Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010
Quo Vadis, Česko?
Hana Catalano
Média nám v poslední
době předkládají spousty různých úvah a bilancování týkajících se uplynulých
dvaceti let. Skutečnost je však neradostná a není žádný důvod k oslavám.
Standarta s heslem "Pravda vítězí" sice stále vlaje nad Hradem, ale připomíná
spíš další povedený výtvor z dílny dezinformačního oddělení, které za
totalitního režimu odvádělo "skvělou" práci a vede si
dobře i nadále.
Přestože nás NATO přijalo za své spojence, nemáme jeho plnou důvěru. Očekávalo
se, že po tzv. sametové revoluci si Češi udělají ve své zemi pořádek, vypořádají
se s černou minulostí, začnou budovat demokratickou společnost a s čistým štítem
se připojí k ostatním světovým demokraciím, které si zakládají na osvědčených
trvalých hodnotách. Nestalo se. Česká republika se stále víc utápí v žumpě
korupce, organizovaného zločinu a podvodů, za přihlížení absolutně nefunkční
státní správy. Lidé ze zoufalství čím dál víc tíhnout k levici, socialistům a
komunistům, aniž by si uvědomovali, že danou situaci ve státě účelově vyvolávají
a podněcují právě oni s cílem dostat se opět oficiálně k vládní moci.
Privatizaci využili k přechodu od politické vlády k ekonomické a nyní si už bez
skrupulí jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly. V zahraničních bankách a
společnostech (nebylo jich málo), kde za minulého režimu prali celá desetiletí
špinavé peníze z obchodů s drogami, zbraněmi a z výcviku teroristů, měli a stále
mají tučná konta, sloužící jim k ovládnutí domácího hospodářství a ke
sponzoringu všeho, co hned v zárodku přidusí demokracii a vše, co k ní náleží.
Mají svůj dlouhodobý strategický plán, který naplňují. Podařilo se jim sehrát
svůj vlastní pád, aby postupně srovnávali propastnou zaostalost za západní
životní úrovní, vyspělými technologiemi apod. (Viz Anatolij Golicyn ‑ Nově lži
za staré /New Lies for Old; Perestrojkový podvod /Perestroika Deception; obě
knihy by měly být povinnou četbou pro každého, kdo chce znát pravdu. Stejným
tématem se také zabývá poučná
kniha Roberta Buchara ‑ Revoluce 1989 a další
tituly a studie.)
Nelze pochybovat o
účasti československých komunistických tajných služeb ve spolupráci se
sovětskými a dalšími z tzv. východního bloku na teroristických operacích ve
světě, organizovaném zločinu a vším, co s ním souvisí, včetně výroby a
distribuce drog, krádeží technologií atd. (Každý rok se na čsl. Radě obrany
vyhodnocovaly úspěchy týkající se krádeží technologií. Např. na konci r. 1967
tehdejší šéf Zpravodajské správy generálního štábu ČSLA (Zs), gen. Oldřich Burda
hlásil, že 20‑25% ukradených technologií za daný rok, jejichž hodnota byla Zs
odhadována na 300 milionů dolarů, bylo získáno pomocí drog. J.D.Douglass, Jan
Šejna, Rudý kokain, str. 65) O těchto skutečnostech vypovídali četní
přeběhlíci/uprchlíci z komunistického "ráje" a jejich výpovědi byly potvrzeny
západními zpravodajskými službami. (Např. dvojí agenti Luděk Zemenek aka Rudolf
Herrmann, jeho východoněmecká manželka Inge i jejich syn; Ladislav Bittman aka
Lawrence Britt ve své výpovědi týkající se komunistických aktivních opatření a
dezinformací před americkým Kongresem ‑ podvýborem pro vnitřní bezpečnost ‑ 5.
května 1971; Jan Šejna a jeho dvě výpovědi před americkým Kongresem dne 14.
listopadu 1992 a 17. září 1996 a další, které detailně popisuje např. John
Barron ve své knize KGB ‑ The Secret Works of Soviet Secret Agents; Claire
Sterlingová ve své investigativní publikaci Terror Network; Joseph D. Douglass +
Jan Šejna v knize Red Cocaine, Jan Šejna v knize We´ll Bury You a mohl by
následovat výčet mnoha dalších výpovědí i publikací).
Komunisté a jejich tajné
služby neváhali pro své účely zneužívat lékařské vědy, zejména psychiatrii. I v
této oblasti plnilo Československo pilně a bez morálních zábran zadané úkoly.
Podrobnosti lze nalézt např. v knize Josepha D. Douglasse Betrayed, v knize
Vadima J. Birsteina The Perversion of Knowledge ‑ The True Story of Soviet
Science, zmínky lze najít ve Zprávě dokumentační komise K231 či v knize Dagmar
Šimkové Byly jsme tam taky a v dalších publikovaných materiálech.
Kdo sleduje politickou
scénu a chod státu od konce roku 1989, ten je přímým svědkem toho, co se v Česku
děje a dokáže si odpovědět, kam to asi může logicky dospět. Organizovaný zločin
prorostl do těch nejvyšších sfér, je všude kolem. Co se stalo se statečným
policejním důstojníkem, ředitelem policejního Útvaru pro odhalování
organizovaného zločinu (ÚOOZ) plk. Janem Kubicem a jeho týmem, včetně jeho
mluvčí Blanky Kosinové? Proč nemohli dál vyšetřovat a dotáhnout věci do konce?
Proč byli odejiti, proč nebyli dodnes zbaveni mlčenlivosti a proč nebyla tzv.
Kubiceho zpráva (případy Antropoid, Loreta a Pokr) řádně vyšetřena a zveřejněna?
Kdo z obyvatel Česka např. věří, že zástupce policejní správy hl. města Prahy,
policejní důstojník se slibnou kariérou, plk. Zdeněk Janíček spáchal sebevraždu?
V únoru 2005 jej nalezli ve sklepě paneláku, kde s rodinou bydlel. Byl oběšený,
plný podlitin a na těle (i na zádech) měl 29 bodných a řezných ran! Státní
zástupce Michal Zachystal dospěl i napodruhé k závěru, že Janíček spáchal
sebevraždu. V Kubiceho zprávě se říká, že jeho jméno bylo údajně vytaženo z
klobouku, kde byla na papírkách i další jména. Musel zemřít.
Sice téměř denně slyšíme
o různých kauzách, avšak ty pak následně vyšumí doztracena. Jak je to možné?
Několik let se široký veřejný zájem upíral ke kauze Vladimíra Hučína, bývalého
kapitána BIS. Kde jsou všechny ty nadevše utajované skutečnosti, dokumenty, o
nichž se stále hovořilo? Bylo vše jen účelové, aby veřejnost neobracela v danou
dobu zájem jiným směrem? Jen další předhozená kost? Aby se mohli aktéři třeba
kauzy LTO nadechnout? Nebo aby se mohly jiné kauzy zamést v tichosti pod
koberec?
Daňoví poplatníci už roky sponzorují ÚDV, poslední dva roky i ÚSTR. K čemu a
komu slouží? K dalšímu předhazování kostí a odvracení pozornosti žádaným směrem?
Čtenáři, odpověz si sámY
Co vyřešila kauza bývalé prokurátorky Brožové‑Polednové? Že má zajištěný
pečovatelský ústav z peněz daňových poplatníků? Dnes stará, nemocná žena, která
v mládí, na začátku své kariéry, plnila zadané úkoly. Co ti ostatní? Kde je dnes
prokurátor Vaš, mnohem horší bestie než Brožová‑Polednová? Kde je komunistická
vězeňská "odbornice" MUDr. Zdena Frousová s přezdívkou brutální Ilse Koch,
údajně horší než její blízký kolega MUDr. Josef Sommer, pověstný aplikátor
drogových koktejlů komunistickým vězňům (věznice Ruzyně)? A tisíce a tisíce
dalších, kteří představovali pravou ruku zločineckého komunistického režimu? Bez
nich by se to šílené soukolí netočilo ‑ nebo si snad někdo myslí něco jiného?
Např. ve Zprávě komise ÚV KSČ o politických
procesech a rehabilitacích v Československu 1949‑68 se mj. říká: "Od října 1948
do konce roku 1952 uložil státní soud 233 trestů smrti, z nichž bylo vykonáno
178. O všech rozsudcích trestu smrti rozhodovaly příslušné stranické orgány,
bezpečnostní komise Ústředního výboru KSČ, později politický sekretariát ÚV KSČ.
V roce 1951‑54 schválil politický sekretariát 148 trestů smrti."
Má snad většina Čechů
máslo na hlavě nebo krev na rukou, že se bojí vzepřít současným poměrům v zemi?
Doufejme, že nikoliv, neboť to by představovalo naprosto katastrofický scénář.
Thomas Jefferson kdysi pronesl: "Tyranie je stav, kdy se lid bojí své vlády;
svoboda je stav, kdy se vláda bojí svého lidu."
Co z toho platí pro Česko?
Vedle výše uvedené
informace ze Zprávy komise ÚV KSČ se kauza Brožové‑Polednové musí každému
soudnému člověku jevit jako neskutečná fraška. Nemluvě o nepotrestaných
dozorcích a vyšetřovatelích, kteří brutálně týrali a často ubili k smrti stovky
dalších nevinných lidí. Znovu tedy otázka: K čemu a komu slouží ÚDV a ÚSTR?
Oběti a rodiny obětí komunistické zvůle se ani po dvaceti letech nedočkali
spravedlnosti, na kterou čekali a stále čekají. Zločinecké soukolí se nepřestalo
točit, jen na malou chvíli zpomalilo, aby postupně zase nabíralo na obrátkách.
John Barron situaci v
postkomunistických zemích dobře dokumentuje ve své knize KGB dnes ‑ skrytá
ruka/KGB Today ‑ The Hidden Hand. A Claire Sterlingová, uznávaná investigativní
novinářka, detailně rozkrývá organizovaný zločin (praní špinavých peněz, drogy,
nájemné vraždy atd.) v zemích východního bloku po roce 1990, včetně Česka, ve
své knize Svět zlodějů/The Thieves´ World. Např. na str. 88 čteme: "Koncem roku
1992 došlo v Praze k uzavření tajné dohody mezi sicilskou a ruskou mafií. Tato
skutečnost byla potvrzena z nejvyšších míst ruské Akademie věd. Obě mafie se
dohodly na obchodování ve střední Evropě, na vytvoření globální sítě pro obchod
s drogami a jadernými komponenty a na sestavení nebezpečného týmu zabijáků
sestávajícího z "bývalých" agentů KGB. Dohodly se i na pokračování v osvědčené
strategii teroru ‑ bombové útoky, anonymní výhrůžky a vydírání, dezinformace
šířící strach a zmatek."
Na str. 137 Sterlingová
cituje slova bývalého šéfa Úřadu na ochranu demokracie a ústavy (předchůdce
dnešní BIS) Miroslava Opravila: "Byli jsme izolováni, pod sklem. S otevřenými
hranicemi teď máme to, co má zbytek Evropy, žene se na nás vlna zločinu. Jsou tu
všichni ‑ Siciliáni, Camorra, Kolumbijci, Yakuza, Jugoslávci, ruská mafie,
ukrajinská mafie, Uzbekové, Turkmenci, Afghánci, Čečenci. Zdá se, že si
rozdělili území, nešlapou si do zelí. Italská mafie a Camorra skupuje stejně
jako Čečenci nemovitosti, kavárny a kasina v Praze. Usadili se zde někteří
velice podezřelí lidé. Přivážejí sem daňové a finanční odborníky na praní
špinavých peněz a perou jich tu hodně. Dělají to všichni. Medellínský kartel se
pokoušel vyprat 300 milionů přes české banky, podařilo se jim vyprat 100
milionů. Je tu pro ně ráj. Víme o určitých mafiáncích používajících bílé koně ke
koupi svých vlastních bank v jižních Čechách. To je na praní špinavých peněz
nejlepší řešení. Nemáme žádné zákony, jak tomu zamezit. Brzy začnou ovlivňovat
politiky. Pak budou blokovat legislativu. Takže spěcháme, abychom měli zákony.
Otázka je, kdo bude rychlejší. Myslím, že oni."
Eric Christensen v závěru své 43‑stránkové studie píše: "Se vznikem Evropské
unie a kolapsem Sovětského svazu svět věřil, že globalizace a kapitalistické
trhy budou prosperovat. Zdá se však, že nejvíce ze všeho prosperuje temnější
antiglobalizace zločineckého kapitalismu. Svět se transformoval a v tomto novém
světě mají zločinci před policisty velký náskok ‑ zvyšuje se počet, schopnosti i
rozsah působnosti transformovaných mezinárodních zločineckých organizací a
s nimi sledujeme bujení obchodu s drogami, sílící
narkostáty a kleptokracii. Avšak stejně jako se kdysi osobní vztahy mezi dvěma
zločineckými stranami nyní staly globálními, tak i policejní složky budou brzy
mít své skutečně fungující globální sítě a partnerství na boj proti nim." (Eric
Christensen ‑ Criminals and Cops Transformed; An Examination into the Nature and
Significance of the Changing Dynamics of Transnational Organized Crime)
Zde nutně vyvstává
otázka, zda Česko může očekávat, že bude bez výhrad, s důvěrou a plnohodnotně
přijato do mezinárodní sítě bojující proti organizovanému zločinu. Zatím to
vypadá, že stále patří do tzv. Osy zla. Nemá vůli bojovat s vlastními problémy,
nevyrovnalo se s minulostí a dodnes neodkrylo svoji temnou stránku. Stále lže,
dezinformuje, blokuje vyšetřování a potrestání zločinů komunismu i zločinů
současných, korupce ve státě nabyla nezměrných rozměrů. Možná za dané situace
ani není cesty ven. Možná už je jen cesta zatracení. Blíží se sice nové volby,
avšak naději na změnu jít tím správným směrem nedávají. Není divu, mimo jiného,
že Spojené státy nemají od ledna 2009 v Česku svého velvyslance. Partnerství má
svá nepsaná pravidla. A čím dál víc se jeví, že ta musí Česko vzhledem ke své
stále utajované zločinecké minulosti udržovat s Ruskem. Karty jsou tedy rozdány.
Na věčné časy a nikdy jinak ‑ cesta do pekel pokračuje.
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí