"Tak jsem koupila nejlacinější máslo...", žena otevírá nákupní tašku a ukazuje mi dvě bílé cihličky. "Tesco" 250 g za jednu libru padesát pencí. Je 17. září 2011. Loni touto dobou byla stejná kvalita másla za devadesát pencí. Ceny letí jak splašené nahoru a kvalita výrobků namnoze klesá.

Na jaře jsem musel vyměnit prasklou pancéřovanou hadici u koupelenské sprchy. Před týdnem se u té hadice rozlomila matice spoje ke sprchové hlavici při lehkém náraze, když choti vyklouzla rukojeť z ruky.

"To není možné! Prosím tě cos to dělala", pravím hlasem materiálů znalého inženýra a prohlížím lom. Nechce se mi věřit a potěžkávám odlomenou půlku, která od spoje odpadla - laciný plastik! Matice je chromově pokovený plastik a dokonce i v části závitu. Ten prostému oku vyhlíží zase jako mosaz - leč lom jasně dokládá že jde jen a jen o šedivou umělou hmotu. Výborní šizuňkové!

Za novou hadici jsem zaplatil šest liber padesát pencí plus "přídavná hodnota" (V.A.T. - Value Added Tax 20%, což činí jednu libru třicet pencí).

Nikdo na světě mne nepřesvědčí, že přídavná hodnota na výrobku, kdy prodávající sáhne na polici a podá mi ho, má být "přídavná hodnota" ve výši dvacet procent na ceně produktu kde výrobce ji zaplatil už třikrát. Jednou na materiálu, po druhé na energiích, které k výrobě atd. spotřeboval, a po třetí za dopravu.

A to prý žijeme v království - čeho ? Blázinec...

Souhlasím s vylehčováním konstrukcí a s úspornými metodami, ale jen tam kde náhrada není na úkor dobré funkčnosti, kvality a trvanlivosti výrobku. Prodávat nablýskané šmejdy je zločin na inženýrském řemesle, na výrobě/technologii, na plýtvání energiemi a nakonec na spotřebiteli a celé lidské společnosti.

Před drahnými lety jsem navštívil v indickém Tatanagaru (stát Bihar) jejich výzkumný ústav materiálu a technologie. Tam mi profesor Rao (pamatuji-li si správně jméno) ukazoval jejich patent, totiž úspěšné pokovení plastických hmot. Jásal jsem a gratuloval jsem. Výborné, ale...

Dnes bohužel továrny řídí mnohdy "šetrní" účetní a ekonomové, absolventi kursů MBA, kteří mají zájem jen na profitu. O inženýrství a výrobě nevědí většinou (až na čestné výjimky) ani zbla, a teď zažíváme jejich expertizy...

Šetřit ,škudlit, šidit, š š š B toť meta vytoužená a heslo doby.

Od října nám zvednou ceny plynu o osmnáct procent. Poněvadž nás už s tím straší dlouho B a v předtuše toho B jsme v teplém květnu t.r. odstavili kotel ústředního topení a dosud nezapli. V krbu vždy můžeme zavlažit šiškami.

V televizi nám radí abychom na zahrádkách, v květináčích na balóncích, pěstovali brambory. Zatím jsem zahradu používal pro potěchu oka a lehké cvičení těla, tedy letos ještě do zásoby koupím dva pytle "rohlíčků" u farmáře. To pro "strýčka Příhodu" a abych čelil stoupajícím cenám. Příští rok se asi přerytí těch pár desítek čtverečních metrů nevyhnu a sázet budu jak radí agronomové.

Koncem října tu mají jít do stávek odbory. Co to pomůže?

Stávkovat milánkové můžete, demonstrovat si můžete, ale nic víc. Nic se nestane tak ani tak. Už si na vás premiér Cameron povolal jako poradce bývalého šéfa policie z New Yorku, kdyby nespokojenost přerostla v bouře... Londýnské náčelníky strážců pořádku vyměnili, to aby se snad ti staří zkušení neohrazovali proti americkým metodám.

Nezaměstnanost v Británii stoupla na dva a půl milionů lidí bez práce a na státní podpoře. Jak s touto situací jelimani ve vládě chtějí vybřednout z padající ekonomie a zadlužení, které loňského roku dosáhlo 77% národního důchodu (viz také esej "Nebezpečné počty" z 25.listopadu 2010). Jak se situace "zlepšila", dosud nevíme.

Nuže vzhůru psanci této země! Ale raději ne! Totiž a poněvadž kdyby na vás geniové vlády Jejího Veličenstva nemohli stačit, povolají si další experty ze země zázraků a možností ("Yes we can", pravil skvělý Obama). A poněvadž jejich pan prezident je předvídavý, opatřuje se novými a novými bankovkami za které si mohou koupit všechno a kde koho. Točte se pardálové a rotačky penězokazů.