Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2011
Viktorie
Irena Itisová
V dánském časopise Berlingske
uveřejnili článek - dokumentovaný fotografiemi - o osmnáctiměsíční holčičce
trpící vodnatelností mozku (hydrocephalus), jak leží opuštěná v dětské nemocnici
v nepálském Kathmandu. Dali jí na židli, stranou vší lékařské péče. Ani postýlku
pro ní nemají, ani čas zabývat se dítětem, které nemá naději přežít. Občas jí
někdo nakrmí mlékem z kojenecké lahve. Říkají jí Ghane (velká hlava).
Ten článek si přečetla Cecilie
Hansenová, ředitelka náborového oddělení olejářské dopravní firmy Maersk. Je
sama maminkou. Má malého chlapečka Sebastiana, ještě mu není rok. Mateřské city
mladé ženy se většinou promítají na všechny děti. Cítí bytostně, že láska a péče
je živnou půdou pro zdárný vývoj křehkého nově narozeného tvorečka. Chce jí dát
i cizímu nemocnému dítěti, které jí potřebuje v tím větší míře.
Příběh
malé Ghane nedal Cecilii spát. Spojila se s fotoreportérem Mads Nissenem, od
něhož se dozvěděla, že holčička je inteligentní, sleduje očima co se děje kolem,
usmívá se když na ní někdo promluví nebo se jí dotkne. Rozhodla se:
`Když nikdo
jiný tomu dítěti nepomůže, musím já". Za pár dní odjela doprovázena Nissenem do
Nepálu. V Kathmandu v nemocnici, vzala do náručí malou Ghane, která poprvé co je
na světě slyšela něžná a laskavá slova a pocítila konejšivé mateřské obětí...
Cecilie potom obstarala
soukromou kliniku, našla neurochirurga, projednala s ním možnosti operace s tím,
že bude vše sama financovat včetně pobytu v nemocnici. Holčičku pojmenovala
Viktorie. Věřila ve vítězství. Na EKG se ukázalo, že elektronické impulsy ve
Viktoriině mozku jsou podobné jako u normálního dítěte. Byla naděje!
Chirurg proponoval dvě
operace. Po dobu té první zůstala Cecilie v Kathmandu.
Pak se musela vrátit do Dánska. Za týden proběhla druhá operace. Byla nesmírně
náročná, trvala 6 hodin. Viktorie zápasila o život do druhého dne... pak ale
zemřela na selhání srdce.(19.listopadu 2010).
Cecilie dostala do Dánska
telegram: Buďte statečná. Snažila jste se. Všichni jsme dělali co jsme mohli.
Byl to její úděl. Netrapte se.
Na
otázku zda má pochybnosti je‑li její jednání bylo správné, Hansenová odpověděla:
"Nemám vůbec žádné. Viktorie dostala několik týdnů laskavé péče. Nenechala
jsem jí zemřít na té židli. Člověk nemůže zachránit celý svět, ale přece jen
jsem někomu maličko pomohla".
Irena Itisová
Použitý materiál:
`The
Love of a Stranger". Fotoreportáž a průvodní text. The Sunday Times Magazíne
27.2.2011
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí