Z časopisu Svědomí/Conscience 10/2010
K diskusi o rovnítku mezi fašismem, nacismem a komunismem
František Truxa
Demokracie je diskuse a proto ji rád podstoupím s p. Dr Malým na uvedené téma.
Jsem vděčen za objektivitu
p. Dr. Malého k mému článku "Názory
seniora k výsledkům voleb mládeže", kde s většinou mých názorů souhlasí, ale
zcela odmítá souhlasit s názorem, že mezi fašismus a komunismus nelze dávat
rovnítko. V závěru autor nesouhlasí ani s tím, že bez nezměrných obětí lidu
tehdejšího Sovětského svazu by byl náš národ zlikvidován.
Úvodem poznatek z
vlastní zkušenosti. Mně bylo v roce 1945 sedm let a od rodičů vím, že bez osobní
záruky za celou obec bývalým legionářem a tehdejším starostou by byl otec po
mučivém výslechu likvidován a bratr, já a matka bychom se octli v koncentračním
táboře s tím, že návrat je nežádoucí. V době heydrichiády otcem lajdácky
opomenutá pistole po dědovi s třemi náboji k takovému
ortelu stačila. A nemohl by s ní hlídat i hájit v květnu roku 1945 zajaté
příslušníky Wehrmachtu.
V terminologii mě pan
doktor usměrnil oprávněně. Fašismus a nacismus nebylo totéž. Jen se ale určité
pojmy časem zkreslovaly. Já ale nevidím fašismus přespříliš lidštější např. při
krvavé agresi proti bosým Habešanům při použití otravných plynů. Snad ale byli
jejich generálové trochu humánnější když byli otřeseni po shlédnutí záběrů
podřezaných srbských dětí šovinistickými Chorvaty vycvičenými v nacistickém
Německu.
Ale mě se nelíbí ani současný zběsilý a často falešnými údaji přeplněný útok
proti "komunismu" ‑ který nebyl ale nikde nastolen a tak
i tady by správně se mělo mluvit o "reálném socialismu". Já jsem totiž četl v
obdobném kritickém duchu, že zmíněné koncentráky (gulagy) vznikly až v Sovětském
Svazu. Takže pak asi lhali jiní autoři, kteří jejich vznik připisují Britům
během jejich dobyvačné války v jižní Africe proti statečným Búrům, potomkům
převážně holandských kolonistů. Pak asi lhali všichni historici, kteří
popisovali obranné války Indiánů v USA, když po desítkách let partyzánské války
proti nesmírně statečným a houževnatým Apačům následně vítězové věznili desítky
let tento kmen ‑ tedy i ženy a děti
B
v lágrech, kterým se později říkalo koncentráky.
A
k tomu závěrečnému "kdybysmu" a pochybností, zda by náš
národ po vyhrané válce nacisti zlikvidovali. V našem sousedství byl připraven k
likvidaci malý nárůdek lužickosrbský. Fyzickou likvidací zbytku inteligence a
přesídlením zbývajících příslušníků do čistě německého prostředí. Realizaci
zabránila (prokázáno a dokumentováno v německém tisku) jen protiofensiva u
Moskvy, která odrazila nacistické
B a
tedy správnou terminologií
B i
kolaborantské spojence (jak nazývat italské, španělské, belgické, maďarské a
další tehdejší spojence, když se jim nemá říkat fašistické) agresory o 100 ‑ 200
km zpět. Bělorusů zahynulo (bez vítězství nacistů) více než 1/3 a našich Lidic a
Ležáků tam měli desítky. Kolik chybělo k likvidaci národa?
Ze zhruba 300
tisícového národa Kašubů zlikvidovali nacisté celou jejich 50 tisícovou
inteligenci včetně několika stovek aktivistů, takže dnes svoji mateřštinou mluví
na březích Baltu jen necelá pětina tohoto zbytku někdejších Pobaltských Pomořanů.
A tak málo známé u nás je, že i premiér Polska Tusk je Kašub.
Kdyby ke Stalingradu po Sorgeho zjištění, že Japonci nenapadnou Sovětský svaz,
nebylo možné přesunout množství čerstvých divizí Sibiřanů k již prakticky
zlikvidovanému městu, tak Stalingrad padl a nacisté by se dostali na Kavkaz ke
zdrojům nafty. Po porážce
`kolosu
na hliněných nohách" by příliš dlouho neodolala ani Britanie a stateční
vlastenečtí Norové by odsud nemohli vyrazit k likvidaci továrny na těžkou vodu a
je pak značně pravděpodobné, že atomovou pumu by němečtí vědci dokončili asi
současně s vědci v USA. Jak by potom vyzněl ten
`kdybysmus"?
A
upřímně řečeno nezdá se mně ani pravdivé, že Sovětský svaz měl v té době (1940)
`za
sebou již desítky milionů lidských obětí". Nezpochybňuji 3‑4 mil.obětí strašného
hladomoru, z jejichž osudu lze vinit bolševické vedení. Nutno brát tedy jako
zanedbatelné vybrakování země po občanské válce ‑ včetně likvidace a spíše
odehnání tisíce kusů dobytka do sousedních zemí. Stejně tak nezpochybňuji
likvidaci tisíců důstojníků v podstrčené aféře maršála Tuchačevského, Ale četl
jsem také, že spousty výborných důstojníků odešlo na frontu z gulagů.
Je pro mě pak
nepochopitelné, kdo pak v té zaostalé a vyvražděné zemi vybudoval rozsáhlý těžký
průmysl, vyspělou zemědělskou mechanizaci, spoustu nových továren včetně jejich
domácího vysokoškolského managementu, kdo postavil mohutné hydroelektrárny a
vybudoval vyspělý zbrojní průmysl, který byl srovnatelný s dlouho zbrojícím
Německem. Jistě byla velice cenná vojenská pomoc spojenců ‑ ale dřívější
komunistická propaganda ‑ ač si jí vysoce cenila, protože to bylo vždy to
nejpotřebnější ‑ ji vyčíslovala asi 3‑4% z celku. A je pro mě záhadou, kde se
vzaly statisíce a miliony obránců vlasti proti nacistické lavině vyzbrojené
celou Evropou?
Závěrem tedy, pane
doktore, já jsem přesvědčen, že ty desetitisíce Leningraďanů vysílených hladem a
zimou umíraly i za vás a že bez jejich oběti byste tady nebyl. Pro lidstvo by
bylo na škodu nejen plánované vyvraždění statečných obyvatel Petrohradu, ale
snad ještě více jeho plánovaným zplanýrováním na úroveň dočasně likvidovaných
Lidic.
Že téměř 140 tisíc vojáků tehdejší Rudé armády a asi 30 tisíc rumunských vojáků
se zasloužilo o naši svobodu podstatně více než 200 padlých Američanů snad nikdo
nebude zpochybňovat. I když všem patří náš vřelý dík. Alespoň částečně splatili
ten dluh naši vojáci bojující na všech frontách. O našich letcích v Anglii,
kteří byli celou dobu v první linii a z nichž se třetina nevrátila, prohlásil
expremiér W. Churchil, že
`málokdy
v dějinách dokázala taková hrstka vojáků v rozhodující chvíli tolik co oni."
Kijev pomáhala osvobodit Svobodova armáda a slyšel jsem kdysi na škole vyprávět
našeho tehdejšího důstojníka, že nacházeli nejen hromadné hroby, ale třeba v
studni naházenou celou třídu dětí včetně jejich učitelky. Takovou tvář měl, pane
doktore, nacismus a rozhodně nevěřím, že by byl k našemu národu více milosrdný.
František Truxa, Jablonec n.N. 7.9.2010
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí