Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010
L´ Ordinateur mal gardé
Milan Křesadlo
Uznávám výdobytky vědy a
techniky. Žárovka svítí, teplomet hřeje a srdce se směje, byť venku praští.
Technika je krásná, úžasná ve svém předsevzetí člověku šetřit síly a dřinu, a
dát čas na psinu. Leč pro všechno jsou jisté meze. Pro opakovanou činnost je
mašina výborná. Robot je nenahraditelný, dělá‑li jednu operaci tisíckrát a
desettisíckrát. Kdyby ale měl jednomu jen jednou denně pomoci do svrchníku,
nevím, nevím, rozmyslel bych si to s jeho nákupem. Jeho údržba a seřizování by
mně dostalo do blázince dříve, než ten švec co bydlel Ve Smečkách. Ten totiž
oznamoval, že "to ještě není dohotoveno", pokaždé když jsem si tam přišel
vyzvednout boty. Tak jsem to, v zájmu snížení nákladů na národní zdraví, a bych
eventuálně neubíral místa v Kateřinkách těm co to definitivně a vážně ve vládní
politice a porůznu potřebují, vzdal.
Býval jsem uchvácen
computery, když se poprvé objevily a když se jim ještě podle Velkého
anglicko‑českého technického slovníku (Praha 1957) správně a logicky říkalo
počitač a ne počítač jako dnes. Byl jsem tak unešen novinkou, že jsem pro něj
vymýšlel krkolomné, jinak nedosažitelné činnosti. Můj obdiv neuhasl, ani když
jsem během své práce na doktorátu musel čtyřikrát za tři roky změnit (a
samozřejmě učit se) nové computerové jazyky a systémy.
Jenomže, pak v zájmu ulehčit spisovatelům a korektorům práci, někdo vymyslel
tzv. "Proofing Tool" ("auto‑korektor"?), a tím nejen mně,
ale i mým nakladatelům nastaly roztodivné legrácky.
A tak přesto, že já na svých textech tvrdě pracuji
a můj příbuzný lidský korektor po mně ještě všechno
třikrát červení inkoustem, se objevují neuvěřitelná literární salta mortale.
Vzorně opravenou esej
dostane nakladatel na disketách. Jeho grafik či technický redaktor, ve zdvojené
funkci dříve sazeč a lamač, začne s textem šíbovat, aby
ho dostal na stránku co nejúhledněji. Samozřejmě, v přesvědčení, že starodávný
tiskařský šotek už dávno odpočívá a prožívá svoji sladkou penzi na Bahamách, se
oddá libému a vznešenému zacházení s textem. Leč nic
netušícím se vetře do činnosti zakopaný čokl legráckáře automatického korektora.
Na úhledné, až
přeúhledné stránce se objeví to co autor nikdy nechtěl:
Autor napíše Talibán, ale korigující šotek si chechtne pod vous, a
udivený čtenář zjišťuje, že v Afganistanu je Talián. Louská text dále a
kroutí hlavou nad informací, že autor se v arabském městě Tajfu setkal s
Taliánci, ač tam de facto
a náhodou mluvil s Talibánci.
Autor, totiž já napíši,
že něco nasvěcuji, avšak čipera šotek mně povýší téměř na kardinála a
já najednou zasvěcuji.
Já cituji a píši
anglické slůvko "over", leč šotek se uculí a bez zapýření vpašuje
byrokraticky, jak komunistický kádrovák, příkaz "ověř"!
A tak dále a tak dále. Psal jsem také o jednom váženém
akademiku, jehož jméno
... rošťácký šotek předělal na Profesor Šprt.
Ta blamáž! To už nejsou ani šibalství Skapinova, ale mohl by se s tím klidně
vytasit Jaroslav Žák ve svých Študácích a kantorech.
Ouha. Počítač má být sluha, a ne pán!
Tak nám všem nezbývá, než to co pracně převedeme dokonalostí počítače do
úhledných stránek, ještě jednou obyčejně lidsky pročíst a podle selského
rozumu opravit. Souhlas!?!
Milan Křesadlo, Londýn, 23.ledna 2010
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí