Pro časopis Svědomí/Conscience 2/2012

Máj

Irena Kopecká

Bílý a růžový

na modři oblohy

provoněn zpěvem ptačím.

Kolotoč úsměvů,

na který vyskočit ještě stačím.

Až někdy půjde máj

a naposled mi zavoní,

odejít chtěla bych

pod rozkvetlou jabloní.

Oči květům dát,

ruce, nohy stromu,

tělo zemi odevzdat,

srdce poslat domů.

A až večer klekání

na májovou bude zvát,

jak strom, který dokvetl,

už jen tiše spát.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí