Z časopisu Svědomí/Conscience 10/2010
Plán Pangermánský
(Le Plan Pangermanique)
Bohumil Kobliha
Zdenek Mastník býval
redaktorem české sekce BBC. Vedle toho se zabýval bohemistikou. Shromažďoval a
distribuoval písemnosti naší země se týkající vlastní firmou Interpress Ltd.
v Londýně. Byl výraznou, svéráznou a všestranně zajímavou postavou čs. exilu
vůbec.
Jednou dávno mi při přátelském posezení dal do ruky dvojsložku se slovy: "Vy to
jistě budete moci jednou použít."
Dárek byl autentický dokument/originál, mapka o německých imperialistických
plánech pro Evropu, jak se během První světové války jevily a na co naši národní
vůdcové Spojence výrazně upozorňovali. Dokument vydali v Paříži (18, Rue
Bonaparte) za Českou národní radu (Conseil National de Pays Tcheques)
pravděpodobně někdy v roce 1917 (dokument není datován). Podepsáni jsou jako
zástupci Rady T.G.Masaryk, Milan Štefanik, J.Durich a E.Beneš. Protože osobnost
J.Duricha byla pozdějším vývojem "zasunuta", připomeňme, že on byl skutečným
zahraničním vyslancem domácího českého národního odboje (Karel Kramář a spol.)
proti Rakousku.
Dokument ve své grafické části podtrhuje a ve francouzštině dokládá jaké plány
Německa skutečně byly. Mapka je nazvána "Le Plan Pangermanique".
Naprosto jasně a jednoznačně ukazuje kam až rozpínavé plány Německa za Císaře
Viléma II. (Kaiser
Wilhelm II.)
sahaly. Je až překvapující jak ve svém snu o světovládě Němci zamýšleli podle
vzoru starých Římanů propojit jimi zahrnované/podřízené země komunikacemi přes
Balkán, přes Otomanskou říši až do Bassory (Dnešní Basry, pánve tekutého zlata ‑
nafty). Už tehdy se totiž jevilo, že nafta bude pro budoucí dobývání světa a
vládu nad ostatními nepostradatelná.
Pochopitelně, tento plán tak názorně prezentovaný museli tehdejší spojenci vzít na vědomí a rádi podpořili Čechy a pak Čechoslováky v jejich snahách o samostatnost, a jak byly předloženy a zvýrazněny v plánu Anti‑germánském (viz mapka Le Plan Antigermanique).
V mapkách, které na
svojí dobu byly moderně v barevném provedení, je naprosto jasně vymezen plán
spojení Slovanů, s českou výraznou posicí ve středu Evropy - v originále
vyznačeno červeně. Zajímavé je grafické propojení koridorem přes jižní Slovensko
s Jugoslávií, tedy pro nás s přístupem k moři. Naši politici věděli co
potřebujeme.
Plány Anti‑germánské se
uskutečnily pro nás i Evropu bohužel jen částečně, jak víme.
Oproti tomu rozpínavé
Německo uražené porážkou v I.světové válce, kterou si dle nich samozřejmě jako
říše nadlidí nezasloužilo, si chtělo neúspěch vynahradit vítězstvím v II.světové
válce.
I když plán svého dobývání světa obrátila Hitlerova Třetí říše severněji, bylo
evidentní, že místo ke zdrojům nafty v Basře německá válečná moc zaútočila přes
Ukrajinu a směrem k enormním zdrojům nafty u Baku v Kaspickém moři. Rumunská
nafta pro začátek německé expanze samozřejmě stačila, ale před nimi byl opět sen
nešťastné světovlády, proto ten důležitý nápor "Drank nach Osten". Výborní
nacističtí stratégové věděli, že na válku proti celému světu by rumunská naftová
pole (plus těch pár barelů slovenské) nestačila.
Pošetilá idea "Německo, Německo nade všecko..."
je popoháněla a sny o jejich vlastní výjimečnosti z nich dělaly nadlidi
nadřazené všem. Oni byli vyvoleni jako "kulturtrégři"
přinést "nevzdělaným" Slovanům pokrok a pangermánskou kulturu. Němce i jejich
milovaného a obdivovaného Vůdce Hitlera inspiroval duch pragermánské Walhally
(místa padlých hrdinů), a chránila "prozřetelnost". Ale přesto a zase to našim
čilým sousedům nevyšlo.
Hladoví, nemytí sovětští vojáci, umazaní volžským blátem zastavili skvělou
nablýskanou německou mašinérii Wehrmacht, s pomocí děda Mráze ve "stalinských
kleštích" u Stalingradu. A dál ani krok.
Polní maršál von Paulus (maně jeho nadšení připomíná "neporazitelného" US
čtyřhvězdičkového gen. Petraeuse v Afganistanu, dojde jim tam také benzín?) to
31.ledna 1943 vzdal, a pak už se začalo Německo nade všecko bořit a řítit.
Porážka jejich světovládných plánů za Druhé světové války nemohla být
výraznější.
Jak ale nemůže být ani
jinak, dle skalních Germánů (a u nás pohrobků Henleina) Německo by si zasloužilo
vládnout všem. A tak se pomaloučku, potichoučku vracejí k původnímu
Pangermánskému plánu, začátku snů světovládných.
K tomu se jim za
podpory těch kteří si nic nepamatují a nic neznají, podařilo rozbít Jugoslávii,
a jen tak mimochodem Československo. Svobodná Jugoslávie jako celek by jim
vadila ve stavbě budoucích dálnic a naftovodů směrem k Perskému zálivu. A
spojení Slovanů se musí snažit zabránit.
Jak jsme si povšimli
dle plánu Pangermánského (viz mapka), s říší Otomanskou (dnes s Tureckem) se
Němci vždy dobře dohodli. Dnes mají přece usídlených na šest milionů Turků ve
vzájemném soužití v rámci budoucí velké Evropy pod Německým vůdcovstvím.
Slované vadí. Jako "nekulturní" národy je bude nutno dříve nebo později
likvidovat. Že.
Nemůžeme nevidět, že za vším "celoevropským" je stále stín pangermánský. Cíl
vnutit to své německé na úkor jiných. Ty pak obrat o všechno dobré jejich a o
svéráznou národní identitu především.
Zde se musíme ohlédnout o více jak tisíc let zpět a připomenout si dřívější děje. Už moravský moudrý kníže Rastislav, který povolal Cyrila a Metoděje, musel trpět (a celá Morava s ním), za to, že se pokusil vypálit Němcům rybník. Nic nového pod sluncem...
Kdo chce může si
všimnout, že Němci bystře zachytili konstantinovský vítr z roku 325 AD (Nicea)
a začali používat křesťanství jako ideologický nastroj své rozpínavosti a
imperiální moci. Škoda jen, že se Rostislavovi nepodařilo spojit s Čechy
a vládnout společně celé naší zemi.
Dnes se slaví svátek
sv. Václava jako Svátek státnosti, myslím že stejnou měrou, ne‑li více, by si
zasloužil být vzpomínán Rastislav. To by nám připomínalo skutečný stav věcí a
nepřestávající zápas o to naše.
V zemích Koruny české
jsme nikdy nemohli přestat mít problémy s německou expansí. Naše národy se
musely vždy bránit plánům pangermánským. Ustavením EU se nic nezměnilo. Bylo jen
zastřeno to, co bylo v historii zřejmé.
Dosáhnout toho co nám
patří a nenechat se věčně obírat o to naše není ovšem lehké a zdarma. Nikdy
v historii nám nikdo nic nedaroval. Konečně, jako za všechno v životě se musí
platit cílevědomým úsilím.
Musíme se opět bránit a razantně! To je duch naších dějin.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 8. 10. 2010
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí