Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2011
Popelka poezie
Irena Kopecká
To už se tak někdy
stane, že člověk usedne v čekárně praktického lékaře, protože ho něco bolí.
Přiznám se, že čekám nerada, a proto se snažím ukrátit si čas listováním v tisku
a prohlížením letáků nabádajících k zdravotnické prevenci.
Červenožlutozelenobílou
barvou mě upoutal malý letáček Český den proti rakovině. Vida, tak i
má svůj den. To je dobře, že Liga proti rakovině Praha vydala tento tisk spolu
s celou řadou partnerů. Dozvěděla jsem se, kdo je
generální a kdo hlavní partner, kdo je hlavní mediální partner, kdo je mediální,
kdo je organizátor a přečetla jsem si celou řadu dalších partnerů. Bylo jich
uvedeno celkem patnáct, ale kdy je Český den proti rakovině jsem se nedozvěděla,
zato jsem byla nabádána: "Žijte jako z partesu, s chutí,
rádi, bez stresu," což bylo doloženo obrázkem subtilní paní, hrající na trubku.
Mimochodem, vážně jsem zapochybovala o jejím krevním tlaku a cholesterolu.
O něco níž je
fotografie tlouštíka a štíhlé ženy, oba v plavkách, se sloganem: Láska mnohem
více chutná, když tvůj partner není putna. Ať míň jí a víc se hýbe, pak teprve
krásku líbe.
Popelko poezie, co
všechno si musíš nechat líbit.
Na vedlejším obrázku spatřuji muže bez , v obou rukou drží několik půllitrů
piva, v ústech má vraženou krabičku cigaret. Čtu: Co mám dělat, osude? Chci být
přece fit! Půlka chorob ubude - přestaň kouřit, pít! Tak proč na obrázku je
propagováno pivo a cigarety?
Obrátila jsem raději pozornost k jednotlivým
bodům, nabádajícím správně žít.
bod 6. Pití
-
základ žití, jako na potvoru ne však alkoholu!
bod 7. Dvorně, jako
hezké ženě, věnujte se hygieně.
Na protější straně je
obrázek staršího pána na lavičce, svlečeného do trenýrek, v klobouku, vedle má
odloženou košili a kalhoty, je na boso, v brýlích a celý ustrašený, jako by
předem znal text ke svému fotu: Chytej lelky nebo sumce, ne však příliš mnoho
slunce! Tenhle děda chytit může, leda rakovinu kůže.
Další, prosím!
Zavírám leták
a vstupuji do ordinace. Jste nějak stísněná, vítá mě paní doktorka.
Krčím rameny, rychle si vyřizuji to, co potřebuji, a odcházím. Myslím na to, že
letáček má patnáct partnerů, a nikdo si nepřečetl ty bláboly. Po příchodu domů
si vařím čaj a usedám k dalším letákům, neboť se mi na schránce odlepil nápis:
Nevhazujte letáky. Beru do ruky časopis, který otáčím na poslední
stránku a čtu: Začíná léto - babičko, dědo, teto . . .Dvacátá sezóna Vašeho
kupka, bude to letos pořádná šupka!
U dalšího obrázku, kde
jen kormidlují čtyři nohy v prostoru se dovídám: Novinky senza, odvážné, skvělé,
budete letos zůstávat déle! Na souši, na vodě paráda, jupí - už se to dětem
v hlavě teď kupí!
Je nad mé síly sledovat
všechny obrázky, přeskakuji na poslední řadu a dovídám se: Skákadla, hrady!
Nehrozí pády? Neboj se, Hynku, měkké to bude, peřiny leží kolem si všude. Hynku?
Tak to jistě bude někde Jarmila. Pravda, přeskočila jsem obrázek dívenky, jejíž
tvář krášlí ruka vizážistky. Celý jemný ovál tváře je zmalován zeleně, stejně
jako její rty. Tak to je novodobá Jarmila? Čtu: Příměstské tábory budou tam
denní, tak to se vážně dneska moc cení. Servis i péče profi a oukej, malují
Zuzku, právě se koukej! Tak Hynku, a máš to, žádná Jarmila, ale hastrmanka
Zuzka!
Těkám očima a jsem ujištěna: zábavy letos bude tu dosti, dohlédnem také na Vaše
kosti. To mají tolik úrazů? Obvykle člověk podvědomě mluví o tom, co ho trápí.
Váhavě sleduji poslední text k obrázku s barevnými koulemi: Barevný fotbálek
můžeš si zahrát a potom výšlap ve směru ‑ na hrad! Možnosti velké -větší než v telke.
Irena Kopecká
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí