Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010
Napolo splněné přání
Stanislav Berton
V letech 1948-1954 jsem
pracoval jako vrátný - začínal jsem od píky - v londýnském předměstí Earl's
Court, na noční službě ve velkém činžáku. Čas jsem strávil nejen četbou časopisů
a knih, ale také psaním epigramů a satirických veršů. O tehdejších
politických poměrech v poúnorovém komunistickém Československu, jakož i o
počátcích rozháraného exilu, bylo těžké, jak pravil římský klasik, nepsati
satiru (Dificile est satiram non scribere. Doufám, že mě paměť neošálila. Mám
právo na vynechávky, jsem ročník 1924.).
Napsal jsem téměř 300 epigramů, zveřejněných ve sbírkách První kopa trní, 1951,
(pravděpodobně první publikace v exilu), Druhá kopa trní, 1951, Hornická balada,
1951. V Edici satiry, kterou jsem vydával
s dr. Robertem Vlachem, jsem zveřejnil Padni komu
padni a přispěl do Výběru exilové satiry I., 1953, a II., 1954.
Troufl jsem si
předpovědět osudy politických veličin: Gottwalda, Slánského, Zápotockého. Někdy
jméno napovědělo - nomen omen! - budoucnost. Na příklad jméno slovenského
soudruha Vlado Clementise. První slovenský prezident dr. Jozef Tiso byl obětí
poválečné mstivé spravedlnosti. Následoval Clementis. Odvážil se v r. 1939
kritizovat nacisticko-sovětský pakt. Kreml neodpouští! Pak přišel na řadu
Gottwald. Marta Gottwaldová soukromě i veřejně prohlašovala, že Rusové dali
Klementovi injekci. Totéž tvrdila Marie Zápotocká v rozhovoru s Vilmou
Locherovou v r. 1968. Locherová jí v Ravensbrücku zachránila život.
Ve Výboru exilové satiry
I., (Duben 1953) jsem zveřejnil verše:
AŽ PŘIJDE DEN ...
Osm hodin denně myji,
rok za rokem zvolna
míjí,
myjí lžíce, myjí hrnce
...
Zda se jednou dočkám
konce?
Myji a sním o návratu,
jak obejmu mámu, tátu,
kolik pus dám děvčeti,
jež vyběhne v ústrety.
Otázka se při tom vtírá:
Co se členy Politbyra?
Ta čeládka musí pykat!
Neměl bych to nahlas
říkat,
odpusťte mé hříšné
touze,
oko za oko chci pouze.
Po tak dlouhém umývání
musí přijít zúčtování!
Zavrhuji šibenice.
Posaďme je do věznice
(Tohle nemá obdoby!)
ať tam myjí nádobí
doživotně, dennodenně!
Já pak budu spokojeně
zažívati na zahrádce
pomstu, chutnající
sladce.
Česká tisková kancelář
zveřejnila 16. 11. 2009 zprávu: "Bývalý tajemník ÚV předlistopadové komunistické
strany, šéf tehdejšího Socialistického svazu mládeže a po revoluci (1989)
úspěšný podnikatel Vasil Mohorita se prý již několik let živí mytím nádobí v
londýnských restauracích. Uvedl to server Euro.cz." Doufám, že zpráva Euro.cz.
je pravdivá. Nerad bych se radoval z novinářské kachny, která by mě připravila
po tolika letech o hřejivý pocit uspokojení.
Stanislav Berton,
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí