Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2010
Robert Buchar: Revoluce 89 -
recenze a polemika
Revoluce 1989 od Roberta
Buchara by mohla být fascinujícím dílem rozhovorů význačných osobností, kdyby se
autorovi podařilo dostat na druhou stranu diskusního stolu také aktivní
účastníky převratu z Východu. Ty tam zastupuje pouze Zifčák fabulující, že znal
záměry vedení KSČ a StB. Výpovědi R. M. Gatese,
V. Bukovského, J. D. Douglasse,
T. H. Bagleye a A. Codevilly
a dalších významných osobností dodávají knize převážně
jen americky zaměřený, ale zasvěcený pohled mimořádné důležitosti. V této
recenzi se budu držet námětů, které jsou v knize rozebírány, nikoliv zcela
jednotlivých kapitol.
Práce amerických tajných služeb
při odhalování sovětských rozvědčíků je námětem polemiky přípravného období před
příchodem převratu, který autor nazývá revoluce. Podle informací v polemice
zastoupených osobností byla práce CIA nekompetentní a sověti měli velký náskok.
Jsou rozebírány sovětské uskoky, jejich vliv na sdělovací prostředky svobodného
světa a na některé organizace, podpora terorismu a drogových mafií. CIA měla za
úkol pracovat jen s ověřenými informacemi a nevěřila přeběhlíkům z východního
bloku, generálu Šejnovi a Golicynovi. Nakonec se ukázalo, že přeběhlíci měli
pravdu a mnoho věcí předpověděli. Je ovšem otázkou, zda je snaha dokázat
neschopnost CIA na místě, když nakonec studenou válku vyhrála, a toto tvrzení
můžeme s úsměvem považovat za součást konspirační legendy (nebojte se CIA, oni
jsou úplně blbí!). Docela bych věřil, že CIA je velmi úspěšná, neúspěšnost
hraje. Proto nevěřím odváděcím taktikám a věřím americké politice tak jak
funguje na základě dobrých informací. Proto doporučuji velmi pozorně pročítat
informace jednotlivých důležitých osobností, především Douglasse (konzultant pro
záležitosti národní obrany USA) a Gatese (ministr obrany USA), jejichž texty
mají mimořádný význam. To neznamená, že i oni řekli vše. Zároveň bych
stoprocentně nebral Jeffa Nyquista (analytik a politolog), nedomnívám se, že má
informace "od pramene", ale spíše jen propaguje svoje názory. Z Východu nejsou
zastoupeni žádní význační analytici, pouze disidenti a politici. Pochybuji, že
Gordievskij a Pacepa budou na sebe něco prozrazovat. Je zapotřebí velmi
rozlišovat informace důležitých lidí, kteří "byli u toho" od názorů "křoví",
které svádí k různým teoriím, a předem si přečíst na konci knihy kdo je kdo z
diskutujících.
Metody záškodnictví směřující k
rozkladu společnosti nepřítele jsou staré jako lidstvo samo a od doby čínského
vojenského teoretika Sun Tzu zná tyto metody celý svět. Sověti ovšem tyto
proradné metody proti svobodnému světu v moderní době dovedli k dokonalosti
nikoliv proto, že by byli tak schopní, ale proto, že totalitní moc, kde tvoří
politika a činnost tajných služeb jednolitý komplex, může těchto metod použít
mnohem účinněji než demokratický stát, ve kterém mnohdy stojí tajné služby
osamoceny a bez podpory. Douglass přiznává, že rozklad společnosti pomocí drog
používala i CIA ve střední Americe a v oblasti Vietnamu. Přesto bych docela
věřil informaci, že asi třetina drog z Latinské Ameriky putující do USA byla v
režii sovětských tajných služeb. Nicméně navzdory sovětským úspěchům na poli
konspirace, nebylo možno zvrátit vývoj v USA, zatímco v SSSR se zvrátil tak
zásadně, že vedl k zániku režimu. Konečně ani Douglass a Gates neříkají nic, co
by se už dávno někde nezveřejnilo, takže přiznávají jen ty morální poklesky CIA,
které jsou dávno známé. Nicméně úspěšná je ta tajná služba, která svoje metody
dovedla dobře zatajit a přitom měla úspěchy. A to určitě není KGB.
Nabízená (možná předstíraná)
nekompetentnost amerického pohledu spočívá ve vysokém hodnocení úspěchů
sovětských tajných služeb a v nepatřičné víře v sílu Sovětského svazu. Pokud
tomu někdo věří, potom se dostává do rozpaků proč taková velmoc tak rychle
upadla, když byla tak úspěšná a CIA tak neschopná? Odpovědi jsou různě
podsouvány a tak vznikají konspirační teorie o "řízené transformaci" a přechodu
do aktivní ilegality. Nedostatek opravdového analytického pohledu zevnitř
sovětského bloku je dán tím, že takoví analytici nejenom absentují v diskusi
této knihy, ale domnívám se, že vůbec neexistují, a celý Východ se potácí v
teoriích, které si vymyslí každý podle svého přesvědčení nebo potřeb, na základě
obvykle pochybných a neověřených informací, mnohdy jen pouhých dojmů. Přesto i
já jsem už po r. 1968 pochopil, že sovětský blok je těžce nemocný pacient, který
se udržuje při životě jen drastickými prostředky a vysoce sterilním prostředím.
Stačilo jen, aby se muselo šetřit a Gorbačov pootevřel dveře, vpustil jinak
zcela benigní viry, a pacient se dostal okamžitě do smrtelné agónie. Agónie byla
nevyhnutelná, je jen otázka jejího nasměrování. Kdo ten směr určil tak, aby se
vyvíjela tak jak se vyvíjela? Opravdu jen KGB?
Rozpad Sovětského svazu.
Pochybuji, že taková velmoc jako SSSR se "plánovitě rozpadla", jak se snaží
přesvědčovat někteří příznivci "teorie spiknutí". Není v lidské povaze se vzdát
teplých místeček a jít do nejisté budoucnosti. Navíc k tomu nebyl důvod ve
světě, kde Sovětský svaz vítězil, zvláště prý činností tajných služeb. Právě
informace v knize dokazují, že tato velmoc hospodářsky slábla a morálně se
rozkládala. Postupně se musela vzdávat některých svých aktivit, aby se udržela.
Vzpomeňme na konflikt o Náhorní Karabach, který nebyl schopen Gorbačov vyřešit
(tenkrát vznikla dohoda s Iránem o řešení kavkazských problémů). Byl to signál o
postupující slabosti. Potom došlo k odklonu od aktivit ve třetím světě a
postupně byly satelitní státy opuštěny, protože slábnoucí velmoc potřebovala
dolary za naftu a nechtěla ji dodávat satelitům za jejich mizerné výrobky, které
navíc v rozkládajícím se sovětském hospodářství nebylo možno uplatnit.
Nastupující mafie potřebovaly západní měnu. Obětovat satelity a východní Německo
bylo východiskem. Nakonec Gorbačov povolal svoje rozvědčíky ze Západu, aby KGB
mohlo účinně pracovat proti rozkladu. Ani to se nepodařilo. Gates to nazývá:
"proces zrychlený nezdarem". Prostě se nastartuje nějaký proces, který se
nepovede a potom už se dělají jen zoufalé záchranné kroky v situaci, která nemá
vzor v minulosti a nelze následky kroků předvídat. Všechny potom vedou k zániku.
O úloze CIA v SSSR ovšem nic nevíme, je těžko odhadnout její zásluhu na pádu
sovětského bloku. Gates nám to samozřejmě neřekne.
Nicméně KGB určitě měla
vypracované varianty jak se zachovat, utajit, zalézt do sena a nevykukovat, když
to bude nutné. Proto měla vypěstované disidenty a celou škálu variant řešení
transformace do nového režimu. To se stalo aktuální v době, když se začal systém
rozkládat. Začali na této variantě usilovně pracovat a vylepšovat ji. Neměli
potom příliš zájmu na zachování režimu, protože byli připraveni se
transformovat. Naopak, obavy z příchodu nějakých silných vůdců nebo
stalinistického režimu byly asi větší. V rozloženém státě už tajné služby
pracovaly na vlastní pěst a na názory vedení příliš nedbaly. Byl to sebezáchovný
proces příslušníků tajných služeb. Dnes to vypadá, že vše bylo připraveno dlouho
předem, ale informované osobnosti spíše uznávají, že byla připravena jen
varianta reforem a nějaké řízené demokracie. Podle mého názoru, když se proces
rozjel, bylo nutné, aby tajné služby spolupracovaly nebo alespoň vznikly mezi
nimi nějaké dohody. KGB určitě potřebovala minimálně, aby jí CIA do toho
nezasahovala. O těchto dohodách se ovšem mlčí, ale podle mého názoru byly
nevyhnutelné.
Současnost. Jeff Nyquist v
úvodu propaguje "teorii spiknutí", ale v závěrečné kapitole Důsledky ji spíše
vyvrací, stejně jako Douglass a Gates. Tuto teorii se snaží propagovat také
autor knihy, ale nepodařilo se mu vybrat taková vyjádření osobností, která by ji
podpořila, proto kniha působí v této věci rozporně. "Teorie spiknutí" je uvedena
hned na začátku knihy, je založena na předpokladu, že v Sovětském svazu byl
režim plánovitě transformován v jiný. To je nu-
tno zdůrazňovat proto, aby
následně bylo možno vyslovit myšlenku, že sovětská tajná moc ve světě zůstala v
nezmenšené síle. Moskva prý stále řídí všechny teroristické akce včetně
islámských. Je to křečovitá snaha dokázat, že komunisté udělali předem
připravený řízený převrat a nyní řídí tajně svět, nepřítel tedy zůstal na
stejném místě. To může být romantická představa velmi systémově vy¬padající nebo
záměr odvádět pozornost od skutečného nebezpečí a od skutečných skrytých sil,
které dnes k ovládnutí používají především kapitál. Jsou to zcela neprokázané
věci a mohou být zahrnuty do sféry sci-fi stejně jako "židobolševická spiknutí"
a "protokoly Siónských mudrců". Lidé prostě mají rádi nějaké takové
zjednodušující představy. Nicméně je na druhé straně více než jisté, že současné
Rusko využívá některých svých původních vazeb z doby Sovětského svazu, je ovšem
otázka srovnání jejich síly s ostatními. Taktéž spolupracuje s Iránem a dalšími
zeměmi. Zeslábnutí původní sovětské hrozby i konspirační síly na zcela průměrnou
je potvrzováno všemi účastníky rozhovorů v kapitole Důsledky. Nejspíše není
žádná světová okultní síla, která by svět ovládala a tajné služby proti sobě
bojují hlavně o získání převahy v dosahování hospodářských výhod.
Nebezpečí komunismu je spíše
popíráno, i když marxistické snahy jsou součástí politiky EU. Je tedy potvrzeno,
že dnes je nebezpečnější západní neokomunismus (neomarxismus) než přežitá
totalitní forma nebo dnešní Rusko, i když obojí může okrajově spolupracovat.
Nicméně doménou neomarxismu zůstává západní Evropa (rovnost sexuálních
orientací, rovnost muže a ženy, výchova dětí k individualismu, relativizace
hodnot, rozklad rodiny, ztráta vlastenectví - to vše ústící do nezodpovědnosti
za společnost a sobeckých materiálních požadavků) a je dosti nepochopeno, že
dnešní Rusko jej ve své vnitřní politice odmítá a snaží se vrátit k vlastenectví
(třeba i částečným uznáváním Stalina), což může budit rozpaky na Západě a být
spojováno s návratem expanzivní politiky.
Účastníci rozhovorů se shodují,
že EU je nebezpečná levicová organizace právě proto, že neomarxismus používá
jako metodu svého rozšiřování. Dobývá země rozkladem morálky. Tento názor hájí
především Bukovskij a dokonce srovnává EU se Sovětským svazem, který také
nevěděl kde začíná a kde končí, a nafukoval se jako bublina až prasknul.
Komunismus ve své klasické podobě se začíná uplatňovat v Latinské Americe.
Nicméně převládá přesvědčení, že nebezpečí je spíše ve vnitřním rozkladu,
demoralizaci a oslabení lidské síly způsobené přitažlivými komunistickými
myšlenkami, než útokem zvenčí. Taktéž Ameriku lze dobýt jen zevnitř. Ale to
účastníci rozhovorů zatím popírají.
Závěr autora článku: Svět se
zásadně změnil. Sověti byli poslední, kdo se naplno domnívali, že lze svět dobýt
silou a tím jej změnit. V Afganistanu, v Polsku a nakonec i v Čečensku se
dozvěděli, že to už neplatí. Země se dnes nedobývají armádami, ale penězi, a
ubrání se ten, kdo má sílu a morálku odolat šustotu bankovek a zachovat si svoje
konzervativní hodnoty. Přesto zůstávají v platnosti metody Sun Tzu, k
dokonalosti přivedené sověty. Rozvrat morálky je součástí dobývání. Jenže bez
morálky se lze nadít nejenom otroctví, ale i postupného rozkladu rodiny a úpadku
populace. Nebezpečné potom nejsou jen cizí peníze, ale i cizí etnika, která
nutně musí přijít, aby se zachránila ekonomika země, do které kapitál
investoval, protože prostě v tomto světě jsou peníze prvořadou hodnotou, které
se musí vše ostatní obětovat, tedy i domácí etnikum a jeho kultura. Tady jsou
nebezpeční ti, kteří mají "lidský materiál" k drobné válce a osidlování, to jsou
především muslimové. To věděl dobře i prezident Bush, ale v Iráku udělal tutéž
chybu jako kdysi sověti v Afganistanu. Ani demokracii a lidská práva nevnutí
zemi, která to nechce.
Knihu Roberta Buchara je potřeba přečíst. Je potřeba přemýšlet a oddělit názory jednotlivých osob od informací. Je potřeba číst velmi pozorně a srovnávat.
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí