Obrana národa, 3/2002, z domova
Český obuvnický průmysl každoročně produkuje méně
obuvi, klesají také tržby celého odvětví. Trh je zaplaven levnými dovozy
z Asie. Z Vietnamu, Číny nebo dalších asijských zemí pochází
v současné době drtivá většina produkce světových obuvnických firem.
Nutnost snižování nákladů vyhnala tradiční obuvnické značky ze západoevropských
zemí a Severní Ameriky. Nejvíce je to viditelné u výrobců jako NIKE
a ADIDAS. Tento trend však po druhé světové válce zahájil Čech Tomáš
Baťa. Dle odhadů lze totiž v asijských zemích pořídit stejnou produkci
s pouhou desetinou mzdových nákladů. Největším výrobcem obuvi na světě je
tedy Čína s loňskou produkcí šest miliard párů obuvi, ale velmocí se stává
rovněž Vietnam, který je v přepočtu produkce na jednoho obyvatele
úspěšnější.
Tuzemští
výrobci musejí tedy hledat cesty na export. Zatímco ještě v roce 1989 se u
nás podle České obuvnické asociace (ČOA) vyrobilo přes 73 mil. párů obuvi, loni
to bylo již jen 12,5 mil. První problémy oboru nastaly začátkem devadesátých
let s rozpadem trhů v bývalém Sovětském svazu. Obuvnictví tehdy
doplatilo na jednostrannou orientaci. To zapříčinilo i pokles zaměstnanců
v obuvnictví. V roce 1989 jich bylo 36 tisíc, loni už pouze 9,5
tisíce.
V letech 1995 až 1996 se sektor začal
stabilizovat, další problémy však přišly hned v roce 1998 s ruskou měnovou
krizí. V té době se české firmy začaly do Ruska vracet. I přes
průměrnou roční spotřebu jednoho páru bot je to velice perspektivní trh.
Negativní vývoj se však projevil především u velkých firem, z nichž
je většina v konkursu. Velké firmy vydržely díky odbytu v Rusku
i za socialismu, ale svět šel cestou menších pružných firem.
Šance českých firem je ve specializaci a vzniku
malých firem, protože levné asijské produkci se konkurovat nedá. Např.
v Itálii, která je obuvnickou velmocí, je průměrná velikost obuvnické
firmy 12 lidí. Nutná je rovněž i výrobní specializace, není možné vyrábět
u jednoho výrobce širokou škálu vzorů obuvi, protože vstupní náklady jsou
relativně vysoké.
Stabilizace trhu dostala ale nedávno další ránu.
Konkurs byl prohlášen na dva velké výrobce, a to zlínské CEBO a BOPO Třebíč.
To je způsobeno odbytovou krizí velkého odběratele, americké firmy Timberland,
který naráz vypověděl smlouvy. V úpadku jsou i další velké obuvnické
firmy SÁZAVAN či DAPO Znojmo. Z původního CEBA, které
produkovalo ročně tři milióny páru bot, vznikne menší firma se specializovanou
výrobou. I tak bude v tuzemsku patřit s předpokládanou produkcí
kolem 700 tisíc párů k největším. Problémy má i výrobní závod BAŤA
v Dolním Němčí a další velký výrobce zlínská NOVESTA, jež opustila
výrobu textilní obuvi a specializuje se již pouze na pryžovou obuv.
Specializovanou produkcí se může pochlubit PRABOS Slavičín ze skupiny
Svit, další z velkých podniků na tuzemském trhu. Dodává obuv hlavně
ozbrojeným složkám, do velkoobchodů s pracovními pomůckami, ale
vyrábí i sportovní trekkingovou obuv.
Tuzemští
výrobci se snaží rozvinout výrobní kooperace se západoevropskými partnery
a přecházejí na konstrukčně složitější výrobky s vyšší užitnou hodnotou
a moderním designem. Zlepšení by rovněž mohlo nastat díky důslednější kontrole
dovozů a deklarovaných cen obuvi na celnicích. Pozitivní roli by mohlo sehrát i
zavedení dvouleté záruční doby, kdy i obchodníci by měli uvážit, zda budou
obchodovat s levnou, ale nekvalitní obuví či s obuví, která má
garantovanou kvalitu.
zpět
na hlavní stranu přehled článků z Obrany národa