Z časopisu Svědomí/Conscience 12/2010

V míru a pokoji

Intenzivní, vemlouvavá, všudypřítomná vůně jehličí, ovoce, a čerstvě napečeného cukroví, doprovázená různými symboly čistoty a štědrosti, předzvěst dnů pracovního klidu dosyta naplněných činností, to je to, co vytváří zvláštní atmosféru vánoc, neopakovatelnou a přitom stále tutéž...

V předvečer svátků zarachotí naposledy rolety krámků, cvaknou patentní zámky prodejen, pouliční stánky osiří, kdo nemusí, nezdržuje se mimo domov. Co se nestihlo, už se nedohoní, žádná škoda. Pomalu se stmívá, v oknech se rozsvěcují žárovky, dokončují se přípravy k slavnostnímu podvečeru. Na pánvi se smaží kapr - tradiční vánoční kapr.

Jsou dny sváteční a mají se odlišit od těch všedních, které mají svůj stereotyp a jsou prožívány, vlastně odžívány, v neustálém shonu, letu, spěchu. Ve svátek se nemá spěchat, k svátečním dnům se spěch nehodí. Měli bychom si dopřát dostatek času pro sebe navzájem, pro pohled z očí do očí, pro láskyplný úsměv plný porozumění, pochopení. Svátečně prostřený stůl je k tomu ideální příležitostí.

Vánoce ve znamení slunovratu, zrodu nového života, byly odjakživa obdobím dobré pohody, ba co víc, v případě, že se někde válčilo, byly důvodem ke klidu zbraní, i když bohužel, jen na krátko. Jako dítě jsem pokládala tuhle sílu vánoc za něco fantastického, těžko definovatelného. V mém povědomí znamenala víc, než radost z dárků pod stromečkem. Vánoce pro mne měly charakter všemocnosti. Jejich duch, požadavek klidu, míru a pokoje, byl a je vysoce humánní.

Záležitost míru je do značné míry záležitostí dobré vůle, o níž hovoří nápis nad betlémem, vyrobený citlivou rukou lidového řezbáře. Ať tedy odvěká přání lidí všech dob, vyjadřující požadavek humanity pro celý svět, jsou naplněna s konečnou platností.

B. S.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí