Příběhy statečných - František Zahrádka, zpracováno v říjnu 2009

Angažoval se na správné straně a je haněn

František Rozhoň k osudu Františka Zahrádky

30. září 2009 oslavila ve Španělském sále Pražského hradu dvacáté narozeniny Konfederace politických vězňů (KPV). Tato organizace, zdá se, je ve svém oboru takříkajíc „prominentní“ - když občanské sdružení Pant  pozvalo na konferenci „I mlčení je lež“ členy více organizací politických vězňů, propagovalo jen KPV, při pohřbu pátera Antonína Huvara byli nahlas zváni na posezení do katolického lidového domu z bývalých politických vězňů jen členové KPV. Na „dvacetinách“ prominentní Konfederace promluvil i prezident Klaus a řekl mimo jiné

„moc bych si přál, abyste svou aktivitou přispěli i ke kultivaci naší politické scény“.

Internetové stránky vedení KPV potvrzují, že KPV přání pana prezidenta plní měrou vrchovatou. Média ale mají důvody vidět vše jinak. Příkladem je zpráva idnes ze 7. října 09 připomínající i sérii „vyobcování“ z KPV, které postihlo V. Hučína, F. Přesličku, J. Hejtmánka a Františka Zahrádku. Posledně jmenovaného ocenil prezident Klaus Řádem TGM, zato předsedkyně KPV a držitelka řady funkcí a řádů Naděžda Kavalírová ho podle listu pražské pobočky KPV veřejně zhodnotila jako „primitiva“. Proto chci připomenout osud Františka Zahrádky, připomíná trochu osud Milo Komínka. Oba se proti bolševismu angažovali a angažují dodnes, oba si tím vysloužili hanu, Milo Komínek od věrchušky státu jako „extremista“, František Zahrádka od věrchušky KPV.

Životnímu osudu politického vězně a spoluzakladatele Muzea III. odboje Františka Zahrádky (nar. 30. 10. 1930) se věnuje historik Petr Blažek v prvním čísle (neprodejného) čtvrtletníku „Paměť a dějiny“ z roku 2007:

„František Zahrádka vyrůstal v severních Čechách, odkud musela rodina za nacistické okupace uprchnout. Od roku 1942 žila v Českých Budějovicích, kde se František Zahrádka vyučil radiomechanikem. Od počátku roku 1949 převáděl se svými skautskými přáteli uprchlíky za hranice a shromažďoval zbraně. V dubnu 1949 se zapojil do pražské odbojové skupiny Za pravdu a distribuoval její ilegální tiskoviny. V létě 1949 navázal kontakty s americkou CIC a vrátil se do Československa opakovaně jako kurýr s různými úkoly. V září 1949 byl zatčen příslušníky vojenské kontrarozvědky a odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře. V roce 1956 mu byl na základě žádosti jeho matky snížen trest na třináct let. Prošel různými vězeňskými zařízeními, propuštěn byl teprve v září 1962. Protože mu mezitím zemřeli oba rodiče, vrátil se pracovat jako mechanik do uranového dolu Bytíz na Příbramsku, kde zůstal až do důchodu. Po roce 1989 se stal spoluzakladatelem Muzea třetího odboje v Příbrami a Památníku Vojna, kde provádí zájemce. Je předsedou pobočky Konfederace politických vězňů v Příbrami. V roce 2007 mu prezident republiky Václav Klaus propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.“

Mladý Zahrádka se ze skautského hnutí znal s Karlem Peckou, pozdějším prozaikem. Ten po Únoru vydával ilegální tiskoviny v rámci odbojové skupiny „Za pravdu“ a Zahrádkovi nabídl spolupráci ve skupině, zahrnující i pomoc při vydávání časopisu (malou ukázku obsahu najdete zde). Dne 18. 7. 1949 se Zahrádka při přechodu hranic nachomýtl k přestřelce mezi jinými převaděči s pohraničníky a raději pokračoval do Bavorska, kde kontaktoval americkou tajnou službu CIC (Counter Intelligence Corps). Zahrádka byl ve Straubingu vyškolen Američany a vrátil se s úkoly do ČSR, podle historika Blažka mimo jiné měl

především zjistit, kdo pracuje u komunistických tajných služeb, jaké budovy tajné služby využívají, převést přes hranice vybrané osoby, zjistit, jaké jsou nálady obyvatelstva, navrhnout vhodné kandidáty pro spolupráci s Američany a konečně podle možností proniknout do KSČ (František Zahrádka přinesl důstojníkům CIC zfalšovanou průkazku člena KSČ vystavenou na své jméno - průkazku včetně prověrkové známky sehnal od svého známého).

3. září 1949 byl František Zahrádka zatčen, text posudku o „spáchaných zločinech“ najdete zde. Byl vyloučen z obou velkých amnestií a byl propuštěn 3. 9. 1962 jako poslední ze své skupiny. Lágr Vojna, ve kterém seděl, pak Zahrádka pomáhal „obnovit“ jako památník. Průkazka KSČ, kterou zmínil v předchozím odstavci historik Blažek, těžko mohla být pravá, protože byla opatřena datem vydání v roce 1947, rok předtím, než Zahrádka dovršil 18 let, věkovou hranici nutnou pro řádné členství v KSČ. Podle vyšetřovacích protokolů té doby Zahrádka potvrdil, že byl straníkem - aby nemusel udat skauta, který mu průkazku a hlavně poúnorovou „prověrkovou známku“ opatřil. To se stalo opakovaným důvodem pro opakované hanění z vedení KPV, že František Zahrádka, který se angažoval na správné straně před zatčením, angažoval se i po zatčení v Muzeu III. odboje a na Památníku Vojna, se prý angažoval na nesprávné straně jako předúnorový i poúnorový komunista !!!

11. prosince 2001 smírčí komise KPV odmítla jako nedostatečně doloženou „stížnost KPV“, zastoupené předsedou JUDr. Stanislavem Drobným, na „neoprávněné členství br. Zahrádky v KPV“, opis zápisu z jednání komise najdete zde.

Podle materiálů, které mám k dispozici, pak Františka Zahrádku obvinil ze „spolupráce s StB“ jistý Mgr. Lumír Mosler, podle zářijového vydání listu pražské pobočky KPV Věrni zůstaneme (opis zde) „za komunistů udavač“. Mosler byl za nepravdivé tvrzení odsouzen k pokutě, Zahrádku stála obhajoba 28 000 Kč. Podle Moslera byl svazek o údajné spolupráci pana Zahrádky s STB „zkartován 5.12.1989, když byl Zahrádka členem prověřovací komise za OF“, v té době však ještě žádné prověřovací komise neexistovaly…

Protože i bratr Čejka jednou řekl na Radě, že „chodci mívali falešné legitimace KSČ, aby kryli svoji činnost, že on sám byl chodec a takovou legitimaci měl“, zdálo se, že současné vedení KPV chápe Zahrádkovu obhajobu. Pak se však pro věrchušku KPV stal důvěryhodným onen Mosler, předsedkyně Kavalírová ho požádala o informace a František Zahrádka byl vyloučen z KPV !!! Když to předsedkyně KPV N. Kavalírová oznámila starostovi Příbrami, ten odpověděl mimo jiné :

Vážená paní předsedkyně,

obdržel jsem Váš dopis,ve kterém mne informujete o tom, že jste vyloučili pana Zahrádku z KPV. Neznám oficielní důvod tohoto rozhodnutí a ani mně nepřísluší jej hodnotit. Jako představitel města Příbram i za svoji osobu ale zodpovědně prohlašuji, že pan František Zahrádka má i nadále moji plnou důvěru. Považuji jej za člověka morálně bezúhonného. Ostatně zásadové postoje a vynikající charakterové vlastnosti pana Františka Zahrádky ocenil i prezident republiky pan Václav Klaus, který mu propůjčil řád T.G.M. Pan František Zahrádka v Příbrami spravuje bez sebemenších problémů a velmi zodpovědně Muzeum III. odboje. Měl velkou zásluhu na tom, že právě v Příbrami bylo toto muzeum zřízeno a že bez problémů funguje. V osobě pana Zahrádky spatřuji jedinou záruku pro to, že Muzeum v prostorách, které patří městu Příbrami, bude i nadále pokračovat. Věřím, že vyloučení p. Zahrádky z řad KPV je jen prosté nedorozumění...

V roce 2001 S. Drobný neměl proti F. Zahrádkovi důkazy a proto platila presumpce neviny. V roce 2009 už jsem četl ve Věrni zůstaneme, že „br. Žídek říká a dosvědčuje, že se pan Fr.Zahrádka nedokázal obhájit v rámci KPV“ - místo presumpce neviny se mluví o nutnosti nařčeného obhájit se, presumpci viny. Já opravdu nevím, jak bych dokazoval, že jsem nebyl členem nějaké organizace.

Věrchuška KPV se opičí po současných „zákonodárcích“, kteří nazvali své dílo odporující Ústavě „ústavním zákonem“ : Četl jsem opět ve Věrni zůstaneme, že i ústřední revizní komise KPV ČR konstatovala, že věrchuška KPV nemá právo „vyobcovat“ členy. Co stanovy nepovolují, věrchuška KPV činí. Obhajuje se pseudoprávem, že „předsedkyně má výhradní právo se vyslovit ke členství jednotlivých členů", br. Žídek dodává „i demokracie má své meze". Autora tohoto článku utvrzuje tato kauza v přesvědčení, že věrchuška KPV je věrným obrazem věrchušky společnosti.

Postižení členové KPV se proto obrátili na ministerstvo vnitra, které razantně vystupuje proti prý nezákonnému jednání Dělnické strany. Překvapilo je, že totéž ministerstvo prý není oprávněno zasáhnout proti nezákonné zvůli v KPV. Postižení členové prý se mají bránit žalobou k běžnému soudu. Někteří prý to už učinili, další čeká na výsledek sněmování KPV 13. a 14. října v Olomouci (sněmování má být neveřejné, média budou mít na akci vstup zakázán, stejně jako kritici vedení z řad členů). I kdyby postižení u soudu uspěli, asi ničeho dosáhnou, protože v naší společnosti už věrchuška vykřikuje, že se rozsudky řídit nemusí (exministři Kalousek, Hradílek).

Takový „demokratický centralismus“, ve kterém si zvolení dělají co chtějí, jsme po Listopadu nazvali „totalitou“. Já beru na vědomí stálou platnost poučení „zloděj křičí chyťte zloděje“, když je 20 let po Sametu s těmito totalitními metodami spojena paní Kavalírová, která ve funkci předsedkyně rady dohlíží na Ústav pro studium totalitních režimů.

František Rozhoň, 11.10.2009

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit