Boj
za vzdělanost českého národaZ časopisu Svědomí/Conscience 8/2010
Boj
za vzdělanost českého národa
MUDr. Jaroslav Lhotka
Nepřízní Habsburků byla Karlova univerzita zákonem z r.1882
rozdělena na dvě univerzity ‑ českou a německou,s
majetkem rozděleným ku prospěchu Němců, včetně starobylých insignií,stírek a
archivu.Tak vznikla Karlo‑Ferdinandova univerzita.
Před vyhlášením zákona usnesl se akademický senát 17. 1. 1919
vypustit z titulu naší univerzity Ferdinandovo jméno. Zákon z února 1920 měl vše
změnit na KU. Původcem zákona, označovaného "Lex Mareš", byl prof.
MUDr. František Mareš, řádný profesor fyziologie na lékařské fakultě KU. Zákon
byl Národním shromážděním schválen, nebyl však potvrzen prezidentem Masarykem
a navrácen k přepracování kulturnímu výboru NS. Jednání tedy pokračovala dále
s Němci na německé univerzitě. V tu dobu bylo obecné mínění, že zákon bude
proveden a že se KU dostane v nové republice to,co jí patřilo po staletí,od doby
Mistra Jana Husa až do roku 1882. Urgence z rektorátu KU putovaly rok co rok na ministerstvo
školství a národní osvěty. Osmá urgence byla v květnu 1930, za rektorátu prof. Matiegky,
aby se realizoval "Marešův zákon" z února 1920. Ministři pokládali náhradní
místnosti pro německou univerzitu za nedostačující a ministerstvo financí
nechtělo uvolnit zabrané místnosti v Klementinu.
V r. 1930 vyvrcholil boj německé univerzity proti "Marešově
zákonu" a rektor německé univerzity Naegle požadoval zrušení tohoto zákona a
tupil památku Mistra Jana Husa. Čeští medici proto se jednomyslně usnesli ve
velké posluchárně Srdínkova ústavu na rezoluci, kde odmítli zrušení
univerzitního zákona z r. 1920 a tupení památky Mistra Jana Husa Němci.
Pravicoví vysokoškoláci, organizovaní ve Vlajce, si proti sobě popudili jako
obhájci pravosti Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského také prezidenta
Masaryka. Na schůzích se dovolávali odkazů Karla Havlíčka a Františka Palackého
‑ Nic než národ! Věděli, že pro odstranění kulturní bídy je zapotřebí vzdělaných
lidí, s ekonomicky pevným státem, bez krizí a devalvace koruny, dávající každému
občanu plnou svobodu.
Ještě v r. 1928 dostala Maďarská akademie od prezidenta
republiky dar 10 milionů Kč, zatímco Slovenská Matice živořila s 500.000 Kč
ročně. Přitom Slováci v Maďarsku byli utlačováni dále a Karlova univerzita
s nově vzniklými univerzitami v Brně a Bratislavě si musely utahovat opasky.
Dne 6. března 1920 přednesl na Hradě k 70. narozeninám
prezidenta Masaryka rektor německé univerzity v Praze, prof. ThDr. Naegle,
oslavnou řeč, v které připomněl Masarykovi, že německá univerzita je hrdá na to,
že první a nejvyšší místo ve státě přísluší muži, jenž vděčí z největší části za
svoje vychování a vzdělání německým kulturním kruhům, muži, jenž působil dokonce
jako učitel na německé univerzitě ve Vídni.
V květnu 1933 byl zvolen za rektora KU prof. dr. Karel Domin.
Za jeho působení se věci daly do pohybu proti liknavosti vlády. Karolinum se
stalo Popelkou v našem osvobozeném státě. Zatímco jiné paláce se s velkým
nákladem restaurovaly, pro Karolinum nebylo ani peněz, ani zájmu, ani pochopení
z nejvyšších míst. Byla vypsána národní sbírka na obnovu Karolina, která měla
mohutný ohlas v době, kdy Svaz studentstva uspořádal ve velké posluchárně
lékařských ústavů' na Albertově manifestační schůzi pro restauraci Karolina.
Cestovatel A. V. Frič věnoval pro obnovu Karolina výnos své kaktusové výstavy,
Velká Opereta v Karlíně výnos z dobročinného představení, obětavě přispěly
národní spolky, Nezávislá jednota čsl. legionářů a její pobočky, Pražská městská
spořitelna, atd. Vzhledem
k všenárodnímu rázu veřejné sbírky obrátil se dopisem rektor Domin na Kancelář
prezidenta republiky za povolení slyšení u prezidenta Masaryka s prosbou
za mravní i hmotnou podporu této akce. Na odpověď čekal rektor Domin marně až do
konce svého rektorského roku. Z členů vlády nepřispěl na národní sbírku nikdo.
Na opravy užívalo se také výnosů z univerzitních statků, které byly Marešovým
zákonem univerzitě odebrány a dány do vlastnictví státu.
Za Masarykova života stalo se Československo poslední
rezervací židomarxistů v kulturním státě. Masaryk uvažoval dát politický azyl
vyhnanému z Ruska Trockému‑Bronsteinovi. Pro národní odpor ustoupil a tisk,
který o tom psal, byl zkonfiskován. Trocký si musel sbalit kufry a odjet
z republiky. Karl Kautsky s jeho dvou a půltou Internacionálou proti rakouskému
kancléři Engelbertu Dollfussovi zde našel azyl, po nástupu Hitlera k moci
několik tisíc emigrantů‑marxistů si dokonce vydávalo v němčině rudý časopis Rote
Fahne, ing. Formisovi s jeho vysílačkou se zde žilo jako v ráji. V r. 1933
prohlásil Gajda, že je třeba politicky realizovat národní koncentraci sil
opozice proti Hradu. Komunistická agitace se rozrostla na středních a vysokých
školách. Přitom marxistická ideologie není česká a proto nemůže být nikdy
základem národního státu. Začalo napodobování Sovětského Ruska. Komediant
z Kampy Werich, jel v r. 1935 do Ruska a přijel nadšen. Studenti vycházeli do
ulic a provolávali hesla: Ať žije slovanská Praha, Vyhostěte cizáckou emigraci,
Bojujeme za slovanskou Prahu, Pryč s marxismem!
Všude, kde byly podkopávány a rozvraceny základy národního
státu, viděli jsme emigranty v řadách protistátních komunistických manifestantů.
Emigrantský tisk "Prager Mittag" volal do boje proti národnímu studentstvu,
rektora Domina nazývali fašistou redaktoři židovské německé Bohemie, ale i
ostatní realistický tisk, Lidové noviny, České slovo, Národní osvobození.
Když pak přišel Mnichov 1938, nikdo z přátel Pražského hradu
nám nepomohl a zůstali jsme sami, bez přátel, opuštění jako klátící se třtina
ve vichřici hněvu. Dvacetiletý boj za vzdělanost českého národa, za jeho práva,
skončil. Pravda nemohla zvítězit, byla opět přibita na kříži. Ani dnes na tom
nejsme o nic lépe.
Ponaučení pro budoucí generace.
MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín
Použitá literatura:
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí