Psáno pro časopis Svědomí 2/2007

Palachu, probuď se, Langer se zbláznil !

František Rozhoň

16. ledna 1969 se upálil student Jan Palach. 19.1.1969 zemřel, a já, tehdy student, také kráčel ve statisícovém pohřebním průvodu. Oficiální vykladači světa zlehčovali jeho čin jako důsledek „čachrů antisocialistických sil“, které mu prý slibovaly studený oheň, který nepopálí. Dnes často tvrdí, že se upálil na protest proti okupaci „bratrskými vojsky“ a ústupkům vlády okupantům; zanesli to i encyklopedie Diderot (1999) - jakoby jeho odkaz dnes už nebyl aktuální. Jenže v mé paměti se zachovalo, že Palach chtěl vyburcovat lidi, aby se nezačali poddávat manipulaci organizované i našimi lidmi ! Dnes si jedni připomínají Palachův odkaz na Olšanech i ve Všetatech, druzí, obrazně řečeno, jej rozbíjejí, aby se manipulace s lidmi stala přijatelná. Ta slova jsou silná, proto některé doklady pro ně následují.

Ve stopách policejního prezidenta

Loni v létě slíbil Jan Šinágl, že na Václaváku „pod koněm“ představí auto prostřílené Jiřímu Jehličkovi policisty na Českolipsku. Nepředstavil, a já pak nevěřil, že by nebylo trochu pravdy na tvrzeních policistů, že naopak J.Jehlička najížděl na ně. 10.1.2007 odvysílala TV Nova závěry Jehličkova prostříleného auta a záběry kamer dokazující, že Policie ČR lhala. Prověřeno státním zástupcem. Podvod „jako Brno“ zpochybňuje celý sbor, těžko ho ale odsoudí policejní prezident V.Husák sám povýšený za činy odporující jeho veřejnému slibu pro TV Nova (CzechTek 05). Čekal jsem, jak zareaguje ministr vnitra Langer tvrdící „vytyčil jsem si jasný cíl: proměnit ministerstvo vnitra z ministerstva strachu a ministerstvo vnitřních věcí“ (Respekt 2/07). Pár dní poté stáli ministr s policejním prezidentem před TV kamerami, ale hovořili jen o možném útoku proti některé pražské křesťanské škole - ač policie nemá žádnou stopu, ti dva mají už i závěry. O případu Česká Lípa mlčí, asi Langer souhlasí, že právě to má dělat policie třetího tisíciletí.

Opakují, s čím neuspěli u V.Hučína

16.12.2006 pořádali Národní korporativisté pochod Českými Budějovicemi, večer byl koncert v restauraci Nexos. Ten policie ukončila, prý kvůli závadnému textu písně. Pro to, co se dělo pak, si půjčím slova MUDr. Igora Piňose z internetu zprávy.idnes.cz „Je třetí adventní neděle, 17. prosince roku 2006, sedmnáct let a jeden měsíc po pádu komunismu. Miliony diváků v neděli viděly v televizi záběr ve kterém dva, možná tři policisté v uniformě nebo i v civilu drží za ruce zkroucené za zády a asi i za hlavu nebo za vlasy v hlubokém předklonu nějakého provinilce, který se očividně zcela podrobuje a nic jiného mu ani nebývá, nemůže se ani hnout. Zprava se náhle do záběru přiřítí statečný policista a s rozmachem a vší silou mlátí několikrát služebním obuškem znehybněného člověka do zad a do oblasti, ve které se nacházejí ledviny. Nikdo z ostatních okolo mu v tom nijak až do konce záběru nebrání…“  MUDr.Piňos pokračuje: „mlátit… kohokoli, kdo se nebrání, je znehybněn a nikoho v tu chvíli konkrétně neohrožuje, to přece nemůže strpět žádná země, která se chce hlásit k svobodnému a demokratickému světu a žádný její slušný občan!“ V naší zemi se to nejen trpí, ale i propaguje – Klára Kalibová ze sdružení „Tolerance a občanská společnost“ pak říká pro ČTK „spíše bychom přivítali, aby podobný postup policie v takových případech byl trvalým trendem.“. I ministr Langer byl zřejmě spokojen, že i jeho jméno už je spojeno s nesmyslnou brutalitou, pomlčel k tomu, a chce zprávu, proč policie nezasáhla už při listopadovém koncertu v Dražicích u Tábora. Až před Palachovým výročím v pořadu TV NOVA o neonacistech ve Světlé nad Sázavou vyšla náhodou najevo zrůdnost takového dění: Ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra M.Mazel jednoznačně prohlásil, že „extremisté“ si už dlouho dávají pozor, aby se nedopustili toho, kvůli čemu je „policisté“ a kamery sledují – závadných slov či gest. Pokud Langrův ředitel nelhal, pak jsme svědky podvodů snad horších než českolipský: Za Grosse Policie ČR hledala nenalezitelné na hřbitově proti Hučínovu domu, za Langera na koncertech „extremistů“. Pak se šaškuje s „nálezem“ a podvádí i staré politické vězně - Naďa Viková v posledním loňském čísle Věrni zůstali volá „proč policie nezasahuje“ !

Proti nim jsou antifašisté

7.4.2004 na stránkách PRÁVA ministr spravedlnosti Karel Čermák napsal, že stát si může s občany dělat co chce. Neznám lepší definici Mussoliniho fašismu, než tato slova, a jelikož jsem si s Hutkou zpívával „co je však největší – ta lidská svoboda“, musel jsem reagovat slovy „jsem antifašista“. Od doby, kdy mně napsali ze státního zastupitelství, že vyhlášení fašismu politikem není trestným činem, říkám si „revoluční antifašista“. Teď jsem zjistil, že to nebudu mít lehké nejen ze strany státu. Národní korporativisté totiž usoudili, že nesmí zhynout bolševicko-fašistický zvyk vylučovat z národního společenství, a mobilizovali nacionální síly, aby ukázaly svou sílu „antifašistické lůze“. Na švejkovské „Na Otrokovice !“; reagovala údajná „lůza“ vlastenecky „milujeme Otrokovice“ a „žádnou toleranci s těmi, kteří nedokáží tolerovat nic jiného než sami sebe!“. A tak Otrokovice 13.1.07 zažily nešikovnou nacionalistickou revoluci, jejíž výsledky možná znáte. „Budoucnost patří nacionalismu“ volali mladí hosté, když skončili, zaslechl jsem od domácích dospěláků úlevné „máme hrůzy nacionalistického nájezdu za sebou“. Nejen vlajky hostů připomínaly Mnichov 1923 (nacistický „pivní puč“), postup domácích upamatovával na Znojmo 1934, kde naši předci kameny rozbili Henleinově partě autobus. V hlavní roli ale byla opět policie, a co předvedla, by jistě potěšilo Henleina, ale znepokojilo Jana Palacha.

Jako zkušený pořadatel demonstrací jsem upozornil Ivetu M., nahlašovatelku otrokovické akce Národních korporativistů (dále NK), že kvůli slibu násilí a hrubě neslušné rétorice („lůza“) by akce mohla být zakázána. Možná se divíte, vždyť ta rétorika je běžná u politiků a MUDr.Rath to s ní dotáhl na ministra a šéfa parlamentního výboru, to ale nic nemění na faktu, že je zakázána i smlouvami o lidských právech. NK trumfli i výzvy k násilí exministra Jandáka - některé pikety vyhrožovaly smrtí! Pak část „nacionalistů“ křičela, že ulice patří Národnímu odporu a kurev je málo; já bych je z demošky vyhodil, zde jsem se „jen“ shodl s mluvčím NK Martinem B., že tohle je nešťastné, a nejen kvůli alkoholu. Policejní „antikonfliktní tým“ ale zůstal klidný. Když došlo k (nejprve slovním) potyčkám s těmi, kteří si slova o antifašistické lůze nechtěli nechat líbit, sdělil jsem „týmu“ své přesvědčení, že na konfliktu nese vinu; antikonfliktní „odborník“ to rázně odmítl, prý „odvedli velký kus práce“. Při obhajobě zmetku si kryl tvář, a pak si na mě stěžoval…

Pochod NK znovu zastavil před Poliklinikou, kde stáli s transparenty antifašisté. Z čela průvodu NK zněly hlasy, že je zbijí, bili se však s policisty; většina novinářů si všímala potyček, já chování Policie. Policista z „antikonflitního týmu“, který mě vyslýchal už v Hlučíně (proč fotím demonstraci NK), mi vysvětloval, že není důvod k zákazu akce. Pak přijel „vodní“ vůz a policisté v přesile hned sebrali mladíka, který mu s nataženýma rukama šel naproti; zase se holýma rukama cítili ohroženi a útočili na ně. Poslouchal jsem povely a tipoval, zda na klidně stojící antifašisty zaútočí dřív těžkooděnci, jezdci, nebo vodní děla. Útok zastavil Úřad, když napůl ukončil akci NK – nařídil návrat, povolil projevy. Není však pravda mnohé z toho, o čem se tu s křikem „Zvítězíme“ přesvědčují zástupci NK, Národní cti i nacionalistů slovenských.

Po projevech jsem se sám vrátil k Poliklinice. Tam si hrály děti a dospěláci vraceli na místa kontejnery z barikád – až druhý den večer TV informovala, že situace v Otrokovicích se pomalu uklidňuje. Podobně jako za normalizace z TV zněla slova o výtržnících, důkazem „pravdivosti“ byl záběr na značku, kterou jsem fotil i já, protože jako jedinou (!!!) ji někdo dozdobil samolepkou, že tohle není nacionalismus, ale nazionalismus. Také jsem se smál rozhlasovému blábolu, že prý policie rozprášila antifašistický pochod proti skinům. Vadilo mi, že opět bylo chváleno odporné: popsané ignorování lidských práv i pravidel svobodného shromažďování v neděli TV vydávala za obhájení základního lidského práva shromažďovat se…

Vrcholem neonormalizace bylo policejní hodnocení vysílané TV v sobotu večer – klidný odpor proti NK prý byl nelegálním shromážděním. Já tvrdím, podobně jako po policejním útoku na staré politické vězně v Přerově 6.10.2004, že taková „ilegalita“ je legalizována ústavní Listinou základních práv a svobod, čl.23: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Jen šílenec může předpokládat, že když někdo pod ochranou Moci bude žádat mou smrt, půjdu Moci hlásit, že bych chtěl proti tomu protestovat. Na odpor se nestaví jen anarchisté, i když to říká TV.

A tak vzniklo „právo“ výtržnické, vydávané za shromažďovací, jím odůvodňuje policie rejdy v ulicích. Ministr Langer se v té době bavil v blízkém Prostějově, nechal to bez komentáře. A tak končím doklady o manipulacích parafrází „výtržníků“ z r.1968: „Palachu probuď se, Langer se zbláznil !“ Svou nezodpovědnost omlouvá v Respektu (2/07) i slovy, že není ministrem policie.

František Rozhoň, revoluční antifašista, pro režim „extremista“ bránící úspěšnému rozvoji fašistické demokracie, v níž „stát si může s občany dělat co chce“ už není jen děsivou frází ministra, ale praxí orgánů.

Ostrava, 18.1.2007

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí