Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010
Svoju pieseň mlčíte
Irena Kopecká
Česko-slovenská bá
Motto:
Hrmením cudzích slov
plávam k vašej vidine,
Tatry ľúbezne.
Žíznim.
Podajte mi pohár priateľstva
a nevylejte ani kvapku ticha.
Noc
pod Tatrami
Ebenová
sonáta.
Bezvětří
slov.
Brána
vědomí
do smrti
dne.
Absence
pohlazení.
Tajemství
nehybného
smutku
a možná
i kousek
touhy,
co svírá a
tísní.
Srdce
znavené
pozdní
písní
beze slov.
Nový Smokovec
Najkrajšie
zo všetkých rámov,
čo v pamäti mám,
sú tatranské štíty.
Očami ich objímam
a svoj úžas,
spitý
krásou rán,
naspäť
im posielam.
Skalnaté pleso
Zelené
zrcadlo
Lomnického
štítu,
co se v něm
zhlíží
tak rád.
Přemýšlí
snad,
co víc ho
zdobí,
zda sněhu
křišťály
na plášti
z malachitu
či démanty
kleče?
Svůj obdiv
šeptám mu
v kleče.
Štrbské pleso
Veliké
zelené oko
s řasami
smrků.
Hory,
hlídači
jeho bezpečí,
se sněhem
kolem krku.
Posvátný
klid
nic neruší.
Člověk v
tom oku topí se
a sám to
netuší.
Modlitba
Melírem
spících stromů
posílám oči
vstříc
noci, co
přišla domů
za třpytem
voskovic.
S modlitbou
beze slov
klečíme obě
na oltáři
ticha
v sobě.
Slavkovský štít
Mé nohy
šlapaly
po kamenech
tvých
dnes
poprvé.
Měl jsi
pochopení
pro má
uklouznutí.
Do krve
rděl se
lišejník
nad horkým
srdcem tvým.
A když tě
přikryl noci stín,
v mém okně
jsi se zrcadlil.
A já, žena
nesmělá,
noc celou
na tě civěla.
Irena Kopecká
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí