Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2010

Radost

P. Josef Veselý

Potkal jsem ji dnes odpoledne. Přišla tak znenadání, z ničeho nic, zjevila se v plné síle, jako se zjevuje třebas pravda, kdy sama chce. Byl to zážitek bezprostřední, který by v jiných situacích nestál možná za povšimnutí. A přece to byla radost, taková jaká je v celé své prostotě, dětsky upřímná a čistá, která dovede mnohostí svého přílivu zaplavit vlnami zapomnění všechen smutek. Proběhla celým tělem, zářila z očí, poznamenala tvář a z úst vyšla jediná věta: `Máma je doma !" Tomu všemu totiž předcházela ona bezútěšnost domova, v němž chybí matka, čekající snad právě v nemocnici na operaci.

`Máma je doma !" Radost se ozvala oním nečekaným návratem, doplňujícím jednotu vzájemného soužití a přišla tak neočekávaně, jak už to mívá ve zvyku, pokaždé s jinou tváří, podle okolností, za jakých vyrůstá. Třebas byl tento okamžik, tento zážitek dávno pryč, radost se stále vracela a já jsem ji neodháněl, poněvadž jsem byl přesvědčen, že si zaslouží, abych se podíval zblízka na její mnohotvárnou podobu. Kolikrát už se zjevila lidem, mně a nám všem a pomohla protřít oči zaprášené potem a prachem denní všednosti! A kolikrát jsme ji přivítali jako důležitého činitele v onom vnitřním dynamismu, který je podněcován stálým zápasem mezi ní a bolestí, mezi touhou a cestou k jejímu dosažení, mezi nedostatkem dobra a mezi všemi akcemi, směřujícími k vyplnění všech životních trhlin!

Ať tak či onak, sama nás bezpochyby naučila znát stupně její hodnoty a rozlišovat svoji pravdivost ode všeho falešného. Jestliže jsme ji dnes potkali tak znenadání, bylo by pochybné umísťovat její genesi na půdu jakési nahodilosti, jako to napovídá celá škála radosti, provázející život všech lidí na zemi. Jsou radosti, které se dobývají tak jako nepatrný gram radia. Tuny rudy je třeba zpracovat, než zasvítí onen tajemný paprsek vzácného prvku. Myslím tu při tom na práci vědců, na práci systematickou, nezištnou a ukázněnou, plnou trpělivosti a víry v konečné vítězství. Jindy má radost možná podobu blesku, při jehož hromové ozvěně to až v zádech zamrazí. To je snad radost lékařů k životu vracejících těla napolo mrtvá. Jsou radosti, které se objeví jako slunce, když se prodere přes oponu mraků, vzpomínám tu na všechnu práci dělníků, rolníků i uklízeček, která je tolikrát tísnivě přitlačila k zemi, ale zase osvěží novými úspěchy. A pocitem z dobře vykonaného díla. Podruhé opět nabídne se radost jako krajina pozorovaná v celé své kráse z vrcholků hor. To bývá tehdy, když umělci se podaří postavit se tváří v tvář novým krajinám na území pravdy a vůbec celého lidského života. A někdy zas podává se radost lidem jako zlatý dukát. To tak bývá, když přijde a dá se všem, kteří se za ni nestyděli a nebáli se bojovat, třebas byla začarována do podoby sebe odpudivější.

A v některých chvílích rozhoupe srdce, že až to zamrazí, jako když horolezec sahá právě po alpské protěži. To jsou ty radosti, které vyrůstaly na skále tvrdého odříkání, o nichž nemá ani tušení ten, kdo dal přednost radostem bahenních leknínů. Jak pestrá škála radostí, ode všech pozlátek až k ryzímu zlatu, počínajíc těmi, které ostýchavě nesou jen její jméno, až k těm, které dávají přímo z její podstaty. Ale ještě nejsme na konci, je třeba pokračovat. Někdy zavoní radost jako růže na zahradě. Tak se snad zjevuje milencům, kteří si naprosto uvěřili a překonali všechnu nejistotu a v její vůni jim sublimovaly všechny nepříjemnosti denního života.

A mnohým radostí srdce okřeje, jak žíznivému u čisté studánky. A v této podobě přichází snad k rodičům, ve studánkách dětských očí se shlížejících a pijících jejich vděčnou lásku za dar života. Některé radosti se pak bezpochyby představí v podobě podzimních plodů. To jsou radosti všech těch, jejichž práce je nepoznaná, takřka neviditelná a dává se poznat teprve dobrotou jejich ovoce. A tak stále defilují radosti nové a nové. Jsou radosti vyrůstající z radosti druhých. Radost ze synů marnotratných, domů se vracejících, radosti z číše vody z lásky podané, z kytky darované, z úsměvů přelévajících do duší vysušených trochu té naší radosti, radosti ze všech akcí, vyplňujících propast lidských nedostatků. Nade všemi však vystupuje ona trvalá radost z pravdy poznané a uchopené, prožité a přetavované do každého činu, myšlenky i slova. Stojí nade všemi svou věrností, kterou člověka všude provází a trvalostí proti všem ostatním, odumírajícím s květinami na zahradě. A je snad z těch mála věcí, jichž si lidé nemohou závidět, protože se skrývá až na dně srdce a lidé ve svém spěchu těžko postřehnou na očích jejich změnu. Jak bohatá je radost svou rozmanitostí. Je lákavá pro všechny od prvních kroků až po hrob. Jak silná ve funkci proměňovatelky, očišťovatelky, inspirátorky a odměňovatelky. Ale přesto všechno jak málo známe její genesi a jak často ji předáváme v pošetilé naivnosti, že možno ji utrhnout jak kopretinu na potkání. Ve svém erbu má totiž napsáno, že se nedává nikomu bez výkupného a že je především ovocem ducha a všech jeho darů zdarma daných i přijatých.

P. Josef Veselý - Moudrost života

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí