Pro časopis Svědomí/Conscience 7/2010

Za vlády Jana Fischera ve stylu 1984

František Rozhoň

U nás je demokracie pomyslná, na demokracii si hrajeme a hra je umně organizovaná.
Zdeněk Mahler na ČRo 2 5. července 2010

Ctnost, mravně dobré jednání, je naučitelná, je však třeba především vědět co je dobro.
Sokrates

V létě 2008 jsem zde psal, že čas křiváctví je tu stále a opakuje se mnohé z toho, co naši vlast mocně postrčilo ke gottwaldovskému Únoru 1948. Ten vyhodnotila studie amerického Kongresu slovy

Nikdy od Machiavelliho doby nebyla většina vymanévrována s větší obratností.

Nikdy nebyly potencionální síly opozice dokonaleji zneškodněny.

Po Únoru a po Gottwaldovi vládl této zemi jistý Zápotocký. Do mě jako prvňáčka základní školy tehdy hustili zleva zprava, že Tonda Zápotocký má rád děti a je strašně oblíbený. Manipulátoři chválou kryli fakt, že za jeho vlády pokračovaly politické procesy a zapírala se existence politických vězňů, sám „oblíbený Tonda“ zapřel i probíhající měnovou reformu, jako údajní výtržníci byli souzeni pracující, kterým se ta reforma nelíbila.

Nedávno se rozhodující strany shodly na provedení experimentu na lidech a svěřily ochranu svobody a demokracie přetransformovaným antidemokratům, tedy těm, kteří už dříve akceptovali totalitní režim. Prvním náměstkem na vnitru stal ex-starší referent StB a premiérem ex-člen KSČ. Premiér Fischer začal být chválen jako kdysi Zápotocký. Už loni v listopadu v Hospodářských novinách Petr Honzejk premiéra tituloval Jan Fischer Superstar a psal, že čtyři z pěti Čechů ho milují a že lze s jistotou tvrdit, že Fischerem ustavený český rekord v oblíbenosti nějakou dobu přežije. Nezřízená chvála kryje fakt, že za Fischerovy vlády se dálo mnohé ve stylu popsaném v 1984 od George Orwella.

Lidé v 1984 žili v megastátě, který nebral vážně žádné zákony. Svobodní byli jen proléti, které věrchuška (takzvaná vnitřní strana) nepovažovala za nebezpečné. Proléti směli žít stylem, který považovali za přirozený. Často vyrůstali v ubohém prostředí, jejich obzor byl omezen sháněním živobytí, starostí o domácnost a o děti, spory a nade všechno zábavou. Byla jim tolerována obrovská kriminalita, celý svět pro sebe, zloději, banditi, prostitutky, překupníci drog, vyděrači všeho druhu. Věrchuška neměla zájem postavení prolétů zásadně měnit.

V 1984 se věrchuška mocně angažovala v ovládání zbytku společnosti. Manipulátoři dokázali každého i proti jeho vůli změnit v ječícího šílence. Přiměli ho bát se Ideopolicie, uznat, že svoboda je otroctví a největším zločinem závadné myšlení, thoughtcrime. Naučili ho podvojné myšlení, doublethink, což znamenalo věřit že svoboda je otroctví, že demokracie je nemožná a Strana je strážcem demokracie, odvrhovat morálnost a přitom ji vyžadovat, zapomenout na všechno co je třeba zapomenout, a když je zapotřebí to znova z paměti vylovit. Hlavní hrdina Winston Smith uměl odhadnout, co po něm vlastně Strana chce, a nacházel potěšení v práci na pozměňování minulosti, vybrané lži pak přešly do stálých záznamů a staly se pravdou. Nakonec se Smith neubránil kritickým úvahám a dopadl velmi špatně.

Mladí volili, co nechtěli

V české realitě se Fischerově vládě říká úřednická, nepolitická, přestože ministři byli nominováni i odvoláváni politickými stranami. Vláda měla zorganizovat volby a po dobu volebního klání spravovat zemi. Ty volby, jak trefně napsalo EURO 25 z 21. 6. 2010, vyhrál dvaadvacetiletý student Petr Ducháček z Drnovic u Brna.

Petr jako „ajťák“ znalý internetových technologií nejprve brigádničil u vedoucího analytického odboru KDU-ČSL. Když ten přešel do TOP 09, šel Petr s ním. Petr naučil Schwarzenberga vyslovovat slovo Facebook a se svým týmem udělal TOPce sociální webový systém MY.TOP 09 podobný tomu, který významně pomohl vyhrát US volby B. Obamovi. Stoupencům TOP 09 systém umožnil mimo jiné hledat další podporovatele v blízkém okolí, vytvářet skupiny, hledat pomoc a podporu, stahovat návody, šířit informace i nabízet zábavu, a získat mládež, která běžně pohrdá politikou obecně a politickými dinosaury zvláště. TOPka vyhrála „studentské volby“ i volby v Praze, mladí pomohli protlačit do Sněmovny mnohé politické dinosaury (Kalousek, Parkanová, Schwarzenberg).

„Proléti“ dneška

Orwellovo dílo není odtrženo od reality. V historii společnost nejednou řešila soužití s těmi, kteří přišli za lepším, ale žili především pro dnešek. Na Ostravsko tak kdysi přicházeli problémoví lidé z Haliče, kteří dokázali výplatu rychle utratit třeba jízdami v drožkách, což doma neznali. Každý slušný historik vám poví, jak se během pár generací podařilo problém vyřešit.

V české realitě romská otázka získala po Sametu novou dimenzi. I podnik, ve kterém jsem dělal, na příkaz zahraničního majoritního akcionáře vyházel Romy-kopáče a nahradil je stroji, věrchuška pak umožnila, aby vyrostla generace, která nepoznala, že rodiče chodí do práce. Fischerova vláda jakoby se bála, že v době upřednostňování lidských práv nad povinnostmi se nehodí použít k řešení otázky „sociálně vyloučených“ historií prověřenou cestu. Pokračovala v politice sestavování a placení skupin, komisí, vládních a evropských rad pro integraci. Výsledek působí orwellovsky, jakoby věrchuška neměla zájem postavení „sociálně vyloučených“ zásadně změnit a kriminalita byla tolerována.

Jednání podle Hitlera

Podvojné myšlení ovládá věrchuška celého mezinárodního společenství hlásícího se k volnému trhu. Vskutku soukromé firmy (kluby), chtějí-li uspět na trhu, si vybírají pracovníky (hráče) podle výkonnosti a ne podle smýšlení či barvy pleti. Věrchuška disponující penězi daňových poplatníků však ten trh svazuje ideologiemi „rovného zacházení“ či „boje proti extremismu“. Žádný skvělý pracovník nemá mít šanci, nevyhovuje-li normám na zaměstnanost žen, má-li šálu Dělnické strany či tetování použité kdysi dávno SS. Zvláště to poslední je diskutabilní. Kdo zná všechny symboly užité třeba jen nacisty?

I Fischerova vláda vsadila na ideologii. Nepoložila základy systémových reforem, mám písemně z Úřadu vlády že vláda „si zvolila boj proti extremismu jako svoji zásadní prioritu“. Úřad vlády sám však jedná extremisticky, na důkaz toho podrobněji zopakuji, o čem už jsem psal.

Milo Komínek se stal členem Vlastenecké republikánské strany (VRS), která vznikla v srpnu 1995 na základě soudobé platformy americké Republikánské strany, vyjádřené slovy „na svém po svém v těsné spolupráci s občany." Předsedou strany byl Jiří Sprušil, dříve vyšetřovatel báňských nehod a havárií u SNB v Ostravě, který v roce 1990 absolvoval speciální kurs pro policejní řídící pracovníky v USA a byl navržen do funkce republikového ministra vnitra, ale funkce v Praze odmítl. Sám Komínek VRS opustil, když v ní za nového vedení zaregistroval nedemokratické praktiky a i v roce 2010 byl navržen na vysoké státní vyznamenání. Z prostředků Úřadu vlády však Člověk v tísni vydal publikaci „Nezvaní hosté“ a v ní „odborník na extremismus“ Jan Charvát hlásal ničím nepodložené bludy, že VRS byla „po celou dobu své existence úzce svázaná s neonacistickým prostředím“ a je pro ni „typické nenávistné chování.“ Takové útoky na čest a pověst lidí jako J. Sprušil a M. Komínek jsou bezdůvodné. Navíc jsou zákonem zakázány, pachatelé však jako v 1984 ty zákony ignorují. Je-li toto financováno Úřadem vlády, zjevně jde o psychický terorismus se státní účastí.

Pojem „extremismus“, se kterým vláda operuje, je pojmem politologickým, manipulátoři z něj však dělají pojem trestně právní, aby mohli odůvodnit postih. Věrchuška pod ten pojem shrnuje různé názorové proudy, jak svědčí mnohé „zprávy o extremismu“. Tak v praxi uplatňuje univerzální systém pro úspěšnou manipulaci s lidmi, popsaný Hitlerem v knize Mein Kampf: „Umění vést, tak jak ho prováděli opravdu velcí vůdcové všech dob, spočívá v tom, že sjednotili pozornost lidu na jednoho jediného protivníka a dali si záležet na tom, aby se neobjevilo nic, co by pozornost tříštilo...; geniální vůdce musí mít schopnost zařídit, aby se různí protivníci jevili, jako by patřili do jedné kategorie. Jakmile nestálé masy stojí tváří v tvář opozici tvořené různými skupinami nepřátel, pak se probudí jejich smysl pro objektivitu a budou se ptát, jak je to možné, že všichni ti ostatní se mýlí a jen oni sami a jejich hnutí ne." Nacistickému systému se teď říká boj proti neonacismu.

K praktikám Ideopolicie, zaměřující se na odchylky od poslušnosti, se otevřeně přihlásila i Policie ČR, když policejní mluvčí Ivana Ježková informovala, že 1. máje 2010 policie bude nejvíce pozornosti „věnovat shromážděním s radikálnějšími názory“. Tak věrchuška přesně v duchu 1984 zároveň říká, že je NEMOŽNÉ UZNAT Voltairovo nepodkročitelné MINIMUM z počátků moderní DEMOKRACIE „zásadně s vámi nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste ty své odporné nesmysly směl veřejně říkat", a že je STRÁŽCEM DEMOKRACIE

František Rozhoň, 5. 7.2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí