Z časopisu Svědomí/Conscience 8/2010

Existuje rovnítko mezi fašismem, nacismem a komunismem?

Radomír Malý

Pan František Truxa ve svém článku "Názor seniora k výsledkům voleb mládeže" v letošním 7. čísle Svědomí se ptá: "Vy věříte, že mezi fašismus a komunismus lze dávat rovnítko?" I když s naprostou většinou autorových názorů v článku souhlasím, tady musím zaujmout zcela odlišný postoj. Pan Truxa argumentuje tím, že "bez nezměrných obětí lidu tehdejšího SSSR byste tady nebyli a zotročena by byla téměř celá Evropa....". Čili přesně tak, jak jsme se učili za komunistů: Sovětský svaz nás osvobodil, bez hrdinské Rudé armády bychom nejspíš skončili někde v lágrech na východě, které Němci chystali pro "méněcenné" národy. Komunismus podle něj byl přece jen lepším řešením.

To pokládám za naprosto mylné. Především: Autor mluví o fašismu, ale z kontextu je patrné, že tím míní německý nacismus. Fašismus a nacismus nejsou totiž jedno a totéž, i když za války byly spojenci. Jejich identifikace je dílem sovětské propagandy. Proč? To chci právě objasnit.

Fašismus jako politické hnutí vznikl v Itálii na základě nauky francouzského filozofa Georgea Sorrella, kterou "přizpůsobili" italským poměrům Giovanni Gentile a Benito Mussolini. Šlo samozřejmě o negativní ideologii, plnou italského šovinismu a slavomamu (diktátor Mussolini se chvástal, že prý obnoví slávu antického Římského impéria). Fašismus pohrdal demokracií, kterou nazýval "plutokracie" a velebil diktaturu "vůdce", jímž se stal právě Mussolini, člověk s velmi pochybným morálním profilem, který na konci války zradil svůj národ a snížil se k podlé úloze jeho kata v Hitlerových službách.

Přesto však fašistickou Itálii během její existence (1922-43) nelze co do míry represe srovnávat ani s nacistickým Německem, ani s bolševickým Ruskem. Pokud by pan Truxa rozuměl pod pojmem "fašismus" Mussoliniho Itálii, tak tady opravdu nelze mezi fašismus a komunismus klást rovnítko. V Itálii, i když byla diktaturou, nebyl až do r. 1940 vůbec vynesen rozsudek smrti, političtí vězni měli svůj zvláštní statut, tudíž nemuseli těžce pracovat, v tzv. "koncentračním" táboře na ostrově Lipari se mohli političtí trestanci volně pohybovat po celé ploše ostrova a navštěvovat tamní hospody, nejnebezpečnějšímu politickému vězni režimu, komunistovi Antoniovi Gramscimu, se dostalo po jeho onemocnění rakovinou kvalitní péče v nejluxusnějším římském sanatoriu. Sovětský svaz měl v té době za sebou již desítky milionů nevinných lidských obětí. Co tady srovnávat? Ano, mezi fašismus (ten italský) a komunismus skutečně nelze dávat rovnítko, čímž samozřejmě neříkám, že jsem příznivcem tohoto megalomanského systému, naopak. Italský fašismus také na rozdíl od německého nacismu nebyl antisemitský, Židé až do r. 1938 byli i ve vedení fašistické strany a v čele policie, v Itálii až do jejího obsazení Němci r. 1943 neexistovaly pro Židy vyhlazovací tábory a nesměli být deportováni do plynových komor v Osvětimi nebo kamkoliv jinam do Němci obsazené Evropy.

Hitlerovo hnutí se nikdy nenazývalo "fašistickým", nýbrž nacionálně socialistickým. Vycházelo z filozofie Friedricha Nietscheho o "nadčlověku", kterou zideologizovali Alfred Rosenberg a Adolf Hitler. Na rozdíl od italského fašismu byl německý nacismus "socialismem", tak se sám nazýval a po vítězné válce chtěli hitlerovci realizovat rozsáhlý socializační program, s čímž se netajili. Socialismus však existoval také v Sovětském svazu. Proto aby někdo na základě tohoto společného názvu nemluvil o "podobnosti" či dokonce shodě obou systémů, začala stalinská propaganda během války psát o "německém fašismu", ačkoliv tento název hitlerovskému režimu vůbec neodpovídal. Sovětům šlo o to, aby někdo nehledal spřízněnost mezi komunismem a nacismem a protože fašismus nebyl "socialistický", ale naopak ostře protisocialistický, tak nacismus s fašismem prostě ztotožnili. Přimlouval bych se proto za nezaměňování pojmů. Fašismus a nacismus opravdu nejsou totéž.

Mezi nacismus a komunismus je naopak nutno dát co do míry represí rovnítko, neboť se jednalo o zločinecké systémy na stejné úrovni. Oba mají na svědomí desítky milionů nevinných lidských obětí. Samozřejmě si vážím úžasného hrdinství prostých lidí národů tehdejšího Sovětského svazu při obraně země proti hitlerovské agresi a skláním před nimi hlavu. Pokud ale pan Truxa píše, že to byla Rudá armáda, kdo nás osvobodil od nacistů a tím zachránil naši existenci, tak jen připomínám, že to byl naopak Stalin, kdo svým paktem o neútočení ze 23. srpna 1939 umožnil Hitlerovi napadnout Polsko, o jehož území se s ním posléze "bratrsky" rozdělil a dal mu příležitost k obsazení většiny střední a západní Evropy. Byli to Sověti, kdo díky paktu Molotov-Ribbentrop pomohl nacistickému Německu stát se obrovským velmocenským kolosem. Na tuto krátkozrakost doplatili nakonec sami, Hitler přepadl v červnu 1941 i Rusko. Porážka Německa by byla nemyslitelná bez hrdinského nasazení Angličanů a bez americké hospodářské i vojenské pomoci Rusům, za což jim sám Stalin děkoval. Tvrdit, že bez Rudé armády by nacisté realizovali Heydrichův plán na germanizaci českého prostoru, tj. že by část Čechů poněmčili a zbylou část odvezli na Sibiř, je z pohledu historika typický "kdybysmus". Nikdo neví, co by bylo, kdyby Hitlerovo Německo nad Sověty zvítězilo. Jisté ale je, že by to pro ně znamenalo Pyrrhovo vítězství, z války by vyšlo citelně oslabeno, čehož by jistě využili západní spojenci a nastoupili k vítěznému protiútoku apod., prostě mohlo být tady mnoho jiných variant, které by znemožnily realizovat Heydrichův plán totální germanizace českého prostoru.

Ostatně ptejme se, co udělali bolševici s českým národem? Jeho duchovní, mravní a intelektuální elitu hodnou toho jména fyzicky nebo morálně zlikvidovali v Jáchymově, Leopoldově a dalších zařízeních, nebo je povyhazovali z vysokých škol při vyakčňování a dalších podobných akcích. Zničili jeho podnikatelskou vrstvu a rolnictvo. Nacisté nás chtěli poněmčit a kdo toho nebude schopen, zlikvidovat. Komunisté nám sice rodný jazyk ponechali, ale znetvořili ho k nepoznání. Ten jazyk, jímž jsme se ke všemu svobodně vyjadřovali a jímž jsme chválili Boha, se stal zmrzačenou karikaturou k jednostrannému poklonkování bolševickému Molochovi a k lízání tyranových důtek. Kdo nechtěl tímto zdeformovaným jazykem "mluvit", musel být likvidován. Takže v čem nám Rudá armáda přinesla záchranu? Změnilo se pouze to, že český národ z tlamy nacistické Charybdy upadl do chřtánu bolševické Skylly. Obojí bylo a je stejným neštěstím.

PhDr. Radomír Malý

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí