Příběhy statečných - Marián Dudinský
Perzekuce Mariána Dudinského
(z knihy F.Rozhoně "Československo - příběh revoluce")
V letech
husákovské normalizace si straničtí funkcionáři po práci dělali srandu z režimu,
který upevňovali v pracovní době. Marián
Dudinský byl nadějným novinářem a StB mu ve ‘státním
zájmu’ nabídla spolupráci. Marián odmítl přes varování
vieme o vás všetko. Máte
v podstate len dve možnosti:
Buď pôjdete s nami, alebo proti nám!
Marián byl na svobodě jen podmínečně. Pak byl obviněn z ‘exhibicionismu’. Mladý
samosoudce ho osvobodil, a byl vyhozen z justice. Druhý soudce už Mariána
odsoudil a Marián se rozloučil s oficiální žurnalistikou. Nesložil však ruce
do klína.
V roce 1980 připravil pod pseudonymem sérii článků pro Svobodnou Evropu,
a předal ji na velvyslanectví USA. Pět let cítil, že je sledován, 21. března
1985 byl pozván k výslechu kvůli dopravní nehodě - a vrátil se až pár měsíců
po ‘Sametu’. Prokurátorka sice chodila dbát „práv a důstojnosti obviněných“, ale
pro Mariána byly zničující ty měsíce, kdy nevěděl, z čeho bude obviněn.
9. října 1985 byl
obžalován ze špionáže.
Marián se u soudu bránil, že se necítí vinný, že jeho
případ je politicky motivovaný, vykonstruovaný od A do Z.
Zapisovatelka to nezapsala a předseda senátu varoval Mariána :
vyzývám vás, abyste vypovídal k věci. Budete-li mařit jednání, dám Vás vyvést
a soud bude pokračovat bez vaší přítomnosti.
Soud ‘nabyl přesvědčení’, že
návštěvou ambasády Marián navázal
spolupráci s organizací provádějící špionážní činnost.
Marián se odvolal, a dostal 10 let v nejtěžší
‘nápravněvýchovné’ skupině za ‘dokonanou špionáž’. V Leopoldově byl zařazen
na oddělení ‘Hlava 1’, mezi odsouzené podle první hlavy trestního zákona
za ‘trestné činy proti republice’. Protože režim oficiálně neměl politické
vězně, byli tito odsunuti do Ilavy, když v Leopoldově čekali návštěvu
generálního
prokurátora SSSR.
V roce 1986 se političtí vězni dohodli, že čtyři utečou a doručí na některé
západní velvyslanectví v Budapešti zprávu o porušování lidských práv
v Československu. To se nepodařilo, ale zpráva o akci Slováků-nechartistů byla
na Svobodné Evropě.
‘Nápravněvýchovný’ proces pokračoval v duchu země, která slibovala vychovávat
k solidaritě pracujících a vychovala lidi přesvědčené, že ‘kdo nekrade, okrádá
svou rodinu’. I bachaři krádli, co se dalo, a ubili vězně, který se předpisově
nezahlásil.
28. listopadu 1989 premiér Adamec navrhl prezidentu Husákovi propustit politické
vězně podle seznamu Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí, na kterém nebyl
nikdo z Leopoldova.
Husák opravdu propustil jen vězně ze seznamu OF a VPN, a ‘političtí’
v Leopoldově pochopili, že
‘sametová revoluce’ se stala revolucí pro vyvolené.
Sami byli přemístěni mezi vězně kriminální a zástupce slovenského ministerstva
spravedlnosti vyhlásil, že na Slovensku političtí vězni už opravdu nejsou. Ti,
kteří se kdysi postavili totalitě, se teď marně obraceli na nového prezidenta
Havla, generálního prokurátora a Výbor pro lidská práva; když nová moc vedla
před kamerami dialog s vězni, politické vynechala. I nevídaná amnestie V. Havla
přinesla svobodu skoro všem
kromě bestiálních vrahů a politických vězňů. Kontinuita s minulým režimem je
nápadná.
Pak se do Leopoldova dostal televizní štáb. Marián ho požádal o interview
a zpráva o dále vězněném údajném špionovi se rozlétla po republice. Pak se
Marián dočkal projednání žádosti o podmínečné propuštění, v roce 1991 mu ‘trest’
snížili.
V roce 1992 byl
Marián rehabilitován a získal
ocenění ‘žurnalista roku’, o rok později 2. cenu
v literární soutěži v Torontu za knihu
Kmotrou mi bola ŠtB.
Dál prosazoval nároky obětí totality v rámci
Svetového
združenia bývalých čsl. politických väzňov
a publikoval. Porazil ho až infarkt v květnu 2008.
Hlavní pramen: Marián Dudinský: Kmotrou mi bola ŠtB ukázka z této knihy...
Články M.Dudinského na těchto stránkách:
OSN (a Slovensko) na šachovnici sveta
Porazená Európa a víťazný Izrael
zpět na hlavní stranu zpět na archiv aktualit