Z časopisu Svědomí/Concience 12/2003

O Sametovce

František Rozhoň

Na pražské Národní třídě je jedno místo, které na mne, kdykoli jsem tam v posledních letech zašel, působilo velmi ponuře. Krátké tmavé podloubí na rohu Mikulandské ulice, s mřížemi jakoby připravenými kdykoli uvěznit ty uvnitř. Nebývalo takové. Pod tmavou deskou na zdi po léta ležely kytky a plály svíčky, a na zdi bývalo křídou anglicky dopsáno, co deska připomíná. Dnes to místo ožívá snad jen 17.listopadu, kdy přijde Havel i aktivní politici a před zraky televizních kamer položí kytici a vzpomenou Sametové revoluce.

Revoluce, která prý, ó lide, tvou vládu tobě vrátila. A ty se divíš, jak nešikovně je to zařízeno, že když se právě teď 97% občanů rozhodlo že nechce ve své obci úložiště jaderného odpadu, je jejich hlas brán jako pouhý poradní, zatímco souhlas pouhých 5% Brňáků učinil z fotbalového trenéra, vybraného Partají, právoplatně senátora. A vláda ochotně vydává desítku miliard jako pokutu za údajně špatnou ochranu cizáckých investic údajně prokázanou podvrženým materiálem. A ty přemýšlíš, že jsi slyšel o Mezinárodních dohodách o investicích, a s nimi souvisejícím varováním filosofů, třeba Čecha Egona Bondyho (Zbyňka Fišera), že lidé umí víc než koncentráky, a mezi diktaturou Hitlera, Stalina a monopolů už není žádný velký rozdíl.

Letos nám televize nabídly záběry další sametové revoluce – v Gruzii. V té nádherné zemi mezi Velkým a Malým Kavkazem, kde dnešní město Kutaisi se kdysi zvalo Kotesion a bylo střediskem kolchidského království. Dějištěm „Sametu“ je Tbilisi, založené v pol. 5. stol., pak hlavní město gruzínského království, už v ranném středověku dobyté Peršany, Byzancí a Araby, od r.1801 pod správou Ruska. Zde osvědčil své diktátorské sklony Zviad Gamsachurdia, přední „disident“ krátce vězněný sovětskou mocí, předseda Helsinského výboru Gruzie, vůdčí osobnost politického bloku opozičních sil Kulatý stůl-svobodná Gruzie, v 1991 – 92 hlava samostatné, občanskou válkou v Abcházii rozvracené Gruzie. Vystřídal ho Eduard Amvosijevič Ševardnadze, dlouholetý komunista, kdysi pravá ruka „otce perestrojky“ Michajla Gorbačova, který mj. diplomaticky připravil odchod sovětských vojsk z Afghánistánu. Od r.1992 byl hlavou gruzínského státu, spolupracoval s Ruskem a i Západem prý byl brán jako velký liberál. Teď ho smetla Sametovka. No co to kecám, zabral jsem se do opakování gruzínské historie, a bezmyšlenkovitě opakuji mediální fráze. O pozadí české sametovky toho dodnes víme málo, o pozadí její gruzínské obdoby však už psal kanadský list Globe and Mail. Brežněvova teorie o omezené svrchovanosti socialistických zemí je mrtva, omezená svrchovanost demokratických zemí před finančními investicemi je realitou.

Gruzínské Sametovce přísluší spíše název „Sorosovka“, protože „revoluce“ je podle listu dílem kontroverzního multimiliardáře George Sorose, o němž se u nás říká, že je maďarského původu.

V hlavní dějové linii v únoru Sorosova Open Society vyslala gruzínskou „aktivistku“ Ginu Bokeriovou do Srbska, aby se od aktivistů hnutí Otpor (Odpor) učila jak využít pouliční demonstrace k odstranění prezidenta. V létě Sorosova nadace zaplatila aktivistům Otporu cestu do Gruzie, aby 3 dny učili tisícovku studentů jak dělat mírovou revoluci. Bokeriová mezitím pomohla založit „Svobodný institut“ posléze organizující sorosovkové pouliční demonstrace, které vedly k rezignaci hlavy státu Ševarnadzeho. Na hlavu státu nyní kandiduje další „vůdce opozice“, Michail Saakašvili. Právník studující mj. v New Yorku, kterému loni G.Soros osobně předal vyznamenání své „Open Society“.

Ve vedlejších dějových liniích pak byla založena „populární televizní stanice“, která pak mobilizovala lidi k hromadným protestům, i finanční podpora směřující samozřejmě ke „gruzínské opozici“ i skupině mladých lidí, jež vždy byli v čele protestů. Finančníci málokdy dělají něco nezištně. O roli nové ještě svobodnější Gruzie v plánech ropných magnátů psaly už jiné noviny.

Demokracie, svoboda, diktatura, co to vlastně dnes je? No nic. Šťastné vánoce, svátky svátků.

František Rozhoň

zpět na hlavní stranu                 přehled článků ze Svědomí