Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2010

V Římě

P. Karel Dachovský

Brouzdal jsem po ulicích Říma,
jakoby to nic nebylo,
tak lehce se mi šlo.

Mládí dělá zbytečné věci.
Církev však je jak sešívanost
oděvů švýcarské gardy.
Přilbice je krásná jako Kristus,
ostatní v pohybu a jakoby v řeži.
Slané vody carpe diem
už pronikly hradbami
Božího města,
teď se bojuje muž proti muži.
Kdyby nebděl Michael archanděl,
už bychom byli dávno mrtví.

Církev má podstatné,
dosud svatostánky,
ale obstojí i bez tabernáklu.
Církev není carpe diem.
Je v minulosti jako pergameny a inkunábule.
Žije v přítomnosti jako křik novorozeněte
a okamžik rozvinutí růže,
je v budoucnosti,
jak však namalovat nekonečno a lidskou duši
kterou však nastínili svatí,
také pokorná a obyčejná i neobyčejná Terezička.

Čas plyne stále stejně,
někdy se zdá, že proplouvá,
až jsme na konci.
Kroky křížové cesty
jsou však perné a dlouhé jako bolest.
Tehdy jsme opravdu žili.

P. Karel Dachovský

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí