Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2010

Protestní volba

Bohumil Kobliha

Někdy náhoda objeví jak to vlastně všechno je.

Britský premiér Gordon Brown se vydal 28.dubna 2010 na největší a prakticky poslední předvolební náborovou cestu do hrabství Lancashire a také města Rochdale. Všude plno kamer, slávy a nadšených stoupenců Labouristické strany. Sebejistý Gordon si mohl ruce upodávat a úsměvy i povzbuzení partajníkům rozdával na všechny strany. A tu, jakoby náhodou, se "přichomejtla" bystrá penzistka paní Gillien Duffy (65) a začala klást dotěrné otázky. Premiér ovšem byl připraven odpovídat, leč výřečná paní se nedala a tlačila rutinovaného diskutéra stále více "ke zdi". Než aby byl zcela vykolejen, nezbylo mu než se odporoučet s anglickým šarmem. Ovšem to by nebylo nic zvláštního. Jen dosedl do svého únikového vozidla, premiér Brown zavzdychal: "To byla katastrofa... směšné... bigotní ženská."

To také by nebyl ještě malér, kdyby si pan premiér v klopě saka nenechal zapnutý mikrofon. Jeho zoufalé povzdechy natočila k volebnímu "rally" pozvaná televize a "hovor s voliči" skončil fiaskem. Výrok samozřejmě všechna masmedia okamžitě a náležitě rozmázla. Jednak proto, že senzace jsou pro media prachy a jednak že labouristi jsou u vlády už dlouho. Premiér Brown se musel paní Duffy pokorně omluvit. V pořádku.

Nejnepříjemnější byla ale jeho další věta záznamu: "Kdo tu ženskou na mně nastrčil?" Ukázalo se, že to nešťastně byla jeho stará poradkyně a spolupracovnice Sue Ney, když vybírala a připravovala lidi, kteří se budou hodit pro show! Ejhle, připravovala "diskusní příspěvky", leč nedobře!!!

Pamatujete ještě jak se za komunistického "totáče" u nás vybírali "diskutéři" a připravovaly diskusní příspěvky pro schůze a meetingy?! To aby bylo nad slunce jasnější jak lid jde za stranou a vládou! Jak máme "kladný poměr k lidově demokratickému zřízení..." "Soudruhu ty si připrav pár řádků a ty soudruhu taky. Jó, Franto ty se taky přihlas - radši mi těch pár řádků na papírku ukažte předem, abyste se nerozkecali..." pravil desítkář či  odborářský předák.

Nic nového pod sluncem...a to je zde naše poslání: manipulace na východě, manipulace na západě, manipulace všude... Máme ještě říkat pokrytectví, licoměrnost, farizejství, ale to už je téměř samozřejmé. Politik dneška jinak nejedná a jinak jednat ani neumí. Všude komedie, lež a podvod.

Naštvaná paní Duffy následující den novinářům potvrdila, že Brownovu omluvu sice přijala, ale že labouristy ani žádnou jinou stranu volit nebude!

A tak jdeme v Evropě do voleb.

Volební sliby/mrkve se na nás hrnou ze všech stran. Všímáme si ale jak se nikdo nevytasil při televizních debatách s požadavkem zastavit účast na neo‑koloniálních válkách v Iráku a Afganistanu? Nic o stažení vlastních vojáků z cizích území! Není to divné?

Inu všechno je řízeno z kruhů, které války připravily. Tak se nesmí mluvit proti. To by nebylo vlastenecké. Ejhle svoboda... občane, do otázky válek, kde možná přijdeš o ruce, nohu, zrak či položíš nesmyslně život, do toho se nepleť...

Avšak a nicméně volby jsou otázkou dne.

V mediích přestaly hrozby iránské atomové bomby, zmizel problém Palestiny a dokonce vyvanuly i útoky na církevní pedofily a církevní hodnostáře, a to je co říci!

Všechno překrývá důležitost toho, kdo se má  v trůnech udržet a kdo bude na chvíli odsunut.

K legracím parlamentární demokracie ve Spojeném království přispívá archaický volební systém, ve kterém neexistuje poměrné zastoupení. Má‑li některá strana ve svém volebním obvodu jen o jeden hlas více, je zvolena. Ostatní propadnou, jdou do koše.

Občanům tedy v podstatě, chtějí‑li se nynějších hrátek vůbec zúčastnit, zbývá jen protestní hlas. Volit straničku, která má malou šanci se prosadit, ale je nám alespoň něčím sympatická. Třeba jako UKIP, stranu nezávislých, která žádá vystoupení z Evropské Unie, stranu Zelených nebo "rasistickou" BNP (stranu Britů pro Brity). Snad v nějakém obvodě přece jen uspěje. Nebo spíše si zaškrtnout náhodného slušného nezávislého kandidáta, který bude chtít stažení armád z Iráku či Afganistanu, nebo konečné ustavení Palestinského státu, jak žádá resoluce OSN (UN) číslo 1397 z 12. března 2002.

Tak jsme to dopracovali v zemi nejstaršího parlamentarismu.

A jak to je u nás? Koho volit u nás?

Diktaturu nechceme, to je bez diskuse! Parlamentární strany nás zklamaly sto plus jedenkrát, a naprosto hmatatelně naposledy když jejich poslanci volili pro americké radary a US posádky u nás. 

Proamerická orientace znamená podpořit současného nejmodernějšího agresora. Jeho NATO je jen pomůcka pro prodej a vývoz zbraní, které USA chrlí jako nepřekonatelný vítěz v téhle disciplině. I Velká Británie je dávno v tomhle žebříčku na stříbrnou!

Profesor Klaus je třeba dobrý teoretik ekonom, ale rozhodně není dobrý národohospodář. Jak může rozumný hospodář prodávat své statky a ještě si půjčovat?  Na co si vůbec půjčujeme ty stovky miliard a od koho? Do jakých her jsme to vtaženi. Stále ještě věříme?!

Pro nás znamená proamerická orientace jen cestu do cizích válek, ke kterým si ještě máme kupovat cizí zbraně za půjčené peníze, až k hranici vlastního totálního ožebračení. Americké válčení je pro nás stejně neužitečné jako americký způsob hospodaření. Cesta plýtvání a bankovních hazardů není pro malé národy.

S myšlenkou na Cicera nemohu neříci: "Konečně soudím, že Kartágo si připravuje zničení!" Tak tuto cestu, naprosto jasně, volit nelze!

Zdá se tedy dnes a zítra, že i v naší vlasti nám rovněž nezbývá než vhodit do urny svůj protestní hlas. Nebo se zachovat jako zhrzená paní Duffy?

Hledáme program změny volebního systému směrem k přímé demokracii. To proto abychom se dostali z nedobrých vlivů stranictví které rozděluje, a dnes ze stranami organizované závislosti na zahraničí. Abychom měli vládu ve svých rukou.

Hledáme cestu neúčasti na válečných dobrodružstvích mocných, které nám jen pouští žilou. Tedy adresně, výstup z jakýchkoliv válečných seskupení, vrátit se k našemu požadavku neutralismu, tak jak se proklamovalo na počátku "sametu".

Hledáme orientaci řízení věcí svých, kdy budeme hospodařit na svém a po svém a bez cizích předpisů a "zákonů". Vidíme jak evropský kapitalismus troskotá v Řecku. Země je díky politice EU na dně. A nejen Řecko!

Anglický časopis The Economist z posledního týdne dubna 2010 varuje, že jsou jen tři roky na záchranu eura ! Tak se jeví, že musíme najít směr jak se dostat rozumně z evropské kaše, která začíná být stále více žalářem národů. Parafrázujme Palackého: Byli jsme před EU budeme i po něm!

Někteří se rozhodují, že tam kde bude možnost, budou volit nezávislé kandidáty, známé svojí poctivostí, a dle profesí co dělají a umí, co dosáhli v denním svém životě. Jistě najdeme spoluobčany se snahou skutečně pracovat pro nás bez kariéristických ambicí a pro rozumnou existenci naší země v Evropě, a v soužití se Slováky a Podkarpatorusy.

Budeme volit, ne podle slibů, ale dle svého nejlepšího občanského instinktu!

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 3.května 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí