Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2010

Skladatel Jan Zach

Josef Hermann

Barokní střídmost, řekněme rovnou i askese, vyžadovaná v oblasti náboženské přecházela i do občanského života, ale nedali se i spoutat někteří z českých muzikantů, odcházejících do ciziny za lepším a bohatším životem. Nejznámější z nich je případ Josefa Myslivečka. Žel, není či nebyl sám.

Rozmařilý život vedl také Jan Zach, rodák z Čelákovic (* 13. listopadu 1699). Do ciziny ho nevypudily neutěšené poměry v rodné zemi, jak je s oblibou tradováno. Byla to lítost a snad nadměrné sebevědomí jež ho vyhnaly krátce po odmítnutí varhanického místa u sv. Víta, o něž se ucházel. Před tímto životním okamžikem prokázal totiž svoji zdatnost jak u sv. Havla, tak u sv. Martina ve zdi u Minoritů, kde pravděpodobně získal mnoho od slavného varhaníka B.M. Černohorského.

Teprve v dubnu 1745 pochází první bezpečná zpráva o jeho pobytu v Mohuči, kde se stal kapelníkem arcibiskupova domácího orchestru. Po roce odjel do Itálie. Však již tenkrát doplácel na svoji eruptivní povahu. Vedl soustavné osobní spory s okolím, nesčetné dluhy se množily, až zavinily hluboký otřes v uznávaném postavení: v roce 1750 byl sesazen z místa kapelníka, za dalších šest let, v nichž se neukázala sebemenší známka snahy po nápravě, byl definitivně propuštěn.

Zach potom přecházel z místa na místo, nestálá povaha, nesnášenlivost a snad i nafoukanost a jiné charakterové výchylky hlodaly v jeho životě stále naléhavěji. Ještě v lednu toho roku, kdy zemřel, byl vystopován u dvora hr. Öttingen-Wallersteina. Zemřel zanedlouho - v ústavu choromyslných, nejpravděpodobněji v Mnichově.

Počet skladeb v Zachově pozůstalosti je veliký. Obsahuje komposice pro klavír, varhany, na třicet symfonií o třech i čtyřech větách, koncerty pro různá sóla, třicet mší, requia, chrámové arie, responsoria a oratorium Stabat Mater.

Ve většině skladeb udivuje hudební svět Zachova česká melodika i původní prvky skladebné, jimiž zaujal cizinu jako exotičností, jež byla v Evropě již delší dobu doma, kdy tón udávali tou dobou čeští muzikanti a zasvěcené kruhy si jejich osobních i uměleckých kvalit vážily. Nešťastný konec Jana Zacha, morální poklesky a odsouzeníhodný způsob života však nedopadly na skladby, neboť byl hrán i těmi, kterým nějak ublížil. Nás už se pochopitelně dotknout nemohl, ale přesto ho nehrajeme, až na ojedinělé výjimky.

Josef Hermann, Kalifornie, USA

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí