Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010

Nebezpečná drzost

Jaroslav Cabal

Společnost ráda toleruje takzvanou zdravou odvahu, motivovanou dobrými úmysly. Avšak o skvělých úmyslech vládnoucích politických stran lze s úspěchem pochybovat.

Sociální demokraté s drzostí vlastní představitelům předrevolučních komunistických vlád na jednu stranu tvrdí, že se vypořádají s rostoucím dluhem státu, aby zároveň s nechutnou ničemností prosazovali další obrovské výdaje.

Na televizní obrazovce slibuje Jiří Paroubek, bez uzardění nad svou nehoráznou lží, že třinácté důchody nebudou mít vliv na zvýšení deficitu veřejných financí. Prý dokonce ví, kam pro potřebné peníze šáhnout, nejlépe skrytě do našich kapes, například formou zvyšování daní. Špičky této strany drze spoléhají na to, že růst cen výrobků a služeb, který obvykle následuje po zvýšení odvodů státu, se na někoho svede, nejlépe na předchozí vlády, a je jim docela jedno, jestli je vedli jejich tehdejší spolustraníci. My jsme noví muzikanti, my přece nic nezavinili.

K Paroubkovi se přidává i stejně nechutný Škromach. A tak také on s vážnou tváří přednáší obecnému lidu tuhle drzou lež prostřednictvím televizní obrazovky jako by nevěděl, že rozpočet státu zahrnuje i výnosy z hospodaření státních podniků, výnosy z firem, ve kterých má erár majetkovou účast (dividendy), a že úroveň jejich zisků ovlivňuje konečnou bilanci veřejných prostředků. Pomáhat takovýmto lidem v jejich kariérách je neodpovědné a ostudyhodné.

Ano, soudruzi ze Soc. dem., je třeba usilovat o dobré výsledky státních podniků, nebo firem se státní účastí, a získávat tak větší zdroje k plnění úkolů státu, ale tyto peníze by se neměly v dnešní finanční situaci naší země promrhávat na projekty, které v budoucnosti nezaručují minimálně jejich návratnost. Druhou, a bezesporu lepší, možností jak dobře naložit s prostředky o kterých špičky ulhaných představitelů Sociální demokracie ví, je splacení části dluhů vytvořených především vládami, v nichž ČSSD dominovala, a vládami ODS s KDÚ‑ČSL. V jejich rukách totiž leží naše hospodářství již téměř 18 let. ODS, KDÚ‑ČSL a ODA se nemohou zprostit odpovědnosti za dluhy vzniklé zejména v souvislosti s privatizací a sociální demokraté, vehementně podporovaní komunisty, zase rozfofrovali gigantické peníze "kupováním" voličů prostřednictvím sociálních programů, které jednoznačně převyšují možnosti naší země. KSČ je odpovědná nejen za gigantický vnitřní dluh, který jsme na svá bedra převzali po roce 1989, ale zejména za dlouhodobý morální a duchovní úpadek, za rozpad tradičních struktur společnosti.

Obě naše (dnes) největší strany také ovládají drtivou většinu radnic měst nad 20.000 obyvatel a ovládají také všechna krajská zastupitelstva (až na jednu výjimku) od jejich vzniku. Jen stěží bychom nalezli taková vedení, která by svou obec, svůj kraj, nezatížila velkými dluhy, a to bez rozdílu stranické příslušnosti. V těch minulých osmnácti letech navíc proběhl obrovský výprodej lukrativního komunálního nemovitého majetku (budov a pozemků), často pochybnými metodami, a s neúměrně nízkými cenami. Obce se zbavily, někdy za mizerné peníze, dnes výnosných akcií monopolních energetických společností, a přišly tak neuváženě o logický nárůst jejich ceny a docela bohaté dividendy. Nejhorší na tomto procesu není vlastní prodej těchto aktiv, ale užití získaných prostředků, za které byly většinou budovány investice, které v dnešní době mají spíše vliv na růst nákladů, nebo již byly bez náhrady spotřebovány. Komunální sféra, kdyby nebyla kapitálově vyčerpaná, mohla svými investicemi zmírnit dopady současné ekonomické krize.

Namísto toho nás čekají ještě krušnější časy, s bolestným dopadem na většinu našich občanů. Návrat u nás vydělaných peněz prostřednictvím dotací z EU totiž brzy skončí stejně, jako privatizace zbylého státního a komunálního majetku, což předznamenává budoucí vývoj, který může vyústit v radikální růst daní a poplatků (které budou pro nástupce rozhazovačných politiků vlastně jinou formou naplňování erárních pokladen), a to s citelným dopadem zejména na rodiny s nižšími příjmy.

Všechno toto dění je zejména v posledních letech doprovázeno obrovskou mírou korupce, a tak jsou do vyšetřovacích sítích policie často (oproti zemím s vyspělou demokracií) loveny "velké ryby", včetně bývalých Sociálně demokratických premiérů vlády. A uvízly by, kdyby neměla policie svázané ruce právě těmito politiky. Gross za svého krátkého působení v čele vlády prý "chytře" koupil akcie, Zemanova "Ostravská dálnice" zase stála stovky milionů, aniž by se koplo do země, a to nehovořím o jeho angažovanosti v mnohamiliardové aféře spojené ČSOB.

Topolánek zase velmi výhodně (pro sebe) prodal svou firmu jedné obci a nyní kolem jeho statné postavy krouží jako stín nějaký Dalík (a nejen on). Lze rychleji vyjmenovat ministry z obou velkých stran, kterým se skandály v jejich úřadech vyhnuly, než ty, kteří se přímo, nebo nepřímo, vrtěli v jejich víru. Všichni společně tak vysílají do veřejnosti pro osud svobody a demokracie smrtelně nebezpečné signály.

Korupce se nesoustředila jen v okolí vlády a ústředních orgánů země, zasáhla obrovskou část ostatního veřejného sektoru, aby jej připravila (a dále připravovala), spolu s ostatními formami zločinu, o ohromné zdroje, které jsou, troufám si tvrdit, jednou z hlavních složek současného dluhu státu a vydatným zdrojem jeho nebezpečného růstu.

Osmnáct let vlád ČSSD, ODS, KDÚ‑ČSL, a z pozadí i KSČM, na všech úrovních veřejné správy se vyznačuje nechutí vládních politických elit bojovat s tímto nebezpečným jevem, nedostatkem invence jak korupci čelit, jak ji odhalovat a prokazovat, vyznačuje se navíc oslabováním nezávislosti orgánů, které ji mají potírat ‑ prokuratur, policie a soudů.

Vzniklé pevné vazby politiky na ekonomické subjekty a kanály vybudované k tunelování, tedy rozkrádání veřejných prostředků je třeba zničit. Jak jinak s tím začít než květnovou volbou vyslovit nedůvěru stranám, které již dávno ztratily schopnost vnitřní obnovy a očisty a poslat tak domů ty, kteří neumí hospodařit.

V nastávajících volbách poskytněme proto příležitost nezkompromitovaným stranám a politikům. Těm, kteří, stejně jako řadový občan, pociťují dopad stávající politiky na svých peněženkách, ve svých rodinách a na svých pracovištích. A požadujme, aby jejich drzost byla motivována pouze hospodárností, odborností a ekonomickou prosperitou celé země. Nikoli egoismem, chamtivostí a touhou po nikým neomezované moci, jako dosud.

Ing. Jaroslav Cabal, člen Předsednictva Konzervativní strany a kandidát č. 1 v Jihomoravském kraji ve volbách do PS v roce 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí