Obrana národa, 2/2002
Není to tak
dávno co proběhl Pochod pro život (23.3 2002) pořádaný Hnutím pro život
a skončil měsíc březen – mimo jiné měsíc pro rodinu. Ale problém
nechtěného těhotenství a mnohdy následných potratů, vyvolávající diskuse
společnosti na tohle, řekl bych ožehavé téma, to pochopitelně neřeší.
Musíme si přiznat, že je smutné když akce na podporu
protipotratového postoje působí přes svou závažnost spíše symbolicky. Je sice
velikým přínosem, že si mnozí lidé uvědomují význam tohoto problému, že jsou si
vědomi odpovědnosti státu a společnosti jako celku v otázkách nechtěného
těhotenství a hlavně že si uvědomují, že v prvé řadě musíme začít sami od
sebe. Ale stále je tady velké množství těch, kteří tento problém berou na
lehkou váhu nebo dokonce podporují potratovou politiku a byznys s potraty
spojený. Hovořit tady můžeme převážně o celosvětové politice tzv. vyspělých
zemí která potratářství ve velké míře podporuje.
Můžeme si klást mnoho otázek proč tomu tak je, můžeme
se ptát i na to jak to vidí lidé kolem nás, a stejně tak dostaneme mnoho
odpovědí. Ať chceme nebo nechceme je téma potratů velice diskutabilní a to
hlavně z důvodu velké názorové roztříštěnosti ve společnosti. A i
tento článek je pouze jedním z mnoha pohledů na tento problém, a
pravděpodobně vyvolá i různorodé reakce jak mezi odpůrci potratu, tak těmi
kteří potraty hájí.
Osobně jsem názoru, že umělý potrat je ve své
podstatě zločinem proti přírodě. A současný světový vývoj v konzumní materialistické
společnosti velkou měrou přispívá k růstu prováděných potratů a honosně
znějící umělé přerušení těhotenství se dá označit za vraždu. A to proto, že
plod jakkoliv vyvinutý je formou lidského života s vlastním genetickým
kódem. Na druhé straně jsou případy kdy má potrat své opodstatnění a to
převážně ohrožuje-li pokračování těhotenství život a zdraví matky. K těmto
případům se však dostanu později.
Nyní bych spíše poukázal na fakta o rizicích
spojených s potratem. Jedná se jak o rizika tělesná tak psychická. Začal
bych riziky psychickými.
Podstoupí-li žena
potrat, nastává možnost trvalého poškození její duševní rovnováhy a stejně tak
může dojít k utlumení mateřských citů. Faktem zůstává, že množství žen
mělo po potratu potíže ze spánkem, stěžovalo si na nervozitu či litovalo svého
rozhodnutí a část žen dokonce musela užívat psychotropní léky. Nezřídka dochází
k potlačování citů což může vyvolat psychiatrická a psychosomatická
onemocnění
(jsou to choroby nebo syndromy, na jejichž vzniku se výrazně podílí psychický
stav jedince)
Stává se že žena cítí velký strach a trpí pocity
bezmocnosti a ztrácí nad sebou kontrolu, zvláště dojde-li k nějaké
traumatické události. Asi 60% žen po potratu má sklony k sebevraždě a 28%
se o sebevraždu pokusilo a to mnohdy vícekrát. Toto riziko je asi nejvíce
rozšířeno u dospívajících dívek.
Dále se uvádí, že 30 – 50 % žen po potratu má
sexuální problémy. A to jak krátkodobé tak dlouhodobé. Mohou také vzniknout
problémy v partnerských vztazích a neschopnost psychického se vázání na
druhou osobu.
Ani riziko zneužití alkoholu, léků a drog není
zanedbatelné. U některých žen je potrat spojen s poruchami souvisejícími
s jídlem, jako je například bulimie nebo mentální anorexie. A
v neposlední řadě je u takových žen zvýšené riziko opětovného potratu.
Není to sice výčet úplný, ale jako malé pozastavení
nad případnými psychickými riziky to snad postačí. Teď se však podívejme na
rizika tělesná.
Jsou to například – perforace dělohy – která
může vést ke komplikacím v dalších těhotenstvích a zapříčinit problémy,
které vyžadují odstranění dělohy, což může vést k dalším zdravotním
komplikacím.
Natržení děložního hrdla – menší natržení, které by normálně nebyly léčeny;
mohou vést k dlouhotrvajícímu poškození rozmnožování.
Zánět pánve
– životu nebezpečná choroba, která mimo jiné může vést ke snížení plodnosti.
Placenta praevia – potrat zvyšuje riziko výskytu placenty praevia v dalších
těhotenstvích (stav ohrožující život matky i dítěte) sedm až patnáctkrát.
Abnormální vývoj placenty způsobený poškozením dělohy zvyšuje riziko deformace
plodu a jeho předčasné úmrtí.
Zánět děložní sliznice (endometris) – riziko kterému musí čelit všechny ženy po potratu,
zejména dospívající dívky.
Rakovina děložního hrdla, vaječníků a jater – ženy po potratu čelí relativnímu riziku rakoviny
děložního hrdla více než ženy, které potrat nepodstoupily. Zvýšené riziko má
souvislost s nepřirozeným porušením hormonálních změn které provázejí
těhotenství.
Rakovina prsu – riziko rakoviny prsu se po potratu zdvojnásobí a po dalších potratech
stoupá. A samozřejmě může dojít také ke smrti ženy. Hlavními příčinami jsou
krvácení, infekce, embolie a anestezie
Je-li žena, která o potratu uvažuje o těchto rizicích
dostatečně informována, jistě bude hodně přemýšlet zda na potrat přeci jen jít
nebo ne. Pokud se však, žena pro potrat přeci jen rozhodne, měla by si
uvědomit, že provádění potratu je bezesporu drastický zákrok. Mohu vyjmenovat
nejčastější metody potratu, aby si i ten kdo doposud problematice potratu
nevěnoval pozornost udělal alespoň letmý přehled o tom jak je dítě odstraňováno.
Miniinterrupce – původně se prováděla pouze vakuumaspirace, ale protože dítě
v děloze zákrok někdy přežilo a hlavně v děloze zůstávaly zbytky
dítěte, provádí se následně kyretáž. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy
vsune plastická trubička s ostrým hrotem. Je připojena na silnou vývěvu,
podobnou vysavači, ale se silnějším účinkem. Vývěva roztrhá dítě na kousky a
vysaje jej do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž zakulaceného
tvaru), aby se vyškrábala placenta a zbytky dítěte.
Roztažení a vyprázdnění – když je dítě již moc velké na to aby prošlo
děložním hrdlem, vsunou se do dělohy kleště a chytne se noha nebo jiná část
těla a dítě je následně roztrháno. Páteř musí být přelomena a lebka rozdrcena,
aby mohly být z dělohy odstraněny. Každá matka by si měla uvědomit, že vše
co se při potratu děje, dítě samozřejmě cítí.
Důležité je, že asi málo žen si plně uvědomuje pojem
interrupce a neberou ho jako zmaření lidského života, ale pouze jako lékařský
zákrok. A to je ve své podstatě chybné.
Vrátím se však k úvaze a otázkám o potratu ze
společenského hlediska.
Podle mě se potrat nemůže stát automatickým řešením
v nechtěném těhotenství. Otázkou zůstává jak se k tomu problému
postaví společnost a zda ta ho jako řešení příjme. Z mravního
hlediska není nad čím váhat a společnost musí potrat zamítnout, bohužel,
přiznejme si že lidstvo jako celek je dosti sobecké a pokrytecké a i další
faktory ve společnosti rozhodují jak se k tomuto problému postavit.
V počátku článku jsem naznačil že
v některých případech má potrat své opodstatnění. Ano jsem přesvědčen, že
pokud je potrat prováděn aby zachránil život matky, je to jak se říká volba
menšího zla. Další otázka vyvstává, otěhotní-li žena v důsledku
znásilnění. Zastánci potratů tento argument nezřídka používají. A je to zrovna
jeden z argumentů, s kterým musím souhlasit. Hned řeknu proč. Odpůrci
potratů uvádí že znásilnění není nikdy vinnou dítěte. To je samozřejmě pravda i
s tím musím souhlasit. Ale není ani vinou ženy (ve většině případů) a
vyvstává zde otázka nakolik je ohrožen psychický stav ženy, která při
znásilnění otěhotní. Nejenom, že její mateřské city jsou ohroženy více než
podstoupí-li potrat v důsledku vlastního rozhodnutí po otěhotnění ze své
nezodpovědnosti či zvolí-li potrat pro svou sobeckost z touhy po kariéře.
Je tady totiž velké riziko že její mateřské city jsou ohroženy o to více,
protože by měla nosit dítě, které bylo počato aniž by s tím takováto žena
mohla cokoliv udělat a je dost možné, že by žena byla plna nenávisti
k takto počatému dítěti, a nepovažovala je v jakémkoliv případě za
své. Neohrozilo by ji to jenom na krátkodobě, ale právě naopak. Byl by to pro
ní stejně traumatický zážitek jako samotné znásilnění. To by mohlo nechat
následky do budoucna hlavně v tom, že po narození chtěného dítěte by se
zvýšilo riziko jeho případného týrání nebo zneužití. Protože horší než cokoliv
jiného je matčino odmítání dítěte.
Samozřejmě jak jsem již říkal, jsou to dle mě
výjimečné případy kdy potrat povolit. Pravdou však zůstává, že takových případů
při provádění potratů je minimum.
Velkou
chybu, a také jednu z příčin rozšiřováni potratu, vidím krom nás samotných
jako jedinců i jako celé společnosti v systému. Systém rozhoduje hlavně o
dvou základních faktorech. Jedním z nich je sociální oblast. Dnes je
nedostatečná podpora v sociální oblasti a není-li žena, pár nebo už i
rodina s více dětmi schopna se o nastávající dítě postarat, může to hrát velkou
roli při rozhodování zda potrat podstoupit či nikoliv.
Systém
by měl zajistit taková dodatečná opatření, aby se sociální situace nestala
rozhodujícím faktorem v otázce potratů. Měla by se zlepšit situace
finanční podpory v těhotenství, zajistit vhodná pečovatelská zařízení a měla by
se usnadnit možnost adopce. Zvláště dnes, když v případě České republiky
se porodnost rapidně snížila. A příliv cizinců není řešením při nízké
porodnosti.
Druhý
faktor, který systém ovlivňuje, je morální stav společnosti, protože vytyčuje
nosnou linii v podobě zákonů a jejich výkladu. A myšlení společnosti se
utváří na základě vyspělosti jednotlivce a systému.
Již
od narození jsme ovlivňováni našim nejbližším okolím. V prve řadě jsme
ovlivněni svými nejbližšími, rodinou. Následuje okolí a postupem let nás více a
více ovlivňuje systém v kterém žijeme. Dnes jsou neustále obhajována
lidská práva jednotlivců (i když zatím bych řekl, že účelově a na základě
diskriminace někoho jiného) ale zapomíná se na zodpovědnost s našimi právy
a svobodou spojenými. Ve světě se rozmohl trend nezodpovědnosti a morálního
úpadku a to se podepisuje právě také na přijímání těhotenství. Každý z nás
se musí naučit odpovědnosti a nést důsledky vlastních činů. A ne řešit nechtěné
těhotenství zabitím dítěte.
Miroslav Hlinka
zpět
na hlavní stranu přehled článků z Obrany národa