V Tunisu, Egyptě, Libyi, Alžíru, Jordánsku, Sýrii, Jemenu a dokonce i na Bahrejnech se jako na povel lid vzbouřil proti svým vládám. Jako?

Polsko, Německá lidově demokratická republika, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie skoro padesát let spaly, a jako Šípková Růženka políbením prince, se tam koncem osmdesátých let lid probudil.

Jako zázračným proutkem - či na povel elektronického signálu? Lid, který po desetiletí všechno snášel a trpěl, šel najednou do ulic. Zachřestil klíči a vládcové zakopaní ve svých festuňcích, se "zalekli", nechali zbourat všechny ploty, včetně Zdi v Berlíně, a hurá do svobody... a privatizace... Češi pozdě, ale přece jako první tomu začali říkat "sametový podvod". Poznali.

Češi poznali na vlastní kůži, co přinesla tato sametová "svoboda", tj. hlavně zrušení zákonů proti kradení a rozkrádání socialistického a státního majetku. Bez ní nelze krást ani okrádat, tunelovat, či vznešeně řečeno privatizovat. Národní majetek totiž bez "svobody" nelze jen tak za hubičku "prodat" nadnárodním globalistům a světovým bankéřům. Ovšem, než se "svobodou" - totiž máváním fanglemi, slibnými hesly a koktavými projevy - opojený lid vzpamatuje. Ale pak už je pro občany pozdě. Že. Leč bez této "svobody" nelze pokračovat v největší světové operaci dějin, totiž přesunu majetků a hodnot z jedné kapsy do druhé.

Touhu stavět zlatá telata nevymýtil ani Mojžíš, natožpak někdo jiný. Touha hrabat nutká hrabivé, a tak je nutno v "osvobozování"(!) pokračovat dále ve světě.

Nové područí, pokud jsou v tom celé státy - a "dobrovolně" - a říká se tomu svoboda, hned tak jeden nerozezná. Nenapadne mu, že vstoupil z jednoho chomoutu do druhého... To chce čas, a trochu myšlení. Jenomže myšlení bolí! To platí všude po světě, jak víme, a tak "osvoboditelé" mají pré.  Byla demokracie a je "demokracie".

Tam kde prezidentský kandidát v poslední fázi své předvolební kampaně náhle dostane do svých volebních fondů o 400milionů dolarů víc než měl jeho oponent, a pak tedy vyhraje nejprestižnější místo ("job") světa, to je ta pravá demokracie! Demokracie za prachy. Té si važte a tu chtějte! Vítězný Obama je náš vzor a nikdy jinak!

Znal jsem akademika, který vymyslel pro Západ techniku tzv. oddrolování, a to jak rozbít socialistické impérium. Technika pracovala a pracuje. Akademik zmizel. Metoda ale jede dál. Na Irán a prezidenta Mahmouda Ahmadinejada sice zatím nezabrala, ale v Tunisku, Egyptě, Libyi, atd. pracuje. Zatím vidíme jasný úspěch v Egyptě. Mubarak zmizel, jeho generálové zůstali, a s nimi i všechny egyptské smlouvy s ostatními trvají. O to jde! Zejména ta s Izraelem, který odebírá z egyptských zdrojů zemní plyn. Ten kryje 40% jejich spotřeby. Samozřejmě, také smlouvy s USA a ostatními uživateli Suezského průplavu jsou životně důležité pro přepravu tankerů, jak s naftou tak zemním plynem, z Perského zálivu. Je pravdou, že ten zatracený Ahmadinejad bystře využil skuliny (jednorázového povolení proplout Suezem) a zařídil, aby tudy byly propuštěny dvě íránské fregaty (křižníky), plně ozbrojené čínskými raketami všeho druhu. Ovšem to je provokace, jak to vidí Izrael. Provokací ale není, že v Perském zálivu se vynořily najednou tři Izraelské ponorky německé výroby. Jak to máme nazírat? Jednoduše, Izrael přece nemůže nemít pravdu.

U "vzbouření" Arabů je podivné, že nikde v něm závažně nezaúřadovaly organizace "Islam brotherhood" - Islámské- bratrstvo, kterých se Západ tolik obával, a byly dosud potlačovány prozápadními vládci. Odkud tedy zavál vítr?

Všechno ukazuje přímo i nepřímo na to, že "lidové vzbouření" nemohli nepřipravit známé západní subverzní organizace k tomu vybavené, trénované a určené. Za všemi současnými vzbouřeními - arabským "sametem" - je evidentně zájem odjinud (podobně jako byl u nás)!

V případě zemí OPECu (Oil Producing Countries) je zahraniční zájem podtržen hladem po vlastnění zdrojů černého tekutého zlata i zemního plynu a ovládání cest jejich dopravy! Už jsme zaznamenali, že například znárodněnou naftu "osvobozeného" Iráku už "zprivatizovali". Je jen podivné, že desítky let západním "demokratům" a osvobozovatelům nevadily diktátorské ani autokraticky královské vlády států OPECu.

V minulých pozorováních jsme si všimli, že všichni kdo snili o světovládě, dvacátým stoletím počínaje, přišli na to, že pro své cíle musí mít vládu především nad zdroji nafty (viz Plán pangermánský). Tedy země kde se produkuje nafta (Oil Producing Countries - OPEC) musí být osvobozeny od svého jha - tedy dosavadních národních vládců - a být zglobalizovány. Zápas o světovládu se dostává do poslední fáze.

Všimneme‑li si současných specifických událostí v Libyi, je patrný inscenovaný úprk cizinců, ale jen některých! Kanada poslala pro své olejářské inženýry speciální letadlo, ale nikdo z nich té náhlé péče kanadské vlády nepoužil. Letadlo se vrátilo prázdné zpět (zpráva CEEFAX,106 sobota 26.2.2011). Britové "pro záchranu" svých naftařů nasazují komanda SAS. Ale ouha! Zde nepořídí a nesmí pořídit! Kdyby totiž všichni cizí naftaři z Libye odešli, evropské státy, především Francie, Itálie ale i Britanie by se najednou ocitly bez dodávek nafty. A ta pořád ještě proudí! Z osobních zkušeností vím, že nepostradatelní naftaři, inženýři i pomocný personál jsou luxusně placeni, žijí si velmi dobře a jsou chráněni! Nač tedy utíkat do finanční nejistoty Západu.. Chtějí‑li evropské vlády trpět a nechat se vtáhnout do dalších dobrodružství USA a nechat svoje vojáky krvácet na přání Pentagonu (podobně jako v Afganistanu), jistě mohou. Mohou se ale také přepočítat s trpělivostí svých občanů. Co kdyby zde "náhodou" lid proti svým "milovaným" vládám jelimánků doopravdy ze své vlastní bídy povstal.

Takže další kroky proti klaunovi, "showmanovi", tyranovi a diktátorovi Muammarovi Gadaffimu si ti moc chytří ze Západu musí rozmyslet. Také proto, že se s ním ještě nedávno - a na televizní kamery - objímali. Viděli jsme to! Kdo je větší komediant a "showman" - britský bývalý premiér Blair nebo tyran Gadaffi!?!