Z časopisu Obrana národa 5/2005, rubrika Knihy
O knize „Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku“, autor Viktor Suvorov
František Rozhoň
303 stran, vydala nakladatelství Naše vojsko s.r.o. 2.vydání Praha 2001 ISBN80-206-0581-9, Humanitarian technologies 1.vydání Praha 2001 ISBN 80-86398-10-2
Přímo
legendární jsou projevy bolševiků na téma Kdo začal
druhou světovou válku: Nejprve bylo viníkem války
jen Polsko – jak uvedla 18.9.1939 v nótě sovětská vláda. 30.11. téhož roku
v listu Pravda Stalin
doplnil další viníky - Anglii a Francii, protože „přepadly Německo a převzaly
tak veškerou odpovědnost za rozpoutání nynější války“. Později Stalin 5.5.1941
v tajném projevu před frekventanty sovětských vojenských akademií doplnil seznam
viníků o Německo. Poté co řada kapitalistických států pomohla SSSR vyhrát válku,
obvinil Stalin z rozpoutání války i je. Fráze že válku „rozpoutaly
všechny kapitalistické/imperialistické státy světa“
zněly za Chruščova, Brežněva, Andropova, Černěnka i Gorbačova (24.9.1985 v listu
„Krasnaja zvezda“ hlavní historik sovětské armády P. A. Žilin). V roce 1993
vychází tato kniha Viktora Suvorova. Vybírá z mnoha obecně přístupných
sovětských publikací důkazy k tomu, aby sovětští ‘komunisté’ byli posazeni na
lavici obžalovaných vedle německých nacistů, dost možná dokonce i před nimi.
Pokud někdo chybí na seznamu těch, kteří vyvolali druhou světovou válku, je to
právě Sovětský svaz. Připomenu tady alespoň něco z toho, co Suvorov řekl a co
oslyšeli politici slavící letos v Moskvě konec té války.
Jako první tu válku
předpověděl V.I.Lenin. Říkal že nedojde-li k revoluci na celém světě, musí
proběhnout alespoň v jedné zemi, pak vítězný proletariát té země povstane proti
celému světu (viz O devize Spojených států Evropských). Roku 1916 dodal že
světová revoluce v takovém případě bude důsledkem druhé imperialistické války
(viz Vojenský program proletářské revoluce).
Deklarace o vytvoření
SSSR z 30.12.1922 označila SSSR jako první rozhodný krok k vytvoření Světové
sovětské socialistické republiky, takže ještě dříve než Hitler sepsal názory
(zatím) jedince v knize „Můj boj“, už měl v Deklaraci vzor, že jeden stát může
proklamovat vůli zničit a podřídit si státy ostatní.
„Vítězství
revoluce v Německu je zajištěním vítězství revoluce světové“,
pak dodal Stalin a stalinisté - jako člen politbyra německé komunistické strany
Hermann Remelle - otevřeně podpořili nacisty v boji o moc. Ba co víc: ještě než
uchopil moc, dostal Hitler od sovětských vůdců titul „ledoborec revoluce“.
Stalin dobře věděl, že Evropa je zranitelná pouze v případě války, a že
„ledoborec revoluce“ ji dokáže přeměnit ve zranitelný světadíl. Stalin trpělivě
čekal, až „se kapitalisté servou mezi sebou.“ V době, kdy se Chamberlain nahlas
radoval že žádná válka nebude,
Mussolini se prohlašoval za mírotvorce, a Hitler dosud nevydal rozkaz k přípravě
útoku ani na Polsko, ozval se někdejší Stalinův komplic, tvůrce Rudé armády
a sovětský „diplomat“ Trockij: „Stalin definitivně
rozvázal ruce Hitlerovi, stejně jako jeho protivníkům, a dohnal tak Evropu
k válce“. Když 21.7.1939 probíhala jednání mezi
Velkou Británií, Francií a SSSR zaměřená proti Německu, glosoval Trockij „SSSR
se posune ve vší své velikosti k hranicím Německa právě ve chvíli, kdy bude
Třetí říše zatažena do boje za nové rozdělení světa.“
Jakmile si Stalin definitivně zajistil místo na
vrcholu moci, začal oživovat Leninovy válečné teorie - odstartoval
„industrializaci“ a „pětiletky“. Pětiletka první (od 1927) nebyla zaměřena na
zbrojení, jen vytvářela průmyslovou základnu; přesto během ní vzrostl počet
tanků v Rudé armádě z 92 na 4000. Pětiletka druhá měla rozvíjet průmyslovou
základnu, přesto bylo během prvních dvou pětiletek vyrobeno 24 708 bojových
letounů. Pětiletka třetí (měla skončit r.1942) už byla jednoznačně zaměřena
na hromadnou zbrojní produkci nejvyšší kvality. Suvorov ale upozorňuje, že tanky
BT (kterých bylo k 1.9.1939 vyrobeno více než všech ostatních tanků ve všech
zemích světa) byly použitelné jen na územích s kvalitními silnicemi (Německo,
Francie, Belgie), nikoli však v SSSR a u jeho sousedů od Turecka po Koreu, které
dobré silnice neměly. A že létající tank Il-2 měl na svou dobu mimořádně
mohutnou výzbroj, mj. též 8 reaktivních střel, ale převážnou většinu sovětských
letců včetně stíhačů nikdy nikdo neučil vzdušnému boji, učili se jen útokům
na pozemní cíle. A hned se vkrádá otázka, jak ty zbraně mohly sloužit
deklarované obraně?
Za „industrializaci“
zaplatili lidé nesmírnou cenu. Suvorov uvádí osobní
vzpomínku: v „jeho“ vsi na Ukrajině si lidé ještě pamatují, že mladá žena zabila
a snědla vlastní dcerku; ty, kteří zabíjeli cizí děti si v paměti nikdo
neuchoval. V jeho vesnici tehdy lidé snědli všechny řemeny, holínky i žaludy
z nedalekého lesíka, přitom Stalinova „příprava na válku“ byla v obranné válce
k ničemu.
Bolševici za pouhých pár
let rozprodali, co jiní shromažďovali po staletí. Na zahraničních trzích byly
prodány sbírky a poklady z muzeí, knihoven, chrámů, klášterů a depozitářů,
obrazy, ikony, vzácné tisky, nepředstavitelné množství zlata, platiny
a diamantů. Ze SSSR byly exportovány dřevo a uhlí, nikl a mangan, ropa a bavlna,
kaviár, kožešiny, obilí a řada dalších komodit. R.1930 Stalin zahájil „přelévání
prostředků ze zemědělství do těžkého průmyslu" -
krvavou kolektivizaci. Životní úroveň za NEPu ještě snesitelná se změnila
v obludný přízrak hladomoru a kanibalismu nad celou zemí, bolševici přesto
prodávali do ciziny 5 milionů tun obilí ročně.
Suvorov k tomu ještě
dodává: „Robert Conquest
vydal nedávno strašlivé svědectví o oněch krvavých pětiletkách a v jeho knize
jsou i hrůzné fotografie dětí, které se
proměnily v kostlivce. Je to strašlivější svědectví než pravda o ‘komunistické
Etiopii’ a ‘komunistické Kambodži’ Pol Potovy éry… Ve všech zemích světa slouží
zbraně k obraně obyvatel, především pak dětí jako budoucnosti každého národa.
V Sovětském svazu tomu bylo přesně naopak. Veškeré obyvatelstvo včetně dětí bylo
podrobeno strašlivému utrpení jen proto, aby bylo možno získat co nejvíce zbraní.“
V porovnání s industrializací je možno pokládat
první světovou válku za veselý večírek… ‘Komunistický’ mír měl nepoměrně
strašlivější tvář než imperialistická válka. Růst sovětského vojenského
potenciálu nebyl ostatně diktován ohrožením zvnějšku, neboť začal dávno předtím,
než Hitler přišel k moci. Likvidace milionů sovětských dětí, motivovaná
zvyšováním zbrojní výroby, probíhala souběžně se Stalinovým úsilím o potlačení
západních pacifistů a posílení moci fašistů.“
Pak došlo na likvidaci
dělící bariéry neutrálních států mezi SSSR a Německem. 23.8.1939 byl podepsán
pakt Ribbentrop-Molotov a po týdnu zahájil Hitler útok na Polsko - a nyní Stalin
prohlásil, že jeho vojska ještě nejsou připravena; od té doby se říká, že pouze
Hitler nese odpovědnost za zahájení války. Stalinova vojska se pak na polském
území dopouštěla stejných zločinů a zvěrstev jako vojska Hitlerova, Stalinovi
však Západ válku nevyhlásil. V období propagandisty zvaném „předválečné“,
za 10 měsíců od podpisu „paktu o neútočení“,
se staly obětí sovětské agrese všichni evropští sousedé SSSR. Mlčení Západu dalo
Stalinovi pochybné „morální právo“ být nejprve v podivné neutralitě a pak se
vydávat za „osvoboditele Evropy“.
„Čas
rozhodující bitvy dozraje, jakmile se všechny vůči nám nepřátelské třídní síly
sdostatek oslabí v zápase, k němuž se jim nedostává sil“,
říkal Stalin a ten čas přichází: na Západě si bombardovali města, závody
a zabíjeli se, Hitler dobýval jednu zemi za druhou a rozptyloval své vojenské
síly od Norska po Libyi. Stalin se začal činit. V den německého útoku na Polsko
přijímá SSSR zákon o všeobecné vojenské službě, r.1940 bylo rozhodnuto
o „atestaci“ všech nomenklaturních kádrů strany, o jejich povinnosti procházet
vojenskou přípravou a o získávání vojenských hodností, strana se z organizace
polovojenské proměnila v ryze vojenskou.
Na většině ze třech set
stran knihy Suvorov dává nahlédnout do organizace státu i armády a předkládá
další důkazy o tom, že Sovětský svaz cílevědomě připravoval útok na Německo
a Evropu. Cituje třeba plukovníka GRU I.G.Starinova: „Byla
to hloupá situace. Když jsme sousedili s nevelkými státy a jejich slabými
armádami, byly naše hranice zamčeny na sedm západů. Když však naším sousedem
stalo fašistické Německo, inženýrská obranná zařízení podél našich hranic byla
opuštěna, leckdy dokonce demontována.“ Zničena byla
i Stalinova pevnostní linie v hloubi sovětského území, Dněperská flotila,
zlikvidováno bylo partyzánské hnutí organizované od 20.let pro případ, že by
sovětské území zůstalo v týlu nepřítele. Na „nových územích“ nebyly budovány
nové obranné linie, naopak se podnikalo vše možné k snadné prostupnosti oblasti
– vznikala nová letiště, zdokonalovala se železniční síť, úzké cesty byly měněny
na víceproudé, směrem k německým hranicím se budovaly nové cesty a mosty, nové
silnice vedly k pohraničním městům Přemyšl, Brest a Javorov. K nové hranici byly
soustředěny obří rezervy Rudé armády, která nyní měla (na obranu?) přes milion
perfektně připravených výsadkářů, dvěstěkrát více než celý zbytek světa vč.
Německa dohromady. Čekisté kteří po Velké čistce sevřeli zemi sítí ostnatých
drátů, začali na západních hranicích ostnaté dráty likvidovat. Žukov, Mereckov
a Berija u hranic vytvořili obrovské sklady železničních kolejí, pontonových
mostů a stavebnin, které využil Hitler - přesto Stalin nikoho z těch tří
nepostavil ke zdi. Nevěříte, že to vše bylo připraveno k pohodlné a rychlé
agresi Rudé armády do Evropy?
Suvorov se opírá třeba
i o chování maršála Žukova, který až do 30.června 1941 vyžadoval od frontových
velitelů pouze útočné akce proti Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Československu,
až v červenci pochopil, že téměř smrtelně raněný krokodýl nemůže útočit. Suvorov
dodává, že existuje nemálo indicií o tom, že začátek Stalinem léta chystaného
útoku byl stanoven na 6.července 1941, i armádní generál S.P.Ivanov poukazuje
k tomuto datu: „německým vojskům se podařilo
předběhnout nás doslova o dva týdny.“ I jeden jediný
úder proti Rumunsku by byl pro Německo smrtelný. Rudá armáda v této situaci
vůbec neměla obranné plány, problematika obranných operací nebyla rozpracovávána
ani čistě teoreticky.
Suvorova kniha je dalším důkazem, že i když je
právo na informace na papíře naplněno, neberou lidé informace na vědomí.
Zarážející, ale bohužel obvyklé, je to zvláště u politiků. Čtenář jistě
přehlédne drobné chyby, snad opět překladatele, jako je používání pojmu „národ“
tam kde u mnohonárodnostního SSSR musí být „lid“. Jistě fascinován se dostane až
ke slovům téměř závěrečným – zpočátku o tom, jak by to vypadalo v roce 1941,
kdyby Hitler Stalina nezaskočil:
„Po každém
přísunu následuje předběžný výslech zajatců. Potom se NKVD zabývá každým
podrobně a přisoudí mu míru viny před pracujícím lidem, ale už nyní je mezi
miliony zajatců zapotřebí určit ty nejnebezpečnější: bývalé sociální demokraty,
pacifisty, socialisty a národní socialisty, bývalé důstojníky, policisty a
vyznavače náboženských kultů… Kam tedy umístit zajatce? V Osvětimi
4. mechanizovaný sbor obsadil koncentrační tábor. Nahlásil to nahoru. Čekal na
povolení využít koncentrační tábor obvyklým způsobem. To ale nebylo možné.
Rozkaz zněl: Vybudovat v Osvětimi muzeum. Další koncentrační tábory se budou
muset prostě vybudovat vedle.
A na západ
stále jdou a jdou kolony vojsk. Z procházejících kolon si komisaři vždy vyberou
několik lidí, odvezou je do Osvětimi a ukáží jim ji - jen se sami na to pořádně
podívejte a pak o tom vyprávějte.soudruhům!
V
automobilech politického oddělení pak vojáci dohánějí své prapory a vyprávějí.
"Tak jaké to
tam bylo, brachu, v té Osvětimi?"
"Ale nic
zajímavého," krčí rameny bývalý voják v černém kabátě. "Všechno jako u nás.
Jenom to počasí tam mají lepší."
Prapor si
připíjí hořkou vodkou před nástupem do boje. Dobré zprávy - dovolili brát
kořist, dovolili loupit. Komisař něco křičí, až ochraptěl. Cituje Ilju Erenburga:
Zlomíme hrdost pyšného německého národa! A černokabátníci se smějí - jakpak
budeme tu hrdost lámat, to snad je máme fyzicky znásilnit?
Že se to všechno nestalo? „Kdepak, to není fantazie! Ano, to se stalo! Pravda, ne zrovna ve čtyřicátém prvním roce, ale ve čtyřicátém pátém. Dovolili sovětskému vojákovi loupit a říkali tomu „brát kořist“. A rozkázali „zlomit německou hrdost“. A miliony lidí se dostaly do rukou sovětské tajné policie. A hnali je v nekonečných zástupech tam, odkud se nevrátili zdaleka všichni.“
zpět na hlavní stranu přehled článků z Obrany národa