Pro časopis Svědomí/Conscience 12/2009

Listopad 1989 – 2009

František Rozhoň

Co uděláte, když vám a vašim souputníkům dělá šéf, vláda, král, diktátor (nebo dokonce i učitel) ze života peklo a nechce dopřát sluchu vašim stížnostem? Buď odejdete (když vám to dovolí), anebo se rozhodnete něco s tím udělat. Právě tomu se říká revoluce.
John Farmann

Bolševik nemanipuloval jen s lidmi, ale i se státními svátky, nejlépe to bylo a je vidět na 28. říjnu. Za vlády KSČ bylo výročí vzniku „buržoazního“ Československa Dnem znárodnění (ač příslušný dekret podepsal prezident již 24.10.(1945)) a Dnem přijetí zákona o federativním uspořádání (ten nenaplněný zákon byl přijat 27.10.(1968)). Jak svědčí expozice v Národním památníku na Vítkově, dnes je 28. říjen zneužíván ke chvále politiků, kteří na něm příliš zásluh neměli. Převzetí moci tehdy proběhlo přes Benešův zákaz a politici jednající v Ženevě o něm nevěděli, přípravy na něj prováděla především Maffie, protože politici se raději dohadovali o zastoupení jednotlivých stran a pod. Předmětem manipulací je dnes i 17.listopad.

Jak to kdysi bylo?

Bývalí političtí vězni nebudou oslavovat letošní 20. výročí Sametové revoluce, byl to totiž podvod a nejlepší obchod, jaký komunisté udělali od února 1948, řekl František Bednár ze Svetového združenia bývalých československých politických väzňov. Naproti tomu v ČR reklama tvrdila, že „máme co slavit“ právě 17. 11., proto byl organizován znovu průvod z Albertova na Národní třídu, kde tentokrát byl koncert. Slavil se tedy Den perzekucí : 17. listopad 1939 je spojen s nacistickou razií ve studentských kolejích v Praze a Brně, popravou 9 studentů (bez soudu), odvlečením více než tisíce studentů do koncentráků a uzavřením vysokých škol. 17. 11. 1947 oznámil ministr vnitra V. Nosek (KSČ) odhalení „špionážní skupiny na Mostecku“ jako přípravu politického procesu proti národním socialistům. 17.-18. 11. 1948 byla přijata řada opatření proti opozičním silám s cílem eliminovat je. 17. 11. 1989 došlo k brutálnímu zásahu před ministerstvem spravedlnosti se známým přídavkem na Národní třídě. 17. listopadu 1992 ČNR a NR SR přijaly rozpad státu vzniklého 28. října 1918.

To vše žádá místo oslav úvahu, jak zabránit opakování. Oslava perzekucí je stejně ponižující, jako za vlády KSČ žádost o potrestání neznámých lidí či odsouzení neznámých názorů.

Počátkem roku 1989 měl H. Kissinger dovézt do Kremlu tajný vzkaz, že pokud SSSR nebude dělat mocenské výboje mimo vlastní sféru vlivu, Západ bude plně respektovat sovětské zájmy ve středovýchodní Evropě. Na podzim připomínka nacistické perzekuce pochodem z Albertova ladila s oficiální propagandou a úřady pochod povolily za 2 dny, což je dnes čas pro úřady prý nedostatečný. Pochod se konal pár dnů poté, co falešná zpráva, že berlínská zeď je už otevřená, vyburcovala Berlíňany ke skutečnému poboření zdi, a Thatcherová s Mitterrandem měli Gorbačova žádat o použití síly proti berlínským svobodomyslným akcím.

Většinou se tvrdí, že pražský pochod neměl s disentem nic společného, podle Marka Bendy však demonstrace byla připravována za úzké koordinace s rozhodujícími činiteli disentu. Pochodníky na Národní třídě čekaly zahraniční televizní štáby, mezi nimi španělský vyslaný do Prahy narychlo s tím, že zde dojde k významným událostem. Mobilizovaly i tajné služby, ta izraelská přijela 13. 11. jako početný kulturní soubor na mezinárodní festival a ubytovala se u představitelů pražské židovské obce... Sabatová večeře na židovské radnici pak byla v pátek 17. 11. 1989 navštívená snad všemi, kteří na obec chodili jen jednou v roce o chanuce..., nebo kteří na obec nechodili vůbec. Dodnes tedy nevíme, jak to vlastně s pražským pochodem bylo, možná je od té doby 17. listopad i Dnem manipulací !

Falešná zpráva o smrti studenta Martina Šmída v dalších dnech podnítila sérii demonstrací a stávek, oslav hodná by byla např. generální stávka 27. 11. 1989 - lidé si masově vzpomněli, že ozývat se je normální. List The New York Times o protestujících letos napsal : většina z nich si nepřála kapitalismus. Dožadovali se svobody, aby mohli vést své životy mimo dohled státu, aby se mohli svobodně scházet a říkat si, co chtějí; chtěli žít v prostotě a upřímnosti, bez primitivní ideologické indoktrinace a převládající cynické licoměrnosti.

Já ještě dodávám, že naši demonstranti tehdy dokázali, že slušnost ani za bolševika nevymřela, na demonstracích jsem se cítil jako na Portě, kde jsem si ráno odložil věci a večer je našel. Škoda, že po Sametu už nebyl zájem slušnost propagovat, např. Fotbalový svaz vedený Chvalovským odmítl podle dánského vzoru propagovat slušné fandy místo výtržností.

Výlet do Prahy (2009)

17. 11. jsem i já jel do Prahy. Poznal jsem, že ani za 20 let se mně nesplnilo přání, aby se naši policisté a strážníci chovali jako francouzští v osmdesátých letech, kteří se usmívali i na pachatele menších přestupků a vůbec nebyli vidět, když lidé spontánně slavili na Elysejských polích a blokovali dopravu. Podél portrétu Schwarzenberga v nadstalinské velikosti a dětské nemocnice na Karlově (ošuntělé jako většina domů za bolševika) jsem došel na Albertov. Tam dav mával vlajkami do rytmu hudby a svazák z roku 1989 řečnil v předlistopadovém stylu, že se sice leccos nedaří, ale jasně převládají úspěchy.

Na Národní dav nebral ohled na tělesně postižené. Reproduktor ohlušoval slovy o svobodě a dvaceti letech bez opony. Neříkal, že železná opona padla, ale zanechala potomky. Ti oddělují schengenský prostor od zbytku světa, schůzky představitelů demokratického světa od řadových občanů, a také se u nich zabíjí. Národní třídu při té slávě přehradily dva kordony policistů, z toho jeden těžkooděnců. Lidé jimi směli procházet, ale PROČ ta svoboda byla s policejním dozorem ?

I v Praze 2009 však nacházím ochotu něco s dnešní situací udělat, tedy projevy občanské revoluce. Na Václaváku pod koněm král majálesu a študáci z Inventury demokracie nebrojí proti symbolům, za něž se dnes trestá i vyhazovem z práce, ale připomínají, že „pořádná reflexe komunistické minulosti přitom ještě ani nezačala. Dodnes nám chybí jasné pojmenování principů, jakými fungovala totalitní moc a jak deformovala společnost i jednotlivce. Nemáme ani trochu zmapováno, kolik návyků i postojů z té doby si všichni neseme, aniž o tom víme.“ Také rozdávali příručky, jak nebýt v demokracii ovcí místo občanem.

Na Albertově byl „tunel demokracie“ i piket „Pravda začíná tam, kde končí signál ČT“. Hlouček mladých zpíval Krylovu Demokracii (Demokracie dozrává do žaludečních vředů: bez poctivosti, bez práva – a hlavně bez ohledů), a rozdával prohlášení, že nechtějí návrat k minulému režimu, ale nemají sympatie pro omezování svobod, státně-stranický monopol na jediný správný názor a pro sešněrovanou společnost, jejímž hlavním božstvem je „norma“ a „normálnost“. Vyzýval k zamyšlení transparenty „Nejsme nakonec jako oni?“ (Vylučujeme ze společnosti a chceme zakazovat…), „Opravdu máte holé ruce?“ (Anebo vás hlídá tisíc policistů připravených kdykoli zasáhnout proti lidem s jiným názorem?) „Co je dnes disent?“ (Přicházet s „konstruktivní kritikou“ drobných nedostatků, anebo upozorňovat na problémy systému?)

Havel vers. Pilný

20 let po sametové akci zase stojí proti sobě dva rozdílné postoje. Umrtvující V. Havla, který zvedl prsty do véčka a řekl, že žádné nové revoluce pravděpodobně už nebude k ničemu zapotřebí. Tváří se jako kdysi Novotný, Husák a Jakeš, že není třeba diskutovat o tom, že „naše“ civilizace se ekonomicky i politicky vyčerpává, naše politické „elity“ „nenabízí žádné myšlenky či projekty a vše vsadili jen na marketing, který často pracuje s neodůvodněnými hrozbami, jako je návrat do minulosti“ (jak řekl J. Rupnik). Ani o tom, že v ČR je „demokracie bez demokratů" a „veřejný prostor byl zkolonizován soukromými partikulárními zájmy… politické strany neusilují o veřejný zájem, ale obchodují s vlivem a s mocí“ (jak řekl v USA J. Pehe). V. Havel se nechce zodpovídat lidu, a tak byla zakázána demonstrace Moravanů, kteří přišli Havlovi připomenout nesplněné sliby (stalo se 19. 11. v Brně).

Proti stojí revoluční slova například I. Pilného, prezidenta TUESDAY Business Network : „Kritéria a symboly úspěchu platí podle toho, co kdo vlastní nebo jak velký je papaláš. Změna k „normálu" je během na dlouhou trať. Chybějí učitelé, kteří se vrátí k poslání, ne jen k výkonu povolání. Trápí nás naprostá absence vzorů. Etičtí, čestní lidé, kteří něco dokázali, nemají šanci. V této fázi je nezbytné zastavit lavinu. Je třeba zavést pravidlo, že krádež se nevyplácí. Švýcarské soudy nebo americký daňový úřad nemilosrdně najdou a potrestají každého podvodníka. Korupce musí být okamžitě trestána, padni komu padni. Odmítněme financovat ze svých daní ty, kteří zneužívají sociální dávky. Odmítněme podporovat ty, kteří si systematicky ničí vlastní zdraví. Nepodporujme ty, kteří nechtějí pracovat. Nepodporujme odborové bafuňáře jdoucí si za svou politickou kariérou. Nevolme podvodníky, korupčníky, papaláše ovládané lobbisty bez skrupulí. Určitě se tak dostane víc na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Nechme stát a vládu dělat jen to, co skutečně potřebujeme, a zodpovídat se z výkonu funkce. Vyžeňme policii do ulic, přestaňme přidávat na smetiště, ve které se mění prostředí, v němž žijeme. Staňme se architekty svých osudů! Nečekejme na volby, začněme hned! Na to nepotřebujeme nový 17. listopad.“

František Rozhoň, 22.11.2009; ilustrační foto z Václavského náměstí 17.11.2009

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí