Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010

Napolo splněné přání

Stanislav Berton

V letech 1948-1954 jsem pracoval jako vrátný - začínal jsem od píky - v londýnském předměstí Earl's Court, na noční službě ve velkém činžáku. Čas jsem strávil nejen četbou časopisů a knih, ale také psaním epigramů a satirických veršů. O tehdejších politických poměrech v poúnorovém komunistickém Československu, jakož i o počátcích rozháraného exilu, bylo těžké, jak pravil římský klasik, nepsati satiru (Dificile est satiram non scribere. Doufám, že mě paměť neošálila. Mám právo na vynechávky, jsem ročník 1924.).

Napsal jsem téměř 300 epigramů, zveřejněných ve sbírkách První kopa trní, 1951, (pravděpodobně první publikace v exilu), Druhá kopa trní, 1951, Hornická balada, 1951. V Edici satiry, kterou jsem vydával  s dr. Robertem Vlachem, jsem zveřejnil Padni komu padni a přispěl do Výběru exilové satiry I., 1953, a II., 1954.

Troufl jsem si předpovědět osudy politických veličin: Gottwalda, Slánského, Zápotockého. Někdy jméno napovědělo - nomen omen! - budoucnost. Na příklad jméno slovenského soudruha Vlado Clementise. První slovenský prezident dr. Jozef Tiso byl obětí poválečné mstivé spravedlnosti. Následoval Clementis. Odvážil se v r. 1939 kritizovat nacisticko-sovětský pakt. Kreml neodpouští! Pak přišel na řadu Gottwald. Marta Gottwaldová soukromě i veřejně prohlašovala, že Rusové dali Klementovi injekci. Totéž tvrdila Marie Zápotocká v rozhovoru s Vilmou Locherovou v r. 1968. Locherová jí v Ravensbrücku zachránila život.

Ve Výboru exilové satiry I., (Duben 1953) jsem zveřejnil verše:

AŽ PŘIJDE DEN ...

Osm hodin denně myji,

rok za rokem zvolna míjí,

myjí lžíce, myjí hrnce ...

Zda se jednou dočkám konce?

Myji a sním o návratu,

jak obejmu mámu, tátu,

kolik pus dám děvčeti,

jež vyběhne v ústrety.

 

Otázka se při tom vtírá:

Co se členy Politbyra?

Ta čeládka musí pykat!

Neměl bych to nahlas říkat,

odpusťte mé hříšné touze,

oko za oko chci pouze.

Po tak dlouhém umývání

musí přijít zúčtování!

 

Zavrhuji šibenice.

 

Posaďme je do věznice

(Tohle nemá obdoby!)

ať tam myjí nádobí

doživotně, dennodenně!

 

Já pak budu spokojeně

zažívati na zahrádce

pomstu, chutnající sladce.

Česká tisková kancelář zveřejnila 16. 11. 2009 zprávu: "Bývalý tajemník ÚV předlistopadové komunistické strany, šéf tehdejšího Socialistického svazu mládeže a po revoluci (1989) úspěšný podnikatel Vasil Mohorita se prý již několik let živí mytím nádobí v londýnských restauracích. Uvedl to server Euro.cz." Doufám, že zpráva Euro.cz. je pravdivá. Nerad bych se radoval z novinářské kachny, která by mě připravila po tolika letech o hřejivý pocit uspokojení.

Stanislav Berton, Australia

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí