Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010
Bůh a pravda zvítězili u Sudoměře před 600 lety
Lubomír Balvín
Dne 25.
března 2010 v pozdních odpoledních hodinách si připomínáme slavné vítězství
Božího lidu nad minimálně desetinásobnou přesilou. Malá bitva, která se do dějin
Československa dostala mezi nejslavnější.
Husitští
obránci Plzně pod vedením Břeňka Švihovského z Reisenburgu a jeho zástupce Jana
Žižku z Trocnova se vydali na pochod do Tábora. Bylo jich asi tři až čtyři
stovky. Včetně žen a dětí. Když chatrně vyzbrojený voj prošel Sudoměří,
zjistili, že je jim v patách pětinásobně početnější regulérní vojsko pod vedením
Bohuslava ze Švamberka. V okolí se nacházeli další nepřátelské tisícihlavé
vojsko.
Za Sudoměří
zřejmě převzal velení Žižka, neboť v dalších hodinách se projevil duch
vojenského génia. I v budoucnosti Jan Žižka pokud možno neutočil, ale založil
vítězství na geniální obraně a na tu dobu převratné moderní vojenské technice.
Žižka měl k
dispozici asi dvě stovky mužů. Špatně vyzbrojených zbraněmi. Ale na vysoké
morální úrovni. K dispozici měl 12 narychlo upravených selských vozů. Postavil
je mezi dva rybníky Škaredým a Markovcem. Na nejužším místě. Přístup k hradbě
byl nálevkovitý tvořený břehy obou rybníků. Za vozovou hradbu umístil ženy a
děti. Jako zálohu. Muže na vozy a mezi ně. Nepřítel mohl vést útok jenom čelně
na hradbu. Do prostoru před hradbu se vešlo jenom tolik nepřátel, kolik bylo
obránců na vozové hradbě. Další nepřátelští jezdci se mohli jenom mačkat vzadu a
čekat, až ty před nimi husité pobijí.
Z hlediska
tehdejšího vojenského myšleni si velitel dobrovolně vybral past, vždyť neměl
možnost ústupu. To vzbudilo úsměv a pohrdání velitelů nepřátelské armády.
Nepochopili, že Boží bojovníci a jejich velitelé jsou Žižka a Bůh. A Ti nemyslí
na ústup, ale na vítězství!
Co se pak
odehrálo, ví každé dítě. Vidina hladkého vítězství, nafoukanost a hlavně
bezbožnost vehnala armádu Bohuslava ze Švamberka, vojsko z Písku i vojsko
strakonického převora do zkázy. Těžkooděnci ve předu nedokázali prorazit vozovou
hradbu. Muži na vozech je pobíjeli jako prasata na jatkách. Jezdci tlačící se ze
zadu ucpali druhům možnost ústupu. Pomocný útok přes bahno vypuštěného rybníka
Škaredý skončil topením těžkooděnců v bahně.
Nakonec se
setmělo a nepřátelské vojsko pod rouškou tmy zmizelo.
Pravdou je,
že ztráty byli obrovské na obou stranách. Padl i velitel husitů pan Břeněk
Švihovský. Místo hejtmana zaujal jeho přítel Jan Žižka.
Pod vedením
Žižku husité přišli do Sezimova Ústí. Zřejmě na návrh Žižku strategicky velice
zle postavené město zničili a na obranyschopnějším návrší začali budovat město
Tábor.
Později
začali feministky přepisovat historii. Nelíbilo se jim, že na hrdinství u
Sudoměře se ženy na vítězství nepodílejí svým důvtipem jako muž Žižka. Proto si
vymysleli, že moudré ženy na rybníku bahnitém dnu vypuštěného rybníka
rozprostírali svoje šatky, aby se do nich ostruhami nepřátelští rytíři zapletli
a tak se zasloužili o vítězství. Není to pravda ‑ je to lež, jako všechno, na
čem je založený feminizmus. Pochvalu zaslouží ale všechny husitské ženy, které
mužům do mužských věcí nežvanili a tím jim byli obrovskou oporou a pomáhali jim
vítězit i v dalších bitvách proti degenerantům celé Evropy. Husité zavedli
parlamentní demokracii už v patnáctém století. Podstatně funkčnější jako je ta
dnešní v EU. Husitům patří poděkování a hluboká úcta za to, že pozvedli
demoralizovanou a zdegenerovanou Evropu z bahna degenerace. Berme si příklad z
našich předků kteří svojí vírou, odvahou, vzděláním a morálkou udivovali v
patnáctém století celou Evropu. Nezapomínejme, že mnozí husitští učitelé,
kazatelé a bojovníci v Praze byli Čechoslováci ze Slovenska.
Čest a úcta
jejich slavné památce!
Ing. Lubomír Balvín
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí