Z časopisu Svědomí/Conscience ročník 2010-

Kanadsko-český exilový nezávislý časopis pro Českou republiku s tradicí od roku 1955,

vydavatel a šéfredaktor: Milo Komínek, od června 2010 manažer Marie Komínková.

Redakce a administrativa v ČR od ledna 2012:
Vrchlického 1631, 738 01 Frýdek-Místek 12,
tel. 591 120 470, e-mail: svedomi@applet.cz

Důležité oznámení čtenářům a předplatitelům časopisu Svědomí : Z finančních důvodů jsme nuceni od počátku roku 2011 vydávat časopis Svědomí jednou za dva měsíce počínaje únorem 2011. Cena jednoho čísla časopisu i s poštovným je 25 Kč. Předplatné, které již bylo uhrazeno, bude převedeno na další rok. Děkujeme za pochopení.

...Zde si připomeňme, že neutralismus bychom vždy měli přísně rozlišovat od neutrality, která je výrazem z oblasti mezinárodního práva a znamená vždy přísně zakódovanou neúčast ve válečných konfliktech. Starší a střední generace mají jistě v živé paměti, že politiku nezúčastnění v období „studené války" nasadily státy, které se do nepřátelství mezi USA a SSSR nechtěly zaplést. V Evropě to byla především titovská Jugoslávie a mimo Evropu Indie... Po roce 1970 už asi sto zemí, mezi nimi, převážné množství nově vzniklých států Asie a Afriky, se vyslovilo pro tuto novou cestu, aby primárně předešlo nechtěnému vtažení do konfliktů a sekundárně omezilo nechtěné vměšování gigantů do jejich, malorozpočtové existence. Chtěly předejít neokolonialismu... Celý text zde...

Emanuel Moravec patřil ke skupině politiků a vojáků, kteří chtěli bránit republiku za každou cenu, i kdyby Francie a SSSR nedostáli spojeneckým závazkům... 2. října se shromáždili Pražské radnici, za účasti primátora Dr. Petra Zenkla, který se měl stát předsedou revoluční vlády: Hubert Masařík, Emanuel Moravec, Josef Patejdl, Lev Prchala, Hubert Ripka, Ladislav Rašín, F. X. Šalda, Bohumil Stašek, a jiní... Jmenovaní po vzrušené debatě došli k názoru, že na převrat bylo pozdě. Zenkl neměl odvahu jít na Hrad a sdělit Benešovi do očí, že politici a vojáci v něho ztratili důvěru. Tuto nevděčnou funkci vzal na sebe Emanuel Moravec. Tělesně i duševně úplně zhroucený Beneš - Moravec ho nazval později v knize Děje a bludy „ranečkem bídy" - Moravcovi v dlouhém rozhovoru vyložil novou mezinárodní situaci státu, opuštěného zrazeného od všech spojenců, i domnělých přátel. Naznačil, že se čs. politika musí ihned politicky přeorientovat a zahájit nový poměr k Německu. Celý text zde...

Scénář našeho života si vytváříme sami a neseme za něj plnou odpovědnost. Je na nás, jedině na nás, jak si ho sestavíme. Jiná věc, neméně důležitá, spočívá v tom, zda se nepokoušíme svůj scénář vnucovat jiným. Je samozřejmé, že každý člověk má svůj okruh přátel, a už to vypovídá hodně o člověku samém, ale budeme-li našim blízkým přiřazovat role v našem scénáři a vyžadovat, aby se s nimi ztotožnili, začne se pozvolna něco dít. S údivem budeme své přátelé ztrácet, pravda, možná najdeme náhradu, žel, bude to jen náhrada, u které si navíc nebudeme ničím a nikým jistí. Celý text zde...

Franz Josef je mrtev, jeho strategie žije (František Rozhoň, Svědomí 5/2011)

Ve středověku měl panovník moc finanční, vojenskou a zákonodárnou, byl však pouze prvním mezi rovnými, i svatováclavská koruna byla vládci jen propůjčována. Za vlády Habsburků se však panovník stal posvátným a neodpovědným, jejich absolutismus se upevnil za třicetileté války a tereziánský zákoník roku 1768 otevřeně vyhlásil za největší hřích, trestaný i smrtí provazem, hřích proti panovníkovi, Bohu, církvi a státu. Otázku, je-li někdo víc než první mezi rovnými, řešíme i časech dnešní zastupitelské demokracie. Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

...Občanské fórum propagovalo pod Havlem myšlenku "Nejsme jako oni" a tak umožnili převlékání komunistům za neoliberály, takže novodobý liberál je dnes k nerozeznání od komunistického alibisty svou morálkou a mravností, protože zavrhnul učení Církve, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni, Desatero nepotřebuje, je bez víry, sobecký, prolhaný, násilnický, stále reformuje, aby mlžil pravdu o zlodějnách, kterých se dopustil on a jeho kolegové. Pravá reforma je míra jednoho metru. Za život jsem zažil mnoho reforem a všechny byly k ničemu dobrému. Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Mašínové a podobnost nikoli čistě náhodná (Martin Geisler, Svědomí 5/2011)

Blíží se polovina roku 1942. Uprostřed Evropy už třetím rokem přežívá torzo původní Československé republiky. Má sice vlastního zvoleného prezidenta, vlastní vládu, ale to je jen kamufláž. Ve skutečnosti v něm vládne brutální nacistická diktatura, která se pouze obtěžuje předstírat zdání jakési legálnosti. Stačí hrubý nátlak na starého nemocného prezidenta a výhrůžky bombardováním Prahy.

Ve světě zuří nemilosrdná válka. Armády všech demokratických států na starém kontinentu jsou rozdrceny. Wehrmacht pochoduje na Kavkaz a k Volze. Afrikakorps obsazuje Tobruk a cestu do Egypta má otevřenou. Německé ponorky prakticky ovládají Atlantik. Britská koloniální říše v Asii se hroutí, námořnictvo USA je v Tichomoří zahnáno do defenzivy. Síly zla jsou zjevně nezadržitelné!

To všechno se ale odehrává kdesi daleko ve světě, obyvatel Protektorátu jako by se to nijak zvlášť netýká. Dělníci zde pilně pracují pro blaho Říše, učitelé si hbitě osvojují novou ideologii, novináři a básníci oslavují geniálního Vůdce. Pokud se snad vyskytnou nepřátelské a neloajální elementy, jsou tvrdě avšak po právu trestány, třeba i smrtí.

Právě tehdy, 30.6.1942, byl popraven jeden z vlastenců, kteří se před bestií nesklonili. Věřil, že ji lze porazit, pokud se najde dostatek slušných lidí ochotných chopit se zbraně. A podplukovník Josef Mašín ji skutečně neváhal použít. Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

"Tak jsem koupila nejlacinější máslo...", žena otevírá nákupní tašku a ukazuje mi dvě bílé cihličky. "Tesco" 250 g za jednu libru padesát pencí. Je 17. září 2011. Loni touto dobou byla stejná kvalita másla za devadesát pencí. Ceny letí jak splašené nahoru a kvalita výrobků namnoze klesá.

Na jaře jsem musel vyměnit prasklou pancéřovanou hadici u koupelenské sprchy. Před týdnem se u té hadice rozlomila matice spoje ke sprchové hlavici při lehkém náraze, když choti vyklouzla rukojeť z ruky.

"To není možné! Prosím tě cos to dělala", pravím hlasem materiálů znalého inženýra a prohlížím lom. Nechce se mi věřit a potěžkávám odlomenou půlku, která od spoje odpadla - laciný plastik! Matice je chromově pokovený plastik a dokonce i v části závitu. Ten prostému oku vyhlíží zase jako mosaz - leč lom jasně dokládá že jde jen a jen o šedivou umělou hmotu. Výborní šizuňkové! Celý text ze Svědomí 5/2011 zde...

Každý národ má nejen svou čest a hrdost, ale v každém pokolení zároveň více či méně jedinců odhodlaných tuto čest a hrdost národa svobodných lidí bránit i s nasazením vlastního života. Jejich činy, jejich osudy se nesou dějinami jako štafeta, jako hořící pochodeň osvěcující cestu ke svobodě, která vždy byla jen cestou statečných. Po pádu tyranů je těmto živým i mrtvým vzdávána čest. U zbytků jejich životů zasloužená úcta. Dodejme, že se tak dělo v každé zemi, kde tito krvaví diktátoři vládli. Jenže právě to, co se zdá slušným lidem samozřejmostí, se u nás stalo obrovským problémem a příčinou dlouhých kontroversních a především nám všem nedůstojných polemik. Celý text zde...

Pročítám článek v jedněch novinách s titulkem, který mě děsí: "Zdraží se dětství, život i smrt"

Pan Adam Jaroš na otázku: "Myslíte si, že zdražování nemá konce?" odpovídá: "Máte pravdu! Nikdo se mu nevyhne a projeví se to na tom nejzákladnějším, co k životu potřebujeme. Kvůli zvýšení sazby DPH se nám zdraží potraviny a nápoje, voda, léky i jízdné.

Zdraží se dětské pleny, bydlení i pohřeb. Na účtenkách za pohonné hmoty se promítne benzínová daň, i konflikt v Libyi, a to je jen začátek. Pokud máte už teď dluhy na krku, vězte, že bude hůř. Zdraží se totiž i exekuce a soudní spory."

Článek pak rozebírá pravděpodobný vývoj cen za bydlení, energii, vodu, benzín, naftu, knihy a tisk, mýtné, cestování MHD, vlaku, autobusu, cigaret, kultury, poplatky ve zdravotnictví, bankovnictví, za komunální odpad, léky, za pohřeb. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na to téma mohl napsat disertační práci. Možná to není zcela původní, ale rozhodně jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce - takřka archetyp. Tedy, krátce si to zpřítomněme, člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a kde-se-vzala-tu-se-vzala prohnilá společnost, která přirozeně dobrého člověka svými pokřivenými pseudonormami tak silně manipuluje ke zlému, že ten nemůže odolat a nakonec na nějakou tu špatnost přistoupí a tak se, pod tlakem zlé společnosti, z dobrého člověka stává člověk stále horší. Připomeňme si také stručně jeden z nejdůležitějších praktických důsledků této teorie: není zloděj jako zloděj - "vlastník výrobních prostředků", to je skutečný lump, který vykořisťuje své zaměstnance, tyje z práce jejich rukou a ve velkém a dlouhodobě okrádá je a jejich rodiny, zatímco mladík dělnického původu oloupivší v době krise nějakého toho maloměšťáka, to je jiná... to je právě oběť společnosti, která jej v rozpuku jeho mladosti zahnala do takového kouta, že neměl jiného východiska, než přepadat, přičemž tato diagnóza se změní málo či vůbec, i kdyby za ním zůstala nějaká ta buržoazní mrtvola. To je tedy exposice; za zjednodušení celého problému se znalcům omlouvám. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Když v r. 1952 napsal zednářsky orientovaný magazín "New Age", že skutečným nepřítelem USA a celého lidstva není socialismus a komunismus v marxleninském podání, ale katolicismus a jeho hodnoty (ctnosti), pro které se zrodili v totalitě mučedníci PRAVDY, byla v ČSR diktatura. Už v r. 1958 byl v ČSR přijat za ministra zdravotnictví Plojhara potratový zákon. Když v r. 1960 americké statistiky zveřejnily, že z patnáctimilionového přírůstku obyvatelstva je 56% z katolicky orientovaných rodin, byly zednářské lóže a s nimi zednářská Světové rada církví tak vyděšeny, že zahájily ofenzivu pomluv, i uvnitř Církve, kde hlasy hříšnosti dnes nacházejí největší podporu v rámci laicismu: Mimomanželský styk? Mějte porozumění! Směnárníci v Chrámu? Lidé si musejí vydělávat na živobytí! Homosexualita? Různí lidé mají různé styky! Asistovaná sebevražda? Mějte soucit! Jestliže nepůjdete s dobou, budete ocejchováni za netolerantní, bigotní katolíky, jednoho dne propuštěni ze státní služby, jako se to dnes stává na Západě, kdo čte nezávislý, katolicky orientovaný tisk (Te Deum u nás). Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Arial Sharon nastoupil jako nový premiér Izraele v lednu 2003. Jeho pravicová strana Likud triumfovala. On sám nebyl žádná hrdlička (nechal např. likvidovat muslimského klerika Ahmeda Jasina) a jak pamatujeme vysloužil si přezdívku „Buldozer". To jednak pro svoji hmotnost a techniku postupu. Dal porůznu srovnávat se zemí - buldozerovat - palestinská obydlí. Přesto, oproti „super dravci" (superhawk) Benjaminu Netanyahu, jak ho nazval světový The Sunday Times (dále jen S.T.) z 2. listopadu 2002, nebyl zcela bez orientace. Nicméně ve své vládě dal místo ministra zahraničí právě Benjaminovi. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Zhruba před sto lety bylo v českých čítankách : "V tomto království, které v šedém dávnověku osadil praotec Čech, sedím já Čech nynější... na židli, sedím pod svou jabloní a sedím na svém. Tu sedím a jsem svým pánem. Tu je moje právo historické sedět a stát, kde chci, obdělávat svou půdu a mít své názory a sloužit dle svých názorů sobě a všem, kdož toho potřebují, aby v naší zemi vládl šťastný řád. A to je moje právo přirozené..., abych přerazil hnáty každému, kdo by sáhl na tu mou židli pod jabloní a mému národu na jeho ideály a na jeho štěstí..." Naplňování těchto myšlenek je stále těžké. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Nedávno jsem viděl na obrazovce ČT přední české komunisty s poslankyní Semelovou se zvednutými zajatými pravicemi v pěsti při zpěvu Internacionály. Nebylo mně do smíchu. V jaké republice to žijeme, od sametové revoluce, když jsou zde snahy opět vzkřísit kostlivce marxismu? Změny, vydávané za reformy pravicové vlády, postihnou 80 % občanů. Co na to zbývajících 20 % občanů s vysokými příjmy řeknou, nebo budou mlčet? Kdyby se dovedly do konce korupční skandály a bylo zabaveno státní mocí nakradené, státní kasa byla by brzo naplněná a komunistům by se vzal vítr z plachet. To by byla vláda pro poctivé občany. Jenže, podvody v zlodějském ráji pokračují a životní úroveň prostých lidí klesá a pod ochranou humanitních organizací fungují fešácké kriminály pro zloděje a vrahy, dotované z daní poctivých občanů, aby neutrpěl jejich zevnějšek. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Tak touto posvätnou kravou ktorá sa skladá z dvoch slov "nevyhnutné reformy" a ktorá doviedla Slovensko a Česko nielen k strate ekonomickej svojbytnosti, rozpredaniu majetku cudzine, k poníženiu vlastných občanov od cudzej štátnej moci a ďalším negatívam, otrepávajú treťotriedni politici typu Kalouska, Nečasa, Mikloša, Dzurindu, či im podobným politickým odpadom neustále k stálemu pojmu oprašovania zlatého teľaťa "nevyhnutných reforiem". Takže si to poďme trochu zrekapitulovať. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

Státník státnických postojů aneb politik v moři pucfleků (Jára Meců, Svědomí 4/2011)

„Životní jubileum bylo v dnes již zaniklém světě důvodem k hledání spíš toho pozitivního, a to dokonce i u osoby, kterou z nějakého důvodu nemusíme mít v lásce. Většině současných medií ovšem cosi jako slušnost evidentně chybí." V článku L.N. 23. června nadepsaném DAREBÁKOVY NAROZENINY historik umění a architektury Pavel Kalina píše: „Sedmdesáté narozeniny Václava Klause provázela masivní kampaň napříč různými médií, která svým rozsahem a nechutností překonala všechny předchozí projevy na téma. Václav Klaus - nepřítel lidstva. Co mě zajímá, je způsob, jakým dnes média dokážou zatočit s kýmkoli a s čímkoli." Pavel Kalina píše, že jsme se dostali do situace, která ohrožuje chod naší civilizace jako celku a to bez ohledu na to, jak se nám líbí nebo nelíbí jeden konkrétní politik. Celý text ze Svědomí 4/2011 zde...

V roce 1918 skončily boje první světové války. Ta válka „vykloubila Evropu“ a podle historika Martina Gilberta vlastně ještě neskončila - z ní se zrodily hrůzy, které zažíváme dodnes. Zrodily se, protože „elity“ válčících stran nebyly odsouzeny ani za souhlas s neomezenou krutostí a bezohledností, ani za nedodržení závazných smluv. Do takového světa se před 85 lety, 20. 6. 1926, narodil Milo Komínek. Celý text pro Svědomí 3/2011 zde...

Od rodiny ve vlasti i od přátel jsem dostal dotazy ohledně londýnské svatby Prince Williama a Kate Middletonové, 28.dubna 2011. Nezdálo se mi zprvu vůbec důležité - v záplavě skutečně dějinných událostí, jako jsou současné války o světovou naftu - se o věci rozepisovat. Když jsem ale v dopise jedné důležité osobnosti dostal přímý dotaz: "...Zajímal by mě Váš názor jako člověka, kterého se toto dění bezprostředně týká a jedná se o Vašeho budoucího krále...", rozhodl jsem se, že o záležitosti království a dějích zde musím něco říci.

Na členské schůzi pobočky KPV číslo 20 v Jablonci nad Nisou, konané dne 25. května 2011, byly projednány Názory a úvahy, týkající se budoucnosti Konfederace KPV včetně úvodní stati shora citovaného článku a bylo konstatováno, že autor (Č.Č.) se sice zabývá obšírně procedurou technického řešení případného ukončení činnosti organizace, jeho termínem, majetkoprávními záležitostmi, které takové ukončení činnosti nepochybně vyvolá, nicméně v jeho stati chybí to nejpodstatnější, co by mělo zajímat každého „mukla":

Jak bude do budoucna zabezpečen odkaz dějinného období protikomunistického odboje? Jak poslední žijící účastníci zajistí v paměti národa trvalou památku perzekucí ze strany komunistické diktatury v období 1948-1989? Celý text ze Svědomí 3/2011 zde...

Neznalost historie národa českého neomlouvá (Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2011)

Už za hluboké totality jsem dychtil jako žák školou povinný poznat smysl českých dějin a legionářského odboje. Díky svým strýcům - legionářům jsem se dozvěděl mnohé, co se ve škole nesmělo učit. Neznalost dějin totiž dělá z člověka analfabeta, když v politice nám vládnou blbci všehoschopní. Tak tomu bylo za socialismu a nezlepšilo se to o 50 let později, v éře sametového podvodu. Celý text ze Svědomí 3/2011 zde...

Lužičtí Srbové mají již patrona svého národa (František Truxa, Svědomí 3/2011)

Český národ, který do doby národního obrození měl na kahánku, vděčí své zázračné záchraně dle názoru křesťanů a tedy najmě katolíků, za přímluvu svatých. Zejména patrona našeho národa - sv. Václava.

V blízké Lužici, kde ještě v 16. stol. tvořilo lužickosrbské obyvatelstvo více než 80 %, přežívá po tisícileté germanizaci kolem 50 tisíc srbsko-řečných obyvatel. Je to div, že v zemi, kde od r.1870 bylo zakázáno srbské vyučování, srbské bohoslužby a sňatek byl povolen jen při znalosti německého jazyka, a v Dolní Lužici za srbsky pronesené slovo ve škole musel žák přinést německy tisíckrát napsanou větu „Nesmím ve škole používat vendského jazyka" se ještě kolem 300 tisíc lidí hlásí k srbské identitě anebo je si vědomo srbského původu. Celý text pro Svědomí 3/2011 zde..

To už se tak někdy stane, že člověk usedne v čekárně praktického lékaře, protože ho něco bolí. Přiznám se, že čekám nerada, a proto se snažím ukrátit si čas listováním v tisku a prohlížením letáků nabádajících k zdravotnické prevenci.
Červenožlutozelenobílou barvou mě upoutal malý letáček Český den proti rakovině. Vida, tak i má svůj den. To je dobře, že Liga proti rakovině Praha vydala tento tisk spolu s celou řadou partnerů. Dozvěděla jsem se, kdo je generální a kdo hlavní partner, kdo je hlavní mediální partner, kdo je mediální, kdo je organizátor a přečetla jsem si celou řadu dalších partnerů. Bylo jich uvedeno celkem patnáct, ale kdy je Český den proti rakovině jsem se nedozvěděla, zato jsem byla nabádána: "Žijte jako z partesu, s chutí, rádi, bez stresu," což bylo doloženo obrázkem subtilní paní, hrající na trubku. Mimochodem, vážně jsem zapochybovala o jejím krevním tlaku a cholesterolu. Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

Jsou určitá periodika, která dávají prostor názorům svých čtenářů a jako Ponský Pilát otisknou vespod poznámku: V žádném případě nejde o názor redakce. Pak si čtenáři vyber!

Pročítám dopis jedné starší paní. Stýská si, že se jí těžce žije, že nemůže vyjít s penězi, kolik stojí léky, potraviny, bydlení, jak neustálé zdražování elektřiny a plynu ji děsí, neboť odezvou je růst cen prakticky všeho. Je jí líto, že už pár let si nemůže dovolit jít do divadla nebo koupit zajímavou knihu. Píše o šedivém stáří. Je mi z toho úzko a smutno.

Hned pod tím je však možné si přečíst dopis mladé ženy, která vyčítá současným důchodcům, že nic nedělají, berou peníze a ještě k tomu, že pořád naříkají. Úvaha pokračuje výčitkou, že možná až ona půjde do důchodu, nebude dostávat nic. Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

Celý svět viděl 3. května 2011 "rodinku". Strnulý snímek je ukázal, jak civí na něco před nimi. To něco mohl být finiš koňských dostihů, výsledky loterie, průběh místních voleb, závěr Hamleta či děj posledního kordu vraženého do dodělávajícího býčka. To, na co vyvolení skutečně zírali, nebylo dovoleno - v rámci americké demokracie a svobody - ostatním US občanům vidět, natož nám po světě pozorovat. Býčí zápas to ale nebyl, spíše jen zabíjení. Světu byl předložen záběr na "inner circle" - "vnitřní kruh" vlády Spojených států, "rodinku" lidí, kteří sledovali oddělávání člověka - prý Osamy Bin Ladena. Araba Bin Ladena, údajného muslimského vůdce iluzorní Al-Kejdy a označovaného jako plánovače/strůjce sražení New Yorských věží WTO, tzv. "9/11" roku 2001. Proč říkám iluzorní Al-Kejdy? Poněvadž dle francouzských pramenů ta už dávno neexistuje (Le Monde z 3. května 2011 str.7.). Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

Předkové naši moudří byli
sepsali práva, zákon ctili
ke každé válce, když ji chtěli
potřebovali Casus Belli.
Dnes je to jiné, moudré hlavy
když chtějí válku srotí davy
roztočí glóbus, řeknou pansky:
Zde nastolíme život rajský! Celý text ze Svědomí 3/2011 zde..

V dánském časopise Berlingske uveřejnili článek - dokumentovaný fotografiemi - o osmnáctiměsíční holčičce trpící vodnatelností mozku (hydrocephalus), jak leží opuštěná v dětské nemocnici v nepálském Kathmandu. Dali jí na židli, stranou vší lékařské péče. Ani postýlku pro ní nemají, ani čas zabývat se dítětem, které nemá naději přežít. Občas jí někdo nakrmí mlékem z kojenecké lahve. Říkají jí Ghane (velká hlava).Ten článek si přečetla Cecilie Hansenová, ředitelka náborového oddělení olejářské dopravní firmy Maersk. Je sama maminkou. Má malého chlapečka Sebastiana, ještě mu není rok. Mateřské city mladé ženy se většinou promítají na všechny děti. Cítí bytostně, že láska a péče je živnou půdou pro zdárný vývoj křehkého nově narozeného tvorečka. Chce jí dát i cizímu nemocnému dítěti, které jí potřebuje v tím větší míře. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Také se vám stane, že řešíte toto dilema, zda sledovat či nesledovat televizní zpravodajství?

