Obrana národa 3/2002, kultura

Národ sobě

Národ sobě, to heslo každý zná,

však mnoho z nás se dnes ptá,

kde je ten Vlastenecký duch,

když slovo Národ je dnes vzduch,

kde je ten Národ jenž ho hlásal,

když spár Habsburků ho drásal.

 

Kde jsou ti co hlásali to heslo,

když se na ně temna zapomnění sneslo,

ta doba v níž se hrdě semkli,

kulturu Čechů z prachu zvedli,

kde je ten národ, duch Vlastenectví,

prý žijeme moderně a v evropanství.

 

Však kdo má oči otevřené,

zlostně zvedá pěsti uzavřené,

jak krátkou dobu hrdost vzkvétala,

pak bota okupanta nás dupala,

pak srdce Vlasti krátce zabušilo,

kdy Rudé sémě hrdou Lípu zahlušilo.

 

Čtyřicet jedna let moloch žral,

když začali se rovnat, řval,

a jeho věrný pán, kat, strůjce,

upevnil udidlo krvavé revoluce,

stateční muži jež okupanta bili,

pod rudým morem kalich hořkosti pili.

 

Teď máme svoji hrdost zpět?

Poněkud zvráceně zní dnešní svět,

a Národ chvíli pozvedl svou hlavu,

a zas ptáme se po Národním právu,

a hrdost na naše předky, krve naší

dnešní rádoby humanisty straší.

 

Jsem Vlastenec, Čech, Moravan,

za to jsem hned hnědým morem zván,

kdo je ten, jenž tu drzost má,

že Vlast, Národ, Lípa je mu protivná,

že zapomněl jména Otců naší vlasti,

a žene Národ do zákeřné pasti?

 

Stále mnoho z nás ještě spí,

jak stateční rytíři Blaničtí,

my Vás rádi všechny probudíme,

prapor Národa, Vlasti pozvedneme,

řekneme Ne těm, co moří naši zem,

co značí heslo Národ Sobě řekneme teď všem.

 

Tak vzhůru synové Vlasti naší,

skrytý duch rozkladu zde straší,

naše Vlast ať patří zase nám,

ať zmizí hejna mrchožravých supů, vran,

ať zrady předků s hrdostí k nám vzhlédnou,

myšlenky hesla Národ Sobě opět vzhůru vzlétnou.

Pavel Fisher

zpět na hlavní stranu                                                    přehled článků z Obrany národa