Z časopisu Svědomí/Conscience 9/2008

Absurdní divadlo

Vladislav Petrů

Navštívil jsem několik našich špičkových politiků napříč politickým spektrem, kromě komunistů, se kterými bych se pochopitelně nebavil. Nevím jak se mi to povedlo, že nejednou jsem se ocitl v kanceláři pana poslance nebo senátora. Četl jsem osobní dopis pana ministra nebo ministryně. Mým cílem vždy bylo vyzkoušet, jak to dotyčný politik myslí se svoji funkcí vážně. V tomto směru jsem si nedělal žádné iluse. Co, myslel jsem, si. Alespoň dám kamarádům v hospodě nějakou tu historku k dobru a společně se zasmějeme. Většinou jsem se nezklamal. Na moje dopisy, laděné v tónu fanatického stoupence toho či onoho politika, přišla utěšující odpověď, obsahující klišé fráze, že všechno je nebo bude bezva, že pan politik o mých problémech dávno ví a že ze všech sil se snaží je řešit a že mne může ujistit, že moje fanatická důvěra v něho je naprosto správná. Myslel si, že mi vytřel zrak a že snad budu jeho dopisem mávat a veřejně ho vychvalovat jakého to máme úžasného politika, pracovitého demokrata až do roztrhání těla. Zatím já jsem si o něm myslel své, že mi je na draka a že jeho dopis třeba někdy v budoucnu zpeněžím na burze kuriozit. Nejlepší zážitek mi poskytovaly osobní audience. Vstoupil jsem do politikovy kanceláře s vědomím, že to, co bude následovat, bude hra kočky s myší. Politik zaujme pozici kobry a bude na mne plivat své osvědčené fráze, protože to jediné ho chrání před návštěvníkem, o kterém neví, co je zač. Jenomže nechápe, že já za ním přišel jako volič a mé otázky jsou pečlivě připravené s cílem odhalit jeho skutečné záměry v politice. Chvíli ho budu trápit, aby si zasloužil svůj poslanecký oběd, na který se těší a že mu nasadím brouka do hlavy, proč jsem za ním přišel, zda‑li to není nějaká provokace od opozice. Nebo snad spadla klec a může jít o nějakého agenta, který má za úkol čmuchat kolem jeho nezákonných aktivit. Skutečně není. Je to jen absurdní divadlo, abych si mohl konkrétního politika dosadit do konkrétní situace, kdy má řešit závažné veřejné problémy třeba v justici nebo zdravotnictví. Mnozí moji spoluobčané se zbytečně rozčilují nad mizernou politikou v naší zemi, že se všude krade a řádí mafie, že soudy nebo policie nefungují. Mně to však nechává v klidu, protože jsem se přesvědčil, že s takovými blbými politiky, které jsem poznal tváří v tvář, nikam dojít nemůžeme. Alespoň mám jasno, že nemusím chodit k volbám, protože v naší zemi se občané vůbec neberou vážně. Myslím, že to je návod pro každého, aby si svého politika hlídal a přesvědčoval se o jeho skutečných úmyslech.

Vladislav Petrů

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí