Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2011

Izrael - Egypt
pouť do Svaté země 17.-26.10.2010

Petr Dokládal

Konečně se dostávám k tomu, abych se v duchu a ve vzpomínkách vrátil do míst, která jsou tak drahá všem křesťanům. Do míst, kde před dvěma tisíci lety Bůh vstoupil na tuto zem a kde si každý může uvědomit co to pro něj znamená. Byl jsem ve Svaté zemi již počtvrté. V roce 1993 jsem navštívil svatá místa poprvé s kněžími na kněžské pouti asi 40 kněží spolu s mým vzácným předchůdcem otcem Matoušem, který již ale byl povolán na věčnost. Tenkrát s námi vedle mého bratra byli třeba i otec Kodet, Mikulášek, Holota a další. Hluboce jsem prožíval dotek Boží na všech místech a zvláště si vzpomínám na velkou milost, které se mně dostalo na Hoře Blahoslavenství, kde jsem mohl být hlavním celebrantem. Toto místo mám v obzvláštní úctě a hluboce v srdci. Podruhé jsem byl ve svaté zemi s Orly a spolu s otcem arcibiskupem Otčenáškem v roce 1997 a potřetí pak jsem navštívil svatou zemi s několika podnikateli a zvláště s panem inženýrem Karlem, který je odtud ze Starého Jičína a kterého si velice vážím. To bylo v roce 2002 přibližně v tutéž dobu jako tomu bylo letos.

Cesty Páně jsou opravdu zvláštní. Pokusím se zde vylíčit jak k tomu došlo, že jsem mohl svatou zemi opět navštívit. V září, když jsem přijel na první sobotu do Koclířova, kde vždy mohu načerpat a také konat kněžskou službu, mně bratr Pavel sdělil, že mne potřebuje, abych jej zastoupil, protože on byl pověřen zajišťováním NÁRODNÍ POUTI do Říma. Jelikož bratr má vždy stanovený program na celý rok a termín pouti do Říma byl dán na začátek listopadu, tak nezbylo než říci ANO. Musím se poctivě přiznat, že to ano nebylo nadšené. Ale Pán měl svůj plán a jako pokaždé zkouší naši důvěru. On chce naše ano, abychom se Mu v důvěře oddali a potom se mohou dít velké a krásné věci. Ty se opravdu děly. Byl jsem ujištěn, že má účast bude spojena s mou kněžskou službou a že budeme mít výbornou průvodkyni, která vše zajistí. Jak více než pravdivá byla tato informace. Bratr Pavel se mne zeptal po námitce, že jsem nikdy žádnou pouť nevedl „ A mši svatou sloužit umíš..“ To jsem musel dát souhlas. CESTOVNÍ SPOLEČNOST AVETOUR, se kterou jsem putoval, a pan Chválek mně poskytli mnohé informace a také jsem oslovil svého dlouhodobého přítele z Prahy Petra a on souhlasil, že by jel. To mne opravdu velice povzbudilo protože jsem ho jednak neviděl od roku 1991 a byl jsem nesmírně šťasten z jeho návratu do katolické církve. V roce 1978 v našem společném rodišti Jeseníku přijal svatý křest jako mladý konvertita, já následně jsem začal studovat v roce 1980 bohosloví a on se dostal do Prahy. Zde se pak dostal mezi protestanty a dokonce stál u základů možno říci „vlastní“ církve až právě do letošního roku, kdy jej milost Boží opět vrátila do lůna katolické církve. Nemohu zde popisovat podrobně tu velkou radost, kterou jsme oba měli a zvláště poté, když jsme se dne 17. října setkali v Praze a začala naše pouť.

Po tomto úvodu, který jsem zde musel nastínit se již chci plně věnovat této skvělé pouti do svaté země. Nemohu zacházet do detailů, protože nechci psát knihu, ale alespoň tuto vzpomínku na 10 krásných dní, které se mně hluboce vryly do srdce. Na letiště jsem s Petrem odjel taxíkem, abychom stihli daný termín a rezervu pro odbavení. Na letišti jsem se poprvé setkal s naší skvělou průvodkyní Vendulkou a hned první dojem byl velmi  pěkný. Poté se scházeli další poutníci, bylo nás 32, což je opravdu takový ideální počet a začalo odbavování. To zde nebudu popisovat, ale je z izraelské strany důkladné a jistě není divu v dnešním světě, který zná tak hrozné věci jako je terorizmus. Ve 23 hodin jsme vzlétli směrem Tel Aviv společností E-AL. Let byl bez problémů a v časných ranních hodinách jsme přistáli na letišti Ben Gurion v Tel Avivu. Já jsem už ten pocit znal, ale můj přítel Petr byl hluboce dojat a jak sám řekl, cítil, že sem do této země nějak patří. On má velmi krásnou hlubokou víru a jedním z vážných důvodů, proč odešel z té zvláštní „církve“ byla neláska ke katolíkům a odmítání Panny Marie.

Na letišti jsem se rozdělili, protože jsme letěli také se skupinou, která měla jiný program a směřovala do Jordánska, my do Egypta. Nastoupili jsme do klimatizovaného autobusu a vyrazili na mnohakilometrovou cestu až na samý jih do EILATU. To je nádherné letovisko u Rudého moře s mnoha atrakcemi, které jsem již znal z té předešlé „podnikatelské“ pouti. Po krátkém smočení v teplých vodách Rudého moře jsme následně podnikli přechod přes izraelsko-egyptské hranice, který nechci popisovat, abych zbytečně nekazil dojem. Je to ale nutné, protože všechny krásné věci mají také své oběti. Jeli jsme následně na egyptské straně Sinajskou pouští až do míst našeho ubytování u kláštera svaté Kateřiny. To je opravdu velmi zajímavé místo, jednotlivé chaty jsou velké kamenné stavby se vším příslušenstvím a ve společenské místnosti ubytovacího areálu jsem poprvé sloužil mši svatou. Poté večeře a krátký odpočinek s plánem v noci vystoupit na Mojžíšovu horu. Přiznám se, že jsem svedl dilema „jít či nejít“ a po zvážení všech okolností jsem usoudil, že zůstanu doma a načerpám sil. Bylo to opravdu velmi náročné a myslím, že jsem se rozhodl správně. Jistě přišel jsem o nádherné scenerie východu slunce, ale věděl jsem, že zážitků dalších a mnohem silnějších bude více. Prohlédli jsem si klášter svaté Kateřiny a poté jsme opět podnikli cestu zpět s přechodem hranic a směřovali do Betléma. Zde jsme připutovali k večeru a ubytovali se v hotelu San Antonio, velmi milém prostředí kde personál vítal naši milou Vendulku a všichni byli milí a příjemní. V sousedním kostele svatého Antonína jsme pak slavili mši svatou a poté byla večeře. Další den jsme pak směřovali k Jerichu a v jeho blízkosti v poušti jsem slavil s poutníky další mši svatou. Byl to hluboký dojem, horká poušť a skály a malý oltáříček na němž byla zpřítomněna Nejsvětější Kalvárská oběť. Prohlédli jsem Jericho, navštívili místní supermarket a také jsme viděli Zacheův fíkovník. Působivá je také hora Pokušení, místo kde satan pokoušel Pána a sliboval mu vše, čím jsou dnes omámeni mnozí lidé, ba i křesťané. Osobně jsem prožil toto místo silně s vědomím, že když se „opice boží“ odvážila takto pokoušet samotného Krista, co spíše nás ubožáky.. Z Jericha jsme opět směřovali na jih k Mrtvému moři, kde část z nás zůstala koupat se a část směřovala na Masadu. Protože mám trpké zkušenosti z minulých cest s Mrtvým mořem a dlouhým vyplachováním očí, nota bene tentokrát jsem byl krátce po operaci pravého oka, tak jsem zvolil Masadu. Tam se dá pohodlně vyjet lanovkou a pak si prohlédnout památné místo židů, kteří zde bránili svou čest před Římany. Další dva dny jsme věnovali Jeruzalému, městu 3 národů, perle svaté země. Výstup na Chrámovou horu je vždy spojen s nějakým rizikem, ale vše dopadlo dobře i když je zde striktně zapovězeno používání jakýchkoliv náboženských symbolů. Ale vše dopadlo dobře a hladce, jako ostatně i na dalších místech, kde jsme mohli vnímat živou pomoc Boží. Omarova mešita Al aksa, i když jsme ji mohli vidět jen zvenčí, je opravdu dominantou města, dobře viditelnou z míst jako je Dominus flevit a dalších. Samozřejmě, že jsme se pomodlili následně u ZDI nářků a potom jsme my muži směli nahlédnout do školy Thory a poté jsme směřovali do Večeřadla, kde jsme také měli možnost modlitby a jako na každém místě také četby a rozjímání Biblických textů. Zde bych chtěl opět zmínit naši průvodkyni Vendulku, která měla na každém místě připravený text k rozjímání a četbě a chvíli meditace. Navštívili jsme místo DORMITION, zesnutí Panny Marie, které je také velmi působivé, zvláště socha Panny Marie a krásné fresky v chrámu spolu s různými oltáři věnovanými různými zeměmi. Po návratu do Betléma jsme si mohli prohlédnout místo narození Pána Ježíše. Došla mi bohužel baterka do fotoaparátu, mrzelo mně, že jsem nemohl vyfotit toto místo, které jsem ale hluboce prožil v minulých poutích, kde jsem zachycen jak tu hvězdu Betlémskou líbám. Do baziliky jak známo se vstupuje otvorem snad jen 130 cm vysokým, aby se musel každý sklonit před Pánem, před dítětem Ježíšem, jehož narození se blíží a kdy můžeme slavit Ježíše jako dítě. Večeři jsme měli přichystanou v osobité orientální restauraci, kde došlo k pozoruhodné činnosti jakou je kouření vodní dýmky. Bylo to dost bizarní a snímky jsou pozoruhodné. V pátek jsme směřovali opět do Jeruzaléma, místa umučení našeho Pána. Bylo výborné, že jsme nemuseli dlouho čekat u Božího hrobu a poklonit se v místech, kde za nás zemřel Pán Ježíš. To místo má v sobě obrovskou sílu jako ostatně všechna další, nevýhodou je nedostatek času a obtíž ponořit se hlouběji do události, která měla nevyjádřitelný vliv na život každého z nás. Zde jsme také prožili další silnou mši svatou s texty Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, protože je to právě Srdce Krista probodené na kříži, z něhož vytryskla Krev a voda, zdroje Božího milosrdenství. A zde bych se chtěl trošku zastavit, protože právě toto tajemství, tento symbol nevýslovné lásky nás hodně sblížil s Vendulkou, protože oba máme velmi úzký vztah právě k Božímu milosrdenství. Měli jsme příležitost posedět v jedné kavárničce poblíž křížové cesty a hovořit o mnoha věcech duchovního i lidského obsahu. Byl jsem za to moc vděčný. Viděli jsme mnoho dalších míst z nichž bych chtěl jmenovat Getsemanskou zahradu s úžasnými olivovníky a chvíli v meditaci prožít utrpení Pána Ježíše s krvavým potem úzkosti a s myšlenkou. „Ne  jak já, ale jak ty chceš Pane..“ Chrám kde je Modlitba Páně ve všech jazycích samozřejmě i v češtině před kterou v roce 1997 otec arcibiskup Karel hluboce meditoval a ukázal rozměr této modlitby, kterou se denně modlíme. Jak ? Od chrámu Dominus Flevit jsme mohli pozorovat dominantu celého starého Jeruzaléma, je to impozantní pohled. Jistě viděli jsme i další místa, celá den byl velmi hutný, prakticky celý na nohou až do večerních hodin, kdy jsme se opět vrátili do Betléma a měli ještě před sebou společenský večer. Očekávala se návštěva významného politika, ale protože Betlém navštívil pan Abbás, tak se nekonala, což ale nebránilo, že jsme prožili příjemnou ochutnávku betlémských vín, které bylo také možno spolu s dalšími památkami zakoupit.

Ein Karen. Další den místo Navštívení Panny Marie. Rád toto tajemství rozjímám, považuji je za velmi inspirativní. Zde jsme slavili mši svatou s texty Navštívení Panny Marie a myslel jsem na Bernartice, kde je kostel tomuto tajemství zasvěcen. Jistě na všech místech jsem myslel na své farnosti a také na maminku a všechny dobré duše. Mariin MAGNIFIKAT je perla Bible Nového zákona a ukazuje nám rozměr svobody Božího dítěte. Vždy si můžeme dát otázku. Jak zpívám Pánu, jak chválím Jeho Jméno? Poblíž chrámu Navštívení je chrám Narození svatého Jana Křtitele odkud jsem také poslal většinu pohlednic a také zde je opět možné přečíst Benediktus v různých jazycích. Poté jsme jeli do Cesareje Přímořské s pověstným amfiteátrem a aquaduktem a potom už do jednoho z dalších nádherných míst na KARMEL. Ta nádherná Panna Maria nad Eliášovou jeskyní, ten impozantní pohled na Haifu a zahrady hnutí Bahaií. Tentokráte zde nebyl nějak velký časový prostor, mše svatá již byla v Ain Karen, ale i tak to bylo krásné pohlazení. Panna Maria Karmelská je blízká mému srdci a tu sochu Panny Marie mám zvláště moc rád. Ovšem Panna Maria je jistě mnohonásobně krásnější. Bylo třeba ještě navštívit pozoruhodné město Akko proslavené z křižáckých válek, které je samozřejmě třeba chápat v kontextu dějin ale hlavní myšlenku zde spatřuji v tom, jestli jsme vůbec schopni hájit Krista ve chvílích, kdy je tupen, kdy je šlapáno po Jeho výkupném díle a to všechno se přesně dělo tehdy, kdy stateční bojovníci vyrazili hájit Kristův hrob a Jeho památku. Ubytování jsme tentokráte měli v NAZARETU, místu kde Panna Maria přijala poselství anděla a odkud se zpřítomněna krásnou sochou dívky Marie vydala v roce 1999 do světa a také do naší země, aby připravila lidstvo na velké jubileum 2000.

Neděli 24.10. jsme zahájili v Káni Galilejské, místě prvního zázraku a poté místo, které jsem již zmínil, které je tak blízké mému srdci a to je HORA BLAHOSLAVENSTVÍ…Nejen, že toto místo je překrásné, chrám v blízkosti Genezaretského jezera, krásná zahrada, ale hlavně obsah poselství. Zcela v opozici tomu, co „blahoslaví“ tento svět. Zde jsem slavil text 30 neděle v mezidobí a byl spojen s Vlčnovem, který slavil Hodovou mši svatou. Zážitel byl ještě posílen tím, že jsme byli pod krásným altánem s malým kamenným oltáříčkem a kouzelnou kulisou. Já mám velmi rád mše svaté na různých místech a v přírodě.Zde si může člověk uvědomit tu úžasnou volnost, kterou mu dává víra. V neděli je vždy vhodné také dobře svátečně pojíst. To se stalo na břehu Genezaretského jezera,, kde jsme byli pohoštěni rybou svatého Petra. Je to delikatesa a od doby, kdy jsem zde byl naposledy se restaurace značně rozrostla. U Genezaretského jezera je několik pozoruhodných a důležitých míst jako jsou TABGHA, místo nasycení zástupů, MENSA CHRISTI, Petrův primát, což je veledůležité místo. „Tobě dám klíče.“ Ty jsi Petr… To je síla katolické církve a je důležité tuto „samozřejmost“ živě zakusit. Kafarnaum, místo působení Petra, impozantní kostel nad zbytky obydlí Petrova domu a mnoho dalších zajímavostí. V místě zvaném Jardenit jsme si uvědomili náš křest a symbolicky jej obnovili. Mše svatá ráno v chrámu, bazilice Zvěstování již byla poslední na této velmi krásné duchovní cestě. Na všech místech a zvláště zde, kde můžeme vnímat počátek naší spásy přímo hmatatelně se může každý ocitnout v realitě, která má stálý dopad na náš život. Problém je ale naše schopnost vnikat do tohoto poselství, nechat se jím proniknout a načerpat. Hora Tábor s úžasným rozhledem a v poselství Proměnění Páně dělala jakousi pomyslnou tečku, abychom podobně jako tenkrát v čase, kdy Petr, Jakub a Jan viděli zář Ježíše spolu se starozákonními Mojžíšem a Eliášem, také my zakoušeli Boží přítomnost a mohli říci s Petrem: „Dobře je nám s Tebou Pane..“ Ještě nesmím zapomenout na Cesareji Filipovu a krásné místo kde se nalézá ale hlavně na trojí potvrzení Petrovo, že miluje Pána. Ano milujme Pána, milujme Jeho maminku, milujme svou církev a její představitele. Zvláště se modleme za naše biskupy a kněze, myslím na našeho primase otce arcibiskupa DOMINIKA, který se setkává s nepochopením určité části věřících a má být především, podporován, aby jako kardinál mohl pracovat naplno pro dobro této země.

Jako vše tak platí známé : „Alles endet..“ Vše začíná a končí. A nám se naplnila naše pouť v úterý 26. října, kdy jsme ráno odjížděli do Tel Avivu a poté již směrem domů. Po opětných nezbytných procedurách a bezproblémové cestě jsme kolem 17. hodiny šťastně přistáli na Ruzyni. Přespal jsem v Praze u svého přítele Petra a byl jsem vděčný, že jsem mohl poznat jeho milou paní a krásnou roztomilou dcerušku Markétku. Druhý den pak dopoledne odcestoval, abych zhruba ve 14 hodin dorazil přes Hranice do Starého Jičína.

Díky Pane za toto obdarování, díky za všechny poutníky, nemohu se zde zdržovat podrobnostmi, jistě jsem zapomněl na mnohá místa obdarování, ale to hlavní bylo snad vyjádřeno. Děkuji moc všem, ale zvláště milé vedoucí Vendulce, které se vlastně jmenuje po svatém Václavovi, ale toto milé jméno s vděčností vyslovovali jistě všichni. Moc děkuji za její přátelství a věřím, že snad bude někdy i další příležitost. Bratr Pavel měl pravdu. Mši svatou snad sloužit umím a to ostatní mně bylo přineseno na „stříbrném podnosu“ duchovního a lidského spříznění. Děkuji poutníkům za dary a také za podporu. Ze srdce všem žehnám a nechci zde již nikoho jmenovat kromě Vendulky a Petra, aby se necítili ošizeni ti, na které bych mohl zapomenout. Jsem rád, že jsem konečně mohl toto pojednání vytvořit, abych nezapomněl i když ten hrubý obrys zapomenut nikdy být nemůže.

Dne 18.listopadu 2010 v den památky posvěcení římských bazilik svatých Petra a Pavla P. Petr Dokládal

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí