Národ
sobě, to heslo každý zná,
však
mnoho z nás se dnes ptá,
kde
je ten Vlastenecký duch,
když
slovo Národ je dnes vzduch,
kde
je ten Národ jenž ho hlásal,
když
spár Habsburků ho drásal.
Kde
jsou ti co hlásali to heslo,
když
se na ně temna zapomnění sneslo,
ta
doba v níž se hrdě semkli,
kulturu
Čechů z prachu zvedli,
kde
je ten národ, duch Vlastenectví,
prý
žijeme moderně a v evropanství.
Však
kdo má oči otevřené,
zlostně
zvedá pěsti uzavřené,
jak
krátkou dobu hrdost vzkvétala,
pak
bota okupanta nás dupala,
pak
srdce Vlasti krátce zabušilo,
kdy
Rudé sémě hrdou Lípu zahlušilo.
Čtyřicet
jedna let moloch žral,
když
začali se rovnat, řval,
a
jeho věrný pán, kat, strůjce,
upevnil
udidlo krvavé revoluce,
stateční
muži jež okupanta bili,
pod
rudým morem kalich hořkosti pili.
Teď
máme svoji hrdost zpět?
Poněkud
zvráceně zní dnešní svět,
a
Národ chvíli pozvedl svou hlavu,
a
zas ptáme se po Národním právu,
a
hrdost na naše předky, krve naší
dnešní
rádoby humanisty straší.
Jsem
Vlastenec, Čech, Moravan,
za
to jsem hned hnědým morem zván,
kdo
je ten, jenž tu drzost má,
že
Vlast, Národ, Lípa je mu protivná,
že
zapomněl jména Otců naší vlasti,
a
žene Národ do zákeřné pasti?
Stále
mnoho z nás ještě spí,
jak
stateční rytíři Blaničtí,
my
Vás rádi všechny probudíme,
prapor
Národa, Vlasti pozvedneme,
řekneme
Ne těm, co moří naši zem,
co
značí heslo Národ Sobě řekneme teď všem.
Tak
vzhůru synové Vlasti naší,
skrytý
duch rozkladu zde straší,
naše
Vlast ať patří zase nám,
ať
zmizí hejna mrchožravých supů, vran,
ať
zrady předků s hrdostí k nám vzhlédnou,
myšlenky
hesla Národ Sobě opět vzhůru vzlétnou.
zpět
na hlavní stranu přehled článků z Obrany národa