Pro časopis Svědomí/Conscience 8/2010

Luegerův odkaz v Česku žije

František Rozhoň

Zrušte Boha, a bohem se stane vláda.
G. K. Chesterton

V kruhu Charty se vyskytovali téměř všichni, kdo byli odstaveni svými vlastními soudruhy ve vnitrostranickém boji roku 1968, tedy oni Dubčekové, Šabatové, Mlynářové, Hájkové. Tedy ti všichni, kdo vstupovali na politické kolbiště právě pod Gottwaldovou standartou. Tedy ti všichni, kdo odstraňovali z viditelných pozic demokraty (například Patočku), jimiž z hloubi duše pohrdali, neboť jejich nejednoduchému výkladu světa jako prostoru pro svobodnou lidskou existenci prostě ve svých jednoduchých dogmatech nerozuměli. Jde o to, že se tito soudruzi chovali i v prostředí Charty úplně stejně, jako dříve v mocenských pozicích. Samolibě, bez pochybnosti o svých pravdách, bez schopnosti tyto pravdy diskutovat s názorovými protivníky, bez ochoty vůbec připustit možnost jiného názoru. Tedy elitně, gottwaldovsky.
Petr Žantovský o Chartě 77

Karl Lueger, Vídeňák z přelomu 19. a 20. století, nebyl nacistou ani bolševikem, přesto tvrdím, že byl pro tyto režimy vzorem jako člověk politicky těžící z toho, že ponižuje část bližních a hecuje proti nim. Přes odpor samého císaře byl Lueger opakovaně demokraticky zvolen starostou Vídně. Atmosféru toho města sáli mimo jiné Adolf Hitler a Lev Trockij. Ti se změnili v malé sebestředné bohy trvající na tom, že musí být po jejich; a jimi vyhecovaní lidé masově ničili část bližních. Někdy je zabíjeli, častěji jim „jen“ vytvořili podmínky, v nichž bližní nedokázali žít.

Bolševik luegerovské vyhlašování nepřátel vylepšil: Když označil kulaky za nepřítele, nikdy a nijak nespecifikoval, kdo je kulak. Nejprve tak označil vesnické boháče, později (k uspokojení Trockého) i střední rolníky prosperující v mezích zákona, pak i „pomocníky kulaků“; a nakonec ty, s nimiž chtěl zatočit.

Poúnorové Československo také zažilo takové řádění. Kupříkladu Václav Švéda, přítel bratří Mašínů, už byl nemajetný a s rodinou přespával u rodičů na zemi, v JZD krmil prasata tak dobře, že získal okresní cenu za vynikající práci - a přesto byl zdivočelými aktivisty vyhozen z práce jako buržuj a kulak. Až do listopadu 1989 o osudu obyčejného člověka rozhodoval „kádrovák“ - ten a ne občan byl režimem oprávněn rozhodnout, co občan svým počínáním mínil.

Tak se stal náš věk věkem nadlidí. Ti věřili, že mohou vše. Ti jsou nejvíc odpovědní za utrpení obyčejných lidí. Zodpovědný svět proto vtělil do mezinárodního paktu o lidských právech, že luegeroviny - bezdůvodné útoky na čest a pověst – jsou zakázány, protože mohou navádět část společnosti, aby ničila bližní. Československo ten pakt podepsalo, ale porušovalo, upozorňovali i Havel a spol. z Charty 77.

Po Sametu

Havel a spol. slíbili ukončit vládu úzké vrstvy nadlidí. Společnost měla pravidelně užívat léky proti totalitě, jaké dříve popsal Francouz Montesquieu : ‘Svobodu’ jako svobodu jednotlivce od svévole moci zajišťuje, jestliže se na vládě podílí více složek a žádná nemůže získat nadvládu. Když v Anglii spoluvládli král, aristokracie (Sněmovna lordů) a neurozený lid (Poslanecká sněmovna), byly zajištěny občanské svobody a disent byl tolerován.

Společnost měla být občanská, v níž občan má nárok uspořádat si život podle svého, smí být omezován jen zákony a pravidly které společnost sama přijala; a stát poskytuje takové společnosti jen servis.

Aby se sliby znovu nezvrtly, ochrany „lidských práv“ (občana před zvůlí státu) se ujal veřejný ochránce, ombudsman, nezávislý na výkonné moci. Generální prokurátor Šetina vyslal M. Hulíka prozkoumat německé metody legální neutralizace zakořeněných totalitních mocenských struktur. Já jsem tehdy věřil, že po letech hledání nepřátel se lidé musí zkoušet s bližními domluvit. Proto jsem jako předseda Sdružení fotbalových fanklubů navrhoval, aby se v souvislosti s fotbalem méně informovalo o výtržnostech, více o akcích fandů schopných domluvit se.

Fotbalový svaz zamítl můj návrh. Prokurátor Šetina musel odejít z úřadu a projekt neutralizace byl dán k ledu, nepodpořil ho ani V. Havel. Není divu, vždyť Havel už po Únoru jako jeden z prvních ve škole nosil modrou košili svazáka.

Český nekomunistický bolševismus

Veřejná moc pak omezila užívání léků proti totalitě i tím, že pravomoci nezávislého ochránce práv jsou mizivé a ochranu lidských práv před zvůlí státu organizuje sám stát. Prvním „vládním zmocněncem pro lidská práva“ se stal Havlův předsametový společník Petr Uhl, kdysi trockista mluvící o právech pracujících, pak chartista mluvící o právech obecně lidských. Zatímco rozhlas dodnes vysílá názor vojenského historika že není demokratický režim, který přistřihuje křídla, zakazuje, Uhl jako vládní zmocněnec oživil tezi, že „demokracii" i „práva“ chrání zákazy.

Uhl oživil i Luegerův odkaz. V jeho duchu Uhl představoval lidu jako „nepřítele“ například Vlasteneckou frontu. Odmítl s ní diskutovat, hecoval proti ní a dehonestoval ji, že prý je dost důvodů k jejímu zákazu, i když ministerstvo vnitra žádné důvody nenašlo. Vládní zmocněnec pro lidská práva tak šel příkladem v novém ignorování starých lidsko-právních závazků státu. Na Uhla navázali další, např. Vojtěch Filip v TV hecoval proti bratrům Mašínům a dehonestoval jejich cestu za svobodou lží, že teď nemohou do Německa, kde prý by je zatkli jako vrahy.

Potom vyšlo najevo, že jako před Sametem ani teď si nejsme všichni rovni před „zákonem“. Zakázaná luegerovština politika V. Filipa prý není trestným činem, ale běžná kritická slova občanů často ano, neb prý mohou vyvolat nenávist. A protože slovo se stalo „zločinem“, o osudu člověka rozhodují noví pověření kádrováci – soudní znalci v oboru kriminalistika se specializací společenská závadnost textů. Jeden takový, JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D., výsledky svých závěrů zveřejnil a já se nestačil divit: Soudní znalec se nesnažil dobrat skutečnosti, ale vymýšlel si; čtenář který nebyl vychován v totalitě, žasl, co vše soudní znalec měl za závadné.

Dnes je „zmocněncem pro lidská práva“ Michael Kocáb a činy dává za pravdu varování, že mnozí z Havlovy revoluční party znají lepší řešení pro lidstvo než svobodně volenou pluralitní demokracii. Předseda Svazu měst a obcí si stěžuje v Euru 27/2010, že Kocábovi, jeho poradci Gabalovi a některým úředníkům začala vadit už i samospráva, a že jejich Strategie boje proti sociálnímu vyloučení kritizuje posílení prvků demokracie po roce 1989. Kocáb brojí (v E 15 27.7.10) proti umístění „ideologicky závadné“ sochy na veřejnosti, ale nestíhá poskytovat společnosti servis - starosta Uhelné marně čeká na odpověď od loňského května. (HN 29.7.10 )

Podle Petra Žantovského bylo chartistické dílo – doufejme – historicky posledním pokusem ustavit v naší zemi oligokracii samozvaných „vyvolených“, přísně v duchu všech totalitních tradic a rituálů. Činy toto hodnocení potvrdil i další z Havlovy party Šimon Pánek. Jeho Člověk v tísni vydal za peníze Úřadu vlády publikaci Nezvaní hosté, v níž dnešní nadlidé hlásají, že část občanů je ve své vlasti jimi nechtěná. Mně v té publikaci zvláště zaujal Jan Charvát, propagovaný jako vědec. Hodnotí Vlasteneckou republikánskou stranu (VRS) podle lidí, kteří do ní vstoupí až v posledních měsících její existence. Tak Charvát trumfl komunistické bolševiky a nacisty, ti soudili dle předků, Charvát dle následníků! Charvát v duchu bolševiků trestajících ty, kteří zcela v mezích zákona prosperovali, hecuje proti VRS, že „problémovým tématům, zejména antisemitismu, se strana pečlivě vyhýbala“. Sotva Pánkův Člověk v tísni zveřejnil ta zjevná svinstva, doporučil Havel Pánka na prezidenta. Luegerův odkaz v Česku žije.

Zdivočelá policie

Zdivočela i Policie ČR. Ta je povinna dle ústavních závazků ČR respektovat a zajistit lidem práva bez jakéhokoli rozlišování podle politického  nebo jiného smýšlení. Protože má vedení s ostruhami z doby předlistopadové služby totalitě, bere ty závazky předlistopadově.

Před 1. májem 2010 policie oznámila, že lidi dělí podle názorů. Politické názory zjišťuje tzv. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Když mu s vědomím premiéra Jana Fischera prošel výmysl, že jsem byl „leader politické organizace“ z níž nikoho neznám, útvar zašel dál.

Byl jsem s Milo Komínkem před pár měsíci hostem akce České strany národně socialistické 2005, hlásící se k E. Benešovi, M. Horákové, F. Zemínové a dalším bojovníkům proti nacismu. Divočáci z ÚOOZ poté sdělili veřejnosti, že pojem „národní socialismus“ prý „zcela jednoznačně ve spojení s aktivitami osob, které jej propagují, evokuje oficiálně uplatňovanou diktaturu v Německu v letech 1933-1945, v období tzv. Třetí říše – nacismus“. Tak ÚOOZ odpůrce nacismu a totality obviňuje z opaku. Podobný úlet chystala StB k procesu s M. Horákovou, ale na poslední chvíli couvla, ÚOOZ vedený R. Šlachtou ty zábrany už nemá. Jako v čase politických procesů je ochoten vymýšlet obvinění. Nový ministr vnitra má co řešit, měli bychom mu pomoci.

František Rozhoň, 8. 8.2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí