Z časopisu Svědomí/Conscience 5-8/20010

Krize - urychlovač času

Jindřich Koudelka

Finanční zemětřesení s epicentrem v Americe zatřáslo nejen Amerikou, ale i „zbytkem" zglobalizovaného světa. Důsledky vidíme, po příčinách se pídíme. Jak úspěšně? Těžko říct, vždyť razítko „Top secret" je skoro na všem!

Máme-li však aspoň špetku tušení příčinných souvislostí, a to nejen těch vnějších, potom pojďme: „Leťs go", jak by řekli ti až donedávna tak skvělí Američané. Pojďme tedy i my, třebaže mlhy na blatech se jen tak nezvednou. Ale nevadí, vždyť i tajemství baskervilského močálu bylo odhaleno. A tak i to málo, co jsme zatím v mlze mohli zahlédnout, dává tušit, že budou následovat otřesy na daleko vyšší škále Richterovy stupnice, a že to budou otřesy, při kterých, řečeno obrazně, budou padat i výškové budovy s ocelovým jádrem, podobně jako v září 2001 spadlo, přímo symbolicky, Světové obchodní centrum /WTC/.

Máme-li věřit svědeckým výpovědím, ozývaly se uvnitř budov v kritickou dobu výbuchy, a „dvojčata" se zřítila dovnitř - implozí! Kdož ví, zda pád Světového obchodního centra neměl být symbolickým předznamenáním pádu světového obchodu a financí.? Včetně způsobu provedení!

Po příčinách „zemětřesení" pátráme nejen my, obyčejný plebs s několika tisícovkami v bance, ale i finanční geofyzikové všech kontinentů: finanční analytici, burzovní makléři, spekulanti, politici i prestižní ekonomové, píšící učebnice ekonomie i celé knihy o ní, za něž pak dostávají Nobelovy ceny. Neviditelná ruka trhu ale zřejmě podléhá zcela jiným zákonitostem než jsou teorie nositelů Nobelových cen. Ačkoli mnoho nezávislých ekonomů, to jsou ti, co Nobelovy ceny nedostávají, už dlouho varovalo před závažím finančního spekulantství zavěšeným na příliš tenké niti, nic se nedělo - až donedávna. Obchodování s akciemi nebo penězi, založené na kolísání jejich momentální hodnoty, kdy cílem je okamžitý zisk, je příkladem takového spekulantství, které samo hodnoty nevytváří, zato parazituje na hodnotách .vytvořených jinými. Podobně je tomu i s oním virtuálním obchodováním, kdy se výrobky ještě ani nevyrobené už čile obchodují.

Vraťme se ale do země původu zemětřesení - do Ameriky a pokusme se jeho epicentrum blíže lokalizovat. To se prostorově nachází uvnitř Federálního Rezervního Systému /FED/, časově pak v době, kdy jeho ústřední banka, stanovením mimořádně nízké úrokové míry, vyslala vzkaz sesterským hypotečním bankám k poskytování hypoték i lidem u kterých se dalo předpokládat, že ani takto nízký úrok nebudou schopni dlouhodobě splácet. Měli bychom se snad proto durdit na měkkosrdcaté bankéře Fedu, že chtěli i lidem méně majetným pomoci dosáhnout na hypoteční úvěr? Že dlužníci nemohli později dluhy splácet? Inu, to je důkaz toho, že i ve světě obchodu a financí, v tomto hradu racionality, se může objevit onen iracionální fenomén, známý jako „vis major".

Přísloví praví: Když Pán Bůh dopustí i motyka spustí. Co potom záleží na tom, který prst „cvrnknutím" do první kostky domina spustil dominový efekt, který přešel v zemětřesení? Přesto různí pomlouvači, kverulanti a hejkalové trvají na tom, že trakaře ani krize z nebe jen tak nepadají!

Jak to prý, že bankéři z Fedu, v jejichž genech jsou uloženy tisícileté obchodní a finanční zkušenosti generací jejich předků, mohli nepředvídat možný dopad? Vždyť počátek jejich genetického vkladu se nachází až u řek babylonských, na jejichž březích předkové jenom nesedávali a neplakali za ztracenou vlastí, ale i čile, po celé Babylonii, obchodovali, a to tak zdatně, že i při svém „smútění za vlastí“ se jich po osvobození perským Kýrem vrátila sotva pětina. Tak silnou citovou vazbou působí zavedený obchod!

Vraťme se však od dávných řek babylonských do současné Ameriky, konkrétně do Fedu, jehož akce působí stejně dramaticky jako přepadení dostavníku na divokém Západě bandou lupičů - ba více, dokáže-li spustit i zemětřesení.Tu i množství kořisti, pardon, zisku z obou akcí - té dostavníkové i té bankovní, je nesouměřitelné.

To všechno, zdá se, většině nevadí až do chvíle, než se motor prosperity zadře a nic už není OK a všechno jde šejdrem. To se pak po příčinách zádrhelu začnou zajímat i ti, které dosud věc veřejná /Res publica/ nezajímala. Škoda. Mohli se už v předstihu dovědět, že tenhle motor už dávno není ten super špičkový, tedy ten nejlepší z nejlepších, jak hlásala reklama, ba ani ne ten nejlepší ze špatných, jak hlásal kdysi pan Churchill. Přičteme-li nepoctivost obsluhy, koho pak překvapí, že automobil s tímto zadřeným motorem může být i kradený? Příběh vzniku Fedu kradený automobil připomíná. Ale i film z oblasti sci-fi, ve kterém je Amerika napadena /a dobyta/ - mimozemskou civilizací!

Děj začíná kolem roku 1908, kdy skupina nejbohatších bankéřů Ameriky, vedená, z pověření Rotchildů Jakobem Schiffem a Paulem Warburgem, usoudila, že dozrál čas vyjít na denní světlo s plánem na vytvoření tzv. Federálního Reservního Systému/ FED/, třebaže věděla, že takovýto návrh byl v té době v Kongresu neprůchodný a že tehdejší prezident Taft by svůj podpis pod takovýto zákon / i kdyby prošel Kongresem/ nedal. Účel byl však splněn.

Myšlenka Fedu byla na světě a měla vejít do širšího povědomí veřejnosti a spolu se `sponzorskými daryA i do vědomí několika vytipovaných kongresmanů a senátorů. To se stalo. Zbývalo posadit `správnéhoA chlapíka do Bílého domu, který s podpisem pod Federal Reserve Act nebude dělat cavyky. Tím správným chlapíkem, posazeným za vydatného cinkání měšců, byl Woodrov Wilson. Tip to byl správný. Potíže ani cavyky nedělal. Později řekl: "Nevědomky (?) (za 85.000 dolarů) jsem zničil svoji vlast."

Teď už nic nestálo v cestě. Akce začala 23. prosince 1913, kdy většina kongresmanů a senátorů, kromě těch "sponzorovaných", se rozjela do svých domovů po celých Státech. Ti sponzorovaní a obzvláště pilní, povzbuzeni dalšími bonusy k ještě větší pilnosti, se toho dne (23. prosince 1913) vrátili do Washingtonu na půdu Kongresu a Federal Reserve Act, potažmo Federální Rezervní Systém byl na světě. Tak se díky několika úplatným kongresmanům a senátorům (budiž navěky zatraceni a zařazeni mezi nejpodlejší zrádce a desperáty Ameriky!) stal státní finanční systém Ameriky kořistí několika soukromých bankéřů. Vytvoření zákona o Fedu převedlo totiž právo tisknout a razit peníze z rukou Kongresu, jak určovala americká ústava, do rukou Federálního Rezervního Systému, tedy do soukromých rukou několika nejbohatších bankéřů, kteří si akcie, které nebyly veřejně obchodovatelné, rozprodali po sto dolarech za akcii! Federální Rezervní Systém je soubor soukromých bank, který není nikým ani státem kontrolován a ve kterém stát nevlastní ani jedinou akcii. Dokonce nemůže (stát) ani nahlížet do účetních knih Fedu! Přesto si dodnes mnozí z Američanů myslí, že Fed je státní institucí.

Převedení práva vydávat peníze z rukou Kongresu do rukou soukromých bankéřů znamená, že vláda je nucena kupovat si od Fedu peníze, které by měla sama a zdarma přes Kongres a státní pokladnu vydávat, a tak mimo jiné i kontrolovat inflaci. Místo toho hodnotu peněz a inflaci kontrolují bankéři Fedu!

Příběh ale pokračuje. Jeho pointa tkví mimo jiné v tom, že každý dolar, který si stát od Fedu přes státní pokladnu půjčuje či nakupuje, je zatížen sedmnáctiprocentním úrokem!!

Tak bankéři Fedu "vydělávají" bez hnutí prstu miliardy! Fed také kupuje dluh vlády za peníze, které sám tiskne! Tak tomuhle se říká Geschäft! Jediný z prezidentů, který se pokusil tento Geschäft zarazit, byl John Kennedy, který zastavil "půjčování" bankovek z Federální Rezervní Banky a přes státní pokladnu začal vydávat bankovky Spojených států, nezatížené úrokem. Tyto bankovky měly nápis: United States Note, na rozdíl od běžných bankovek s nápisem: Federal Reserve Note. Pokračování známe.

Se slepicí, snášející zlatá vajíčka, je to jako s nápisem na sloupech vysokého napětí: "Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých!"

Dobyté území je prý to, které je obsazeno vojensky. Já ale od doby, kdy vím o existenci Fedu, této doktríně nevěřím, a to i přes všechny ty unifikované sci‑fi scénáře, ve kterých nebezpečí vojenské okupace hrozí Americe dodnes B od mimozemšťanů!

Zkušenosti (a právě z Ameriky) ukazují, že k jejímu dobytí či k dobytí jiného státu , vojenského kontingentu není třeba. A proč taky, když přes finance jde všechno líp a efektivněji. Ti, o kterých je řeč to dobře znají, jako i výrok Thomase Jeffersona o kapitálu, který je nebezpečnější než armády, stojící proti sobě.

Vraťme se však k současné krizi. O jejích dalších možných příčinách, kromě oné "chyby" s poskytováním nízkoúrokových hypoték, se spekuluje i o nadvýrobě, "přehřáté" ekonomice, špatných úvěrech bank, bankovních spekulantech, finančních velkopodvodnících, nepoctivých bankéřích a manažerech, tunelujících vlastní podniky, obavách investorů, až po (prý) zasahování státu do ekonomie .

Zatímco většina těch věcných teoretiků umění ekonomického stojí nad dráčkem v kolíbce bezradně, přicházejí jiní, s lektvarem namíchaným podle receptur slavných guruů ekonomie, aby obludu v zárodku zahubili. Ale nevědí snad, že jsou dítka nechtěná i chtěná? A toto dítko je laskané a opečovávané. Jak by potom kmotříčkové mohli dopustit, aby se mazánkovi něco stalo? Vždyť cíl je vysoký a cesta k němu byla právě našlápnuta.

Pokusy o řešení krize ze strany států , to jsou ti ekonomové s lektvarem, jsou stejně fantasmagorické jako sci‑fi filmy americké výroby, ba více, neboť kdo kdy slýchal, aby dlužníci sanovali své lichváře? Řečeno konkrétně: aby se stát pasoval do role samaritána, dotujícího chudé banky, u nichž sám `visíA v řádech bilionů?!

Inu, nové tisíciletí vyžaduje i nové vztahy ‑ reciproční, řeklo by se, třebaže jiné vztahy zůstaly postaru a netknuté. To jsou ty, kdy neplatící dlužníci jsou ‑krize nekrize‑ bankou poučeni, že i ve velkokapitálové demokracii dobré účty dělají dobré přátele, a to přesto, že i tito dlužníci, jako "plátci daní" přispěli k sanaci té "svojí banky", která je "recipročně" připravila o střechu nad hlavou! Fantasmagorie? Absurdní divadlo? V porovnání s reálabsurditou dneška, aktovky pánů Becketa a Ioneska, s jejich nosorožci a blábolícími němými spíkry, působí jako konversační komedie pro pobavení zhýčkaných návštěvníků divadel. Když se realita s absurditou dají "do holportu" a optimismus, ten správně americký, po léta vyráběný v kulisách Hollywoodu, jim k tomu přitakává, není divu, že jeho produkty dosud nepochopily, že dítko je chtěné a snad i proto hledí na krizi z dálky a nevzrušeně, neboť vzhledem k objemu svého optimismu jsou schopny do něj pojmout i absurdní divadlo jako konverzačku a krizi jako její humornou část.

A selský rozum /?/: Je‑li dítko nechtěné, může to být chybičkou, která se vloudila. Potom by něco někdy mohlo zase jít svojí cestou. Nebo: je‑li vskutku dítko nechtěné, může to být degenerací velkokapitálového systému a máloco může jít svojí cestou. Ale: je‑li dítko chtěné, může to být i tím, že někdo nemá kalé úmysly! Nu, a potom už vůbec nic nemůže jít svojí cestou!!

Otázkou pak bude: kdo? Už o nich byla řeč.

Třebaže historie zná nejeden pokus o dobytí světa, vždy se tyto snahy ukázaly jako liché, neboť horizonty dřívějších dobyvatelů měly své limity. Tito uchazeči o světovládu byli limitováni tím, že "pracovali" ručně, neboť každá ruka, zvedající meč, se dříve či později unaví. Ale jsou činnosti, kde vynaložená námaha sílu zvětšuje. Chtělo by se říct: To podle výše marže nebo úroků! Noví pretendenti o světový trůn vzali za své pořekadlo: Co v tichosti vzešlo, zdárněji prospívá ‑ hlučný počátek tichý konec mívá. Nač se proto pokoušet "dosáhnout na hvězdy" přes třeskot mečů či hvizd bomb, existuje‑li cesta tišší i efektivnější, třebaže nutno uznat, že svištící bomby tu svoji roli také mají, neboť potřebují‑li politické systémy ke zdůvodnění své existence (a svých činů) ideologii, potřebují i bomby. Bomby potřebují proto, že mají ideologii!

Alexander Solženicyn napsal, že šejkspírovští vrazi se už po několika vraždách hroutili proto, že neměli - ideologii.Ta dává křídla a zvyšuje výkonnost. V bývalém bolševickém Rusku ani v někdejším Československu se nikdo nehroutil ‑ měli ideologii! Ani žádný z amerických generálů či z osazenstva Bílého domu se po "humanitárním" bombardování Srbska, Iráku nebo Afghánistánu nehroutil B i oni mají ideologii! Ta je vyjádřena tím, že dovede i humanitárně bombardovat! Ideologií současného systému jsou peníze, byznys a humanismus jako přidaná hodnota. Někteří míní, že je to tak správné, a co je správné je i pokrokové, a tak v zájmu pokroku a také Geschäftu je tu svět půjček, hypoték a úroků aby v další vývojové fázi to byl svět, zbavený balastu humanismu ‑ svět bankrotů, exekucí a sebevražd. Tihle humanitně ladění lichváři, přes finance ovládající Ameriku i Evropu, zkorumpovali jejich vlády natolik, že je z nich křoví, dobré leda k tomu, aby se za ně schovávali. "Za křovím" teď dolaďují techniku instalace New World Order, kýžený to cíl mnoha generací před nimi. Klid k práci jim zajišťují všemožné státní instituce: tajné služby, policie, armáda a ještě tajnější organizace nestátního charakteru. I moc soudní, druhově též přináležející "ke křoví". Všechny tyto státní instituce i ony nestátní organizace (!) se podílely na vybudování "sicherheistdienstu" k ochraně tohoto nevoleného obchodně - humanitářského spolku, přesto nadřazeného státům i národům! Touha po světovládě je u nich stejně nutkavá, jako je nutkavé Ahasverovo věčné putování. Obojí je známkou neklidu, mající původ v události, staré dva tisíce roků. Důsledkem je chorobná touha po moci a majetku, a to až v míře, nazývané posedlostí!

Následky vidíme. Mají zglobalizovaný svět a žoky zlata, stejně nadité jako jejich ego, které, ač si dávno přišlo na své, žádá si víc. Ale co víc? Vždyť všechno už tu měli: dvě Války, bolševismus, nacismus a teď i humanismus! Jaká by tedy měla být přidaná hodnota, aby dílo bylo dokonalé? Tikají‑li "hvězdné hodiny" ke dvanácti a oni to jsou, ti vyvolení, kteří mají přivést lidstvo (v rozumném počtu ovšem) do rajských zahrad jedenadvacátého století, pak `"přidaná hodnota" bude ta v závorce – (v rozumném počtu). Přesvědčeni o přízni bohů (vždyť koho bohové milují, toho zlatem obtěžkávají, že?), nepochybují o svém předurčení k vůdcovství a vzhledem k vysokosti cíle ani o oprávněnosti použití třeba výjimečných prostředků... A jaké že by ty výjimečné prostředky měly být? Raději se neptejme, a to ani moudrých Nathanů, vždyť i bez nich víme, že na vrchol jejich kopce vedou dvě cesty: kratší, lemovaná srázy a stržemi, druhá , o něco delší, zato bezpečnější. Ta srázy a stržemi lemovaná, třebaže již několikrát úspěšně vyšlápnutá ‑ Sarajevo, Pearl Harbour, "dvojčata" , je natolik nebezpečná, že představuje hrozbu i pro samotné uživatele! I proto je tu stará klasická  Via  Appia , místo strží a roklí lemovaná půjčkami, úvěry a v moderní době i hypotékami; pro osoby soukromé i právnické ‑ státy, politické strany či politické systémy nevyjímaje. Potřebují‑li politické systémy ideologii, potřebují i bomby. Potřebují‑li bomby, potřebují i peníze. Potom, co začínají padat bomby, vše se stává nejisté ‑ i vítěz! "Sicher je sicher" říkával už starý Manlicher ‑ a udělal pojistku ‑ dvojitou!

Od té doby kdo půjčuje, neprohrává! I dějiny o tom vědí své.

Když byl během první světové války v Rusku nainstalován bolševismus, nejsurovější to systém všech dob, usoudili moudří Nathanové, že podobný systém by byl vhodný i pro poražené Německo, sužované hladem, nepokoji a počínající anarchií. Stejně jako v Americe, před spuštěním Federal Reserve Act, bylo i tady třeba najít vhodnou figuru do čela hnutí , které se, na rozdíl od socialismu internacionálního v Rusku, bude nazývat socialismem národním ‑ zkráceně nacismem! Tou vhodnou figurou, do které se vyplatí investovat, bude spiritista, vyznavač okultismu a člen tajného spolku Thule ‑ Adolf Hitler! Třebaže oba tyto systémy měly jmenovatele stejného /socialismus/, fungování a metody podobné, dalo se tušit, že půjde o dva kohouty na jednom smetišti. Zatímco půda pro zasetí dračího semene byla v Rusku kypřena a hnojena už dávno )od 19.stol.) stálým importem anarchistických a jiných "svobodomyslných ideí", v poraženém Německu nacional socialismus povstal z válečného popela jako bájný Fénix, a to v době probíhající světové krize. Anebo právě proto?! Potom tento jev, hodný slova zázrak, stojí za bližší podívání, neboť sebelepší řečník, byť i spřízněný s okultismem a magií, nikoli však s penězi, by byl vypískán. To věděli i sponzoři. Takže klíč ke zrodu Fénixe byl od jejich kasy! Pouze idealisté jsou přesvědčeni, že peněz netřeba, protože ideje se prosazují vlastní silou. Ale peníze tu byly. Co však s nimi, nelze‑li je utratit za "tovar" k jehož nákupu byly určeny? Tak se v Německu, konkrétně v Porúří, udál další zázrak. To když mávnutím kouzelného proutku odtud zmizelo okupační vojsko... A hned bylo kde utrácet! Tak byl v Evropě, vedle socialismu internacionálního, "vybudován" i socialismus nacionální, aby přísloví o dvou kohoutech na jednom dvorku došlo naplnění.

Ani "zbytek" Evropy ani Amerika nezůstaly mimo. Dálný východ i Tichomoří se také měly účastnit ‑ Pearl Harbour už byl v hledáčku plánovačů! Je‑li pravda, že dějiny se do jisté míry opakují, máme se na co těšit(!), neboť krize, jak víme z třicátých let minulého století, předchází, stejně jako zemětřesení, vlastní erupci.

Avšak nejen dějiny samotné, ale i jejich plánování se také /do jisté míry/ opakuje. V situaci, kdy státy dávno nejsou svéprávné a jejich moc rozhodovací je přímo úměrná jejich závislosti na nadnárodním teď už i nadstátním kapitálu, tedy minimální, ne‑li nijaká, rozhodli výrobci dějin, že "německý mustr" z třicátých let lze znovu použít. Tentokrát už ne ve vyčerpané Evropě ale v potenciálně slibné Číně. Od tajného financování německého nacionál socialismu pokročila doba natolik, že přílišných tajností už netřeba. Pod křidýlky Merkurovými a liberálními zákony globálního obchodu, můžou vlastníci "výrobních prostředků", řečeno marxistickou terminologií, libovolně tyto prostředky přesouvat nejen ze státu do státu, ale i z kontinentu na kontinent. Takže přesouvají, a to tak masivně, že celé výrobní komplexy i technologie míří z Ameriky i Evropy do "Země středu", disponující tím, co monetární humanisté cení ještě o chloupek víc než lidská práva ‑ levnou pracovní sílou! Těmito investicemi nepřichází nikdo zkrátka a Číně se dostává toho, co se jí dostat má!! Oprášený německý mustr z třicátých let byl jen méně na očích. Investicemi obletovaný čínský drak (ani pěšky ani za vozem,) napůl rudý, napůl kapitalistický, ale s miliardovými dolarovými rezervami a držením sedmdesáti procent amerických státních dluhopisů se tak stává superhvězdou globálního finančního a obchodního světa a největším věřitelem Spojených států!! Kuliové a hrst rýže! Tak ještě nedávno figurovala Čína v našich představách ‑ dnes věřitel Ameriky!! Sci‑fi, paradox, bláznovina? Nic z toho‑ realita stvořená v zámoří. Za dolary modernizuje Čína armádu a staví loďstvo, schopné čelit budoucí námořní blokádě US Navy, protože boj o ropu a světové zdroje surovin bude nelítostný.

Nu, a protože nejen dějiny, ale i scénáře se (do jisté míry) opakují, dá se očekávat i nápodoba toho, co už tu jednou bylo a co se tak osvědčilo. Námořní blokáda Japonska byla natolik účinná, že ostrovní zemi zbyla jen jedna možná cesta, protože ta druhá - kapitulace - byla samurajskému duchu Japonců uzavřena!

Pearl Harbour nebyl jen zoufalým pokusem o proražení blokády, ale i pastí, nastraženou zaoceánskými mírotvorci(!) a dobrým důvodem rozšířit evropskou válku na Dálný východ a Tichomoří (!), takže přívlastek „světová“ byl konečně na světě!!

Nebylo by k dobru věci, aby ony události a technika provedení/!/ upadly v zapomnění, zvláště, chystají‑li se režiséři uvést na scénu nový kus se starými rekvizitami!

Podzemními přívody plynu a ropy z Ruska a střední Asie i společným vojenským cvičením potvrzuje Čína (i Rusko), že nic nemíní ponechat náhodě. A tak navzdory globalizaci starý dobrý bilaterální svět (vyvolaný druidy ze zámoří) ohlašuje comeback! Další důkaz, že historie se opakuje. Do jisté míry ovšem, protože jako dnešní Čína není Maovou Čínou a Rusko není Sovětským svazem, tak ani dnešní Unie není Unií otců zakladatelů. Při vší úctě k ideálům "Otců" jsem ale té mínky, že chtít vybudovat "Zemi svobody" v zástěře a zednickou lžící je jako chtít s rohatým vybudovat novou rajskou zahradu. Vlastnit vysoké ideály zřejmě nestačí, je‑li vlastník ochoten jít "do holportu" s každým. Následky takového holportu jsou k vidění na dnešní Americe. Na Americe "dvojího kruhu", kde ten vnitřní je určující a ve kterém se nacházejí ti, kteří sami sebe pasovali do role elity světa, která je oprávněna tomuto světu vládnout a o jeho osudu rozhodovat. Svůj mandát na světovládu opřeli o sílu financí a porušenost lidské přirozenosti. Pomocí těchto zbraní dobyli už téměř všechny strategické kóty v podobě parlamentů, politických stran, vlád, tajných služeb, armád atd.

Zatímco vnější kruh je beztvarý, bez vůle a vědomí, "chemicky neutrální", kruh "vnitřní" je kompaktní , s centrálním vedením, formován vůlí, znalostí cíle a vědomím, že je - vědoucí! Také mág, "pracující" ve vnitřním kruhu (při evokaci nečistých sil) je vědoucí. To ale byl i Faust‑ a měl strach. Stejně jako on, i oni (ti z kruhu), podepsali směnky, které nejdou prolongovat. A jako u Fausta i tam přijde ta poslední noc!! Ale ne každý má svoji Markétku.

Zatím však je den a slunce svítí na obilný klas jako na koukol, a tak "make money" může ještě nějaký čas pokračovat. Pro nás, ty z vnějšího kruhu, pro které je takovéto "dělání peněz" neznámé, je ve světě financí neznámého více. Tak proč se nezeptat, že? Třeba takhle: Kam zmizely bankami tak pracně vydělané biliony anebo snad triliony(?), zelených, modrých či jinak zbarvených "bankocetlí", které přece musejí existovat, vždyť mají jména: dolary, libry, eura,jeny...?

Možná ale, že klepeme na nesprávné dveře a že místo u bankéřů a finančních poradců máme zaklepat na dveře ústavu experimentální fyziky; vždyť ve fyzice se učí, že hmota se neztrácí, pouze se přeměňuje. Ale na co? Jiná alternativa k přeměně papírových bankocetlí než na popel a kouř /kromě recyklace/ mě nenapadá. Ale fyzika má zřejmě pravdu. Zvážíme‑li prý popel a kouř, váha obojího se bude rovnat váze bankocetlí před "proměnou". Čili kvantita zůstává, jen kvalita bude jiná. Mate mě ale to, že by ti ,tak dokonale výdělečně činní, co umí make money, měli zájem zrovna na takovéto proměně.?! Tak kde že vlastně ty papírky jsou? Na Marsu, na Měsíci nebo snad ve skalních trezorech pod Manhattanem transmutovaly, po způsobu alchymickém, na zlaté cihly? Nu, proč ne? Může‑li být Praha "magická", proč by Wall street neměl mít svého Löviho? Další taje finančního a metafyzického světa "bytují" v jejich nejvyšších sférách, odkud rozum, zvaný selský, byl dávno vykázán. Jak potom rozumět vztahu dlužník - věřitel v situaci, kdy náhle zchudlé banky žádají po svých dlužnících, tedy po státech, pod pohrůžkou zhroucení světového finančního a ekonomického systému finanční dotace? A tu, hle, stane se nevídané. Dávno už zívající a vybrakované kasy začnou ,jako v pohádce Oslíčku otřes se sypat dolárky, eura, libry do černých děr chudičkých bank! Nevěříme‑li na oslíčka, odkud potom ty žádané penízky "přikráčely" do vyprázdněných státních pokladen, aby vzápětí mohly zase "odkráčet" do stejně vyprázdněných útrob soukromých bank k záchraně světového finančního systému?

Jestliže státní pokladny zívaly už před krizí a kasy "poskytovatelů finančních služeb" jí byly zdevastovány natolik, že tito byli nuceni žadonit u svých dlužníků o dotace, odkud pak se ony stamiliardy dolarů, eur,jenů vsypaných dlužníky (státy) do černých děr zchudlých "poskytovatelů" vzaly? Že by subjekt, zadlužený po uši dokázal takovou sumu "vyprodukovat" je více než nepravděpodobné, ale více než pravděpodobné je, že si ji  vypůjčil !  Od koho? To je otázka skoro stejná jako ta o slepici a vajíčku. Odpověď může být v otázce: Kolika procentní úrok si "poskytovatelé finančních služeb" za svou záchranu připsali? A jak dlouho, v době počítačů, celá transakce trvala? Někteří neoliberální ekonomové a politici vyslovili obavy ze socializace a zestátňování soukromého sektoru. Jak takové "zestátňování" vypadá, vylíčil v jedné ze svých přednášek německý finanční odborník Andreas Clauss. Příklad jím uvedený vypadá takto: německý stát aby "zachránil" Komerční banku v ceně necelých čtyř miliard eur, nasypal do ní šestnáct miliard eur, aby pak dostal dvacet pět procent jejích akcií! Zdá se, že někdo udělal skvělý Geschäft! Kdo ale? Příchodem krize se mnohé změnilo, ale mnohé zůstalo postaru. A tak otázka kdo je kdo, kdo je věřitel a kdo dlužník je stejně bezpředmětná jako v době před krizí.

Ano, něco se příchodem této podivné krize vskutku změnilo: "ceduliček" , podepsaných strážci státních pokladen přibylo, předklon se prohloubil...

Zkušenost říká, že nestíhaný zločinec, jistý si svojí beztrestností, se den ode dne stává drzejším a že s jídlem roste apetit. Vnitřní kruh má apetit výborný; funguje uvnitř státu jako soukromá společnost, zaštítěná znovelizovanou ústavou, zprivatizovanou "státní" agendou (kongres, parlamenty, vlády...) a humanisticko ‑ liberální ideologií, podepřenou masivní reklamou.

Také disponuje nadacemi, osvobozenými od daní /!/, a miluje Matičku Zemi.

V USA , ve státě Georgia, se nachází pomník z kamenných desek, připomínající pravěký menhir s vytesanými deseti novými přikázáními v osmi světových jazycích. První věta dekalogu: Udržujte lidskou populaci pod hranicí pěti set miliónů /!/ v trvalé rovnováze s přírodou. A poslední věta desatera: Nechte místo přírodě! Mimoděk se vkrádá otázka, jaká budou kritéria pro výběr oněch pěti set miliónů a kam s těmi "přebývajícími" šesti miliardami? A také, odkud tihle "návrháři" nových desater a nových rájů přicházejí? Z jiné dimenze, z jiné planety? Kam sami sebe řadí a kam doopravdy patří? Do svěrací kazajky, před soud, před exorcistu?

Aby hřebík nešel do dřeva šejdrem, musí být uhozen přesně na hlavičku. Předešlá otázka byla položena špatně. Ne odkud přicházejí tihle návrháři, tvůrci nových Y , ale odkud přicházejí ty podivné myšlenky, přejímané zbloudilým duchem a zpracovávané chorým mozkem? Opravdu z jiné dimenze, z jiných světů? Ta otázka má své oprávnění; byl by lidský mozek, třeba sebevíce patologicky poškozený, opravdu schopen takovéto šílenosti vyprodukovat? Nebo vstala snad z prachu zapomnění všechna krutá božstva starověku, lačná krve a lidských obětí? Anebo byla ona božstva jen zástupnou personifikací toho, který provází lidstvo už od Adama? Tomu starý had sliboval život v božské dimenzi. Přesto, že své sliby nesplnil, a ani nemohl, má tenhle usvědčený lhář své věrné, kteří vsadili na časnost a momentální zisk, jako ti burzovní šejdíři, co na burze "dělají" peníze nebo majitelé klíčů od zlatých cihel v podzemí Manhattanu či od trezorů londýnské City. Všichni ti "z kruhu", které zlato natolik "oduševňuje", že pro jeho lesk a na přání toho, jemuž za tak mnohé vděčí jsou ochotni "udržovat" lidskou populaci pod hranicí pětiset miliónů!

Jejich jistota, že "hvězdy jsou na dosah" a odkaz otců bude vbrzku naplněn, je tak velká, že po demolici národa sahají i k demolici státu, za jehož fasádu se vždy schovávali a jehož jménem prováděli svoje soukromé - ne zrovna košer aktivity.

Ušetřeni demolice nezůstali ani ti nejdéle a nejvěrněji sloužící‑Anglie a Amerika. Po staletí posluhující "hrdý Albion", jinými označovaný za zrádný nebo kupecký, propůjčující svoji vojenskou sílu ambicím "kruhu", vskrytu vládnoucího Anglii, také neodejde bez "výsluhy", a to i přesto /nebo právě proto/, že spojil své stejně sobecké zájmy se zájmy obchodníků a lichvářů, a tak významně přispěl k jejich finančnímu impériu a k dnešnímu stavu světa i samotné Anglie. Ty tam jsou doby, kdy Anglie "vládla mořím" a kdy Indie, ten "nejskvělejší drahokam v britské koruně", jí patřila alespoň nominálně. Tento nejskvělejší drahokam byl asi tak anglický, jako je anglická Bank of England anebo jako americké jsou Bank of America nebo FED!! Matení pojmů vždy patřilo do arzenálu spřísahanců. Skutečným vlastníkem tohoto "nejskvělejšího drahokamu" byla /anglická/ Východoindická společnost /existovala i holandská/.

Už v 19. století upřel "kruh", vedený bankovním domem Rotschildů, zrak na Ameriku, aby i jí poskytl "výhody" svého bankovního systému i možnost, stát se novou baštou finančního impéria tohoto klanu. Třebaže odsloužená doba USA je s tou britskou nesouměřitelná, "výsluha" bude stejná!

Přísloví říká: "Čiň čertu dobře..." Lidová slovesnost pak praví: "Aber die koncen" ! A forenzní audit: "Krach,bankrot, totál!" Urychlovač času, jménem Krize, pracuje stejně spolehlivě v Americe jako v Evropě, v eurozóně jako mimo ni.

Jeden z citátů: "Až k nám národy budou spínat ruce, abychom je vysvobodili z hrůz anarchie, budeme připraveni. Dáme jim panovníka naší krve a ukážeme tvrdou ruku"! Už je jasné proč /zatím/ dvě války, bolševismus, nacismus a teď i krize?

Ale že prý žádné strachy - za rok za dvě nebo za tři léta všechno bude zase OK vzkazují ti z ekonomů, kteří nepostřehli souvislosti mezi politikou a ekonomií ani mezi chybou a úmyslem a kteří se ani v době krize nemíní rozloučit s pracně nabiflovanými poučkami z oboru věd ekonomických, které i mimo krizi fungují málokdy, v době krize - nikdy!

Snad jako varování před šprty s titulem a jejich prognózami, připojil prof. Zelený na konci jednoho svého článku toto čínské přísloví:

Letnímu vánku o bouři

studniční žábě o moři

a polovzdělanci o tom,

co nikdy ve škole neslyšel,

nevyprávěj.

Potom ale kdo, kdy a jak může věci veřejné dát do pořádku? A lze to ještě?

V Americe prý už s tím začal Mr. Obama. Možná pod dojmem hnutí "Vezměme si zpět Ameriku" (?) Slíbil totiž, zpřísnit(!) dohled nad bankami. Už i kurátora vybral.‑ Federální Reservní Systém a jeho šéfa Bernankeho!! I v novinách chválí jeho smysl pro humor. Úmysl jistě chvályhodný; pouze není jasné, zda zrovna on a jeho FED jsou těmi pravými "nápravci" veřejných financí?!

Ono socialistické "Nejsou lidi" platí i v Americe, a to navzdory "menhirskému desateru" v Georgii, které tvrdí, že lidí je dost, ba až příliš! Jen je třeba upřesnit, "který lidi" že to nejsou? Zkušenosti ukazují, že bankovní systém typu FED nefunguje (spíše funguje jednosměrně), a že je protiústavní! Co ale dělal za téměř 100 let fungování FEDu Kongres i Senát Spojených států, aby dnešní katastrofě předešel? Spal, nebyl nebo nevěděl? Nebo se činnost těch kdo v něm dodnes sedí vyčerpává v protislužbách sponzorům, přispívajícím na jejich volební kampaně? Při pohledu na skladbu osazenstva těchto "státních" institucí a na jejich dosavadní činnost je snad někdo, kdo nevěří, že "nejsou lidi"? Ne snad že by tak docela nebyli, ale že nejsou zrovna tam, kde by být měli.

"A kde jsou Japonci(?)", zvolal japonský voják, vrátivší se po více než 20 letech z Tichomoří do Japonska. Ozvěna tohoto zvolání dorazila i do Ameriky. A kde jsou Američané (?) , že nejsou tam, kde by být měli: v americkém Kongresu a Senátu, aby tam bránili americké zájmy. A kde jsou Evropané(?), že nejsou v evropských parlamentech a vládách, aby tam hájili evropské zájmy? Ti, kteří tam sedí si ze státu a jeho institucí udělali soukromý job; jakousi Společnost s ručením omezeným! Při pohledu na tyto s.r.o , se chce zvolat s prorokem Jonášem: "Planu hněvem až k smrti"! A jak by ne, když tihle bafuňáři v zástěrách zaměnili zájmy národa i státu za bakšiš i ` kariéru,A což je eufemismus pro nacpaná panděra těchto břichopásků!! To oni jsou vinni, že činnost států byla ochromena a že za jeho zchátralou fasádou se skrývají bafuňáři mnohem těžšího kalibru, provádějící jeho jménem svoje soukromé akce (spíše rejdy) zločinného ražení!! Nefunkčnost států je patrná i z toho, že nedokáží zabránit přesunu výroby z Evropy a Ameriky do Číny a jihovýchodní Asie, třebaže těmito přesuny je ohrožena zaměstnanost a stabilita Ameriky i Evropy! Přestože celá tato "přesouvající se" technika a technologie je dílem evropského a amerického ducha mnoha generací vědců, techniků a konstruktérů i šikovnosti tisíců rukou, stalo se toto duševní vlastnictví Evropy a Ameriky výhradním majetkem kapitálu, který však bez práce, důvtipu, šikovnosti a vůle vytvářet hodnoty je sám o sobě mrtvý. Proč by to tedy měl být kapitál, který sesbírá většinu toho, co vytváří práce? Nerovnovážný stav mezi kapitálem a prací se pak promítá i do vztahu kapitál‑stát, kdy, jak vidět při současné krizi, neslýchaná moc kapitálu si vynutila, pod pohrůžkou kolapsu financí a ekonomiky, dotace ze strany zadlužených států!

Jedním z cílů současné krize je i demonstrace síly kapitálu v poměru k nemohoucnosti státní moci, ale i test možného odporu obyvatel, protože hra neskončila... !

Je‑li tu vskutku ona vytoužená chvíle, kdy "hvězdy jsou na dosah", je třeba jednat, usoudili "tvůrci dějin", a obšťastnili svět krizí! Ta má fungovat jako   u r y c h l o v a č   č a s u  , jako destabilizátor už tak rozklížených poměrů; zvláště v Americe a Evropě, neboť jak zkušenosti ukazují, otřesy, vyvolané na obou těchto místech, vyvolají otřesy globální!

"Až k nám národy budou spínat ruce ..." Příkladem "jak se to dělá" je Německo po První válce a příchod Hitlera. Tentokrát se kus bude dávat znovu, ale s jiným obsazením a na ještě větší scéně!

I k nastolení bolševismu v Rusku bylo třeba otřesu, jakým byla První válka. Ze všech těchto zkušeností lze pak vyvodit poznání, mající platnost téměř přírodního zákona, že na cestě lidstva do Nového věku jsou válka, revoluce a krize - nevyhnutelné!! Tak alespoň soudí majitelé zlatých cihel pod Manhattanem a naditých trezorů v londýnské City!

Ale co když ne každý se s nimi chce do Nového ráje vydat? Můžeme se domýšlet... V Americe vzniklo hnutí "Vezměme si zpět Ameriku"(!) , což je čin hodný následování i akt občanské statečnosti, ale jak si ji vzít zpět na Netvorovi, který už obsáhl všechny kontinenty a pro kterého i Amerika je malá? A navíc v době, kdy se připozdívá! Proč se Amerika (ale i velké národy Evropy) nezačala bránit dříve? Tou poslední šancí pro ni byla jiskřička, vykřesaná presidentem Kennedym. Ale Amerika nezareagovala. Její oči neviděly, její uši neslyšely, její mozek nefungoval. Inu, byla doba hojnosti!

Při veškerých sympatiích pro věc hnutí, které se pokouší o záchranu Ameriky se nelze ubránit srovnání s posledním útokem jižanské armády u Gettysburgu! Avšak netřeba zoufat, vždyť i boj o Ameriku (též o Evropu) je pouze jednou z bitev Velké války, o které je řeč ve Zjevení sv. Jana.

Ten, který se má postavit do čela armád, podporovaných "bankéři", neboli těmi "z kruhu", nebude však nakonec schopen jejich ani své záhubě zabránit! Ať už se bude skrývat pod jménem Maytrea, Avatár nebo jiným, víme o něm i o jeho úmyslech. Známe i toho, který ho posílá!

Nenasytnou chamtivostí a touhou po moci, která   n e h r a n i č í  s posedlostí, která   j e  posedlostí, zničili "bankéři" Evropu i Ameriku. Staletí před nimi "pracovaly" pro dnešek i choré mozky jejich soukmenovců. Dvěma světovými válkami, bolševismem a nacismem připravili pak jejich skvělí potomci o život stamilióny!

Sami opevněni uvnitř kruhu, přesvědčeni o jeho nedobytnosti, chráněni "pretoriány", tajnými službami a soukromou armádou, vystupující pod názvem US Army, čekají tihle "počítači úroků a marží" na správnou konstelaci hvězd. Ač zaměstnáním ti nejpraktičtější z praktických, mají i oni svoji poezii a mystiku, při níž mluví nejraději v symbolech, milují skryté obřady a iniciace, také řeči o hvězdách, hudbě sfér a zastřeně i o známosti s tím, který před věky z těch nejvyšších sfér spadnul.

Ti, kteří nevěří, že andělé mohou padat z nebe, ale krize a trakaře ano, jistě budou i nadále bedlivě sledovat burzovní zprávy i křivku Dow‑Jonesova indexu, při čemž jejich doufání v brzké "odražení se ode dna" bude i na televizní obrazovce posilováno optimistickými prognózami, věštícími pro příští rok "oživení trhu" a nadějný růst HDP na 1,2 nebo dokonce na 1,5 procenta - neklamný to důkaz odrážení se ode dna! Při biliónu dvou stech miliardách státního dluhu (a nespecifikované sumě dluhů měst, obcí, krajů...) zpráva jistě potěšitelná. Tím však příchod dobrých zpráv nekončí. V porovnání s ostatními zeměmi Evropy /Řecko, Itálie.../ o Americe ani nemluvě, je prý na tom, co se zadlužení týká ,ČR   r e l a t i v n ě   dobře!

Po tomto dobrozdání se mimoděk vybavuje onen vtip (o nosu a zadní části těla) vysvětlující teorii relativity, který se zde, bohužel, nedá interpretovat; vyprávět ho opisem, ztratil by na kráse své expresivity!   R e l a t i v n ě   jsme tedy na tom prý dobře, což nás jistě uklidňuje.

Ale přesto - co kdyby, náhodou.. ?

Když ve středověku zasedaly říšské sněmy, měly na programu i lichvu a zadlužení. Nejednou byla výsledkem tlustá čára, a přesto lichváři nezbankrotovali! Zlaťáčky byly dávno (a několikanásobně) v truhlicích!

Ale kde potom je svoboda podnikání a seriózní fiskální politika,že? A co teprve humanismus a politická korektnost? Inu, temný středověk!

Jak vidno, ještě mnohé musí být "zařízeno", aby "Zlatý věk" lidstva mohl být nainstalován. I tady dnešní "bankéři" mohou použít už jednou použité. Pak parafrázované rčení o historii, která se opakuje, bude znít takto: I metody už jednou použité se, do jisté míry, opakují.

Po první světové válce byly pod prapory nacionalismu a sociální spravedlnosti, a z rozhodnutí "vítězů" rozbity velké politické a ekonomické celky ‑ Rakousko, ruská říše, zatímco Německo bylo přivedeno do stavu totálního vyčerpání a nemohoucnosti. Za této situace vznikly či lépe "byly vzniknuty" státy z mnohdy velmi nesourodých prvků, které do budoucna zaručovaly přinejmenším "úspěšnou nespokojenost", neboť odlišnosti mentality byly rámovány staletí trvajícími kulturními, náboženskými či sociálními rozdíly. Po určitou dobu lze takto nesourodé celky udržovat pohromadě silou (bývalý Sovětský svaz, Jugoslávie, ale i bývalé Československo).

Po zhroucení totalitních systémů stačil `"šťouch" do jedné z koulí biliáru a "karambol" byl na světě. Dosud potlačované emoce (teď rutinně přiživované) propukly plnou silou!

Na to, jak "na to", jsou tu odborníci na know‑how. Ti opravdu "vědí jak!! K ruce mají "human rights", což je skvělý nástroj ke zdůvodnění všeho; "i humanitárního bombardování", kterého se, jak jinak, ujala zámořská velmoc s označením USA, jež se má, ač nikým nepověřena, za světového garanta svobody a lidských práv, třebaže za humny, pár mil od Floridy, má už přes padesát let jednoho z největších "humanistů", jménem Fidel! Tak vysokého fysického i politického stáří se dožil jen díky tomu, že se na jeho "Ostrově svobody" nenachází žádná vrtná věž ani že jeho ostrovem neprobíhá (jako Afghánistánem) "strategická trasa" ze střední Asie k Arabskému moři, vytýčená ropnými společnostmi. Takže tažení "za trvalou svobodu" se tady konat nebude!! To se zřejmě týká jiných zemí a jiných diktátorů. Jednou z nich je Irák, biblická země mezi Eufratem a Tigridem, symbolického významu a strategické polohy uprostřed arabského světa – a ložisek ropy. (Vida, jak se symbolika dokáže snoubit s reálnem a praktičností). Afghánistán sice ropu nevlastní, ale jako souseda ropných polí střední Asie ho tažení "za trvalou svobodu" stejně neminulo.

Říkají tomu geopolitika. Do jejího "resortu" zřejmě patří i brány Ameriky a Evropy dokořán pro příchozí z nejrůznějších národů a etnik, včetně těch "poražených", které tak v odvetě můžou "vítěze" dobývat zevnitř ‑ po partyzánsku.

"Doba, vymknutá z kloubů, šílí", napsal Shakespeare, aniž co tušil o dvacátém století a počátku tohoto, kdy moc Shylocků vzrostla natolik, že Kupec benátský, být napsán o čtyři sta let později, sotva by mohl, v rámci "politické korektnosti", vstoupit na prkna, jež znamenají svět. (Nemluvě o autocensuře). Jeho potomci se právě teď škrábou na kopec, kam před nimi toužilo tolik generací, aby spolu s Tím, na kterého čekají dva tisíce roků, zasedli na jeho vrcholu k "Šulchán áruchu", tedy k prostřenému stolu (jak zní překlad). Ani přes tak dlouhou dobu si jejich mudrcové a topografové nevšimli, že lezou na nesprávný kopec!

Oslněni leskem zlatých cihel z podzemních trezorů, zpychlí z časných úspěchů zde na zemi, vyhlásili, tihle pomatenci, válku Nebi a Věčnosti! A protože na toto téma komentář neexistuje, můžou si místo něj poslechnout Kláskova slova z Lucerny: "Tak bych čet´ a četu, že z tej kasací nic nebude"! A dodatek? Ani z prostřeného stolu ani z hostiny vítězů!!

Jindřich Koudelka, 5. května 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí