Pro časopis Svědomí/Conscience 10/2010

Ani já se nestačím divit

Irena Kopecká

Omlouvám se svému příteli, novináři, spisovateli a vedoucímu Místecké Violy ve Frýdku Místku Honzovi Kukuczkovi, že jsem si tak trochu vypůjčila název jeho úvodníku z mezinárodního časopisu Svědomí. A že těch úvodníků s názvem: "Nestačím se divit" napsal už hezkou řádku, jistě jich bude kolem osmdesáti. Vida, a pořád se má čemu divit. Tak proč se divím já, že se taky občas něčemu divím?

Vezměte si takové slovo chodník. Domnívala jsem se, že toto podstatné jméno je odvozeno od slovesa choditi, neboť chodník je cestička pro chodce. Spletla jsem se. Na vozovkách jezdí hodně aut, proto si přivlastnili chodník mnozí cyklisté. Ti nejmladší to ještě vylepšují kličkováním mezi lidičkami po zadním kole. Představte si, že potřebujete odbočit ke svému domovu. Musíte se tedy zastavit, vyčkat a pak rychle přeběhnout. Se samozřejmostí sobě vlastní rovněž ovládla chodník mládež na kolečkových bruslích, jejíž rychlost je někdy skutečně obdivuhodná. A což takhle naučit se uskakovat před traktorky, které jsou určeny ke kosení trávy, ale ouha, stokiloví řidiči volí zásadně jako jízdní dráhu chodník. Pak se jim snažte oponovat.

Oni ti řidiči jsou stejně zvláštní. V jednom městečku v našem regionu protéká řeka, přes kterou vedou tři mosty poblíž sebe. Z toho prostředního, přes který nesmějí jezdit auta, chodí tamější obyvatelé s dětmi včetně dětí z mateřské školy s paní učitelkou krmit kachničky, kterých je tam přes šedesát. Věřili byste, kolik práce mají strážní andělé, když traktorky si to šinou právě přes tuto lávku? Proč právě přes ni? Nevím, neznám odpověď.

Kdyby tak Pán Bůh dal, nebo někdo jiný a objevila se tam cedule: "Jen pro pěší." To by byl zázrak!

Někde jsme četla, že je statisticky dokázáno, pokud se hodně lidí modlí za stejnou věc, že se i v současnosti zázrak stane. Zkusme to tedy, modleme se, aby chodníky zůstaly chodcům.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí