Titul článku "2010‑2020" je možná dost odvážný. Jedná se totiž o troufalý odhad dějů pro celé příští desetiletí, přestože někteří rabíni předpovídají "konec světa" už na rok 2012. Ne že bychom věřili na to, že "přiletí kometa a všechno rozmetá", jako naši dědové a pradědové, ale dnešní vládcové mají k sebezničení všechny možné prostředky. Vykácením tropických dešťových pralesů i poničením našich lesů počínaje, až po všechny nástroje válečné a bombou konče.

V tomto desetiletí také skončí století sionismu (1917‑2017), psychické totality kdy se vystřídaly v rámci "moderní demokracie" režimy komunismu a nacismu. Kupodivu žádný z "totáčů" ale nezanikl, naopak přerodily se a přispívají k zubožení a nanicovatosti lidstva.

Americkým neoconem se sionismus přemodeloval na neosionismus. To v rámci "snubního plánu" Amerického století z produkce Paula Wolfowitze. "Snubní plán", kdyby někdo pochyboval, se týká osy Washington ‑ Tel Aviv, a byl potvrzen prezidentem Barackem Obamou. V rámci osy je zakotven notorický americký příspěvek Izraeli na přilepšenou ve výši tří miliard dolarů ročně, a ovšem také americké veto na vše co v OSN kritizuje Izrael a Tel Avivu se nelíbí. Ať jde o vraždění dětí a žen v Gaze, nebo ilegální izraelské zástavby v Jeruzalémě či kdekoliv jinde na palestinské půdě. K finančním příspěvkům Izraeli bychom měli ještě připočítat stamiliony dolarů soukromých darů a investic amerických židovských miliardářů, většinou a právě na výstavbu strategických vesnic v okupovaném území.

K současnému psychickému klimatu světa nemohla přispět positivně "nesprávná exegese Koncilu" (totiž Vatikánského koncilu II. ‑ 1962‑65), dle nejčerstvějšího výroku samotného papeže Benedikta XVI., jak uvádí katolický týdeník Světlo č. 45/2009 str.13. Ať se nám to líbí či spíše nelíbí, pád žido‑křesťanské civilizace dostal akceleraci právě tam před čtyřiceti lety. Kotva byla vytržena z podloží, což má ovšem dalekosáhlé konsekvence.

V nadcházejícím desetiletí také nepochybně dojde k dalším finančním krizím, ať ministři financí, ekonomové a bankéři navrhují co chtějí. Dokud peníze budou zbožím, se kterým se rukama soukromých bankéřů světa většinou nestydatě kšeftuje, nemůže být jinak. Bankéři netvoří, ale naopak rozmělňují bohatství lidstva. Vládcové světa, naším jménem, dluží celkem 49 trilionů! Komu?

Při prognostice pro léta 2010‑2020 musíme zakalkulovat také fantastickou pozemní, leteckou i námořní válečnou moc USA a UK, a jimi iniciované horké války v Iráku, Afganistanu, včetně psychologické války a příprav "nezbytného" útoku na islámskou republiku Irán. Tito protagonisté musí přece i tam zavádět americkou demokracii. Na sousední irácké půdě bydlí kolem 130 000 vojenského personálu USA. V Afganistanu se Laureátovi míru Baracku Obamovi za kratičkou dobu jeho prezidentství podařilo zvednout počet vojáků ze 34 000 na 68 000 a nejnověji tam posílá dalších 30 000 na taktiku "Vzedmutí" (SURGE). Kolik asi civilních mrtvol ti nadělají, se nezvažuje. 10.prosince dostal Obama Nobelovu cenu 2009. Není nad to ocenit demokratizační a mírové snahy. Škoda, že v dobách Hitlera ještě nebyla Nobelova cena za mír, asi by si ji dle pánů z Osla (či ze Stockholmu?), jako neochvějný kulturtréger, také zasloužil.

Musíme ale myslet dopředu jako prezident USA a ti co udělili tu Nobelovku. Obama má přikázáno, že bude muset vyřídit "vředy" islámu a proto má v Perském zálivu Pátou flotilu (bojovou grupu) s dvěma mateřskými letadlovými loďmi. Irán je pěkně v kleštích. Ze západu z Iráku 130 000 manšaftu a z východu z Afganistanu s pomocí NATO řekněme 150 000. A k tomu dalších nejméně deset US Navy flotil kdesi v širém moři, plus čtyři britské. Inu není nad prozíravost. "My za mir a pjesňu etuY", kdo pamatuje?!

Čítá‑li jedna US bojová grupa bratru jen 30 000 osob posádek, je to 11X30 000 tedy 330 000 velmi neproduktivního ekonomického balastu.

Tato "prozíravost" stojí ovšem investice a ždímání občanů Ameriky a Britanie. Vydržování jednoho amerického okupačního vojáka jen v Afganistanu stojí amerického poplatníka ročně jeden milion dolarů (dle The Sunday Times z 6.12.2009, str.17.). Za takové situace se nemůžeme moc divit, že postupně americký národní dluh stoupl na dvanáct trilionů dolarů a britský na téměř jeden trilion liber. To není jen už pád ekonomik, ale počátek hroucení celé USA‑UK hegemonie. Pochopitelně, "velkověřitelé" začínají být netrpěliví, kdy se tohle všechno a čím splatí. I taková velmoc jako ?ína, která "věří" Americe více jak jeden trilion dolarů, se ošívá k dalším dlužním úpisům.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění v USA 49% dotazovaných se vyslovuje pro izolacionizmus, a proto dát zemi do pořádku. Vždyť v některých státech dosahuje nezaměstnanost rekordních 17%. Američané nevěří (ze 47%), že vojenské tažení proti Talibánu bude mít nějaký pozitivní efekt. Ne příliš dávná prohraná válka ve Vietnamu ještě bolí. Prostý člověk, oproti generálům a politikům, má paměť. Říká‑li britský premiér Brown, že bojem proti Talibánu hájí bezpečnost Britanie, je to podobné balamucení občanů a nesmysl jako dávné heslo Španěláků: "u Madridu za Prahu".

Fakta je jistě možno zapřít nebo chtít nevidět, ale to neznamená, že přestávají existovat. ðijeme na světovém přelomu.

Jisté je, že dojde (a už dochází) ke konfrontaci světových lží, pohádek a manipulací se skutečnostmi, realitou všeho druhu a pravdou. Ti co lžou samozřejmě nepřipustí své falše, ale připravují si svůj konec.

Jak?

Možná, že by na vysvětlení stačilo staré dobré české přísloví, že lež má krátké nohy, ale poněvadž manipulace jsou planetárně rozprostřené a týkají se nás všech, musíme se zamyslet nad tím, co náš život ve své hluboké podstatě je.

Probráním všech náboženských i nenáboženských názorů nemůžeme nepřijít na to, že náš život musí mít a má smysl.

Co nemá smysl je nesmyslné. Nemá pochopitelně šanci vůbec existovat v našem rozměru, či v našem jsoucnu přežít. Ergo z toho můžeme při dobrém pozorování odvodit tři postuláty existence, definicí lidského života počínaje:

1) život je zkouška duše v obtížných podmínkách hmoty.

2) všechno je stvořeno v Řádu. Bez řádu je existence nemyslitelná a nemohla by být nikdy ustavena. Všude vidíme jeho systémy, počínaje stavbou atomů, pokračuje soustavou prvků jak odhalil Mendělejev, až po mohutnost/obrovitost řádu vesmíru, která pro nás zůstává nedosažitelnou. V našem lidském každodenním rozměru pozorujeme, že rodina je řád. Láska není samoúčelná. Rodina je řád lásky .

3) Naše neporozumění Řádu a přestoupení řádu, ať vědomě či i zcela nevědomě, vyúsťuje utrpením, zmarem, až po úplnou likvidaci autoregulací systému.

Že se dnes schází vědci a politici, aby rokovali jaké jsou naše viny na porušení řádu naší existence a našeho životního prostředí a jak to napravit, čteme v denním tisku a vidíme ilustrativně v televizi. To není třeba zdůrazňovat či dokládat. Ale to je jen škrábek. Problém hledají v tom, že hulí komíny továren či elektráren, ale že hoří a kouří nesmyslně bombardovaná města, odpalují se stovky raket tu či onde a střílí se desetitisíce a statisíce různých nábojů denně, je jaksi tabu. Civilní letecká i automobilová doprava irituje, ale přeprava desetitisíců vojáků letecky sem a tam a nasazení bojových letadel a vrtulníků nevadí, a tanky, pancéře a jeepy se nepočítají?

Okolo kácení vláhydárných pralesů a lesů se chodí po špičkách, přestože se ví kam kmeny ‑ pro někoho laciné jako stavební materiál ‑ jdou. Vědomost nabytou v třídách postupných ročníků, že stromy čistí vzduch a polykají zplodiny hoření, někteří zapomínají. Nebo byli tehdy za školou? Ono se nechce připustit a vidět, že za kácením pralesů je lidská chamtivost, jak těch kteří naše zdravé životní prostředí kradou, tak těch kteří z laciného dříví staví drahé domy.

Dochází sladká voda a celé oblasti světa oplývají pouštěmi. Nejen Amerika k izolacionismu, ale celý svět se musí vrátit k zemi a dát věci do pořádku!

Kdo cestuje na příklad v Zambii z hlavního města Lusaky na jih k předhradnímu jezeru Kariba, může si zajet ke zkamenělému pralesu, který tu byl před desítkami milionů let. Tedy nemusíme mít strach z nedostatku vody či čistého vzduchu, stačí skutečně jen vrátit přírodu přírodě, a rozumně jí užívat. Poznal jsem v Saudské Arábii japonského vědce‑zahradníka pana Akito Aso, který studoval možnosti "zazelenění" (greening) pouští, a úspěšně! Celá oblast Al Kafji (města na hranici s Kuvajtem), kde jsem pracoval, byla uměle zazeleněna. A je jisté, že on sám není jediný kdo problémy studuje. Máme technologii jak desalinovat mořskou vodu, a sluneční energie horkých pouští nám může hnát zařízení i pumpy pro distribuci sladké vody. Postupně můžeme zavlažovat a zalesnit a zúrodnit oblasti všech světových savan, pamp a pouští (samozřejmě zatím mimo těch vyloženě solných). Jsou jistě ale i porosty, jako mangrove a některé palmy, které berou potřebnou vláhu z mořské vody, či jen lehce přefiltrovanou pobřežním pískem.

Nemusíme se tedy bát a uvažovat o umělém snižování světové populace, jen začít být skutečně svobodnými lidmi a vzít nebojácně zborcenou situaci světa rozumně do svých rukou. Vždyť OSN už dávno postavila války mimo zákon, tak jak možno válečníky oslavovat? Vraťme se od politického pozérství k pravdě. Nemáme náladu, a už ani čas na triumfální prohlášení a lži. Ten lžemi ztracený čas nás může přijít velmi draho.

Konečně všichni velcí mužové dějin volali po pravdě a rozumu. Pravda vás osvobodí! Zapomněli jsme možná kdo to hlásal, ale Čech stále ještě může jít okolo Husova pomníku a tam se o pravdě zamyslet.