"Zamotanou, zamotanou, zamotanou učiním ji (čehož prve nebývalo)..." jak praví Jahve, Bůh Izraele (viz Starý Zákon, Ezechiel 21,27).

Váleční bůžkové Izraele, ať žijí tam v zemi Kanaan či jako apoštolové neo‑sionismu, putují porůznu (připomeňme Paula Wolfowitze, projektanta USA století, a Bankéře světa), už drahnou dobu nedělají nic jiného, než že zamotávají dění a konání ostatních, ovšem jen a jen ve svůj prospěch.

Labouristický poslanec Martin Linton, předseda Labouristických přátel Palestiny, upozorňuje k nadcházejícím britským volbám: "V této zemi jsou dlouhá chapadla Izraele, která fundují volební kampaň a vrážejí peníze do britského politického systému, pro svůj vlastní užitek." Citováno dle první stránky Jewish Chronicle z 2. dubna 2010, nejstarších židovských novin Britanie, založených už v roce 1841.

Varování pana Lintona se nedivím, ví dobře že konzervativci mají dnes v dolní sněmovně 8O% (slovy osmdesát procent) svých poslanců židů, a vyhrají‑li volby, budou řídit věci jejich směrem. Pan Linton si ovšem nemůže nebýt vědom, že u Labouristů není situace méně pro Izraelská. Současně nejdůležitější ministerstva jsou rovněž v sionistických rukou, a přímo navázané na bankéře světa. Máme připomenout nynějšího dosazeného labouristického ministra obchodu Lorda Mandelsona (dříve EMP!) a jeho loňskou dubnovou návštěvu na jachtě Lorda Rothschilda?

Čech dneška si může dodat/ověřit svoje zkušenosti s dosazenou úřednickou vládou pana Fischera a "přípravou" voleb.

 

V týdnu 22.‑28.března 2010 navštívil izraelský premiér Binyamin Netanyahu prezidenta USA Baracka Obamu, aby požádal o dodávku zdokonalených proti‑bunkrových bomb, které chce použít ke zničení iránských laboratoří na obohacování nukleárního paliva. Obama jeho žádost ledově odmítl, což zaplnilo stránky světového tisku. Pochopitelně. Ne že by mu je rád nedal (v rámci oněch ročních tří miliard dolarů US příspěvků na izraelský rozpočet), ale darem by de facto povolil útok na Irán. Potažmo a v podstatě otevření "třetí fronty" (Irák ‑ Afganistan ‑ Irán) a náběh ke Třetí světové válce. A komu se do tohohle, mimo válečných bůžků Izraele (Netanyahu, Ehud Barak) chce?! Izrael bude válčit do posledního... Američana, Angličana, Němce, Francouze, Itala či NATOťáka vůbec! Proto si pan ministerský předseda Izraele dovolil hodit rukavici Americe a "mírovému procesu" s Palestinou výstavbou nových 1600 obydlí (březen 2010) v palestinské části Jeruzaléma a navrch opětovně (2.dubna) bombardoval letecky i z moře Gázu, už dřívějšími vojenskými nájezdy tak děsivě zakrvácenou a zuboženou.

Dle shora zmíněného čísla Jewish Chronicle (str.9.) Netanyahu "čeká na nějaký teroristický útok ve světě či nějakou překvapivou změnu v Iránu" aby posílil svoji posici a dostal od "zledovatělého" Obamy to o co žádá. Jsem přesvědčen, že mohlo‑li se Wolfowitzovi "poštěstit" ‑ jako záminka války proti terorismu ‑ sražení věží WTC v New Yorku, proč by ti zatracení "teroristé" nemohli opět zaúřadovat a obstarat další otřesnou akci.

Prezident Obama, jak víme, je neochvějný přítel Izraele (nemůže nebýt!) a tak ve velikonočním týdnu, aby smyl vinu za svoji nerozvážnou odvahu negovat izraelskou žádost o bomby, se obrátil na Čínu, (která odebírá značnou část své nafty z Iránu), aby proti iránské vládě vyhlásila tvrdší sankce. Ovšem vzhledem k masivním americkým dlužním úpisům, které leží v Čínské státní bance a současnému americkému obviňování, že Čínská vláda manipuluje svoji měnu (yuan), má nedobrou pozici. Proto Izrael na váhu přihodil své "zaručené informace" Mossadu o chystané atomové bombě Iránu. Totiž izraelský generál Amir Eshel, varoval přímo prezidenta Číny pana Hu Jintao, že válka by měla nepříznivé konsekvence pro Čínu, ale zároveň je "ujistili", že dodávky černého tekutého zlata ze Saudské Arabie nebudou přerušeny!

Izraelští pánové se neobtěžovali bohužel ani podívat na mapu a zjistit, že všechna arabská nafta dodávaná tankery z Perského zálivu musí projíždět Hormuzskou úžinou, kde takto proplouvá 80% světové ropy, a to nemůže nebýt ohroženo. Čínu zajisté nelze opít rohlíkem, a už zajišťuje svoje dodávky nafty (crude oil) odjinud.

Americký dolar už dávno není to co býval, a dochází na slova iránského inženýra Mahmouda Ahmadinejada, aby se za světovou naftu už přestalo platit dolary, touto kdysi nejstabilnější měnou světa, a která od třicátých let min. století pro usnadnění obchodu nahrazovala zlato.

Čína už začala výměnný obchod za venezuelskou naftu, jejímiž nákupy jistí svoji energetickou základnu, kdyby váleční bůžkové opravdu spustili svoji poslední bitvu. Nejen ovšem to. Přesto že ekonomové světa soudí, že přestat obchodovat v "rezervní měně" ‑ totiž US dolaru ‑ je nemyslitelné, jsou zde jiné cesty. Dovídáme se o neuvěřitelných spojeních a zatím neoficiálních jednáních mezi Evropou a Čínou. Jde o přípravné pokusy co s penězi. Jsou návrhy, aby se utvořila nová světová měna. O tom se konečně zmiňoval znamenitý Irwin Stelzer, ředitel ekonomických studii při Hudsonově Institutu (USA). Ve svém sloupku v The Sunday Times z 18. října 2009 doslova píše:

"Rusko, Čína a ostatní režimy nepřátelské Americe chtějí vyměnit dolar jako měnu, ve které svět dělá obchody." Nejpikantnější je, že nejnověji s Čínou údajně jedná dokonce i francouzský prezident Sarkozy. Budeme‑li mít tedy nějaký "žlutý frank", "Yuanfrank" "Yurubl" či něco podobného, je už spíše ne příliš vzdálená realita, než sen fantasty. S ekonomickým potenciálem miliardy dvěma sty milionů Číňanů, čtyřmi sty milionů Evropanů a s dvěma sty milionů ruské federace, musí USA se svými třemi sty miliony obyvatel počítat.

Nechuť k Americe roste. Kdo má také opravdový zájem o americké flotily ve svých mořích a americké vojáky na svém území? Podle vzoru anglické královny Elizabeth I. (1558 ‑ 1603) a jejích pirátů se už žít nedá.

Amerika si rozmáčí své dolarové papírové nohy čtrnácti flotilami (bojovými grupami) v oceánech světa. Ta naftová a jiná dobrodružství něco stojí. Nebylo by tedy pro USA lepší ‑ než zkázu ve třetí světové válce ‑ otevřít rezervy uhlí na Aljašce (největší na světě) a značné US zásoby strategické nafty, než se nechat strhnout Izraelem do katastrofy?

Ovšem propuknutí "iracionality" doby nelze nikdy vyloučit. Připomeňme co jsme nedávno říkali: Čas od času se lidstvo začne chovat nepředloženě. Anebo jinak a spíše: "Pomatení" lidstva je připravováno dlouho! Nástup totality všude a vždy je nebezpečně plíživý!