Z knihy Milo Komínka "I pod oblohou je peklo";
dle 2.vydání z června 1991
Předmluva
Břetislava Kroulík
Autor této knihy,
Milo
Komínek, strávil sedmnáct let - to jest téměř celé své mládí v komunistických
koncentrácích a věznicích. Podle soudní obžaloby za to, že se s ozbrojenou
skupinou pokusil násilím změnit Ústavu republiky, přičemž spáchal čin za
okolností zvláště přitěžujících.
Ze zkušeností s komunistickou justicí, otřesnými
poměry ve věznicích, táborech nucených prací a nelidskými "bachaři"
vznikla kniha, která čtenáře nenechá na pochybách, že byla sdělena pravda,
jakkoli neuvěřitelná. Kniha je historickým záznamem a svědectvím o zločinném
charakteru komunistické strany. Naprosto oprávněné jsou hlasy, které žádají,
aby KSČ byla prohlášena za zločineckou organizaci stejně, jako po válce německý
nacismus. Více než 240 popravených, tisíce ubitých a umučených v komunistických
koncentrácích a žalářích, statisíce zničených existencí, nezměrné utrpení téměř
celého národa, dosud přesně nezjištěný počet zastřelených na hranicích jsou pro
to dostatečným podkladem, nehledě k nevyčíslitelným škodám na národním
hospodářství, přírodních zdrojích i morálce velké části národa.
Komínkova kniha byla vydána v Kanadě v r. 1971 v
nakladatelství "Our Voices" a byla v rekordním čase rozebrána. Toto
druhé vydání vychází opět v Kanadě v nakladatelství "Moravia Publishing
Inc." Třetí vydání vyjde již doma v tak trochu osvobozené republice . Lze
očekávat, že otevře oči především mládeži. Čtenář si po přečtení musí uvědomit,
že zločiny a křivdy minulého režimu stále ještě přežívají, že mnozí z těch, na
nichž spočívá vina za tuto tragédii národa, dosud vládnou. Věřím, že ti, kteří
knihu přečtou, zejména mladší generace, nabudou přesvědčení, že tyto zlé a
špatné charaktery nelze nechat působit nadále, že si uvědomí, že bez boje o
skutečnou nápravu národ riskuje, že o svobodu přijde.
Blahoslavený Augustin před patnácti sty léty napsal:
"Co je stát bez spravedlnosti? Banda lupičů!" Dnes, po tak
dlouhé době můžeme poznat platnost a sílu jeho úsudku. Je nyní na morálně
silných a odvážných jedincích, hlavně na mládeži, na kterou přechází
zodpovědnost, aby národ ze sutin opět vyhrabali na slunce. Převratné dění,
které před rokem náš stát opět obdařilo svobodou, není žádný trvalý dárek.
Dvaačtyřicet let balamucení a umlčování, ruinování státu bylo natolik silné, že
mnozí si ještě neuvědomují, že mohou svobodně dýchat.
Tato kniha varuje, nabádá. Aby se již nikdy nic
takového nevrátilo, záleží na nás. Komunisty zbídačený národ žil a žije nadále
v chudobě , zatímco ti, kteří to vše zavinili, stali se privilegovanou třídou -
a jsou jí i nadále!!! Zní neuvěřitelně, že mnozí z těch, kteří odsuzovali
nevinné do žalářů, rozhodují dnes o jejich rehabilitaci. Jsme tak otupělí, že
si to necháme líbit?
V úvodních článcích americké Ústavy se praví, že lidé
jsou Stvořitelem nadáni nezcizitelnými právy ... a aby jim tato práva byla
zajištěna, jsou ustaveny vlády, jejichž moc je odvozena od souhlasu lidu. A
kdykoli vláda přestane sloužit těmto cílům, je právem lidu ji vyměnit a
ustanovit vládu novou. Dále praví, že žádný člověk nemůže být zbaven svobody,
leda podle zákona ... že svoboda projevu, svoboda tisku jsou bašty a nemůže být
omezena - leda despotickou vládou, tj. zločinnou.
Břetislav Kroulík