Přiznávám se, že já se takto rozhoduji denně. Pravda, většinou vítězí snaha aspoň trochu se zorientovat v politickém dění kolem a nakonec ten ovládač stisknu. Po několika minutách už však trpce lituji svého rozhodnutí, ale jakási zvrácenost mě nutí vydržet dál. Co horšího se ještě mohu dozvědět, větší gradace šoků už přece nemůže být, a tak sedím přilepena na židli a spolu s moderátory podstupuji den co den tu smutnou a hrůznou cestu za poznáním, z které se pak celý další den nemohu vzpamatovat. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Kolik krásných měst má naše vlast! Je nepsaným právem každého jedince, který je navštíví, aby je poznal po svém. Někdo začne obdivovat kostely, jiný muzea, či parky. Fotografové se vrhnou na fascinující záběry monumentů staveb či tiché chvění slunečních paprsků na vodní hladině řeky, rozverně ležící před nimi. Hudebníci usedají na lavičky a zavírají oči, aby ničím nerušeni mohli vstřebávat symfonii právě navštíveného místa. Básníci chodí jako omámeni, toulají se v úzkých uličkách a naslouchají jejich vyprávění. Já mám něco jiného ve zvyku. Když se ocitnu v nějakém městě, spěchám do antikvariátu. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Za druhou návštěvou v australském přímořském letovisku Coolum jsem jela s nejistotou a dokonce s mírnou obavou v srdci. Stanislav Volek ze Sydney o muži, u kterého jsem se rozhodla zastavit na cestě z Noosa do Brisbane, napsal: "Jeho humorná satira náleží do té nejhorší kategorie: za prvé uráží a za druhé všechny. Autor totiž nepatří mezi opatrné kritiky, kteří se z bezpečného zápecí tvrdě a nekompromisně strefují svými dikobrazími ostny do nešvarů druhé strany barikády. Autor naopak pohrdá pohodlným živobytíčkem pěvce chlebodárců a nebere si servítky před nikým a ničím... Také nezavírá oči před žádnou pravdou, byť by to bylo proti duchu politické správnosti exilového tábora...".

To mne lákalo a současně odrazovalo. Jaký bude skutečný Stanislav Berton, neúnavný a neodraditelný hledač pravdy, který se na konci pozemské pouti ohlíží za svým plným šestaosmdesátiletým životem? Celý text ze Svědomí 2/2011 zde..

Historie je zdrojem poznání, poučení, i hrdosti. Politika Vatikánu vůči bolševickému Rusku, tak jako proti nacistickému Německu, reprezentovanému papežem Piem XI. , umožnila zřídit vatikánskou komisi "Pro Russia", která koordinovala činnost Vatikánu na SSSR. V r. 1924 bylo v SSSR na svobodě jen 200 katolických kněží, v r. 1936 50 kněží, v r. 1937 zbylo jich 10 a v r. 1938 byli na svobodě 2.

V r. 1930 vystoupil papež Pius XI. veřejně s ostrým projevem proti bolševismu a odsoudil pronásledování Církve v SSSR bolševiky. Jeho encyklika "Divini redemptoris" (O bezbožném komunismu) byla vydána až v r. 1937, dvacet let od bolševické revoluce. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Letos v dubnu to již bylo neuvěřitelných 25 let, co Pavel Wonka se svým bratrem Jiřím vyhlásili kandidaturu nezávislého kandidáta do Sněmovny lidu a národů.

Pavel žádal otisknout svůj program v Krkonošské pravdě. Tento program dostal do rukou zástupce šéfredaktora Jaroslav Volný, který jako první dal do pohybu tu mašinérii, která vedla k smrti Pavla Wonky. Cituji z jeho výpovědi na StB dne 19.6. 1986 Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Před I. světovou válkou bylo Rakousko-Uhersko jednou z nejdemokratičtějších zemí. Přesto kamarila (skrytá skupina osob s vlivem) kolem Franze Josefa I. připravovala nedemokratický podraz na slovanské národy Rakouska, ze kterých se měly stát subjekty spíše folklorní v Němci ovládané Mitteleuropě. Úskok nevyšel, protože starý mocnář zemřel a mladý ho nechtěl.

Pak dlouho procházelo ruským bolševikům tvrzení „nám je dovoleno vše, protože jsme poprvé v dějinách pozvedli meč nikoli z důvodů zotročování a útlaku, ale ve jménu universálních svobod a vymanění z otroctví a způsobilo to mnoho neštěstí.

E. Benešovi prošlo, že tajil zprávy čs. misí v SSSR o poměrech tam panujících. Protože komunisty chválil za války i londýnský rozhlas, mělo to neblahé následky. Lid neuvěřil pravdě zveřejněné za protektorátu, že „bolševický režim nejenom nemilosrdně odstraňuje své politické protivníky… dílem bolševismu je robot, zbavený své lidské hodnoty…“ Podraz na národy Československa byl dovršen po válce, když bolševici odvlékali z Československa naše občany, ale profesionální „ochránci demokracie“ (politici a většina novinářů) se nezastali unášených občanů a rozhodli nekritizovat SSSR. „Ochránci demokracie“ tehdy mlčeli k bezpráví a násilí, k tomu že předkládaná pravda je lží, a tak (podle poslance Oty Hory) klestili cestu novým formám fašismu a nacismu. Jejich vinou moc lidí nakonec podpořilo bolševickou praxi : Zhroutily se zábrany zajišťující, aby orgány moci občanům sloužily a necítily se jejich pány, kteří smí vše. Dost volné ruce měli aktivisté, i když psychologové ví, že lidé rádi řeší své komplexy ponižováním slabších. Soudem i bez něj mohl být potrestán i ten, kdo nic neprovedl. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

V Tunisu, Egyptě, Libyi, Alžíru, Jordánsku, Sýrii, Jemenu a dokonce i na Bahrejnech se jako na povel lid vzbouřil proti svým vládám. Jako?

Polsko, Německá lidově demokratická republika, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie skoro padesát let spaly, a jako Šípková Růženka políbením prince, se tam koncem osmdesátých let lid probudil.

Jako zázračným proutkem - či na povel elektronického signálu? Lid, který po desetiletí všechno snášel a trpěl, šel najednou do ulic. Zachřestil klíči a vládcové zakopaní ve svých festuňcích, se "zalekli", nechali zbourat všechny ploty, včetně Zdi v Berlíně, a hurá do svobody... a privatizace... Češi pozdě, ale přece jako první tomu začali říkat "sametový podvod". Poznali.

Češi poznali na vlastní kůži, co přinesla tato sametová "svoboda", tj. hlavně zrušení zákonů proti kradení a rozkrádání socialistického a státního majetku. Bez ní nelze krást ani okrádat, tunelovat, či vznešeně řečeno privatizovat. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

V rámci "sametů" se ne všichni hned pokoří globalistické diktatuře. Viděli jsme to v evropské verzi u Jugoslávců. Ti ovšem svoji odvahu bránit své zatraceně odpykali, a do kůže jim noví kulturtrégři navíc vetřeli vyčerpaný (depleated) uran či plutonium v podobě osvobozovacích bomb. To aby si připamatovávali i na dětech (deformace, leukémie atp.), že musí poslouchat. Dnes je arabskou Jugoslávií Libye.

Arabské "samety" mají ovšem v porovnání s těmi evropskými poněkud jiné zabarvení. Zde jde o zdroje ropy. Ale proč právě Libye? Nařčení, že i v Libyi má "vzbouření lidu" podklad v touze bankéřů světa po naftě, západní propaganda samozřejmě odmítá. Jim naprosto nezištně běží přece o demokracii, svobodu a ochranu lidu. A svá tvrzení podepírají hned halasně vytrubovaným faktem, že přece Libye dodává na trh "jen" 2% (slovy dvě procenta) světové nafty. Je to tak? Ano, je to tak, ale... Celý text zde...

Dopisovatel LN v USA Eduard Fleisler v článku z 31. března píše o kamelotce vykřikující hlavní zprávy dne s titulkem „Obamova válka!" Neodpustila si k tomu svůj soukromý komentář ohledně Libye. „Překvapuje mě, že i Obama si začal svou vlastní válku. Nevím co si o tom mám myslet. Na světě je plno grázlů, to na ně budeme taky útočit?" položila kamelotka otázku snad celé ulici. Možné je všecko. Z téhož článku se dovídáme, že senátor Joe Lieberman, který se jako jeden z prvních zasazoval o zřízení bezletové zóny nad Libyí, nedávno dokonce vyzval Bílý dům ke stejnému kroku v případě Sýrie. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Tak toto slovo, ktoré je uvedené v nadpise, je momentálne najpoužívanejším výrazom tých, ktorí ekonomicky a morálne zdevastovali Česko a Slovensko. Vedome a cieľavedome, v spolupráci s cudzou štátnou mocou. Nikdy by mi nebolo napadlo, koľko vlastizradcov a zapredancov sa nájde v týchto dvoch republikách, aká strašná je a musí byť ich nenávisť voči vlastným spoluobčanom - a to len preto, aby sa zvyšoval ich osobný blahobyt prameniaci z ich politických a hospodárskych funkcií. Samozrejme, na úkor či účet nás ostatných. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Tím, kdo tady pláče, je hlavně konzervatismus. No považte: veřejnosti je servírováno, že jeho reprezentanty jsou takoví lidé, jako president Klaus nebo jako pan Bátora, jehož případné angažmá na Ministerstvu školství bylo katalyzátorem současné mediální přestřelky. Aby se v tom učinilo trošku jasno, je třeba separovat problémy Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Co si Amerika počne s Irákem, s Iránem, s Libyí... (Václav Durych, Svědomí 2/2011)

...a s jinými zeměmi, s nimiž by ráda obchodovala, ráda by je i považovala za své spojence, ale kde stačí jen hrstka fanatiků a krev teče po chodnících. Těch fanatiků snad ani není mnoho, jsou to extrémisté, kterým nezáleží na životě: rádi ho položí za své ne vždy jasné ideály. V otázkách ochrany života před nebezpečím jsme my lidé podobni zvířatům (v dobrém smyslu slova): před každým nebezpečím, které ohrožuje život, instinktivně couváme, bojíme se o něj. Sebevražda v říši zvířat neexistuje. Příčiny lidských sebevražd nehodlám rozebírat. Každá sebevražda je absolutní zlom v životě, kdy již není jiná možnost. Sebevražda v žádném případě není totéž co sebeobětování, a i když vím, že se mnou nebude každý souhlasit, jsem přesvědčený, že sebevražda je pouhé gesto. Celý text ze Svědomí 2/2011 zde...

Nevyletí či nedoletí aneb nastupující zápas světa zcela nového (Bohumil Kobliha pro Svědomí 1/2011)

Když čtu anglické profesionální inženýrské žurnály, zneklidněn pozoruji kolik nových zbraní a co válečné techniky se na Západě konstruuje, vyrábí a staví. Nemohl jsem tedy být osobně příliš překvapen, když jsem porovnával čísla kdo, co a kolik dává na zbrojení. Samozřejmě, každý se může divit, když vidí že čínské náklady na zbrojení jsou desetkrát menší než ty USA. Ovšem tam si můžeme odpomoci přetrvávajícím neinformovaným názorem, že Čína je primitivní a zaostalá. Tímto ale nemůžeme argumentovat o „dobyvačném“ Rusku, když zjistíme, že náklady na zbrojení Ruské federace jsou dokonce sedmnáctkrát nižší, totiž dvacet sedm miliard liber sterlingů, k těm čtyři sta padesáti miliardám liber (720 miliard dolarů) „ochránců míru“, jinak Ameriky. Vzdává se snad pozvolna Ruská federace a Čína Americe? Jako vždy bychom chtěli mít pro situaci realistické vysvětlení. Celý text zde...

Když naši dávní předkové slezli za stromu, postačovala jim pudová schémata. Ta dávala rámec a hranice jejich chování. Vrozená schémata umožňovala větší pravděpodobnost přežití a zplození potomstva.

Když náš předek začal používat nástroje, předávat jejich znalosti potomstvu, organizovat život v tlupě, začala vznikat kultura. Výsledkem prvotní kultury bylo i vytváření společenské hierarchie založené nejen na hrubé síle, ale i na schopnostech. Výhody spojení sil a spolupráce si vynutily intelektuální inovace. Aby se lidské bestie navzájem nepožraly, stalo se nezbytností vytvořit společný hodnotový systém. A platnost takovýchto pravidel mohla zaručit jen vyšší moc - bohové a tabu. Celý text zde...

Má smysl mluvit o svědomí (conscience) u právníků ? (Kristián Koubek, Svědomí 1/2011)

Časopis Svědomí (conscience) jsem si oblíbil a tak jsem začal do měsíčníku přispívat. Když jsem přemýšlel o uveřejnění mých článků v tomto časopisu, tak jsem si nemohl neuvědomoval jeho podstatu názvu (1, 2). Anglické (ale i francouzské) slovo conscience vzniklo z latinského slova "conscientia". Původně jsem si myslel, že ten název je výstižný pro sebereflexi lidského počínání ve smyslu dobra a zla, kdy člověk je sám sobě svědkem i soudcem. Zjednodušeně řečeno, když člověk koná dobré skutky, tak má z toho dobré svědomí (dobrý pocit), když člověk udělá špatné skutky (vraždy, loupeže, smilstva, cizoložství ale i lest, chamtivost, urážky a další) tak má špatné svědomí (výčitky či špatný pocit). Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Izrael - Egypt pouť do Svaté země 17.-26.10.2010 (Petr Dokládal, Svědomí 1/2011)

Konečně se dostávám k tomu, abych se v duchu a ve vzpomínkách vrátil do míst, která jsou tak drahá všem křesťanům. Do míst, kde před dvěma tisíci lety Bůh vstoupil na tuto zem a kde si každý může uvědomit co to pro něj znamená. Byl jsem ve Svaté zemi již počtvrté. V roce 1993 jsem navštívil svatá místa poprvé s kněžími na kněžské pouti asi 40 kněží spolu s mým vzácným předchůdcem otcem Matoušem, který již ale byl povolán na věčnost. Tenkrát s námi vedle mého bratra byli třeba i otec Kodet, Mikulášek, Holota a další. Hluboce jsem prožíval dotek Boží na všech místech a zvláště si vzpomínám na velkou milost, které se mně dostalo na Hoře Blahoslavenství, kde jsem mohl být hlavním celebrantem. Toto místo mám v obzvláštní úctě a hluboce v srdci. Podruhé jsem byl ve svaté zemi s Orly a spolu s otcem arcibiskupem Otčenáškem v roce 1997 a potřetí pak jsem navštívil svatou zemi s několika podnikateli a zvláště s panem inženýrem Karlem, který je odtud ze Starého Jičína a kterého si velice vážím. To bylo v roce 2002 přibližně v tutéž dobu jako tomu bylo letos. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Bylo mi dáno do vínku být ženou. Snad proto se nezajímám o politiku, tu nebetyčnou horu, na jejímž vrcholku je zapíchnut praporek "vysoká politika," ráda přenechám horolezcům k tomu způsobilým. Snad bych měla ještě dodat - k tomu trénovaným , jinak selžou už v prvopočátečním pokusu o zdolání velehory a při pádu zaměstnají často neúměrné množství členů záchranky. Je rovněž zajímavé, že tito netrénovaní hazardéři se v 97% už nikdy výstupu na zmíněnou horu nezúčastní. Oni toho ani nemají zapotřebí, neboť svým pádem si zajistí dlouhou rehabilitaci, během níž se rozhodnou, které místo v podhůří upřednostní. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Každé nové náboženství vytvořilo novou bibli. Biblí komunistů je marxismus. Komunisti tvrdí, že zkažená lidská společnost se dá napravit revolucí, třídním bojem a diktaturou. S každým novým náboženstvím nastoupil koloběh sobectví pro moc a slávu. Falešní proroci neříkají nic pravdivého, dobrého, krásného, ani nábožného. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

O jeho nástupci "na poli humanitním" jsem věděl jen tolik, že je občasným přispěvatelem do časopisu Te Deum, což pro mne, hlupce a lehkomyslníka, bylo dostatečnou zárukou věrohodnosti. Takže žádné: Důvěřuj, ale prověřuj! O to neuvěřitelnější byl výrok o "žhářích z Vítkova", a tak - tumáš čerte kropáč! Místo Kocába je tu Joch! Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

O jakou chybu vlastně jde a jak velká chyba v úvaze to je? Pro začátek pár úryvků ze nedávného článku na serveru Novinky.cz:
"Jeden z posledních výzkumů si proto vzal za úkol zjistit, jak dalece umějí děti zacházet s počítači, a jaké jsou jejich počítačové znalosti v poměru s běžnými věcmi, které se v daném věku učí."
"Stále více dětem nedělá problém zapnout počítač a pracovat v nějakém základním programu, co se ale týče například jízdy na kole, jsou jejich výsledky daleko horší."
"Vcelku znepokojivým výsledkem bylo zjištění, že sedm z deseti dětí ve věku dva až pět let hraje počítačové hry, pouze dvě z deseti ale zvládají v témže věku plavat bez pomoci."
"Z dítěte pak možná vyroste odborník přes IT technologie."
Možná, že někdo dokonce řekne: kde je jaká chyba? ... vždyť je to správná úvaha. Chci však prokázat, že to chyba je a to veliká natolik, že stojí za zamyšlení. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Kdo se nechá kojit odstřeďákem, jako je např. v Čechách Passau Presse v mutaci M.F.Dnes, může vidět některé zprávy odjinud jako neuvěřitelné a být k vývodům autorů skeptický. Tak se stalo i mně v případě eseje Plán pangermánský - v podstatě zamyšlení o situaci včera a dnes.Chápu, že někteří hleděli a hledí na celek EU s nadějemi a doufali, že se v něm rozvařily všechny mocenské ambice těch větších národů. Věřili, že nastala spravedlnost pro všechny. Ale tak to bohužel není. Nad Evropou stále visí mrak historických ambicí a děti po čase kopírují své rodiče a prarodiče. Nechce se mi tedy ani věřit, že by Čech přítomna nebyl schopen zaznamenat staronové "ctižádosti" potomků Henleinových ordnerů. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Železná mříž roku 2011 - akcionalizace státního podniku Lesy České republiky (Čestmír Hofhanzl, Svědomí 1/2011)

Přes všechny ideologie i dialektické přemety platí, že historie je matka moudrosti. Vše, co se v našem lidském světě v posledních sto letech odehrálo, tato slova potvrzuje.

Ve dvacátém století spáchal "osvícený lidský rozum" ve jménu lepšího příští několik "-ismů". Fašismus a nacismus ve jménu národa, komunismus ve jménu proletariátu, dělnické třídy, socialismus v zájmu "pracujících", kapitalismus ve své mravně vyprázdněné podobě ve jménu konkurence a vyšší výroby. Ideologové, hlasatelé a kormidelníci všech těchto "-ismů" se přestali učit u historie, ztratili soudnost. Jejich "osvícený rozum" se pokusil popřít lidskou přirozenost a celé dějiny lidské kultury. Zhůvěřile se domnívali, že mohou vše, a myslí si to doposud. Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

Něco zdokonalovat je lidské, ale některé změny nesou více škody než užitku. Mění se i lidská společnost, ale ti kteří jí slibovali dosažení masového štěstí, nejednou vybudovali společnost totalitní. Nacismus i bolševický socialismus sliboval masové štěstí, a ač se jejich režimy opíraly o různé doktríny, lze mezi ně položit jisté rovnítko : Destruovaly starší západní omezený politický styl a nahrazovaly ho stylem aktivistickým tak fanaticky a bezohledně, že to dobromyslní lidé nemohli pochopit. Styly, o kterých je tady řeč, vysvětluje např. Noël O’Sullivan v knize Fašismus: Základním prvkem omezeného politického stylu je myšlenka, že poutem společnosti je zákon. Základem společenství v aktivistickém stylu je společný cíl zvaný ideologie – prosazují se např. práva národa, proletariátu, obecně lidská, zvýšení blahobytu či věčná spása.

V omezeném politickém stylu je jasná hranice mezi veřejným a soukromým životem – osud jednotlivce je víceméně jeho záležitostí; v aktivistickém stylu jsou lidé podřízeni autoritě státu.

V omezeném politickém stylu je moc chápána jako zneužitelná a proto se zdůrazňuje nutnost záruk omezujících možnost jejího zneužití. V aktivistickém politickém stylu mocní mohou dost dobře dělat, co chtějí; ignorovat ústavní záruky proti zneužití moci či neuznávat státní hranice jako závazná omezení jejich moci. Může se stát, že instituce vytvořené k udržení omezené vlády poslouží legalizaci politiky brutálního a agresivního aktivistického režimu. Podle O’Sullivana na základě aktivistického stylu vzniklo ve 20. století „cosi, co je třeba z ústavního hlediska chápat jako nejprimitivnější formu politického zřízení, kterou kdy Západ poznal.“ Celý text ze Svědomí 1/2011 zde...

• Naše doba se do učebnic zapíše výrazným písmem, píše v HN 2.12.10 L. Tajovský. Proč, upřesnil i Jiří Pehe. Moderní státy byly v posledních dekádách globálním kapitálem, pod praporem neoliberalismu, do té míry zprivatizovány, že přestalo být zřejmé, kdy ještě reprezentují veřejné zájmy a kdy jednají coby vykonavatelé zájmů soukromých... vznikl jakýsi „post-demokratický“ model korporativismu, v němž politiku státu do značné míry určují právě mocné soukromé zájmy.

• Státy ztráty soukromého sektoru převedly na daňové poplatníky v podobě masivního nárůstu státních dluhů... Toto ovšem není příliš stabilní situace. Udržovat jistou stabilitu se v západních zemích daří zejména proto, že zprivatizovaná byla už i demokracie, která - stále více v podobě jakési prázdné politické „reality show“ - vytváří iluzi, že se problémy řeší v zájmu občanů, nikoliv především privilegovaných skupin.

• Když začala krize v Řecku, tak kdekdo říkal, že ti Řekové jsou líní, žili si nad poměry a proto dobře jim tak. Pak vyšla najevo krize v Irsku, zemi dávané za vzor, jak se to má dělat, jak se stát nemá vměšovat a jak má existovat svoboda podnikání.

• Irové kupovali další dům, když soused zhodnotil cenu domu o 100 % za 2 roky, oni chtěli totéž. Banky na to kdekomu půjčovaly na cenu, která byla - vzhledem k průměrným výdělkům a síle ekonomiky - totálně mimo. Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Názor seniora k úsporným opatřením vlády (František Truxa, Svědomí 12/2010)

Současná činnost pravicových manipulátorů postupně destabilizuje nesmyslnými plošnými škrty život převážné části obyvatel. Miliardy, které darovala nejbohatším, nemůže použít na zvýšení sociálního pojištění pro děti, důchodce a nezaměstnané. S tím souvisí slabé ocenění práce lékařů, což souvisí s jejich následnými odchody do ciziny a tím ohrožení zdraví celého národa. Zatímco ve vyspělém světě je všude v různé míře používána progresivní daň, tak vláda zbohatlíků jí po vzoru Ruska odmítá.

Jako zasloužilý senior mám srovnání a návrh. Kdysi po své 2. maturitě na střední zemědělské škole jsem nastoupil do JZD za 600 Kčs měsíčně a pak jsem začal dělat vedoucího farmy za plat 1 100 Kč za měsíc. Na tehdy úpadkové JZD přišel jako předseda úředník z ministerstva zemědělství. Aby mohl zpevnit normy o cca 10 %, tak v něm funkcionářům (včetně sebe) snížil plat o 20 %. Celé vedení VV, které slibovalo nápravu nepříznivé současnosti, musí toto prosadit u celé vlády a u všech ministrů! Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Zločiny na vlastnom národe, ako to začali realizovať českí a slovenskí pravicoví politici, sú len pokračovaním toho, čo začali realizovať už v čase minulom, keď boli koaličnými stranami. Šetriť na zdravotníctve a pritom sa vyhovárať sa na nedostatok financií neobstojí, lebo to, čo zločinci a zlodeji z vysokej politiky rozkradli za posledných dvadsať rokov, alebo cez nimi prijaté zločinecké a zlodejské zákony umožnili rozkradnúť, tak české a slovenské zdravotníctvo by mohlo byť po stránke vybavenia či po stránke platovej na úrovni toho švajčiarskeho. To platí aj pre ostatné odvetvia, pre ktoré taktiež nie sú peniaze. Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

"Volám z Hostašovic! Halóóó,halóóo! Volám Dotazovnu-Poradnu! Halóóóóí"

"Dotazovna Poradna, Korýtko Václav. Proč do toho sluchátka tak řvete, občane!"

"Já že řvu? Já nikdy do sluchátek nevyřvával! Já jsem slušnej člověk, Šlakvástref! Já volám z posvátnýho místa, stal se tu zázrak!"

"Tak mluvte o zázraku, aby ten šlak netrefil Vás. Naší Dotazovnu-Poradnu nemáte co proklínat. My sloužíme celý republice už několik let a poskytujeme rady na všechny možné dotazy. To byste koukal na co všechno se naši lidi, osvobození sametovou revolucí, dotazujou. Držte se slušnosti a uveďte, prosím vaše jméno a příjmení, samozřejmě."

"Pane Korýtko, já jsem mimořádně zdvořilej člověk. Moje příjmení jste nemohl přeslechnout. Šlakvástref, to si musíte pamatovat!" Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

...Ó Bože, nechceme pomstu, ale dej nám víru, že naše naděje není marná. V této těžké hodině není místa pro zoufání; co potřebujeme je víra, naděje a vzájemná láska, která nás učiní tisíckrát silnějšími. Žádný národ není malý, když si zachová víru v Tebe a v budoucnost... Amen... Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

V prostředí neznalosti vlastní historie se mohou šířit různé mýty, které obvykle slouží nějaké ideologii, ať už takové nebo onaké. Takovými mýty jsou mimo jiné také představy o středověké Byzanci, která si dovolila vyslat na Velkou Moravu slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, jako o nebezpečné totalitářské velmoci, která se pokoušela „vyrvat“ Moravany a Čechy z náruče blahodárného a svobodomyslného Západu. Zároveň ovšem i v Rusku dnes vzniká nebezpečný mýtus Třetího Říma, prý jakéhosi odkazu Byzance Rusku, jakési pověření Moskvy sledovat linii předchozích dvou Římů, tedy onoho starověkého a potom středověkého, kterým byla právě Byzanc. Pokusím se o Byzanci uvést jen několik základních historických faktů. Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Člověk neznalý je schopen opakovat chyby svých předků, přejde jedna generace a můžeme mít něco horšího než byla rudá totalita - rozjímal 17. 11. 2010 v louckém kostele opat novoříšského kláštera. Mladým připomněl, co rudá totalita obnášela : Vše bylo pod kontrolou, vše bylo o kádrování, lidé byli rafinovaným způsobem obráni o svobody a ohavně byla pošlapávána jejich důstojnost, kdekdo mohl být ponížen na nejubožejšího otroka.

Nejen opat připomíná, jak se dělá útlak. V Senátu na to téma mluvil Petr Vančura : Období u nás zvané „komunismus“ bylo surovou bolševickou okupací. Bolševismus byl od svého vzniku bezohledným nástrojem uchvácení moci, který se skrýval za ideje komunismu. Nástrojem založeným na nesmlouvavé centralizované hierarchické struktuře moci, odstraňování potenciálních protivníků, mediální manipulaci a klamavé strategii tajných služeb. Podle P. Vančury jsou mutace bolševismu i dnes největším nebezpečím našeho pokusu o demokracii. Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Blíží se podivuhodný okamžik, v němž si uvědomujeme více než jindy pádící čas, nezadržitelný, nesmiřitelný, který nás nutí hodnotit vykonanou práci a dluhy, které jsme nevyrovnali. Minuty před půlnocí kolem stolu se sklenkami, připravenými k přípitku až hodiny odbijí čas nástupu nového, neznámého roku, nezvykle jihneme. Vzpomínáme na ty, které nám uplynulá léta čas vzal a činíme předsevzetí. Každoročně s pevným přesvědčením, že tentokrát je jistě dodržíme... Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Intenzivní, vemlouvavá, všudypřítomná vůně jehličí, ovoce, a čerstvě napečeného cukroví, doprovázená různými symboly čistoty a štědrosti, předzvěst dnů pracovního klidu dosyta naplněných činností, to je to, co vytváří zvláštní atmosféru vánoc, neopakovatelnou a přitom stále tutéž...

V předvečer svátků zarachotí naposledy rolety krámků, cvaknou patentní zámky prodejen, pouliční stánky osiří, kdo nemusí, nezdržuje se mimo domov. Co se nestihlo, už se nedohoní, žádná škoda. Celý text pro Svědomí 12/2010 zde...

Byl Štědrý večer, v pokoji to vonělo vánocemi - jehličím, tatínkovým slavnostním doutníkem a maminčiným cukrovím, kamna, teple vydychovala a já si četla knížku, kterou jsem dostala pod stromeček. Za oknem tančily sněhové vločky a les kolem zahrady byl bělostný a čistý jako svědomí poctivého člověka. Na krajinu se snesl velebný klid svátečního večera.

V tom někdo zaťukal na dveře a vstoupila nesměle sousedka, které bylo doma samotné smutno, syn jí zahynul ve válce, manžela měla na léčení. Maminka ji hned přívětivé vítala a nabízela kakao s cukrovím, tatínek chystal křeslo co nejblíže ke kamnům a já jí běžela natrhat cukroví ze stromečku a ukazovala skromné dárky, které jsem dostala. Stará paní viditelně pookřála a potom pronesla s vděčností: `U vás je tak krásně. Podobný Štědrý večer jsem prožila před dávnými lety. `Vyprávějte nám o tom," zaprosila jsem a rodiče se k mé prosbě připojili. A tak stará paní začala vyprávět: Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Téměř každý z nás má o vánočních svátcích v bytě zavěšenou pozlacenou větvičku jmelí jako jen ze symbolů vánoc. Ti, kteří ve víru předvánočních příprav na tenhle symbol zapomněli, pospíchají v Praze na Havelský trh, kde ještě před Štědrým dnem mohou nakoupit alespoň zbytky větviček a s pocitem úlevy je zavěsí nad vánoční tabuli. Ale málokdo z nich dnes asi ví, proč jmelí a proč pozlacené.

Jmelí je rostlinou, která parazituje na svém hostiteli, především dubu. Protože v zimě je dub suchý a jmelí se na něm zelená, primitivní národy považovaly zelené jmelí za místo, do kterého se převtěluje duch stromu. Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Ježíšku - Dítě!
Tvůj úsměv tak sladký
a plný je slunného štěstí!
O, dej tomu štěstí
i v srdcích lidských zas zkvésti -
ať není jen v iluzích, v snech!
Ať zjasní se života cesty! Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

Rozum přehlušují inzeráty a záplava desinformací nám znesnadňuje orientaci. Jen při pečlivém sledování čísel, faktů a historie se můžeme dobrat toho co se skutečně právě děje. Situace roku 2010, jevy a stav ke dni:

A/ Všechny státy evropské civilizace začínají najednou střemhlav šetřit.

B/ My občané pod daněmi a zvyšováním cen všeho jsme nuceni utahovat opasky, poněvadž nám zatím nic jiného nezbývá, pokud nemůžeme dosadit rozumnou vládu našich věcí či nechceme jít do stávek, revolucí a občanských válek.

Co je v podtextu dění? Odpověď je velmi snadná: Splácení dluhů z půjček, které na nás vlády uvalily. Vládcové si půjčovali na všechno, od zbrojení až po náklady na korupci a na to, aby se nám voličům zalíbili, jak jsou zdatní a jak úspěšně/"dobře" hospodaří.

Občan vidí u souseda každou chvíli nové auto a myslí, že soused je kabrňák, že umí, ale zatím ten soused si na vše půjčuje a žije vůbec na dluh stylem "po nás potopa". Někdy dokonce peníze získává neregulérně. To my zvenku většinou nevidíme, poněvadž dřeme a vyděláváme poctivě a myslíme, že všichni jsou takoví. Podle sebe soudím tebe.

Podobně je to se státy. Vidíme jejich "úspěchy" a nepostřehneme hned, že vše jsou jen Potěmkinovy vesnice. Ani nás v naší důvěřivosti nenapadne, že celý ten "závratný ekonomický úspěch", není dílem jejich chytrých vlád či přepilných občanů. Skutečnost je jiná. Oni si na "úspěchy" a svoji slávu půjčovali a teď musí splácet! Celý text ze Svědomí 12/2010 zde...

• 28. října byli vyznamenáni i vojáci II. odboje (Marie Ljalková-Lastovecká, Emil Boček, Jan Janků, Jan Plovajko) a poúnorová odbojářka Julie Hrušková. Prezident přitom varoval, že ambice „elit" světa směřují ke globální světové vládě rozhodující o nás bez nás; pokud lidé nevstoupí do diskuse, budou brzy postaveni před hotovou věc.

• Některá „zpravodajství" varování nezveřejnila, např. Jan Černý v Metru nebo aktivista Jan Šinágl prezidentova slova o nebezpečí globální vlády přeformulovali na prezidentovu kritiku EU.

• Podle šéfredaktora týdeníku Euro 44/10 se Klaus trefil do začínající žhavé diskuse. Měnová válka, které jsou mimo ČR plná média, může vést k tomu, že nejmocnější státy světa budou řešit své problémy na úkor méně mocných.

• Varoval i 27.10. na ČRo prof. Tomáš Halík: Mocenské karty mají v rukou nejrůznější ekonomické kartely, politici jsou figurkami, kterými nepohybují voliči, ale podnikatelské subjekty.

• Varuje i Petr Hájek v knize „Smrt ve středu“: Člověka není možné znovu stvořit. Je však možné pokusit se stvořené si přivlastnit a využít ke svým záměrům. Vynález s tou děsivou potencí vypadá nevinně, neboť během svého vývoje se skvěle přizpůsobuje měnícím se podmínkám. Celý text pro Svědomí 11/2010 zde...

jsem velmi dojat tím, že příběhu mého bratrovi bylo uděleno toto ocenění. Škoda, že se tohoto dne nedožila jeho maminka, která celá léta musela přihlížet jeho persekuci a naprostému bezpráví. Ona musela nést ten křiž, když se musela dívat do hrobu svého syna, který pouze chtěl, aby komunisté dodržovali i zákony.

Krátce před svou smrtí napsal Pavel Wonka esej o právní kultuře a myslím si, že je to dílo k zamyšlení i dnes. Cituji z díla:

`Největším nebezpečím a úchylkou právní kultury jsou vždy protiprávní a zločinné akce páchané úředními činiteli, které není možné nikomu dokladovat a dokazovat, neboť jsou státní mocí přinejmenším utajovány a trpěny, ne-li konkludentně, či přímo organizovány. Proti těmto akcím si lidské společenství dosud nevytvořilo ani nenašlo obranu. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Byli jsme před Rakouskem, jsme i po něm (Vlastimil Podracký, Svědomí 11/2010)

28. říjen, výročí založení prvního Československého státu nás opět vede k zamyšlení do jaké míry mohlo být staré Rakousko zachováno a zda by to tak bylo lepší. Obvykle se příznivci starého Rakouska opírají o pozdější nedostatečnost čs. státu v obraně a neschopnost samostatně existovat. Mnohdy se ozývá i mylná myšlenka, že by snad staré Rakousko mohlo zabránit nacizmu. Dovolím si k tomuto tématu připomenout některé základní skutečnosti, která shora uvedenou domněnku vyvrací.

Vyjdu ze starého rčení: Státy se udržují myšlenkami, kterými se zrodily. Rakousko‑Uhersko zradilo svoje zakladatelské poslání: bojovat proti Turkům a bránit středoevropský prostor proti německé rozpínavosti. Stará reprezentace státu to neudělala ráda. Musela. Dovolila německým státečkům se sjednotit, spojila se ve světové válce s Tureckem a sjednoceným Německem proti Rusku, svému starému spojenci, a proti Francii, svému kulturnímu vzoru. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Nefalšovaný smútok v čistej detskej duši (Vladimír Pavlík, Svědomí 11/2010)

Deň pred Vianocami som sa ponáhľala do supermarketu dokúpiť darčeky, ktoré som nestihla. Keď som uvidela to množstvo ľudí, prešla ma chuť nakupovať a začala som frflať: "môžem tu čakať večnosť, nič nestihnem, a ešte čo všetko musím vybaviť... Vianoce začínajú byť čím ďalej stresovejšie, keby sa tak dalo celý ten zhon prespať", hovorila som si sama sebe. Nakoniec som sa len predsa prebojovala do oddelenia s hračkami a začala som nadávať na ceny, premýšľajúc, či sa vôbec moje deti budú s týmito hračkami hrať. Ako som tak blúdila popri regáloch, zbadala som asi 6-ročného chlapčeka, ktorý si k sebe túlil jednu bábiku. Mal strašne smutný pohľad, keď ju hladkal po vláskoch. Potom sa otočil k jednej staršej panej Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Ušlechtilý, starý český patriotismus, lze shrnout do hesla `Nic než národ". Je li v českém národě něco velikého, pak to je doba obrozenectví, kdy jsme jako národ byli na pokraji zkázy v rámci budování pangermánské říše císařem Josefem II.,svobodným zednářem, kdy český jazyk byl zatlačen do kouta, a přesto nezanikl díky vlastencům jako byl Václav Thám a jemu podobní. Ti stavěli český národ na první místo ve svém životě, na rozdíl od dnešních vládních politiků.

Velikost národa pramení z křesťanských hodnot a jen křesťanství ji může zachovat. Revoluce nic neřeší, nahrazují jednu bídu druhou, vtahují svět do ďábelského kruhu válek, bludného kruhu. My nejsme národem revolucionářů, kde by se dařilo marxismu. Někdo to kdysi vysvětloval tím, že česká krev je příliš zlenivělá a proto se nikdy nedostane do varu. Myslím si, že je to spíše křesťanská rozumnost, o kterou náš národ nemohlo připravit veškeré české bezvěrectví. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde..

Zářijová návštěva papeže Benedikta XVI. v Britanii roku 2010 rozvířila celou škálu diskusí a komentářů. Zde je tedy na místě připomenout, že Britanie je stále převážně protestantská, a hlavou anglikánské církve je napořád královna Elizabeth II. Skalní anglikáni nahlíželi tedy pochopitelně papežovu návštěvu jako konkurenci, ne-li jako podkopávání jejich víry, i když návštěva byla pojata oficiálně jako přijetí hlavy Vatikánského státu. Nevraživost byla také proto, že papež na jaře 2010 otevřel náruč těm anglikánům, kteří nejsou naladěni na canterburské reformy, jako ustavování kněžek a dokonce biskupek. Na dokreslení řekněme, že i můj dobrý anglický přítel Bernard přestoupil z anglikanismu k metodistům. Tak událost nemohla přejít u jinověrců bez kritik.

Nejzávažnější polemika se odehrála mezi nejvyšším obráncem papeže a jeho cesty po UK nyní westminsterským arcibiskupem Vincentem Nicholsem a kritickými akademiky dne 20. září 2010 na televizní stanici BBC2. Diskusi obratně a citlivě moderoval Huw Edwards, zkušený reportér a komentátor. Zajímavé bylo, že hlavní účel návštěvy, totiž blahoslavení kardinála Johna Henry Newmana v Cofton Park v Birminghamu, byl prakticky zastřen, a hovor se stočil na kategorie lidského nazírání, kterým říkáme náboženství a víra.. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Každé roční období má svá oblíbená témata. K těm podzimním, vedle pouštění draků a pálení ohýnků a opékání brambor, patři i loučení s některými druhy ptáků, kteří odlétají do teplých krajin. Provázíme je s trochou nostalgie a s notnou dávkou obdivu k tomu sisyfovskému výkonu, pří němž navíc musí čelit tolika nástrahám a nebezpečenstvím. Nic proti tomu, cestování je to věru nebezpečné a úctyhodné, stejně jako si zaslouží uznání, že se k nám za rok opět vrátí, často - jako v případě čápů - přesně do stejného hnízda, z něhož vyvedli mladé. Nicméně si myslím, že se dopouštíme jisté netaktnosti, abych to vyjádřila co nejšetrněji. Zapomínáme totiž na ty věrné, na ty, co zůstávají s námi. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Ve stínu solárních panelů aneb o hospodaření státu (Vlastimil Podracký, Svědomí 11/2010)

Nedaří a nedaří se státu hájit svoje občany, aby na jejich úkor nevítězily v kauzách velké mezinárodní společnosti, aby se veřejné prostředky neztrácely v kapsách velkých i malých spekulantů. Každá nová politická reprezentace slibuje, že s tím něco udělá, ale prostě nemůže, nemůže a nemůže, přitom si nemyslím, že vždy jen nechce. Ale proč proboha zvítězí vždy nějací zahraniční aktivisté nebo domácí podvodníci, proč vždy náš stát prohraje všechny kauzy? Sluneční panely jsou jen vrcholkem ledovce. Byla tu kauza dálnice do Ostravy, zapálených nelegálních skládek německého odpadu, televize Nova a další. Vše skončilo do ztracena na úkor občanů. Domnívám se, že příčina je systémová, neustálé stěžování na špatné lidi asi nepomůže. Situaci nazývám: krizi svěřenectví, tedy stav, kdy svěřený majetek je špatně spravován, vlastníci jsou znevýhodňováni lidmi, kterým byl svěřen do správy. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Postůjme aspoň na chvílí v zemi lhostejných. Zastavme se u dvou velkých státních svátků našeho národa, u dne vzniku samostatné ČSR 28. října 1918 a Dne boje za svobodu a demokracii (1939,1989) - 17. listopadu, které jsme vzpomenuli ve čtvrtek 28. října a ve středu 17. listopadu. Zajisté by přišlo k užitku i k ozdravění společnosti si u těch historických milníků nalít čistého vína a k mnoha jiným potřebným otázkám položit otázku základní. Ke kolika lidem v České republice tato slavná výročí promlouvají? Kolik lidí naslouchá hlasům z našich dějin? Hlasům lidí, kteří žili, měli odvahu bojovat i umírat pro nejsvětlejší myšlenky občanských práv, pro ideály lidství a svobody. Pro ně ta slova nebyla frází. Co znamenají dnes tato slova, tyto dva státní svátky pro bývalé Čechoslováky a mladou generaci? Obávám se, že mnoha lidem v této zemi jejich vlastní historické dějinné události neříkají vůbec nic. Žijí jen dneškem. Bez dějin a troufám si říci že i bez budoucnosti. Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Frenštátský rodák PhDr. Libor Knězek, CSc. se narodil 13. července 1929. Vystudoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kandidátskou práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV. Téměř půl století působil jako literární historik a kritik v Bratislavě. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu uměleckých tradic beskydského kraje. Libor Knězek vydal knižně „čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny" Krajina černá lesem (1998) a podobnou publikaci o spisovatelově bratru Josefu Strnadlovi Shledání s krajem (1999). Celý text ze Svědomí 11/2010 zde...

Výchova a směr ke společenskému chování bývala v naší civilizaci daná učením Ježíše Nazaretského jak zakódováno Biblí. Vládcové, císaři a králové poznali užitečnost společenského propojení jejím působením. Kdo se "nepropojil", byl kacířem nebo při nejmenším nevychovanec, jindy vyvrhelem či psancem. Vzdělávání moudře směřovalo k ulehčení cesty životem. To bývalo.

Jenomže pak přišli mazaní, kteří odhalili, že centrální/státní výchova může být použita nejen pro manipulaci občanů a snadnější řízení států, ale i pro výdělečné/ziskuchtivé a jiné dravčí účely. Výchova v rodině a přirozené cítění a dřívější společenské instinkty byly zlehčeny.

V třicátých letech přišla tzv. Frankfurtská filosofická škola. Její tvůrci vymysleli nové cesty. Jejich učení se rozvinulo v USA po druhé světové válce a doporučilo "osvobození" od staré morálky a zejména v oblasti sexu (viz Patrick J.Buhanan: The Death of the West, či B.Kobliha Konec věku příběhů, díl 4, kapitola Muž a žena).

Všechno ze začátku vypadalo ohromně. Ve školách byla zaváděna sexuální výchova od stále nejnižších postupných ročníků a vyrojil se zástup nových tzv. svobodomyslných pokrokových "vychovatelů". Stud a přirozený ostych mezi chlapci a děvčaty byl odstraněn. Sexuální nutkání/svody byly učiněny normou. Celý text pro Svědomí 10-11/2010 zde...

Winston Churchill v roce 1922 charakterizoval své století jako „hrozný" věk, v němž věci spějí pouze k horšímu. Za pravdu mu dával od listopadu 1917 bolševický způsob vlády, od roku 1922 i italský fašismus. Bylo by asi nošením dříví do lesa připomínat, jak dobře tyto režimy zvládaly práci s veřejností, dnes známou jako PR. Za pravdu Churchillovi dal i listopad 1932, kdy v Německu nacisté vyhráli volby. I NSDAP zvítězila zásluhou práce s veřejností...

Mussolini, Hitler nepřežili rok 1945, zato posílil bolševický svět. Jan Masaryk v té době dokázal říci nahlas, že bolševismus není ani tak o ideologii, jako o taktice - skládá se z deseti procent ideologie a devadesáti procent taktiky. Jeho PR je tak dobrá, že dokáže využít hesel proti imperialismu k odvrácení pozornosti od vlastního imperialismu. Slibů o beztřídní společnosti ke vzniku nové privilegované třídy, nové aristokracie se všemi znaky zbohatlíků. V bolševicích přitom není špetka pokory, lítosti, porozumění pro člověka. Od Listopadu 1989 se mění nejen bývalý bolševický svět. Už není třeba být užitečný, důležité je být úspěšný. Celý text pro Svědomí 11/2010 zde...

• Brněnský primátor Onderka (ČSSD) slavnostně odhalil na náměstí Svobody nové hodiny. Ty symbolizují nesmyslnou rozmařilost věrchušky v čase řečí o nutnosti úspor. „Hodiny“ stály 12 milionů a nelze z nich poznat, kolik je hodin.

• „Hodinám“ ČSSD konkuruje ODS „volebním programem“, ze kterého nešlo poznat, co udělá ODS u moci. ODS v programu hlásala „daně ponecháme na současné úrovni." Po volbách cukla: „Nebudeme zvyšovat přímé daně." Programové prohlášeni vlády už jen slibuje „minimalizovat dopady reformy na nejzranitelnější skupiny obyvatel". V září premiér Nečas navrhl zvýšit dolní sazbu DPH o 60 až 70 %, což postihne především ty sociálně nejslabší.

• Opět změnil názor ministr zdravotnictví Heger (TOP 09). Nejprve chtěl, aby obyčejné plomby byly dál hrazeny ze zdravotního pojištění, pak odsouhlasil stomatologům opak. Hokynaří, místo aby zveřejnil aspoň náznaky zdravotních standardů, abychom věděli, co bude odsouzeno ke zpoplatnění. Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Začneme písničkou:
"Ta naše justice česká,
ta je tak tuze hezká“.
Předvoláme, vyšetříme
oznámíme, odsoudíme.
Podjatí advokáti
leští soudní lavice
aby pomatené rozsudky
mohla tak vynésti
komunistická
zločinná justice. Celý text ze Svědomí 9-10/2010 zde...

K diskusi o rovnítku mezi fašismem, nacismem a komunismem (František Truxa, Svědomí 10/2010)

Demokracie je diskuse a proto ji rád podstoupím s p. Dr Malým na uvedené téma. Jsem vděčen za objektivitu p. Dr. Malého k mému článku "Názory seniora k výsledkům voleb mládeže", kde s většinou mých názorů souhlasí, ale zcela odmítá souhlasit s názorem, že mezi fašismus a komunismus nelze dávat rovnítko. V závěru autor nesouhlasí ani s tím, že bez nezměrných obětí lidu tehdejšího Sovětského svazu by byl náš národ zlikvidován.

Úvodem poznatek z vlastní zkušenosti. Mně bylo v roce 1945 sedm let a od rodičů vím, že bez osobní záruky za celou obec bývalým legionářem a tehdejším starostou by byl otec po mučivém výslechu likvidován a bratr, já a matka bychom se octli v koncentračním táboře s tím, že návrat je nežádoucí. V době heydrichiády otcem lajdácky opomenutá pistole po dědovi s třemi náboji k takovému ortelu stačila. A nemohl by s ní hlídat i hájit v květnu roku 1945 zajaté příslušníky Wehrmachtu. Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Omlouvám se svému příteli, novináři, spisovateli a vedoucímu Místecké Violy ve Frýdku Místku Honzovi Kukuczkovi, že jsem si tak trochu vypůjčila název jeho úvodníku z mezinárodního časopisu Svědomí. A že těch úvodníků s názvem: "Nestačím se divit" napsal už hezkou řádku, jistě jich bude kolem osmdesáti. Vida, a pořád se má čemu divit. Tak proč se divím já, že se taky občas něčemu divím? Vezměte si takové slovo chodník. Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Bublina je dnes slovo časté a v rámci „politické korektnosti“ zakrývá, že to co bylo globalizované společnosti dlouho předkládáno jako fakt, neodpovídá katastrofální skutečnosti. Své bubliny má i Česko, například když se představuje jako dobrý žák „tatíčka Masaryka“ a jeho syna, ale realita je nejednou v příkrém rozporu se známými názory obou Masaryků.

Masaryk otec je dnes spojován se vznikem Československa a slovy Washingtonské deklarace „věříme v demokracii, demokracie je vítězná, na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno.“ Originální masarykovský text však „věříme v demokracii“ spojil s „věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší“. Tak to tehdy bylo v USA zvykem - už Benjamin Franklin říkal, že demokracie je, když dva vlci a jehně hlasují o tom, co bude k obědu, a svoboda je, když po zuby ozbrojené jehně kontestuje výsledek tohoto hlasování. TGM pomáhal bourat Rakousko-Uhersko na podporu svobody, neb habsburská federace se chovala jako „taková akciová společnost, kde si hlavní akcionář dělal, co chtěl na účet těch malých.“ TGM tak pomáhal rozvracet stát na tehdejší dobu demokratický, a za to se dnes dává nálepka extremisty. Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Dříve než začne diskuse o konzervatismu na politické scéně, je nutno jej definovat. Protože se jedná o politiku, musí mít konzervativci poslání. Dovolím si jen stručně základní konzervativní poslání definovat podle známého Burkova rčení, které osobně nazývám věta o kontinuitě (o nadčasovém poslání lidské společnosti): "Společnost je vskutku kontraktem... stává se partnerstvím nejen mezi živými, ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozenými." Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

Přes nevlídnou mediální přípravu proběhla pro Angličany kontroverzní návštěva papeže Benedikta XVI. klidně. Samozřejmě mimo obligátní zabásnutí šesti Afričanů "teroristů", podezřelých z přípravy atentátu na hlavu Vatikánského státu (jak návštěvu Britové nahlíželi). "Teroristé" byli ale po několika dnech puštěni. Šlo zřejmě jen o cvičení v ostražitosti a bdělosti dozorčích orgánů, jak je v kraji zvykem. Také protesty atheistů, homosexuálů, přátel prezervativů a neobvyklých sexuálních praktik neměly velkou odezvu.

Neklidné, často záludné počasí Britských ostrovů, od příjezdu ve čtvrtek 16.září až po odlet v neděli 19.září 2010 si vzalo na chvíli dovolenou. Ve Skotsku při čtvrtečním průvodu slavnostní náladu se sluníčkem podtrhla účast kutálek i školních souborů údajně s tisícovkou dudáků. Ti samozřejmě s mečivým pištěním nemohou při žádné slávě ve Skotsku chybět. Ať prší či chumelí, dodávají vždy trochu rozjaru ne-li veselí. I když nebylo prodáno na slavnostní mši na stadionu v Glasgow všech osmdesát tisíc vstupenek, sedmdesátitisícová návštěva potvrdila, že ve Skotsku je 17 % obyvatel katolíků, oproti anglickým 2 %. Myslím, že pohodu všech účastníků mše na stadionu pokazil jen odjezd Benedikta XVI. ve zcela zbytečném obrněném "pope-mobilu", okolo kterého klusalo družstvo ochranky tajné policie. Otevírání a zavírání okének působilo tristním dojmem. Nač ten strach!? Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Konečně to přišlo! Neuvěřitelné! I u nás v Kocourkově jme se dočkali! Senát po mnoha letech čekání schválil návrh na uznání protikomunistického odboje. Ostudně opožděně, ale přece.

Je pravděpodobné, že tato zásadní zpráva jako předloha projde i Poslaneckou sněmovnou. Že opravdu dojde k morálnímu ocenění freedomfighter - bojovníků svobody a statečných postojů politických vězňů. To, že českým parlamentem bylo doposud přijato pouze mlhavé prohlášení o totalitě, která porušovala lidská práva, bylo jen sametovou přikrývkou minulosti. Rehabilitační soud sice zrušil rozsudky komunistických státních soudů, ale v mnoha případech ponechal "dodatkový trest za činy, které údajně nesouvisely s politickým nesouhlasem. Pitvorným šklebem a přesmutným faktem zůstává, že na základě těchto "dodatkových trestů" nebyly plně rehabilitovány i některé popravené oběti komunismu.

K radosti mnoha bývalých i současných soudruhů, byl těmto padlým bojovníkům svobody nějaký ten "zločinecký škraloup", zločinecký úmysl připravený estébáky ponechán až do hrobu! Mnoho různých názorů se k této otázce rozeznělo v médiích. "Máme-li málo důkazů o odporu proti totalitě, je to jen na vás, literáti, historici a politologové. Za to vás platíme, abyste ty zapomenuté statečné našli." A vyprávěli o nich dál. Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Po pádu železné opony se setkáváme s novým uspořádáním Evropy po způsobu evropanství náboženského heretika Tomáše Campanelly (1568‑1639) v jeho díle Sluneční stát (Vydal Jan Laichter, Praha, 1934). Na jeho myšlenkách stojí dnešní program světovlády zřízením univerzální monarchie na čele s politickou a zároveň náboženskou hlavou, s univerzálním náboženstvím pro všechny. Tento proces odnárodňování Evropy je dlouhodobě připravován. V r.1970 prohlásil Edmond Rotschild z bankéřské židovské rodiny, že struktura, která překáží sjednocení, je národ. V r.1973 velmistr Velké francouzské zednářské lože řekl, že se pracuje na zřízení univerzální republiky prostřednictvím Evropy. Důležitý krok pak nastal v r.1991 podepsáním Maastrichtské smlouvy, nahrazující původní EHS, založené v Římě, širším uspořádáním Evropy ‑ Evropskou unií. Celý text pro Svědomí 10/2010 zde...

Zdenek Mastník býval redaktorem české sekce BBC. Vedle toho se zabýval bohemistikou. Shromažďoval a distribuoval písemnosti naší země se týkající vlastní firmou Interpress Ltd. v Londýně. Byl výraznou, svéráznou a všestranně zajímavou postavou čs. exilu vůbec.

Jednou dávno mi při přátelském posezení dal do ruky dvojsložku se slovy: "Vy to jistě budete moci jednou použít."

Dárek byl autentický dokument/originál, mapka o německých imperialistických plánech pro Evropu, jak se během První světové války jevily a na co naši národní vůdcové Spojence výrazně upozorňovali. Dokument vydali v Paříži (18, Rue Bonaparte) za Českou národní radu (Conseil National de Pays Tcheques) pravděpodobně někdy v roce 1917 (dokument není datován). Podepsáni jsou jako zástupci Rady T.G.Masaryk, Milan Štefanik, J.Durich a E.Beneš. Protože osobnost J.Duricha byla pozdějším vývojem "zasunuta", připomeňme, že on byl skutečným zahraničním vyslancem domácího českého národního odboje (Karel Kramář a spol.) proti Rakousku.

Dokument ve své grafické části podtrhuje a ve francouzštině dokládá jaké plány Německa skutečně byly. Mapka je nazvána "Le Plan Pangermanique". Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

...Žijeme v neustálom strese a napätí. Nikto z nás si nie je istý zajtrajškom. Niekde sa stala chyba - veľká chyba, ktorej náprava bude trvať dlho. Ochorel nám svet a my v snahe uplatniť sa, sme ochoreli s ním! Socializmus nebol dobrý, ale takáto demokracia nie je o nič lepšia. Možno až nástup duševných chorôb, depresií, samovrážd, naštartuje proces triedenia, ktorý nás položí na kolená, keď to už prestaneme zvládať. Máme dosť slobody tohto typu, slobody, ktorá so slobodou nemá nič spoločného. Slobody, ktorú si nedokážeme užívať, pretože je viac proti nám ako pre nás. Je tak oklieštená zákonmi a zároveň otvorená neprávosti, zločinu, podvodom, že jej existencia nám pripadá ako aura. Kdesi je, no nevidíme ju. Je mimo nás.

Nuž a záverom? Nechýba nám už tá reklama, ktorá nás v tej západnej dedine tak ohúrila. Nechýba nám ani západ, o ktorého ideách sme toľko snívali. Nechýbajú nám ani kuracie zadky, čo sme hádzali psom... Chýba nám len jedno: chceme ešte stretnúť človeka - priateľa. Chceme sa ráno prebudiť a celým srdcom sa tešiť novému dňu. Chceme sa stretnúť s kamarátmi, ktorých prvá otázka nebude smerovať k materiálnym veciam, ale nás potľapkajú po pleciach a povedia: ako sa máte? Ako žijete? Nepôjdeme si sadnúť? Kamarátov, ktorých v polovici debaty nevyruší zvonenie mobilu a budú musieť odísť. `Viete, tento telefonát bol tak dôležitý, že ak by som to nezobral, mohlo by ma to stáť prácu."

Ovládol nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenné životy. To je fakt a skutočná realita tohto novodobého a pokazeného sveta. Nehovorím o Novembri, ten prísť musel, ale o tom, čo všetko sem s Novembrom vkĺzlo. Dokedy bude človek hľadať svoje miesto? Celý text ze Svědomí 10/2010 zde...

• Volby jsou základem demokracie a o té není radno mluvit špatně. Přesto J. Leschtina v HN hodnotí volby jako „svátky tlachu“. Tlachali a neplní: TOPka že se sníží počet funkcionářů Poslanecké sněmovny, ODSka že se nezvýší daně, Věci veřejné že se neumažou od „dinosaurů“. Ti poslední za nepřijatelného označili M. Kalouska a přiklepli mu nejdůležitější ministerstvo - finance. Celý text pro Svědomí 9/2010 zde...

V deníku Právo 3.7.2010 napsal profesor Václav Bělohradský článek reflektující volby: Pět poučení z květnových voleb. Vybral jsem si tento článek, protože Bělohradského názory bývají jasně definovány a dá se s nimi polemizovat a také proto, že nás čekají podzimní volby a volební téma je zapotřebí neopustit. Bělohradský má obvykle mnoho ponaučení, která často dobře charakterizují skutečnost. Kritizovat a odhalovat skutečnosti ovšem mnoho neznamená. U levice se projevuje v posledních desítkách let zcela jasná ideová bezradnost, a tento článek není výjimkou. Pan profesor nevybočil ze svého levicového smýšlení, v rámci kterého věci analyzuje, bohužel, jako vždy, aniž by měl nějaký výstup, nějaké řešení. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

K výročí okupace počínající v roce 1968 (Jaroslav Cabal, Svědomí 9/2010)

Když můj stařeček ráno vycházel někdy počátkem šedesátých let ze svého výměnku na náš prostorný dvůr, málokdy opomněl uvítat den protáhnutím upracovaného těla a slovy "k...y komunisti". Vůbec jsem ve svých deseti letech nechápal, proč takto hrubě tituluje "nejspravedlnější ze všech spravedlivých" politických režimů v tehdejším světě právě on, který pocházel z těch nejchudších poměrů (byl však velmi šikovný a pracovitý, za První republiky vydělal na Zakarpatské Ukrajině na pozemky, na kterých do té doby hospodařil). Ideologická mašinérie ovládala všechny sdělovací prostředky, zcela a jednobarevně plnila školní osnovy, a tak se nám dětem tehdejší svět jevil jako těžký střet "spravedlivé" moci pracujících s mocí krvežíznivé hydry číhající na každou příležitost k válce za blízkou západní hranicí a formovala tak náš pohled na světové dění.

Rodiče před námi hovořili otevřeněji jen ve velmi vzácných momentech, protože se pro zkušenost ze svého okolí báli dětské výřečnosti a problémů, které by pak nastaly pro celou rodinu a zejména pro naši budoucnost. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Mírovou smlouvou v Paříži r. 1919 jsme byli povinní zaplatit vítězným mocnostem 3/4 miliardy franků ve zlatě jako náhradu za osvobození, vzíti na sebe asi 1/3 předválečného rakouského a uherského dluhu (ten dělal v červnu 1920 19,3 miliardy korun), náhrada za uznané válečné půjčky ve výši 4,5 miliardy, jak uvádí historik Josef Pekař. Jinak bychom nebyli uznáni vítěznými mocnostmi jako nově vzniklý stát - Československá republika. Proto tolik chudoby.

Když se připravovala v r. 1919 ústava, Švehla jako člen ústavního výboru postavil se proti vybavení prezidenta Masaryka rozsáhlými pravomocemi. Masaryk reagoval příkře a rozhodně: "Tož to ne!" Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Po druhém odboji musel přijít třetí. Mohla za to mimo jiné slova J. F. Dullese k E. Benešovi „nespoléhejte moc na nějakou výraznou americkou účast v poválečné reorganizaci Evropy.“ Dulles tehdy v červenci 1942 dodal „v Americe není moc idealismus a Spojené státy budou pevně stát jedině tam, kde mají své vlastní přímočaré zájmy.“ Rok poté naléhal prezident Roosewelt na E. Beneše, aby vyšel vstříc Sovětům a spolupracoval s nimi“. Tak i politici USA přispěli k tomu, že Československo sametově vklouzlo do sovětského bloku.

Poválečná „politická korektnost“ nedovolila připomínat, že kdo včera byl osvoboditelem, může dnes mít tvář populistického autoritáře. Jen málo lidí si včas uvědomilo, že se chystá únorové nekrvavé převzetí moci a po něm krveprolévání. K němu zaujali postoj i Milan Paumer s bratry Mašíny. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Tak je to se vším. Když vám přestane téct teplá voda, taky to trvá nějakou dobu, než zjistíte příčinu. To samé se děje v případě, když se náhle vaše tělo nechová, jak se chovalo dřív a jak by se chovat mělo. Já jsem například začal hluchnout nebo spíš nedoslýchat, to zní líp. Už si toho všimli i známí. Snažil jsem se to omlouvat tím, že v jistých chvílích ve mně probíhají duševní pochody a jsem na ně soustředěn natolik, že nevnímám nic jiného. Podle toho se i tvářím, aby každý viděl, že na rozdíl od turistických pochodů duševně pochoduji velice často a dokonce při tom někdy duševně dupu, takže jak potom můžu slyšet, že mi něco říkáte. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Časy se mění -co bylo není. V našich dějinách se časy měnily jako špinavé prádlo. Nové prádlo v nových barvách bylo vždy to nejčistší. Jednou ho vyvěšovali nacisté, jindy komunisté a vždy se svým zaručeně nejčistším politickým prádlem oháněly jednotlivé politické partaje. Časy se měnily v každé generaci a mnohdy občan nikdy nevěděl, v jaké ulici se probudí zítra. To třeba ulici Masarykovou přepsali na Gobbelsovou, aby za pár let nacistu ministra Goebbelse přepsali na ulici Stalinovou. Když Josefa Visarionoviče v Moskvě prohlásili za kreténa a nejvyššího zločince, občan, který se nikdy nikam nestěhoval, rázem žil na ulici Karla Marxe. A tak jak se kvapem měnil čas, měnily se i charaktery lidí a jejich osudy. Takové bylo dvacáté století. Prý století vzdělanosti, kvetoucího rozumu a pokroku. Ten pokrok měl mnoho obludných podob. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

S neuveriteľným odporom a pohŕdaním sledujem správanie niektorých profesionálnych plačkov zo židovských náboženských obcí na Slovensku pri presadzovaní len toho ich jediného židovského utrpenia, len tej ich jedinej pravdy... Neuveriteľný cynizmus, podlosť, zbabelosť a malosť preukázalo vedenie židovských náboženských obcí aj voči svojmu, dnes už nebohému spoluobčanovi Jurajovi Fischerovi, Rytierovi Čestnej Légie, patriace medzi najvyššie francúzske vyznamenania. Mal veľmi ťažký a pohnutý život. Do jeho osudu, ako aj do osudu celej jeho rodiny, najskôr kruto zasiahla 2. svetová vojna. On sám sa pred koncentračným táborom zachránil útekom do zahraničia, kde so zbraňou v ruke bojoval proti fašizmu a nacizmu v radoch čsl. Zahraničného odboja od 1. apríla 1940 do 5. mája 1945. Jeho brat Tomáš Fischer bol 13. júna 1944 popravený v Osvienčime, jeho otec zomrel počas transportu do koncentračného tábora. Žiaľ, ani koniec vojny pre neho neznamenal vytúženú slobodu. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Jestliže se hodil hořejší sarkastický popis/nadpis Angličanům pro První světovou válku, nám nemůže nepasovat pro to čeho se dopouštějí na sobě i jiných na Středním/Předním východě dnes. Válka tam není dobrá pro nikoho, leč samozřejmě pro miliardářské zbrojaře. Je to dokonce tak špatné, že velení britských jednotek v Afganistanu bylo Britanií předáno koncem června 2010 pod US štáb! Kde je válečná ofenziva proti Talibánu vytrubovaná v polovině února letošního roku, kterou měla vést vojska Jejího Veličenstva královny Elizabeth II.? Rozplynula se v prachu pouště a oparu domýšlivosti... Vládcové kteří ničemu nerozumí, by alespoň měli naslouchat svým rozumnějším generálům, kteří vidí zakrvácení svých jednotek. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Václav Malý, osobnost listopadu 1989, může být novým biskupem (Kamil Dubský, Svědomí 9/2010)

Vatikán sice teprve vybírá nástupce Dominika Duky na postu biskupa královéhradecké diecéze, ale mnozí východočeští duchovní už mají o svých favoritech jasno. Jedním z nich je pražský světící (pomocný) biskup Václav Malý. Farář Bohumil Šitavanc z Brandýsa nad Orlicí dokonce zaslal papeži dopis, ve kterém se přimlouvá za jmenování Malého do této funkce. Celý text ze Svědomí 9/2010 zde...

Jak jste měli možnost poznat z mých dosavadních úvah, velmi rád poslouchám lidi jak reagují na dnešní poměry ve společnosti. Jsou totiž takovým lakmusovým papírkem nálady ve společnosti. Někdy bych nemusel ani číst noviny, poslouchat rozhlas, či sledovat Moravcovy nedělní hosty z televizní obrazovky. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Rád bych napsal další díl nekonečného seriálu polemik mezi mnou a kolegou Podrackým (dále jen Autor). Tentokrát hodlám oponovat dvěma tezím v textu "Konzervativní otazníky", který mimo jiné vyšel na Neviditelném psu 15. července 2010. Nechci se věnovat článku jako celku. Mnohé z toho, co je v něm uvedeno, se totiž kryje s jiným Autorovým textem, který spolu s mojí reakcí vyjde během pár dní v měsíčníku Konzervativní listy. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Finanční zemětřesení s epicentrem v Americe zatřáslo nejen Amerikou, ale i „zbytkem" zglobalizovaného světa. Důsledky vidíme, po příčinách se pídíme. Jak úspěšně? Těžko říct, vždyť razítko „Top secret" je skoro na všem!...

Po příčinách „zemětřesení" pátráme nejen my, obyčejný plebs s několika tisícovkami v bance, ale i finanční geofyzikové všech kontinentů: finanční analytici, burzovní makléři, spekulanti, politici i prestižní ekonomové, píšící učebnice ekonomie i celé knihy o ní, za něž pak dostávají Nobelovy ceny. Neviditelná ruka trhu ale zřejmě podléhá zcela jiným zákonitostem než jsou teorie nositelů Nobelových cen. Ačkoli mnoho nezávislých ekonomů, to jsou ti, co Nobelovy ceny nedostávají, už dlouho varovalo před závažím finančního spekulantství zavěšeným na příliš tenké niti, nic se nedělo - až donedávna. Obchodování s akciemi nebo penězi, založené na kolísání jejich momentální hodnoty, kdy cílem je okamžitý zisk, je příkladem takového spekulantství, které samo hodnoty nevytváří, zato parazituje na hodnotách .vytvořených jinými. Podobně je tomu i s oním virtuálním obchodováním, kdy se výrobky ještě ani nevyrobené už čile obchodují. Celý text ze Svědomí 5-8/2010 zde...

Ohlédnutí za jednou politickou bitvou aneb jarní volby 2010 (Kristian Koubek, Svědomí 7-8/2010)

V prvém desetiletí na prahu nového tisíciletí byla v české kotlině a na moravském širokém poli svedena velká politická bitva. Na tuto bitvu se od minulého podzimu připravovaly jednotlivé šiky politických stran, které chtěly vrhnout do boje svůj potenciál a přesvědčit, že právě oni jsou momentálně ti hlavní, nejsilnější a vyvolení. Nejprve se vyjasňovaly pozice ve stranických sekretariátech, posléze docházelo i k štěpení jejich jednotlivých křídel a nakonec strany začaly harašit již připravenými zbraněmi, pro něž sháněly různé zaměřovače. Než ale došlo k podzimní bitvě, tak se podařilo různými diplomatickými tahy zteč oddálit, což mělo i své logické příčiny. Z historické zkušenosti různých válek a to nejen husitských či napoleonských bylo již dříve známé, že doba a i klima může sehrávat velmi podstatnou roli ve válečné zteči. Celý text ze Svědomí 7-8/2010 zde...

Padesát let trápení a nyní zintenzivnění genocidy Palestinců se zželelo lidstvu, a poslalo "Konvoj lásky", k měsíci lásky, konvoj zásob léků a živin.

29. května 2010 izraelské komando bylo vysazeno na lodi flotily, aby udrželi svoji blokádu území GAZY. Blokáda je součástí izraelských kroků k totální genocidě Palestinců a k rozšiřování země Izrael... Ministerský předseda Izraele pan Benjamin Netanyahu nazval zásilku deseti tisíc tun pomoci před bídou a smrtí na pěti lodích s šesti sty pasažéry "Konvojem nenávisti", a seslal na ně výsadek zabijáků. Padla desítka osob světa pomoci Palestincům. Mezi nimi, na lodi Mavi Marmara, 19letý občan USA, a beze zbraně, byl usmrcen čtyřmi izraelskými kulkami do hlavy. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

v sobotu 9. října 2010 v 10.00 hodin se v Katolickém domě v Lubině uskuteční 19. ročník Svatováclavské révy - Ústřední soutěže v přednesu křesťanské umělecké poezie a prózy pod záštitou Kulturní rady Orla. Tradice této soutěže je dost dlouhá na to, abychom se ji snažili udržovat. Kromě této tradice je předností soutěže i skutečnost, že se daří vytvářet přátelskou atmosféru. Společenství účastníků, pořadatelů a hostů, kde není na prvním místě rivalita a snaha za každou cenu vyhrát, ale kde mají vedle zdravé soutěživosti své místo i přátelské vztahy, nové kontakty, možnost vyzkoušet si projev na veřejnosti. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Nepřízní Habsburků byla Karlova univerzita zákonem z r.1882 rozdělena na dvě univerzity ‑ českou a německou,s majetkem rozděleným ku prospěchu Němců, včetně starobylých insignií,stírek a archivu.Tak vznikla Karlo‑Ferdinandova univerzita.

Před vyhlášením zákona usnesl se akademický senát 17. 1. 1919 vypustit z titulu naší univerzity Ferdinandovo jméno. Zákon z února 1920 měl vše změnit na KU. Původcem zákona, označovaného "Lex Mareš", byl prof. MUDr. František Mareš, řádný profesor fyziologie na lékařské fakultě KU. Zákon byl Národním shromážděním schválen, nebyl však potvrzen prezidentem Masarykem a navrácen k přepracování kulturnímu výboru NS. Jednání tedy pokračovala dále s Němci na německé univerzitě. V tu dobu bylo obecné mínění, že zákon bude proveden a že se KU dostane v nové republice to,co jí patřilo po staletí,od doby Mistra Jana Husa až do roku 1882. Urgence z rektorátu KU putovaly rok co rok na ministerstvo školství a národní osvěty. Osmá urgence byla v květnu 1930, za rektorátu prof. Matiegky, aby se realizoval "Marešův zákon" z února 1920. Ministři pokládali náhradní místnosti pro německou univerzitu za nedostačující a ministerstvo financí nechtělo uvolnit zabrané místnosti v Klementinu. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

"Já se nedovolám... halóóó! Propánajána na téhle lince je věčně narváno... Halóóó! No konečně. Dotazovna Poradna?

"Šmejdil Antonín z Mamlasova. Zdravím a přeju dobrý den, i když zdraví a dobrý den u nás v Mamlasově už neexistuje. Volám z úplně vynervovanýho městečka, ve kterém si už nikdo není jistej, komu patříme. To co někteří ví a vidí, to jiní popíraj, nevidí vůbec nebo prý úplně vobráceně." Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Existuje rovnítko mezi fašismem, nacismem a komunismem? (Radomír Malý, Svědomí 8/2010)

Pan František Truxa ve svém článku "Názor seniora k výsledkům voleb mládeže" v letošním 7. čísle Svědomí se ptá: "Vy věříte, že mezi fašismus a komunismus lze dávat rovnítko?" I když s naprostou většinou autorových názorů v článku souhlasím, tady musím zaujmout zcela odlišný postoj. Pan Truxa argumentuje tím, že "bez nezměrných obětí lidu tehdejšího SSSR byste tady nebyli a zotročena by byla téměř celá Evropa....". Čili přesně tak, jak jsme se učili za komunistů: Sovětský svaz nás osvobodil, bez hrdinské Rudé armády bychom nejspíš skončili někde v lágrech na východě, které Němci chystali pro "méněcenné" národy. Komunismus podle něj byl přece jen lepším řešením.

To pokládám za naprosto mylné. Především: Autor mluví o fašismu, ale z kontextu je patrné, že tím míní německý nacismus. Fašismus a nacismus nejsou totiž jedno a totéž, i když za války byly spojenci. Jejich identifikace je dílem sovětské propagandy. Proč? To chci právě objasnit. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Karl Lueger, Vídeňák z přelomu 19. a 20. století, nebyl nacistou ani bolševikem, přesto tvrdím, že byl pro tyto režimy vzorem jako člověk politicky těžící z toho, že ponižuje část bližních a hecuje proti nim. Přes odpor samého císaře byl Lueger opakovaně demokraticky zvolen starostou Vídně. Atmosféru toho města sáli mimo jiné Adolf Hitler a Lev Trockij. Ti se změnili v malé sebestředné bohy trvající na tom, že musí být po jejich; a jimi vyhecovaní lidé masově ničili část bližních. Někdy je zabíjeli, častěji jim „jen“ vytvořili podmínky, v nichž bližní nedokázali žít.

Bolševik luegerovské vyhlašování nepřátel vylepšil: Když označil kulaky za nepřítele, nikdy a nijak nespecifikoval, kdo je kulak. Nejprve tak označil vesnické boháče, později (k uspokojení Trockého) i střední rolníky prosperující v mezích zákona, pak i „pomocníky kulaků“; a nakonec ty, s nimiž chtěl zatočit. Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

Keď tak počúvam povolebné vyjadrenia českých a slovenských politikov, celkom oprávnene si kladiem otázky: máme my vlastne právo nazývať sa národom? Z akých dôvodov sme dokázali až tak hlboko klesnúť, že sa nedokážeme obrániť pred ekonomickými zločinmi a zločinmi proti ľudskosti, ktoré tu politici na nás realizujú ako ponížení služobníci židovských lichvárov zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu? Ako je to možné, že zločiny proti ľudskosti, dokonca zrealizované cez zákony, na nevinných ľuďoch, riadené najzločineckejšími a najzlodejskejšími monštrami zo Svetovej banky a Medzinárodného menového fondu, za účinnej pomoci vlastizradných slovenských a českých politikov, si dovolia verejne nazývať ekonomickými reformami? Prečo doteraz žiadna významná ekonomická inštitúcia si nepoložila otázku: KOľKO PERCENTNÉ DEFICITY TU VYROBILI ZA POSLEDNÝCH DVADSAŤ ROKOV SLOVENSKÍ A ČESKÍ POLITICI? Ako je to možné, že za tieto zločiny sú doteraz bez trestu? V MENE AKÝCH ZÁKONOV, V MENE AKEJ DEMOKRACIE, V MENE AKÉHO BOHA, ŤARCHU ZA TIETO ZLOČINY UŽ 20 ROKOV PRENÁŠAJÚ NA OBČANOV? Celý text ze Svědomí 8/2010 zde...

• Česko potřebuje i jiné hrdiny než mučedníky, jejichž tragický osud ospravedlňuje v očích většiny pasivitu. Spíš než další variaci na svatého Václava, vévodu naší povolnosti a beznaděje (jak v 80. letech zpíval Petr Skoumal), potřebujeme symbol nezdolnosti a úspěšného boje. A tím se nesporně může stát Milan Paumer. (P. Honzejk, HN 5.8.10)

• Premiér Nečas se zúčastnil Paumerova pohřbu a označil Paumera za hrdinu, bez zpochybňujících „ale". Potvrdil, že za svobodu lze bojovat všemi přiměřenými prostředky.

• Učinil by premiér totéž i v případu Ctirada a Josefa Mašínových, kteří na rozdíl od Milana Paumera byli nuceni v rámci odboje proti vraždícímu režimu zabít ?

• Tribunál OSN odsoudil prvního brutálního představitele kambodžských Rudých Khmerů. Učitel, který v letech 1975-1979 šéfoval věznici, v níž mučení a popravy nepřežilo na 14 000 lidí, byl odsouzen k 35 letům vězení. (HN 27.7.10) Celý text pro Svědomí 8/2010 zde...

Jsou města, ve kterých jsou občané hrdí na zvláštnosti, které uvádějí návštěvníky svojí honosností a užitečností v údiv a třeba i v tajnou závist. Ovšem občas se zjeví něco, čemu se nestačím divit a nejenom já. Někdy to nejlepší přesvědčení o správném rozhodnutí nemusí být zrovna to nejlepší. Tak alespoň to chápu, když dnes slyším ohlasy lidí na některá díla, které mají lidem usnadnit a zpříjemnit život. Vždycky je na určitou akci sto pohledů a každý je jiný, tak už to v životě chodí. Proto by měla prorazit vždy ta nejlepší a nejzajímavější varianta z možných. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

"Budou soudit našeho Jabůrka. Dobráka Vendelína, který by ani kuřeti neublížil. Ani mouchu by nezaplácnul, tak je dobrotivej."

"Hrál v soukromí z cédéček českou muziku. Prý přehrával i dechovku, nešťastník. Co ho to jen napadlo, pouštět plechárnu, když je všude v módě disko, metal a ten nejtvrdší..."

"Mluvte v věci, pane Stebélko. Tvrdíte, že si to přehrával v soukromí. To znamená, že dodržoval zákon."

"Za tohle nemůže bejt nikdo trestanej a natož tam u vás ve Velký Pohodě."

"No von si to myslel taky, pane Korýtko. Když jej vodvezli k přísnýmu vyšetřování, tak prý tvrdil, že vokno votevřel kvůli větrání."

"Co to povídáte za blbiny, pane Stebélko. Nebudete mi povídat, že toho vašeho Jabůrka vyšetřovali kvůli votevřenýmu voknu? V tomhle musí bejt ještě něco kriminálního, neřku-li ďábelštějšího." Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Názor seniora k výsledkům voleb mládeže (František Truxa, Svědomí 7/2010)

Úvodem musím předeslat, že celá naše rodina měla za totality potíže a že bratr i švagrová žije od r. 1968 za "velkou louží". A že naše názory sdílí více emigrantů i při neutralitě bratra. Mládež byla vždy více revoluční se snahou o zlepšení, ale lze jí také zneužít.

Byla jednou z nejaktivnějších složek "sametu" Později až mohla pochopit, že byla jen dekorací k převratu předem dohodnutému velmocemi, finančními magnáty a pod patronací KGB v rámci Operace Golgota. Tedy záměrného návratu ke kapitalismu s cílem navždy lidem tuto cestu znechutit.

Ale kde jste žili vy mladí celých 20 let? Děsíte se zadlužení státu? Obrovské rozkrádání a výprodej státního majetku přece realizovaly pravicové strany. K podnikání nebylo třeba zpočátku ani výpis z trestního rejstříku a Kožený byl jen počátkem miliardových rozkrádaček. Státní majetek byl cílevědomě a beztrestně tunelován. Když miliardář Železný chtěl Američany okrást o vložené investice, byl stát (a tedy my všichni) odsouzen za Novu k náhradě 10 mld. Původní pachatel machinací nezaplatil ani korunu. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Konfederace politických vězňů České republiky Vás srdečně zve na návštěvu muzea otevřeného od 27. května 1992. Muzeum dokumentuje průběh útlaku, jeho důsledků a odboje v období 1948-1989.

Proč pojmenování "Třetí odboj"? Po prvním odboji proti rakousko-uherské monarchii v letech 1914 1918 a druhém odboji proti nacistické okupaci v letech 1939 -1945 došlo po únoru 1948 ke třetímu odbojovému hnutí proti uchvácení mocí komunistickou stranou. Od té doby bylo do roku 1989 za tuto činnost odsouzeno k vysokým trestům na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a více než 8000 mužů a žen zemřelo ve věznicích a koncentračních táborech na následky věznění. Dalších 80 000 mužů a žen bylo bez soudů dle zákona 247/48 uvězněno v táborech nucených prací a muži ještě soužili u PTP. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Tonoucí se stébla chytá (Karlu Schwarzenbergovi píše Čestmír Hofhanzl, Svědomí 7/2010)

...Řeknu Vám stejně na rovinu, co si myslím o vašem angažmá ve volebně úspěšné straně TOP 09, kterou jste zaštítil. Hodnotové desatero a program, který v něm nastiňujete, jsou dokonalé. Z obsahového hlediska mu jako konservativně založený člověk ne-nemohu nic vytknout. Má celoživotní zkušenost i zkušenost z poslaneckých let mi však nekompromisně říká - se špatnými lidmi nemohu dělat dobré věci.

Nikdy nezapomenu jak ideály „pravdy a lásky" po roce 1989 uskutečňovali tajtrlíci, „reformní" komunisté, mocenská elita Státní bezpečnosti i zloději všech odstínů a ražení. Každý soudný člověk by si to měl pomalu uvědomit. Neměli bychom zapomenout, kam to vedlo, jaký je výsledek. Více než bilionový státní dluh. Často zcela neprůhledná a neodpovědná vlastnická struktura „privatizovaného" státního majetku. Demoralizovaná a v nic nevěřící společnost.

Kvality místopředsedy Vaší strany Miroslava Kalouska poznám z doby mého poslancování, tomuto kandidátu na post ministra financí bych nesvěřil péči o mou králíkárnu.

Když jsem zjistil, že na kandidátce vaší strany byl také zvolen také Jiří Oliva, bývalý ředitel státního podniku Lesy České republiky, rozhodl jsem se Vám napsat, co si o tom myslím. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Letos je tomu 50 let co soudruzi celou rodinu Josefa Uhlíře zavřeli, protože byl "kulak" (Josef Uhlíř, Svědomí 7/2010)

Označení "sedlák" se po roce 1948 stalo naprosto hanlivé a ostouzející, a v dalších desetiletích téměř z našeho slovníku vymizelo. Ačkoliv na rolnickém stavu stál náš venkov a výživa našeho obyvatelstva, byl nyní tento stav zcela pohaněn a zlikvidován.

Budoucnost našeho venkova měla být jedině v združstevnění, v kolektivizaci a ve velkých státních statcích. Svobodný rolník, který dříve dle svého rozumu a své vůle hospodařil na vlastní půdě, se násilím změnil v zemědělského dělníka.

Rodový vztah k půdě, ono citové pouto k zemědělské práci, které děd předával ze syna na vnuka, se zcela vytratilo. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Zrušili Boha,
zrušili Právo,
nastoupili cestu do pekel,
zrušili čestné slovo,
šlapali po Božím desateru,
kdo chtěl v minulosti do pekel,
ten tam šel. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Málem mi unikla!

Kdo? Spíše co. Totiž nová kniha historiků PhDr. Josefa Dolejšího a Leonida Křížka.

Přišla do dnešní všeobecně rozkladné, rozbředlé historii často falšující doby v nejvyšší čas. Světem se totiž rozletěla politická taktika a technika, ve které se NOTORICKÁ ENTITA prezentuje a ukazuje jako poškozovaná. Vymýšlí si dokonce svá vlastní ublížení, jen a jen proto, aby z neznalosti faktů a falešného soucitu, ne‑li rovnou z filantropie veřejnosti mohla dotyčná entita těžit. Je to umění prosazovat své na úkor jiných. Konkrétně u nás dnes jsou jednou takovou entitou potomci odsunutých henleinovců, či vůbec Němci dovezení k nám panem Hitlerem za Druhé světové války, aby u nás budovali svoji Tisíciletou říši, a pak zcela logicky vráceni zpět do Němec, pokud v roce 1945 sami neuprchli. Faktem je, že henleinovci náš stát, kde se jim výborně dařilo, zradili a otevřeli cestu Hitlerovi... Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Pravá víra Církve Kristovy dělá z křesťana hlasatele pravdy, lidských práv a svobody ducha, tedy to, z čeho čerpá dodnes západní civilizace, se svými sociálními programy, které jí mohou závidět muslimské země ovládané islámem. Proto Evropa, její západní část, musí zůstat křesťanská, má‑li přežít třetí tisíciletí, naplněné zmatky různých ideologií včetně marxismu, jenž svobodní zednáři cpou do zemí Afriky, když selhal ve východní části Evropy.

Být pravicovým v životě znamená učit se vírou poznávat Skutky Kristových apoštolů Lásky, upevňovat je v sobě, aby sílila víra v lidství. Ti, kdo zběhli s Cesty za Kristem, aby přijali chomout moderního otroctví, založené na slibech o pozemském ráji, až se uskuteční reforma postavená proti Bohu a Církvi, začali vyznávat kult Zlaté tele dle liberálních zákonů, usilující o kastraci Církve v rámci tolerance hříchů. Každý totalitní stát bourá pilíře Kristovy Církve v rámci své ideologie. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Čím je déšť čím je slunce
zemi, která chce kvést,
a čím poutníku ve tmách
náhlé světlo dvou hvězd.
Čím plavícím se k moři
proud řeky daleký,
tím Cyril s Metodějem
nám budou na věky. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

Od politikov bez lásky k národu a pocitu zodpovednosti voči vlastnému štátu, osloboď nás, Pane!

Od politikov slúžiacich nepriateľom národa a našej štátnosti, osloboď nás, Pane!

Slovensko a Česko sa opätovne ocitli na spoločnej lodi. Ekonomickej a tzv. reformnej. Preto si myslím, že je nanajvýš aktuálne predložiť čitateľom myšlienky slovenskej sociologičky Zuzany Kusej, ako ich prezentovala v denníku SME z 12. 6. 2006 pod nadpisom: Exkomunikujeme reformy?

Zahraniční politici a výskumníci sa dívajú na slovenské reformy so záujmom a uznaním. Čudovala by som sa, keby tak nebolo. Kolega z českého ministerstva nedávno jasal, ako im náš "sklon rýchlo uskutočňovať myšlienky" prišiel vhod. Podobné zákony vraj majú roky v paragrafovom znení, ale odkladali ich pre ťažko predvídateľné efekty. Teraz nás môžu pozorovať, a keď sa ukáže, ako to funguje, začnú reformy aj oni. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

...Po Únoru a po Gottwaldovi vládl této zemi jistý Zápotocký. Do mě jako prvňáčka základní školy tehdy hustili zleva zprava, že Tonda Zápotocký má rád děti a je strašně oblíbený. Manipulátoři chválou kryli fakt, že za jeho vlády pokračovaly politické procesy a zapírala se existence politických vězňů, sám „oblíbený Tonda“ zapřel i probíhající měnovou reformu, jako údajní výtržníci byli souzeni pracující, kterým se ta reforma nelíbila.

Nedávno se rozhodující strany shodly na provedení experimentu na lidech a svěřily ochranu svobody a demokracie přetransformovaným antidemokratům, tedy těm, kteří už dříve akceptovali totalitní režim. Prvním náměstkem na vnitru stal ex-starší referent StB a premiérem ex-člen KSČ. Premiér Fischer začal být chválen jako kdysi Zápotocký. Už loni v listopadu v Hospodářských novinách Petr Honzejk premiéra tituloval Jan Fischer Superstar a psal, že čtyři z pěti Čechů ho milují a že lze s jistotou tvrdit, že Fischerem ustavený český rekord v oblíbenosti nějakou dobu přežije. Nezřízená chvála kryje fakt, že za Fischerovy vlády se dálo mnohé ve stylu popsaném v 1984 od George Orwella.

Lidé v 1984 žili v megastátě, který nebral vážně žádné zákony. Svobodní byli jen proléti, které věrchuška (takzvaná vnitřní strana) nepovažovala za nebezpečné. Proléti směli žít stylem, který považovali za přirozený. Často vyrůstali v ubohém prostředí, jejich obzor byl omezen sháněním živobytí, starostí o domácnost a o děti, spory a nade všechno zábavou. Byla jim tolerována obrovská kriminalita, celý svět pro sebe, zloději, banditi, prostitutky, překupníci drog, vyděrači všeho druhu. Věrchuška neměla zájem postavení prolétů zásadně měnit. Celý text ze Svědomí 7/2010 zde...

• Končí „úřednické“ vládnutí. Jak řekl český ekonom a profesor univerzit v New Yorku a ve Zlíně Milan Zelený pro EURO 24, je škoda, že ani tato vláda nezpracovala strategii rozvoje, která by umožňovala tvorbu většího koláče namísto bezvýchodného přerozdělování koláče stále menšího. Naše politické strany se nedohodnou nikdy a politický paroválec jedné strany se setká s odporem veřejnosti.

• Kvůli „dostavbě dálnice D11“ u Hradce Králové vláda zrušila původní smlouvu s farmářkou Havránkovou, posunula křižovatku od pozemků Unimexu k pozemkům ovládaným J&T, pod hrozbou vyvlastnění nutila farmářce smlouvu novou. Smlouva není, neb po nátlaku se farmářce „zdravotně přitížilo“, a stát přiznal, že na stavbu nemá peníze.

• Kvůli „penzijní reformě“ ministři zřídili komisi „nezávislých odborníků“. V čele byl (již podruhé) Vladimír Bezděk (36), polovinu členů tvořili odborníci ze soukromých firem aktivních v oblasti penzijního pojištění. Pokud vás napadlo, že komise došla k závěru, že lidé musí povinně spořit do jejich fondů, máte pravdu. Celý text pro Svědomí 7/2010 zde...

Z cesty statečných, čestných lidí, z cesty patriotů, kteří svou rodnou zem milují srdcem odešel 25. května 2010. Při jeho skonu nelze nevzpomenout veršů Jiřího Wolkera "Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého." A život Miloslava, našeho "Míly" Komínka, bývalého politického, 17 let žalařovaného, příslušníka domácího a po roce 1968 exilového protikomunistického aktivisty, byl kusem života těžkého.

Jeho vydavatelství v kanadském Torontu od jím vydávaných "Našich hlasů" až po "Svědomí" jsou jako milníky na této cestě demokratického protikomunistického odboje bojovníků svobody. Z civilizace bourajícící křesťanství odešel jako křesťan s hlavou vztyčenou s odkazem vloženým do jeho knihy života "I pod oblohou je peklo". Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Konec záhady jednoho domu, kde svazky StB byly archivovány a oprašovány (Kristian Koubek, Svědomí 5-6/2010)

Kristián Koubek poznal řadu měst, ale Praha se mu z nich líbí nejvíce. Autor si tedy jako správný patriot velmi zamiloval střed Prahy, kde různá místa jako Karlův most, Hradčany, Kampa, Malostranské či Staroměstské náměstí dýchají na každém kroku svoji historií. K. Koubek dlouhou dobu bydlel v domě v Ostrovní ulici č.8/222 nedaleko Národního divadla, který koupil jeho dědeček Rudolf Koubek málem před sto lety. V tomto domě pak bydlel jeho otec a strýc a také K. Koubek, který zde založil rodinu. Na otce se strýcem byl vykonáván v totalitní době nátlak, aby se zbavili tohoto domu, protože jinak jim bude nemovitost vyvlastněna. K tomu i přispělo neoprávněné zavření otce K. Koubka, které probíhalo v borské věznici v Plzni. Celý text ze Svědomí 5-6/2010 zde...

Neveril som vlastným očiam, keď mi môj priateľ Ing. Miroslav Vikartovský, jeden z ponovembrových obnovovateľov Klubu angažovaných nestraníkov (KAN) na Slovensku poslal emailom správu s následnou prílohou. Jednalo sa o PREDVOLANIE na podanie vysvetlenia Obvodným úradom Bratislava, Odborom všeobecnej vnútornej správy, Staromestská 6, 814 40 Bratislava, vedené pod číslom: OVVS‑Pr‑908, 1103/1‑10‑VE‑V3 z 6. 5. 2010.

Citujem: Obvodný úrad Bratislava objasňuje podozrenie zo spáchania priestupku proti zhromaždovaciemu právu podľa § 14 ods. 1 zákona č. 84/1990 Zb. o zhromaždovacom práve, ktorého ste sa mali dopustiť dňa 07. 04. 2010 o 11:00 hodine na Hodžovom nám. v Bratislave tým, že ste mali držať transparent spolu s podozrivým Tiborom Novotkom (prednovembrový signatár Charty 77 - pozn. autora V. P.) s nápisom "21.08.1968 OSPRAVEDLNENIE", ktorý hovoril do megafónu, čo Miestny úrad mestskej časti Bratislava - Staré Mesto považuje za zhromaždenie, ktoré už podlieha oznamovacej povinnosti, ktoré ste ani Vy ani Tibor Novotka neoznámili. Žiadame Vás v súvislosti s týmto, aby ste sa dostavili a objasnili vec najmä či ste konali sám za seba, alebo ste organizovali zhromaždenie, vyzývali ľudí na účasť prípadne iné skutočnosti, ktoré by objasnili skutkový stav veci aby správny orgán mohol posúdiť Vaše konanie ako priestupok. Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Ve středu 9. června proběhly v Holandsku předčasné parlamentní volby. Vyhráli v nich liberálové s jednatřiceti mandáty ve sto padesátičlenném parlamentu. Hned v závěsu se umístnili sociální demokraté s třiceti mandáty. Naprostý debakl utrpěli tzv. Křesťanští demokraté, kteří dostali pouhých 21 mandátů, čili méně o 20 křesel než v roce 2006.

Tady je třeba malé vysvětlení. Napíší‑li mainstreamová media "Křesťanští demokraté", tak český křesťánek se domnívá, že tato strana je skutečně křesťanská, že hájí zájmy a hodnoty křesťanské, tedy na prvním místě rodinu a přirozené mravní zákony. Tak to je zásadní omyl; ne, že by i tyto hodnoty nebyly v programu těchto stran zastoupeny, leč tito liberální křesťané na prvním místě obhajují současný sionistický systém vlády, tj. bezesporu liberální demokracii. A tento systém vlády se nutné tříští se skutečnými křesťanskými hodnotami. Je to podobné asi jako s naší lidovou stranou, která je také "křesťanská", ovšem schopná kolaborovat s bolševiky, s liberály, tedy s kdekým, kdo jí nabídne plná koryta - a kde jsou ony křesťanské hodnoty...? Celý text ze Svědomí 6/2010 zde..

Pronásledování křesťanů pokračuje i v 21.století. Antidiskriminační zákon nevznikl náhodně, je to zbraň soudobé marxistickoliberální levice proti odbojným křesťanům, moderním kladivem na čarodějnice, jak zatočit s odpůrci sodomských hříchů v rámci Písma svatého a nastolit diktaturu humanity bez Boha.

Mezi preferovanými sodomity,na jejichž podporu zákon vznikl, jsou homosexuálové. Výroky popírající jakostní rovnocennost homosexuálního manželství a rodiny s heterosexuálními jsou z pohledu antidiskriminačního zákona zaměřeny proti občanskému soužití a jsou trestným činem. Moderní svět nezná pojem hřích. Sodomský hřích vždy na prvním místě ničí Boží zákon a Řád, druhotně narušuje mravnost lidské společnosti a lidskou důstojnost, svými nemravnými pochody polonahých těl, které se každý rok uskutečňují ve velkých městech EU,zesměšňují Pannu Marii jako nevěstku a Ježíše Krista jako homosexuála. Tolerovat těžký hřích je stejné zlo a svědčí o úpadku duchovních hodnot ve společnosti,která je vydávaná jako moderní, pokroková. Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Všechny občany se smyslem pro spravedlnost zveme na 5. ročník veřejného protestu v sobotu 24.7.2010 do Svitav. Sraz od 13:00 do 14:00 hodin na vlakovém nádraží. Následně bude tradiční pochod proti bezpráví, politickým procesům současnosti a více než 9 letům nespravedlivého věznění (od 21.7.2001) svitavského patriota a nacionalisty Vlastimila Pechance! Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

• Jiří Pernes po měsíci a půl skončil v čele ústavu pro studium totalit. Ústav prozatím vede Zdeněk Hazdra, nar. 1983, který slíbil pokračovat v Pernesově strategii. Pernes je přesvědčen, že česká společnost by měla vědět, jak komunistický režim fungoval, jak se demokracie snadno zhroutila a změnila v totalitní systém. Pernes si nemyslí, že by se praktiky 50. až 80. let u nás mohly vrátit. (HN 12.5.10)

• Totalitní praktiky ale nezmizely, přestávka v jejich uplatňování neznamenala konec. Největším zločinem bolševiků bylo, že trestali i ty, kteří nic neprovedli, říkali rodiče. Vláda bývalého člena KSČ Jana Fischera ten zločin opakuje v kauze pozemků pro D11 u Hradce Králové.

• Ludmila Havránková se opakovaně dohodla se státem. Přesto Fischerova vláda nejprve zrušila shodu Havránkové s Topolánkovou vládou, pak 11 jejích ministrů zvedlo ruce pro vyvlastnění pozemků L. Havránkové s odůvodněním, že zástupci státu se nedohodli s její sestrou Jaroslavou Štrosovou. (HN 25.5.10)

• Nesmírnou politickou zpupnost Fischerova úřadu dokládají slova jedné ministryně : „Paní Štrosové nabídl stát cenu za její pozemek teprve před třemi týdny… když chce stát vykoupit pozemky pro své účely, měl by za ně nabídnout takovou cenu, aby byla pro toho účastníka akceptovatelná - tedy měli paní Štrosové nabídnout tržní cenu.“ (Neviditelný pes 27.5.10)

• Jihokorejská loď byla potopena torpédem, asi severokorejským - vyšetřování ještě neskončilo. Izraelská vojenská komanda napadla v mezinárodních loď jednoho z největších spojenců Izraele v oblasti –Turecka.

• Opět tvrdím, že u nás vládnou totalitní metody, když nejeden představitel české administrativy mohl poté bez mandátu 1) nepodpořit spojence z NATO (Turecko je členem aliance od roku 1952), 2) ignorovat rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsuzující násilí, kterému došlo během izraelské operace, 3) souhlasit se zabíjením připomínajícím likvidaci Poláků v Katyni (podle rozhlasové zprávy byli mrtví střeleni zezadu) 4) schválit únosy osob do Izraele, připomínající poválečné únosy od nás do SSSR.

• Přestože i Turecko je demokratický stát, je izraelský útok odůvodňován tím, že Izrael je demokratický stát. Izrael si sám vystavuje vizitku, že jeho demokracie je stalinská - izraelský deník Haaretz přišel s informací, že zásah proti humanitárnímu konvoji schválila sedmičlenná rada ministrů v čele s premiérem Netanjahuem, která však nemá právo rozhodovat o nasazení ozbrojených sil. (HN 2.6.10) Celý text pro Svědomí 6/2010 zde...

S některými lidmi uhodíte hned správný akord. Takový byl Milo Komínek. Od prvního setkání tu bylo mezi námi souznění. Komínkův exil nebyl lehký, ale koho že je? Je‑li život naplněn dobrým, kdo dbá o boule?

Všichni, kdo vstoupili do politického exilu po roce 1968, cítili potřebu se dát nějak dohromady a křičet do světa jaká nespravedlnost byla spáchána na Československu, na zemi která se ničím a proti nikomu neprovinila! K čemu pan generální tajemník SSSR Brežněv potřeboval udělat vojenskou invazi na bratrskou zemi, a dokonce vtaženou do Stalinova projektu komunistických zemí B nového socialistického světa doufaných a troufalých nadějí? Jen že potřeboval rampy pro své rakety? A co otroky pro uranové doly? A tak se Československý exil dával dohromady: Ve Francii, Německu, Rakousku, Švýcarech, USA, Anglii, Itálii a dokonce i Brazílii, Norsku a Švédsku. A významně Kanadě. Všude vřel náš politický odpor proti okupaci. Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Při posledním rozloučení s Milo Komínkem kněz připomněl, že zemřelý se angažoval proti lži, nadutosti a jiným zlům v politice. Stavěl se proti bolševismu, který analytik toho režimu Jan Beneš nazval Velkou lží, vždyť stalinská „nejdemokratičtější ústava světa“ neplatila po svém schválení ani den, protože souběžně s jejím vyhlášením roku 1936 začal velký teror.

Příkladem zla u nás jsou politické procesy. 27. června 1950 byla popravena Milada Horáková. Uplynulo 60 let od nejznámějšího politického procesu. Mocní (nejen tehdy) jako by se řídili heslem „cokoli si usmyslím, mohu udělat“. Za terč si brali i ty, kteří nic neprovedli.

V kauze Horáková a spol. senát soudce dr. Trudáka za asistence prokurátorů (dr. Urválek, dr. Vieska, dr. Kepák, Havelka, Brožová) ve veřejném představení (přímo shlédnutém více než 4 000 diváky) uznal „právem“, že nesprávné smýšlení a známosti s podobně smýšlejícími jsou „zločinem velezrady a špionáže“. Protože Čechoslováci žili v kleci, která podle J. Beneše především byla klecí informační, stávali se z mnohých kašpárci a na povel se obviňovali nebo žádali trest pro bližní. Život toho, kdo se neřídil aktuální linií KSČ, měl malou cenu.

Soudce JUDr. Lev Tanzer v Plasích napařil tři roky basy Mojmíru Fenclovi za to, že prý utekl za hranice v době, kdy byl ve skutečnosti vězněn StB v Plzni. Národní výbor v Plasích zabavil Fenclův motocykl, protože prý ho Fencl použil při tom útěku, který se nekonal. Celý text ze Svědomí 6/2010 zde...

Beskydy jsou nádherné v každém ročním období. Sám jsem se měl možnost přesvědčit se o tom několikrát. Naposledy když jsem seděl v hotelu u Freuda na Ostravici, kam jsem se uchýlil ukojit žízeň jedním oroseným plzeňským. Opouštěl jsem příjemné prostředí provoněné kořením připravovaných jídel s příslibem, že když se moje zeštíhlená peněženka jednoho dne po volbách zmátoří a dočká se obezity, příjemnost prostředí se ještě znásobí.

Před hotelem pod korunami kvetoucích kaštanů postávali náhodní turisté čekající na vlak a se zájmem poslouchali ptačí sbor děkující svými trylky Bohu za krásně vydařený den. Cesta motoráčkem ubíhala příjemně. Diskuse mezi osazenstvem se stočila jak jinak, než k blížícím se volbám a musím přiznat, že měla kultivovanější průběh, než jsme mnohdy svědky podobných debat z televizních obrazovek. Většina otázek však zněla KOHO VOLIT ! Celý text pro Svědomí 5/2010 zde...

Potkal jsem ji dnes odpoledne. Přišla tak znenadání, z ničeho nic, zjevila se v plné síle, jako se zjevuje třebas pravda, kdy sama chce. Byl to zážitek bezprostřední, který by v jiných situacích nestál možná za povšimnutí. A přece to byla radost, taková jaká je v celé své prostotě, dětsky upřímná a čistá, která dovede mnohostí svého přílivu zaplavit vlnami zapomnění všechen smutek. Proběhla celým tělem, zářila z očí, poznamenala tvář a z úst vyšla jediná věta: `Máma je doma !" Tomu všemu totiž předcházela ona bezútěšnost domova, v němž chybí matka, čekající snad právě v nemocnici na operaci. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Je historicky a dôkazovo doložené, že v ére fašizmu a nacizmu sa v koncentračných táboroch po príchode nových transportov vždy ako prví fyzicky likvidovali starí, či ťažko zdravotne postihnutí a nevládni ľudia. Jeden z hlavných dôvodov tohto zločinu proti ľudskosti bol hlavne ten argument, že neboli schopní vykonávať ťažkú a namáhavú prácu, keď jedinou "odmenou" pre silných jedincov tam vykonávajúcich túto neľudskú drinu bola nielen neprimeraná strava, ale aj nedostatočné a otrasné ubytovacie podmienky.

Aj keď od týchto hrôz už plynie skoro sedem desaťročí, slovenskí ponovembroví fašisti a extrémisti ‑ politici, členovia ponovembrových vlád a parlamentov nám dlhodobo dokazujú, že aj hitlerovské fašistické a nacistické zverstvá sa dajú nielen sofistikovať, ale dokonca aj uzákoniť. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Je téměř neuvěřitelné, že v době nepřetržité kampaně proti terorismu se z myšlení naší společnosti cílevědomě vymazává cit k vlasti, patriotismus a vlastenectví jako takové. Mladší generace už ani nevnímají, že právě a jedině patriotismus s láskou, věrností a úctě k vlasti, státu a národu burcoval k odporu proti nejkrvavějším diktaturám nacismu a komunismu. Je nepřehlédnutelné a proto stojí za zmínku, že zatím co nacismus dělnické strany (NSDAP) socialisty Adolfa Hitlera je, už přes padesát let dnem i nocí proklínán za terorizování Německa a posléze ve válečném vichru i světa – na stejně krvavou diktaturu dělnické strany a všech jejich odnoží použili demokratičtí vítězové po tzv. Studené válce zcela jiný metr.

Postupem let zásluhou médií svět a my s ním chtě nechtě vzali na vědomí, že není zločin jako zločin, že čo bolo, to boloa my za tím vším po sametové revoluci neboli sametové taškařici udělali tlustou čáru. Nejsme jako oni, řekli jsme s hrdostí a byli moc rádi, že jsme z toho nekonečného přetvařování neboli kolaborace vyvázli ve vší počestnosti. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Robert Buchar: Revoluce 89 - recenze a polemika (Vlastimil Podracký, Svědomí 5/2010)

Revoluce 1989 od Roberta Buchara by mohla být fascinujícím dílem rozhovorů význačných osobností, kdyby se autorovi podařilo dostat na druhou stranu diskusního stolu také aktivní účastníky převratu z Východu. Ty tam zastupuje pouze Zifčák fabulující, že znal záměry vedení KSČ a StB. Výpovědi R. M. Gatese, V. Bukovského, J. D. Douglasse, T. H. Bagleye a A. Codevilly a dalších významných osobností dodávají knize převážně jen americky zaměřený, ale zasvěcený pohled mimořádné důležitosti. V této recenzi se budu držet námětů, které jsou v knize rozebírány, nikoliv zcela jednotlivých kapitol. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Jsou české sdělovací prostředky důvěryhodné? (Jaroslav Lhotka, Svědomí 5/2010)

Ve své většině jsou globalizované, snaží se nás svést k novým světlým zítřkům pod praporem EU, straší nás pandemií ptačí a prasečí chřipky v zájmu farmaceutického byznysu. Je to dáno jejich oddaností liberalismu 21. století, jenž se stal státní doktrínou, a kdo mu odporuje, je ihned prohlášen za nepřítele pokroku a rozumu, humanity a svobody. Liberálové tvrdí, že liberální řád přinesl svobodu člověka. Svoboda člověka je však závislá na výši jeho majetku. Člověk bez majetku je v liberalismu nesvobodný. Sdělovací prostředky jsou prolezlé metastázemi problémů západní civilizace. Jedním z nich je jejich odtržení od přirozeného světa - od Boha a Jeho existence. Jde o stádní panevropskou filozofii, jak ji hlásá V. Havel, jenž má v politickém zaměření českých masmédií vedoucí postavení. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Den 10. května 2010 je výročním dnem, kdy před 100 lety spatřil světlo světa čtvrtý syn manželů Antonína a Františky Škrabalových v Babicích u Uherského Hradiště. Na křtu svatém dostal jméno Zdislav.

Když mu bylo 6 let, zemřel v 1. světové válce jeho otec Antonín. V 10 letech jeho péči převzal bratr otce P. Albert Škrabal, dominikán v klášteře bratří dominikánů v Praze. Desetiletý Zdislav, prostý venkovský chlapec nastupuje do pražských škol. Po ukončení studia v Praze krátce pomáhá svému bratru Antonínovi v hospodářství, aby utužil své slabé síly a zlepšil zdraví.

Marnivost jemu rovných mladých lidí pro něj vyzněla naprázdno, a bez dlouhého rozvažování (ale spíš rychle), se přihlašuje do semináře v Olomouci.

A je tu rok 1934 a do Místku nastupuje nový kaplan - P. Zdislav Škrabal, kterému se stal Místek na celá léta domovem. Mladý kaplan Zdislav touží po důkladnějším teologickém vzdělání a proto se snaží dosáhnout doktorátu teologie. Už jenom krůček schází k jeho dosažení - podat disertační práci. A P. Zdislav to vzdává. Proč? Jednoho dne přichází prostá žena a vypráví o veliké bídě a hmotné strádání lidí žijících ve městě. A P. Zdislav obrací svou pozornost i své kroky k této problematice. Vzdává se teologického titulu, aby rozdal své srdce lásce ke všem potřebným a trpícím - Charita - Milosrdná láska - se stala jeho životním programem. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Mládí dělá zbytečné věci.
Církev však je jak sešívanost
oděvů švýcarské gardy.
Přilbice je krásná jako Kristus,
ostatní v pohybu a jakoby v řeži. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

Jen cosi tajemného mlčí v nás
Můj Bože Co to sténá asi
Studánka poutníkova B touha pod obraz
zmařených šancí vykroužiti spirálu
zítřků bez levit i bez okrasy Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

...V květnu 1947 zadrželi esenbáci na hranicích mladíky, kterým se nelíbil vývoj v Československu; většina lidí však kriticky nesmýšlela. Proč dal vývoj za pravdu mladým "extremistům", proč byly perspektivy poválečného Československa nevalné, tomu se věnuje i_dvoudílná publikace Draze placená svoboda a především epilog od historiků Jaroslava Hrbka a Víta Smetany. Něco ze zde napsaného chci připomenout k 65. výročí obnovení československé státnosti.

Československo jako jediný stát regionu už za války uzavřelo se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu i pro období poválečné. Londýnští představitelé ČSR tak učinili proti přání Britů, kteří jim poskytovali azyl; ale v čase, kdy i někteří západní politici v čele s Franklinem D. Rooseveltem věřili v přerod Sovětského svazu ve stát demokratičtější či přinejmenším otevřenější. Tak padly plány na konfederaci s Polskem a ČSR, o nichž se hovořilo na Západě, ale odmítal je SSSR (např. v Majského memorandu z ledna 1944). Podle Hrbka a Smetany československá strana v jednáních o své budoucnosti klidně nejprve ustoupila od plánu, který nevyhovoval sovětské straně, aby pak přišla s návrhem, jenž Moskvě vyhovoval... Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

...Britský premiér Gordon Brown se vydal 28.dubna 2010 na největší a prakticky poslední předvolební náborovou cestu... Všude plno kamer, slávy a nadšených stoupenců Labouristické strany... A tu, jakoby náhodou, se "přichomejtla" bystrá penzistka paní Gillien Duffy (65) a začala klást dotěrné otázky. Premiér ovšem byl připraven odpovídat, leč výřečná paní se nedala a tlačila rutinovaného diskutéra stále více `ke zdi". Než aby byl zcela vykolejen, nezbylo mu než se odporoučet s anglickým šarmem. Ovšem to by nebylo nic zvláštního. Jen dosedl do svého únikového vozidla, premiér Brown zavzdychal: "To byla katastrofa... směšné... bigotní ženská."

To také by nebyl ještě malér, kdyby si pan premiér v klopě saka nenechal zapnutý mikrofon. Jeho zoufalé povzdechy natočila k volebnímu "rally" pozvaná televize a "hovor s voliči" skončil fiaskem... Nejnepříjemnější byla ale jeho další věta záznamu: "Kdo tu ženskou na mně nastrčil?" Ukázalo se, že to nešťastně byla jeho stará poradkyně a spolupracovnice Sue Ney, když vybírala a připravovala lidi, kteří se budou hodit pro show! Ejhle, připravovala "diskusní příspěvky", leč nedobře!!!

Pamatujete ještě jak se za komunistického "totáče" u nás vybírali "diskutéři" a připravovaly diskusní příspěvky pro schůze a meetingy?! To aby bylo nad slunce jasnější jak lid jde za stranou a vládou! Celý text ze Svědomí 5/2010 zde..

O voličské hlasy se také v současných parlamentních volbách uchází staronová Dělnická strana, dneska s přídomkem sociální spravedlnosti. Nehledě na zbytečnou tautologii v názvu a častovanými nálepkami ze strany "honicích psů demokracie", strana se svým morálním kreditem ničím nevymyká z normalizačního úzu současného politického systému. Posuďte sami.

Dělnická politická strana vznikla z vůle republikánských renegátů Vandase, Štěpánka a Zbely a snad ještě jiných několika nevýznamných členů, kteří těmto tvoří stafáž. To bylo zhruba někdy kolem roku 1999. Později Vandas a spol. založili novou politickou stranu, a zřejmě díky svému naturelu, vnímal tuto svou stranu jako jednu z možných levicových politických stran. Proslýchá se, že v roce 2005 měl Vandas v Chebu projev na Klubu českého pohraničí (KČP). Pro ty, kdož neznají politickou náplň a personální obsazení KČP: v naprosté většině se jedná o bývalé důstojníky tzv. pohraniční stráže, jejich přisluhovače, udavače a jejich rodinné příslušníky, čili všech těch, kteří se v_našem pohraničí zaprodali bolševickému režimu. Nuže, zde měl Vandas zdravici své nově založené strany! Nechávám na fantazii čtenáře, jak se do tohoto spolku dostal, kdo ho tam doporučil...

Vidouce mohutné levicové dinosaury vedle sebe, s nimiž by měl soutěžit o moc, Vandas zjistil, že na tomto místě politického spektra mu pšenka nepokvete. Proto učinil politický přemet - aspoň navenek – a z Vandase se stal pravicový politik a strana byla tzv. pravicová, tedy jedna z nepřeberné řady pravicových pidistran. Volby v roce 2006 byly fiaskem pro Dělnickou stranu i její koaliční partnery. Bylo třeba hledat cestu jak dál. Celý text ze Svědomí 5/2010 zde...

• 16. 4. 2010 zemřel v Římě Tomáš Špidlík. V roce 1940 vstoupil do jezuitského noviciátu, po válce studoval v cizině. Proslul homiliemi vysílanými vatikánským rozhlasem. V roce 1995 vedl duchovní cvičení papeže Jana Pavla II. V roce 2003 byl jmenován kardinálem, byť neměl biskupské svěcení.

• Podle idnes.cz Špidlík lpěl na svobodě v nejširším smyslu slova a svou vnitřní svobodu si nenechal nikým vzít. Byl otevřený a vlídný k ostatním, což se v moderní společnosti už tolik nenosí a čeho se kvůli svým kariérám a osobnímu prospěchu někteří lidé dokonce programově štítí.

• Jednu homilii Šidlík končil slovy „Věřme tedy, že pravda opravdu zvítězí.“ Výborný publicista a právník Milan Hulík v novém Polygonu (nP) 2/2010 naopak tvrdí, že „právník nemusí mluvit pravdu“. List E 15 21. 4. 2010 přidává, že „bankéřům neškodí pověst neomalených a hlasitých štěkalů“ a cituje rappery : „Být zlý se vyplatí.“ Celý text pro Svědomí 5/2010 zde...

Člověk se někdy nestačím divit, jak je to v tom životě všechno složité. Začne o tom vážněji přemýšlet, až mu do běžného žití něco nečekaného vstoupí. Sám jsem měl možnost se o tom přesvědčit dvacet dnů před prvním jarním dnem, kdy mě sanitka rychlé záchranné služby, díky naší dalo by se říct rodinné lékařce MUDr. Burelové z Frýdku‑Místku, odvezla do frýdecké nemocnice přímo z její ordinace. Zde se sluší jí a jejím příjemným sestřičkám poděkovat. Lékař v nemocnici na příjmu mi sdělil "Vážený pane, právě jste spadl hrobníkovi z lopaty!" Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Ako dlho ešte bude vysoká politika na Slovensku najorganizovanejšou zločineckou a zlodejskou profesiou? Toto bude jedna z mojich nosných tém na predvolebných mítingoch novej politickej strany Ľudová strana ‑ Naše Slovensko (ĽS‑NS), ktorá ma dala na tretie miesto svojej kandidátky. No aj iné témy, ktoré budem prezentovať, budú nielen zaujímavé, ale sa budú aj vymykať z rámca doteraz nalinkovaných politických tém, bludov, sľubov, či klamstiev, ktoré nám tu prezentujú každé štyri roky najprofesionálnejší klamári a dezinformátori z doterajších fungujúcich politických strán od novembra 1989. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Bůh a pravda zvítězili u Sudoměře před 600 lety (Lubomír Balvín, Svědomí 4/2010)

Dne 25. března 2010 v pozdních odpoledních hodinách si připomínáme slavné vítězství Božího lidu nad minimálně desetinásobnou přesilou. Malá bitva, která se do dějin Československa dostala mezi nejslavnější.

Husitští obránci Plzně pod vedením Břeňka Švihovského z Reisenburgu a jeho zástupce Jana Žižku z Trocnova se vydali na pochod do Tábora. Bylo jich asi tři až čtyři stovky. Včetně žen a dětí. Když chatrně vyzbrojený voj prošel Sudoměří, zjistili, že je jim v patách pětinásobně početnější regulérní vojsko pod vedením Bohuslava ze Švamberka. V okolí se nacházeli další nepřátelské tisícihlavé vojsko.

Za Sudoměří zřejmě převzal velení Žižka, neboť v dalších hodinách se projevil duch vojenského génia. I v budoucnosti Jan Žižka pokud možno neutočil, ale založil vítězství na geniální obraně a na tu dobu převratné moderní vojenské technice. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

"Zamotanou, zamotanou, zamotanou učiním ji (čehož prve nebývalo)..." jak praví Jahve, Bůh Izraele (viz Starý Zákon, Ezechiel 21,27).

Váleční bůžkové Izraele, ať žijí tam v zemi Kanaan či jako apoštolové neo‑sionismu, putují porůznu (připomeňme Paula Wolfowitze, projektanta USA století, a Bankéře světa), už drahnou dobu nedělají nic jiného, než že zamotávají dění a konání ostatních, ovšem jen a jen ve svůj prospěch. Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Úlety exprezidenta Václava Havla od pravdy (Jaroslav Lhotka, Svědomí 4/2010)

Protivlastenečtí intelektuálové s Václavem Havlem rádi o nás, co milujeme svou vlast a český národ, hovoří jako o "čecháčcích". Jsou tak ocejchováni ti, kdo nemají dle nich správný globální a evropský rozhled a Brusel vnímají jako nové panoptikum osvícenství, jeho konečným cílem je mravní rozvrat Evropy. Nevidím, že by Václav Havel si vzal ponaučení, že základem morálky každého člověka je nedělat tlustou čáru za minulostí a zapomenout na vše. Štefan Füle, propagovaný nedávno V. Havlem masmédii na post eurokomisaře, byl schválen EP. Přitom byl až do pádu totality KSČ komunistou. Doba se změnila a tak se změnil i soudruh Füle, už nebyl komunistou. Stal se z něho Evropan, podřízený eurovládě, tedy Evropské komisi, v jejíž čele stojí José Barroso. Ten taky za moc nestojí po stránce charakteru: nejprve se hlásil k ideologii vraha Mao Ce-Tunga, pak se dal naverbovat do Komunistické strany portugalských dělníků, aby po neúspěšných volbách přešel k sociální demokracii jako veřejné umývárně charakterů pošpiněných bahnem neřestí bolševismu. Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Říkejte si, co chcete, ale naším neštěstím jsou moralisti. Tyhle živly v té listopadový sametový revoluci neměli vůbec osvobozovat. Když pomyslím kde jsme už od tý doby mohli bejt, tak pokaždé jdu na panáka. Holt tihle moralisti jsou strašnou brzdou. Naštěstí tou jedinou a poslední v naší plně globalizovaná a demokratizovaný společnosti. Šlajfujou, co se dá...! Voni vůbec nemaj žádnej smysl pro naši superliberalizovanou svoboděnku. Jsou to strašně zaostalí lidi. Zatím co my, zdravě myslící zavádíme sexuální výchovu i do obecné školy našim prvňáčkům, oni svým dítkám čtou Desatero přikázání. Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Česko-slovenská básnická sbírka Svoju pieseň mlčíte vyšla u příležitosti 60. výročí založení města Vysoké tatry a pokřtěna byla ve Sterém Smokovci. V časopise Svědomí byla představena v rubrice "Tvůrčí osobnosti naší společnosti".

Společnost ráda toleruje takzvanou zdravou odvahu, motivovanou dobrými úmysly. Avšak o skvělých úmyslech vládnoucích politických stran lze s úspěchem pochybovat.

Sociální demokraté s drzostí vlastní představitelům předrevolučních komunistických vlád na jednu stranu tvrdí, že se vypořádají s rostoucím dluhem státu, aby zároveň s nechutnou ničemností prosazovali další obrovské výdaje. Na televizní obrazovce slibuje Jiří Paroubek, bez uzardění nad svou nehoráznou lží, že třinácté důchody nebudou mít vliv na zvýšení deficitu veřejných financí. Prý dokonce ví, kam pro potřebné peníze šáhnout, nejlépe skrytě do našich kapes, například formou zvyšování daní. Špičky této strany drze spoléhají na to, že růst cen výrobků a služeb, který obvykle následuje po zvýšení odvodů státu, se na někoho svede, nejlépe na předchozí vlády, a je jim docela jedno, jestli je vedli jejich tehdejší spolustraníci. My jsme noví muzikanti, my přece nic nezavinili. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Tovární výroba a s ní spojené soustředění mas, kulturně neintegrovaných, bez politických práv, vytvořilo ideální prostředí pro demagogy socialismu, fašismu a komunismu. Totalitarismy pak i díky evropské svobodě a toleranci vznikly uprostřed Evropy samotné.

Pojem beztřídní společnosti je prázdný zvuk, symbol uměle vytvořený a v reálném světě neexistující. Pro život, živou přírodu je základní vlastností pestrost forem tvarů struktur, které využívají prostor, naplňují možnosti prostředí, jež je obklopuje. Obrazem kvality života je nesmírné množství životních forem, druhů, v rostlinné i v živočišné říši. Tomu odpovídá i jejich organizace a uspořádání. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Od prvních novodobých svobodných voleb, které se uskutečnily v doznívající euforii "Listopadové revoluce", uplynulo téměř 20 let. Po roce 1989 jsme rozhodovali o složení našich zákonodárných sborů již šestkrát.

V prvním soupeření politických sil šlo zejména o odstavení zprofanovaných komunistů od moci a nastolení nového směřování naší země v kontextu pádu despotických režimů udržovaných při životě imperiálním Sovětským svazem. U volebních uren v roce 1992 již dominovala hospodářská témata a národnostní problémy uvnitř federace. Pod emancipačním tlakem Slováků, a v nemalé míře i jejich specifických názorů na transformaci zaostalé ekonomiky, se rozpadá společný stát. V tomto čase se již zformovaly politické síly na pravé straně spektra, na levici zůstávají nadále nejsilnějším subjektem komunisté. Do soutěže o parlamentní křesla v roce 1996 již razantně vstupuje na levici vyprofilovaná ČSSD. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Vzdělanost je udivující a vědomosti lidstva nás ohromují.

Vzdělanci staletí před námi švihali latinu a mnohá latinská přísloví, úsloví, moudrosti a citáty slavných Cicerů nazpaměť jako když bičem mrská, avšak...

Avšak, vzali si to co bravurně citovali a deklamovali za své či rovnou k srdci a jednali dle toho? Kdybychom skutečně pamatovali na moudrost a poznání starých latiníků, ušetřili bychom si mnoho nesnází, utrpení a i krve.

Vezměme jen takové naučení "Rozděl a panuj". Je tak staré jako poznání imperátorů jak ovládat lid/poddané, a přece se mocnářům a všem možným diktátorům po tisíciletí až do dneška s použitím návodu bezvadně daří.

Je sice pravdou, že jim vývoj nahrával a hraje často do ruky, ale zároveň můžeme identifikovat, kde jsou situace přirozené a kde jde o mistrné manipulace, či rovnou konspirace proti naší svobodě a rozumu. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Když jsem rozum bral, říkali mně rodiče, že 1. dubna lidé mohou napálit své bližní a podvod to není, když se po odhalení „omluví“ slůvkem apríl. Když jsem kolem roku 1968 rozum bral i v politice, přiznali, že politici nás vyvádí aprílem (podvádí) průběžně a vůbec se neomlouvají.

Například v únoru 1948 začali tvrdit, že tu vládnou dělníci a rolníci, ač ve skutečnosti dělníci a rolníci právě přišli o své zbraně – zejména stávky a pokojná protestní shromáždění i bez schválení úřadů. Zato politici získali zbraně dosud neznámé – např. vyhazov z práce za nepodepsání souhlasu s justiční vraždou Milady Horákové.

Pražské jaro 1968 odstartovalo apríly nové. Jeden z nich slýcháme dodnes - že je normální významné spolupachatele poválečného vývoje k zločinům, jako J. Smrkovského a F. Kriegla, nepotrestat a znovu postavit na piedestal. Novou zbraní politiků, která potlačila potřebu „těch dole“ vyjít do ulic protestovat proti začátku normalizace, byl apríl o tom, že bývalý politický vězeň Gustáv Husák je přece zárukou, že to špatné z poválečného vývoje se nemůže opakovat.

Může být líp, říkali mně tehdy rodiče, a vyprávěli o Západu, kde demokracie jako vláda lidu znamená, že politici zemi jen spravují a v případě podezření ze zneužití moci odstupují z funkcí. Jejich víra v demokracii Západu snad vycházela ze slov US prezidenta Woodrowa Wilsona, který v roce 1917 vyslovil přesvědčení, že svět bude „zabezpečen pro demokracii", Čechoslovákům ta slova tlumočila Masarykova Washingtonská deklarace „na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno… vytoužený věk lidstva vzchází. I tohle zavání aprílem - na internetu najdete, že slovo demokracie se nevyskytuje ve Vyhlášení nezávislosti ani v Americké ústavě ani v ústavě jediného ze států USA. Otcové zakladatelé USA nezavedli vládu lidu (většiny), ale vládu práva – republiku. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Kniha Francouze Romaina Slocomba (nar. 1953) Lolita komplex patří do zábavné literatury, přesto nepřímo prezentuje celou řadu sociologických informací o současné britské společnosti. V jejím českém doslovu Jan Čulík oceňuje jako téměř geniální, že autor použil postavu Rusa se zkušenostmi z „naší totality“, aby poukázal na to, jak silně se mnohými svými byrokratickými rysy dnešní Británie přibližuje „našim“ tehdejším zvyklostem a Britové si to neuvědomují, protože nemají tu osobní zkušenost. Když v knize ruský lékař kritizuje nedostatky britského zdravotnictví, hovoří o vládě Tonyho Blaira:

„Ti magoři neustále sledují nějaké ,cíle‘ – jak to dělal Stalin za časů stachanovců, a nedosáhnout cílů znamená selhat. Státní subvence špitálů se v tvé zemi propočítává z odhadu jejich ,výkonů‘. Výsledkem je, že nemocnice už neslouží pacientovi, ale úřadům! Můj bývalý šéf v Londýně, pan Twillinger, musel švindlovat jako nějakej ubohej soudruh ředitel dolu někde na Urale, kterej všechen svůj čas a energii věnoval tomu, aby prokázal, že doopravdy vytěžil stovky tisíc tun, jak stanovil Plán..." Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Pětiprocentní hranice ‑ nebezpečný fenomén (Vlastimil Podracký, Svědomí 4/2010)

Zatímco v zemích tradiční demokracie na Západě může pětiprocentní hranice pro vstup politické strany do parlamentu pomoci přehlednější situaci ve sněmovnách a zastupitelstvech, v Česku je to jen cesta k tomu, aby se politika zhroutila nedostatkem konkurence na politické scéně. Naše velké politické strany vědí, že budou vždy zvoleny třeba i se skřípěním zubů přesvědčenými pravičáky nebo levičáky, a nakonec vedou kampaně jen k získání jakési nerozhodnuté, spíše sobecké a bezideové skupiny. Tím se politika unifikuje na populismus, urážky a další zhoubné jevy, které ji stále více stahují dolů, protože přízeň skupiny, byť nepočetné, která však rozhoduje o vítězství, spočívá na těchto záporných vlastnostech. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

Český pěvec Eduard Haken ve vzpomínkách PhDr. Marie Hakenové‑ Ulrichové.

PhDr. Marie Hakenová ‑ Ulrichová, dcera manželů Hakenových bude čestným hostem Mezinárodního pěveckého festivalu, který se v Bašce a ve Frýdku‑ Místku uskuteční na počest 100. výročí nedožitých narozenin Eduarda Hakena v sobotu a neděli 8.a 9. května letošního roku. Před několika dny napsala do Bašky mimo jiné :

Krásný, malebný ‑ v dějinách zkoušený kraj kolem Bašky – oba, Marie Glázrová‑ Hakenová i Eduard Haken, milovali. V myšlenkách na ně nelze opomenout spojení tohoto místa a jejich šťastné návraty‑ ať pracovní či jen odpočinkové / těch bylo pomálu/. Celý text ze Svědomí 4/2010 zde...

• Krize, nekrize, Češi se snaží. Ve Vítkovicích vznikla hala na výrobu membránových stěn. V Kunovicích předvedli nové dopravní letadlo EV-55 Outback, snad nástupce L-410. Matematik J. Tesařík chce v Olomouci vytvořit vědeckotechnický park bez využití strukturálních fondů EU, nevhodných pro postupně se rozvíjející flexibilní firmy. Zemědělci dali dohromady web, na kterém si zákazníci mohou vybrat, kde nakupovat čerstvé potraviny.

• V masmédiích se nemluví o události března, jíž byla přednáška profesora sociologie Jana Kellera o sociálním státu. Podle Kellera žijeme v době, kdy narůstají příjmy z majetku, ale stagnují příjmy z práce, a „TV zastírá svět způsobem jaký ho ukazuje, Keller v podstatě potvrdil, že nemocí naší společnosti je elitářství. Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Justice a genetika aneb astrologie versus astronomie (Kristian Koubek, Svědomí 2-3/2010)

Vzpomněl jsem si na jednu studentku práv, se kterou jsem prožíval rok 1968. V těch srpnových tragických dnech jsem se bavil s tou ambiciózní dívkou o všem možném a nemožném a vkládali jsme do debat různé emoce. Dotkli jsme se i otázky práva a spravedlnosti i vztahu lidí k hodnocení tohoto zákeřného aktu. Tehdy 99% lidí s násilným vstupem vojsk nesouhlasilo. Poukazovali na pošlapání práva a spravedlnosti pro naší zemi. Zase jsme si říkali, kdo má moc má i právo, což bylo v souladu s komunistickou ideologií. V našich debatách u laciného vína jsem této studentce, která znala nazpaměť některé zákony položil otázku, jaký je rozdíl mezi astronomií a astrologií. Dívka na tyto otázky odpověděla celkem správně. Astronomie jako věda je založena na přesných fyzikálně chemických zákonitostech pohybu vesmírných těles, kdežto astrologie je předpovídání stavů věci na základě konstelace hvězd. No a na toto téma se rozproudila více méně zajímavá debata, kde se šlo až k samému jádru věci. Celý text ze Svědomí 2-3/2010 zde...

Státní pokladny Evropy jsou hluboce zadluženy. Světový týdeník The Sunday Times z 20.prosince 2009 přinesl informaci (podle Reutera) o tom, jak které státy v Evropě mají díry do kapes a uvázaly si mlýnský kámen dlužníků na krk.

Itálie ministerského předsedy Silvio Berlusconiho, člověka stiženého nemocí zlatého telete, má dluh vyjádřený v procentech ročního hrubého národního důchodu-HND (gross domestic product-GDP) 115%! (slovy sto patnáct procent), při rozpočtovém schodku HND/GDP v roce 2009 rovném pěti procentům. Máme se divit, že ho voliči nenávidí až ke stupni ublížení na těle? Na konci evropského žebříčku bídy je Španělsko s dloužkem "jen" 53.4%, při rozpočtovém deficitu 9.5%. V přetisku statistiky není nic o situaci v České republice. ČR nepatří mezi PIIGS, což je pro Angličany humorná zkratka pro státy zveřejněné (Portugal, Italy, Ireland, Greece, Spain).

Již dříve jsme četli zprávu, že celý svět žije na dluh, a ten dosáhl výše přes 49 trilionů dolarů. Nebudeme mudrovat proč asi, kdo je do zadluženosti strká, kdo všechno je věřitelem a jak dlužníci mají splácet. Kdo vidí, je mu jasné, že my Češi za to nemůžeme. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Profesionální recenzenti ze světa vznešených fakult prý nikdy nečtou to co posuzují, jen přelétnou nakladatelský inzerát a chválí a chválí. Chvála se kupuje a platí - kopa za dva zlatý. Nemají čas, poněvadž čas jsou peníze.

Ovšem peníze nás mohou odvést od okouzlení a úchvatů nadsvěta světel. Kdo dbá na slávu a peníze a nedá si čas na krásu, většinou se o ní připravuje. To platí především o básních.

Jakmile se mi v poště objevila nová sbírka poezie Karla Dachovského, hned se mnou putovala do fotelu s vloženým papírem a tužkou jako rapírem. Chtěl jsem si dělat poznámky a psát s veselím a rozverností, poněvadž stesků je na tomhle světě dost, leč seznal jsem, že Dachovský je tentokrát pod rozstříleným praporem. A při střílení, které trhá, je málokdy legrace, škádlení a šprým, které může přinášet rým. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Dneska už si to konečně můžeme povědět: My, před márnicí. My, dříve narození. My, kteří jsme si naivně mysleli, že bez svobody se nedá žít, že o svobodu se má bojovat, a to všemi prostředky. My, kteří jsme se nesmířili s tím, že Československo se stalo kolonií Sovětů, že Čechoslovákům pražskou vládu vybírají v Moskvě a že naši spoluobčané - lidé bez občanských práv - se považují za občany. Dneska už si ta otevřená slova snad můžeme říci. My, před márnicí, my, dříve narození. My, děti studené války - poražení vítězové ! Propast mezi Freedomfighters - bojovníky svobody a o několik desítek let opožděnými disidenty zůstává navždy propastí. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Cynizmus, farizejstvo, pokrytectvo a dvojtvárnosť niektorých profesionálnych židovských plačkov priživovať sa na odporných zločinoch páchaných na nevinných Židoch v koncentračných táboroch počas druhej svetovej vojny len dokresľuje ich nekonečný parazitizmus a popieranie objektívnej pravdy. Názorne nám to predviedla historička Hana Klamková v internetovom vydaní denníka SME z 26. 1. 2010 v článku pod nadpisom: Holokaust nebol len o fyzickej likvidácii Židov. Začal sa omnoho skôr. Súčasťou článku je aj text s podnadpisom: Poučili sme sa? Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Ve čtvrtek 11.února večer odvysílala Česká televize besedu s diváky na téma co se sexuálně deviantními vrahy po té, co opustí brány léčebného zařízení, popřípadě věznice, a nikdo o ně nemá zájem. Bylo až komické slyšet nářky bývalého ministra spravedlnosti, přítomného psychiatra nebo poslankyni, soudružku Rujbrovou, ale i ostatní debatující nad současným stavem. Všichni viděli problém značně složitý, ba neřešitelný. Problém to skutečně závažný je, neboť mezi občany je hozen - jak správně řekl starosta obce Kmetiněves, další účastník debaty - odjištěný granát, v podobě právě propuštěného deviantního vraha. Problém je to složitý, ale nikoli neřešitelný. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Bolševické Rusko se zrodilo za 1. světové války, z revoluce, vydávanou lidstvu za Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Ve skutečnosti šlo z počátku o petrohradské trojčení bolševiků, financované známými bankami v USA přes Trockého - Bronsteina a Říšskou německou bankou přes Lenina - Zederbluma. Kdyby tehdá prof. Masaryk při návštěvě našich legií v Rusku v r. 1917 dal povolení jako vrcholný představitel ČNR k ozbrojenému zásahu proti trojčícím bolševikům, jak to požadoval kapitán legií Radola Gajda, že do tří dnů udělá rázný pořádek v Petrohradě, vešli jsme jako národ do světových dějin, jako zachránci světa od bolševismu. Masarykův postoj k bolševické revoluci nic dobrého českému národu nepřinesl. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

To prý byla pamětná věta, kterou se rozpadlo ústavodárné shromáždění v Rusku v roce 1917. Lenin nazval toto shromáždění žvanírnou. Proč si na to vzpomněl. Zúčastnil jsem se mezinárodní konference o zločinech komunismu, která se konala v budově Senátu ČR v Praze. Určitě zde byly předneseny velmi zajímavé příspěvky, které ukázaly hrůznou tvář komunistických režimů, když mnozí řečníci odkazovali na reálie. Do té míry jsou konference tohoto typu přínosné.

Pro věrné historické zachycení je důležité, že ještě žije několik pamětníků. Nedá se tolik lhát a překrucovat dějinné události, jak jsme toho svědky například při hodnocení 2. světové války. Přesto už ke zkreslením dějin dochází, když se poukazuje na to, že čestnými lidmi v našem národě byli jen političtí vězni z řad ideologických nepřátel komunistického režimu, kteří trpěli za svoje Kainovo znamení buržoazního původu. Slyšel jsem o soudci Státního soudu (kvůli jeho rodině, aby neměla nepříjemnosti ho nebudu jmenovat), který odmítl vydávat rozsudky smrti a hned druhý den byl vyhozen a musel jít do výroby a to měl ještě velké štěstí. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Epilog k článku Stanislava Cáby v č. 2/2010 (Jaroslav Lhotka, Svědomí 3/2010)

Jak dopadl prokurátor Svoboda, jenž se s náčelníkem věznice Králem ve Valdicích podíleli na úmyslném oddalování propuštění na amnestii v r. 1965, která se na vězněného Milo Komínka v plném rozsahu vztahovala? V domnění, že nepřežije po korekci, v cele bez oken, kde byl nahý, na stěnách a podlaze led, přesto přežil, aby vydal ve jménu Kristově otřesná svědectví o zvěrstvech páchaných na vězních ve jménu komunismu.

Znal jsem okresního prokurátora JUDr. Josefa Svobodu Csc. Začínal kariéru v nedalekém Turnově, pak v Semilech, aby nakonec skončil jako prokurátor v Jičíně. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Březen není spojen jen se začátkem jara. V březnu si připomínáme, jak se v Rusku roku 1921 vyrovnala „vláda dělníků a rolníků“ s nespokojeností dělníků a svých opor - kronštadtských námořníků... Také v březnu, ale už roku 1919, se na svět začaly klubat fašismy. Tedy (podle Mussoliniho) „organizovaná, koncentrovaná, autoritární demokracie na nacionální bázi“ 2), v praxi požadující servilní poslušnost vůči každému, kdo bez ústavních omezení drží otěže vlády. Fašismy mají příbuzné, např. „klientské fašismy“ také ovládají lid aktivisticky, ale ve prospěch zahraničních pánů. Češi měli nejvíce zkušeností s nacisty, jejichž propaganda už dlouho před horkou válkou „dokazovala“ světu, že Němci jsou v ČSR utlačováni a nemohou tam svobodně žít. Hitler je mrtev, ale historie která nebyla je na téma vztahů mezi Čechy a Němci hlásána dodnes. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

10. března 1970 koupil bývalý politický vězeň Milo Komínek v Kanadě exilové vydavatelství novin, časopisů a knih s tiskárnou, aby poukazoval na zločiny komunismu. Stal se tak vydavatelem a redaktorem. Od té doby, co nepřetržitě vydává, uplynulo plných 40 let! Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Vzkříšeni Ježíše Krista je základním bodem celého křesťanství. Vzkříšeni Pana Ježíše je nejdůležitější zázrak Nového Zákona. Bez tohoto zázraku by křesťanství neexistovalo. - Bez vzkříšeni by nebylo církve, protože ta se zrodila až po Kristově zmrtvýchvstání. Právě vzkříšeni je pečeti Boži, že učeni Pána Ježíše je pravdivé. Apoštolům, hlavně Tomášovi (Jan 20, 28) -Kristovo vzkříšeni bylo přesvědčivým důkazem toho, že Ježíš je Syn Boži a Spasitel světa. Rovněž vzkříšeni potvrdilo to, že Jeho oběť na Golgotě byla Otcem přijata a Ježíš dodnes má moc spasit každého, kdo v Něj věří. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Když František Palacký na pražském Žofínském ostrově v roce 1866 prohlásil, že "zhovadilost všeobecná povstane, byť by komunismus i jen jediné generaci panovati měl …", bylo to předvídavé tušení. Palacký nemohl vědět, jak mu čas dá za pravdu.

Naše generace dostaly příležitost ve společenském systému, který se nazval komunismem, své životy prožít a ochutnat jeho ovoce. Stali jsme se součástí zlořádu, který v různé míře poznamenal všechny.

Jako chlapec jsem si začal uvědomovat, že to nejdůležitější, čeho člověk může dosáhnout, je pochopení věcí kolem sebe - co a proč se děje, proč tak lidé jednají. Pohlíží-li člověk na svět z takového zorného úhlu, pomalu se začnou vynořovat kontury souvislostí. Schopnost kritické mysli časem vytvoří obranné schopnosti nadhledu. Celý život jsem byl pozorovatelem, nikomu a nikam jsem nepatřil - to je mé poznamenání komunismem. Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

Proč nebylo ukřižováni v Římě?
Proč nevznikla tato báseň
v karmelitánském klášteře
nebo na Gregorianě? Celý text ze Svědomí 3/2010 zde...

• Časy nacismu a poúnorové dnes považujeme za nejhorší možnou totalitou. Jiný názor má Jaroslav Suk ve stati „Závadová literatura“ v revue Paměť a dějiny 2008/03:

• „…co jsme prožili, byla jen cesta k totalitě, pokus o totalitu… Kontrola měla jít mnohem dál, do soukromí bytů a samozřejmě do nejskrytějších zákoutí v hlavách lidí. Tak je třeba chápat perzekuci i soukromě vydávaných samizdatů, zabavování zakázaných knih při domovních prohlídkách a pokusy o trestání dokonce za pouhé jejich držení. Celý text pro Svědomí 3/2010 zde...

Opravdu se nestačím divit, jak nám letos zima dává zabrat. Na každém kroku slyším, jak jsou lidé nespokojení. Ne však všichni. Lyžaři a mládež, co chodí bruslit na rybníky, nedají na letošní zimu dopustit. Také já jsem si několikrát stačil připomenout dětství, to když jsem se ocitl v ležící poloze na chodníku. U mě se to obešlo bez větších komplikací, i když už mám na to věk, alespoň jsem se letos naučil lyžovat v novém stylu ‑ na botách. Když do toho vložím špetku humoru, pak to vypadá, jako by zdravotnictví uzavřelo s ledovou královnou smlouvu na dodávku pacientů, a že se zimní velmoc snaží zásobovat ze všech sil, vidíme v ambulancích. Člověk aby se bál, že v dalším průběhu roku, bude sádra podpultovým zbožím. Teď si však kladu otázku, zda nám zima nechce poukázat na to, že za odklízení sněhu není nikdo zodpovědný a to v době, kdy je vysoká nezaměstnanost. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Existuje další doklad o Benešově ochotě vydat rozkaz k teroristické akci. Ze zprávy Reného, t. j. agenta "A. 54", odeslané SPARTOU I. do Londýna 19. září 1941, vysvítá: Beneš poslal na Slovensko pokyn zavraždit německé diplomaty a otrávit jejich manželky a děti (German records microfilmed at Alexandria, VA USA, Seriál 1050, roli 1050, OKW 830/831, National archives, Washington, s. 163. Objemný materiál jsem daroval Vojenskému ústřednímu archivu v Invalidovně v Praze).

Atentát na Heydricha vyprovokoval pomstychtivé nacisty k nevídaným represáliím. Byly využity k vyřešení tří hlavních problémů Benešovy zahraniční akce: odčinění Mnichova; torpédování pokusů o separátní mír, ponechávající české země pod ochranou Říše; zajistit odsun německého obyvatelstva do Německa nebo na Sibiř.

O tomto málo známém požadavku jednal Beneš několikrát se sovětskými diplomaty. Ať už byly Benešovy zákulisní a diplomatické metody a zavádějící "fígle" (řečeno slovy dr. Václava Kurala) jakékoli, podařilo se mu uskutečnit staletý sen českých nacionalistů, vyslovený Viktorem Dykem:"Čechy počeštit anebo zahynout". Dokončení materiálu ze Svědomí 2/2010 zde...

V prvej časti tohto dokumentu som opisoval zúfalý boj matky, ktorej štát zmrzačil syna cez povinné očkovanie, ako aj reakcie hyen v ľudskej podobe v Národnej rade SR na tento zločin proti ľudskosti. Dnes uverejňujem celý text tohto listu, ktorý dostalo všetkých 150 poslancov ohľadom podpory novely zákona o odškodňovaní postihnutých očkovaním, ktorý predkladala pani poslankyňa za ĽS‑HZDS Mušková.

„Vážení páni poslanci a poslankyne! Prosím o prečítanie celého príspevku občana! Chcem Vás požiadať o podporu navrhovanej novely zákona, ktorá hovorí o odškodňovaní postihnutých očkovaním, ktorú predkladá pani poslankyňa Mušková. Moja žiadosť vyplýva okrem iného aj zo skutočnosti, že sama mám takýto prípad v rodine ‑ viď nižšie. Máme právo na to, že keď štát niečo celoplošne prikazuje, tak je zároveň zodpovedný aj za následky, ktoré z jeho príkazu a nariadení vyplynú... Celý text pro Svědomí 2/2010 zde...

Uznávám výdobytky vědy a techniky. Žárovka svítí, teplomet hřeje a srdce se směje, byť venku praští. Technika je krásná, úžasná ve svém předsevzetí člověku šetřit síly a dřinu, a dát čas na psinu. Leč pro všechno jsou jisté meze. Pro opakovanou činnost je mašina výborná. Robot je nenahraditelný, dělá‑li jednu operaci tisíckrát a desettisíckrát. Kdyby ale měl jednomu jen jednou denně pomoci do svrchníku, nevím, nevím, rozmyslel bych si to s jeho nákupem. Jeho údržba a seřizování by mně dostalo do blázince dříve, než ten švec co bydlel Ve Smečkách. Ten totiž oznamoval, že "to ještě není dohotoveno", pokaždé když jsem si tam přišel vyzvednout boty. Tak jsem to, v zájmu snížení nákladů na národní zdraví, a bych eventuálně neubíral místa v Kateřinkách těm co to definitivně a vážně ve vládní politice a porůznu potřebují, vzdal.

Býval jsem uchvácen computery, když se poprvé objevily a když se jim ještě podle Velkého anglicko‑českého technického slovníku (Praha 1957) správně a logicky říkalo počitač a ne počítač jako dnes. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

"Dotazovna Poradna. Korýtko Václav, dobrý den.Jsme tady jen pro vás,občane. Myslím, že z Vydlabaných Makovic nám už jednou volali..."

"Omluvte mé přeřeknutí,prosím.Ta podobnost svádí k omylu. Samozřejmě dnes už každý ví, že právě vašim Vyklepaným Makovicím se dostává široké popularity i těch nejvyšších poct z míst nejvyšších. Ba co víc.Jméno Vyklepaných Makovic zní celou evropskou Unií!" Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Živá slova v rozhlase dne 16. 9. 1990 (Stanislav Cába, vyšlo r.1990 a ve Svědomí 2/2010)

Shodou okolností jsem si při poslechu "Živých slov" z našeho rozhlasu v neděli 16. 9. četl právě dopis od přítele Mílo Komínka. Zmrzačeného exulanta, který, než se mu podařilo tajně opustit svoji vlast, prožil 17 let a jeden měsíc v komunistických věznicích. A to v těch nejhorších - Leopoldov, Valdice. Jako bojovník za lidská práva. Politický vězeň. Jeden z těch desetitisíců, kteří nespekulovali, neptali se, co za to zaplatí. Věděli, že získat nemohou nic. Jen ztratit život.

Prožili jsme spolu několik let ve Valdicích. Oba s puncem nezastrašitelných a nepodplatitelných stoupenců demokracie. Museli jsme tehdy mobilizovat všechny své síly, abychom přežili. Každý z nás byl vlastně sám. Sám proti té obrovské mašinérii represivního aparátu komunistů, jehož začátek byl na ÚV KSČ a končil přes StB až u posledního bachaře ve věznici nebo v koncentračním táboře. Ti všichni byli komunisty. A teď jsem slyšel z rozhlasu, že vlastně jedinou možností, jak bojovat proti tyranii komunistů, bylo členství v komunistické straně. A že vlastně jen komunisté nám mohli vybojovat demokracii a svobodu, o kterou nás komunistická strana pučem v r. 1948 oloupila. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Úloha tisku v neoliberalismu 21. století (MUDr. Jaroslav Lhotka, Svědomí 2/2010)

Tisk, který zasévá mezi čtenáři bezbožnost, který bere naději na nebe po pozemském životě, zavinil, že lidé hledají své štěstí v pozemských radovánkách, aby utlumili své svědomí. Takový tisk je žlučovitý na vše katolické, brojí proti ochráncům embryí a veškerého života až do přirozené smrti člověka, přitom o zákonech EU se nesmí pochybovat natož je podrobit kritice. Kdo hají pravdu, je mu spíláno masmédii, jako by šlo o extrémistu. Pochybovat je často nebezpečné Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Média nám v poslední době předkládají spousty různých úvah a bilancování týkajících se uplynulých dvaceti let. Skutečnost je však neradostná a není žádný důvod k oslavám. Standarta s heslem "Pravda vítězí" sice stále vlaje nad Hradem, ale připomíná spíš další povedený výtvor z dílny dezinformačního oddělení, které za totalitního režimu odvádělo "skvělou" práci a vede si dobře i nadále.

Přestože nás NATO přijalo za své spojence, nemáme jeho plnou důvěru. Očekávalo se, že po tzv. sametové revoluci si Češi udělají ve své zemi pořádek, vypořádají se s černou minulostí, začnou budovat demokratickou společnost a s čistým štítem se připojí k ostatním světovým demokraciím, které si zakládají na osvědčených trvalých hodnotách. Nestalo se. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

V letech 1948-1954 jsem pracoval jako vrátný - začínal jsem od píky - v londýnském předměstí Earl's Court, na noční službě ve velkém činžáku. Čas jsem strávil nejen četbou časopisů a knih, ale také psaním epigramů a satirických veršů. O tehdejších politických poměrech v poúnorovém komunistickém Československu, jakož i o počátcích rozháraného exilu, bylo těžké, jak pravil římský klasik, nepsati satiru. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Nádherná byla krajina mého dětství, bohužel tak žalostně krátkého. Pomalu se začínaly houfovat stíny zla, střídané zákmity jasu v době infernálního temna. Odolal a přečkal jsem svody, jež se pokoušely mě svést na nepravou cestu.

A tak se pokouším nyní vydat svědectví o lidech a době, kterou jsem zažil.

Podle Orwella nikdo neví a ani nechce vědět, co přesně je demokracie. Tak obhájci mohou chválit kterýkoli režim jako demokratický. I Hitler se vysmál Výmarské republice a tvrdil 30.6.1934 v Říšském sněmu, že bude úkolem nacistické vlády stále „zjišťovat, nakolik vláda zastupuje vůli národa. A v tomto smyslu jsme my ‚divoši‘ skutečně lepšími demokraty“. Nacisté ve volbách unfair slíbili i nemožné a stali se ‘stranou všech’. Pak semkli Němce tvrzením, že jsou ohroženi jinačími a NSDAP bude v čele boje proti hrozbám. Aby „boj“ byl efektivní, dovolili Hitlerovi vládnout absolutisticky. Došlo i na podivný kolektivní trest, který je připomínán na osudu židů: V březnu 1933 nacisté oznámili, že zahraniční židé vyhlásili Německu válku, a pak nacisté začali bojkotovat, napadat a nakonec likvidovat židy, které měli při ruce, tedy ty nevinné. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

• Časy nacismu a poúnorové dnes považujeme za nejhorší možnou totalitou. Jiný názor má Jaroslav Suk ve stati „Závadová literatura“ v revue Paměť a dějiny 2008/03:

Z okruhu mých známých lékařů, jeden klinický neurolog je názoru, že čas od času se lidstvo začne chovat nepředloženě. Prostě ztratí racionalitu ‑ doslova "prostě zblbne" ‑ a nedá se s tím nic dělat. To může být jistě klinický obraz a správný odhad diagnostika.

Ovšem co k poruše vedlo, co pominutí smyslů předcházelo? Jak a čím je narušen náš střízlivý a logický pohled na situace? Čím to je, že k zatemnění jasného pohledu na věci vůbec dochází? Čím nastává, jak dochází k desorientaci u celých národů, či dokonce, zdá se, celého lidstva? Je to náhodou, nebo je "pobláznění" výsledkem manipulace, dlouhého plánování a promyšlené přípravy, a provedeno se všemi nástroji moci? Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

Msgre. Josef Veselý (*28. července 1929 v Zlámance u Kroměříže) byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu.

Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 (po přestávce v letech 1942-1945 vynucené uzavřením školy okupačními orgány) maturoval a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP. Celý text ze Svědomí 2/2010 zde...

• Normalizační bolševik a dnes premiér ze „staťáku“ je prezentován jako spasitel řídící vládu odborníků. Ta je ale složena z nominantů ODS, ČSSD a Zelených, nemůže být nepolitická, i kdyby chtěla. Je to jen další sebeklam, produkt masivní marketingové manipulace. Pan Fischer se odlišuje tím, že se chová slušně a zdvořile, ale co dál? (BL 14.1.10)

• Pan Fischer zachoval zvyk KSČ, aby soubory opatření k ozdravění hospodářství dělali ti, kteří léta hospodářství huntovali. Pan Janota pracuje na Ministerstvu financí již od roku 1978 a byl u všech deficitních rozpočtů minulých let, teď připravuje „balíčky" k „nápravě". Celý text pro Svědomí 2/2010 zde...

Máme před sebou rok, který uzavře prvních deset let nově načatého sto a tisíciletí. Pro časopis Svědomí je to důvod k malé oslavě. Vždyť únor se ponese ve znamení dvaceti let, kdy v kanadském Torontu v roce 1990 založil Milo Komínek náš časopis, sloučením exilového týdeníku Naše hlasy a měsíčníku Vězeň. Pro redakci je to důvod k radosti.

Jinak je to ve společnosti, ve které všichni žijeme. Období uplynulých dvaceti let od sametové revoluce nám nabízí spoustu otázek. Například, jak se demokracie za ten čas projevila? Jak jí nabytá svoboda podpořila, o co ji naopak ožebračila? Je toho hodně na co si budeme muset dát před volbami odpověď sami. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

...V historickém rozhlasovém proslovu po napadení Sovětského svazu Německem Winston Churchill řekl: „Každý muž nebo stát, který jde s Hitlerem, je naším nepřítelem. To se týká také všech těch bídných, proradných quislinků, kteří ze sebe učinili nástroje a agenty nacistického režimu proti svým krajanům a své zemi. Tito quislinkové, stejně jako vůdci nacističtí, nebudou-li odděláni svým vlastním lidem, což by nám usnadnilo práci, budou vydáni na úsvitě vítězné spojenecké spravedlnosti soudu".

Australský předseda vlády Kevin Rudd vyzval muslimy, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, aby opustili Austrálii. Tím se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky. Rudd pak rozhněval některé australské muslimy i prohlášením, že podporoval špionážní agentury ve sledování národních mešit. Cituji:

"Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa z toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví. Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!" Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

"Chci pana Vymaštěnýho. Jako poradce nám byl doporučen občany z Močůvek pod Vrchovinou, z Lidomlat a také z Vrtichvostů u Plazilova a občany z Přední Zadní a Horní Dolní."

"Nás nezajímá kolika občany byl vám doporučen pan Vymaštěný. Říkám Vám, že můj kolega Vymaštěný tady není."

Tak zavolám odpoledne. Naše dotazy jsou velmi naléhavé a každá rada z vaší poradny je nad zlato."

"V tomto měsíci lednu, už kolegu Vymaštěnýho nevolejte. Když injekce, sprchy a klystýry zaberou tak kolega Vymaštěný tady bude až v květnu." Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Bezpečí křesťanů nelze v žádném státě trvale zaručit organizacemi a zákony EU. Násilí proti křesťanům narůstá ve světě z nahoty zkušeností zkaženosti náboženského fundamentalismu a marxistického nihilismu, odpadní stoce všech učení proti Bohu. Co by z křesťanů zbylo, kdyby ve světě zvítězil duch národního socialismu a bolševismu, lze snadno si domyslet. Evropa by byla v potocích krve vylidněna a vržena do doby před Kristem. V r. 2009 se poprvé ve Španělsku neuskutečnila zádušní mše za generála Franca. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Barokní střídmost, řekněme rovnou i askese, vyžadovaná v oblasti náboženské přecházela i do občanského života, ale nedali se i spoutat někteří z českých muzikantů, odcházejících do ciziny za lepším a bohatším životem. Nejznámější z nich je případ Josefa Myslivečka. Žel, není či nebyl sám. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Koncem osmdesátých let zažil svět bolševismu nemalé změny. Čína se z vůle 85letého Teng Siao-pchinga soustředila na rozvoj ekonomiky, Komunistická strana Číny si dál udržuje moc a Čína je největším věřitelem i samotných USA. U nás jsme naopak hospodářství ponechali jisté „volné ruce“ a soustředili se na ideologii lidských práv. Před čtyřmi roky odhadla Transparency International, že jen korupce při zadávání státních zakázek nás ročně stojí 200 miliard korun, čili více než činí deficit státního rozpočtu. Ani ideologie lidských práv není zárukou bezvadného vývoje, jak dokázala francouzská revoluce. Ta v roce 1789 vyhlásila práva lidská a občanská – mj. že veřejná moc je zřízena ku prospěchu všech a nikoli pro soukromý užitek těch, jimž je svěřena a že společnost má právo požadovat na každém veřejném úředníkovi, aby skládal ze své činnosti účty. Pak byl zvolen Výbor veřejného blaha, který nevzal Ústavu a práva vážně a pod jeho vedením byly vězněny a vražděny tisíce lidí.

To varování bychom měli brát vážně i proto, že ikona Sametu a dnešních „lidských práv“ V. Havel, řečeno s P. Hájkem, metamorfoval v radikálního neomarxistu považovaného za evropského promotora amerických neokonzervativních jestřábů. Vliv stalinismu od východu tak vystřídal od západu vliv neokonzervatismu, na jehož špičky mají silný vliv lidé (a celé think-tanky) s trockistickou minulostí. Kdo to neví, ať se doučí, že v SSSR stalinismus zvítězil nad trockismem, protože byl méně surový než Trockého vize pracujících plnících rozkazy krutých dozorců, jež Trockij jmenuje podle svého vlastního uvážení. Proto stojí za to stále posuzovat, co se ve jménu veřejného blaha děje dnes. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Podzim, kromě obvyklých plískanic, spadaného listí, mlhy a stále přibývající větší tmy, přináší i den sedmnáctého listopadu. Superlativy pronášené na současný liberálně demokratický režim ponechme profesionálním pisálkům režimních médií. My se podíváme na současnost z hlediska občana, jenž kdysi také trpěl iluzí všemohoucnosti demokracie, a který během času z líbivého, ale veskrze lživého a snu o demokracii, prozřel.

Důležitější než vzestup HDP a rozvoj technologií ‑ i když bohužel právě toto nejvíce lidi zajímá ‑ je pro každý národ existence a rozvoj jeho duchovních a mravních sil, a jeho sebepoznání. Kam se posunula mravnost a morálka našeho národa za dvacetiletí režimu liberální demokracie? Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Co nejdříve odložit
všechny tituly
v předpalubí.
Kapitánovi svěřit
bezvýhradně svou plavbu
na vlnách nejistot. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

V listopadu 2009 nám do redakce přišel email od Josefa Horeše. Prosí čtenáře o pomoc při hledání informací o jeho strýci Josefu Marcínkovi, který se narodil asi r. 1920, měl být vězněm od r. 1949 do r. 1964 na Borech nebo Bytízu. Byl původem z Brna, byl knihař, ženatý a měl dvě dcery, naposledy bydlel v Omicích. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Je málo ľudí na Slovensku, ktorí evidujú toľko ľudského nešťastia, utrpenia a beznádeje ako ja osobne. Drvivú väčšinu týchto nešťastníkov nepoznám ani osobne, ich osobnosti mi pripomína množstvo dokumentov s neuveriteľnou výpovednou hodnotou. Moja situácia mi už vyše šesť rokov nedovolí opustiť trvalé bydlisko, keďže moja 85‑ročná ťažko zdravotne postihnutá matka je odkázaná na moju celodennú starostlivosť. To isté sa vzťahuje aj k ďalšiemu problému, že mnoho ľudí, poznajúc moju situáciu, ma chce navštíviť osobne a tu opäť vzniká pre mňa situácia takmer neriešiteľná. V očiach mojej matky prakticky každý návštevník, ktorého vidí prvý raz, je v jej očiach človekom, ktorý mi chce ublížiť. Nemala to pri mne jednoduché nielen za bývalého režimu, ale ani po novembri 1989. Spomeniem len tak okrajovo, keď som sa súdil s Mečiarom ‑ a v tom období som robil v Necenzurovaných novinách, tak počas mojej neprítomnosti každý týždeň mojich rodičov navštevoval istý Briestnenský z Pružiny, snažiac sa mojich rodičov presvedčiť, aby som sa nesúdil s Mečiarom, lebo že zabijú nielen mňa, ale aj oni utrpia ujmu. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

Titul článku "2010‑2020" je možná dost odvážný. Jedná se totiž o troufalý odhad dějů pro celé příští desetiletí, přestože někteří rabíni předpovídají "konec světa" už na rok 2012. Ne že bychom věřili na to, že "přiletí kometa a všechno rozmetá", jako naši dědové a pradědové, ale dnešní vládcové mají k sebezničení všechny možné prostředky. Vykácením tropických dešťových pralesů i poničením našich lesů počínaje, až po všechny nástroje válečné a bombou konče. Celý text ze Svědomí 1/2010 zde...

• Papež vyzval lidi, aby se zbavili sebestředného egoismu a otevřeli víře. Podle Ivana Hoffmana je to klíčová otázka pro budoucnost lidské civilizace na téhle planetě, jestli „teda půjdeme tou cestou boje muže proti muži anebo se znovu začneme ohlížet po nějakých společných ideálech anebo hodnotách nebo něčem, na čem nám společně záleží.“

• Prezident Klaus na Nový rok řekl občanům, že potřebujeme pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas založený na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. „Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat.“ Celý text pro Svědomí 1/2010 zde...