Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2012

Pravda přibitá na kříži

MUDr. Jaroslav Lhotka

I když se o nás Češích říká, že jsme národem Švejků, tak musím konstatovat, že Švejk nikdy nikoho neprásknul, nenáviděl válku, měl smysl pro humor i v jámě lvové, měl zdravý selský rozum na politiky a vůbec na vše, co odporovalo Božímu Stvoření jako byli poručík Dub, kadet Biegler, tajný Bretschneider.

Když byla nedávno, po smrti židovského spisovatele Arnošta Lustiga, založena Cena Arnošta Lustiga, je jím prvním nositelem se stal pomocný biskup Václav Malý. Udivuje mě, že nikoho z těchto tvůrců této ceny a jejího nositele biskupa Malého nezajímá morální profil Arnošta Lustiga. Lustig byl žid a proto za nacismu skončil v likvidačním táboře v Osvětimi, Přežil, jiní to štěstí neměli. Proto by si měl více vážit života na rozdíl od jiných a bojovat proti jakékoliv totalitě.  On však se dal na cestu budování nové totality rudé, která šířila zlo daleko delší dobu nežli byl nacismus, od roku 1917, svým marxismem leninismem, namířeným zejména proti Kristově Církvi jako nepříteli číslo jedna.

Když byl v roce 1950 veřejný monstrproces s dr. Miladou Horákovou, kulisu v sále dělali „za odměnu" Aničky Proletářky s jejich Toníky, podepisovali rezoluce za její popravu, ačkoliv západní společnost projevila odpor k tomu, co se zde dělo po válce. Když přišel na pracoviště Arnošta Lustiga soudruh z ÚV KSČ, zvedl ruku s ostatními, co měli teplé místa, aby Horákova byla popravena, místo aby povstal a vyjádřil nesouhlas s tím, co se zde děje od tzv. osvobození Rudou armádou v Československu. Tak se dostal na stejnou úroveň s Leninem, Trockým a dalšími sionisty jako byl u nás Rudolf Slánský, jenž budoval věznici Ruzyň, kde pak nakonec sám skončil a byl popraven.

Znal jsem učitelku Blaženu Jarou, protože bydlím vedle jejího rodinného domu.  Vyrůstala v učitelské rodině a měla smysl pro PRAVDU. Naposledy učila na Liberecku. Když přišla k podpisu rezoluce na popravu Milady Horákové, odmítla podepsat ještě s jedním učitelem, katolickým věřícím. Byla předvolána na školský odbor ONV v Liberci a vyhozena ze školství navždy. Dostala zaměstnání jen v dělnické profesi.

Když pak porovnám její morální profil s morálním profilem spisovatele Lustiga, nevidím žádný přínos v udílení Ceny Arnošta Lustiga, vidím jen výhybkáře Václava Malého v rámci ekumenismu. Jenže PRAVDA, to je následování Krista činy.  Pokud za slovy nejdou činy, pak je ekumenismus mlácením slámy. A to právě probíhá, aby se zničila Kristova Církev v rámci globalisrnu a multikulturalismu.

Národní bohatství Čech je rozkradeno novou šlechtou zlodějskou jako na Ukrajině po růžové revoluci s Tymošenkovou, její manžel dostal u nás azyl po jejím zatčení. Europoslankyně MUDr. Zuzana Roithová (KDU ČSL) se zasazuje o její léčení mimo věznici, místo aby bojovala o odtajnění zbývajících spisů o umučeném faráři z Čihoště, páteru Josefu Toufarovi. Tomu se říká sametovost pro lumpy, kteří mají více práv nežli mučedníci pro víru v Absurdistánu.

Kdyby vstal hejtman Jan Žižka, určitě by dal upálit bývalé elitní vojáky z táborské jednotky, kteří bezdůvodně unesli a zbili mladého muže, místo aby dostali přísný trest jako výstražný, že to takhle dél s humanitou nelze vést v justici.

Cena Františka Kriegla pro koho? Kriegel byl sionista a nenáviděl katolickou církev. Proto se účastnil jako interbrigadista ve Španělsku bojů na straně rudých republikánů, pod dohledem NKVD, aby byl nastolen rudý teror a křesťanství zmizelo z Evropy. V únorovém puči 1948 byl pravou rukou svého kamaráda ze španělské občanské války (1936-1939), sionisty Pavla, velitele LM. Oba se sešli ve vládních funkcích Pražského jara 1968, kde byl Pavel ministrem vnitra a Kriegel předsedou Národní fronty. Nad nimi stál odchovanec Moskvy Alexander Dubček, generální tajemník KSČ. Tito lidé nás dovedli k 21. srpnu 1968 a k druhé okupaci Československa, jež trvala 21 roků. Opět docházelo k ohýbání páteří jako po tzv. osvobození Rudou armádou 9. května 1945, tedy den po konci 2. světové války, kdy vjely sovětské tanky do Prahy. Tam národ dovedla politika svobodného zednáře Beneše, jenž se paktoval se Stalinem od prosince 1943, kdy s ním v Kremlu uzavřel "bratrskou spolupráci na 20 let". Jak bratrská spolupráce dopadla, známe z nedávné historie. Čingischánovo impérium bolševiků se nakonec rozpadlo. Doufejme, že navěky!

MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí