Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2004

VZKŔÍŠENÍ

Libor Brom

Vědci nám opakují, že nejsme ničím více než náhodným kusem roztodivné hmoty, která se jaksi dala na jepičí čas dohromady, aby se nakonec a na věky rozpadla. Lidské tělo je prý jeden oktilión atomů a na tečku za touto větou se volně umístí na 30 miliónů takových atomů. A vůbec, atom prý není ani žádnou hmotou. Když bychom jej roztáhli na kouli průměru jednoho sta metrů, pak by její celý obsah byl nabit jakýmisi vlnami, poletujícími rychlostí světla. Či ještě rychleji. Všechna "hmota" by prý byla v takovém roztáhnutém atomu jen o velikosti špendlíkové hlavičky.

Věda nám tedy neříká, co vlastně my lidé jsme. Ježíš Kristus nám to říká.

Říká nám - svou Smrtí a Vzkříšením - jsme dětmi Boha, jeho nejskvostnějšími výtvory.

Říká nám, že jsou očekávány od nás nejlepší myšlenky a činy - podle jeho vlastního příkladu na krátké pouti tímto světem.

Ježíš Kristus mohl zachránit ten oktilión atomů svého těla a učinit lehký kompromis s ďáblem. Mohl odvolat svá tvrzení a popřít své činy před Pilátem, který by jeho spolupráci uvítal s otevřenou náručí impéria. Mohl podlehnout náhlým pochybám na kříži a projevit se obyčejným ztraceným smrtelníkem.

Nic podobného Ježíš Kristus však neučinil. Proto se dočkal Vzkříšení a zůstal provždy příkladem Syna Člověka a Boha.

Není většího příkladu Víry. Naděje a Lásky. A nikdy nebude většího svátku než je Vzkříšení.

Prof.Dr.Ing. Libor Brom, USA

zpět na hlavní stranu                 přehled článků ze Svědomí