Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2011

Scénář života

Irena Kopecká

Scénář našeho života si vytváříme sami a neseme za něj plnou odpovědnost. Je na nás, jedině na nás, jak si ho sestavíme. Jiná věc, neméně důležitá, spočívá v tom, zda se nepokoušíme svůj scénář vnucovat jiným. Je samozřejmé, že každý člověk má svůj okruh přátel, a už to vypovídá hodně o člověku samém, ale budeme‑li našim blízkým přiřazovat role v našem scénáři a vyžadovat, aby se s nimi ztotožnili, začne se pozvolna něco dít. S údivem budeme své přátelé ztrácet, pravda, možná najdeme náhradu, žel, bude to jen náhrada, u které si navíc nebudeme ničím a nikým jistí.

Proč tomu tak je, co se vlastně stalo? Ve svém scénáři života nemůžeme a nesmíme předepisovat lidem, jak se mají chovat, to prostě nejde. Ti moudří, na kterých nám nejvíc záleží, nás začnou opouštět a ti, co zůstanou, tak učiní buď se zištných důvodů, nebo ze zvědavosti, jak to všechno dopadne. Za našimi zády budou o nás mluvit, mírně řečeno, velmi nelichotivě, my to časem vycítíme a budeme opět zklamáni, že jsme se znovu stali obětí našich vztahů. Uzavřeme se do sebe, budeme se litovat, celý svět pro nás přestane existovat a bude trvat možná dost dlouho, než si napíšeme svůj nový scénář života, který nám pochopitelně opět nevyjde.

Bludný kruh? Kde se stala chyba, v kom to vězí? Odpověď je jednoduchá - v nás. Je dobře, že píšeme svůj scénář, ve kterém budeme vystupovat, ale je špatné, že jiným připisujeme role, které mají hrát. Člověk je tvor svobodný, má právo žít, jak chce sám, chce svůj vlastní scénář. Odjakživa se mu protiví zákazy "to nesmíš" a rozkazy "to musíš". Stejně si nedá říct a právě ten zákaz zkouší překročit.

Je nutné dát lidem čas, a zvláště těm blízkým, aby sami objevili, co dělají špatně, milovat je takové, jací jsou. Naším spasitelem v pozemském životě je láska. Jedině ona nás může dovést ke správnému cíli. Pokud to dokážeme, budeme obklopeni přáteli a všeobjímající láskou, překvapeni tím, kolik je hodných a laskavých lidí kolem nás. Svět zkrásní, uvidíme jeho zářivé barvy, které jsme dříve vůbec nevnímali, protože v našich očích byla šeď. Budeme si vážit každého dne, který nám Bůh dává, pocítíme cosi, co jsme až dosud nepoznali, lásku v sobě, lásku kolem nás. Svět se začne pomalinku uzdravovat, jeho lékařem je láska.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí