Listárna svedomi.cz a příloha Obrany národa 3/2005

Politika pro každého

Jarmila Kubátová

Dosavadní volební systém je celosvětově zastaralý, patří do minulosti, nebo rovnou do starého železa. Celý svět by měl volit jinak. Existuje přece internet, a tak by měly všechny civilizované státy přejít i u volebního systému na tento osmý div světa. Internet je přece fantastická věc, s jeho  pomocí by si mohli i Američané poprvé v historii zvolit svého prezidenta přímo sami, bez pomocí zástupců- volitelů. Připadá mi velmi zvláštní, že v době, kdy je internet ve všech sférách života již neodmyslitelnou součástí všech procesů- tak jen volby se uskutečňují pořád postaru jak v 19.století. Bankovní systém si již bez internetu neumíme vůbec představit a třeba i taková banální věc jako je sázení sportky má dokonalý on-line servis, který umožňuje zaznamenat každý tiket sázejícího. Jen volební systém, který je pro lidi nesrovnatelně důležitější dodnes nic podobného nemá. Nechápu, jak je to možné. Ze šesti miliard obyvatel na téhle planetě se nenašel nikdo, kdo by nějaký moderní, funkční volební systém vymyslel?

Všichni řadoví občané by se měli živě zajímat o to, co politici dělají- měli by být vůči nim pořád ve střehu. Smutné ovšem je, že lidé mají v podstatě dodnes jen jedinou možnost vyjádřit s politiky svou velkou nespokojenost. Mohou vyrazit do ulic a hlasitě protestovat. To je ale bohužel dost chabá obrana. Řadových občanů je mnoho, jsou jak oceán- a v tom je jejich jediná síla. Takže doufejme, že v budoucnosti bude mít "lid" větší možnosti bránit se zvůli oligarchií a lépe si chránit demokracii. Přímá demokracie je totiž nejlepší, protože jedině s její pomocí občané nebudou tak zoufale bezmocní. Jde o to, aby moc bezmocných co nejvíce omezila moc mocných. Aby se na vládnutí podíleli všichni lidé, nejen hrstka zkorumpovaných politiků napojených na mocné finanční skupiny. Dá se říci, že dnes existuje na všech úrovních spíš moneykracie, než demokracie. Jde zároveň i o to, vtáhnout všechny lidi více do aktivního rozhodování o sobě samých. Aby jenom planě nenadávali, že je politika svinstvo, ale aby to svinstvo z politiky mohli sami aktivně a nepřetržitě vymetat- jako nepřetržitě musíme na svých zahradách vytrhávat plevel, abychom chránili před ním kulturní rostliny, které by jinak zadusil. A z toho důvodu je dnes třeba volit jinak.

Reforma voleb

Občané jsou u nás čím dál víc zklamanější a pasivnější, protože získali dojem, že v tomhle mafiánském státě nic nezmohou. Kvalita zastupitelské "demokracie" je rok od roku horší a volby konané jednou za čtyři roky to nevytrhnou. Je to tím, že ti nahoře, ať zprava, či zleva, si pravidelně po volbách dělají co chtějí, bez ohledu na předvolební sliby- a lidé se cítí proti tomu značně bezmocní. Dokonce i když novináři odhalí u kdekterých vládních činitelů sebevětší skandál, tak oni si dál sedí na svých postech jako přibití a klidně se dál na celý národ drze šklebí z TV obrazovek. Neexistuje prostě u nás síla, která by je z křesel vypudila. V novém volebním systému voleb a referend by však občané získali mnohem větší pravomoci v rozhodování o svých záležitostech než dosud. A navíc by tento volební systém stát nijak finančně nezruinoval - naopak by oproti dosavadnímu tradičnímu nákladnému způsobu voleb a referend ušetřil.Tyto volby by totiž probíhaly jako účetní operace, takže by v nich muselo hrát vše na halíř, nemohlo by se nikde a v ničem švindlovat - a přitom by občané tak jako dosud volili i nadále přísně anonymně. Vůbec největšími výhodami nového volebního systému by byla jednak jeho prováděcí snadnost, levnost -, ale hlavně to, že by občané konečně získali mnohem větší kontrolu a rozhodovací moc nad politiky, protože by chodili k volbám každoročně. Probíhalo by to takhle:

Jednou za čtyři roky by se konaly tzv. HLAVNÍ VOLBY – STÁTOTVORNÉ a ty by byly nejdůležitější. Rozhodly by totiž o tom, kdo bude ty další 4 roky vládnout. Ale v průběhu dalších tří let, to znamená rok co rok až do dalších hlavních voleb, by se konaly tzv. VEDLEJŠÍ VOLBY – ORIENTAČNÍ A KORIGUJÍCÍ. Ty by nebyly tak důležité, jejich úkolem by spíš bylo nahradit dosavadní výzkumy veřejného mínění. A za druhé - odstraňovaly by z vysoké politiky ty jednotlivé politiky, kteří by se velmi hrubě v něčem provinili.

Hlavní volby – státotvorné

Po čtyřech letech, v průběhu prvního týdne měsíce ledna by všichni lidé starší osmnácti let obdrželi doporučeně volební obálku. Kdo by ji náhodou neobdržel, urgoval by to na příslušném úřadě. Tato obálka by obsahovala:

a. Seznam všech stran zúčastňujících se voleb

b. Volební peněžní poukázku v hodnotě 100 Kč

c. Přesné pokyny k volbám

Měsíc leden je nejmrtvější měsíc v roce, k volbám je jak stvořený, takže od 10. do 20. ledna by proběhly vlastní volby. Občan by měl fůru času na to, aby zašel s volební poukázkou na poštu, a tam odvolil. Po dvacátém lednu by však ta peněžní poukázka pozbyla platnost. A také občan, který by tu poukázku ztratil nebo poškodil by již neměl nárok na náhradu.

Na peněžní poukázce by bylo předtištěno prakticky vše - ale jméno, ani adresa voliče by tam nebyla. Místo toho by byly poukázky očíslovány jen pořadovým číslem - kdyby bylo 5 miliónů oprávněných voličů, tak poukázky by byly očíslovány od jedné do pěti miliónů. Poukázka by se skládala ze dvou částí - jedna by zůstala po odtržení jako doklad na poště a tu druhou část by obdržel volič jako doklad, který by si měl pečlivě uschovat. Na obou dílech poukázky by se nacházela dvě stejná volící okýnka a dvě stejná pořadová čísla -, ale skrytá za stříbrnou fólií.

U volební přepážky by volič zároveň s poukázkou předložil i svůj platný občanský průkaz. Poštovní úřednice by zkontrolovala všechny příslušné údaje, zda jsou platné, zkontrolovala i obličej voliče dle občanky a teprve pak by zapsala jeho číslo OP do speciální volební listiny - účetního dokladu. Tato účetní listina by obsahovala jen tři sloupce: číslo OP, volil, nevolil. Volič by měl totiž na vybranou ze dvou možností:

a) Buď by volil- a tím pádem by věnoval tu stokorunu zvolené straně.

b) Nebo by si vyzvedl nabízenou stokorunu- a tím pádem by nevolil.

Ten trik je celkem průhledný, tak se radši přiznám bez mučení: Je pravděpodobné, že občané - sociálové a asociálové - jen hamižně shrábnou stokorunu a nebudou volit. Kdežto zodpovědní a inteligentnější lidé tu stokorunu radši obětují a věnují politikovi, kterému věří. A tím se sami vyselektují lidé, kterým na politické situaci nezáleží, od lidí, kterým záleží - aniž by byli zbaveni práva volit.:o)) Pravicově smýšlející občané by asi volili víc, než ti levicoví, co mají ke státu vždy jen ruku nataženou.

Člověk, který by jen lačně skočil po stokoruně by se na volební listině podepsal vedle čísla svého OP do kolonky - nevolil. Pak by ještě musel proškrtnout obě okénka jako neplatná a setřít fólii z obou pořadových čísel. Až pak by mu úřednice proplatila stokorunu a podala mu půlku poukázky jako jeho doklad.

Člověk, který by volil, by se na volební listině vedle svého OP podepsal do kolonky volil. Pak by byl vpuštěn za plentu a tam by provedl svou tajnou volbu. Pouze by na dvou místech vyplnil číslo zvoleného politika. Příklad: Když by se do voleb hlásilo 10 stran, s celkovým počtem 500 politiků, tak strany by byly očíslovány od 1 do 10 - ale politici by byli očíslováni souvisle od jedné do pětiset. Pokud by si volič vybral politika č. 323, tak by toto číslo zapsal do okénka na díl poukázky, který zůstane jako doklad na poště - a totéž číslo by zapsal i na díl poukázky, který dostane jako doklad on. Zároveň by věděl, že politik je členem strany číslo 8, takže by volil s politikem samozřejmě automaticky i tuto stranu. Ty osobnosti, které by dostaly od občanů nejvíc hlasů, by měly nárok nastoupit do nějaké vládní funkce. Pak by ještě odškrábl stříbrnou fólii z obou pořadových čísel, aby se přesvědčil, zda jsou skutečně totožná. Teprve potom by oddělil perforovaný díl určený poště a hodil ho do zapečetěné urny. Svůj doklad by si pečlivě schoval a odkráčel pryč. Ještě poznámka: v nashromážděné databázi OP by se nesmělo objevit číslo OP dvakrát - jinak by byl jeho majitel předvolán, aby tu záhadu vysvětlil. Volební účetní listiny i poukázky by se kvůli případné reklamaci skladovaly na poště jeden měsíc a pak by se skartovaly. Počítání hlasů z odpečetěných uren by prováděly volební komise určené z lidí z různých politických stran - tak jako dosud. Lístky z uren by měly na halíř souhlasit s údaji zanesenými poštovními úřednicemi na volebních účetních listinách. Za nemocnými, nepohyblivými starými lidmi by volební úředníci přišli jako dosud.

A teď to hlavní: Počítačový systém sčítající hlasy od občanů by byl na internetu naprosto veřejný. Byla by to státní webová stránka, nazvaná např. narodsobe.cz, ve které by si kdokoliv mohl zkontrolovat cokoliv. Proč by měl mít tuhle výsadu jenom Statistický úřad? Nehledě na to, že klasické volby jsou vlastně zneužitelné. Už se přece taky stalo, že nějaká obec volila ODS, ale v počítači bylo, že volili komunisty. To, že k těm definitivním výsledkům na Statistickém úřadu má přístup jen malá skupina lidí, není v pořádku. Kdežto volební účetní operace by byly stejně kvalitně zabezpečeny jako všechny ostatní účetní operace, kterých denně po světě proběhne bez problémů miliardy. Po dvacátém lednu by se totiž účetní výsledky sečetly a levá strana Má dáti by musela souhlasit s pravou stranou Dal. To znamená, že počet proplacených poukázek nevoličům by musel souhlasit s kolonkou nevolil. A naopak počet darovaných stokorun od voličů by musel přesně souhlasit s kolonkou volil.

A pak by si každý občan mohl - třeba v internetové kavárně - na webu vše zkontrolovat. Pan Novák by si vzal svůj volební doklad a zjistil by, že jeho pořadové číslo je: 1000004. Otevřel by si web narodsobe.cz a do okénka by tohle číslo přesně zadal. Zjevila by se mu řada, ve které by to své pořadové číslo snadno objevil:

Pan Novák by tam kvůli své anonymitě samozřejmě figuroval jen jako pořadové číslo, ale čísla politiků a stran by se kvůli lepší srozumitelnosti přeměnila na konkrétní jména. Občan, který by si radši vybral 100 Kč než by volil - tak v tom případě by na internetu u jeho pořadového čísla byla poznámka: nevolil. A u poukázek, které propadly, by zase byla poznámka: nedostavil se. Velice krásný výsledek by byl, kdyby v souhrnu volilo 70 procent zodpovědných voličů. Občan, který by prokazatelně volil, čili věnoval stokorunu, ale přitom se nenašel na webu, by to mohl do jednoho měsíce reklamovat na příslušné poště.

Za každého voliče by strana tedy obdržela v Hlavních volbách příspěvek sto korun přímo od občana. Například strana, která by dostala 3 milióny hlasů by obdržela od občanů třista miliónů. Ale strana, která by obdržela pod sto tisíc hlasů by nedostala nic. Platilo by totiž, že strany získají peníze od občanů až pokud dostanou nejméně sto tisíc hlasů. Při méně hlasech by peníze z poukázek propadly státu. Byla by to pojistka proti příliš malým stranám, kterým by šlo hlavně o ten peněžní příspěvek.

Mandát vítězné strany, která by sestavila vládu, by byl tak jako dosud na 4 roky. Velkou výhodou volení jen jediné osobnosti na poukázkách by bylo to, že by to strany nutilo dát na své kandidátky co nejvíc superkvalitních osobností. Mít tzv. křoví na kandidátkách by se stranám nevyplatilo. Výběr co nejlepších lidí na kandidátce by byl totiž nesmírně důležitý, protože všichni do jednoho by sbírali pro stranu hlasy. Pokud by však strana zvolila strategii, že by na kandidátce měla jen "jednu mediální hvězdu" a ostatní kandidáti už jen víceméně křoví, samé šedivé myši, tak ve volbách by těžce pohořela. Na tu "hvězdu" by sice posbírala třeba milión hlasů, takže by měla nárok do parlamentu, ale do vládních funkcí by získala jen ten jeden mandát na tu jednu vystavenou osobu. Kdežto strana, která by vsadila na vysoce kvalitní lidi a na své kandidátce měla třeba 10 špičkových lidí z různých oborů a profesí, tak by dohromady třeba nasbírala taky milión hlasů- ale s tím rozdílem, že ty hlasy by byly rozptýleny na všech těch deset špičkových lidí, takže by všichni získali mandát a všichni by měli nárok dostat se do vlády.

Platilo by jako dosud, že každá začínající strana by musela nasbírat tisíc podpisů ( i s rodnými čísly) od sympatizujících občanů. Teprve, když by byla řádně zaregistrovaná a měla vypracovaný program by se mohla ucházet o přízeň voličů. O přízeň voličů by se mohl dokonce ucházet i jednotlivec jako nezávislý kandidát. Ale také by musel nasbírat tisíc souhlasných podpisů i s RČ (Pozor, není to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá!).

Pětiprocentní klauzuli zrušit, protože jinak se nemůžeme považovat za demokratický stát. Když se nynější velké strany po revoluci dostávaly k moci, žádné překážky překonávat nemusely, protože žádné klauzule neexistovaly. Tak by i ty nejmenší strany měly možnost proniknout do parlamentu, pokud by se jim podařilo na své kandidátky umístit superkvalitní lidi, kteří by na svou všeobecně známou důvěryhodnost nasbírali množství hlasů.

A také samozřejmě zrušit i jakékoliv volební kauce. Jaképak kauce, když mají mít všechny strany podle ústavy rovné šance. A opět- nynější velké strany, když se dostávaly k moci, žádné kauce platit nemusely.

Některé věci Ústavní soud naštěstí zrušil, jenže ODS a ČSSD se nadále chovají totalitně, když ponechaly ve volebním zákoně tu pěti procentní klauzuli. Že je totalitní, o tom není pochyb. Všechny malé mimoparlamentní strany získávají dohromady v průměru 20 % hlasů, což je obrovská síla - a všechny tyto hlasy stejně propadají ve prospěch ČSSD/ODS/KSČM. Je zde možné hovořit o "volné soutěži politických stran (čl.5)? O poslanecké sněmovně, která "poměrně obráží hlasy voličů" (čl. 18)? O tom, že "rozhodování většiny dbá ochrany menšin" (čl. 6)? Statisíce lidí jde volit proto, aby byla vyplněna jejich vůle, ne proto, aby byly jejich hlasy sprostě ukradeny. Tihle kartelově domluvení politici nám vzkazují - můžete si "svobodně" vybrat: Buď budete volit velké strany, nebo váš hlas propadne ve prospěch velkých stran. Co je tohle za sviňárna? Mnoho lidí se obává, že jejich hlasy skutečně propadnou, a tak k volbám radši ani nejdou. A to jsou další velké škody napáchané na voličích. Lidé říkají - neměli jsme koho volit, proto jsme nešli volit. Vždyť by naše hlasy stejně propadly. Proto ta malá účast u voleb! A ti co k volbám přesto hrdinně jdou, tak jejich hlasy (i peníze) skutečně propadnou. A je ostudné, že propadnou i ve prospěch komunistů. Taktika ČSSD/ODS je naprosto průhledná a jasná: na mnoha frontách se snaží zničit malé strany, aby pak mohli zakonzervovat definitivně mafiánský, kartelový způsob vládnutí jen dvou stran. Navenek se vzájemně již 15 let kritizují, hrají si na ideové protivníky, na pravé a levé, či na modré a růžové. Ale ve skutečnosti si ve špičkách vysoké politiky pomáhají jeden druhému udržet si neomezenou, dnes již jako za komunistů pyramidově organizovanou moc. Ti níže postavení se bojí o koryta a tak schválí cokoliv, co dohodnou ti ve špičce pyramidy. Jak řekl kdysi v jednom novoročním projevu exprezident Havel (jehož činy se však rovněž rozcházely se slovy): "Je to úzké bratrstvo, jehož cílem je soustředit do svých rukou veškerou politickou, ekonomickou i mediální moc- kolikrát i na pomezí kriminality". (Vzpomeňme na Mlýn, Zubr, nebo na zavražděného Janíčka).

Představme si, že se příjme zákon, že dvě nejsilnější fotbalová mužstva budou zvýhodněna: pokud střelí gól, započítá se jim dvakrát a kromě toho mohou vybírat pro sebe dvojnásobné vstupné. Přesně tak postupují poslanci ODS a ČSSD, když chtějí prosadit nový zákon o volbách - vymysleli většinový systém, v němž jsou výsledky voleb účelově zkresleny ve prospěch velkých stran. Cílem poměrné volby je naproti tomu co nejvěrnější (zrcadlový) odraz hlasů voličů v parlamentu. Tato diskriminace malých stran by přinesla velké zisky stranám velkým. Například ČSSD, která v minulosti získala 32,3 % procent hlasů by v novém systému obdržela 51,5 % poslaneckých křesel. I finančně by si výrazně polepšila- z 37 miliónů na 103 milióny. ODS, která měla dříve 27,7 % by získala 41,5 % mandátů -a příspěvek 83 miliónů namísto původních 31,5 miliónu! Dohromady by tedy smluvní strany ČSSD/ODS na základě nového zákona o volbách obdržely 93 procent křesel v Poslanecké sněmovně. Snad ani ústavní zakotvení "vedoucí úlohy strany ve společnosti" by pro ně nebylo výhodnější. Tím ale odporuje nový zákon o volbách článku 18 ústavy, který stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásad zastoupení, nikoliv většinového! Tím se skutečně odhaluje pravý záměr mocenského kartelu dvou největších stran- zlikvidovat navždy jakoukoliv konkurenci administrativními prostředky.

Jakékoliv sponzorské dary věnované stranám kýmkoliv by v novém volebním systému byly přísně zakázané a trestné. Sponzorské dary jsou totiž ve skutečnosti jen prachsprosté úplatky, které přináší užitek zasvěceným manipulátorům a podplácejícím investorům, nikoliv občanům. Radši ať jsou strany rok co rok vydržovány státem a občany, nikdy ne sponzory- protože v případě politických stran je to vždy KORUPCE.

Účetnictví všech stran by mělo být na internetu zcela veřejné. A to včetně platů zaměstnanců, volebních poukázek od občanů, či členských příspěvků od členů strany. Mělo by se stát samozřejmostí, že strany žijící z veřejných prostředků by měly být pro veřejnost veřejné. Jsou to instituce žijící z občanů a pro občany, takže jejich účetnictví nemá být co tajné, ale naopak přísně veřejné. Byl by tam také program strany, i záznamy ze všech schůzí, a rovněž záznamy, jakým způsobem hlasovali jednotliví členové strany v parlamentu. Občané by také mohli každé straně sdělovat své připomínky- diskusní fóra by měla být samozřejmostí.

Nebývale by vzrostla úloha novinářů coby skutečných hlídacích psů demokracie. Nebyli by to žádní poslušní Alíci, kteří jen tak neškodně blafou. Ale byli by to obávaní rafani, před jejichž břitkým perem by se politici třásli strachy jak ratlíci. Ale naštěstí ani novinářská moc by nebyla neomezená. Internet se mezi lidmi čím dál víc rozšiřuje, a tak by si občané sami mezi sebou pružně předávali v internetových diskusích čím dál víc informací- i bez novinářů.Velké deníky by byly užitečné hlavně tím, že by zveřejňovaly výsledky voleb i referend ve formě anketních "sloupců".

Přímá volba prezidenta všemi občany přes volební poukázky by byla také samozřejmostí. K výběru by měly strany předložit nejméně 20 osobností, nikoliv jen několik uchazečů. A dokonce i občané by měli možnost prostřednictvím hlasování v novinách navrhnout si své kandidáty. Pokud by kandidát navržený občany "měl nejdelší sloupek" měl by se voleb rozhodně zúčastnit.

Vedlejší volby – orientační a korigující

Tyto volby by probíhaly stejným způsobem jako volby hlavní, to znamená tři roky po sobě v lednu, ale tentokrát jen s padesátikorunovou volební poukázkou. Od hlavních voleb by se však podstatně lišily, jak už napovídá název, nebyly by tak důležité jako volby hlavní. Účelem těchto orientačních a korigujících voleb by bylo hlavně přesné zjišťování, jak jsou strany u občanů zrovna oblíbené. Takže pochybné a zmanipulované předvolební průzkumy by musely definitivně ukončit svou činnost-protože po každém 20.lednu by se všechny strany naprosto přesně dozvěděly, jak jsou u občanů oblíbené. A dále- politik, který by se hrubě dopustil nějakého obzvláště zavrženíhodného činu a dostal za to u národa nejmíň hlasů- toho by strana byla povinna vyměnit za slušného, za nímž nejsou žádné skandály. Příklad: na nějakého nejvyššího politika by se v tisku provalilo, že nedokáže vysvětlit původ svého majetku. Pokud by to občanům vadilo a ten politik za své jednání dostal mizivé procento hlasů- musel by jít v lednu od válu a byl nahrazen čestným politikem bez sebemenšího škraloupu. Představme si také, že by se vítězná strana nenamáhala plnit po volbách svůj volební program - tak příští rok v lednu by naštvaný občan dal svůj hlas v orientačních volbách prostřednictvím peněžní odměny jiné straně. Tím by vládnoucí strana viditelně ztrácela svou oblibu (i peníze), pokud by rapidně ztrácela hlasy občanů. Probíhalo by to asi takhle: Díky novému volebnímu systému by si totiž dvě největší strany nemohly nikdy dovolit chovat se tak nestydatě kartelově jako dosud. Jedna strana by vládla a druhá by byla v OPRAVDOVÉ opozici, nikoliv jen naoko. Pokud by opoziční strana reálně házela klacky pod nohy straně vládnoucí- že by třeba kvůli opozičním klackům nemohla ani schválit důchodovou reformu a tak podobně- propadla by se opoziční strana hned příští rok u voleb ještě hloub- takže by tím zcela ztratila svou moc. Místo ní by naopak posílily menší strany, které by těsně před orientačními volbami občanům závazně slíbily, že důchodovou reformu vládnoucí straně rozhodně podpoří- a důchodová reforma by byla do roka schválená. Jen takovýhle pružný volební systém by donutil strany i jednotlivé politiky plnit své sliby- aby neztráceli drahocenné hlasy svých voličů.Všichni by museli vzorně plnit vůli občanů, nikoliv vůli zákulisních intrikánů.

S pomocí volebních poukázek by se mohly provádět i jakékoliv volby na místní úrovni. Občané z Horní Dolní by volili nového starostu tím způsobem, že by obec oprávněným voličům rozeslala poukázky třeba jen v symbolické hodnotě 20 Kč. Lidé by si tak mohli přímo volit nejen starostu, ale i svého krajského hejtmana, i místního policejního ředitele či soudce, nebo důležité správní úředníky. Jistě by si vybrali ty nejlepší z nejlepších. Kariéristi, co mají všude jen samé známosti, ale u místních lidí jsou značně neoblíbeni, by neměli šanci. Kdyby na volebních listinách nebylo dostatek kvalitních osobností, měli by občané právo do kolonky na poukázce vyplnit nulu. Pokud by si takto nemohlo víc jak 50 procent voličů vybrat, musely by se uspořádat nové volby- tentokrát rozšířené o nové kandidáty, navržené přímo občany. (Oni se dnes všichni diví, že k volbám chodí tak málo lidí. Ale hlavní důvody, proč občané nechodí k volbám jsou: velké znechucení z politiky a pochybnosti o tom, zda volič může vůbec něco ovlivnit).

Reforma referend

Nabízím referendum, na kterém by stát vždy ještě nějaký ten stamiliónek vydělal. :o) Referendum by vyhlašoval parlament na popud velkého nátlaku občanů zezdola. Referenda by se pořádala pokaždé, pokud by se nějaký problém týkal široké vrstvy obyvatelstva a nebyla by to kdovíjak odborná záležitost. Takže "lid" by si sám cestou přímé demokracie rozhodl, zda něco chce či nikoliv. Příklad: Souhlasíte se zavedením zdravotních knížek? Pokud by nadpoloviční většina obyvatel rozhodla že NE, pak by postkomunisti neměli šanci zde něco takového zavádět. Nebo jiný příklad: Souhlasíte, aby Gross zůstal ve funkci? Odpověď většiny národa by zajisté zněla NE a Gross by letěl jak špinavé prádlo, že by se ani nestačil na národ upřímně zašklebit.

Každé referendum by bylo velmi snadné a rychlé- a trvalo by jen týden. V průběhu vyhlášení referenda by totiž na všech poštách v republice byly volně k mání tzv. referendové složenky. S pomocí referendových složenek by se mohly provádět i jakákoliv referenda na místní úrovni. Občan, jež by chtěl hlasovat v referendu by se jen dostavil na poštu a vyzvedl si složenku. Na složence by opět bylo vše potřebné předtištěno, dokonce i částka 50 Kč. Občan by opět předložil úřednici svůj OP. Úřednice by zkontrolovala, zda je číslo jeho OP v databázi počítače. Jakéhokoliv uspořádaného referenda v průběhu roku by se totiž mohli zúčastnit jen občané, kteří v lednu volili. Nevoliči, kteří shrábli stokorunu v hlavních volbách, či padesátikorunu ve vedlejších volbách by se ten jeden rok referend účastnit nemohli, neboť jejich pořadové číslo bylo znehodnoceno a jejich čísla OP nebyla zanesena do státního webu narodsobe. Pokud by tedy číslo OP v databázi bylo, zapsala by úřednice toto číslo OP do tzv. referendové účetní listiny. Občan by se vedle podepsal a zaplatil 50 Kč. Pak by byl vpuštěn za plentu, kde by na složence vyplnil jen jedno okénko na dílu pro poštu a druhé okénko na stvrzenku pro sebe. Takže náš pan známý Novák, co volil v lednu by teď v případě odvolání Grosse napsal do obou dílů: Ne, Ne. Pak by ještě na oba díly vyplnil do kolonky k tomu určené pečlivě pořadové číslo ze své volební poukázky, čili 1000004. Tohle pořadové číslo pana Nováka by totiž bylo místo jeho jména a adresy. Poté by oddělil perforovaný díl určený poště a hodil jej do zapečetěné urny. Svůj díl složenky by si opět pečlivě schoval jako doklad.Na webu by si opět mohl snadno zkontrolovat, jestli je tam zanesený:

Prostě všude tam, kde by se nějaký problém týkal všech občanů a nebyla by to přitom žádná odborná otázka by si občané v přímé demokracii konečně sami sobě vládli. Žádní rudí, ani na modro přebarvení bolševici- vrcholoví technologové moci, již předem kartelově domluvení na budoucích výsledcích by již neměli šanci. Svou totalitní moc, tvářící se za demokracii by ztratili.?.

Jarmila Kubátová, spoluautor: Ing. Plaček; 29.4.2005. Článek vyšel na Zvedavec.org, ve zkrácené verzi též na Neviditelném psu.

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa