Obrana národa, 3/2002, z domova

Volby

Po čtyřech letech tu opět máme volby i s jejich předvolebním humbukem. Oficiálně by se mělo jednat o ryze demokratický akt, možnost lidí zvolit si své zástupce v poslanecké sněmovně, a tím tedy nepřímo ovlivnit, jak se budou mít v budoucnu.  Takové je alespoň oficiální tvrzení. Já nicméně patřím ke skupině lidí, kteří nevěří naivně v demokratičnost současného systému, a kteří mají poněkud reálnější náhled na volební a předvolební problematiku. Jaká je tedy realita, alespoň ta naše? To se pokusím stručně vyjádřit na následujících řádcích.

Nejprve k demokracii a demokratickým volbám jako takovým. Na první pohled vypadá vše v pořádku, idylicky. Jeden člověk = jeden hlas, každý se může svobodně rozhodnout, jaký názorový proud bude volit; každý, kdo splňuje jisté minimální a logické požadavky, bude k volbám připuštěn; každý si může založit politickou stranu dle svého smýšlení. Jak ale vypadá použití a fungování tohoto systému v praxi, přinejmenším v České republice? Svoboda rozhodování sice existuje, lidé jsou ale díky masmediím a ohromným předvolebním kampaním zasypáváni sliby a masírováni tak, aby zvolili právě tu jedinou správnou stranu. Vzhledem k tomu, že každý člověk bez ohledu na vzděláni a hlavně bez ohledu na politický rozhled má jeden hlas, dochází k tomu, že vítěznou se stane ta strana, která své sliby (které samozřejmě vůbec nehodlá plnit) prezentuje tak, aby nejvíce zaujala majoritní část obyvatelstva. Nejabsurdnější je ale to, že velké strany sice bojují na veřejnosti o přízeň voličů a vítězství ve volbách, ve skutečnosti jim to ale může být skoro jedno. Oni svou část hlasů dostanou, no a když budou v opozici, tak se přece nic nestane. Koryto jim zůstává tak jako tak, mají možnost kritiky vlády, a navíc za čtyři roky jsou přece zase volby a je velká šance, že zoufalí občané zase zvolí je, v bláhové víře, že budou lepší, než jejich předchůdci. Ono je taky pravda, že občané moc nemají koho volit – máme tu Koalici, ODS, ČSSD a nepochopitelně stále legální KSČ(M). Tedy výběr nic moc, prakticky se nabízí jen možnost volit neustále dokolečka ty samé, dokud nesejdou stářím.

Říkáte, že tu přece nejsou jen parlamentní strany, a že každý, kdo chce něco změnit, si může založit stranu svou. Teoreticky je to pravda, realita je ale mnohem smutnější. Jistě, můžete si založit vlastní stranu, je však nutné sehnat tisíc podpisů s rodnými čísly. Kolik lidí se takto upíše pro vznik strany jdoucí proti systému a vědomě se tak zařadí na index nepřátel státu? Dejme tomu, že strana vznikne. Jak má ale získat přízeň voličů? Dnešní volby jsou jen o penězích a částka na předvolební kampaň pomocí billboardů, meetingů a vystoupení v masmediích je natolik vysoká, že pokud strana nemá opravdu bohatého sponzora, nemá šanci se vůbec zviditelnit - nehledě na to, že účast v každém kraji stojí 15 000 Kč. A i když strana všechny tyto těžkosti nějak překoná, může se jí stát, že se ji systém pokusí pomocí negativní kampaně zlikvidovat (např. SPR-RSČ - i když zde si za to částečně mohou republikáni sami). No a pokud se tak nestane a strana skutečně jde k volbám, vznikne něco jako je dnes ČSNS. Uvidíme, kam to tato strana dotáhne, předvolební preference však bohužel dávají za pravdu nám pesimistům. Takže co říci na závěr této části? Snad jen tolik, že i přes svůj skeptický pohled na volební realitu stále doufám ve vznik a úspěch strany, složené z lidí odhodlaných dělat politiku pro blaho národa, a ne pro peníze a moc.

Další poměrně zábavnou záležitostí jsou samotné kampaně a chování politiků před volbami. Tedy, jednalo by se o zábavnou záležitost, kdyby to nebylo tak vážné téma. Mohl bych tu popsat několik desítek stran popisem konkrétních volebních slibů a sarkasticky a vtipně ukázat, jaká asi bude pravda. To by ale nemělo smysl, protože ten, kdo ví, jak to chodí, neuvěří těmto žvástům, ten zbytek nemá smysl přesvědčovat. Daleko zajímavější bude podívat se na pár konkrétních případů změny chování politiků před volbami. Na prvním místě je pro mě jednoznačně pan Špidla, který najednou bije na poplach před vymíráním našeho národa a zdůrazňuje nutnost pomoci státu mladým rodinám pro zvýšení natality. Ano, tentýž politik, který ještě nedávno v klidu plánoval, kolik desítek, ba i stovek tisíc přistěhovalců z východu bude nutné přijmout do naší vlasti jako náhradu za úbytek Čechů. A co ostatní politici, hlavně z ČSSD, kteří celé 4 roky lezli EU do zadnice, a najednou vykřikují, jak se zasadí o to, aby ČR byla rovnoprávným a suverénním členem této pochybné organizace? Nejvíc mě asi pobavil slogan ODS - "Odmítáme označování hájení národních zájmů za nacionalismus". Více méně z toho vyplývá, že ODS se snaží brnknout na národoveckou strunu voličů, ale zároveň se zuby nehty chce vyvarovat dnes nepopulárních termínů, jako vlastenectví či nacionalismus.

Takto by šlo skutečně pokračovat velmi dlouho, nemělo by to ale valný smysl. Zbývá jen doufat, že množství lidí ochotných uvěřit v současné parlamentní strany a jejich sliby bude rok od roku menší.

P.W. 

Bude letošní rok přelomový?

Politolog M.Klíma tvrdí, že programová prázdnota stran zpochybňuje smysl současných voleb. Nám se zdá, že tyto volby jsou k něčemu dobré. Proč?

Spolu s dalšími vlastenci z Moravy a Slezska jsme se v lednu obrátili na přípravné výbory politických stran, kterým jsme pomáhali sbírat podpisy nutné k jejich založení, s návrhem, aby se domluvily na společném postupu před volbami. Oba přípravné výbory tehdy odmítly. Proto vítáme, že většina neparlamentních stran kandidujících v těchto volbách se nakonec dokázala domluvit na určitém společném postupu. Společně ustavily Prozatímní občanskou vládu ČR a přislíbily ustavit i Prozatímní občanský parlament. Proto vám rádi tlumočíme jejich výzvu, kterou továrny na výrobu veřejného mínění nezveřejňují::

Běžme tentokrát VŠICHNI k volbám, ale jestli nechceme být ZNOVU podvedeni, okradeni a obelháni, VOLME NEparlamentní strany!!!

I slova, která zazněla na shromáždění bývalých poltických vězňů v Jáchymově: Přesvědčujte své přátele, aby při volbách dali hlas jen těm kandidátům, kteří to s vyrovnáním s komunistickou minulostí myslí vážně.

Redakce ON

zpět na hlavní stranu                                                    přehled článků z Obrany národa