Z časopisu Obrana národa 5/2005, rubrika Knihy

O knize „Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku“, autor Viktor Suvorov

František Rozhoň

303 stran, vydala nakladatelství Naše vojsko s.r.o. 2.vydání Praha 2001 ISBN80-206-0581-9, Humanitarian technologies 1.vydání Praha 2001 ISBN 80-86398-10-2

Přímo legendární jsou projevy bolševiků na téma Kdo začal druhou světovou válku: Nejprve bylo viníkem války jen Polsko – jak uvedla 18.9.1939 v nótě sovětská vláda. 30.11. téhož roku v listu Pravda Stalin doplnil další viníky - Anglii a Francii, protože „přepadly Německo a převzaly tak veškerou odpovědnost za rozpoutání nynější války“. Později Stalin 5.5.1941 v tajném projevu před frekventanty sovětských vojenských akademií doplnil seznam viníků o Německo. Poté co řada kapitalistických států pomohla SSSR vyhrát válku, obvinil Stalin z rozpoutání války i je. Fráze že válku „rozpoutaly všechny kapitalistické/imperialistické státy světa“ zněly za Chruščova, Brežněva, Andropova, Černěnka i Gorbačova (24.9.1985 v listu „Krasnaja zvezda“ hlavní historik sovětské armády P. A. Žilin). V roce 1993 vychází tato kniha Viktora Suvorova. Vybírá z mnoha obecně přístupných sovětských publikací důkazy k tomu, aby sovětští ‘komunisté’ byli posazeni na lavici obžalovaných vedle německých nacistů, dost možná dokonce i před nimi. Pokud někdo chybí na seznamu těch, kteří vyvolali druhou světovou válku, je to právě Sovětský svaz. Připomenu tady alespoň něco z toho, co Suvorov řekl a co oslyšeli politici slavící letos v Moskvě konec té války.

Jako první tu válku předpověděl V.I.Lenin. Říkal že nedojde-li k revoluci na celém světě, musí proběhnout alespoň v jedné zemi, pak vítězný proletariát té země povstane proti celému světu (viz O devize Spojených států Evropských). Roku 1916 dodal že světová revoluce v takovém případě bude důsledkem druhé imperialistické války (viz Vojenský program proletářské revoluce). Deklarace o vytvoření SSSR z 30.12.1922 označila SSSR jako první rozhodný krok k vytvoření Světové sovětské socialistické republiky, takže ještě dříve než Hitler sepsal názory (zatím) jedince v knize „Můj boj“, už měl v Deklaraci vzor, že jeden stát může proklamovat vůli zničit a podřídit si státy ostatní.

„Vítězství revoluce v Německu je zajištěním vítězství revoluce světové“, pak dodal Stalin a stalinisté - jako člen politbyra německé komunistické strany Hermann Remelle - otevřeně podpořili nacisty v boji o moc. Ba co víc: ještě než uchopil moc, dostal Hitler od sovětských vůdců titul „ledoborec revoluce“. Stalin dobře věděl, že Evropa je zranitelná pouze v případě války, a že „ledoborec revoluce“ ji dokáže přeměnit ve zranitelný světadíl. Stalin trpělivě čekal, až „se kapitalisté servou mezi sebou.“ V době, kdy se Chamberlain nahlas radoval že žádná válka nebude, Mussolini se prohlašoval za mírotvorce, a Hitler dosud nevydal rozkaz k přípravě útoku ani na Polsko, ozval se někdejší Stalinův komplic, tvůrce Rudé armády a sovětský „diplomat“ Trockij: „Stalin definitivně rozvázal ruce Hitlerovi, stejně jako jeho protivníkům, a dohnal tak Evropu k válce“. Když 21.7.1939 probíhala jednání mezi Velkou Británií, Francií a SSSR zaměřená proti Německu, glosoval Trockij „SSSR se posune ve vší své velikosti k hranicím Německa právě ve chvíli, kdy bude Třetí říše zatažena do boje za nové rozdělení světa.“

Jakmile si Stalin definitivně zajistil místo na vrcholu moci, začal oživovat Leninovy válečné teorie - odstartoval „industrializaci“ a „pětiletky“. Pětiletka první (od 1927) nebyla zaměřena na zbrojení, jen vytvářela průmyslovou základnu; přesto během ní vzrostl počet tanků v Rudé armádě z 92 na 4000. Pětiletka druhá měla rozvíjet průmyslovou základnu, přesto bylo během prvních dvou pětiletek vyrobeno 24 708 bojových letounů. Pětiletka třetí (měla skončit r.1942) už byla jednoznačně zaměřena na hromadnou zbrojní produkci nejvyšší kvality. Suvorov ale upozorňuje, že tanky BT (kterých bylo k 1.9.1939 vyrobeno více než všech ostatních tanků ve všech zemích světa) byly použitelné jen na územích s kvalitními silnicemi (Německo, Francie, Belgie), nikoli však v SSSR a u jeho sousedů od Turecka po Koreu, které dobré silnice neměly. A že létající tank Il-2 měl na svou dobu mimořádně mohutnou výzbroj, mj. též 8 reaktivních střel, ale převážnou většinu sovětských letců včetně stíhačů nikdy nikdo neučil vzdušnému boji, učili se jen útokům na pozemní cíle. A hned se vkrádá otázka, jak ty zbraně mohly sloužit deklarované obraně?

Za „industrializaci“ zaplatili lidé nesmírnou cenu. Suvorov uvádí osobní vzpomínku: v „jeho“ vsi na Ukrajině si lidé ještě pamatují, že mladá žena zabila a snědla vlastní dcerku; ty, kteří zabíjeli cizí děti si v paměti nikdo neuchoval. V jeho vesnici tehdy lidé snědli všechny řemeny, holínky i žaludy z nedalekého lesíka, přitom Stalinova „příprava na válku“ byla v obranné válce k ničemu.

Bolševici za pouhých pár let rozprodali, co jiní shromažďovali po staletí. Na zahraničních trzích byly prodány sbírky a poklady z muzeí, knihoven, chrámů, klášterů a depozitářů, obrazy, ikony, vzácné tisky, nepředstavitelné množství zlata, platiny a diamantů. Ze SSSR byly exportovány dřevo a uhlí, nikl a mangan, ropa a bavlna, kaviár, kožešiny, obilí a řada dalších komodit. R.1930 Stalin zahájil „přelévání prostředků ze zemědělství do těžkého průmyslu" - krvavou kolektivizaci. Životní úroveň za NEPu ještě snesitelná se změnila v obludný přízrak hladomoru a kanibalismu nad celou zemí, bolševici přesto prodávali do ciziny 5 milionů tun obilí ročně.

Suvorov k tomu ještě dodává: „Robert Conquest vydal nedávno strašlivé svědectví o oněch krvavých pětiletkách a v jeho knize jsou i hrůzné fotografie dětí, které se proměnily v kostlivce. Je to strašlivější svědectví než pravda o ‘komunistické Etiopii’ a ‘komunistické Kambodži’ Pol Potovy éry… Ve všech zemích světa slouží zbraně k obraně obyvatel, především pak dětí jako budoucnosti každého národa. V Sovětském svazu tomu bylo přesně naopak. Veškeré obyvatelstvo včetně dětí bylo podrobeno strašlivému utrpení jen proto, aby bylo možno získat co nejvíce zbraní.“

V porovnání s industrializací je možno pokládat první světovou válku za veselý večírek… ‘Komunistický’ mír měl nepoměrně strašlivější tvář než imperialistická válka. Růst sovětského vojenského potenciálu nebyl ostatně diktován ohrožením zvnějšku, neboť začal dávno předtím, než Hitler přišel k moci. Likvidace milionů sovětských dětí, motivovaná zvyšováním zbrojní výroby, probíhala souběžně se Stalinovým úsilím o potlačení západních pacifistů a posílení moci fašistů.“

Pak došlo na likvidaci dělící bariéry neutrálních států mezi SSSR a Německem. 23.8.1939 byl podepsán pakt Ribbentrop-Molotov a po týdnu zahájil Hitler útok na Polsko - a nyní Stalin prohlásil, že jeho vojska ještě nejsou připravena; od té doby se říká, že pouze Hitler nese odpovědnost za zahájení války. Stalinova vojska se pak na polském území dopouštěla stejných zločinů a zvěrstev jako vojska Hitlerova, Stalinovi však Západ válku nevyhlásil. V období propagandisty zvaném „předválečné“, za 10 měsíců od podpisu „paktu o neútočení“, se staly obětí sovětské agrese všichni evropští sousedé SSSR. Mlčení Západu dalo Stalinovi pochybné „morální právo“ být nejprve v podivné neutralitě a pak se vydávat za „osvoboditele Evropy“.

„Čas rozhodující bitvy dozraje, jakmile se všechny vůči nám nepřátelské třídní síly sdostatek oslabí v zápase, k němuž se jim nedostává sil“, říkal Stalin a ten čas přichází: na Západě si bombardovali města, závody a zabíjeli se, Hitler dobýval jednu zemi za druhou a rozptyloval své vojenské síly od Norska po Libyi. Stalin se začal činit. V den německého útoku na Polsko přijímá SSSR zákon o všeobecné vojenské službě, r.1940 bylo rozhodnuto o „atestaci“ všech nomenklaturních kádrů strany, o jejich povinnosti procházet vojenskou přípravou a o získávání vojenských hodností, strana se z organizace polovojenské proměnila v ryze vojenskou.

Na většině ze třech set stran knihy Suvorov dává nahlédnout do organizace státu i armády a předkládá další důkazy o tom, že Sovětský svaz cílevědomě připravoval útok na Německo a Evropu. Cituje třeba plukovníka GRU I.G.Starinova: „Byla to hloupá situace. Když jsme sousedili s nevelkými státy a jejich slabými armádami, byly naše hranice zamčeny na sedm západů. Když však naším sousedem stalo fašistické Německo, inženýrská obranná zařízení podél našich hranic byla opuštěna, leckdy dokonce demontována.“ Zničena byla i Stalinova pevnostní linie v hloubi sovětského území, Dněperská flotila, zlikvidováno bylo partyzánské hnutí organizované od 20.let pro případ, že by sovětské území zůstalo v týlu nepřítele. Na „nových územích“ nebyly budovány nové obranné linie, naopak se podnikalo vše možné k snadné prostupnosti oblasti – vznikala nová letiště, zdokonalovala se železniční síť, úzké cesty byly měněny na víceproudé, směrem k německým hranicím se budovaly nové cesty a mosty, nové silnice vedly k pohraničním městům Přemyšl, Brest a Javorov. K nové hranici byly soustředěny obří rezervy Rudé armády, která nyní měla (na obranu?) přes milion perfektně připravených výsadkářů, dvěstěkrát více než celý zbytek světa vč. Německa dohromady. Čekisté kteří po Velké čistce sevřeli zemi sítí ostnatých drátů, začali na západních hranicích ostnaté dráty likvidovat. Žukov, Mereckov a Berija u hranic vytvořili obrovské sklady železničních kolejí, pontonových mostů a stavebnin, které využil Hitler - přesto Stalin nikoho z těch tří nepostavil ke zdi. Nevěříte, že to vše bylo připraveno k pohodlné a rychlé agresi Rudé armády do Evropy?

Suvorov se opírá třeba i o chování maršála Žukova, který až do 30.června 1941 vyžadoval od frontových velitelů pouze útočné akce proti Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Československu, až v červenci pochopil, že téměř smrtelně raněný krokodýl nemůže útočit. Suvorov dodává, že existuje nemálo indicií o tom, že začátek Stalinem léta chystaného útoku byl stanoven na 6.července 1941, i armádní generál S.P.Ivanov poukazuje k tomuto datu: „německým vojskům se podařilo předběhnout nás doslova o dva týdny.“ I jeden jediný úder proti Rumunsku by byl pro Německo smrtelný. Rudá armáda v této situaci vůbec neměla obranné plány, problematika obranných operací nebyla rozpracovávána ani čistě teoreticky.

Suvorova kniha je dalším důkazem, že i když je právo na informace na papíře naplněno, neberou lidé informace na vědomí. Zarážející, ale bohužel obvyklé, je to zvláště u politiků. Čtenář jistě přehlédne drobné chyby, snad opět překladatele, jako je používání pojmu „národ“ tam kde u mnohonárodnostního SSSR musí být „lid“. Jistě fascinován se dostane až ke slovům téměř závěrečným – zpočátku o tom, jak by to vypadalo v roce 1941, kdyby Hitler Stalina nezaskočil:

„Po každém přísunu následuje předběžný výslech zajatců. Potom se NKVD zabývá každým podrobně a přisoudí mu míru viny před pracujícím lidem, ale už nyní je mezi miliony zajatců zapotřebí určit ty nejnebezpečnější: bývalé sociální demokraty, pacifisty, socialisty a národní socialisty, bývalé důstojníky, policisty a vyznavače náboženských kultů… Kam tedy umístit zajatce? V Osvětimi 4. mechanizovaný sbor obsadil koncentrační tábor. Nahlásil to nahoru. Čekal na povolení využít koncentrační tábor obvyklým způsobem. To ale nebylo možné. Rozkaz zněl: Vybudovat v Osvětimi muzeum. Další koncentrační tábory se budou muset prostě vybudovat vedle.

A na západ stále jdou a jdou kolony vojsk. Z procházejících kolon si komisaři vždy vyberou několik lidí, odvezou je do Osvětimi a ukáží jim ji - jen se sami na to pořádně podívejte a pak o tom vyprávějte.soudruhům!

V automobilech politického oddělení pak vojáci dohánějí své prapory a vyprávějí.

"Tak jaké to tam bylo, brachu, v té Osvětimi?"

"Ale nic zajímavého," krčí rameny bývalý voják v černém kabátě. "Všechno jako u nás. Jenom to počasí tam mají lepší."

Prapor si připíjí hořkou vodkou před nástupem do boje. Dobré zprávy - dovolili brát kořist, dovolili loupit. Komisař něco křičí, až ochraptěl. Cituje Ilju Erenburga: Zlomíme hrdost pyšného německého národa! A černokabátníci se smějí - jakpak budeme tu hrdost lámat, to snad je máme fyzicky znásilnit?

Že se to všechno nestalo? „Kdepak, to není fantazie! Ano, to se stalo! Pravda, ne zrovna ve čtyřicátém prvním roce, ale ve čtyřicátém pátém. Dovolili sovětskému vojákovi loupit a říkali tomu „brát kořist“. A rozkázali „zlomit německou hrdost“. A miliony lidí se dostaly do rukou sovětské tajné policie. A hnali je v nekonečných zástupech tam, odkud se nevrátili zdaleka všichni.“

ROF

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa