O autorovi:
MILO
KOMÍNEK
1926
- narodil se 20. června 1926 v rodině hutního mistra ve
Frýdku-Místku. Po absolvování základní školy, se vyučil řemeslu strojní
zámečník a kinooperatér (promítač filmů). Prostřednictvím "Svazu
zaměstnanců umělecké a kulturní služby" stu- doval dálkově filmovou kameru
a filmovou režii. Od dětství ho přitahovalo letectví. Začal jako žák Masarykovy
letecké ligy (MLL) od modelů, přes větroně až po pilotáž motorových letadel.
Také se věnoval hudbě, gymnastice a varietnímu umění. Pro velký nadbytek
energie byl nepřetržitě činný;
1944-5
účastník ozbrojeného odboje proti nacismu;
1945
- od 1. října 1945 po intenzivním výcviku působil až do konce roku 1947
jako parašutista, pilot, akrobat a representoval ČSR na 121 mezinárodních
leteckých dnech v Evropě, Asii, Austrálii a Africe. Bilance: 1280 hodin za
pilotním řízením, 382 seskoků padákem, přes pět milionů očitých diváků na
leteckých dnech a různých exhibicích;
1946
- ve svých
20-ti letech založil v ul. Melantrichova 7/I. v Praze, koncesovanou firmu:
"Československá letecká reklamní kancelář". Po únoru 1948 byla
komunistickým režimem zlikvidována;
1947
- Komínkův manažer podepsal smlouvu z americkou
filmovou společností Metro Goldwyn-Mayer pro natáčení dvou leteckých filmů v
roce 1948, ve kterých měl Komínek vytvořit hlavní postavy jako herec, pilot a
akrobat. Podle další smlouvy měl také vystoupit jako akrobat na 25 leteckých
dnech v USA. Z turné po čtyřech světadílech se vrátil do Prahy 18. prosince
1947, netuše, že v ČSR se připravuje komunistický puč a nástup k diktatuře.
Kdyby to věděl, nevrátil by se!
1948
- Byl očitým svědkem únorových událostí v Praze, které
vyvrcholily komunistickým pučem, převzetí politické moci a vyhlášením tzv.
"diktatury proletariátu".
Z
Min. letectví a Min. vnitra obdržel oznámení o zabavení pilotního diplomu,
zabavení letadel Piper-Cub a Bücker-Jungmann 131, zákaz přístupu na veškerá
letiště v ČSR a příkaz se denně hlásit na policejní stanice (SNB).
Aby
splnil dohody a podepsané smlouvy pro filmování a vystoupení na 25 leteckých
dnech v USA, rozhodnul se pro útěk. Protože všechna letiště v ČSR byla obsazena
příslušníky SNB a Lidových milic, pokusil se v neděli 21. března uprchnout za
hranice v prostoru Mariánských Lázní. Tam, v blízkosti hranic byl zraněn
průstřelem přes krajinu břišní, dva týdny ukrýván a léčen v blízké selské
usedlosti.
V
neděli 4. dubna s nevyléčeným průstřelem břicha opustil úkryt a vydal se na
útěk. Fyzicky úplně vyčerpán, byl v další selské chalupě, vzdálené asi 300
metrů od státní hranice vyzrazen a zatčen. S několika zadrženými neznámými
utečenci ("kopečkáři") byl eskortován do Okr. věznice StB v
Mariánských Lázních. Po násilném výslechu ho eskortovali do věznice Ústředny
Státní bezpečnosti v Bartolomějské ul. č. 4. v Praze. Odtamtud byl několikrát
odvážen k násilným výslechům na velitelství "Zemského odboru
bezpečnosti" (ZOB) ve Washingtonově ulici (známé "Pečkárně",
kterou používalo za války nacistické Gestapo).
24.
dubna byl eskortován do Krajské věznice "Pankrác", odkud byl 21.
června 1948 propuštěn na amnestii nově zvoleného prezidenta republiky. Večer
byl opět stíhán zatykačem. To už byl pověřen založit v horách Moravskoslezské
Beskydy v prostoru Jablunkovského průsmyku odbojovou jednotku
"Portáš", kam maskován okamžitě odjel pod krycím jménem
"Miko" a příkaz provedl.
6.
srpna 1948 byl zrazen, v horách obklíčen, zraněn, zatčen a převezen do Kraj.
věznice v Ostravě. Tam byl 6. října odsouzen "Státním soudem" na 20
let těžkého žaláře a eskortován do věznice "Bory" v Plzni. Jako
politický vězeň komunistického režimu byl vězněn nepřetržitě plných 17 let. Na
"svobodu" byl propuštěn teprve 16 dnů po vyhlášení amnestie, t.j. 26.
května 1965.
1965
- Po propuštění jako invalida nastoupil do
nemocnice ve Frýdku-Místku na vyšetření a léčbu. Tam se hned při vstupu na
oddělení seznámil s ošetřující zdravotní sestrou a osud se naplnil;
1966
- 18.
června 1966 se s ní oženil. Do nemocnice dostal dopis s pozváním na letecký
den. Poprvé po 19-ti letech nucené přestávce předváděl akrobacii na
mezinárodním leteckém dni v Szegzardu v Maďarsku, kam ho doprovázela jako
ošetřovatelka jeho manželka;
1967
- 25. června se manželům Komínkovým narodil syn Jiří;
1968
- 4. dubna založil ve Frýdku-Místku organizací bývalých politických vězňů
(K-231.) Byl zvolen předsedou pro okres Frýdek-Místek a krajským
místopředsedou.
V dubnu také založil "Společnost pro lidská
práva" okresu Frýdek-Místek a byl také zvolen její předsedou.
V
noci 6. srpna (14 dnů před okupací) musel opustit rodinu a ČSR. Odjel tajně do
Vídně. Večer 22. srpna přednesl na velké demonstraci rakouských studentů (asi
30 tisíc osob) před velvyslanectvím SSSR ve Vídni televizní projev, proti
zločinné vojenské okupaci Československa. Promluvil jménem čs. politických
vězňů z "K-231" a "Společnosti pro lidská práva".
22.
srpna, t.j. druhý den po okupaci Československa napsal ve Vídni otevřený
protestní dopis jménem "Společnosti pro lidská práva" a
"K-231", proti násilné vojenské okupaci, s veřejnou podpisovou akcí.
Tento dopis byl adresován generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů
(OSN) panu U'Thantovi do New York. Text byl otištěn všemi hlavními deníky ve
Vídni a v Zürichu.
Z
bezpečnostních důvodů přicestoval začátkem srpna do Švýcarska, kde ho na
letišti v Grenchen očekával policejní prezident Švýcarska a sdělil mu, že
švýcarská vláda mu nabídla politický asyl, který okamžitě přijal. Vystupoval
jako akrobat na leteckých dnech ve Švýcarsku a Rakousku. Protože mu i ve
Švýcarsku hrozilo nebezpečí a byl vázán podmínkami neutrality, odletěl do
Kanady;
1968
- jako exulant a "Landed immigrant" přistal
17. listopadu v Torontu, kde se usadil;
1969
- v lednu
obdržel živnostenský list pro leteckou propagační firmu "Canadian Air
Artistic Agency", (podobně jakou vlastnil před únorem 1948 v ČSR).
Po
dlouhých úředních tahanicích dostala jeho manželka vystěhovalecký pas do Kanady
a 25. června přiletěla za ním do Toronta už s dvouletým synem Jiřím;
1970
- v lednu 1970 byl zvolen za tajemníka (ve
funkci úřadujícího předsedy) "Sdružení bývalých čs. pol. vězňů v
exilu", roztroušených po celém světě. Ústředí zřídil Komínek v Torontu.
Tam také založil a tisknul exilový časopis "MUKL";
10.
března zakoupil firmu "Our Voices, Publishing and Printing Co." a
vydava- telství exilového týdeníku "Naše hlasy" (založeného v květnu
1955) s tiskárnou a stal se vydavatelem a šéfredaktorem. Týdeník vydával plných
20 let.
První
vydání "Našich hlasů" redigované Komínkem vyšlo v sobotu 21. března
1970, pod číslem 12 (658) Vol. XVI. s titulním článkem: "Manifest k
českému a slovenskému národu odsouzenému k atomové smrti". Autorem článku
byl dlouholetý politický vězeň Prof. RNDr. Jiří Krupička, který žil od r. 1968
v exilu v Kanadě. Vystřižený článek čtenáři podepisovali a odesílali do Toronta
předsedovi "Sdružení býv. čs. politických vězňů v exilu". Balík (asi
3 000 kusů) tohoto článku byl osobně předán generálnímu tajemníku OSN U'Thantovi
v budově OSN v New Yorku. Delegaci tvořili: poslanec ČSNS mjr. Antonín Bartoš z
New Yorku (bývalý velitel paraskupiny "Clay Eva" vysazené do
okupovaného Prokterorátu, Prof. PhDr. Rudolf Krempl z Hardfordu, Connectitut,
USA, Josef Hrubý a vydavatel Milo Komínek z Toronta. Výše uvedený článek
poukazoval na rozmístění sovětských taktických atomových raket na území ČSR,
což by v případě vojenského konfliktu mohlo přivést odvetu a tím zničení naší
Vlasti;
1970
- založil produkci "čs. rozhlasového programu" na radiostanici
"CHIN" FM a AM v Torontu;
1. prosince 1970 se manželům Komínkovým narodil druhý syn,
Petr.
Začal vydávat české, slovenské a cizojazyčné knihy,
brožury, a časopisy (tištěné ve vlastní tiskárně);
21. června předvedl nad jezerem Ontario u pobřeží Central
Island v Torontu akrobacii pod vrtulníkem Bell-Ranger. Produkce byla provedena
pro TV a film. Bylo to poslední akrobatické vystoupení Milo Komínka. Za krátký
čas se musel podrobit velmi těžké operaci, po které se stal trvalým invalidou.
Začal organizovat kulturní a národopisné programy v Kanadě
a USA. Organizoval demonstrace na obranu Kanady a USA proti mezinárodnímu
komunismu a komunistickému režimu v Československu. Vždy za účasti poslanců,
ministrů, televize, rádia, novinářů a široké veřejnosti exulantů porobených
národů;
1971
- založil produkci pravidelného "čs.TV
programu" na televizní stanici "Chanel 10" v Torontu. Napsal a
vydal dokumentární knihu "I pod oblohou je peklo", která vyšla ve
vydavatelství "Our Voices Publishing Co." v Torontu, pod registračním
číslem ISBN 0-921863-14-4.
Založil
filmovou produkci a působil jako scénárista, kameraman a režisér. Vytvořil
celovečerní barevný dokumentární film "DVA SVĚTY" (polyekránový,
promítaný současně na tři projekční plátna).
Okresní
soud ve Frýdku-Místku odsoudil Komínka dne 3.5.1971 podle § 109/2 tr. zák.
nepodmínečně na 2 a půl roku vězení a propadnutí majetku za nedovolený pobyt v
zahraničí. Spis č.j. 1T 49/71;
1972
- v
Naardenu (v Holandsku) byl zvolen do funkce generálního tajemníka čs. exilové
organizace "Naardenský výbor". Za tuto a další činnost ho 22.6.1978
Ministerstvo vnitra v Praze zbavilo občanství ČSR. Spis: VS/3-572757/78;
1973
- 1. února obdržel živnostenské oprávnění
pro firmu "Film Production Our Voices Co." (filmovou produkci);
1974
- byl zvolen do funkce Vicepresidenta
"Canadian Journalist Club", sdružujícího přes 160 časopisů, novin,
rozhlasových a televizních vysílání různých národností v Kanadě;
1975
- přijal státní občanství Kanady a od toho času je stále státním občanem
Kanady.
V Torontu založil firmu "Moravia Press Ltd." a o
několik let později "Moravia Publishing Inc." (všechny jako
vydavatelství s tiskárnou) a byl jejich prezidentem. Je stále prezidentem firmy
"Moravia Publishing Inc." v Torontu;
1976
- vyznamenán ministerským předsedou
provincie Ontario, Hon. Larry Grossman- nem "Diplomem" za
žurnalistickou činnost a politicko-kulturní spolupráci mezi jinými národnostmi
v Kanadě (Multikulturalism);
1980
- producent a dirigent LP gramodesky
protikomunistických protestsongů "Šumaři pod pendrekem" (autorem
textů byl satirik Jára Meců). LP gramodeska byla nahrána 28. října 1980 ve
studiu v Ohio, USA. Kromě jiných účinkovala při nahrávce jeho manželka Marie jako
zpěvačka, syn Jiří (13) elektrofonický akordeon a Petr (10) bubny;
1980
- zakladatel a předseda »Křesťanské unie«
(Federální strana křesťanské solidarity, sdružující exulanty roztroušené ve
svobodném světě) s ústředím v Torontu;
1987
- vydavatel a šéfredaktor magazínu »Vězeň«, vycházejícího v Torontu;
1988
- organizátor
tzv. balónové akce s vypouštěním letáků do ČSSR (z pohraničí Západ. Německa a
Rakouska), proti komunistickému režimu;
1989
- scénárista, kameraman a režisér
dokumentárního videofilmu »Svatá Anežka Česká«, natočeného při svatořečení
Blahoslavené Anežky České v chrámu sv. Petra v Římě;
1990
- v únoru přiletěl poprvé za 22 let do ČSR
a založil v Olomouci filiální redakci časopisu »Svědomí/Conscience«. Po návratu
z ČSR zpět do Kanady, sloučil časopisy »Naše hlasy« (z r. 1955) a »Vězeň« (z r.
1987) pod nový společný název »Svědomí/Conscience« (svědomí národa), které
vychází nepřetržitě jako nezávislý Kanadsko-český magazín, jehož je stále
vydavatelem a šéfredaktorem;
1991
- v Kanadě přepracoval dokumentární knihu
»I pod oblohou je peklo«, která vyšla v nakladatelství »Moravia Publishing
Inc.« v Torontu, v červnu 1991; později pak následovaly další vydání. Z
Olomouce do Frýdku-Místku přeložil filiální
vydavatelství Svědomí/Conscience a založil tam vydavatelství časopisů a
knih "MIKO PRESS". Ve Frýdku-Místku také založil ofsetovou tiskárnu;
1993
- v květnu byl jmenován »čestným občanem« obce Pržna, okres Frýdek-Místek;
1996
- v listopadu kandidoval do Senátu České republiky
za Vlasteneckou republikánskou stranu (VRS), ve volebním obvodě č. 69, okr.
Frýdek-Místek;
2002
- Komínek je v Kanadě vydavatelem už 31
let. V ČR vydává magazín »Svědomí/ Conscience« nepřetržitě 11 let. Potýká se u
soudů s nepravostmi a trestními činy komunistů, které byly podle zákona 198/93
Sb. prohlášeny za zločinné a zavrženíhodné. Zákon se nedodržuje a stal se
pouhou fraškou!
««»»