Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010

Z osvobozených monologů

Jára Meců

Říkejte si, co chcete, ale naším neštěstím jsou moralisti. Tyhle živly v té listopadový sametový revoluci neměli vůbec osvobozovat. Když pomyslím kde jsme už od tý doby mohli bejt, tak pokaždé jdu na panáka. Holt tihle moralisti jsou strašnou brzdou. Naštěstí tou jedinou a poslední v naší plně globalizovaná a demokratizovaný společnosti. Šlajfujou, co se dá...! Voni vůbec nemaj žádnej smysl pro naši superliberalizovanou svoboděnku. Jsou to strašně zaostalí lidi.

Zatím co my, zdravě myslící zavádíme sexuální výchovu i do obecné školy našim prvňáčkům, oni svým dítkám čtou Desatero přikázání. Zatím, co my makáme na tý nejlepší demokracii na zeměkouli, oni řeční o mravnosti a jakési lidský důstojnosti. Jako by nevěděli, že osvobozenej člověk má kejchat plnými doušky vzdoušek, který nám zůstal a radovat se, že už vůbec nic nemá zakázaného. Lidi zajímaj žaludky, ne duše! Polistopadový osvobozenec se má uvolňovat, žít naplno a fofrem, a musí bejt od všech zábran úplně osvobozenej. Soused Kvedlánek, kterej se dožil už čtvrtého osvobození a má rád fazole, se uvolňuje od rána do večera. Žádný zábrany! Žádný ohledy! A nejraději se svobodně uvolňuje v lokálce. Patří to k lidskejm právům, říká zaostalým moralistům, jimž pořád nejde do hlav, že bouráním starých zábran občan roste do úplně jiný lidský civilizace. Já naštěstí mám rodinu v naprostém pořádku. A všichni, v hlavách jasno jako v lucernách.

Synové Pepek, Jura a Béďa začali hned po osvobození chodit holohlaví a své kebule si vyholujou dodnes. Naučili mě disko-tanec s africkým pohopsáváním a všichni nosíme náušnice. Vlastně všichni ne. Béďa nosí v ušním boltci kus kosti. Prý jako amulet pro štěstí... Aby se i on uplatnil v naší osvobozený společnosti. Dostal to jako dárek od holky. Kost je z opičáka. Mám z nich radost. Pepča se dal jako správnej Čech k anarchistům a Jura je nudista. Však taky má co ukazovat. I homosexuálové si na něm mohou oči vykoukat, na pašákovi. Chystá se do té nejvyšší politiky. Známosti už jakési navázal. Na plážích a v nočních klubech.

Ale největší radost mám z vnuka Bonifáce, kterej, jen co se vrátil z kriminálu, kde trpěl za pokus vraždy celé dva měsíce, založil rockovou skupinu s velmi přitažlivým názvem - Šťastní lidoopi. Lidi lačnících po dobré, zdravé kultuře maj na každém vystoupení jako sardinek. A peněz jako máku. Hrajou polonazí, vůbec se nemyjou a prý o Lidoopy je zájem i v Hollywoodu.

Jedna zprivatizovaná firma už začala z jejich zápachu vyrábět voňavky. Tak jsou populární! Holt není nad úplný uvolnění! Já sám na stará kolena jsem ve spolku dobrovolníků, kteří bezplatně pátraj, co všechno a kde je u nás ještě zakázanýho. A řeknu vám, je toho zakázanýho ještě hodně...

Například dítka ještě stále nesměj na pornofilmy, ani do nočních pánských klubů přesto, že už v obecných školách procházejí náročnou sexuální výchovou. Ukazuje se, že takové předpubertální studium je pravým dobrodiním pro naše zdravé množení. Je radostno pohledět, že i u nás pod ochranou lidských práv, děti mají děti. Jen ve městech je třeba zajistit více skřínek pro odložená nemluvňata. Nebejt moralistů, mohli jsme bejt ještě dál. Však na ně taky dojde. Hlavně, že jdeme pořád k větší uvolněnosti a že na koncertech Lidoopů a jim podobných skupin je mladých mnohem víc než v kostele...!

Ostatně, k čemu desatero, že jo? K čemu ty věčný zákazy - nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš!... Člověk, jak se ukazuje, chce právě to!

Doby, kde se nosila v kapse Bible, jsou dávno pryč. Dnes lidi nosí po kapsách prezervativy, viagru, anitikoncepční pilulky nebo sprej k sebeobraně proti sexuálně dezorientovaným. Já ten sprej ještě nepoužil. Chodím večer venčit psa do parku milenců. Tam na těch procházkách vychutnávám naši svoboděnku plnými doušky. Ó Karle Hynku, Karle Hynku! Kdybys tak mohl, aspoň na vteřinku, s Petřína sejít mezi nás...! Na lavičkách byl viděl Pepka v náručí Francka, manželský pár Andulku s Jarmilkou i sousedovic Amálku při vášnivém polibku už pátého přítele... a všichni tak blahodárně uvolněni, osvobozeni od svědomí i od studu...

Jára Meců, duben L.P. 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí