Od rodiny ve vlasti i od přátel jsem dostal dotazy ohledně londýnské svatby Prince Williama a Kate Middletonové, 28.dubna 2011. Nezdálo se mi zprvu vůbec důležité - v záplavě skutečně dějinných událostí, jako jsou současné války o světovou naftu - se o věci rozepisovat. Když jsem ale v dopise jedné důležité osobnosti dostal přímý dotaz: "...Zajímal by mě Váš názor jako člověka, kterého se toto dění bezprostředně týká a jedná se o Vašeho budoucího krále...", rozhodl jsem se, že o záležitosti království a dějích zde musím něco říci.

Tedy předně k představám o funkci království a královny či krále.

Je mi smutno, když slyším názory, že monarchie mohou v dnešní době lidstvu nějak posloužit. Chápu ale, že po katastrofách manipulativní demokracie se snažíme najít jiné cesty jak se ze šlamastik dostat, hledáme-li ale vzory, opatrnosti nikdy nezbývá. Vezměme v úvahu britskou skutečnost. Královna či budoucí král má jen a jen reprezentativní úlohu. Má "Completely non‑politicall function", řečeno anglickými ústavními odborníky. Nemá totiž do politiky, do řízení státu, vůbec do ničeho co mluvit. Nic nemůže zamítnout ani povolit, natož prosadit. Ani do války či neválky nemůže říci své. I dnes musí nechat krvácet "své" pluky, poněvadž tak rozhodl ministerský předseda a údajně kabinet či parlament. Jak královna, tak rodina a šlechta je na tom podobně.

Princ Charles, který je první v pořadí na krále, chtěl jen okrajově zabrousit do oboru architektury staveb státu se týkajících, a dostal velmi "studené rámě" (jak se zde slušně říká)!

Sama královna jednou ročně před zahájením parlamentu oblékne roucho, nasadí starodávnou korunu a přečte z trůnu to co jí připraví ta strana, která je právě u moci. Jak víte, už více jak sto let se zde střídají ve vládě labouristé s konzervativci. Královna si nesmí dovolit připomínky, či odmítnout přečíst, ať je to co je to. Po zahajovacím aktu se královna projede ve zlatém kočáře zpět do Buckinghamského paláce, provětrá hermelín, zamává královsky vznešeně zvědavcům a tím "vladařská" funkce končí. Vedle toho jde občas položit sem tam někam nějaký věnec či odhalit tu či onu pamětní desku, udělí rytířství a hodnosti, tak jak jí pověří a připraví i s projevem vláda jejího veličenstva!!! Ovšem Britové, zvláště rodilí Angličané, jsou na ty své pompy hrdí. Je to prý pokračování tradic, historická kontinuita království.

Máme parlamentární demokracii! Vládní strana vládne, občané! Bystřejší Angličané s trpkým humorem komentují, že si volí diktátora na čtyři roky.

Starý novinář, kdysi místostarosta města Brna, v exilu redaktor BBC, Adolf Mokrý říkával s povzdechem: "Čím dýl v týhle zemi žiju, tím míň jí rozumím."

Já osobně býval nakloněn royalismu/monarchii jako mnohý, kdo neví o co skutečně jde, ale po prožití více jak půl života zde, moje nadšení vyprchalo. To není skepticismus, to je smutná a tvrdá realita poznání.

 

Svatba prince Williama a Kate byla mistrným dílem PR (Public relations) a "show", konečně jako celá nostalgie pohádky království pro lid i svět. "Pageantry" jak sami Angličané říkávají - podívaná a pompa. Osobnosti co to milují si prostřednictvím politických stran (a někdy dle tučných příspěvků na údajnou charitu, jindy pro údajné zásluhy o stranu či stát), nechávají udělit šlechtické tituly, místa a hermelín ve sněmovně lordů. Těch je sedm set padesát, leč sedává jich tam většinou sotva zbytková padesátka. Proč tam jejstvují? Sněmovna lordů má omezenou legislativní funkci. Připomínkují zákony, zákonodárnou moc má parlament! Členové mají ale různé výhody, kterých lze i zneužít při dosazování jednotlivců do veřejných funkcí. Na příklad sem tam lord může, bez poslaneckého mandátu, být přizván (prostrkán!) do vlády, jako Lord Mandelson. To je demokracie? Spíše království bankéřů světa a hokynářů.

Svatba Willa (princ si nechá říkat Will) a Kate měla značné trhliny. Kate jak snad víte je zajíc po desátém honu (jak se u nás říká), tedy žádná skutečně panenská panna nevěsta, jako byla princezna Diana. Je jí devětadvacet. Sama královna měla proti ní a její rodině výhrady. Totiž Kate má za sebou barvitý život (i když ne zcela tak jako První dáma Francie - Carla prezidenta Sarkozy). Prosím - to je ale soukromá věc té dvojice co se milují, co milují, jak se k sobě hodí a čemu dávají přednost.

Anglický král Eduard VIII, jak víte, dal "odpovědně" království za rozvedenou a protřelou Američanku Simpsonovou, v nejtěžších chvílích pro zem i Evropu.

Faux pas svatby Willa a Kate byl, že nepozvali bývalé premiéry Tony Blaira a Gordona Browna. O.K. Zde bychom mohli vzít na váhu, že Blair má na rukou krev nevinných v Iráku a jinde a chystá se proti němu ostré "veřejné šetření". Zřejmě proto neobdržel on ani Brown Podvazkový řád, který by je k parádě povolával.

Horší bylo, že Will a Kate si na svatbu připozvali celou skrumáž bývalých milenců a milenek. To, shovívavě řečeno, lze považovat za nevkusné. Dává to také obrázek co můžeme dále očekávat a kam spěje společnost. Jeden biskup dal trvání sňatku pět měsíců... Musel se omluvit. Fajn...

Jedni protestující (rodina) proti honosnému "show" - v dnešní době úspor - chtěli demonstrovat výmluvným modelem gilotiny. Policie ovšem protest zakázala, leč televize maketu stínadla ukázala. Vládne show? Ne!

Zemi skutečně vládnou bankéři světa, kteří prostrkávají své lidi na vlivná místa. (K čemu demokracie?) To ilustruje výmluvná fotografie Lorda Rothschilda a Lorda Mandelsona s podtitulkem: "I shall rule them from the beaches..." ("Budu jim vládnout z pláží"), jak vládnou Britanii z Řecka - přesněji z Rothschildovy jachty. Snímek opálených lordů uveřejnil The Sunday Times z 9.8.2009.

Co se pompy týká, na těžkou korunu má princ Will, a na tu lehčí Kate (dle historických Aktů z roku 1701 a 1772) pořadí (Line of succession) až číslo dvě. Takže nedojde‑li ke změnám, bude to reálně někdy za dvacet, třicet let. Tedy sláva toho mi pravděpodobně nehrozí. Do té doby doufám budu v Praze či někde v Kelči, možná poctivě do hlíny, zase jako Čech, zakopán.

Pro lepší pochopení obrázek mentality obyvatel království:

Jedna známá anglická studentka dostala v Praze na Karlově univerzitě stipendium a vychloubala(!) se, že dostala umístění na Princ Charles University!!! Myslela si, ve své nevinnosti, že princ Charles u nás po "sametu" univerzitu založil, když byl v Praze na návštěvě! Před tím jsme patrně byli něco jako troglodyti z Ruretánie. Tato ukázka myslím stačí...

Povědomí z mnichovanských chytrostí premiéra Britanie Chamberlaina (30. září 1938) přežívá...