Z časopisu Svědomí/Conscience 1 a 7/2010

Letos je tomu 50 let co soudruzi celou rodinu Josefa Uhlíře zavřeli, protože byl "kulak"

Josef Uhlíř

Označení "sedlák" se po roce 1948 stalo naprosto hanlivé a ostouzející a v dalších desetiletích téměř z našeho slovníku vymizelo. Ačkoliv na rolnickém stavu stál náš venkov a výživa našeho obyvatelstva, byl nyní tento stav zcela pohaněn a zlikvidován.

Budoucnost našeho venkova měla být jedině ve združstevnění, v kolektivizaci a ve velkých státních statcích. Svobodný rolník, který dříve dle svého rozumu a své vůle hospodařil na vlastní půdě, se násilím změnil v zemědělského dělníka.

Rodový vztah k půdě, ono citové pouto k zemědělské práci, které děd předával ze syna na vnuka, se zcela vytratilo. Meze byly rozorány, dobytek společně ustájen, zemědělské stroje, povozy soukromníkům odebrány. Hospodářská stavení a usedlosti, z nichž byli původní majitelé vyhnáni, se měnila v barabizny a zcela zpustla.

Obraz našeho venkova se zásadně změnil. Staří hospodáři se zděšením pozorovali tento úpadek. Než však k němu došlo, bylo na našem venkově vybojována nespočet marných bojů a odehrála se tu nesčetná lidská dramata.

Rolníkům bylo po válce slibováno, že zůstanou svobodnými hospodáři na své půdě, že těm, kteří ji nemají, půda bude přidělena. Díky těmto slibům KSČ ve volbách 1946 získala leckterý rolnický hlas. Avšak během krátké doby rolníci poznali, že sliby, které jim komunisté dávali, a pro které je na venkově volili, se neplní. Zjišťovali, že to byla jen předvolební politická demagogie. Cítili se být podvedeni.

Svou půdu a svá hospodářství soukromí rolníci houževnatě bránili před združstevněním. Netušili, že tyto jejich postoje je přivedou do řad politických vězňů. Komunistická totalitní moc je trestala za to, že se jí vzpouzeli podvolit a také pro výstrahu druhým. Zastrašováním chtěla zlomit jejich odpor. Nátlakem je přiměla, aby nakonec přihlášku do družstva podepsali. Násilí, které bylo pácháno na našich rolnících, lze doložit dlouhým počtem důkazů. Z nich vybírám rodinu Uhlíře ze Štěpánovska č. 5.

Ten byl zatčen za sabotáž, kterou v životě nespáchal, strávil ve vězení dlouhá léta a vrátil se s těžce podlomeným zdravím. V té době i jeho celá rodina,označena jako kulacká, tvrdě poznala krutost persekuce včetně konfiskace veškerého majetku ... Uhlířova kulacká rodina prožila v kriminálu celkem 15 roků.

V 50 letech prožili i jiní sedláci perzekuci a šikanu doby totality. Vládla moc ! Dnes vládnou pozůstali po totalitě. Sedláky znovu ač jiným způsobem okrádají. Justice je přikloněna k těm, kteří vyrostli za totality. Moc peněz vítězí nad právem a zákonem. Česká justice žije z peněz, nikoliv z práva. Jen nechápu, jak mohou lidé, kteří se podíleli na všech nepravostech napáchaných na nevinných sedlácích ještě dnes pokračovat ve své činnosti a získávají majetek jiných do svého vlastnictví.

V 60 letech soused Kramář Josef narozen roku 1934, nyní bytem Pardubice, S. K. Neumanna 2502, svévolně posunul bránu s oplocením, aby tak získal část pozemku, který byl nedílnou součástí zemědělské usedlosti. Z jeho výpovědi před soudem vyplývá, že si nepamatuje dobu, kdy on sám plot předělával. Tak jenom na vysvětlenou: bylo to v 60. letech na podzim, kdy jmenovaný pan Kramář Josef, vykopal strom hrušně a posunul ploty i bránu na pozemek Uhlířů (kulaků). Majetek Uhlířů byl v tuto dobu zkonfiskován bolševiky a rodina Uhlířů od roku 1959 byla v kriminálu.

V roce 1980 jsem si odkoupil část pozemku po mých rodičích. Vzhledem k tomu, že na zkonfiskovaném majetku ‑ statku fungovalo Zemědělské družstvo, kde byl ustájený dobytek plných chlévů. Nebylo možné tento pozemek zakoupený v plné šíři využívat. Tohoto omezení soused náležitě využíval a tím se obohacoval ve svůj prospěch.

90 léta nám přinesly všem svobodu, po které jsme tolik toužili. Majetek usedlosti Uhlířových byl v plné výši restituován. Začala pro nás doba velikého napětí, protože potomci rodu sousedů pozemek zabrali, odmítali tento opustit. Snažili jsme se řešit vše mírnou cestou, upozorněním, domluvami, ale vše bylo marné. Čím více, čím déle jsme upozorňovali, tím více se jejich arogantní jednání stupňovalo a vyvrcholovalo k hrubým napadením, nadávkami a ponižováním. Vystupňováním celé kauzy jsme byli nuceni prostřednictvím právního zástupce soud v Rychnově nad Kněžnou požádat o odstranění oplocení a přivlastnění si našeho pozemku, který jim nikdy nepatřil.

Takto jsme čekali na rozhodnutí soudu plných 6 let. S politováním nám bylo oznámeno, že sousedé užívali čili jejich nárok na užívání pozemku je oprávněný. Přesto že jsme předložili několikeré vyměření, dále pak soudem pozvaného soudního vyměřovatele, který pak přesně vyměřil hranice pozemku. Nebyl brán vůbec na zřetel ani protokol vystavený na základě map z roku 1941 a dále pak materiálů, které zdokladoval soudní vyměřovatel sahající až do roku 1840 ‑ zajištěno v archivech. Takže rodina, která veškerý majetek nabyla při restituci v roce 1990, opět tento ztrácí za přispění těch, kteří se už jednou zasloužili o to svým hlasováním, aby sedlák Josef Uhlíř byl označen jako kulak. A poslán za mříže se svou rodinou.

Od státu jsem koupil zkonfiskovaný dům, který mí rodiče postavili. Dnes mi zase pozemek, který patří k domu č. 5 je znovu ukraden. Stejně tak jako byl ukraden rodičům za doby totality. Naše celá rodina byla v 50 letech označena jako kulaci. Za kulaky hlasovali i soused ze Štěpánovska, který zabral pozemek a přesunul si bránu a tím si přisvojil pozemek, který mu nikdy nepatřil. Soused práva bolševika za totality dokonale využil. Dobře věděl, že kulak Uhlíř se z kriminálu tak hned nevrátí, protože věděl, že kulacká rodina dostala 15 let nepodmíněně a vyhoštění z vesnice, zákaz pobytu v tehdy Holickém okrese na dobu 15‑ti let po odpykání trestu. Dnes tento pozemek chci zpátky a bránu, která patří sousedovi nechť si na původní hranice jeho pozemku vrátí zpět. Tyto hranice jsem zdokumentoval katastrální mapou od třech zeměměřičů, kteří se shodli na jednom bodě.

Mám získaný i protokol z roku 1840, 1940, 1942, i soudní znalec prošetřil tyto protokoly a uznal,že tento pozemek patří Josefu Uhlířovi, kterému byly pozemky vráceny v restituci. Po mé žalobě, kterou jsem podal u soudu v Rychnově n. Kněžnou, rozhodla JUDr. Plná, že tento pozemek je Josefa Uhlíře. Ale soused, který ho ukradl za totality ho může používat dál. Já budu jen přihlížet a platit daně.

Dosáhnout svého majetku je v dnešní době velmi těžké. Soused používá proti mě fyzické násilí. Naposledy při násilném přepadení mi zlámal tři žebra, což můžu od lékaře zdokladovat. Dnes jako občan České republiky, kdy mi je 70 let a jsem v plném invalidním důchodu na pohyblivost nohou, mám od souseda další ublížení na těle s trvalými následky v dýchání. Což denně pociťuji a můžu lékařsky doložit.

Charakterní lidé s mravní sílou v sobě, to neměli nikdy lehké v životě za komunismu, a nemají to lehké v životě ani dnes, 20 let po sametové revoluci. Co se změnilo od sametové revoluce? Nic! Krade se dál a naše demokracie jenom přihlíží.

T.G.M. řekl "demokracie znamená nebát se a nekrást!" Což v dnešní době opak je pravdou.

Josef Uhlíř, člen Konfederace politických vězňů

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí