Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2011
Železná mříž roku 2011 - akcionalizace státního podniku Lesy České republiky
Čestmír Hofhanzl
Motto: Kdo lže, ten krade, kdo
krade, ten nakonec vraždí.
Přes všechny ideologie i
dialektické přemety platí, že historie je matka moudrosti. Vše, co se v našem
lidském světě v posledních sto letech odehrálo, tato slova potvrzuje.
Ve dvacátém století spáchal "osvícený lidský rozum" ve jménu lepšího příští
několik "‑ismů". Fašismus a nacismus ve jménu národa, komunismus ve jménu
proletariátu, dělnické třídy, socialismus v zájmu "pracujících", kapitalismus
ve své mravně vyprázdněné podobě ve jménu konkurence a vyšší výroby. Ideologové,
hlasatelé a kormidelníci všech těchto "‑ismů" se přestali učit u historie,
ztratili soudnost. Jejich "osvícený rozum" se pokusil popřít lidskou přirozenost
a celé dějiny lidské kultury. Zhůvěřile se domnívali, že mohou vše, a myslí si
to doposud.
Většina mého života proběhla v éře označované slovem komunismus. Byla to doba
rozkladu hodnot, které vytváří kulturní povědomí
B pojmy
ukotvené v myšlení a v mentalitě milionů lidí, které se ctí a nepřekračují.
Obecné přijetí i dodržování těchto hodnot většinou společnosti umožňují
spolupráci mezi lidmi a překonání vznikajících konfliktů.
Komunismus a jeho
kormidelníci v intencích své ideologie - podle potřeby s ohledem na měnící se
zájmy - zpochybnili a v opak obrátili obsah pojmů,
jejichž obsah a význam se utvářel a upevňoval v myslích lidí po staletí. Slova
a pojmy ztratily obsah, prosazení určitého záměru bylo za komunismu určováno
mírou použitého násilí. Hospodářský a společenský úpadek a mravní bída
společenství, které ovládl komunismus, jsou produktem této zločinné technologie
moci.
Totalitní systémy
dvacátého století znamenaly svou podstatou civilizační změnu. Války a převraty
v čase před tímto totalitním stoletím se vedly o zájmy, o změny vládnoucích
garnitur. Kulturní společenská podstata se významněji neměnila. Války a převraty
ve dvacátém století však znamenaly změnu této kulturní a společenské podstaty.
Nové vládnoucí garnitury vyhlašovaly v případě nacismu tisíciletou říši.
V případě komunismu jsme slýchávali např. heslo "Na věčné časy a nikdy jinak!".
Noví vládci se podle toho chovali, dělali vše pro to, aby byli neodvolatelní.
Společnost se pokusili mravně i organizačně zničit - udělat z lidí jen pracovní
materiál.
Komunističtí
kormidelníci, poučeni neúspěchem svých nacistických pobratimů, se naučili měnit
taktiku - i na lidská práva v jejich pojetí došlo. V šedesátých letech
Brežněvova taktika zmírňování napětí nevyšla. Západ se nerozpadl. Invaze
do Československa zdemoralizovala jejich vlastní řady. Proto začaly úvahy
o modernizaci mocenského a hospodářského systému.
V období 1974 - 1983 jsem žil a pracoval v Gottwaldově. Měl jsem přitom
příležitost pochopit inovační úsilí ve "vývojové dílně" JZD Slušovice. Pro
poinvazní dobu sedmdesátých a osmdesátých let byl příznačný mocenský vzestup
předsedů zemědělských družstev ve strukturách KSČ. Oproti byrokraticky
sešněrovanému řízení státních podniků měla totiž zemědělská družstva větší míru
volnosti. V zemědělském provozu, kde se většina činností odehrává pod volnou
oblohou, kde jsou práce ovlivňovány výkyvy počasí, vše ukontrolovat a účetně
evidovat nešlo. V té době se každý, kdo myslel na svou kapsu a na svou kariéru
v aparátu Strany, stával kamarádem předsedů těchto kolchozů. Organizace tohoto
fenoménu se ujala Státní bezpečnost, která zde získávala zdroje pro činnosti
nekontrolované stranickým aparátem. Tyto finanční zdroje upevnily pozice tohoto
druhého mocenského centra uvnitř "stranického stroje". V zemědělských družstvech
i ve státních statcích začali "kormidelníci" zkoušet propracovávat modely
modernizace socialistického hospodářství. Zde byla v sedmdesátých a osmdesátých
letech minulého století připravena "tržní reforma" komunistického způsobu
hospodaření, včetně metod ovlivňování a řízení "mas".
Musíme si uvědomit, že na počátku "reformy" komunistického systému nebyl žádný
pozitivní úmysl - snaha o zásadní změnu. "Reformátoři" nechtěli odstranit
základní vady a zločinnost systému. Úvahy o "reformě" začaly proto, že si část
privilegované nomenklatury byla vědoma nefunkčnosti celého systému. A tento stav
ohrožoval jejich vlastní postavení. Šlo proto především o zmíněnou modernizaci
technologických procesů řízení hospodářství a ovládání masy pracujícího lidu.
Zdroje na "reformu" byly získávány faktickým klamáním aparátu, jehož součástí
reformátoři byli. Cílem bylo pokračování vývoje špatného a zkaženého systému.
To, co jsem měl možnost pozorovat v posledních patnácti letech legálního
komunismu v inovační dílně gottwaldovských Slušovic - tedy vznik druhého
mocenského centra a původ jeho finančních zdrojů, přípravu kádrů a lámání
charakterů - mi pomohlo pochopit mnohé v postupech Sametové revoluce v letech
1989 - 1991.
Osm let jsem byl jako poslanec členem Výboru pro životní prostředí
a Zemědělského výboru českého parlamentu. Od poloviny roku 1990 jsem měl proto
příležitost z první ruky vidět předkládané návrhy reformy lesního hospodářství
i zemědělských restitucí, kdo a jak je předkládal a co se kolem těchto návrhů
dělo, včetně variant i průběhu reformního procesu. Tehdy navrhovaná "reforma"
lesního hospodářství popřela všechny zkušenosti a znalosti generací lesníků
o odpovědném hospodaření v lese. V první variantě měly být lesy dány
do dlouhodobého pronájmu akciovým společnostem na třicet let. Vlastníkem lesní
půdy měl zůstat stát. Jeden státní lesník měl kontrolovat dodržování smluv
na třiceti tisících hektarech. Předkladatel Zdeněk Domes prohlašoval, že lesní
hospodářství je překapitalizované. Spolu s ostatními "reformátory" počítal
s tím, že zástupci lidu v Parlamentu jsou zcela hloupí a všechno odkývnou. Byla
to koncepce na jednoduché vyrabování lesů. Stát jako vlastník lesní půdy by měl
povinnost vyrabované plochy zalesnit.
Tuto variantu se ještě podařilo zablokovat. Reformátoři pochopili, že chtěli
příliš mnoho. Původně neměli také v úmyslu umožnit restituce. V počátečním
období změn však museli něco "pustit". Vykrádačky soukromých lesů v devadesátých
letech byly ovšem úmyslné a centrálně organizované. Proto policie nebyla schopna
nic dohledat.
Kuponová privatizace
byla převodem strategického majetku, resp. většiny státního majetku do rukou
bývalé komunistické nomenklatury. Schéma tohoto procesu i jeho subjektů byly
předem připraveny. Proto nebylo možné tento proces upravit zákonem resp. řídit
jej podle zákona. Privatizace lesních závodů v kuponové privatizaci byla
v rozporu se všemi zásadami odpovědného hospodaření v lese.
Způsob hospodaření ve státních lesích - prodej dřeva "na pni" jednoznačně
ukazuje na původ idejí a účel reformy lesního hospodářství provedené počátkem
padesátých let. Zmíněný způsob hospodaření je modernizovanou variantou reformy
z roku 1950, jejíž podstatou bylo rozdělení lesního hospodářství na část
pěstební a těžební. Cílem tehdy bylo získat z lesa peníze a rozdělit lesnický
stav tak, aby ti, kdo les pěstují, nevěděli, kolik dřeva se v lese těží.
Dřevorubci zase byli jen nádeníky zainteresovanými na těžbě dřeva a neměli
žádnou odpovědnost za stav lesa.
Tato reforma však neměla
dlouhého trvání. I ti kočí a holiči, které Strana udělala řediteli lesních
závodů, rychle pochopili, jak se poškozuje les. Tito lidé přes všechnu ideologii
a násilí nebyli tehdy ještě tolik demoralizovaní.
Pro bližší pochopení
tohoto vývoje: Po bolševické revoluci v roce 1917 bolševici nesáhli na skupinu
obchodníků se dřevem, protože je potřebovali. V prvním desetiletí byl bolševický
režim financován právě z vývozu dřeva. Až později nastoupilo zlato, ropa a další
nerostné suroviny.
Taktéž po naší Sametové revoluci převzalo roli hlavního zdroje prostředků
na financování realizace "perestrojky Pravdy a lásky" lesní hospodářství.
Přesněji: státní podnik Lesy ČR. Státní lesy zůstaly po uskutečněné reformě
v rukou komunistických reformátorů. Byl tak nahrazen původní zdroj, ze kterého
byl financován počátek "přestavby" v osmdesátých letech
-
černé fondy předsedů zemědělských družstev a ředitelů státních statků.
Důvodů, proč hospodářské
odvětví, které k hrubému domácímu produktu přispívá podílem 0,3 až 0,5 % ročně,
mělo a doposud má takový význam pro průběh a financování postkomunistické
perestrojky, je hned několik.
Lesy pokrývají třetinu
území státu, z toho státní lesy tvoří dnes více než šestinu plochy země. Ač
ziskovost lesa je malá (hospodářský cyklus je stoletý), jestliže předcházející
generace zacházely s lesem alespoň trochu rozumně, představuje lesní dřevo velký
majetek a proto i zdroj lehce přístupných peněz - zvláště je‑li hospodaření
státního podniku Lesy ČR maximálně neprůhledné. Odhad majetku Státních lesů
v surovině dřeva je asi sedm set miliard; udává se však i více než jeden bilion
Kč.
Jedním z důvodů, proč si reformátoři vybrali tuto "kasičku", bylo i to, že
lesnický stav je organizován jako polovojenská služba. Lesníci slouží, mají své
povinnosti. Nejsou zvyklí se organizovat, podřizují se požadavkům majitele či
nadřízeného. Za legálního komunismu se tento rys lesnického povolání ještě dále
zvýraznil. Naši reformátoři, aby udrželi lesnický stav v podřízenosti, udělali
v podstatě totéž jako jejich pravověrní komunističtí předchůdci před čtyřiceti
lety -
lesnický stav rozdělili. Ti, co se počátkem padesátých let nazývali službou
pěstební, se po "tržní reformě" stali zaměstnanci státního podniku. Druhá
skupina se stala zaměstnanci lesních akciových společností.
Lesníci, kteří zůstali zaměstnanci státních lesů, dostali slušné platy, méně
povinností a bylo jim dáno na vědomí, že nebudou strkat nos, kam nemají. Kdo
neposlechl, letěl. Lesníci, kteří přešli k akciovým společnostem, dostali stejně
natvrdo na vědomí, že jejich úkolem je plnit příkazy bez ohledu na odbornou
stránku věci. Kdo tomu nechtěl rozumět - nové způsoby byly v rozporu s jeho
odbornou ctí - letěl.
Výnosovost lesa se udává
mezi jedním a čtyřmi procenty v cyklu století. Když tedy při těžbě dřeva zloděj
zcizí nebo nezaznamená ze sta vytěžených stromů čtyři, nemá vlastník lesa
ze svého majetku žádný zisk. Tato ekonomika lesního hospodářství diktuje způsob
prodeje dřeva: ten, kdo kupuje dřevo, nesmí do lesa. Má‑li mít vlastník nějaký
zisk, musí prodávat dřevo přesně zaregistrované a roztříděné podle kvality
na odvozním místě nebo v dřevoskladu.
"Reforma" zavedla prodej
dřeva ze státních lesů způsobem, který je dokonalou "loupeží za bílého dne".
Dřevo se prodává tzv. na pni - kus lesa na pokácení, s tím, že množství
a kvalita se odhadne. Kupující si sám dřevo vytěží a udá množství i kvalitu.
Kontrola je fiktivní - prodávající i kupující jedou v politickém holportu.
Dovedu si představit, jak již někdy na počátku osmdesátých let si nastupující
reformátoři dohadovali způsob i zdroj financování budoucího pádu zlého
komunistického režimu. Jako každá věrchuška holdovali komunističtí mocipáni
lovu. Sedíce na posedu a po úspěšném lovu ve vytopené chatě reformátoři
s řediteli lesních závodů diskutovali budoucí tržní reformu lesního
hospodářství. Zmíněný předkladatel "reformy" v Parlamentu Zdeněk Domes byl
členem Ústředního výboru KSČ.
Les jako jeden z hlavních zdrojů financování "perestrojky pravdy a lásky"
nahradil zemědělství proto, že hospodářský cyklus zemědělství je jeden rok.
Reservy vznikající v cyklu zemědělského hospodaření jsou krátkodobé, rychle se
vyčerpají a nelze je tak jednoduše zakrýt. V lesích byl našetřen objem snadno
zpeněžitelné suroviny a reformátoři měli v odvětví pevnou základnu. Šlo jen o to
sehrát patřičné revolučně reformní divadlo a udělat hospodaření a účetnictví
státního podniku Lesy ČR neprůhledné; namočit a zavázat si každého, kdo se mohl
hodit. Třicet let je možno jít do podstaty lesa, aniž si toho běžný občan -
nelesník všimne.
Když jsem na jaře 1991 pochopil, co "reforma" lesního hospodářství znamená a co
je jejím smyslem, postavil jsem se proti. Ve sněmovních výborech i na plénu jsem
opakovaně říkal to, co píšu již dvacet let. Dvakrát jsem se jako poslanec
"vlámal" na jednání vlády řízené Václavem Klausem a do očí jsem všem řekl, co
dělají. Když byly lesní akciové společnosti zapisovány do kuponové privatizace,
šel jsem na Fond národního majetku. Ministrovi Tomáši Ježkovi jsem před
reformátory při aktu předávání a po tvrzení, že v lesním hospodářství je
konkurenční tržní prostředí, do očí řekl: "Lžou, celý systém je vymyšlen
na monopol určité party a na vykradení odvětví.".
Objem roční těžby ve státním podniku Lesy ČR činí kolem osmi milionů kubíků
dřeva. Při nízké průměrné ceně jen 1 000 Kč za kubík si spočítejte roční obrat.
Státní lesy však celá léta udávaly roční zisk okolo třech set milionů Kč.
Žádnému ministrovi financí tento nepoměr nevadil, žádné noviny o tom nepsaly.
Při několika pokusech lesníků o změnu hospodaření vždy zisk výrazně vzrostl
a vedení podniku, které se o změnu pokusilo, bylo rozehnáno. Takto dopadl
i poslední pokus v roce 2007. Předsedou dozorčí rady státního podniku Lesy ČR se
tehdy stal Pavel Drobil. Jako krycí figura se osvědčil a "kasičku" konsolidoval.
Nedávný podobný pokus s "kasičkou" Státního fondu životního prostředí se mu
ovšem zcela nevyvedl.
Ze státního lesa bylo za těch dvacet let převedeno do "správných rukou" jistě na
sto miliard. Proto jsou vydávány za ekonomicky výhodné a efektivní jak těžba
dřeva "na pni", tak zadávání zakázek velkým vlastnicky těžko identifikovatelným
firmám.
Všichni, kdo v naší zemi
kolem lesa a dřeva pracují, dobře vědí, jak systém funguje. Stejně dobře to vědí
i všichni, kteří se pohybují v postkomunistické politice. Stejně tak dobře vědí,
o co v tomto případě jde, i mistři pera, kteří nás informují o skandálech
svobodné demokratické politiky a tržního podnikání. Nějak však nemohou najít tu
správnou slinu a tento zlodějský systém popsat.
Po více než dvaceti letech uplynulých od Revoluce pravdy a lásky je možno nyní
konstatovat, že se i v oboru lesního hospodářství uzavírá proces normalizace
v podobném smyslu, jako před čtyřiceti lety - tehdy toto období trvalo tři až
pět roků. Přestává být možné - pro "reformátory" je to dnes již obtížné -
vyvádět ze státního lesa peníze podvodným způsobem. Jistě je to již také musí
"urážet". Hodlají si proto své dobyté a "zasloužené" majetky legalizovat. Proto
je zde aktuální návrh současného ministra zemědělství Ivana Fuksy přeměnit
státní podnik Lesy ČR na akciovou společnost s akciemi obchodovatelnými
na burse. Jsme svobodný stát s tržní ekonomikou. Proto si nastrčené osoby
a firmy za ruské a podobné peníze budou moci koupit akcie státního podniku
a legalizace vlastnictví majetku a území státních lesů pokrývajících více než
šestinu území státu ve správných rukách započne.
"Hospodaření"
ve státních lesích byla po celých dvacet let legalizovaná
loupež. Teď to začíná být vlastizrada.
Čestmír Hofhanzl
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí