akci. Ze zprávy Reného, t. j. agenta "A. 54", odeslané SPARTOU I. do Londýna 19. září 1941, vysvítá: Beneš poslal na Slovensko pokyn zavraždit německé diplomaty a otrávit jejich manželky a děti (German records microfilmed at Alexandria, VA USA, Seriál 1050, roli 1050, OKW 830/831, National archives, Washington, s. 163. Objemný materiál jsem daroval Vojenskému ústřednímu archivu v Invalidovně v Praze).

Atentát na Heydricha vyprovokoval pomstychtivé nacisty k nevídaným represáliím. Byly využity k vyřešení tří hlavních problémů Benešovy zahraniční akce: odčinění Mnichova; torpédování pokusů o separátní mír, ponechávající české země pod ochranou Říše; zajistit odsun německého obyvatelstva do Německa nebo na Sibiř.

O tomto málo známém požadavku jednal Beneš několikrát se sovětskými diplomaty. Ať už byly Benešovy zákulisní a diplomatické metody a zavádějící "fígle" (řečeno slovy dr. Václava Kurala) jakékoli, podařilo se mu uskutečnit staletý sen českých nacionalistů, vyslovený Viktorem Dykem:"Čechy počeštit anebo zahynout".  Dokončení materiálu ze Svědomí 2/2010 zde...

Hyeny z vysokej politiky - 2. časť (Vladimír Pavlík pro Svědomí 2/2010)

V prvej časti tohto dokumentu som opisoval zúfalý boj matky, ktorej štát zmrzačil syna cez povinné očkovanie, ako aj reakcie hyen v ľudskej podobe v Národnej rade SR na tento zločin proti ľudskosti. Dnes uverejňujem celý text tohto listu, ktorý dostalo všetkých 150 poslancov ohľadom podpory novely zákona o odškodňovaní postihnutých očkovaním, ktorý predkladala pani poslankyňa za ĽS‑HZDS Mušková.

„Vážení páni poslanci a poslankyne! Prosím o prečítanie celého príspevku občana! Chcem Vás požiadať o podporu navrhovanej novely zákona, ktorá hovorí o odškodňovaní postihnutých očkovaním, ktorú predkladá pani poslankyňa Mušková. Moja žiadosť vyplýva okrem iného aj zo skutočnosti, že sama mám takýto prípad v rodine ‑ viď nižšie. Máme právo na to, že keď štát niečo celoplošne prikazuje, tak je zároveň zodpovedný aj za následky, ktoré z jeho príkazu a nariadení vyplynú...  Celý text pro Svědomí 2/2010 zde...

Česká lípa (Josefina Valtová, Svědomí 2/2010)

Stojím na rozcestí hrdě vzpřímena,

pod oblohou temně zachmuřenou,

nebojím se o svá silná ramena,

nechť se mračna sebe větší ženou.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

L´ Ordinateur mal gardé (Milan Křesadlo, Svědomí 2/2010)

Uznávám výdobytky vědy a techniky. Žárovka svítí, teplomet hřeje a srdce se směje, byť venku praští. Technika je krásná, úžasná ve svém předsevzetí člověku šetřit síly a dřinu, a dát čas na psinu. Leč pro všechno jsou jisté meze. Pro opakovanou činnost je mašina výborná. Robot je nenahraditelný, dělá‑li jednu operaci tisíckrát a desettisíckrát. Kdyby ale měl jednomu jen jednou denně pomoci do svrchníku, nevím, nevím, rozmyslel bych si to s jeho nákupem. Jeho údržba a seřizování by mně dostalo do blázince dříve, než ten švec co bydlel Ve Smečkách. Ten totiž oznamoval, že "to ještě není dohotoveno", pokaždé když jsem si tam přišel vyzvednout boty. Tak jsem to, v zájmu snížení nákladů na národní zdraví, a bych eventuálně neubíral místa v Kateřinkách těm co to definitivně a vážně ve vládní politice a porůznu potřebují, vzdal.

Býval jsem uchvácen computery, když se poprvé objevily a když se jim ještě podle Velkého anglicko‑českého technického slovníku (Praha 1957) správně a logicky říkalo počitač a ne počítač jako dnes.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Z Dotazovny a Poradny (Jára Meců, Svědomí 2/2010)

"Dobrý den.Tady Klapačka Josef,Vyklepané Makovice."

"Dotazovna Poradna. Korýtko Václav, dobrý den.Jsme tady jen pro vás,občane. Myslím, že z Vydlabaných Makovic nám už jednou volali..."

"Já volám z Vyklepaných."

"Omluvte mé přeřeknutí,prosím.Ta podobnost svádí k omylu. Samozřejmě dnes už každý ví, že právě vašim Vyklepaným Makovicím se dostává široké popularity i těch nejvyšších poct z míst nejvyšších. Ba co víc.Jméno Vyklepaných Makovic zní celou evropskou Unií!"  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Živá slova v rozhlase dne 16. 9. 1990 (Stanislav Cába, vyšlo r.1990 a ve Svědomí 2/2010)

Shodou okolností jsem si při poslechu "Živých slov" z našeho rozhlasu v neděli 16. 9. četl právě dopis od přítele Mílo Komínka. Zmrzačeného exulanta, který, než se mu podařilo tajně opustit svoji vlast, prožil 17 let a jeden měsíc v komunistických věznicích. A to v těch nejhorších - Leopoldov, Valdice. Jako bojovník za lidská práva. Politický vězeň. Jeden z těch desetitisíců, kteří nespekulovali, neptali se, co za to zaplatí. Věděli, že získat nemohou nic. Jen ztratit život.

Prožili jsme spolu několik let ve Valdicích. Oba s puncem nezastrašitelných a nepodplatitelných stoupenců demokracie. Museli jsme tehdy mobilizovat všechny své síly, abychom přežili. Každý z nás byl vlastně sám. Sám proti té obrovské mašinérii represivního aparátu komunistů, jehož začátek byl na ÚV KSČ a končil přes StB až u posledního bachaře ve věznici nebo v koncentračním táboře. Ti všichni byli komunisty. A teď jsem slyšel z rozhlasu, že vlastně jedinou možností, jak bojovat proti tyranii komunistů, bylo členství v komunistické straně. A že vlastně jen komunisté nám mohli vybojovat demokracii a svobodu, o kterou nás komunistická strana pučem v r. 1948 oloupila.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Úloha tisku v neoliberalismu 21. století (MUDr. Jaroslav Lhotka, Svědomí 2/2010)

Tisk, který zasévá mezi čtenáři bezbožnost, který bere naději na nebe po pozemském životě, zavinil, že lidé hledají své štěstí v pozemských radovánkách, aby utlumili své svědomí. Takový tisk je žlučovitý na vše katolické, brojí proti ochráncům embryí a veškerého života až do přirozené smrti člověka, přitom o zákonech EU se nesmí pochybovat natož je podrobit kritice. Kdo hají pravdu, je mu spíláno masmédii, jako by šlo o extrémistu. Pochybovat je často nebezpečné  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Zmocnili se všeho (Bohuslav Kobliha, Svědomí 2/2010)

Naší naděje jistoty pádu

odvahy nesmiřitelnosti cti

vydělávali na našem mlčení

kradli pocity korumpovali

donášeli a vydírali

činili z pátku svátek a naopak  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Rodokmen (Karel Dachovský, Svědomí 2/2010)

Hlad a zabíjení.

Třicetiletá válka.

Byli stranou

moji předci na Vysočině.

Náboženství žádné.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Quo Vadis, Česko? (Hana Catalano, Svědomí 2/2010)

Média nám v poslední době předkládají spousty různých úvah a bilancování týkajících se uplynulých dvaceti let. Skutečnost je však neradostná a není žádný důvod k oslavám. Standarta s heslem "Pravda vítězí" sice stále vlaje nad Hradem, ale připomíná spíš další povedený výtvor z dílny dezinformačního oddělení, které za totalitního režimu odvádělo "skvělou" práci a vede si dobře i nadále.

Přestože nás NATO přijalo za své spojence, nemáme jeho plnou důvěru. Očekávalo se, že po tzv. sametové revoluci si Češi udělají ve své zemi pořádek, vypořádají se s černou minulostí, začnou budovat demokratickou společnost a s čistým štítem se připojí k ostatním světovým demokraciím, které si zakládají na osvědčených trvalých hodnotách. Nestalo se.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Napolo splněné přání (Stanislav Berton, Svědomí 2/2010)

V letech 1948-1954 jsem pracoval jako vrátný - začínal jsem od píky - v londýnském předměstí Earl's Court, na noční službě ve velkém činžáku. Čas jsem strávil nejen četbou časopisů a knih, ale také psaním epigramů a satirických veršů. O tehdejších politických poměrech v poúnorovém komunistickém Československu, jakož i o počátcích rozháraného exilu, bylo těžké, jak pravil římský klasik, nepsati satiru.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Úvodní vyznání (Bohuslav Kobliha, Svědomí 2/2010)

Nádherná byla krajina mého dětství, bohužel tak žalostně krátkého. Pomalu se začínaly houfovat stíny zla, střídané zákmity jasu v době infernálního temna. Odolal a přečkal jsem svody, jež se pokoušely mě svést na nepravou cestu.

Zůstal jsem svůj i přes nepřízeň času.

A tak se pokouším nyní vydat svědectví o lidech a době, kterou jsem zažil.

Když člověku hrozí ztráta koryta

stává se z něj rázem jiná entita

bojuje tou nejpodlejší zbraní  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Modlitba (Bohuslav Kobliha, Svědomí 2/2010)

Pane

nezapomeň na ty

kteří ti nenesou zlato kadidlo a myrhu

ale jsou solí té země  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Copak je to za demokracii ? (František Rozhoň, Svědomí 2/2010)

Podle Orwella nikdo neví a ani nechce vědět, co přesně je demokracie. Tak obhájci mohou chválit kterýkoli režim jako demokratický. I Hitler se vysmál Výmarské republice a tvrdil 30.6.1934 v Říšském sněmu, že bude úkolem nacistické vlády stále „zjišťovat, nakolik vláda zastupuje vůli národa. A v tomto smyslu jsme my ‚divoši‘ skutečně lepšími demokraty“. Nacisté ve volbách unfair slíbili i nemožné a stali se ‘stranou všech’. Pak semkli Němce tvrzením, že jsou ohroženi jinačími a NSDAP bude v čele boje proti hrozbám. Aby „boj“ byl efektivní, dovolili Hitlerovi vládnout absolutisticky. Došlo i na podivný kolektivní trest, který je připomínán na osudu židů: V březnu 1933 nacisté oznámili, že zahraniční židé vyhlásili Německu válku, a pak nacisté začali bojkotovat, napadat a nakonec likvidovat židy, které měli při ruce, tedy ty nevinné.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Stav totality (Bohumil Kobliha, Svědomí 2/2010)

Z okruhu mých známých lékařů, jeden klinický neurolog je názoru, že čas od času se lidstvo začne chovat nepředloženě. Prostě ztratí racionalitu ‑ doslova  "prostě zblbne" ‑ a nedá se s tím nic dělat. To může být jistě klinický obraz a správný odhad diagnostika.

Ovšem co k poruše vedlo, co pominutí smyslů předcházelo? Jak a čím je narušen náš střízlivý a logický pohled na situace? Čím to je, že k zatemnění jasného pohledu na věci vůbec dochází? Čím nastává, jak dochází k desorientaci u celých národů, či dokonce, zdá se, celého lidstva? Je to náhodou, nebo je "pobláznění" výsledkem manipulace, dlouhého plánování a promyšlené přípravy, a provedeno se všemi nástroji moci?  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Zpověď staré komunardky (Bohuslav Kobliha, Svědomí 2/2010)

Od mládí jsem byla

huba ukecaná

straně jsem věřila

dělala co chce strana

a věřte nebyla to

vůbec nóbl práce

plivat a nemyslet

a odsuzovat zrádce  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Msgre. Josef Veselý (Svědomí 2/2010)

Msgre. Josef Veselý (*28. července 1929 v Zlámance u Kroměříže) byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu.

Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 (po přestávce v letech 1942-1945 vynucené uzavřením školy okupačními orgány) maturoval a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP.  Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 2/2010)

  Normalizační bolševik a dnes premiér ze „staťáku“ je prezentován jako spasitel řídící vládu odborníků. Ta je ale složena z nominantů ODS, ČSSD a Zelených, nemůže být nepolitická, i kdyby chtěla. Je to jen další sebeklam, produkt masivní marketingové manipulace. Pan Fischer se odlišuje tím, že se chová slušně a zdvořile, ale co dál? (BL 14.1.10)

  Pan Fischer zachoval zvyk KSČ, aby soubory opatření k ozdravění hospodářství dělali ti, kteří léta hospodářství huntovali. Pan Janota pracuje na Ministerstvu financí již od roku 1978 a byl u všech deficitních rozpočtů minulých let, teď připravuje „balíčky" k „nápravě".  Celý text pro Svědomí 2/2010 zde...

Nestačím se divit ! (78) (Jan Kukuczka, Svědomí 1/2010)

Máme před sebou rok, který uzavře prvních deset let nově načatého sto a tisíciletí. Pro časopis Svědomí je to důvod k malé oslavě. Vždyť únor se ponese ve znamení dvaceti let, kdy v kanadském Torontu v roce 1990 založil Milo Komínek náš časopis, sloučením exilového týdeníku Naše hlasy a měsíčníku Vězeň. Pro redakci je to důvod k radosti.

Jinak je to ve společnosti, ve které všichni žijeme. Období uplynulých dvaceti let od sametové revoluce nám nabízí spoustu otázek. Například, jak se demokracie za ten čas projevila? Jak jí nabytá svoboda podpořila, o co ji naopak ožebračila? Je toho hodně na co si budeme muset dát před volbami odpověď sami.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Špión, jemuž nevěřili (2) (Stanislav Berton, Svědomí 1/2010)

...V historickém rozhlasovém proslovu po napadení Sovětského svazu Německem Winston Churchill řekl: „Každý muž nebo stát, který jde s Hitlerem, je naším nepřítelem. To se týká také všech těch bídných, proradných quislinků, kteří ze sebe učinili nástroje a agenty nacistického režimu proti svým krajanům a své zemi. Tito quislinkové, stejně jako vůdci nacističtí, nebudou-li odděláni svým vlastním lidem, což by nám usnadnilo práci, budou vydáni na úsvitě vítězné spojenecké spravedlnosti soudu".

Tuto pasáž citoval E. Beneš v rozhlasovém proslovu z Londýna 24. června 1941.  Pokračováni materiálu ze Svědomí 1/2010 zde...

Tento chlapík by měl řídit celou Evropu (Svědomí 1/2010)

Australský předseda vlády Kevin Rudd vyzval muslimy, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, aby opustili Austrálii. Tím se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky. Rudd pak rozhněval některé australské muslimy i prohlášením, že podporoval špionážní agentury ve sledování národních mešit. Cituji:

"Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa z toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví. Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!"  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Z Dotazovny a Poradny (Jára Meců, Svědomí 1/2010)

"Prosím Dotazovnu - Poradnu."

"Dotazovna - Poradna, Korýtko Václav. Dobrý den."

"Chci pana Vymaštěnýho. Jako poradce nám byl doporučen občany z Močůvek pod Vrchovinou, z Lidomlat a také z Vrtichvostů u Plazilova a občany z Přední Zadní a Horní Dolní."

"Nás nezajímá kolika občany byl vám doporučen pan Vymaštěný. Říkám Vám, že můj kolega Vymaštěný tady není."

"Tas zavolám později, pane Korýtko. Třeba za hodinu?"

"Za hodinu? Co Vás napadá!"

Tak zavolám odpoledne. Naše dotazy jsou velmi naléhavé a každá rada z vaší poradny je nad zlato."

"V tomto měsíci lednu, už kolegu Vymaštěnýho nevolejte. Když injekce, sprchy a klystýry zaberou tak kolega Vymaštěný tady bude až v květnu."  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Křižák jako obránce Pravdy (Jaroslav Lhotka, Svědomí 1/2010)

Bezpečí křesťanů nelze v žádném státě trvale zaručit organizacemi a zákony EU. Násilí proti křesťanům narůstá ve světě z nahoty zkušeností zkaženosti náboženského fundamentalismu a marxistického nihilismu, odpadní stoce všech učení proti Bohu. Co by z křesťanů zbylo, kdyby ve světě zvítězil duch národního socialismu a bolševismu, lze snadno si domyslet. Evropa by byla v potocích krve vylidněna a vržena do doby před Kristem. V r. 2009 se poprvé ve Španělsku neuskutečnila zádušní mše za generála Franca.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Skladatel Jan Zach (Josef Hermann, Svědomí 1/2010)

Barokní střídmost, řekněme rovnou i askese, vyžadovaná v oblasti náboženské přecházela i do občanského života, ale nedali se i spoutat někteří z českých muzikantů, odcházejících do ciziny za lepším a bohatším životem. Nejznámější z nich je případ Josefa Myslivečka. Žel, není či nebyl sám.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Vše pro veřejné blaho (František Rozhoň, Svědomí 1/2010)

Koncem osmdesátých let zažil svět bolševismu nemalé změny. Čína se z vůle 85letého Teng Siao-pchinga soustředila na rozvoj ekonomiky, Komunistická strana Číny si dál udržuje moc a Čína je největším věřitelem i samotných USA. U nás jsme naopak hospodářství ponechali jisté „volné ruce“ a soustředili se na ideologii lidských práv. Před čtyřmi roky odhadla Transparency International, že jen korupce při zadávání státních zakázek nás ročně stojí 200 miliard korun, čili více než činí deficit státního rozpočtu. Ani ideologie lidských práv není zárukou bezvadného vývoje, jak dokázala francouzská revoluce. Ta v roce 1789 vyhlásila práva lidská a občanská – mj. že veřejná moc je zřízena ku prospěchu všech a nikoli pro soukromý užitek těch, jimž je svěřena a že společnost má právo požadovat na každém veřejném úředníkovi, aby skládal ze své činnosti účty. Pak byl zvolen Výbor veřejného blaha, který nevzal Ústavu a práva vážně a pod jeho vedením byly vězněny a vražděny tisíce lidí.

To varování bychom měli brát vážně i proto, že ikona Sametu a dnešních „lidských práv“ V. Havel, řečeno s P. Hájkem, metamorfoval v radikálního neomarxistu považovaného za evropského promotora amerických neokonzervativních jestřábů. Vliv stalinismu od východu tak vystřídal od západu vliv neokonzervatismu, na jehož špičky mají silný vliv lidé (a celé think-tanky) s trockistickou minulostí. Kdo to neví, ať se doučí, že v SSSR stalinismus zvítězil nad trockismem, protože byl méně surový než Trockého vize pracujících plnících rozkazy krutých dozorců, jež Trockij jmenuje podle svého vlastního uvážení. Proto stojí za to stále posuzovat, co se ve jménu veřejného blaha děje dnes.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

"Zvířecí farma" po česku (Ladislav Malý, Svědomí 1/2010)

Podzim, kromě obvyklých plískanic, spadaného listí, mlhy a stále přibývající větší tmy, přináší i den sedmnáctého listopadu. Superlativy pronášené na současný liberálně demokratický režim ponechme profesionálním pisálkům režimních médií. My se podíváme na současnost z hlediska občana, jenž kdysi také trpěl iluzí všemohoucnosti demokracie, a který během času z líbivého, ale veskrze lživého a snu o demokracii, prozřel.

Důležitější než vzestup HDP a rozvoj technologií ‑ i když bohužel právě toto nejvíce lidi zajímá ‑ je pro každý národ existence a rozvoj jeho duchovních a mravních sil, a jeho sebepoznání. Kam se posunula mravnost a morálka našeho národa za dvacetiletí režimu liberální demokracie?  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Na stejné lodi (Mons. Josef Veselý, Svědomí 1/2010)

Co nejdříve odložit
všechny tituly
v předpalubí.
Kapitánovi svěřit
bezvýhradně svou plavbu
na vlnách nejistot.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Kdo ví o Josefu Marcínkovi ? (Svědomí 1/2010)

V listopadu 2009 nám do redakce přišel email od Josefa Horeše. Prosí čtenáře o pomoc při hledání informací o jeho strýci Josefu Marcínkovi, který se narodil asi r. 1920, měl být vězněm od r. 1949 do r. 1964 na Borech nebo Bytízu. Byl původem z Brna, byl knihař, ženatý a měl dvě dcery, naposledy bydlel v Omicích.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Hyeny z vysokej politiky (Vladimír Pavlík, Svědomí 1/2010)

Je málo ľudí na Slovensku, ktorí evidujú toľko ľudského nešťastia, utrpenia a beznádeje ako ja osobne. Drvivú väčšinu týchto nešťastníkov nepoznám ani osobne, ich osobnosti mi pripomína množstvo dokumentov s neuveriteľnou výpovednou hodnotou. Moja situácia mi už vyše šesť rokov nedovolí opustiť trvalé bydlisko, keďže moja 85‑ročná ťažko zdravotne postihnutá matka je odkázaná na moju celodennú starostlivosť. To isté sa vzťahuje aj k ďalšiemu problému, že mnoho ľudí, poznajúc moju situáciu, ma chce navštíviť osobne a tu opäť vzniká pre mňa situácia takmer neriešiteľná. V očiach mojej matky prakticky každý návštevník, ktorého vidí prvý raz, je v jej očiach človekom, ktorý mi chce ublížiť. Nemala to pri mne jednoduché nielen za bývalého režimu, ale ani po novembri 1989. Spomeniem len tak okrajovo, keď som sa súdil s Mečiarom ‑ a v tom období som robil v Necenzurovaných novinách, tak počas mojej neprítomnosti každý týždeň mojich rodičov navštevoval istý Briestnenský z Pružiny, snažiac sa mojich rodičov presvedčiť, aby som sa nesúdil s Mečiarom, lebo že zabijú nielen mňa, ale aj oni utrpia ujmu.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

2010 - 2020 (Bohumil Kobliha, Svědomí 1/2010)

Titul článku "2010‑2020" je možná dost odvážný. Jedná se totiž o troufalý odhad dějů pro celé příští desetiletí, přestože někteří rabíni předpovídají "konec světa" už na rok 2012. Ne že bychom věřili na to, že "přiletí kometa a všechno rozmetá", jako naši dědové a pradědové, ale dnešní vládcové mají k sebezničení všechny možné prostředky. Vykácením tropických dešťových pralesů i poničením našich lesů počínaje, až po všechny nástroje válečné a bombou konče.  Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Zvony půlnoční (Jiří Herzinger, Svědomí 1/2010)

Až zazní zvony půlnoční

v té noci plné krás,

až zazní zvony půlnoční,

at zazní také v nás

to krásné, lidské, hřejivé,

co daroval nám Bůh,

aby v té chvíli navzájem

si splatili svůj dluh.  Celý text ze Svědomí 12/2009 zde...

Politika ve stylu retro (Svědomí 1/2010)

  Papež vyzval lidi, aby se zbavili sebestředného egoismu a otevřeli víře. Podle Ivana Hoffmana je to klíčová otázka pro budoucnost lidské civilizace na téhle planetě, jestli „teda půjdeme tou cestou boje muže proti muži anebo se znovu začneme ohlížet po nějakých společných ideálech anebo hodnotách nebo něčem, na čem nám společně záleží.“

  Prezident Klaus na Nový rok řekl občanům, že potřebujeme pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas založený na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. „Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat.“  Celý text pro Svědomí 1/2010 zde...

Stalo se, aneb střípky z české historie (Svědomí 1/2010) Celý text pro Svědomí 1/2010 zde...

 

zpět na hlavní stranu 

články Svědomí 2009

články Svědomí 2008

články Svědomí 2006 až 2007

články Svědomí před rokem 2006