Z časopisu Svědomí/Conscience 1 a 7/2010
Letos je tomu 50 let co soudruzi celou rodinu Josefa Uhlíře zavřeli, protože byl "kulak"
Josef Uhlíř
Označení "sedlák" se po roce
1948 stalo naprosto hanlivé a ostouzející a v dalších desetiletích téměř z
našeho slovníku vymizelo. Ačkoliv na rolnickém stavu stál náš venkov a výživa
našeho obyvatelstva, byl nyní tento stav zcela pohaněn a zlikvidován.
Budoucnost našeho venkova měla
být jedině ve združstevnění, v kolektivizaci a ve velkých státních statcích.
Svobodný rolník, který dříve dle svého rozumu a své vůle hospodařil na vlastní
půdě, se násilím změnil v zemědělského dělníka.
Rodový vztah k půdě, ono citové
pouto k zemědělské práci, které děd předával ze syna na vnuka, se zcela
vytratilo. Meze byly rozorány, dobytek společně ustájen, zemědělské stroje,
povozy soukromníkům odebrány. Hospodářská stavení a usedlosti, z nichž byli
původní majitelé vyhnáni, se měnila v barabizny a zcela zpustla.
Obraz našeho venkova se zásadně
změnil. Staří hospodáři se zděšením pozorovali tento úpadek. Než však k němu
došlo, bylo na našem venkově vybojována nespočet marných bojů a odehrála se tu
nesčetná lidská dramata.
Rolníkům bylo po válce
slibováno, že zůstanou svobodnými hospodáři na své půdě, že těm, kteří ji
nemají, půda bude přidělena. Díky těmto slibům KSČ ve volbách 1946 získala
leckterý rolnický hlas. Avšak během krátké doby rolníci poznali, že sliby, které
jim komunisté dávali, a pro které je na venkově volili, se neplní. Zjišťovali,
že to byla jen předvolební politická demagogie. Cítili se být podvedeni.
Svou půdu a svá hospodářství
soukromí rolníci houževnatě bránili před združstevněním. Netušili, že tyto
jejich postoje je přivedou do řad politických vězňů. Komunistická totalitní moc
je trestala za to, že se jí vzpouzeli podvolit a také pro výstrahu druhým.
Zastrašováním chtěla zlomit jejich odpor. Nátlakem je přiměla, aby nakonec
přihlášku do družstva podepsali. Násilí, které bylo pácháno na našich rolnících,
lze doložit dlouhým počtem důkazů. Z nich vybírám rodinu Uhlíře ze Štěpánovska
č. 5.
Ten byl zatčen za sabotáž,
kterou v životě nespáchal, strávil ve vězení dlouhá léta a vrátil se s těžce
podlomeným zdravím. V té době i jeho celá rodina,označena jako kulacká, tvrdě
poznala krutost persekuce včetně konfiskace veškerého majetku ... Uhlířova
kulacká rodina prožila v kriminálu celkem 15 roků.
V 50 letech prožili i jiní
sedláci perzekuci a šikanu doby totality.
V 60 letech soused Kramář Josef
narozen roku 1934, nyní bytem Pardubice, S. K. Neumanna 2502, svévolně posunul
bránu s oplocením, aby tak získal část pozemku, který byl nedílnou součástí
zemědělské usedlosti. Z jeho výpovědi před soudem vyplývá, že si nepamatuje
dobu, kdy on sám plot předělával. Tak jenom na vysvětlenou: bylo to v 60. letech
na podzim, kdy jmenovaný pan Kramář Josef, vykopal strom hrušně a posunul ploty
i bránu na pozemek Uhlířů (kulaků). Majetek Uhlířů byl v tuto dobu zkonfiskován
bolševiky a rodina Uhlířů od roku 1959 byla v kriminálu.
V roce 1980 jsem si odkoupil
část pozemku po mých rodičích. Vzhledem k tomu, že na zkonfiskovaném majetku ‑
statku fungovalo Zemědělské družstvo, kde byl ustájený dobytek plných chlévů.
Nebylo možné tento pozemek zakoupený v plné šíři využívat. Tohoto omezení soused
náležitě využíval a tím se obohacoval ve svůj prospěch.
90 léta nám přinesly všem
svobodu, po které jsme tolik toužili. Majetek usedlosti Uhlířových byl v plné
výši restituován. Začala pro nás doba velikého napětí, protože potomci rodu
sousedů pozemek zabrali, odmítali tento opustit. Snažili jsme se řešit vše
mírnou cestou, upozorněním, domluvami, ale vše bylo marné. Čím více, čím déle
jsme upozorňovali, tím více se jejich arogantní jednání stupňovalo a
vyvrcholovalo k hrubým napadením, nadávkami a ponižováním. Vystupňováním celé
kauzy jsme byli nuceni prostřednictvím právního zástupce soud v Rychnově nad
Kněžnou požádat o odstranění oplocení a přivlastnění si našeho pozemku, který
jim nikdy nepatřil.
Takto jsme čekali na rozhodnutí
soudu plných 6 let. S politováním nám bylo oznámeno, že sousedé užívali čili
jejich nárok na užívání pozemku je oprávněný. Přesto že jsme předložili
několikeré vyměření, dále pak soudem pozvaného soudního vyměřovatele, který pak
přesně vyměřil hranice pozemku. Nebyl brán vůbec na zřetel ani protokol
vystavený na základě map z roku 1941 a dále pak materiálů, které zdokladoval
soudní vyměřovatel sahající až do roku 1840 ‑ zajištěno v archivech. Takže
rodina, která veškerý majetek nabyla při restituci v roce 1990, opět tento
ztrácí za přispění těch, kteří se už jednou zasloužili o to svým hlasováním, aby
sedlák Josef Uhlíř byl označen jako kulak. A poslán za mříže se svou rodinou.
Od státu jsem koupil
zkonfiskovaný dům, který mí rodiče postavili. Dnes mi zase pozemek, který patří
k domu č. 5 je znovu ukraden. Stejně tak jako byl ukraden
rodičům za doby totality. Naše celá rodina byla v 50 letech označena jako kulaci.
Za kulaky hlasovali i soused ze Štěpánovska, který zabral
pozemek a přesunul si bránu a tím si přisvojil pozemek, který mu nikdy nepatřil.
Soused práva bolševika za totality dokonale využil. Dobře věděl, že kulak Uhlíř
se z kriminálu tak hned nevrátí, protože věděl, že kulacká rodina dostala 15 let
nepodmíněně a vyhoštění z vesnice, zákaz pobytu v tehdy Holickém okrese na dobu
15‑ti let po odpykání trestu. Dnes tento pozemek chci zpátky a bránu, která
patří sousedovi nechť si na původní hranice jeho pozemku vrátí zpět. Tyto
hranice jsem zdokumentoval katastrální mapou od třech zeměměřičů, kteří se
shodli na jednom bodě.
Mám získaný i protokol z roku
1840, 1940, 1942, i soudní znalec prošetřil tyto protokoly a uznal,že tento
pozemek patří Josefu Uhlířovi, kterému byly pozemky vráceny v restituci. Po mé
žalobě, kterou jsem podal u soudu v Rychnově n. Kněžnou, rozhodla JUDr. Plná, že
tento pozemek je Josefa Uhlíře. Ale soused, který ho ukradl za totality ho může
používat dál. Já budu jen přihlížet a platit daně.
Dosáhnout svého majetku je v
dnešní době velmi těžké. Soused používá proti mě fyzické násilí. Naposledy při
násilném přepadení mi zlámal tři žebra, což můžu od lékaře zdokladovat. Dnes
jako občan České republiky, kdy mi je 70 let a jsem v plném invalidním důchodu
na pohyblivost nohou, mám od souseda další ublížení na těle s trvalými následky
v dýchání. Což denně pociťuji a můžu lékařsky doložit.
Charakterní lidé s mravní sílou
v sobě, to neměli nikdy lehké v životě za komunismu, a nemají to lehké v životě
ani dnes, 20 let po sametové revoluci. Co se změnilo od sametové revoluce? Nic!
Krade se dál a naše demokracie jenom přihlíží.
T.G.M. řekl "demokracie znamená nebát se a nekrást!" Což v dnešní době opak je pravdou.
Josef Uhlíř, člen Konfederace politických vězňů
zpět na hlavní stranu přehled článků ze Svědomí